The Abattoir

(Přikývl a tvářil se pohoršeně, ale přitom se dusil smíchem.) Bohužel, nene..Nevypadáš líp. (Zakroutil hlavou a i prstem. Vypadal přitom jako nějaká dámička a rozhodně to muselo být k popukání.) Přesně tak. To chceš říct, že ten film stojí za nic?  Viděla jsi ten film? Je to klasa a mistrovské dílo. (Mluvil velmi pyšně a zakrýval svůj záchvat smíchu.) Počkat, počkat. Já a mizerný vkus? To chceš jako říct, že je Jackson ošklivej? Viděla jsi ho? Ty jeho hnědé mírně vlnité vlasy a jeho vousy. (Mluvil jako nějaká zasněná puberťačka. Dokonce se i díval do dálky a dělal, že si ho představuje. Musel se už začít smát a tak se na chvíli zastavil. Otočil se na ní, když se tvářila uraženě a probodávala ho pohledem. Smutně se zatvářil a přikývl.) Ano. Vlastně to tak je. Nikdy jsem tě nemiloval. Měl jsem zálusk na tvého bratra..Kola. (Sklopil pohled. Musel se nad tím pousmát, ale chtěl, aby to vypadalo aspoň trochu důvěryhodně.) Ale teď už to v sobě skrývat nebudu. A všem to řeknu.Řeknu jim, že jsem gay. (Rázně řekl a usmál se na Bekhu. Z dneška má dobrý pocit. Hodně se dneska zasmál a jeho nálada bude zase o něco lepší. Alespoň nemusí řešit nic důležitého a jen se může bavit.)

*Sedí ponorený do matraca v tmavočervenom kresle, na ktorého drevenej rúčke má vyloženú jednu ruku s poloprázdnym pohárom whiskey, popričom jednou nohou podrážkou topánky pomaly kmitá po povrchu koberca a očami hypnotizuje priestor pred sebou. Poslednou dobou ho dokázalo vytočiť všetko okolo, niekedy aj jeho vlastné myšlienky, ktoré často zablúdili až do zákutí, o ktoré nestál. Každý deň sa videl nasadať do auta alebo ovplyvňovať upírov, ktorých by pre Hayley poslal, aj keď takú príležitosť by si najskôr nenechal ujsť a šiel by to vybaviť osobne. Má pocit, že Jacksona ponižuje už len jeho existencia, nechuť, ktorú cíti už len pri vybavení jeho mena ani nemusí veľmi skrývať. Pravdou však bolo, že práve teraz tam Hayley bola v poriadku a pri pláne, ktorý mal so svojím bratom by mu príliš nevyhovovalo, ak by sa tu medzi tým motala. Ak verí tomu, že je niekde v bezpečí, bude to najviac s ním a jeho súrodencami, lenže je to skoro nemožné, keď zo sídla často odchádzajú a ľahko sa stáva, že tu nezostane ani jeden z nich. Navyše obyčajní upíri by pri Benjaminovi nemali príliš veľa šancí, s čím nakoniec počítal aj pri tvorení plánu. Jej zase očividne bolo jedno, čo si on myslí, alebo čo on chce, prečo by sa teda on mal zaoberať jej potrebami? Pokojne Olivera zabije, keď k tomu príde a ešte s väčšou radosťou to urobí pred jej a hlavne Jacksonovými očami. Mohol by tak vidieť, ako ľahko môže jeho skoro zbytočný život skončiť, ak by sa niekedy pokúsil siahnuť po tom, čo je mu cenné. A to už akokoľvek. Podvedome sa mu na tvári objaví krátky úškrn, ktorý skončí pri tichom výdychu, po ktorom si druhou rukou vytiahne mobil z vrecka nohavíc a pretočí zoznam až pri písmeno "K". Doteraz s Kolom nehovoril, tak ako plánoval, chcel sa s ním rozprávať, keď bude pri zmysloch, čo popravde nebol celkom nikdy, ale všetko bolo lepšie ako čas, keď bol urieknutý. Kol bol vždy problém a pokiaľ ohrozí jeho dieťa, bude to aj jeho problém, či už chce alebo nie.*

kód:

Budem ťa do polhodiny čakať v bare napravo po ulici od sídla. -Klaus

*Nepýta sa ho, či má práve čas niekam ísť, alebo sa s ním chce stretnúť, bral to skoro ako samozrejmosť. Kol musel vedieť, žeby si ho inak pokojne našiel. Nechcel s ním však nič riešiť na ušiach upírov, či kohokoľvek kto tu bol a mohol ich počúvať, navyše sa mu whiskey a bourbon začínali vážne zunovávať.
Zapne si vrchný gombík bundy, než si nad pásom mierne narovná jej lem a do niekoľkých minút pokojným krokom vykročí do ulíc smerom ku baru, pri ktorom veril, že ho Kol nebude mať problém nájsť.*

(Sedí opřený o opěradlo na svojí posteli a civí do zdi. Netušil, co by měl celý den dělat a tak jen seděl v posteli, a nebo si sháněl něco k ''papkání''. K večeru se rozhodl, že konečně zajde za Dav. Dlouho s ní nemluvil a sám sobě si už říkal, že tam musí jít, ale pořád se k tomu nijak neměl. Přemůže se a vyleze ze svojí měkoučké postele. Na posteli už se mu tvořil důlek od jeho zadku. Jen ho překryl dekou a vylezl ze svého pokoje. Prošel krátkou chodbou a zastavil se u dveří od pokoje Dav. Zaposlouchal se do zvuků z jejího pokoje. Neví, zda tu vůbec je, ale zase ví, že kdyby někam šla, tak mu to snad i řekne. Teda aspoň tak mu to řekla, že ho obeznámí, ale kdo ví? U ''dětí'' v tomhle věku si člověk nikdy nemůže být jistý. Sáhne tedy po klice, ale dojde mu, že by měl radši zaťukat. Sice jenom nechce vidět něco, co by ho mohlo pohoršit. Stáhne ruku od kliky a začne ťukat. Čeká, než se ozve její hlas a nebo mu snad přijde otevřít dveře.)

*Sedí na posteli v tureckém sedu a přehrabuje se v učebnicích, sešitech a papírech, kde má napsané různé poznámky. Vlasy má přehozené na pravou stranu a tváří se zamyšleně. Sice to vypadá, že se učí, ale její myšlenky putují naprosto jiným směrem. Přemýšlí o posledním rozhovoru, který vedla se Sophie. Chvíli přemýšlí nad tím, že by jí napsala sms, zda se nechce sejít. Chybí ji i jiná společnost, než tu, co má ve škole a nebo tu upíří, která se pohybuje tady po sídle. Ráda by si popovídala i s Marcelem, bohužel na něj nemá tolik štěstí, kolik by chtěla mít. Vydechne a natáhne se pro mobil. Odemkne si ho tažením prstu po obrazovce a klikne na seznam jmen. Něco ji ale z toho vyruší a to je zaťukání na její dveře. Otočí hlavu tím směrem a přihmouří oči. Vůbec nemá tušení, kdo by to mohl být, kdo by ji vůbec hodlal poctít svou návštěvou. Ovšem ne jenom tak někdo si zaslouží její společnost, kdyby to byl někdo z Původních s radostí by mu zavřela dveře před nosem, i kdyby si tady mohl i tak bez povolení vstoupit. Takovou návštěvu ovšem nečekala. Zvedne se z postele a zamíří ke dveřím, když k nim přijde, uchopí kliku a pomalým tažením dveře otevře. Tvář se ji rozjasní, jakmile zahlédne Marcela. Usměje se šťastně.* Marceli. *Pronese jeho jméno s radostí, natáhne se k němu, stoupne si na špičky a obejme ho. Je ráda, že ho vidí po tak dlouhé době. Hned se ale zase odtáhne a poodstoupí od dveří.* Pojď dál. Tebe jsem tady nečekala, myslela jsem, že už jsi snad na mě zapomněl. *Zasměje se, i když to bylo trochu vážné. Nemůže na sobě skrýt radost z toho, že za ní přišel.*

(Uslyší kroky, které rozhodně patří Dav. Napřímí se a na tváří už se mu jeví úsměv. Doufá, že na něho bude mít čas a hlavně náladu. A taky, že nebude naštvaná na to, jak dlouho s ní už nemluvil. Měl toho sice jenom dost na práci a většinu času neměl vůbec náladu. Ale to snad Dav pochopí. Dívá se na kliku, která pomalu míří k zemi a pak už se jen otevírají dveře. Mile se usměje, když uvidí, jak je šťastná, že ho vidí.) Davino. (Jemně si jí k sobě přitiskne a pohladí jí po zádech, a trochu přejede i po jejích hnědých vlasech. Odtáhne se od ní a ruce si složí na hrudi. Sleduje jí. Přijde mu, že už zase vyrostla a, že je zase o něco krásnější. Vejde dovnitř a zavře za sebou. Stále ale u nich stojí.) Vlastně jsem si už našel jinou čarodějku. (Sklopil pohled k zemi.) Přišel jsem ti říct, aby jsi se už odstěhovala. (Pohlédne na ní a chvíli jí sleduje. Čeká na její reakci a pak se jen zasměje.) Ne..Neměl jsem teď moc náladu a taky čas.. Musel jsem toho hodně zařídit víš..Ohledně toho. (Zacenil zuby a ukázal drápy.) vlkodlačího útoku. A jeho následcích. (Mírně se zamračí, ale pak přejde k oknu a podívá se ven.) Co ty? Co škola? Spolužáci? Už tě někdo pozval na rande? (Pozvedl obočí a zvídavě si jí měřil. Připadal si, jak nějaká starostlivý otec. Ale za tu dobu, co jí zná, mu hrozně přirostla k srdci a už jí tak trochu jako dceru bere. Otočí se od okna k ní a usmívá se na ní. Nejdřív si s ní promluví o tom, co ho vážně zajímá. A pak vytáhne tu malou žádost. Potřebuje jí, aby sním pracovala na jednom plánu, ale rozhodně jí do toho nebude nutit. )

*Usmívá se na něj až příliš šťastně, ale úsměv ji z tváře zmizí v okamžiku, co řekne, že si našel jinou čarodějku. Její výraz se změní na nechápavý. Nezapomene povytáhnout obočí a pozoruje ho s výrazem, že absolutně netuší, o čem to mluví. Jakmile řekne, že by se měla odstěhovat, jenom našpulí rty a vyčkává, co dalšího z něj vypadne. Nechce se jí to věřit, že by to mohla být snad skutečnost. Tím by ji očividně hodně zranil a o to nestála, nemyslela si však, že to myslí vážně. Po chvíli jenom zavrtí s úsměvem hlavou, avšak se nezapomene i ušklíbnout, že to byl velmi špatný vtip. Ale to by nebyla Marcel, kdyby nežertoval. Blíž k němu přejde a pěstí ho bouchne do ramene, ne však silně. A i kdyby, pro něj by to bylo jenom pohlazení.* Ty jsi vážně hrozný, řekl ti to už někdo? *Řekne pobaveně a pak opět roztáhne rty do úsměvu, jakmile se zmíní o tom vlkodlačím útoku. Proč i vážnou věc řeší v takovém stylu? Nevadilo jí to, jí rozhodně ne. Přikývne několikrát hlavou na pochopení.* Jo, slyšela jsem o tom. Vyřešil si to nějak? Alespoň sis na mě udělal chvíli čas. *Projde se trochu po pokoji a pak se posadí na okraj své postele. Hlavou mu ukáže, že si klidně k ní může přisednout. Nezapomene se zasmát, když ji pokládá jednou otázku za druhou. Je jako její otec, co přijel z neznáma a po dlouhé době ji kontroluje.* Ve škole se mi daří, jsem ráda, že jsem se znovu začlenila do tohoto života. Spolužáci jsou...no, někteří příjemní, jiní mi lezou na nervy. Občas hodně lezou na nervy. A zda mě někdo pozval na rande? No, zapomněla jsem ti říct, že jsem těhotná. *Řekne poněkud vážně a sklopí zrak a náznak, že mu to měla říct dřív, ale potom se začne smát a podívá se znovu na něj.* Samozřejmě, že si jenom dělám srandu. Ne na rande mě nikdo ještě nepozval a myslím, že i kdyby jo, tak se to jenom tak nedozvíš. *Řekne mile a neurčitě pokrčí rameny. nedokáže si představit, že by Marcelovi vykládala o svých románcích, i když by to jistě pochopil. Jenom si to neuměla a nedovedla představit.*

(Nemůže si nevšimnout jejího nechápavého výrazu a uvnitř se nad tím jen usměje. Je rád, že to pochopila dobře a, že na něho není ještě víc naštvaná. Usměje se nad jejím ušklíbnutím a sleduje jí, jak k němu přichází. Dojde mu, že asi dostane ránu do ramene či břicha. Takže do ramene. Na oko se tváří, že hrozně trpí a dokonce se i chytne za rameno.) Au! (Smutně řekl a pak se jen začal smát.) Jo. Jednou, dvakrát možná i stokrát jsem to už slyšel. (Usměvavě přikyvuje. I když slyšel i horší věci. Jako, že to je třeba zrůda, debil, idiot a mnoho, mnoho dalších hezkých nadávek. Posadí se vedle ní a položí si ruce na stehna. Otočí se na ní a nadechne se.) Vyřešil? No vlastně vcelku jo. Jen doufám, že se nenajde další debil, co to všechno zase poruší. Nevím, zda už jsi slyšela o tom útoku Rebekah na Claire, ke kterému se připletl i Diego. Řeknu to jednoduše, je to těžký. Připadám si, jak kdybych je všechny snad vychovával. Musím jim říkat, co smí a nesmí. A pokud něco poruší, tak hned musím jít za Jacksonem a svým způsobem se za ně omluvit. Od příchodu skvělé rodinky Původních je to tu lepší a lepší. (Sarkasticky pronesl poslední větu a křivě se usmíval. Krátce jí vysvětlí situaci, kterou právě prožívá a pak se s radostí vrátí k jejímu životu. Hrozně ho těší, že se jí daří. Vždycky věděl, že Davina je chytrá a doma se akorát trápí. Zamračí se, když mu řekne, že jí někteří lezou na nervy.) Kdyby něco, tak jenom řekni a já zakročím. (Nahodil vážný obličej a pak se mile usmál. Dál jí poslouchá a už se jen pomalu mění úsměv na jeho tváři v zamračený úšklebek. Jen kroutí hlavou a právě prožívá menší zástavu srdce. Trochu se mu uleví, když se začne smát. Oddechne si a jen se na ní podívá.) Tohle není vtipný, Dav. Buď ráda, že jsem upír. Jinak by jsi mi už musela volat záchranku. (Zakroutí hlavou a už se usmívá.) Tomu se mi nechce věřit. Že by tebe nikdo nepozval na rande? (Stále kroutí nechápavě hlavou.) Proč? To jako nemůžu vědět s kým chodíš a nebo nechodíš? Náhodou, já jsem skvělý vztahový poradce. (Jemně ťukne do jejího ramene jeho ramenem.)

*Tváří se velmi pobaveně a vrtí hlavou. Nerozumí tomu, proč říká au, když moc dobře ví, že jeho to ani trochu nebolí. Ale nevadí ji to, je ráda, že s ním může strávit alespoň chvíli času, než zase ulehne do postele a probudí se do dalšího dne. Usmívá se na něj a prohlíží si ho, jako kdyby ho neviděla stovky let. Vlastně ho neviděla docela dlouhou dobu, ani si už nepamatuje, kdy naposled. Poslechne si jeho příběh a zvážní u toho. Trochu si na posteli poposedne a usadí se opět do tureckého sedu. Vlasy si znovu přehodí na pravou stranu a nezapomene si je prohrábnout, jak už je u ní zvykem.* První věc, kdo je Jackson? Protože o něm jsem neslyšela. A další věc, věř mi, že ani já s příchodem Původních nejsem nijak zvlášť nadšená a ani to, že jsou tady v sídle. A Marceli? Ty je vychováváš. *Zasměje se nad tím a kousne se hned na to do spodního rtu. Úsměv z tváře ji nijak zvlášť nemizí, maximálně jenom trochu pohasne a nebo se zvětší, záleží na situaci.* Nezapomeň, že jsem čarodějka. Mohu jim taky zavařit. *Řekne poněkud sebevědomě, ale stále s úsměvem. Ví, že kdyby někdy cokoliv potřebovala, tak že se může právě na něj obrátit. Věděla, že se na Marcela může spolehnout.* Možná pozval, ale já odmítla. *Přizná se mu nakonec a pokrčí rameny. Nepřijme nabídky na rande jenom tak od někoho. Jakmile šťouchne jeho ramenem do jejího, potichu se zasměje a hned mu to oplatí.* Věřím tomu, že by si byl skvělý vztahový poradce, ale zatím ho nepotřebuji. Až ho budu potřebovat, dám ti rozhodně vědět. *Zastrčí si pramen vlasů za ucho a dívá se na něj. Vážně si už ani nepamatuje den, kdy spolu takhle naposledy mluvili.* A ještě máš nějaké novinky? Když se pořád něco okolo tebe děje? Jak vidíš, tak já jenom sedím a jsem zahrabaná učením. *Otočí hlavu do strany a podívá se na ten "nepořádek", co má na posteli. Hned potom se zase otočí na Marcela.*

(Dívá se na zem a tak si ani nevšimne toho, jak hodně si ho prohlíží. Nakonec se na ní však podívá a sleduje jí, jak si poposedá a následně dělá něco s vlasy. Mírně se pousměje, když se zeptá, kdo je Jackson. Ani se nediví, že neví, kdo je. Vesměs je zavřená tady a nebo akorát doběhne do školy, a odtamtud zase zpátky sem.) Jackson. On je.. (Vzpomene si na konverzaci, kterou často vedl s Bekhou a taky na rozhovor s Jackem. Musí se nad tím pousmát.) Vlkodlak. Přesněji Alfa. Ve skutečnosti to není až tak příšerný člověk a dokonce mě dokáže i snést. No a už nevypadá jako, kdyby mi chtěl ukousnout hlavu. (Poví poslední větu jako, kdyby to byl snad obří úspěch. Je si moc dobře vědom toho, že není spokojená s tím, že jim po domě běhá zblázněná rodinka Původních. Vlastně to nikoho netěší, ale taky s tím nikdo nic nemůže udělat.) Netěší to nikoho, ale nemůžeme nic dělat. (Trochu beznaděje poví. Zná je až moc dobře na to, aby si myslel, že s tím něco může udělat. Stále jí sleduje a občas se i mírně usměje. Spíš jen, když uvidí, že i ona se usmívá.) Věř mi, že na to jsem nezapomněl. Ale taky jsem nezapomněl na to, že oni jsou Původní. Můžou ti ublížit. A to by ublížilo i mě. (Podotkne tak, aby jí přesvědčil, ať raději nic nezkouší. Sice ví, že je silná a nadaná čarodějka, ale stále se o ní bojí a bude se o ní vždycky bát. A nikdy by se neodpustil, kdyby se Dav něco stalo a ještě hůř, kdyby jí ublížil někdo z té jejich rodinky. Pozvedne obočí, když řekne, že jí nakonec někdo pozval. Usměje se, když ještě dodá, že odmítla. Může vypadat jako blázen. V jednu chvíli chce, aby někoho měla a pak by byl zase raději, ať nemá nikoho. Jenom přikývne.) Tak to teda doufám.Já jsem totiž na vztahy expert. (Sebevědomě řekne a pak se zasměje.) Vlastně ani moc ne. Možná jen to, že jsem uzavřel spojenectví s vlkodlakem. A k tomu se vztahuje malinká věc, kterou od tebe potřebuji. (Zadívá se jí do očí a doufá, že mu s tím pomůže. Taky se podívá na veškeré učení, co jí leží na posteli. Je jenom rád, že se učí.) To je dobře. Aspoň budeš mít dobrý známky a třeba ti za to dám i víc peněz. (Usměje se. On by jí peníze dal i kdyby měla špatné známky. Sice jenom peníze mu neschází a tak jí může dát kolik jen bude chtít.) Ale pokud budeš chtít jít někam třeba nakupovat, tak kdykoliv řekni. Klidně s tebou půjdu a nebo ti jen dám peníze, a ty půjdeš s nějakou kamarádkou. (Pobídne jí k tomu, aby se ho kdykoliv zeptala a nebo ho jednoduše vytáhla ven. Rozhodně s ní někam rád zajde a nebo jí jen prostě udělá rád radost.)

Vážně? A já myslela, že se s vlkodlaky zrovna moc nepřátelíš. Teda, co si alespoň pamatuji, tak jsi měl k vlkodlakům odtažitý, ne? Byli přece pod tou kletbou. *Nakloní hlavu do strany a přemýšlí nad tím, co se mohlo změnit. Když ji tenkrát zachránil od Sklizně, tak se potom o něm dozvěděla spoustu věcí a ví, že je měl pod kontrolou. Rozhodně nesměli do města. Teď ví, že je vlastně hodně neinformovaná ohledně spoustu věcí. Zřejmě se toho hodně změnilo, no ano, změnilo. Už jenom tím, že ona je konečně volná, ale za to sídlo teď patří Původním upírům. U tématu, že s tím nemohou nic dělat, co se týče Původních se jenom ušklíbne a nesouhlasně zavrtí hlavou.* To není pravda, Marceli. Můžeme odejít ze sídla. Vím, že je to tvůj domov a to by bylo to poslední, co by si chtěl opustit. Můžeš to zase všechno získat nazpět, pokud by jsi chtěl. A já bych ti pomohla. *Řekne poněkud tvrdším tónem hlasu. Ano, klidně by na ně použila svou sílu, aby je odtud všechny vyhnala a sídlo náleželo zase jemu. Očividně s nimi on sám nemá dobré vztahy, co mu v tom brání, aby si nezískal město a i domov zase nazpět? Je to přece Marcel, nemůže se jich bát.* Já se jich nebojím, nemohou mi ublížit. *Pronese opět sebevědomím tónem.* Pokud by se někdo snažil z nich ublížit mě nebo tobě, zničila bych je. *To, co mu říká myslí naprosto vážně. Ona má navrch jako čarodějka, oni jsou možní silní, ale zlomit je rozhodně jde. Čarodějky jsou nejsilnější a je si jistá, že kdyby opravdu tohle chtěla, zvládla by to. Nechce, aby ji a nebo jeho oni utlačovali. Teď už se bohužel neusmívá. To se vzápětí změní při zmínce, že je expert na vztahy. Roztáhne rty do širokého úsměvu, ale slovně to nekomentuje. Nevydrží to opět dlouho, výraz v jejím obličeji poněkud zledovatí, když si uvědomí, proč tady vlastně přišel. Něco od ní potřebuje, přišel proto, že od ní něco potřebuje. Nejde na ní poznat to, že je zklamaná, nechce to ani dávat na sobě znát a proto přikývne.* A co co se to přesně jedná? Víš, že ti pomohu. *Nevadí ji, že by mu měla s něčím pomáhat, to ani náhodou. Vždycky by mu pomohla, spíše jde o to, že si myslela, že se zastavil jenom na přátelský rozhovor.* Vlastně Sophie mi navrhla, že bychom spolu mohly zajít na nákupy, takže asi v brzké době s ní nejde půjdu. Ale klidně se můžeš připojit k nám a nosit nám nákupní tašky, přece jenom, ty toho uneseš dost. *Zasměje se a shlédne jeho figuru, nejde tak o postavu, jako o to, že má upíří sílu. Je mu vděčná za to, že se tak o ni stará, kéž by na ni měl přece jenom více času, který by spolu mohli trávit. Nic mu nevyčítá, všechny své myšlenky a pocity si nechává raději pro sebe. Přece jenom on má na starosti jiné věci a důležitější.*

Nepřátelil jsem s nima. Vlastně jsem je nesnášel. Ale teď, když se všechno změnilo a jsou tu úplně jiná pravidla, tak jsem nemohl dělat nic jiného, než se s tím smířit. A Jackson není až tak příšerný a jak jsem už řekl, tak mě i snese. (Odvrátí pohled a sleduje svoje boty. Mírně se usmívá a občas i mračí. Je to spíš podle toho na co, zrovna myslí a, co mu jeho chorá mysl nabízí. Rozhodně není rád, že se musí někomu podřizovat a část jeho chce, aby to zase všechno měl pod kontrolou jen on. Ale zase větší část chce, aby byli lidi, které má rád v pořádku. Možná toho chce až moc a zvlášť v téhle době, kdy je v nebezpečí každý. Otočí se na ní, když řekne, že to není pravda. Zvídavě si jí prohlídne a čeká, co mu řekne. Moc se mu její nápad nelíbí. Pořád na to kouká očima starostlivého tatínka.) Odejít? A kam by jsi chtěla jít? (Trochu se zasměje.) Získat nazpět? Možná, že by jsme to dokázali, ale na jak dlouho? Jak dlouho si myslíš, že to bude fungovat? Jak dlouho se budou držet zpátky, než proti nám vyrazí ? (Už trochu zvážněl a taky se tak tvářil. Rád by sídlo zase vlastnil a měl ho jen pro sebe. Ale pořád má velké obavy. Připadá si jako, kdyby se snad změnil. Už není takový nebojácný a ten, kdo riskuje všechno. Možná je to tím, že toho ztratil už tolik a bojí se, že toho ztratí ještě víc.) Já vím, že se jich nebojíš. (Otočí se na ní a usměje se.) Ale teď je to předčasné. A hlavně to nemůžeme řešit tady. Sice jenom tu mají všichni nadpřirozený sluch. (Se smíchem v hrdle podotkl.) To já přece vím. Jsi silná čarodějka a máš nadání. (Moc dobře si uvědomuje vedle, koho sedí a jak ta osoba je silná, a to nejen její mocí, ale i duševně. On sám byl taky tak silný, ale potom co přišel o Thierryho a dalších několik upírů, tak se změnil. A možná to je blbě. Možná by si to všechno vzít zpět. A hlavně si vzít zpět svoje sídlo. A neomezovat se Klausem a nebo snad Elijahem. Všimne si změny v jejím obličeji. V jednu chvíli se usmívá a pak, když zmíní, že něco potřebuje, tak její výraz zledovatí.) Možná ti přijde, že jsem za tebou přišel jen proto, že něco potřebuju, ale není to tak. Chtěl jsem za tebou už dlouho jít a jenom si popovídat, ale nikdy moc nebyl čas. (Nevšiml si toho, že je zklamaná, ale i přes to jí to vysvětlil. On sám by se cítil zklamaný, kdyby za ním přišel někdo, jen protože něco potřebuje.) Jenom potřebuju, aby jsi se zapojila do plánu, který se týká vlkodlaků. Zatím přesně nevím, jak by jsi tam účinkovala, ale rozhodně se ti nic nestane. A akorát by jsi mi tím pomohla. (Zadívá se jí do očí a trochu se usměje.) Sophie? (Zasměje se.) Zní to lákavě, ale radši se k vám nepřipojím. Sice bych ti rád dělal sluhu, ale nevím, zda by mě Sophie ráda viděla na nákupech. Ale rozhodně by mě ráda viděla jako sluhu. (Znovu se usměje a nedokáže si nevšimnout toho, jak si prohlíží jeho tělo. Trochu ho mrzí, že na ní nemá tolik času jako měl dřív a tak doufá, že to brzo bude moct napravit.)

Ano, vím o tom, že jsou tady jiná pravidla. Ale více informovaná nejsem, tohle jsem rozhodně nečekala, že se budeš přátelit s vlkodlaky. Ale možná dobře pro tebe, ne? Zřejmě se ti ten Jackson zalíbil, možná se stane i tvým kamarádem. *Usměje se na něj trochu provokativně. Ale když on o něm mluví tak, že si prostě nějaké to rýpnutí do něj odpustit nemůže. Pozoruje ho, když se dívá někde jinde, než na ni a usuzuje, že si právě prohlíží boty. Pozvedne obočí překvapeně, od kdy tohle Marcel dělá? I když je pravda, že on si na svůj vzhled potrpí a boty k tomu patří. Takže se usměje pod vousy nad tím, co dělá. Chyběl ji, vážně ji chyběla jeho společnost. Ten odchod brala vážně a proto se ji nelíbí, když on se tomu směje. Ušklíbne se a zavrtí hlavou, že to vůbec není vtipné, ona mluví vážně.* Já nevím, na jiné místo? Nemyslím pryč z New Orleans, to bych nechtěla. Jenom si najít jiné místo, alespoň prozatím. Co ti to přináší, když jsou tady Původní? *Pozvedne obočí s otázkou na kterou by znala odpovědět. Jak tak pozoruje, ani on z toho není nadšený, tak proč to toleruje? Protože ho ta rodina kdysi vzala pod svá křídla? A co, teď se o něj příliš nestarají. Navíc to on to tady znovu vybudoval. Poslouchá dále jeho proslov a pousměje se s jistým sebevědomím.* Marceli, nějak bychom to vymysleli, chtělo by to plán. Už jednou odešli z města, už jednou byli pryč. Proč prostě jim nemůžeme dát najevo to, že teď je to jinak a ne jako předtím? Když nic nezkusíš, nic nemáš. Já bych ti pomohla a myslím si, že by nás takových bylo víc. Alespoň tví upíři by jistě neprotestovali. Nechtějí být někým ovládáni. Vůdce není ten, kdo někoho nutí něco dělat, vůdce je ten, který vede lidi, aby pro něj tady byli dle jejich vlastního rozhodnutí. A to ty máš. Ty je bereš jako rodinu, jako svou komunitu. A oni? Oni mají jenom svou rodinu, pokrevní. *Ne, že by ho nějak přesvědčovala k tomu, aby se tak rozhodl. Spíše se mu snaží otevřít zaslepené oči vůči Původním a nebo popohnat trochu dopředu jeho touhu. Pak jen souhlasně přikývne, že tohle místo vážně není vhodné na to, aby něco takového řešili tady. Převrátí nad tím oči, když jí připomene, že každý může poslouchat. Zatracený upíří sluch, nikde v tomhle domě není soukromí, ani jeden jediný kout. Naslouchá mu a trochu se usměje. Natáhne ruku směrem k němu a položí mu ji na rameno, stiskne ho na pár sekund a pak zase ruku nazpět stáhne k sobě.* Věřím ti, že jsi mě chtěl už předtím navštívit. Jenom mě to na chvíli zarazilo. *Dále poslouchá jeho návrh. Nebojí se, že by se jí snad něco stalo a tak přikývne na to, že s tím souhlasí.* Nemám s tím problém, pokud budeš něco potřebovat, řekni mi a já se ráda zapojím po tvém boku. Nemám strach o svůj život, Marceli. *Podpoří to trochu svým úsměvem, ale spíše stále zůstává ještě vážná. Nezapomene se zasmát, když se baví o Sophie a o tom, že by jim dělal sluhu. Na chvíli zakloní hlavu a podívá se do stropu, než se mu zadívá do očí.* Dobře, tak někdy můžeme vyrazit do města jenom my dva, co? Třeba mě vezmeš do tvého oblíbeného baru na nějakou tu skleničku a poslechneme si živou hudbu. *Zasměje se, ale myslí to vážně. Sice ví, že pít by rozhodně nemohla. Možná v jeho přítomnosti ano, kdyby na to dohlížel, ale i tak o něco takového nijak nestojí. Možná sklenicí vína by nepohrdla.*

Tak tě hold někdy budu muset pořádně informovat. To je jasný. Možná bude Jackson můj nejlepší kamarád. (Zasměje se. Je pravda, že spolu vcelku vychází a tím vychází myslím, že ho nechce zabít, když si z něho dělá srandu. A nebo mu snad říká sluníčko. Prostě je to teď jiné a možná to je dobře. Mohl by jejich ''vztah'' využít k tomu, co možná někdy udělá. Moc dobře ví, jak hodně Jack nesnáší Původní. A taky ví, že má u svých lidí stejnou moc jako Marcel. Možná se neměl začít smát, ale v tu chvíli mu to připadalo úsměvné. No spíš než úsměvné, tak nereálné. Ale kdyby se nad tím zamyslel, tak by to možná i šlo.) Možná to není tak špatný nápad. Mohli by jsme si najít nějaký domek a nebo i byt ve městě. Aby jsi to třeba měla blíž do školy. (Na chvíli se na ní otočil a usmál se. Nezní to tak příšerně a možná by mu to i pomohlo. Oba dva by měli na sebe víc čas a mohli by se začít bavit i tom plánu. Ani neví, proč tu zůstával. Jasně je to jeho domov, ale k čemu být tam, kde tě akorát všichni štvou ? Radši bude někde s Davinou a bude vědět, že je tam aspoň v bezpečí. Poslouchá její plán a jen mírně kroutí hlavou. Není to na znamení, že je to blbost, ale spíš nechápe, kde se to v ní bere.) Víš, že jsi hrozně inteligentní? (Pozvedl obočí a mírně se usmál.) Já vím, že by se k nám připojilo hodně lidí. Sice jenom je možná nesnášej i víc, než mě. (Usměje nad jejím názorem o vůdcovství. Dál se k tomu už nějak moc nevyjadřuje. Jistě, že by k tomu něco rád dodal, ale prostě nechce, aby se toho uši tohohle domu dozvěděli ještě víc. Někdy to hrozně nesnáší, ale občas je to zase výhoda. Ucítí ruku na jeho rameni a jen se na ní usměje.) Chtěl. (Jenom na ní kývne a trochu se usměje.) Moc dobře vím, že ty se o něj nebojíš. Ale já jo. (Stále se tvářil hrozně starostlivě. Přišlo mu, že ten pohled má na svém obličeji při jejich rozhovoru snad nejčastěji. Usmívá se, když uslyší její smích. Není rád, když se mračí a nebo je smutná. Nejradši jí má s úsměvem od ucha k uchu.) To je vlastně super plán. Teda až na to pití. To si vážně myslíš, že bych dal napít nezletilé? (Chvíli se tvářil vážně, ale pak se zasmál.) Skleničku bych ti možná i povolil. (Nevadilo by mu, kdyby se napila s ním. Spíš by mu vadilo, kdyby se snad někde opila ve městě s nějakou bandou.)

To by mohl mít, myslím, že potřebuješ i dalšího nejlepšího kamaráda, než jenom ze svých řad. *Zasměje se. Netuší, jaký je jejich vztah, možná to myslí vážně, možná ne. I když co Marcel vůbec myslí vážně? Často si utahoval i z ní, když trávili spolu čas na půdě. Ale ona nebyla ani zdaleka tak uvolněná jako teď. Toho Jacksona by ráda jednou poznala, třeba k tomu bude mít možnost. Když Marcel souhlasí s tím, že by to nebyl špatný nápad, rty se ji roztáhnou do velkého úsměvu. Nečekala, že by s tím snad nějak souhlasil, ten nápad se jí rozhodně zamlouvá. Lepší, než být tady s Původními a i on to očividně pociťoval. Vážně je tady až moc přeplněno, a to i pocítila přes to, že se snaží každému co nejvíce vyhýbat.* Tak o tom popřemýšlej a dej mi pak vědět, jak ses rozhodl, ano? *Na tuhle myšlenku ji původně přivedla Sophie, když ji navrhovala nějaký byt. Nechce se o tom Marcelovi zatím zmiňovat, od koho přesně to pochází a tak je ráda, že to zamluvila alespoň takhle. Při položení komplimentu o její inteligentnosti se usměje nevinně. Sklopí zrak a do tváři ji spadne několik pramenů jejich hnědých, hustých vlasů. Zastrčí si je za ucho a znovu na něj pohlédne. Je potěšena tím, co si o ni myslí.* Děkuji za kompliment. Jsem toho názoru, že je nemůže rozhodně vystát více lidí, než tebe. Vždyť tobě se dařilo za tvé vlády, ne? Teď jsou jenom samé problémy. Vždyť se na to podívej, vlkodlaci útočí už i na sídlo. To se u tebe nestalo. *Pokrčí rameny. Ví, že v tomhle má pravdu. Za něj to fungovalo a i díky tomu, že ona mu pomáhala ohledně své moci. Mohla by mu pomáhat i teď, i když nemá už moc čtyř čarodějek, jako předtím. Zvládnout by se to ovšem dalo, jenom by to chtělo hodně dobrý plán a správný čas na uskutečnění. Cítí se v jeho společnosti příjemně. To, jak se o ni stará, o její život. Už nic k tomu nedodává, jenom se na něj usmívá.* Dobře, ale slib mi to, že mě vezmeš, ano? Chci tvůj slib. A možná bychom si mohli dát sklenici vína, ale jenom jednu. *Zasměje se a porozhlédne se po svém pokoji. Má tady trochu nepořádek a je ráda, že on ji nenutí k tomu, aby si nějak extra uklízela. Když ví, že je to moc, uklidí si.* Budu se na to těšit. *Znovu se na něj usměje a začne si pohrávat s náramkem, který má připnutý na levé ruce.*

To máš pravdu. (Mírně se usměje. Možná má i pravdu. Hodil by se mu kamarád, který by nebyl upír. A Jackson by mohl být dobrá partie.) Vlastně ho i poznáš. On je ten, se kterým jsme vymysleli ten plán. (Podívá se na ní. Když souhlasila s tím, že mu pomůže, tak se s ním potká. Jack jí všechno vysvětlí a buď do toho půjde, a nebo prostě vycouvá. Spíš si myslí, že do toho půjde. Ona pro něho udělá všechno, stejně jako on pro ní.) Dám. Neboj. (Usměje se. Musí uznat, že se mu ten nápad líbí. Rád by to zkusil někde jinde. Hezky by si to vyzdobil a neměl by pokoj, který vypadá jako z 18. století. Asi si najde nějaké byty ve městě a pak za nějakou záminkou půjde s Dav na jejich prohlídku. Vlastně se na to už i těší. Rád s ní stráví nějaký ten čas a konečně se nebude muset zabývat vším, co se ve městě děje. Všimne si jejího nevinného úsměvu a jen se usměje.) Není vůbec za co. To je rozhodně pravda. Třeba Jackson. On je nesnáší možná i víc, než já.. (Zasměje se. Možná o něm mluví už trochu moc, ale co?) Víš, vlastně máš pravdu. Když jsem to měl pod kontrolou já, tak to všechno fungovalo. (Tohle si vlastně neuvědomil. Konečně má někoho, kdo mu to připomene. Proklíná se, že za ní už nešel dřív a prostě si s ní jenom nepokecal.) Slibuji. (Usmál se na ní a přesvědčivě řekl.) Víno? No na ty začátky to je asi nejlepší no. (Poví vlastně ze své zkušenosti. Jako první se napil vína a no, pak už to šlo z kopce. Tvrdší a tvrdší. Sleduje jí, jak se rozhlíží po pokoji. Taky se podívá. Ani mu nepřipadá, že tu je nějaký bordel. A i kdyby byl, tak jí za to nebude nijak kárat. Moc dobře ví, že kdyby tu byl obří bordel, tak půjde a prostě si uklidí.) Taky se na to těším. (Usměje se na ní a sleduje její náramek.) Nejsi už unavená? Nechci tě nijak odhánět od spánku. (Mírně se usměje a podívá se ven, kde už město zahalila naprostá tma.)

Takže poznám tvého parťáka? A brzy? *Usměje se opět trochu provokativně a kousne se do spodního rtu, po chvíli zase stisk povolí.* Jsem zvědavá na ten váš plán. *Pokýve hlavou a vážně je. Netuší, co má on s vlkodlaky v úmyslu, ani co je ten Jackson zač. Ale pokud to má nějak chránit Marcela, tak mu zajisté pomůže. Je to pro ni stále překvapením, že se přátelí s vlkodlakem, alfou a ještě k tomu s ním něco plánuje. zazubí se na něj pořádně, jakmile ji slíbí, že ji dá vědět. Snad ho nahlodala tím správným směrem a bude s tím souhlasit. Zřejmě by jim to oběma prospělo a mohli by se otevřeně bavit o věcech o kterých nemohou hovořit tady v sídle. A možná by i na sebe tak měli více času, což by jejich vztahu jenom prospělo a nijak by se neodcizovali. Pozvedne překvapeně obočí, tohle se ji velmi zamlouvá, že pan alfa nemá rád Původní.* Vážně? Možná proto si tak rozumíte. Zdá se, že si rozumíte hodně, pořád o něm mluvíš. *Zasměje se a mrkne na něj spiklenecky. Přijde jí to i na jednu stranu zábavné, takhle o nikom dříve nemluvil a teď? Ale je ráda za něj. Zřejmě je to lepší, než kdyby trávil čas po boku Klause. Ne, že by ho nějak zvlášť znala, ale i tak. Dojem na ni žádný neudělal, nikdo z nich.* Ano, já si teda alespoň toho všimla za tu dobu, co se všechno začalo bortit od jejich příchodu do New Orleans. *Pokrčí rameny. Možná je mladá, ale je hodně vnímavá a všímá si takových věcí. A navíc Marcela podporuje, raději by chtěla jeho vládu, než jejich. Zasměje se zvonivě, při zmínce o tom, že víno je na začátky nejlepší. Zavrtí hlavou a opět se zasměje. On ji vážně dokáže hodně rozesmát snad pokaždé.* Snad mi nechceš nabízet něco tvrdšího. *Z tváře ji úsměv nemizí, hodně je to tím, že on je v její přítomnosti a proto má důvod se usmívat. Pohrává si s náramkem. Vzhlédne k němu při jeho otázce.* Trochu už ano, musím ještě něco dodělat do školy a potom už půjdu spát. Neodháníš mě od spánku, ale unavená už jsem. *Pousměje se. začínala ji i trochu bolet hlava, jak pořád se dívá do těch učebnic, no vyvětrá si a potom se osprchuje a půjde spát. Snad bude v sídle klid.* Tak uvidíme se brzy?

Jasně. (Zasměje se a zakroutí hlavou.) Věř mi, že to já taky. (Sice napůl ví, jak by to všechno mělo probíhat. Ale taky si není jistý hodně věcmi. Možná to bude tím, že ho moc neposlouchal a spíš si z něho jen dělal srandu. Asi ho měl trochu víc poslouchat, ale on toho v tu chvíli nebyl schopen. Stejně to bude muset všechno znovu vysvětlit, aby to pochopili i ti, kteří moc nedávali bacha. Teď si není moc jistý, zda tam s nimi bude i Klaus a nebo ne. Možná to měl zmínit hned na začátku, ale nechtěl jí strašit něčím, co ani nemusí být jisté.) Hele, hele. Nezačínej s tím taky. (Zasměje se.) Tak o kom jiným bych měl povídat? Diego? Rebekah? Myslím si, že ani jeden není zrovna žhavé téma. (Krátce se zasměje. Je fakt, že ho hodně zmiňuje, ale on vlastně nemá moc o kom mluvit. Potkává se akorát s Bekhou, občas Claire a Diegem. Mohl by si zajít do města a někoho nového poznat.) Jsi hodně všímavá. (Podotkne s úsměvem. Opravdu má pravdu, že se to všechno změnilo jejich příchodem. Mělo by se to všechno vrátit zpátky, ale nebude to jednoduché. Ale to nikdy nebylo. Její smích je pro jeho uši jako krásná hudba. Hrozně ho těší, že se usmívá.) Ne. To ne. Na to jsi moc mladá.. (Zakroutí hlavou a věnuje jí rodičovský pohled. Po chvíli to už ale nevydrží a začne se smát. Přikývne a vstane z její postele. Ani se nediví, že je unavená, když toho má tolik. On sám by se z toho zbláznil. Studium mu nikdy moc nešlo.) Tak fajn. Ale moc to s tím nepřeháněj, aby tě z toho nebolela hlava. (Pohladil ji po hlavě jako nějakého pejska a zasmál se.) To je jasný. A kdyby něco tak za mnou zajdi, jasný? Dobrou noc, Dav.  (Usměje se na ní a otočí se ke dveřím. Ještě před dveřmi si z kapsy vyndá nějaké peníze a položí jí je ''nenápadně'' na stolek vedle dveří. Vyjde ze dveří a zajde do svého pokoje, kde se osprchuje a pak zalehne do postele, která už je hrozně proleželá.)

*Jenom se usměje a dál se k tomu nevyjadřuje. Nemyslí si, že by k tomu měla už něco víc říkat. Zasměje se ale, když se "brání" ohledně Jacksona. Je zase pravda, že raději bude poslouchat něco o tomhle Jacksonovi - vlkodlakovi, než něco upírovi Diegovi a nebo Původní Rebekah.* To máš pravdu, raději mluv tady o tomhle tvém novém přítelovi. *Tak, jak to teď formulovala zní trochu směšné, když řekne "nový přítel", ale nemyslí to rozhodně v tom druhém smyslu. Ani neví, proč nad tím zapřemýšlela i takhle. Na rtech ji hraje pobavený úsměv, ještě aby ne. Líbí se jí to, jak se Marcel brání. Při zmínce, že je hodně vnímavá přikývne několikrát souhlasně hlavou a ušklíbne se, ale je to takový ten posměšný úšklebek. Když chce, tak si opravdu všímá hodně.* Hele, zase tak mladá nejsem! *Upozorní ho, ale sama moc dobře ví, že je ještě hodně mladá. A vůbec jí to ale nevadí. Pozoruje ho, jak se zvedá z její postele a pomalu se blíží jeho odchod. Hlava už ji bolí, ale je hezké, že se tak o ni zajímá. Usmívá se a nakloní hlavu do strany.* Neboj se, nebudu to přehánět. *Směje se, když jí hladí po vlasech, ten dotek ji není vůbec nepříjemný. zakloní trochu hlavu a dívá se na něj.* Neboj se, určitě. Dobrou noc, Marceli. *Usmívá se a pozoruje jeho odchod. Má co dělat, aby se nezačala smát, když ji pokládá peníze na stolek. Nešlo to přehlédnout, ale poděkuje mu za to až potom, aby měl radost z toho, že si toho "jakože" vůbec nevšimla. Dívá se ke dveřím, dokud je za sebou nezavře. Pak už dodělá poslední věci do školy, uklidí z postele učení, nachystá si tašku a jde do sprchy. Osprchuje se, obleče a zalehne do postele. Zanedlouho už kldině spí.*

*Netušil, kolik bylo vlastně hodin, když přišel "domů". Toulal se v ulicích, napil se z jedné ženy, kterou ale ihned uzdravil. Hned potom, co přes noc někde přespal, se vrátil do sídla. Sice byl z návštěvy v Zátoce nadmíru naštvaný, ale chladnou hlavu si dokázal udržet. Nechce mít více problémů, než doposud má. Sotva vstoupil, uviděl pár upírů, kteří se poflakovali u fontánky. Kývnutím odpověděl na jejich hlasité pozdravy a tušil, že se jich zase pár zlilo pod obraz.* Hej, Diego, dáš si s náma? *Oslovil ho jeden upír a zdvih nad hlavu nějakou lahev s polo-vypitou whiskey. Zavrtěl hlavou.* Dneska ne, Pete. Víš, že byste se tak zlejvat neměli? *Zvedl obočí a na jejich huhlavé skřeky už nereagoval. Prošel chodbou do svého pokoje - cestou pokyvoval na pozdrav dalším upírům a otevřel dveře. Zarazil se, protože uslyšel zdola nějaký hluk. Upíří rychlostí byl tam. Pár upírů udělalo docela velké kolečko, ve kterém stáli dva upíři. Připravovali se na souboj.* Diego, pojď dělat rozhodčího! *Vykřikl nějaký upír z sám Diego se pod nějakýma upíříma rukama stal součástí kolečka. Zasmál se. Proto je měl v oblibě.* Dobře, ale žádný vytrhování srdce a nabodávání na nohy židlí! Kdo to má potom uklízet. *Vykřikl a založil si ruce.* No ty ne! *Vykřikl další z upírů, ale to už se dva soci pustili do sebe. Bylo slyšet lámání kostí a výkřiky bolesti. Po pár minutách zlomil jeden upír tomu druhému vaz a souboj skončil.* Kdo teď? *Optal se Diego a rozhlédl se. Upíři se na něj podívali a pak jim přelétl pohled na jednoho z upírů, který vypadal dost silně.* Co takhle ty a Rudolf? Jo! Nenech se prosit, Diego! *Řvali upíři a to už byl on v kole. Smál se, ale už dlouho někomu pořádně nenakopal. Tyto hry byly obvyklé, ale nevěděl, jestli jsou na něj ostatní zvyklí. Hlavně se trochu bál Marcela a jeho nálad, ale doufal, že bude vše v pořádku. Sundal si bundu, hodil ji na stůl a protáhl si krk. Upíři jim odpočítali a on se i s Rudolfem pustil do boje. Zprvu vyhrával a jen velkého upíra pošťuchoval, ale po pár minutách začal být v nevýhodě a spadl na zem. Rudolf mu zlomil stehenní kost a užíval si potlesku, zatímco se on dával dohromady. Najednou ale vypustil všechen vztek, co v sobě dusil a vyhrl se na soka s novou vervou. Jeho obličej se proměnil v upíří a potlesk pomalu začal ustávat. Diego vypadal naštvaně a přehodil Rudolfa z kola ven. Tam ho nabodl na nohu od malého stolku, ale ne do srdce, jen do břicha. Potom mu v zápalu boje zlomil vaz. Narovnal se, v obličeji už normální a zvedl obočí.* Kdo na mě sázel? *Řekl už zvesela a upíři se začali pomalu smát a znovu se vrátili do obyčejného dění v sídle.* Ukliďte to. *Nařídil Diego a šel si sednout do salonku, kde se natáhl a užíval si toho, jak se mohl vybít. Upíři ho brali jako přítele, ale byl i pravou rukou Marcela a to zaslouženě, proto na něj neřekli ani popel.*

*Stráví další den ve městě nebo v jeho okolí. Do sídla se vrátí až k večeru. Během posledních dnů dostal zprávu, že Kol je již zdráv a není vězněm ve sklepení. Dozvěděl se i průběh a to, že to byla práce Sophie. Ani ho nepřekvapilo, že mu nedala vědět. Mimoto zjistil i pár pro něj úsměvných informací o dalším z jeho bratrů - Finnovi. Jeho soužití se Sage nebylo zatím podle bratrových představ. Finn mu v tomhle směru přišel naivní, když si myslel, že "jeho" Sage bude mít stejnou vizi budoucnosti jako on. I tak mu, ale pomohl v jejím oživení. Chtěl, aby na to Finn přišel sám. Vrací se zpět do sídla. Klid, který v poslední době ve městě vládne je v jeho očích ten před bouří, kdy napětí přímo jiskří ve vzduchu a stačí, jen malo a exploduje. Řetězová reakce pak zničí vše, co mu bude stát v cestě. I v sídle to na první pohled vypadá stejně. Upíři popíjejí na dvoře a baví se jako obvykle. Jinak je v něm na jeho poměry ticho, pusto a prázdno. Vyjde po schodech vzhůru. Nahlédne do pracovny jeho bratra. Neušlo mu, že kniha, kterou tam pro něj nechal od Camille záhy zmizela, ačkoliv Klause nezahlédl již pár dnů. Nikoho v ní nenajde. Projde kolem pokoje, který patří Hayley. Ticho v něm mu připomíná skutečnost, že tady s nimi již nějakou dobu nežije. Zavře se ve svém pokoji. Již pár dnů přemýšlí nad tím, že Hayley kontaktuje. Přejde k oknu. Otevře je a vyhlédne ven. Vytáhne telefon. Uvažuje, jen chvilku. Místo, aby jí psal, najde si její číslo a zavolá jí.*

*Hayleyino mlčení ve sluchátku na těch pár věcí, co jí řekne mu napoví, že to nebylo zrovna nejvhodněji zvolené téma. Už se k tomu proto nevrací, nevyjadřuje. Na rozebírání po telefonu to stejně není. Mlčení se mu zdá po chvilce trochu delší. Přemýšlí, jestli je Hayley ještě na druhém konci. Chce se zeptat, ale ještě dříve, než tak učiní, zaslechne její reakci na jeho otázku. Přijde mu to na Hayley nezvykle rychlá odpověď. Z jejího pokračování pochopí, že má přijet ještě dnes večer. Než se nadechne, aby něco dodal, telefon nyní už definitivně oněmí. Oddálí ho tak od ucha s mírným pousmáním. Volat zpátky už nechce. Pohlédne na hodinky. Není ještě pozdě a tak se rozhodne, že do Zátoky za Hayley klidně může zajet. Schová telefon do náprsní kapsy saka a vydá se ke dveřím vedoucím z pokoje. Cestou si vezme kabát, aby na sebe svou "otužilostí" nepoutal příliš pozornosti. Opustí pokoj, seběhne schody a venku před domem zamíří ke svému autu. Nasedne do něj a odjede směr Zátoka.*

*Dnes sa nemusel premáhať postaviť, vedel veľmi dobre, čo ich konečne čaká. Plán, ktorý mal toľko medzerí, ale v podstate nemal na čom krachnúť, jedine, žeby sa Benjamin vykašľal na vlastnú krv, čo by nebolo prekvapením, ale veľmi by im to teda nepomohlo, pretože presne v to dúfali, že sa tam objaví a zachráni ju vlastne pred ničím. Mohlo sa to zdať akokoľvek kruté, teda aspoň pre ňu a pre Genevieve, ale bolo to potrebné, muselo to tak byť, inak by nikdy nemali istotu, žeby riskoval aj vlastný život, aby svojej dcére mohol. Museli to jednoducho vidieť na vlastné oči. Do niekoľkých sekúnd už stál na nohách, včerajšiu scénu u Alisey si teraz radšej neprehrával, mal dôležitejšie veci, ktorými sa teraz musel zaoberať, než bola ona a jej naivita. Vlastne to bola vec, ktorú tvrdil celý čas, bola naivná, a to v tejto dobe nebolo práve najchytrejšie. Trvá to len pár minút, než už oblečený kráča dole po schodoch rovno do predsiene, ktorá však v ich pláne nehrala žiadnu rolu. Hlavne nie, ak vedel, že tu je opäť Hayley, za čo bol Elijahovi z časti vďačný a z časti mal obavy, aby sa to celé nezvrtlo proti nim. Rukou si zájde do vrecka čiernej bundy, pričom napíše správu jednému z upírov, ktorých ešte včera večer poveril niekoľkými vecami, aby čakali, kým Benjaminova dcéra odíde z internátu. Niežeby mohli inak, boli ovplyvnení k tomu, aby to nepokazili, či už sa to Marcelovi bude páčiť, ak to zistí, tých niekoľko hláv spokojne obetuje. Bol čas.*

*Od dne, kdy přivezl Hayley zpátky domů se jí snažil věnovat maximální část času. Situace ve městě byla tak klidná, jako před bouří, která se na ně hnala. Díky tomu měl času dost. Dnes opět vstane docela časně a po té, co vykoná všechny potřebné ranní úkony, aby mohl opustit pokoj, vyjde ven a vydá se dolů. Tam překvapivě po delší době potká jednoho ze svých sourozenců a to zrovna toho, kterého vídá ze všech nejméně často.* Niklausi, je hezké tě zase vidět... *Poznamená místo pozdravu, když sejde ze schodů a zamíří k němu. Mírná ironie, která při tom zaznívá z jeho hlasu, nelze přeslechnout.*

*Akonáhle zíde dolu, počuje, že v sídle otvorenie dverí na izbe, pričom to nemohol byť nikto iný ako jeho brat. Už dávnejšie sa s Elijahom o tom pláne rozprávali, avšak mu ešte nestihol povedať, že s ním chce pokročiť dnes, to však môže veľmi rýchlo napraviť. Jeho pomoc potreboval, bola tá jediná, ktorou si mohol byť istý a ktorej bezprostredne dôveroval. Áno, v Elijahovi mal dôveru viac než v komkoľvek inom, vedel, žeby ho v tom nenechal samého, aj keď by si to v každom prípade vedel zariadiť. Zastaví sa v blízkosti schodov a otočí sa k ním čelom, pričom ho sleduje, ako schádza dole a letmo mu opätuje pohľad. Na jeho tvári sa neznačí nič iné, než potešenie a krátky úškrn, ktorý mohol vyznieť skôr ironicky, akoby to bolo naozaj z radosti.* Máš pravdu, hlavne pri takom peknom dni. *Komentuje sucho, než sa miestnosťou rozľahne zvuk prichádzajúcej správy. V momente vytiahne telefón z vrecka bundy a prečíta si správu, ktorá mu oznamuje, že sa Kate už nachádza na mieste. Znovu podvihne tvárou nahor, pričom vidí, ako sa k nemu Elijah blíži.* Vyzerá to tak, že bude ešte krajší. *Pousmeje sa krivo a prejde pár krokov bližšie k nemu.* Spomínaš si na ten plán, ktorý sme pred časom preberali? *Spýta sa ho, pričom si je istý, že si na to pamätá veľmi dobre.* Dnes ráno niekoľko upírov unieslo Benjaminovu dcéru, Kate, je čas pokročiť. *Pokrčí nad tým plecami, pričom si odloží mobil do vrecka a zadíva sa mu rovno do očí.* Úprimne dúfam, že si dnes nemal na pláne nič dôležité. *Niežeby sa o to staral, skôr chcel, aby bolo jasné, že počíta s jeho pomocou.*

*Když dojde k bratrovi blíže zkoumavě si ho přeměří pohledem. Snaží se tak zjistit, co v poslední době dělal. Ptát se mu zrovna teď nechce. Chce si ve městě obstarat snídani a někde si dat svou ranní kávu, jak mívá ve zvyku. Po té má v úmyslu navštívit Hayley a vymyslet pro ni nějaký program na dnešní den. Na Klausovu neurčitou reakci reaguje, jen krátkým tázavým pohledem. Když, ale mlčí tak má v úmyslu pokračovat v tom, co si na den naplánoval. Kývne mu tedy na rozloučenou a vydá se pomalu k východu. Zaslechne Klausův telefon, ale nepřikládá tomu žádnou váhu. Udělá sotva pár kroků, když na něj Klaus promluví. Zastaví se a otočí k němu.* Co máš na mysli? *Jeho neurčité poznámky mu přestávají stačit. Vyčkávavě na Klause hledí, než se dočká konečně nějaké srozumitelné odpovědi.* Plán? *Pozvedne slabě obočí při své otázce. S Klausem toho probírají většinou hodně. Nechá ho proto mluvit dál.* Aha, "tenhle" plán. *Hned je v obraze. Ztlumí trochu hlas a popojde blíže ke Klausovi.* Kde je? *Zajímá se a samozřejmě chce vědět, co bude následovat.* Jako by tě to snad zajímalo, drahý bratře... *Poznamená s nádechem ironie, když se Klaus zmíní o jeho plánech. Při tom doufá, že se to nijak příliš nezkomplikuje. Hayley tak má v úmyslu dát vědět až bude po všem.*