Sophie´s Flat

Byt Sophie Deveraux leží přímo nad jejím barem. Nedávno prošel rekonstrukcí, takže je z něj teď mezonetový byt, protože Sophie spojila svoje a bývalé Genino patro.

(Začátkem týdne měla konečně svůj byt hotový a konečně se na něj může jít podívat. Hned jak vejde, je nadšená. Předsíň byla dostatečně velká a dlouhá. Předtím měla sice taky předsíň, ale malinkou a hned po třech krocích už byla v obýváku. V předsíni po levé straně byli dveře do malé koupelny.
Z předsíně se jde přímo do obývacího pokoje, teď byla ještě více nadšená. Obývák byl moderní v jednoduchým stylu a dost prostorný. Dokonce jí sem už zařídili obrovské terárko pro jejího hada. Obývák je spojen s kuchyní, která byla dvakrát větší než předchozí. Odtud vedou dveře přímo na balkón. Dřív balkón neměla a teď ho má. Netuší, jak to všechno zvládli, ale má z toho radost. V dolním patře je ještě pokoj pro hosty. Z dolního patra vystoupá po schodech nahoru a dostane se přímo do ložnice, kde je na jedné straně postel a stůl a na druhé straně vedou dveře do obrovské šatny a druhé dveře do koupelny.



Tohle byla naprostá paráda. Všechno podle jejích představ.
Během týdne jim poslala peníze a přestěhovala si sem všechny své věci. S Trevorem neměla šanci si popovídat. Měla hodně práce a vůbec nestíhala. Jack si vzal volno, protože se mu narodil syn, takže chtěl být doma s ním a Nicole, i když někdy do práce chodil, když opravdu nestíhali a v tomhle období opravdu nestíhali. Turistama se to v NO hemžilo a vyhledávali její bar. Asi si mysleli, že tady zažijou nějaké vzrušení. Pořád taky přemýšlela nad Monique a občas i nad Genevieve. Chyběla jí a to hodně. Nedávalo jí to pořád spát, takže se s tím rozhodla vypořádat po svém. Zaprvé si nechala změnit jméno z Deveraux na Laveau. Šlo to jednoduše, protože její babička se jmenovala Laveau a ona se tak teď chtěla jmenovat taky. Necítila se jako Deveraux. Nesnášela své rodiče, kteří byli díky bohu už mrtví, její sestra jí nikdy nerozuměla a její neteř jí chtěla zabít. Už mezi ně dál patřit nechtěla. Měla kvůli tomu hodně papírování, protože se museli změnit i papíry vlastnictví. Teď v baru už neměla napsáno, že bar patří Sophie Deveraux, ale Sophie Laveau. Zadruhé, když skončila s prací, vždy zůstala v baru až dlouho do noci a lila do sebe panáka za panákem až konečně neodpadla nebo byla prostě u sebe v bytě a popíjela jakýkoliv alkohol jí přišel po ruku. Poslední dobou vypadala hrozně. Každé ráno měla kocovinu a každý večer byla opilá. Občas sice alkohol ten den vypustila, ale za to se odreagovala jinak a to, že si užívala s nadhodilým mužem, který jí zaujal.
Dneska byl zrovna ten den, kdy měla kocovinu, ale i tak zasedla ke stolu a začala dělat nějaké papíry do práce. Odpoledne měla papíry konečně hotové, takže se převlékla do roztrhaných džín a černého krátkého trika, které jí sahalo pár čísel nad pupík. Chtěla sejít dolů do baru, ale dole se zastavila a pohled jí padl na krabice, které byli v předsíni. Byli to krabice s Genevieve věcmi. Rozhodla se konečně s nimi něco udělat. Napadlo jí nejdříve, že je nechá poslat do domu na plantáži, ale jak zná Gen, rozhodně tam určitě nechtěla zůstat bydlet. Nakonec vzala mobil a zavolala na informace, ty jí zjistili, kde Genevieve teď bydlí. Pak si zavolala doručovací službu a nechala zaslat krabice na adresu, kterou jí řekli na informacích. Do krabice ještě vložila obálku se vzkazem "Myslela jsem, že se ti to bude hodit. -S" do obálky ještě vložila fotku, kde jsou vyfocené oni dvě, jak stojí v baru na pódiu. Sophie drží kytaru a Genevieve housle. Bylo to to vyfocené zrovna ten večer, kdy se konala párty a oni dvě hráli. Nechala udělat v tu dobu dvě fotky, ale to ještě nevěděla, jak se to všechno pokazí. Svou fotku měla zarámovanou a pověšenou dole v baru, kde byla všem na očích.
Pak konečně sešla dolů do baru, aby mohla pokračovat v práci tam.)

(Přijde nahoru do svého bytu a vystoupá po schodech do ložnice, kde se svlékne a pak zamíří do koupelny. Napustí si vanu a ponoří se do vody, když je vana skoro naplněná vodou. Ponoří si hlavu a pak si prohrábne vlasy, když se zas vynoří. Nějakou dobu jen tak leží ve vaně a relaxuje a až pak se začne mýt. Když je hotová, vyleze z vany a osuší se. Ručník si obmotá kolem těla a začne si fénovat vlasy, pak si je natočí kulmou. Odejde zas do ložnice, kde se převlékne

Podpatky sice moc nenosí, ale to neznamená, že v jejím šatníku nejsou. Pak odejde zas do koupelny a nalíčí se. Dá si černou řasenku a lehce černé linky, na tváře si nanese tvářenku a na rty rtěnku rudé barvy. Zkontroluje se ještě v zrcadle a pak sejde dolů do obýváku. Tam si na chvíli ještě sedne na gauč se sklenkou ginu a přemýšlí o dnešním večeru. Možná to byla sebevražedná mise, uspořádat párty, ale to je jí jedno. Poslední dobou nepřemýšlí nad svými rozhodnutími, prostě nechává kolem sebe vše proplouvat. Dopije sklenku a vyjde z bytu dolů do baru.)

(Celou noc prostě jen ležela v posteli a koukala do stropu. Nebyla s to usnout, nechtělo se jí. Sophie na rozdíl od ní klidně spala. Měla toho po té párty jistě dost a ona po ní rozhodně nemohla chtít, aby ponocovala a zabývala se jí. Stejně by na to potřebovala mít energii a ve stavu, v jakém byla, by to asi moc nešlo. Vstala z postele ještě před svítáním, sedla si ke stolu, vzala si papír a tužku a začala přemýšlet nad kouzlem. I když Claire ráda neměla, neúspěch si nepřipouštěla. Byla by to pro ni špatná vizitka. Ona měla ráda preciznost, co se magie týče. Možná i proto, aby tím dokázala, že je silná a že se s ní rozhodně musí počítat. Jen nevěděla, jestli si to chce dokázat sama sobě nebo ostatním. Možná obojí. Podepřela si hlavu dlaní, sem tam si prohrábla vlasy a sem tam něco načmárala na papír. Musí to být perfektní a musí to vyjít.)

(Poprvé po dlouhé době padla do postele únavou a ne pod vlivem alkoholu. Celou noc pracovala za barem, i když si řekla, že jim jen pomůže a pak si užije párty, ale pak si prostě jen užívala to, že je v baru, kde hraje dobrá muzika, pracuje a občas se dá do hovoru s nějakými lidmi. V noci spala klidně a dokonce se jí ani nezdáli žádné noční můry, i když si myslela, že to nebude už možné bez alkoholu. Vzbudí se celkem brzy ráno, když jí do obličeje začnou svítit první sluneční paprsky dne. Posadí se na posteli a protáhne se. Zamžourá a všimne si, že Genevieve už je vzhůru a sedí u stolu. Cítila se trochu blbě, že jí slíbila, že na ní v noci dá pozor a pokusí se zjistit, co je za těmi jejími nočními můrami a přitom, jakmile lehla do postele, tak usnula) Promiň nějak jsem vytuhla. Co to píšeš?

(Otočí hlavu směrem k Sophie a pousměje se) Dobré ráno. Musím říct, že jsi ten byt vyřešila hezky. (Rozhlédne se kolem. Včera ani neměla moc šanci jí ho pochválit. Pak znovu otočí hlavu k papíru a vydechne) Jedno kouzlo, pro Claire. Chce se stát člověkem s nespuštěnou vlkodlačí kletbou. Stále pídí po tom, jak se stát hybridem, ale já jsem jí nabídla, že jí pomohu pouze s tím, aby se stala vlkodlakem, žádný hybrid. (zakroutí hlavou a vezme papír do ruky a přečte, co zatím vyplodila) Tohle kouzlo je jen pro jistotu, aby se náhodou nestalo, že Claire zestárne a zemře. (Vysvětlí jí a vstane od stolu)

Díky (Usměje se a vstane z postele. Stáhne si vlasy do culíku.) Vlastně to je zásluha té firmy. Já jen řekla, jak si to představuji a oni vykouzlili tohle. (Projde přes celou ložnici a otevře dveře do skříně. Začne si vybírat, co si vezme na sebe a přitom poslouchá Gen. Nakonec si vybere tílko a džíny a přehodí si oblečení přes ruku. Převlékne se až v koupelně, kde se pak rovnou umyje. Zavře dveře od šatny a otočí se k Genevieve.) Každý by chtěl být silnější a pro ní by znamenalo mít dost velké výhody, kdyby byla hybrid. Ale o to může požádat Klause ne? On si přeci dělá své hybridy. Ale to by musela spustit kletbu. (Pokrčí rameny. Moc jí situace Claire nezajímala, ale názor musela říct) Jinak kouzlo na to, aby se stala člověkem mám. Původní od Esther. K tomu můžeš jen dát tohle kouzlo, aby nezestárla a hotovo.

Jo, Klause by vážně požádat mohla, ale myslím si, že on rozhodně nechce riskovat dalšího hybrida ve městě. Myslím, že mu to zatím takhle vyhovuje. (pokrčí rameny, ona už je oblečená, samozřejmě do toho, co měla včera na té párty) A kouzlo mi dávat nemusíš. (opře se rukou o stůl) To už mám. (dodá k tomu) Takže, už jsi přemýšlela o tom, jak půjdeš za Monique a co uděláš, až se s ní střetneš? Přeci jen, řekla bych, že bude připravená. Předci jí rozhodně pomůžou.

No to už je pak problém Claire, jak si to udělá, ale na světě neexistuje čarodějka, která by jí dobrovolně proměnila na hybrida. Jinak nechceš půjčit nějaké oblečení? (Podívá se na to, jak je oblečená pořád do oblečení z párty.) Okey, když kouzlo máš, tak ti už asi nemam jak pomoct. (Kývne) No moc jsem nad tím ještě nepřemýšlela. Pořád jsem sice silnější než Monique, ale s ní bude ještě Abigail a tak nějak pochybuji, že teď předci po mě půjdou. Mohli proti mně jít na tom hřbitově, ale nechali mě být. (Pokrčí rameny a vydechne) Nějak to snad zvládnu s Marcelem.

(Podívá se na sebe, když jí řekne, jestli nechce něco půjčit) A co? Tílko končící těsně pod prsama a mini kraťásky? (Povytáhne pobaveně obočí a pak zakroutí hlavou) Ne, dobrý, v tomhle to vážně tu chvíli přežiju. Stejně se, než půjdu za Claire, skočím domů převléknout. (pousměje se) S Marcelem? (kouká na ni překvapeně s otevřenou pusou) No, tak tohle začíná být zajímavé. Ano, jistě, Marcel se o Davinu zajímá. Takže to vypadá, že vy dva spolu zase budete spolupracovat. (tiše se zasměje) Stejně si říkám, jak jedna situace dokáže spojit nepřátele. (Pak ale vydechne a kousne se do rtu) Já nevím, přijde mi to celé nějaké divné. Dost zvláštní při nejmenším. Možná se něco chystá. (vysloví své podezření)

Občas zapomínám, jak odlišné vlastně jsme, hlavně co se týče stylu oblíkání. (Zasměje se lehce) Je to zvláštní, když jsi tady a říkáš, že půjdeš domů se převléknout. Normálně by jsi řekla, že si skočíš dolů. Ale na jednu stranu já mam aspoň větší byt a ty určitě také. (Usměje se. Ani si neuvědomila, že prostě jen tak řekla, že tam půjde s Marcelem, když ještě nedávno byli nepřátele. Vlastně ještě určitě jsou, ale mají momentálně stejný cíl. Ochránit Davinu.) Jo s Marcelem. Zvláštní viď? Ale on chtěl najít Monique sám a vzít jí tu Daviny moc. Ale obě známe Monique a pokud by nechtěla být nalezena, tak jí Marcel nikdy nenajde a navíc jsem si jistá, že by ho zabila levou zadní a to na jednu stranu nechci ani já. Měli jsme neshody, nesnášeli jsme se a to dále trvá, ale zabít jsem ho nikdy nechtěla. (Pokrčí rameny) On se může postarat o Abigail a já o Monique. Oba budeme mít větší šanci společně než sami. (Kývne) Jedna situace může spojit nepřátele a oddělit přátele. (Zamračí se, když se Gen zmíní o tom, že se asi něco chystá.) Jak to myslíš? Že Monique, Abigail a předci něco chystají?

No, řekla bych, že nejen stylem oblékání. (mírně povytáhne jeden koutek úst... ona a Sophie vlastně byly odlišné naprosto. Ale obě měly něco společné, obě byly jakýmsi způsobem uzavřené do sebe a nechtěly k sobě nikoho pustit a obě udělaly to, že se pustily k sobě navzájem.) Někdy musíš přijít. Je to opravdu krásný podkrovní byt zařízený ve staromódním stylu. Vlastně jsem ho sama nekupovala. Pořídil ho Kol. (Když vysloví jeho jméno, tak se na sekundu zamyslí. Neměli se takhle pohádat a ona rozhodně neměla takhle vyjet. Ale omluvit se nepůjde. Aspoň ještě teď ne. Má čas na to, aby alespoň pátrala po příčině svých snů.) Jo, dost zvláštní, ale ne nemožné. Věř mi, ty a Marcel, to je ještě slabý kafíčko. Čemu bych se hodně divila, kdyby ses ty někdy v budoucnu spřáhla s Klausem, jo, to už by bylo hodně podezřelé. (trochu se podmračí, ale na tváři jí hraje spíš úsměv.) Jistě, věřím tomu, že vy dva to spolu zvládnete. On třeba vezme ještě někoho na pomoc. (přitaká) Jo, mám ten pocit, že se něco děje. Protože je až moc velký klid.

Opravdu hodně věcmi se lišíme, ale jedině odlišný styl oblékání na nás můžou poznat ostatní. Pak už víme jen my dvě, čím se od sebe lišíme. Tedy skoro jen my dvě. (Uzná nakonec, protože některé osoby ví i o dalších věcech, čím se od sebe Gen a Sophie liší. Ale jejich hodně málo vzhledem k tomu, že nikdo ani jednu nezná, tak dobře, jak se znají navzájem.) Koupil ti ho Kol? To bych od něj nečekala. No možná se někdy stavím, ale pod podmínkou, že tam nebude. Asi by to nedopadlo dobře. (Trochu se ušklíbne při vyslovení Kolova jména. Původní jí prostě nikdy asi nepadnou do noty.) Vzhledem k naší minulosti s Marcelem to podivné opravdu tak není, ale pro někoho být může. Já s Klausem? (Povytáhne obočí a uchechtne se) To se nestane. (Zavrtí hlavou) Možná někoho vezme, ale nevím jestli to bude lepší nebo horší. (Pokrčí rameny. Naposled, když přizvala další čarodějku, tak zemřela a v tomhle případě by to mohlo být stejné.) Nad tím jsem ani nepřemýšlela, že je moc velký klid. Spíš mi vrtalo hlavou, že předci to vzali až moc klidně, že už je nebudu poslouchat a coven se bude řídit mými pravidly. A to jak mi pak Monique řekla, že bude sledovat můj pád... (Vydechne a najednou neví, co si má myslet.) Ale jestli se něco chystá, tak to určitě brzy zjistíme.

Jo, to je pravda. Ale myslím si, že už jen ten styl oblékání o nás hodně vypovídá. (usměje se... má Sophie vážně ráda, tu její potrhlost a upřímnost a prořízlou pusu. Někomu by se to mohlo zdát otravné a na obtíž, ale jí ne.) Ano, koupil mi ho Kol, není zas tak lakomý. Dokonce nám koupil i dovolenou. A vlastně se s ním nemám vůbec špatně až na to, že jsem se včera dost rafli. Nejsem zvyklá na tolik pozornosti, co mi Kol věnuje. Řekla bych, že mě to nejspíš asi obtěžuje, ta starostlivost, jako bych nic nezvládla sama. Asi to mi vadí. (Uvědomí si. Jo, nikdy na tohle nebyla zvyklá a přišlo jí to možná zbytečné a asi tak trochu vlezlé, protože to někdy vypadá, jako by měla být úplně neschopná, jako by se sama o sebe nedokázala postarat. Až přijde čas, tak si bude muset s Kolem promluvit. Tentokrát v klidu. A zřejmě by mu měla říct všechno, protože tyhle všechny stavy a pocity se odvíjejí od života s jejím bratrem.) Určitě vypozoruju, kdy nebude u mě... No, vlastně, dokud se mu neomluvím, tak u mě nebude. (pokrčí rameny) Jo, to zjistíme a doufám, že jestli něco chystají, rychle to zažehnáme. (vážně si to přeje, pokud by k tomu mělo dojít) Sophie? (podívá se na ni tázavě) Myslíš, že bys mi mohla přivodit spánek a zkusila něco zjistit? (požádá ji)

Dovolenou? Wow. Kam jste jeli? Ty jsi byla vlastně poprvé mimo New Orleans, že ano? (Koukne na ní dost překvapeně. Ale vlastně to není nic překvapující. Genevieve je odpoutaná od předků a má vlastní moc, takže mimo New Orleans není bezmocná a ani se tak necítí, jako by se cítila ona. I když jí zas tolik nevadí vypadnout z New Orleans a být nějakou dobu bez moci, ale ona vypadnout jen tak nemůže, když vede coven a bar.) Jo viděla jsem kousek hádky, ale neslyšela přes všechen ten hluk a navíc jsem byla celkem zaneprázdněna. Muži dokážou být někdy až moc otravní, proto s nikým nechodím, i když John jakmile slyší nějaký hluk, tak hned běží za mnou, ale neptá se, spíš se jen ujišťuje, že jsem v pohodě. Měla by si Kolovi vysvětlit, aby se občas držel dál a nedělal něco bez toho aniž by si s tebou promluvil. Protože vy potřebujete hodně komunikace, jinak Kol bude dál dělat kroky, které se tobě nebudou líbit a on si bude myslet, že to je pro tvé dobro. (Chápe, jak se Genevieve cítí, jí by asi bylo taky nepříjemné, kdyby na ní někdo upínal tolik pozornosti a třeba se furt ptal, zda je v pořádku a dělal kroky, které by vše měli usnadnit, ale ona by to tak necítila.) Samotnou Monique a Abigail bude hračka zvládnout, když budeme opět pracovat společně, ale pokud chystají něco předci, tak se bojím co. (Oklepe se při zmínce o předcích. Neměla je ráda a neměla ráda jejich cíle. Přišlo jí až nechutně zvrácené, jak usilují o větší moc.) Jistě, můžu to udělat a tentokrát bez chemie a nenásilně. Jen si dojdu dolů pro nějaké bylinky. Nevím zda by to fungovalo, kdybych ti násilím přivedla spánek pomocí kouzla. (Odloží si na postel oblečení a sejde dolů po schodech do kuchyně. Vezme si bylinky a začne z nich vytvářet čaj, hodně silný čaj na spánek. Tohle je lepší než jakékoliv prášky na spaní, protože přivodí spánek během chvíle a člověk se po nich necítí pak malátně, jako to je u prášků. I s čajem se pak vrátí nahoru a podá ho Gen) Tak do dna.

Jo, dovolenou. (usměje se) Ano, byla jsem poprvé pryč a nemohla jsem si stěžovat. Poprvé pryč a hned na Bali. Nikdy v životě jsem nejela na koni. A tady jsem jela hned na slonovi. (zasměje se, jako by tomu stále nemohla uvěřit. Při tom, jak to vypráví, jí jiskří v očích) Máš pravdu. Asi potřebujeme hodně mluvit a hodně si věci vyjasňovat. V tom případě bych mu ale měla říct pravdu o Benovi, protože bez toho to nepůjde. Bez toho mě asi nikdy opravdu nepochopí. Moje jednání, moje reakce. (podívá se někam do stěny) No, nakonec mu to řeknu ještě dřív, než jsem myslela. Ale nejdřív ty sny. (kývne hlavou, že pořká, až Sophie přijde. Když přinese čaj, tak si k němu čichne) Ou, kolik jsi tam té meduňky narvala? (povytáhne obočí, ale pak už tedy začne pít, až vypije čaj až do dna. Lehne si na postel, zavře oči, aby tomu napomohla a vážně za chvíli usne. Asi po půl hodině spánku to začne. Noční můry. Začíná sebou škubat a naříkat ze spaní.)

(Genevieve nakonec už na nic neodpoví, protože má v hlavě jen to kouzlo, aby zjistila, co se jí děje. Sleduje jí jak pije čaj a pomalu pak v posteli usíná. Sedne si k ní a čeká až se bude něco dít. Sny většinou přicházejí o něco později. Najednou zaznamená, jak začne Genevieve sebou škubat a naříkat ze spaní. Nejraději by jí opět probudila, protože pohled na ní jí bolí. Genevieve se celou dobu takhle trápí a ona se zatím užírala lítostí a opíjela se do němoty. Nakonec se zhluboka nadechne, přiloží jí ruce na spánky a zavře oči. Představí si, že je v její hlavě. Po chvíli uvidí malou Genevieve, která stojí na hřbitově a na obličeji jí hraje zlomyslný úsměv. Sophie stojí vedle ní, ale nikdo jí nevidí, je tam jako host. Nechápe, co se děje. Proč se Genevieve usmívá, když je na hřbitově a všichni kolem vypadají zkroušeně? Podívá se na jednoho muže, no muže ještě mladíka, který by mohl být stejně starý jako Sophie. On nevypadá zkroušeně, ale ani se neusmívá. Neví, kdo to je, ale po chvíli to neřeší. Podívá se na hrobku, na kterou upírá zrak malá Gen a v očích jí září jiskřičky zlomyslnosti. Do hrobky právě dávají nějaké tělo, nejspíše ženy. Neví, kdo je ta žena, ale po chvíli jí to dojde, když sjede pohledem níže na vyryté nápisy, které říkají, že tady je pochovaná rodina Rosseau. Tohle je divný, hodně divný. Zavře oči v tom snu a soustředí se, aby byla zpět ve své ložnici. Otevře oči a vydechne. Zamrká a přesvědčí se, že je opravdu zpátky. V tom snu pohřbívali Gen babičku, ale ona věděla, že Gen měla babičku opravdu ráda. A není možné, aby se jí zdálo samo od sebe něco takového. Sny nepřevracejí realitu, spíše jí vyobrazují tak skutečnou až to občas bolí. Chytne Genevieve za ruku a začne odříkávat kouzlo, aby se probudila, ale nic nefunguje. Tohle bylo ještě divnější, tohle kouzlo zabírá, i kdyby byl člověk v kómatu. Zvedne se z postele a přejde do šatny, kam si nechala dát svou starou skříň, kde měla všechny knihy a cokoliv, co potřebovala ke kouzlení. Otevře jí a podívá se dovnitř. Genevieve náramek tam pořád byl. Popadne jednu knihu a začne v ní listovat.)

(Mlátí sebou. Tohle je jedna z nejhorších nočních můr. Ona a radost ze smrti babičky? Ne, to ne. Ať to skončí, ať už to skončí. Teď hned! Prudce se posadí na posteli, orosené potem a hlasitě vydechuje. Promne si tvář a podívá se na Sophie.) Tak co? Zjistila jsi něco? Co je toho příčinou? Řekni mi, že jsi něco zjistila, prosím. (Podívá se na hodiny. Byla mimo docela dlouho, bude muset jít a informovat Claire, kde se sejdou. Zvedne se z postele a vezme si na sebe koženou bundu. Pak vytáhne mobil, který si už konečně zase pořídila a napíše Claire

kód:

sejdeme se na téhle adrese. Alistair Street 125.

Odešle jí to a pak se znovu podívá na Sophie.)

(Otočí hlavu, když Genevieve promluví. Bohužel nemohla nic udělat, aby její sen nepokračoval. Nešlo to. Vydechne a přejde zpátky do ložnice z šatny) Zjistila i nezjistila. Je to divné. Viděla jsem tvůj sen a opravdu to je zvláštní. Sny přeci nepřevrací realitu, ale to by ještě nebylo tak divné. Zkoušela jsem tě pak probudit pomocí kouzla a nešlo to. Musela ses probudit sama. Myslím, že to nebude jen tak, ale nemůžu teď přesně říct jestli to je nějakým kouzlem. Projdu si knihy a zkusím něco zjistit. Víc teď asi neudělám. (Pokrčí rameny a podívá se na ní. Jestli měla Genevieve takové sny celou dobu, tak musela trpět hrozně, nechápe, jak to mohla vydržet.)

Fajn. (i když jí v podstatě Sophie nic nového neřekla, alespoň ne nic, co by sama nevěděla, byla na ní znát značná úleva) Aspoň, že vážně nejsem blázen. Že si tohle všechno nenamlouvám sama, jak mi říkal Kol. Někdo to musí dělat. Někdo se mi musí hrabat ve snech. (zakroutí hlavou a semkne rty) Musím přijít na to, kdo to je, co mi to dělá. Sophie, jsem ti tak vděčná, že mi pomůžeš (usměje se na ni) Ale už musím. Vlastně ani nestihnu dojít domů. Budu muset Claire očarovat v tomhle. (pousměje se.. ještě, že to kouzlo od Claire nosila s sebou. Vzala si i to nově vyrobené a vyrazila tam, kde věděla, že bude ingrediencí dostatek. Na Alistair Street. Do domu, kde bydlela s Benem. Vítejte vzpomínky.)

Ne, opravdu nejsi blázen a někdo se ti určitě hrabe ve snech, ale i v hlavě podle toho, co všechno ví. A dost nepěkným způsobem ti to převrací. Zkusím zjistit, jakým způsobem to ten člověk dělá a snad tě to přiblíží k tomu, kdo to dělá. A nemáš za co. Ty jsi mě oživila, když mě zabila Rebekah a pomohla mi uvědomit si, kdo jsem. Opět, takže tohle je to nejmenší, co pro tebe mohu udělat. (Pousměje se a kývne, když řekne, že už musí jít. Vrátí se zpátky do šatny a vytáhne všechny knihy, rozmístí si je na zem a začne si jednu po druhé pěkně podrobně číst. Sice zná skoro každé kouzlo, ale většině stejně nedávala pozor, takže je teď čte opravdu podrobně.)

(Dlouhé hodiny si pročítá knihy, ale nic tam nenajde. Ano je tam pár kouzel, jak se někomu dostat do hlavy nebo vyvolat sen, ale nic neodpovídá tomu, co se děje Genevieve. Nakonec si začne pročítat deníky své babičky a tam konečně narazí na jedno kouzlo. No kouzlo to vlastně není. Tuhle metodu mohl použít naprosto kdokoliv a nemusel mít žádnou moc. Ale o to to bylo horší. Stačil jen africký kořen a jakýkoliv výtažek z člověka, takže vlasy, sliny, krev nebo cokoliv. Africký kořen se sice shání špatně, ale tady v New Orleans není nic nemožné a hlavně, když člověk ví, kam má jít. Pokud ví, tak Kate nějaký v krámku měla. Třeba si ho ten člověk koupil tam. Mohla by tam zítra zajít a zeptat se Kate jestli si ho někdo v poslední době nekoupil, takového zákazníka si určitě pamatovat bude, Kate má velice dobrou paměť na zákazníky na rozdíl od ní. Naskládá zpátky všechny knihy i deníky, zavře skříň a zapečetí jí krevním kouzlem jako to dělávala vždy. Nemohla nic riskovat. V té skříni měla tolik důležitých věcí o které přijít nechtěla. Celý den vlastně strávila v oblečení, ve kterém spala a neměla ani čas sejít dolů do baru a pracovat. Doufá, že to tam kluci zvládli v pohodě, což jí připomnělo, že by si měla dojít promluvit s Kate. Sklidí oblečení, které si vytáhla zpět do šatníku a pak se dojde umýt. Lehne si do postele a po chvíli usne. Opět se jí nezdá žádný sen. Nejspíš za to mohl fakt, že se tomu postavila čelem a nenechala se už užírat myšlenkami na Monique.)

(Probudí se dopoledne. Dneska neměla náladu na nic, ale vykopat se z postele musí. Už tak v baru nestíhají a kdyby ještě přestala vařit, zákazníci sem přestanou chodit. Do šatníku si dojde pro oblečení, které si chtěla vzít včera na sebe, tudíž tmavě modré džíny a tílko, které jí opět sahalo nad pupík. Odejde do koupelny, kde si dá horkou a dlouhou koupel a poté se oblékne. Upraví si vlasy a nanese si na řasy řasenku a na rty lesk. Vrátí se do koupelny, kde si vezme mobil, který měla na stole a až teď si všimne sms od Kierana. Konala se schůze a její přítomnost byla povinná. Domyslela si proč jí chtěl Kieran svolat. Porušila mírovou dohodu a on se to konečně rozhodl řešit. No bude tam muset jít, pokud by nepřišla, tak nechce ani vědět, co by se dělo. Sejde dolů a v předsíni si obuje kozačky bez podpatku. Poté vyjde z bytu a sejde dolů do baru. Asi tak hodinu stráví v kuchyni a připraví jídla pro dnešní menu. Nestačí bohužel připravit všechno a úplně, ale kluci si tu budou muset poradit i bez ní. Pak vyjde z baru a vydá se do kostela.)

(Včera přišla zpátky domů docela pozdě. Schůze sama vlastně netrvala nějak dlouho a rozhovor s Marcelem také ne, ale potřebovala být sama a tak se šla ještě projít. Zamířila domů, až když se stmívalo. Do baru se už nevrátila a vzala to zadním vchodem a pak rovnou do svého bytu. Nejdříve si dala koupel a poté se oblékla do kraťasů a tílka na spaní. Dole v kuchyni si na stůl rozprostřela mapu francouzské čtvrti, nějak předpokládala, že Monique a Abigail nebudou chtít být někde daleko od čtvrti, když by se tím jejich moc zmenšila a to výrazně. Vezme si svou dýku a řízne se do dlaně, krev nechá skapat na mapu. Poté si vezme kompas, který má v sobě magickou moc a začne odříkávat kouzlo. Krev se spojí do jedné velké kapky a začne putovat po mapě, pak se zastaví. Odloží kompas a podívá se, kam ukazuje krev. Když ví, kde Monique je, jde si lehnout, ale nemůže usnout. Je až moc rozrušená z toho, co se má zítra stát.
Brzy ráno vstane z postele a dojde si udělat kafe a do něj si dá trochu výtažku z mučenky na uklidnění. Ne, stále není připravená vidět Monique, ale bude to muset překonat. Přeci nebude mít vředy z nějaké mladé dívky, kterou považovala za svou neteř. Po vypití kafe, zůstane sedět u stolu v kuchyni a dlouhé hodiny se dívá do prázdna, než se konečně vzpamatuje, dojde se převléknout a sejde dolů do baru.)

(Hodně pozdě večer dojde domů. Bar byl už zavřený, takže prošla jen kuchyní a vydala se do svého bytu. Ani se nešla osprchovat, nic a prostě se svalila do postele, naprosto vyčerpaná. Ve chvíli, kdy jí hlava dopadla na polštář, usnula.
Ráno se probudí, dojde se vykoupat a převleče se. Zavolá do květinářství a objedná bílé růže pro všechny členy covenu. Vybere si oblečení a boty na dnešní večer a položí si to na postel. Pak si sedne ke stolu a začne psát na notebooku pozvánky na dnešní oslavu svátku. Vůbec neví, co vše by tam měla napsat, tak prostě jen napíše ve zkratce, co znamená svátek požehnání, kde se oslava bude konat a kdy. Vytiskne několik těch pozvánek a čtyři pozvánky dá do obálek. Poté ještě dá vědět celému covenu, že dneska bude oslava svátku. Některým napíše, aby začali vše připravovat. Davině dávat vědět nemusí, když s ní mluvila. Všechny pozvánky si dá do kabelky a sejde dolů do baru, kde pomocí kouzla ovlivní jednoho muže, aby ty čtyři pozvánky zanesl na plantáž původním, Marcelovi do jeho sídla, Kieranovi do kostela a poté do zátoky Jacksonovi. Johnovi pak řekne, aby jí šel do jednoho obchodu něco vyzvednout, co si nechala dělat na zakázku a aby jí to nechal v ložnici na posteli. Když má tohle vyřízené, vyjde ven a zamíří k Genevieve do bytu a po cestě dává kolemjdoucím pozvánky na dnešní oslavu.)