Sophie´s Flat

*Musela si vzít nějaké to volno v práci od doby, co se odehrálo to všechno s Kaiem. Už se cítí líp to ano, ale nedá se říct, že by se s tím tak úplně vyrovnala. Ať už byl jakýkoliv, ať už ji sebevíc ublížil, tak se nemůže zbavit toho pocitu, že ji tam v bytě prostě chybí. Zvykla si na myšlenku, že má bratrance, i když naprostého psychopata se kterým to nechtěla vzdát a hlavně si zvykla na jeho přítomnost v bytě. A teď? Je pryč. Je pryč a chtěl zůstat. Nemohla ho tam však nechat, rozhodně ne v tu chvíli, kdy za ní přišel. Bylo to všechno tak čerstvé a nemůže mu zkrátka jenom tak odpustit, jako kdyby se nic nestalo, protože stalo. Ještě stále má před očima změnu v jeho tváři. Slzy v jeho očích a to, že opravdu chtěl, aby mu odpustila a aby dostal poslední šanci. Dříve v něm něco takového nebylo, ale teď? Bylo to jiné, bylo to nové a muselo to být opravdové. Přeci ani on nemohl být tak dobrý herec, aby předstíral své emoce. Navíc se dozvěděla, že ji zabil jenom kvůli tomu, aby ji nezabil jeho otec. Neudělal to správně, normálně by to neudělal vůbec a tohle udělal pro ni. Jenomže proč takhle? Proč jí o tom zkrátka neřekl? Jedna její část se nemůže zbavit toho jistého odporu, ale ta druhá by si přála, aby se vrátil. Nemluvila o tom s nikým, tedy kromě Klause a to není taky právě rozhovor, který tak úplně potřebuje. Ví, že mu může říct spoustu věcí, ale není to to samé jako svěřit se kamarádce. V posledních dnech taky tráví spoustu času s Elijahem, což ji prospívá. Dělají renovaci v bytě Kierana a je to terapie jak pro ni, tak i pro něj. Oba mají společnost a oba se soustředí na jiné věci. Nezapomněla ho taky poslat na party, kterou pořádá Marcel. Je sice valentýnská a pravděpodobně by tam asi vůbec neměla chodit, ale bude to pro Elijaha dobré, když bude ve společnosti, když se bude snažit se svým problémem něco dělat a nemyslet na to. A navíc by chtěla vidět i Marcela, potřebuje s ním udržovat kontakt, protože on je pro ni zkrátka důležitý. Rozhodla se dnes ráno, že zajde za Sophie si o tom všem promluvit a doufá, že ji neodmítne. Po cestě vezme v pekárně pár máslových croassaintů a zamíří k jejímu bytu. Jakmile tam dorazí, tak zaklepe na její dveře a vyčkává až otevře. Nečeká dlouho a Sophie se objeví ve dveřích. Pousměje se na ni.* Dobré ráno, Sophie. Máš na mě chvíli čas? Přinesla jsem snídani. *Pozvedne sáček s pečivem, jako kdyby to snad měl být ten největší důvod, proč by ji měla pozvat dovnitř. Jelikož už od celé situace uběhla jistá doba, tak nelze na ni poznat, že by ji něco trápilo. Vypadá tak jako obvykle až na to, že na tváři nemá široký úsměv. Jen, co ji pozve dovnitř, tak vejde a zamíří hned do obýváku, přičemž po cestě Sophie podá sáček s pečivem a požádá jí o to, zda by ji nemohla udělat kávu. Posadí se do volného křesla a přehodí si nohu přes nohu. Ruce si složí do klína a nejdříve čeká až Sophie všechno přichystá. Nechce na ni spustit hned celou tu věc s Kaiem, když bude připravovat kávu a snídani. Až se Sophie usadí, tak se nadechne zhluboka.* Potřebuji si s někým promluvit. *Řekne jí na rovinu a její výraz se změní na ustaraný, utrápený. Teď už neskrývá vůbec nic z toho, co doopravdy cítí.* Něco se stalo mezi mnou a Kaiem. A taky jsem se něco dozvěděla. *Natáhne ruku pro hrníček s kávou a uchopí ho do obou ruk. Buď si prostě jenom ohřívá ruce, jako kdyby ji byla zima a nebo zkrátka potřebuje něco držet, když se rozhodne ji vyprávět o tom všem, co se stalo. Podívá se Sophie do očí.* Věděly jsme, že Kai tady není jen tak z nějakého důvodu a hlavně, že tady nezůstává jenom tak. Začala jsem pátrat po tom důvodu a už od začátku jsem měla jisté podezření. Moje rodina...*Nadechne se znovu zhluboka. Ano, dělá jí problém o tom mluvit.*...měla zálibu v symbolech ve kterých byly ukryté hádanky. Když jsme se to učili se Seanem opravdu to byly jen hádanky, ale tentokrát to bylo něco jiného. Zjistila jsem, že jsem čarodějka. tedy že jsem se narodila jako čarodějka do covenu Gemini stejně tak jako Kai. Já a Sean jsme byly další dvojčata. Hned po Kaiovi a jeho sestře. *Pozvedne hrníček ke rtům a napije se. Oblízne si rty a znovu se pustí do vyprávění, přičemž nespouští ze Sophie oči.* Moje matka nám ale vzala moc, aby nás nemohl Gemini coven najít a tak ji ukryla do amuletu společně se svou mocí. Ten přívěsek s amuletem byl ukrytý v naší rodinné hrobce a to bylo přesně to, co Kai chtěl. S pomocí Daviny získal nějaký prsten nebo co, který vstřebával moc, aby se udržela. Potřeboval moc, která bude rodinného původu, aby nezmizela. *Promne si jednou rukou oči, které se jí zalesknou slzami. Tohle by byla ta část, kterou by ještě dokázala unést a zvládnout. Bohužel to se nedá říct o tom, co následovalo pak. Po celou dobu mluví tiše, klidně a nedává tak ani šanci Sophie, aby se nějak vyjádřila.* Když jsem se vrátila s tím amuletem domů, abych ho schovala a pak přišla na to, co s tím vůbec udělat, tak už na mě čekal Kai. Nechtěla jsem mu ji dát, nechtěla jsem ji ani přijmout, ale musela jsem. Musela jsem tu moc přijmout, aby si ji vzal, což taky udělal. Vysál ze mě tu moc a získal ji pro sebe. Cítila jsem se po tom tak slabá, vyčerpaná...*Semkne rty pevně k sobě. Je pro ni těžké vracet se k té noci, ale potřebuje jí to říct. Nemůže si to všechno nechávat pro sebe. Někdo by měl vědět pravdu.* ...chtěla jsem zavolat Klausovi. Potřebovala jsem se z tama dostat. Jenomže Kai mě zastavil. Zastavil mě tak, že mě připravil o slezinu. *Polkne na sucho a steče jí po tváři pár slz, které v nich prostě už nedokáže nadále udržet.* A potom...potom mě odnesl do vany, kde mě utopil. *Dokončí to. Není to všechno, co chce říct, ale ten začátek potřebovala říct hned.* Myslela jsem, že když dostane to, co chce, tak už mě nechá žít. Proto jsem si zažádala o volno v práci. Potřebovala jsem se s tím vyrovnat. A taky...*Nadechne se zhluboka.*...to nebylo naposledy, co jsem ho viděla. Když jsem se ráno probudila, tak byl znovu v mém bytě. *Tím naznačuje, že to celé má ještě pokračování. Ale chce nechat Sophie trochu prostoru na to, aby to zkrátka vstřebala. Opře se o opěradlo křesla a sklopí na chvíli zrak ke své kávě. V její tváři jde vidět, že ji neskutečně trápí to, co se stalo.*

(Dnes rán se probudí s opravdu dobrým pocitem. Včera jsem jim povedlo unést a uvěznit Finna. Konečně se jim něco povedlo. Zajímalo by jí, zda už ho Esther postrádá. Vlastně doufá, že ano a doma teď vyšiluje, protože nemůže najít svého milovaného synáčka. Doufá, že ji to rozhodí natolik, aby proti ní mohli něco podniknout. Ale všechno to jsou jen malé naděje. Třeba to Esther ani nerozhodí a spíše bude ještě více naštvaná. Třeba se teď pokusí zabít ji, Genevieve i Hayley kvůli tomu, co udělali. Koneckonců měla tři vlkodlaky, kteří je viděli a všechno jí mohli hned vyžvanit. Ale tentokrát by se Sophie nedala jako posledně. Vstane z postele a dojde do koupelny provést ranní hygienu a trochu se upravit. Pak se převlékne a sejde dolů do kuchyně. Dá vařit vodu na kafe a přemýšlí. Měla by nejspíš dát vědět Alisee, že o Finna už je postaráno. Vlastně ani neví, zda už je z nemocnice doma nebo ne. Bude jí muset zavolat. A možná by to všechno měla říct i Elijahovi. Ale jak to podat, aby hned nezačal vyšilovat a nebyl zklamaný, že mu nic neřekla? Dlouho s ním nemluvila a tak ani neví, co se s ním v poslední době děje. Voda akorát dovaří, když někdy zaklepe na dveře. Nechá rychlovarnou konvici, konvicí a dojde ke dveřím. Hned jak otevře, objeví se jí na tváři lehký úsměv při pohledu na Cami. Ani s ní se dlouho neviděla. Cami si vzala na nějakou dobu volno a Sophie neměla zrovna moc času, aby se za ní zastavila.) Ahoj Cami. Jistěže mám. Pojď dál. (Podívá se na sáček v její ruce. Nejdříve s tím začal Elijah a teď i Cami. Má pocit, že má na dveřích napsáno „Bez snídaně mě ráno nerušte!“ Poodstoupí od dveří, aby mohla Cami vejít a pak za ní zavře dveře. Zamíří do obýváku a vezme si od Cami sáček. Připraví croassainty na talířek a udělá dvě kávy. Všechno to dá na jeden tác, aby to nemusela brát nadvakrát a odnese ke stolu. Hrnky položí na stůl, jeden přisune ke Cami a druhý k místu, kam si hodlá sednout. Talířek s pečivem položí někam mezi. Usadí se na pohovku a natočí se více ke Cami, aby na ní pořádně viděla. Svraští obočí a v obličeji se jí objeví ustaraný výraz.) Víš, že já tě vyslechnu kdykoliv. (Pobídne jí tím, aby jí řekla, co jí trápí a kvůli čemu sem vůbec přišla. Už teď ví, že se jí to líbit nebude, ale ještě neví, jak moc hrozné to je. Jenže po vyslovení jména toho psychopatického čaroděje, který byl bratranec Cami, který využíval Davinu, ví, že to bude hodně špatné. Pozorně sleduje Cami a poslouchá každé slovo, které vyjde z jejích úst. Nechce, aby snad něco přeslechla. Nechápavě se na ni podívá, když začne o její rodině a nějakých symbolech. V tuhle chvíli jí nedává smysl, jak to může souviset s Kaiem, ale neskáče jí do řeči a vyčkává. Šok a překvapení, to se dostavilo po zjištění, že Cami je čarodějka. Nebo by aspoň měla být. Tohle začíná být opravdu šílené. Objeví se tu Kai, který je náhodou bratrancem Cami a pak se zjistí, že i Cami je čarodějkou, ale nemá moc. Tedy má, ale ukrytou v nějakém amuletu. O prstenu, který Kai získal, věděla. O tom už jí stihla informovat Davina, ale ten prsten nefungoval a ona se dozvídá proč. Nemohl si vzít jen tak ledajakou moc ledajaké čarodějky, ale čarodějky z rodiny. Už teď toho na ní bylo celkem dost. Byla šokovaná, překvapená a zmatená. Ale to byl teprve jen začátek. To nejhorší teprve přijde a Sophie to nějakým způsobem tuší. Napovídá to i fakt, že se Cami v očích objeví slzy. Natáhne k ní ruku a položí jí na tu Camiinu, aby jí vyjádřila, že tu je pro ní a může mluvit. Že jí jakkoliv pomůže, když bude chtít. Dozvídá se, co následovalo potom. Už teď pociťuje ten známý vztek mířený proti Kaiovi. Kai už nebyl jen poloviční čaroděj, který dokázal vysávat moc jiných. Měl svou vlastní moc, i když tak úplně jeho nebyla. Dělalo ho to ještě víc nebezpečným, než byl dříve. Proč Cami vlastně chtěla volat Klausovi po tom všem? Tohle pro ni byla další informace, kterou moc nechápala. Zdá se, že jí toho uniká ještě hodně, ale tohle teď nebylo to důležité. Vytřeští oči. Ublížil jí a to znova. Kai ublížil Cami a připravil jí o slezinu. Vztek se v ní začíná hromadit. Sjede jí celou ustaraným pohledem, ale zdá se, že je v pořádku. Muselo se to tedy stát už před nějakou dobou. Proč za ní Cami nepřišla hned? Pak přijde to nejhorší. Ten parchant. Nejraději by ho zabila. Chce ho vidět trpět a pak umřít. Cami dokončí své vyprávění, i když to nebyl úplně konec. Sophie se zhluboka nadechne a chvíli jen zírá na Cami a všechno to zpracovává.) Ten zmetek. (Sevře čelist a zaskřípe zuby.) Jak ti tohle mohl udělat po tom všem? Nabídla jsi mu střechu nad hlavou a přijala ho do svého života. A on mezitím chtěl celou dobu jen tvou moc a pak tě ještě zabil. (Opět se zhluboka nadechne a zavrtí hlavou. Nikdy Kaie nepochopí. Byl to naprostý šílenec, kterému nezáleželo na ničem a na nikom.) Proč jsi mi neřekla něco hned? (Tázavě se na ni podívá, ale pak si uvědomí, že by jí zrovna tohle vyčítat neměla.) Kde je teď Kai? (Podívá se jí do očí.)

*Rozhodně se ji uleví, když ji Sophie pozve dovnitř. Nebyla by právě ráda, kdyby ji odmítla, ale neměla by jí to ani za zlé. Vždyť přišla naprosto neohlášená a Sophie má jistě mnoho starostí ať už s prací a nebo svým osobním životem. A taky jistě řeší i své čarodějnické problémy. Nikdy by ji neměla za zlé, kdyby ji odmítla kvůli nedostatku času. To, že s ní potřebuje mluvit je jedna věc, ale nenutila by ji do toho. Naštěstí ji pozve dál a tak už je jisté, že se bude moct vypovídat a konečně někomu dalšímu říct celou pravdu o tom, kdo vlastně je, kým se narodila, co je její rodina zač a co se stalo mezi ní a Kaiem. Přinesla jim dokonce i snídani, kterou ji předá prakticky hned, co vejde a zamíří do obývacího pokoje se usadit. Posadí se do křesla a vyčkává až se za ní vrátí a i se snídaní. Aby byla k sobě upřímná, tak hlad nemá. Spíše to vzala čistě jenom pro Sophie, ale je toho dojmu, že jakmile začne mluvit o tom, co se přihodilo, tak na jídlo nebudou mít pomyšlení a budou zabrané do konverzace. Jen, co dosedne, tak se ihned zmíní, že musí s někým mluvit a vybrala si právě ji. Už jenom proto, že ji nejvíce důvěřuje, že Sophie je někdo, koho prakticky bere taky jako za svou rodinu. Už dlouho pro ni není jenom šéfka, ale taky kamarádka a někdo za koho by bojovala. Natáhne se pro hrníček s kávou a konečně se odhodlá k tomu, aby ji o všem pověděla. Vnímá i její výraz ve tváři, který je ze začátku mírně znepokojený, protože vlastně netuší o co půjde. No...hodlá ji do toho během okamžiku zasvětit. Začne tak nějak úplně od začátku, aby to Soph dávalo smysl a proto pokračuje ve svém vyprávění i přes to, když na ni vidí nechápavý pohled. Jistě, že tomu zpočátku nemůže rozumět, proč ji vypráví o symbolech a co dělala její rodina, jenomže neříká to jen tak a každý kousíček, který řekne do sebe zapadá jako skládka a nebo jako puzzle. Chápe její šokovanost z faktu, že by měla být čarodějka a že se vlastně i jako čarodějka narodila. Ona je zkrátka pro všechny člověk, vždycky byla člověk a její rodina O'Connellových prostě byli lidé, byli ti, co chránili lidi před nadpřirozenem, chránili lidskou frakci a teď najednou se objeví členové, kteří v sobě mají krev a původ Gemini covenu, který vlastně odtud ani nepochází. Vůbec ji nepřekvapují její reakce, vlastně jsou naprosto přirozené. A i když má být čarodějka ona se tak nepovažuje a nemyslí si, že by ji tak měl někdo někdy považovat. Nikdy jí nebude a ani nechce. Chce být obyčejným člověkem, chce být tím, kým je, i když si není jistá, že je tou Camille, která tady přišla. Je ji líto, že ji staví do takové pozice, kdy je zmatená ze všeho, co řekne a přivádí ji jeden šok za druhým. Ví, jak moc je tohle šílené, ale ona to zkrátka musí říct. Musí ji o tom všem povědět, protože i jí samotné se tak uleví. Navíc by se mělo vědět, kdo vlastně je a proč tady Kai byl, že ten pravý důvod byla čistě jenom ona a její moc. Dostane se až k té části, kdy už to vypadalo, že to končí, ale potom ji Kai připravil o slezinu a následně na to zabil. Zděšení a nenávist. To je všechno, co vidí v jejích očích. Přímo se do toho pohledu vpíjí jak moc je to intenzivní a nediví se jí. Vůbec se jejim reakcím nediví, protože ona by reagovala podobně. To, co Kai udělal bylo hrozné a o to horší bylo si to prožít. Zvládá to lépe, ale stále těžce a proto ani nedokáže udržet těch pár slz v očích díky tomu, co se stalo. Ublížil jí. Ostatní si budou myslet, že trpí proto, že ji ublížil, ale ona trpí i proto, že ji zklamal, protože opravdu chtěla mít rodinu, chtěla cítit ten pocit, že má někoho při sobě. A teď to bylo pryč. Není to tak úplně konec celého vyprávění, ale nechává Sophie nějaký ten prostor. Nadechne se, když ho osloví zmetkem. Nemá na to co říct, vždyť to i byla pravda i přesto, že Kai byl nemocný. Nedá se říct, že teď není, ale je jiný. K tomu se chce ještě dostat. Sophie ji připomene to, co ji trápí od chvíle, kdy se probudila v té vaně mokrá a zahalená svou vlastní krví. Zavrtí hlavou a setře si z tváře slzy.* Kai hrál hru, která mu vycházela a dá se říct, že si to užíval. On neznal empatii, nevěděl, co je to něco cítit. Jenom chtěl tu moc a čekal až na to všechno přijdu sama. *Odpoví ji tiše. Sklopí na chvíli zrak, ale hned zase na ni pohlédne, jen co se zeptá, proč to neřekla o moc dříve.* Protože jsem měla sama co dělat se sebou, abych se s tím nějak vyrovnala. Navíc jsem po té nehodě trávila čas v něčí společnosti a nestýkala se s nikým, takže jsem si řekla, že ti o tom povím později. Řekla bych ti to hned, kdybych věděla, že Kai...*Zarazí se, protože pak se zeptá Sophie na Kaie. Právě teď o tom chtěla mluvit, ale nevadí ji, že ji přerušila.* Kai je pryč. *Přikývne a rozhodne se, že řekne konečně i tu druhou část.* Když jsem se ráno probudila a chtěla jsem si zavolat pomoc, znovu, tak byl Kai v bytě. Čekal na mě až se proberu, ale tentokrát to bylo jiné, Sophie. On byl jiný. *Podívá se před sebe a její oči jsou nepřítomné. Jako kdyby se dívala do minulosti a vybavovala si každý detail z toho rána.* Přišel se mi omluvit. *Podívá se znovu na ni.* Sám nevěděl, co se stalo. Prostě už byl na odchodu, že se vrátí za svou rodinu do Portlandu s tím, že se stane vůdcem covenu tak jak chtěl, když začal cítit všechno, co má člověk mít. Pocit viny, empatii, výčitky svědomí. Vrátil se s tím, že se chce omluvit a že mě žádá o dopuštění, protože to je to jediné, co potřebuje ode mě slyšet. *Znovu se podívá před sebe a pár slz jí sjede po tváři.* Viděla jsem to v jeho očích, že je to pravda, že ho to mrzí. Nechtěl mi už ublížit, chtěl tady zůstat. Vysvětlil mi, proč mě zabil. Zabil mě kvůli covenu. *Opět se ji zadívá do očí.* Jeho coven nechce, aby měl nějakou moc a jeho otec jako vůdce mě chtěl zabít, aby Kai tak ztratil moc. Proto to udělal, chtěl mě tím teoreticky chránit, věděl, že mám na sobě ochranné kouzlo. Tudíž jeho otec cítil, že jsem zemřela. Vůdce covenu Gemini vždy cítí, když někdo zemře a jelikož tam taky patřím, tak to cítil i u mě. *Vydechne a několikrát zamrká, aby zahnala další slzy.* I když jsem viděla, že to myslí vážně a že mi teoreticky zachránil život, protože jeho otec by mě nechal zabít trvale, když to udělal i u vlastní dcery, ale tak či tak měl mi o tom říct. Prostě...poslala jsem ho v tu chvíli pryč. Řekla jsem, že pokud opravdu chce něco pro mě udělat a pokud ho to opravdu mrzí, tak odejde. A on odešel. Od té doby jsem už o něm neslyšela. Je to asi tak...tři týdny nazpět? Měsíc? *Sama neví jak dlouho to přesně je. A tady už její vyprávění končí. Teď už ví Sophie všechno, co chtěla, aby věděla.* Pravděpodobně je nazpět v Portlandu a snaží se zjistit jak se stát vůdcem covenu, i když je jeho dvojče už mrtvé. A pokud se tak stane, tak můj život bude záviset na tom jeho. Pokud zemře vůdce, tak s ním i celý coven. *Což je pro ni taky špatné, jelikož Kai je zrovna ten typ, kterého by snad nikdo nechtěl nechat žít.*

(Cami skončí své vyprávění a Sophie zůstane šokovaná a vzteky bez sebe. První, co jí vyjde z úst, je nadávka na Kaie. Nazve ho zmetkem, kterým také byl. Vlastně by ho nazvala ještě hůře, ale nejspíš by na něj vyčerpala všechna sprostá slova. Zatne pěsti, ale po chvíli je opět uvolní. Potřebuje se nějak uklidnit, ale v tuhle chvíli neví jak. Možná by potřebovala nějakého panáka, ale popravdě teď nechce vstávat a vzdalovat se od Cami. Nechápe to. Nechápe Kaie. Nikdy v životě nepotkala někoho takového jako je on. Někdo, kdo nedokáže nic cítit, nezáleží mu na nikom a dokonce na ani na vlastní rodině. Už podruhé zabil svou sestřenici bez mrknutí oka. A nebýt toho, že na sobě měla ochranné kouzlo, byla by mrtvá navždy. Kaiovi po celou dobu šlo je o tu moc. Sophie si na něj měla dát větší pozor, měla ho třeba nechat sledovat. Měla někoho poslat, aby sledoval Cami a chránil jí. Měla něco udělat. Nevěřila mu, ale i tak neudělala nic, když se dozvěděla, že Kai bydlí u Cami a ona ho tam dobrovolně nechává. Hra. Cami to vystihla dobře. Pro něj to byla jen hra, nic víc. Něco chtěl a taky to dostal. Zeptá se jí, proč jí to neřekla hned. Byla tak naštvaná, že si ani v tu chvíli neuvědomila, jak to znělo. Nechtěla Cami nic vyčítat, ale je fakt, že tohle by byla ráda věděla už dříve. Jenže zastihla by jí vůbec Cami? Vždyť toho měla až nad hlavu. Kdyby měla více času a zašla za Cami třeba před týdnem, dozvěděla by se to. Kdyby se nezabývala jen Finnem, tak by na ní poznala, že se něco stalo. Ale ona chtěla jen ty pouta a ničím jiným se nezabývala. Ne v tu chvíli. Povzdychne si.) Promiň. Chápu, že ses s tím potřebovala srovnat nějak sama. Kai tě využil a pak zabil a to zabolí. Zvlášť od někoho, kdo je tvá rodina a ty jsi ho do svého života pustila a bránila jsi ho. (Chápe, jak to pro ni muselo být hrozné. Pak si uvědomí jednu věc a tázavě se na ní koukne.) V Klausovo společnosti? (Sice teď řešili Kaie, ale ona nemůže přehlížet ani tuhle informaci o Klausovi. Neví, kdy to vzniklo a jak, ale zdálo se, že Klausovi na Cami záleží. Viděla to v tom kostele, když jí napadl Kieran a Sophie ho pak zabila. Od té doby, ale neměla možnost se Cami na něco zeptat a teď se jí zdá, že jí něco uniká. Zeptá se pak, kde je Kai. Nejraději by ho totiž našla a zabila. Dozví se, že je pryč. Možná to je i tak lepší. Opravdu by ho totiž zabila, kdyby ho viděla. V obličeji se jí objeví nechápavý výraz. Kai byl jiný? Jak? Silnější? Šílenější? To by jí ani nepřekvapilo vlastně. Konečně se Sophie natáhne po kávě a trochu z ní upije. Měla teplotu tak akorát. Díky bohu, že zrovna polkla tekutinu v ústech, jinak by jí asi vyprskla na Cami. Omluvit? Kai? Tohle je vtip a Sophie se má teď smát? Nemůže uvěřit tomu, co slyší. Nechá jí doříct vše, co potřebuje. Konečně jí objasní všechno, co se stalo. Kai jí zabil, aby jí chránil, ale nic to nemění na tom, že jí prostě zabil. Měl jí o tom říct, přesně, jak poznamenala Cami. A teď taky ví, že kdyby někdy ještě potkala Kaie a on by byl vůdce toho jejich covenu, nemůže ho zabít. Zemřela by s ním Cami a další nevinní lidé. Tohle by riskovat nemohla. Jenže, co když se Kai jednoho dne vrátí? Přeci ho nemůže nechat jen tak běhat po New Orleans po tom všem, co provedl Cami a Davině. Nad tímhle bude nejspíše přemýšlet až déle. Teď to stejně nemělo smysl.) Sice nemůžu uvěřit tomu, že by Kai byl schopný cítit vinu nebo cokoliv jiného, asi to bude pravda. (Popravdě neví, co si o tom myslet. Proč najednou Kai začal cítit nějaké emoce, když předtím se zdál naprosto prázdný? Napije se znovu kávy a pohlédne na Cami.) Kai je tedy pryč a ty jsi mimo ohrožení, když po tobě nepůjde jeho otec. Tak proč nejsi aspoň trochu ráda? (Jasně, ta kudla do zad od Kaie asi musela bolet. Jistě na něj byla naštvaná a byla zklamaná, ale proč neměla radost aspoň z toho mála? Kai jí už nebude dělat problémy, nebude dělat problémy Davině a za to byla Sophie opravdu ráda. I přes všechen ten vztek, byla ráda aspoň za to málo.)

*Sjede na chvíli pohledem k jejím rukám jen co zatne pěsti, ale pak se Sophie podívá znovu do tváře. Jistě, že byla rozčílená a naštvaná na Kaie. Cítila to stejně v jeden moment….no, vlastně ani ne. Ona je spíše zklamaná a to je horší, než být naštvaná. Naštvaná byla, když ji teoreticky zachránil život, ale neřekl jí o tom. Měl ji informovat, jistě by to šlo nějak udělat a musela by se nechat zabít, ale takovou smrt, kterou zvolil? Ještě teď si nemůže dát vanu, protože jakmile chvíli leží ve vaně v klidu, tak se jí začnou vracet ty vzpomínky na vanu naplněnou krví a jak tlačí Kai ruce na její hruď, aby zůstala obličejem pod vodou. Vysvětlí ji, že mu šlo jenom o tu moc od začátku a proto s ní hrál velmi dobrou hru ze které jenom on získával. A bohužel k jejímu neštěstí si získal dá se říci i ji, protože si zkrátka na něj zvykla. Podívá se, když Sophie na ni prakticky vyštěkne, proč jí to neřekla hned, ale nemá jí to za zlé. Odpoví ji na to klidně. Ano mohla jí to říct hned, ale Kai už byl pryč a proto si nechávala čas pro sebe, aby to nějak vstřebala. Navíc ji nechce říkat, že určitě ona neví o spoustě věcech, co se u Sophie děje, ale nikdy by jí to nevyčítala. Zkrátka si počká na to, zda se ji bude chtít s něčím svěřit. Sleduje však změnu výrazu v její tváři a vypadá to, že samotné Sophie se nelíbilo jakým tónem jí tu otázku položila. Pokýve hlavou a nezdá se, že by se jí to nějak dotklo, že nemluvila s ní právě příjemným tónem. Na její slova jen přikyvuje.* Lépe bych to asi nevystihla. Navíc jsem doma nebyla a ani sama ne, takže proto ti to říkám až teď. Jinak by si byla pravděpodobně první člověk za kterým bych po tom všem šla. *Ani si neuvědomí, že Sophie nemá tušení o ní a Klausovi. Vlastně se nemá čemu divit, protože ona o tom nemluví a Klaus už vůbec ne a tak si toho spíše začne všímat okolí, než aby něco řekli. Pohlédne ji do očí a sama neví, co přesně říct, jak to formulovat. Jsou dospělí lidé, nepotřebují si jako puberťáci oznamovat, že jsou spolu a nebo snad říkat, že spolu chodí.* Stýkáme se. Tak nějak od doby, co Kieran umřel. *Přizná se jí. Takže vlastně netuší, co se stalo i mezi ní a Marcelem. Tohle odbočení od tématu ji nijak nevadí, navíc chce, aby to Sophie věděla. Jenom neví, kolik se toho hodí práce teď říct.* Myslela jsem, že si o tom třeba slyšela, omlouvám se, že se to dozvídáš takhle.*Netuší, co všechno ji zajímá a tak se nechce nějak rozpovídat zbytečně. Přeci jenom ví, že zrovna Klause nemá v lásce, stejně tak jako on ji a tak ji nechce vyprávět o něčem, co by ji třeba tak ani nezajímalo. Tu základní informaci ví a nechává to čistě jenom na ni, zda bude chtít vědět víc. Nemá samozřejmě žádný problém s tím ji poskytnout další informace. Chtěla už se sama zmínit o tom, že Kai je pryč, ale Sophie jí pak tou otázkou přerušila a ihned jí na to odpoví. Začne dovyprávět zbytek toho celého příběhu od noci až po ráno, kdy Kai přišel do bytu s jeho „druhým já“, které mělo rozhodně nějaké city. Doteď nechápe, jak se to mohlo stát, nerozumí tomu, jak je vůbec něco takového možné, ale viděla to na něm. Až teď si plně uvědomuje, že strach, zklamání a bolest ji zatemnily úsudky a mysl v tu chvíli a skrz to jasně neviděla, že to, co říkal byla pravda a že to bylo upřímné. Viděla slzy v jeho očích, slzy. Něco, co tam snad nikdy nebylo. Vždyť sám ani nevěděl, co to znamená plakat, dokud mu to trochu nepřipomněla. Sleduje ji, že se ji těžce věří, že se Kai byl omluvit, ale bylo to tak. Ona taky byla v tu chvíli šokovaná, ale spíše pořád stále vyděšená. Konečně jí řekne úplně všechno, co chtěla a je pravda, že se ji uleví, že se cítí lépe, když o tom pověděla Sophie. Teď už jenom doufá, že se všechno obrátí v lepší. Prohrábne se rukou ve vlasech a znovu se podívá na ni.* Taky se mi tomu těžce věřilo, ale bylo to tak. Nějaká čarodějnická teorie? *Pozvedne obočí. Tak stalo se to po tom, co získal tu moc do toho prstenu. Ona magii nerozumí, ale Sophie ano a tak by jistě nějakou mít mohla.* Říkal, že když byl v taxíku, že se to spustilo samo, po tom, co si vzal tu moc a vstřebal ji do prstenu. Zničehonic se mu z očí ronily slzy a pak cítil pocit viny a musel se vrátit. Tohle je myslím nepochopitelné i na psychologa. *Znovu se napije kávy a tentokrát už o něco více. Odloží ji na stoleček, když jí Sophie položí otázku a ví, že když ji na ni odpoví, tak si nejspíše řekne, že se úplně zbláznila a že má pravděpodobně nějaký nepochopitelný cit ke psychopatům, což z ní dělá taky jednoho.* Jeho otec si pravděpodobně myslí, že jsem už vážně mrtvá. Takže nemám zase až tak obavy, tedy chci říct, že ne tak velké. Protože ať byl Kai předtím jaký byl, tak v době, kdy u mě bydlel jsme si dokázali rozumět. Je pravda, že mě vytáčel skoro každým slovem, ale dokázal se chovat i poměrně normálně. Když jsem přišla domů, tak tam byl. Několikrát přichystával snídani a dokázali jsme si povídat nebo se společně dívat na filmy. Věř tomu nebo ne...bylo to jako mít znovu dvojče. Mezi dvojčaty je opravdu silné spojení a i když my dva nejsme dvojčata, tak jsme z dvojčat a myslím, že to nás právě spojovalo. *Nadechne se zhluboka.* Kai zaplňoval to prázdné místo po těch, kteří mi zemřeli. Věděla jsem, že je rodina, věděla jsem, že když přijdu domů, tak tam bude, že i když je to ten nejnebezpečnější psychopat, tak je v něm ta část, kdy on sám někoho chce při sobě. Někoho, kdo ho nezavrhne s tím, že je prostě odpad rodiny, protože se narodil bez moci a citů. Jeho rodina to udělala prakticky od samého začátku. Když zjistili, že podle nich nemůže být vůdcem covenu, tak se snažili mít další dvojčata a v tu chvíli mu přeplo úplně. Chtěl to, co mu dle jeho práv náleželo. Možná kdyby se jeho rodina nerozhodla, že je prostě monstrum, které musejí odstranit mohlo to být i jinak. Vím, že by mě nezabil, Sophie. Vím, že i když nic necítil, tak dokázal uvažovat. Získal, co chtěl a byla jsem jediná, kdo si ho pustil do života. Jeho rodina není o moc lepší, než on. Obzvlášť jeho otec, který zabil svou vlastní dceru a sestru. *Zavrtí hlavou.* Vím, že to zní naprosto šíleně a že je to pravděpodobně špatně, ale cítím tam po něj prázdnotu. Ale taky si uvědomuji, že je lepší, když je pryč a hlavně pro ostatní, pro Davinu. Nedokážu si představit Kaiův zájem o ni s emocemi. Pravděpodobně by to zase neskončilo dobře. *Nemá sebemenší ponětí o tom, že Sophie neví, co mu udělala. Možná by vynechala z tama to slovo „zase“. Teď když je tohle za nimi, tak se chce zeptat ještě na jednu věc.* Mimochodem jdeš dnes taky na tu party, kterou pořádá Marcel? Já jsem tam vytáhla Elijhaha. *Pousměje se na ni.* Je to divné, já vím, ale Elijah to potřebuje, protože právě nemá velmi dobré období. A tak doufám, že trochu společnosti mu pomůže. *Nebude ji vadit, když se zdrží jen na chvíli, hlavně ať není sám. Snad to nebude mít na něj opačný efekt ta spousta lidí.*

(Je ráda, že Cami jí nezazlívá, jak na ni vyštěkla a prakticky jí začala vyčítat, proč jí to neřekla hned. Uvědomí si svou chybu a Cami se omluví. Byla prostě jen naštvaná na Kaie a neudržela se. Je hlavně vděčná za to, že jí to Cami všechno řekla.) Chápu to. A jsem ráda, že jsi mi to řekla. (Lehce se pousměje, aby odlehčila situaci. Cami si to mohla nechat sama pro sebe, aby chránila Kaie nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, ale neudělala to. Cami je její kamarádka a opravdu chce vědět, co se kolem ní děje a obzvlášť, když se to týká Kaie. A o Kaiovi chce vědět i z jiného důvodu. Kvůli Davině. Pak jí položí otázku ohledně Klause. Už to prostě nevydržela a musela se zeptat. Netuší nic o jejich vztahu. Dříve jí Cami řekla, že se s ním několikrát bavila, ale nic z toho nenaznačovalo, že by byli nějak blízcí přátele nebo snad milenci či jak to mezi nimi vlastně je. Cami jí to pak stručně vysvětlí. Kývne hlavou na pochopení. Tohle opravdu netušila, ale jak by taky mohla? S Klausem se opravdu nebavila. A když musela, tak rozhodně nerozebírali jeho osobní život. A s Cami se ani od té doby vlastně moc neviděla. Cami měla volno v práci a Sophie každou chvíli něco řešila. Prostě nebylo jak se tohle dozvědět. Dojde jí, že když se Cami stýká s Klausem, tak s Marcelem to ukončila. Ty trička asi nechala dělat zbytečně. A jak to vůbec vzal Marcel? No dneska bude mít možnost si s ním promluvit a třeba zjistí, jak se po tom všem cítí. Popravdě ani netuší, jak vážné to mezi nimi bylo nebo nebylo. Zavrtí hlavou.) Neslyšela. Ale to není nic překvapivého. S Klausem nejsme přátelé. S Elijahem jsem se dlouho neviděla. A nevím, kdo další by tohle mohl tušit. A rozhodně se nemusíš omlouvat. Tohle je tvá osobní záležitost a s tou se mi nemusíš svěřovat. (Ujistí ji, že se rozhodně nezlobí. Ona přeci taky každému hned neříká s kým se stýká a s kým ne. A popravdě vlastně ani zrovna nikomu neříká, co se stalo všechno. Možná to oproti jiným nebylo zrovna fér. Cami by si zasloužila vědět, co se třeba stalo Sophie díky Esther. A hlavně teď, když ona jí řekla, co jí udělal Kai. Ale ani tak se nepřiměje k tomu, aby jí to řekla. Ne teď. Možná někdy v blízké budoucnosti. Dozvídá se pak od Cami naprosto celý příběh, co se stalo. Nemůže uvěřit tomu, že Kai cítil nějaké emoce. Cítil vinu a Cami se omluvil. Bylo to naprosto neuvěřitelné, ale Cami by jí v tomhle nelhala, takže tomu věří. Kai to třeba mohl celé hrát, ale proč by to dělal? Neměl důvod se vracet, když získal, co chtěl. Nechápe, jak je to vůbec možné, ale nějaké vysvětlení tu být muselo přeci ne? Napije se kafe a na chvíli se zamyslí nad její otázkou.) Opravdu netuším, jak se to mohlo stát. Získal tvoji moc, ale moc nemění lidský charakter. Čaroděj může získat nějakou schopnost, kterou měl daný čaroděj. Třeba kdyby Kai vzal moc mě, byla by tu možnost, že získá i můj dar, ale emoce? O tomhle jsem nikdy neslyšela. Ale každá magie je jiná. Třeba to jen záležitost covenu Gemini. Možná bych se mohla po něčem kouknout nebo se někoho zeptat, jak je tohle možné, ale nic neslibuji. (Popravdě tohle by ráda zjistila. Zvědavost jí prostě nedá. Chce vědět, jak je tohle možné. A navíc by se mohla dozvědět i něco více o tom covenu. Něco málo už slyšela, ale ne mnoho. Bylo to také kvůli tomu, že se nikdy moc nezajímala o magii a rozhodně ne o magii jiných čarodějek.) Třeba to bude vedlejší účinek vstřebání magie? (Pokrčí rameny. Může se jen domnívat, kvůli čemu pocítil najednou Kai nějaké emoce, ale neví na sto procent, kde je pravda. Položí Cami další otázku, protože stále toho moc nechápe. Nechápe, proč Cami nepociťuje úlevu z toho, že je Kai pryč. Ona by nejspíš byla ráda. Ale opravdu jen nejspíš. Přeci jenom nemůže tušit jaké to je, když vás dvakrát zabije váš příbuzný a k tomu poslední, kterého znáte. Poslouchá jí a nijak jí neskáče do řeči. Mezitím si aspoň vypije kávu a prázdný hrnek položí na stůl před sebe. Konečně to začíná aspoň lehce chápat. Kai byl sice psychopat, ale Cami ho měla ráda. Měla ho opravdu ráda. Zaplňoval díru po jejím bratrovi a strýci. Necítila se tak sama a to bylo asi to nejhlavnější. Sophie nemůže vědět, jak se Kai choval, když byl jen s Cami. Možná se opravdu choval aspoň trochu normálně. Až teď se vlastně dozvídá něco málo o Kaiovo rodině. Jeho tec zabil svou dceru a sestru. A chtěl ke všemu zabít ještě Cami. A vlastně se ničemu nediví. Byl to vůdce covenu a ti někdy udělají všechno pro to, aby ochránili svůj coven, i když to znamená zabít někoho ze své rodiny. A tady jde vidět, jak jsou čarodějky a čarodějové krutí a nejsou o nic lepší, než upíři. Jsou to jednoduše vrazi. Sophie by tohle nikdy neudělala, nemohla by to udělat. Nedokázala by si představit, jak zabíjí Davinu či Jane-Anne, aby se někdo jiný nestal vůdcem covenu.) Takže sis ho prostě nepustila jen do života, ale i do svého srdce. Věděla jsi, jak je nebezpečný, ale i přes to všechno jsi v něm viděla prostě jen člena rodiny. Chybí ti? (Povytáhne tázavě obočí.) Jeho rodiče s ním jednali, jak si podle nich zasloužil. Nebyl plnohodnotný čaroděj a to asi vůdce covenu nesnáší moc dobře. Někdy mám pocit, že čarodějky a čarodějové ve svých dětech vidí jen další členy covenu, které musí vycvičit a ne opravdu své děti. (Zavrtí hlavou. Nebylo to jen v jejich covenu, ale i v dalších, jak se stačila přesvědčit. Někdy byli výjimky, kteří své děti opravdu milovali, ale nebylo jich mnoho.) Nezní to šíleně, i když trochu jo po tom všem, ale na jednu stranu tě chápu. Má neteř se mě jednou pokusila zabít, protože věřila v něco, co já ne. Byla jsem dlouhou dobu naštvaná a zrazená. Cítila jsem se hrozně, ale pak... Nikdy jsem v ní neztratila víru a vždycky jsem jí milovala z celého srdce, i když jsem si to nějakou chvíli neuvědomovala. Byla má rodina a s rodinou se to nevzdává ne? Takže jo, chápu tě. (Ano, chápe ji. Ale na Kaie bude naštvaná nejspíš pořád. A ne jen kvůli Cami, ale i kvůli Davině. Opravdu je lepší, když je pryč.) Jdu tam. Marcel by mi nejspíš neodpustil, kdybych nepřišla a bojkotoval pak všechny moje párty. (Lehce se usměje. Překvapí ji informace, že Cami jde s Elijahem, ale ta to pak vysvětlí. Netušila o tom, že Elijah se necítí v poslední době dobře. Může za to Esther nebo ty jeho navrácené vzpomínky? Opravdu už by si s ním měla promluvit.) Já jdu sama, i když jsem tedy dala druhou pozvánku někomu. (Vlastně ani neví, zda tam Adam přijde nebo ne. No to se uvidí. Ale asi nebude zrovna nadšený, až zjistí, kam vůbec dorazil. Možná ho měla raději varovat předem.) Chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat za ty pouta. Fungovali. Použili jsme je na Finna. Někdo konečně musel něco udělat, jinak by Esther pořád jen vyhrávala. (Konečně jí vlastně řekne, proč chtěla ty pouta. Ještě chvilku si povídají, ale pak se Cami omluví s tím, že se musí ještě připravit na tu párty. Rozloučí se, i když se uvidí za několik hodin a Cami odejde domů. Sophie pak nějakou chvíli stráví čas v baru. K večeru se dojde osprchovat a upravit. Převlékne se a pak vyrazí na Marcelovo Valentýnskou párty.)

(Poslední dva měsíce byli pro Sophie přímo peklo. Nemohla myslet na nic jiného než na Davinu a jak ji dostat zpět. Jakmile se probudila u Adama v bytě, omluvila se mu, že musí už jít. Prohodila s ním jen pár vět a nakonec tedy odešla. Její cesta směřovala přímo za Cami. Jelikož k ní došla celkem brzy ráno, zastihla jí celkem nepřipravenou na nějakou návštěvu, ale ani tak Sophie neodmítla a pustila jí k sobě do bytu. Sophie jí hned začala pomalu vysvětlovat, co se stalo. Přesněji řečeno, co s Marcelem provedli a jak to všechno dopadlo. Cami na ní nějakou chvilku mlčky koukala a Sophie věděla, že její reakce nebude milá. Věděla to už ve chvíli, kdy to s Marcelem teprve plánovali. Cami byla naštvaná a to opravdu hodně. Sophie viděla v jejích očích to zklamání. Sophie ji zklamala a zradila, co mohlo být horšího? Nějakou dobu byl jejich vztah napjatý a Cami byla naštvaná, ale to jí po čase přešlo. Teď už se spolu baví normálně, i když co bylo u nich normální? Smáli se spolu a Cami se jí svěřovala, to ustalo. Už to prostě nebylo jako dřív a bůh ví, zda ještě někdy bude. Od Cami bohužel nezjistila, čí krev potřebuje na přesun do vězeňského světa a tak musela pátrat jinde. Měla v plánu jet za Kaiovo covenem a zeptat se jich, ale Marcel se jí už delší dobu neozýval, i když mu několikrát psala a volala. Mezitím tedy hledala v různých knihách. Její otec jí s tím pomáhal a ona byla ráda, že na to není sama. Po nějakých dvou týdnech se jí konečně ozval Marcel a oni mohli jet hledat. Překvapivě jim coven Gemini pomohl a řekl čí krev potřebují, ale kde tu osobu si museli najít sami. Aspoň už věděli koho hledat a to byl poloviční úspěch. Jenže to ještě nevěděli, jak těžké bude najít někoho z rodu Bennetů. Po dlouhém hledání zjistili, že všichni jsou mrtví a tím jejich naděje na získání Daviny pomalu uhasínala. Přes to všechno to rozhodně nechtěli vzdát a pokoušeli se najít nějakou okliku. Musela přeci existovat nějaká jiná možnost, jak se tam dostat bez té krve. Marcelovi s hledáním pomáhala Cami a Sophie její otec, jenže to brzy skončilo. Předkům se samozřejmě nelíbilo, že ho osvobodili a dali to značně najevo. Pokusili se ho zabít, ale to Sophie naštěstí včas zarazila, ale tím se jim jen potvrdilo, že její otec nemůže zůstat v New Orleans. Proto odjel pryč a Sophie věděla, že brzy už musí dokončit to kouzlo na odpoutání od předků. Ale teď se musela soustředit na Davinu a až pak může dokončit to kouzlo. Jednou ještě zajela do Mystic Falls a snažila se získat nějaké informace o Bennettových, ale moc toho nezjistila nebo spíše nic co by jí pomohlo. Potřebovala by někoho, kdo se zajímá o magii a znal někoho z Bennettů. Nebo prostě někoho, kdo toho mohl znát opravdu hodně. Po pár dnech jí napadlo, za kým může jít. Proč jí to nenapadlo dřív? Elijah byl na světě přes tisíc let a nějakou dobu strávil i v Mystic Fall, určitě znal někoho z Bennettů a třeba jí zrovna on může pomoct. Jak se ukázalo, byl to dobrý nápad. Sophie mu vysvětlila co potřebuje, i když mu nevysvětlila proč a co se stalo. Na to teď nebyl čas. Po nějaké chvíli Elijaha napadne jedna věc, co by jim mohla pomoct. V Kanadě se údajně nachází skála potřísněná krví Bennettů. Hned informuje Marcela a vydají se společně na cestu do Kanady. I s krví se pak vrátí zpátky do New Orleans. Konečně už brzy budou moct za Davinou. Ascendent už je také opravený a teď už jen budou muset čekat na úplněk, který bude druhého června a pak už konečně zase uvidí Davinu a přivedou ji zpět domů. Po celé dva měsíce byla v kontaktu s Adamem, ale ani jednou se za tu dobu neviděli. Ale i tak byla Sophie ráda, že si o tom všem mohla s někým promluvit.)

(Dnes zamířila za někým, s kým už dlouho nemluvila tak, jak by chtěla. Sophie. Vídaly se v práci i mimo ni, ale nikdy neměly tak nějak příležitost, aby si pořádně řekly to, co právě cítí a prožívají. Věděla samozřejmě, jak hrozně ji táhne dolů vědomí, že její mladší sestra je někde ve světě, který jde naprosto mimo ten náš. Snaží se přijít na to, jak by ji mohla dostat pryč odtamtud, ale jak se zdá, není to vůbec jednoduché. Opravdu by si přála, aby jí s tím mohla nějak víc pomoci, ale bohužel o vězeňských světech slyšela prvně. Až když s tím Sophie přišla. Taky se samozřejmě dozvěděla, že její otec žije. Bylo to opravdu několik šoků naráz, ale pro ni to nemůže být nikdy tak velké jako pro Sophie. A ona cítí, že oproti ní opravdu její problémy stojí za starou belu, ale taky ona se potřebuje svěřit. Samozřejmě, že Sophie řekla o tom, co vyvádí se Stevenem, ale Sophie ještě nevěděla, jak to celé dopadlo a teď, když už je po všem, jí to může říct. A taky o Kolovi. Nechtělo se jí o něm mluvit, zvlášť taky proto, protože si myslela, že oproti problémům a starostem Sophie je tohle naprosto banální. Ale i ona se potřebovala někomu svěřit. A tentokrát nepotřebovala terapii, ale opravdovou kamarádku. Tedy ne, že by už Cami spíše nepovažovala za kamarádku, protože už jí toho řekla hodně a ona si tak nějak neumí držet odstup, když jde o její osobní věci. Ale stále to bere tak, že Cami jí poskytuje objektivní rady, které ona mnohdy opravdu potřebuje. Teď ale potřebovala spíše podporu opravdové přítelkyně, vlastně sestry. Sophie pro ni vždycky bude rodina, vždycky. Byl to první člověk tady v New Orleans, ke kterému si vybudovala bližší vztah. Tohle už nikdy nezmizí. Vždycky pro ni bude tím nejbližším člověkem, kterého v New Orleans má. S Kolem to byl zase naprosto jiný druh vztahu než se Sophie. Ačkoliv sice teď se Sophie jistě obě dvě na sebe neměly tolik času, co by na sebe chtěly mít, nic jim nezabrání v tom, aby se považovaly za blízké. Cítí, že už to ale nechce zadržovat v sobě. Potřebuje někoho, komu říct, jak se teď věci mají. A ví, že Sophie je přesně ten člověk, kterému může všechno říct. A ona zase může všechno říct jí. Samozřejmě se se Sophie napřed domluvila, protože by nerada přišla k ní a zjistila, že nemá čas. Takže se prostě dohodly na tom, že se rády uvidí a popovídají si jako za starých časů, protože to popravdě obě dvě potřebují. Když zaklepala na Sophiiny dveře, nemusela čekat dlouho a měla otevřeno. Ihned Sophie objala, jak ji viděla.) Ahoj. Jsem tak ráda, že jsme se konečně sešly taky jinde než v práci nebo při jiných povinnostech. Už mi to vážně chybělo. (Vešla dovnitř, ale nemlčela dlouho. Otočila se na Sophie.) Jak se máš? Dozvěděla ses něco nového ohledně Daviny? (Zeptá se. Opravdu ji to zajímá. Davina byla její mladší sestrou, na kterou přišla pár měsíců zpátky. A teď o ni zase přišla. Takhle to nemělo být.)

(Práce, práce a zase další práce. Sophie nedělala skoro nic jiného, než jen pracovala. Popravdě na nic jiného ani neměla myšlenky. Jak by taky mohla? Vždyť její sestra byla stále uvězněná v jiném světě a otec, kterého teprve nedávno poznala, musel odejít z města kvůli předkům. A nejhorší na tom všem bylo, že už nemohla ani nic dělat. Mohla jen čekat a čekat. Zdálo se jí, že ten úplněk ani nikdy nenadejde. Samozřejmě věděla, že odříznout se zcela od světa, je špatné. Sice sem tam si popovídala s Genevieve v práci, ale že by zašly někam na kafe, to se nestalo. Genevieve měla své vlastní starosti nebo spíše se zabývala Stevenem. Věděla, že se mu snaží pomoct vypátrat vraha jeho manželky a do toho ještě musela vést studentský život Cassandry. Takže na nějaké povídání u sklenky vína, nezbýval čas. Přes to všechno byla Sophie opravdu ráda, když jí dnes Genevieve zavolala a domluvily se na tom, že se dnes za ní staví. Sama by se nejspíš neozvala. Ani s Adamem se moc nestýkala, což rozhodně neznamenalo, že by na ně zapomněla. Prostě se jen nepřinutila něco takového udělat. Jenže teď když se měla Genevieve stavit, byla vážně ráda. Genevieve byla a je pro ni nejlepší přítelkyně, kterou kdy měla a vlastně ještě něco více. Považovala ji za svou rodinu, za svou sestru, i když doopravdy příbuzné nebyly. Mezitím, co čeká na Genevieve, postaví vodu na kafe. Ještě jí napadne, že by si mohli dát něco lepšího k pití, ale raději se zeptá Genevieve, zda si dá ještě něco jiného nebo ne. Za chvíli už uslyší klepání na dveře, takže na nic nečeká, dojde k nim a otevře je. Upřímně se usměje na Genevieve a oplatí jí obejmutí, které jí Genevieve věnuje. Bože, jak moc jí chyběla její kamarádka. Až po pár vteřinách si uvědomí, koho objímá nebo spíše čí tělo. Byla to Genevieve, ta pravá Genevieve se zářivými dlouhými zrzavými vlasy.) Máš zpátky své tělo. (Řekne nadšeně. Sice ve svém těle byla opět upírkou, ale bylo to její tělo. Odtáhne se od ni.) To jsme dvě. Mimo práci je to něco jiného a já jsem opravdu ráda, že ses ozvala. (Zavře za ní dveře. Genevieve na ni začne chrlit otázky, ale ona to nechce probírat takhle v předsíni. Kývne na Genevieve, ať jde do obýváku.) Popravdě zase tak hrozné to není. Nepodléhám beznaději a naprostému smutku, ale nedokážu myslet skoro na nic jiného než na Davinu. (Pokrčí rameny.) Všechno už je připravené. Máme krev Bennettů, spravený ascendent, kouzlo a teď musíme čekat jen na úplněk. Bohužel se to snad jinak nedá obejít a tak nám nezbývá nic jiného, než čekat. (Lehce si povzdychne. Ale pořád to není tak hrozné jako na začátku, kdy neměli skoro nic. Teď aspoň ví všechno, co potřebují a také to mají, jen nebeský úkaz nemohou vyvolat, aby se to urychlilo.) A co ty? Máš své tělo zpátky, takže Kol konečně povolil? A co Steven? A Cassandra? (Povytáhne obočí.) Kafe nebo něco jiného? (Zeptá se, aby tu neseděly jen tak na sucho.)

(Ano, měla zpátky svoje tělo. Bylo to zvláštní, ale sama na ten fakt nějak zapomínala. Jako by nikdy nemusela bojovat s tím, že obývala tělo někoho jiného. A nebo si naopak ještě tak neuvědomuje, že její vlastní tělo je zpátky. To uvědomění se možná dostaví ve chvíli, až pocítí hlad. Už se dokázala dobře kontrolovat a nezabíjela lidi na potkání. Tohle všechno bylo vlastně díky Kolovi. To on jí to naučil, on s ní překlenul tuhle hroznou část jejího života, který by nejraději vymazala. Byla vraždící stroj, ale Kolovi se z ní podařilo udělat někoho, kdo se kontroloval. Bylo to sice díky ovlivnění, ale alespoň to opravdu fungovalo. Když si vzpomněla na Kola, tak jí bodlo u srdce. Teď už tu pro ni nebude. Teď už se nemůže spolehnout na to, že když se něco stane, Kol to vyřeší spolu s ní. I na takové věci zůstala sama. I když si byla jistá, že třeba Sophie by jí jistě pomohla, jak by jen mohla, kdyby to bylo v jejích silách.) Ano, mám zpátky svoje vlastní tělo. (Usmála se.) Ale je fakt, že jsem si to ještě tak nějak nestihla uvědomit. Teď v posledních dnech se událo mnoho věcí rychle za sebou a asi mi bude ještě chvilku trvat, než je dokážu vstřebat. (Rozhodně jen tak nedokáže překlenout rozchod s Kolem. Pro mnohé by to byla jen malichernost. No bože, tak se s ní rozešel muž. Je tu spousta dalších, kteří by o ni jistě stáli a život s nimi by možná nebyl tak komplikovaný jako s Kolem. Jenomže Kol se jí nevzdal proto, že by ji už nemiloval, nebo že by cítil, že jejich vztah je už vyčpělý. Ví, že se s tím nakonec bude muset vyrovnat a přijmout to, ale pár dní po čerstvém rozchodu tohle asi nemůže nikdo očekávat od nikoho.) Už to začínalo být dlouhé. Ta pauza mezi tím, kdy jsme si my dvě opravdu pořádně promluvily. (Přiznala, že jí Sophie opravdu chyběla. Ne, že by se nevídaly vůbec. Vlastně se viděly docela často, ale nikdy to bohužel nebylo takové, kdy by si mohly promluvit o svých problémech tak, aby je nic a nikdo nerušil.) To je pochopitelné. Davina je tvoje sestra a je uvězněná někde, kam se jen tak nikdo nedostane, protože pro to musí udělat mnoho věcí. Je jasné, že na ni myslíš. Ale dobré zprávy jsou, že máte vše, co potřebujete. To opravdu ráda slyším. Vím, jak jsi vypadala, když se to stalo, když tam Davina zůstala. A jsem ráda, že jsi to nevzdala a šla jsi za tím, aby jsi Davinu získala zase zpátky. (Pousměje se a pohladí ji povzbudivě po rameni. Samozřejmě, že tohle se mezi dveřmi nedá probírat, takže vešla dovnitř, jakmile jí Sophie uvolnila cestu. Její byt se vlastně vůbec nezměnil. Ale kdo by tu taky pořád vymýšlel něco nového. Je hezký takový, jaký je.) Chápu, že čekat na ten úplněk je ubíjející. Bude to až za pár týdnů, ale důležité je, že se dočkáš. Popravdě je celkem úžasné, že jste to s Marcelem zvládli za tak krátkou dobu. Já vím, trvalo to pár měsíců a ty to asi těžko považuješ za krátkou dobu, protože je uvězněn člověk, který je ti vážně hodně blízký, ale vzhledem k tomu, jak dlouho jisté věci čarodějkám trvají, tak tohle je úžasné. Vážně jsem ráda, že Davina bude vlastně už za pár týdnů zase tady... A co tvůj otec? (Povytáhne obočí. Popravdě ho vůbec neviděla, i když věděla, že se dostal z vězeňského světa spolu se Sophie a Marcelem. Nikdy se nijak v rozhovorech, které spolu se Sophie vedly v práci, nepídila po tom, co se s ním vlastně stalo a kde je teď. Náhle se jí ale naskytla možnost, aby se zeptala, takže toho využila. Pak se ale rozhovor obrátí k ní. Jak se má teď ona? No, moc dobře rozhodně ne, ale přežívá. Konečně nebyla v těle Cassandry, ta si tedy mohla žít svůj život, upír, který zabil manželku Stevena byl taky mrtvý. A Kol, Kol se zřejmě vyvaloval někde na Plantáži a hrál si ty svoje videohry, protože rozhodně nevěděla o ničem takovém, že by se snad Původní pustili do nějakého odboje proti svojí matce.) Domluvila jsem se s Kolem už docela dávno na tom, že až budu chtít, vrátí mi moje tělo. Chtěla jsem se do něj vrátit, až bude ten upír, co zabil Stevenovu manželku, mrtvý. Ale tak nějak se mi to nepovedlo, jak jsem to zprvu plánovala. Svoje tělo jsem si vzala ještě předtím. Vlastně toho upíra zabila opravdová Cassandra se Stevenem. Předevčírem se to všechno semlelo. A já jsem se pak mohla už jen omluvit Stevenovi, i když pravda, o moje omluvy moc nestál. Nebyl to tedy nijak dlouhý rozhovor, protože jsem brzy vypadla. Ale řekla jsem mu to, co jsem chtěla. (Vydechla a posadila se v kuchyni ke stolu, protože teď mělo přijít to, kvůli čemu se vlastně cítila opravdu mizerně.) A pokud jde o Kola... Ten se se mnou před třemi dny rozešel, protože si nemůže dovolit mít žádné slabiny, když je tu teď Esther a on ji chce porazit. (Sklopila zrak a na chvíli zavřela oči. Vlastně jí to tak trochu uráželo. Ano, uráželo ji, že jí řekl, jakou je pro něj slabinou, ale už vlastně nepřiznal, že on je zase její slabina. Neřekl to, neřekl, že on by ji taky dělal slabší. Jako by to všechno zase jenom házel na ni. Zřejmě přešla do fáze, kdy se z lítosti stává vztek. Ano, v tuhle chvíli je vzteklá.) Kafe, prosím. A k tomu sklenku ginu. (Podívala se zpět na Sophie.)

(V telefonu si Sophie ani neuvědomila, že Genevieve má jiný hlas. Možná proto, že ten hlas zná tak moc dobře, že jí to nepřišlo vůbec zvláštní. A nebo to bylo prostě jen tou radostí, že si konečně opět promluví o všem, co se stalo a stráví spolu konečně čas i mimo práci. Ale ani po pohledu na Genevieve, jí to nějak nedocvaklo, to se stalo až po nějaké chvilce. Možná to bylo tím, že objímala vyššího člověka než je ona sama. Cassandra byla menší než Sophie, ale Genevieve zase vyšší. Tak či tak, Genevieve uvnitř byla pořád stejná a to se nikdy nezmění. Pro Sophie to tedy žádná velká změna nebyla, ale pro Genevieve? Narodila se jako čarodějka a pak z ní její bratr udělal kotvu, zemřela a stala se upírkou, poté ji Kol přesunul do těla čarodějky a teď je opět ve svém těle upíra. Genevieve už zažila tolik změn, že by to normální člověk jen těžko zvládl a nebo vůbec nezvládl, ale ona se se vším poprala a nevzdala se. To už je opravdu obdivuhodné.) Některé změny si člověk prostě neuvědomuje. (Vlastně se tomu nemohla ani říkat tolik změna. Genevieve se prostě jen vrátila do svého původního já a na své tělo byla zvyklá, je naprosto normální, že si to neuvědomuje. S pousmáním přikývne na její slova.) To je pravda. Chybí mi ty časy, kdy jsi bydlela jen o patro níže a mohly jsme si tak povídat klidně celou noc a hlavně každý den. (V tý době rozhodně nenastala žádná pauza. Viděli se každý den. Povídali si každý den. Nemuseli si volat, aby se domluvili na schůzce, prostě jedna přišla ke druhé bez ohlášení. Bylo to tak jednoduché. Jenže žít v bytě nad barem je ideální jen pro Sophie a možná nějakého studenta, který by pracoval u Sophie v baru, ale opět samozřejmě jen krátkodobě. Každý chce vlastní a lepší bydlení, než je jen byt o třech místnostech včetně koupelny a kuchyně, která byla propojená s obývacím pokojem. Vždyť ani Sophie ten byt nestačil, a proto propojila svůj byt s dolním, v kterém dříve bydlela Genevieve.) Nikdy bych to nevzdala. I kdyby se to zdálo nemožné. Hlavně bych si to nikdy neodpustila, kdyby tam musela Davina zůstat navždy. (Zavrtí hlavou ze strany na stranu. Přeci jenom to byla její a Marcelovo chyba. To oni vymysleli ten “úžasný“ plán, jak se zbavit Kaie. Mysleli si, že to půjde jak po máse, ale zatraceně se zmýlili. Měli více přemýšlet. Mělo jim dojít, že Davina ho tam nebude chtít nechat a něco se pokazí. Společně s Genevieve pak zamíří do obýváku, kde se na ni opět otočí, aby ji viděla do tváře.) Hledání bylo opravdu snad to nejhorší. Začínali jsme si myslet, že tu krev nezískáme. Kdyby nebylo nějaké skály potřísněné krví Bennettů, ztratili bychom i tu poslední šanci a hledání jiné cesty by bylo ještě těžší. (A co její otec? Musela se ho vzdát skoro hned, jak ho získala. Předci a jejich pomstychtivost. Sophie sice pracuje na kouzlu, které by je odprostilo od toho vlivu, který na ně předci mají, ale nedokáže se na to soustředit. Musí stále myslet jen na Davinu a tak se tenhle plán musel odložit.) Strávila jsem s ním vlastně jen pár dní. Pomáhal mi s hledáním té krve, jenže pak se do toho vložili předci. Samozřejmě se jim nelíbilo, že jsme ho osvobodili. Chris tedy musel odjet z New Orleans. Jsem s ním v kontaktu, ale není to žádný zázrak. Už před dlouhou dobou jsem se pokusila vymyslet kouzlo, abychom se mohli odříznout od předků nebo spíše jen od jejich vlivu. Nechtěla jsem, aby někdo další musel trpět nebo ho mohli nějak ovlivnit, jenže pak přišla Esther, Kai, nakonec Davida zůstala trčet v tom vězeňském světě. (Bylo toho prostě moc. Jako by snad jejich život byl odsouzený k neustálému čelení problémů v podobě psychopatických čarodějů a čarodějek, kteří chtějí vidět někoho z nich mrtvého a ničí život každému okolo. Jako by snad svět chtěl, aby každým dnem trpěli pro ztrátu milované osoby. Sophie samozřejmě nechce mluvit jen o sobě, tak hned Genevieve položí několik otázek, které jí opravdu ze všeho nejvíce zajímají.) Po několika měsících hledání, se to nakonec semlelo opravdu rychle. Ale myslím si, že je jen dobře, když toho upíra zabila opravdová Cassandra se Stevenem. Přeci jenom to byla jejich pomsta a ne tvoje. Ty jsi jim jen pomohla k dokončení toho, co nejspíše potřebovali oba dva. (I když jak bylo zřejmé, tak nejvíce to potřeboval Steven.) Možná jen potřebuje čas, aby to vstřebal a kdo ví, třeba spolu nakonec budete i dobře vycházet. (Povzbudivě se pousměje. Je stejně opravdu zvláštní, jak se Genevieve zajímala o Stevenovo život a přitom jí on nenáviděl, jak mohl. Nebo tohle spíše usuzovala podle vyprávění. Nechápavě se na Genevieve zahledí po jejích slovech, které Sophie naprosto šokují. Myslela si, že to ona je ten slaboch, který si nechce do života pustit lásku, aby neměla žádnou slabinu a tudíž o toho člověka nemusela přijít, ale nakonec tu byl i další člověk, který se tomu podvolil – Kol.) Idiot. (Řekne nabubřeně.) Vážně si myslí, že rozchodem pro něj nebudeš slabinou? Že si prostě Esther řekne „Oni se rozešli, tak ji Kol už nemiluje a nezáleží mu na ní.“? Copak si neuvědomuje, že ty budeš jeho slabina už navždy? A on zas tvou. (Vydechne a zavrtí hlavou. Poté konečně dojde k lince, kde připraví kávu. Vezme si tác, kam položí dva hrnky, dvě sklenky a flašku ginu. Všechno pak donese ke stolu a položí na něj. Se soucitem v očích se pak podívá na Genevieve a uchopí jí za ruku.) Mrzí mě to.

(Věděla, že Davina byla pro Sophie důležitá ještě mnohem dřív, než se dozvěděla, že jsou to vlastně sestry. Jako by je to neviditelné pouto k sobě vždycky táhlo, aniž by si to ty dvě uvědomovaly. Samozřejmě až poté, co Davina už nesloužila Marcelovi. Ví, že má svůj podíl na tom, že Davina dokončila Sklizeň. Vlastně to byla ona s Klausem, kdo přišli tehdy na její skrýš na půdě, odtáhli ji odtamtud, aby mohla být Sklizeň dokonána. Ona to samozřejmě nedělala proto, že by snad chtěla nějak ctít předky. Na předky měla vždycky svůj názor, který se rozhodně nezměnil ani její smrtí, ale musela to tak nějak hrát, aby to vypadalo, že dostala rozum. Co ale opravdu v tu chvíli, když dokončovala Sklizeň, chtěla, bylo ochránit Davinu. Věděla, co by se stalo, kdyby se otálelo ještě chvíli. Davina by to nezvládla. Společně se Sophie pak dokončila rituál Sklizně. Trvalo dlouho, než se Davina dokázala vypořádat s tím, že by měla být čarodějka prospěšná covenu, ne Marcelovi. Tedy alespoň ne jenom Marcelovi. Marcel jí ale přirostl k srdci a zůstane pro ni navždy rodinou, i kdyby se předci stavěli na hlavu. Ale Sophie byla ta, která se kromě Marcela začala o Davinu starat a jak se později ukázalo, ona a Davina byly sestry. Obě dvě to jistě posilnilo, když zjistily, že jsou pokrevní příbuzné a nejsou na tomhle světě vlastně samy. Sophie sice měla sestru, ale ta byla neznámo kde. Žila, nebo byla mrtvá? Kdo ví. Neteř Sophie ale opravdu přišla o svůj život, protože chtěla poslechnout předky, chtěla být příkladnou čarodějkou, to ji stálo život. A Davina, Davina přišla o svou matku při první Sklizni. A teď najednou obě věděly, že jsou sestry a že jejich otec vlastně žije, jen je uvězněný někde, odkud se sám jen tak dostat nemohl. Bylo to opravdu hodně změn naráz, ale Sophie se k nim postavila čelem.) Já vím, že by sis to nikdy neodpustila. Ale i kdyby to nedopadlo, jak to dopadlo, že jste všechno nalezli a teď už jen čekáte na tu správnou dobu, kdy vám to přírodní řád dovolí, věř mi, že bych s tebou šla klidně na kraj světa, nechala se vystřelit do vesmíru, vyvrtala díru do jádra Země jen, abych ti pomohla dostat Davinu zpátky. (Usměje se na ni. Samozřejmě, že hodně přeháněla, ale někdy bylo potřeba taková témata něčím odlehčit, aby se z toho člověk nezbláznil.) Ne, vážně, Sophie, cokoliv a kdykoliv budeš potřebovat, u mě vždycky najdeš pomoc a já udělám, co budu moci. (Ubezpečí ji, že s ní vždycky může počítat a je jen na ní, jestli ji požádá o pomoc nebo nepožádá. Ona tu ale bude vždy pro ni, i kdyby ji měla jen utěšit.) Nakonec jste tedy našli všechno, co jste hledali. A to je dobře. Věřím, že to zabralo hodně úsilí a času, ale stálo to za to, to je to hlavní. Davina bude zpátky. (Byla vážně ráda, že se to vyřešilo takhle, že Davina nezůstane ve vězeňském světě na věky věků a že až bude úplněk, bude vlastně po všem, protože se pro ni Sophie s Marcelem vrátí. Otázkou bude, jak na ně Davina a Kai zareagují po tom, co udělali. Spíš toho by se obávala. Oba dva jistě budou chtít ven a pokud půjde ven Davina, půjde i Kai. Co se ale bude odehrávat tady poté, to už je otázka, na kterou nezná odpověď a popravdě se ani nechce Sophie ptát na to, jestli mají nějaký plán, nebo co se s Kaiem bude dít, protože jí nechce přidělávat vrásky.) Jistě, předci. (Zatváří se kysele. Předci se opravdu míchali do všeho a ona byla vážně ráda, že je od nich odstřižená. Vlastně teď to platí dvojnásob, protože je upír. Těžko by ji mohlo něco držet u předků. Nemá žádnou moc. Nad tímto faktem se pro sebe musela trochu ušklíbnout. Tak trochu na to teď zapomínala, prostě má svoje vlastní tělo. Už není Cassandra, už nemá magii. Už zase nemá magii. A ani ji mít nebude. Ne, pokud nevymyslí něco zázračného. Byla si téměř stoprocentně jistá, že předci by mohli pomoci, že by jí mohli nějak magii navrátit, ale to by jim byla zavázaná a musela by děla přesně to, co si oni zamanou. A tentokrát by si jistě pohlídali, kdyby se od nich chtěla odstřihnout. Tohle prostě nepřipadalo v úvahu. Takže tu bude v New Orleans prostě žít jako upír. Nic jiného jí nezbývalo.) Nejhorší na tom je, že coven předky potřebuje. Bez předků není magie, ne pro coven. Ani kdyby se každý člen covenu odtrhl od předků, jako jsem to udělala já, neměl by nikdy takovou moc, jakou by měl, kdyby zůstal připoutaný k nim. Vlastně tak nějak tady ve Francouzské čtvrti předci rozhodují, kolik magie, kolik síly se ti dostane. Vím, jak to myslíš, vím, jak to chceš udělat. Chceš odtrhnout coven od jejich hlasů, jejich rozkazů, ale přitom stále čerpat sílu, kterou díky nim coven má. Ale to je opravdu hodně složité a stačila by sebemenší chyba a nemuselo by to vůbec dopadnout dobře. A taky... Pokud budeš chtít něco takového udělat, měl by v tom být celý coven. Myslím to tak, že by ti měl s tím kouzlem pomoci. Jak s tvořením, tak se zaříkáváním. (Podívala se na Sophie. Tohle je opravdu vážné téma, které se nedá brát na lehkou váhu, protože kdyby se něco zvrtlo, nedopadlo by to dobře, absolutně ne.) Pomůžu ti, pokud budeš chtít. Tedy ne se zaříkáváním, ale s formulací kouzla bych mohla. Nebo bych ti mohla aspoň vypěstovat potřebné byliny. (Jeden koutek úst jí vylítne mírně nahoru. Jako by si dělala legraci, ale popravdě... myslela to tak trochu vážně. Jen aby mohla něco dělat, jen aby mohla někomu nějak pomoci. Poslední dobou má opravdu totiž pocit, že není nikomu nijak platná. A to, co se stalo před několika dny s Kolem, to jí opravdu nepřidalo na tom, aby si nějak víc věřila a věděla, že někomu v něčem platná je.) Semlelo. Opravdu jsem nečekala, že to takhle rychle půjde, ale máš pravdu, bylo rozhodně lepší, když si to s tím upírem vyřídili ti dva, byl to jejich boj, jejich pomsta. I když si nejsem tak jistá, jestli Cassandra kdy měla v plánu hledat vraha své sestry, Steven do toho byl ponořený. A když jsem to zjistila, tak jsem to nechtěla nechat jen tak. Možná jsem doufala, že tak konečně budu moci někomu v něčem pomoci, i když to celé bylo obestřeno lží, protože jsem nebyla tou, za koho mě považoval. Možná, že ta situace spíš pomohla mně. Tedy taky pomohla mně, ne jen jemu. Měla jsem zase pocit, že jsem někde co platná, že se jen neplácám na jednom bodě, že nesedím doma, že taky něco dělám. (Ona prostě nesnášela nečinnost. Hlavně u sebe. Seděla na zadku celých šest let, když byla v područí Benjamina. Chtěla to tak moc změnit, ale nikdy jí to nevyšlo, až do chvíle, kdy musela udělat věc, na kterou nebyla pyšná, ale ani jí to extrémně nevadilo. Musela zabít Benova nejvěrnějšího kumpána, aby Benovi konečně došlo, že se nevyplácí jí stále držet jako ve vězení.) A jen těžko by z nás byli přátelé nebo tak něco. Za prvé... Steven se stěhuje z New Orleans. A za druhé... po tom všem, co o mně ví. Ví, že jsem zabila nevinné, že jsem napadla jeho, že jsem lhala o tom všem s Cassandrou a jejím tělem. On je muž cti, já jsem jen prostě zkažená. (Když to říkala, podívala se na chvíli jinam a přejela si horní zuby jazykem. Teď to byl Kol, o kom se chystala mluvit. Někdo, o kom si myslela, že se pokusí společně s ní všechno překlenout. Zkusit na něco přijít ohledně Esther, ale i když se ona snažila na něco přijít, on to vždycky s nějakým komentářem smetl ze stolu jako, že to nejde, že se to nepovede. Ani nad tím chvíli neuvažoval. Nestálo mu za to, aby nad tím chvíli přemýšlel a možná přišel s něčím lepším. Nechal si vyměnit tělo a vyměnil ho i jí s tím, že to tak pro ni bude lepší. Opravdu jí trvalo, než to překousla, ale nakonec se povedlo. Jenomže potom přišla rána, kterou rozhodně nečekala. Nestačilo mu to. Nestačilo mu, že měla jiné tělo, musel to ukončit úplně, aby si byl jistý tím, že už mu nestojí nic v cestě za pomstou. Ona mu ale nikdy v cestě nestála. On věděl, že ho v tom chtěla podpořit, věděl to, ale odmítal toho využít.) Já nevím. Popravdě, taky si nemyslím, že by tohle něco mělo spravit, ale jestli se tak bude cítit líp, jestli má pocit, že jsem jako závaží, co ho táhne dolů, tak dobře. Snažila jsem se ho podporovat, nějak ho k boji proti Esther nabudit. Snad s ním něco naplánovat. A vlastně... nevím, proč si tu teď stěžuju. Chtěla jsem, aby šel proti Esther, aby něco podnikl. Zbavil se mě, aby to mohl udělat. Měla bych být ráda, ne? (Pokrčila rameny a podívala se na Sophie.) Bolí to. Nikdy jsem takovou bolest jako teď nezažila, neznala jsem ji. (Vezme si flašku ginu, nalije si do sklenky a oklopí ji do sebe. Trochu se tím uklidnila.)

(Nechápe, proč už se Genevieve neozvala dříve, aby si mohly o všem popovídat. Slova, která teď od ní slyší, jí nejen potěší, ale i dojmou. Je hezké vědět, že máte kamarádku, která by pro vás udělala cokoliv a pomohla vám za každé situace. Samozřejmě Sophie věděla vždy, že na Genevieve se může kdykoliv spolehnout a naopak. Kdyby Genevieve potřebovala s něčím pomoc, Sophie by udělala cokoliv na světě. Upřímně se na ni usměje.) Opravdu si toho vážím a věř mi, že kdybych byla v koncích, šla bych za tebou. Byla jsi tady pro mě na začátku a vím, že tu budeš pro mě i na konci. A to samé platí o mě. Kdykoliv ti pomůžu, s čím jen budeš chtít. (Genevieve vlastně byla první člověk, kterému dokázala nejvíce věřit, kterému dokázala říct bez ostychu naprosto všechno. Byly tady sice chvíle, kdy jedna druhé něco tajily, ale to už je snad dávno za nimi. Nejhlavnější je upřímnost.) Přesně tak. Davina bude brzy zpátky doma. (S lehkým pousmáním přitaká, i když je vidět, že má opravdu velké obavy. Co se stane, až se uvidí s Davinou? Bude Davina ráda nebo jí a Marcela bude nenávidět? Udělali chybu a oba dva si to uvědomovali. Snažili se jen ochránit Davinu, jenže jí lhali a to byla ta zásadní chyba. Zradili její důvěru a díky tomu musela Davina strávit přes dva měsíce v tom hrozném světě, kde není živá duše, kromě jí a Kaie. Samozřejmě teď bylo nejhlavnější, aby se Davina vrátila domů, ale co pak? A pak tu byl Kai. Dříve bezcitný psychopatický vrah, který se pravděpodobně změnil a chtěl odčinit, co udělal. Jenže co s ním udělal ten čas, strávený mimo. Co s ním udělala ta zrada?) Bojím se toho, co přijde pak. (Svěří se Genevieve.) Davina to určitě bere jako zradu. A vlastně to i zrada je. Lhali jsme jí a využili toho momentu, abychom uvěznili Kaie. A už tam dala jasně najevo, že se jí to rozhodně nelíbí. Co když nás bude nenávidět? (Důvěra se získává zpátky hodně špatně a Sophie počítá s tím, že Davina jim jen tak neodpustí. Poté se dostanou k jejímu otci a problému zvaným předci. Předci dělají potíže neustále. Nejsou to rádci, jak se jim dříve říkalo. Nepodporují coven, ale jen své úmysly. Vždycky jen chtěli větší moc a to za každou cenu. Sophie nikdy nevěřila tomu většímu přírodnímu řádu a ani předkům. Možná to byl instinkt nebo jen taková rebélie, kterou v ní vyvolala výchova, kterou si prošla. Ať už to bylo jakkoliv, nezměnilo se to ani v dospělosti. Coven se dal změnit, ale předci ne. Genevieve měla pravdu, coven potřebuje předky. Nemůžou se jen tak od nich všichni odtrhnout. Proto potřebují kouzlo, které by předkům znemožnilo manipulovat s členy covenu a ubližovat jim, ale potřebují to udělat tak, aby je předci neodřízli od magie. Potřebují opravdu dokonalé kouzlo. A Sophie potřebuje každého člena covenu, jak řekla Genevieve. Kývne hlavou na její slova.) Ano, já vím. Bude to vyžadovat hodně složité kouzlo bez jediné chyby. A bude ještě nějakou dobu trvat, než se jedno takové vymyslí. Bez covenu bych do toho nešla. Vím, že je potřebuji. A hlavně s tím musí všichni souhlasit. Pokud se najde jen jeden jediný člen, který by něco takového nechtěl, nemuselo by kouzlo ani fungovat. (I když se to nezdá, lidská mysl je mocný nástroj. Pokud člověk něco nechce, nevyjde to. Vždycky to je o tom, co člověk chce nebo nechce. Pokud vás rodiče nutí, studovat práva a přitom chcete být malířem, vaše výsledky nikdy nebudou tak skvělé. Člověk by měl vždycky dělat jen to, co opravdu chce a ne to co chce někdo jiný. Jako obvykle se to neobejde bez toho, aby jí Genevieve nabídla pomoc. To jí donutí k úsměvu.) Budu mít ty nejlepší bylinky na světě. (Řekne s mírným pobavením, ale její slova bere vážně. A už teď tuší, že její pomoc bude potřebovat a hlavně s vymýšlením kouzla.) Hned jak se na to vrhnu, budu tě informovat a jsem si tak nějak jistá, že budu potřebovat tvou pomoc. (Ujistí ji, že její nabídku využije. Genevieve přeci jenom byla zkušenější čarodějka než Sophie a od někoho takového se pomoc rozhodně neodmítá.) Možná jen Cassandra není tak pomstychtivá, aby se honila za vrahem své sestry. Hlavní je, že to pomohlo Stevenovi. To on to potřeboval ze všeho nejvíce, aby se dokázal pohnout dál. A proto jsi to dělala ne? Chtěla jsi mu pomoct. A to že to pomohlo i tobě, je bonus navíc. (Sophie si vlastně ani do teď neuvědomovala, že se Genevieve cítí takhle. Když byla čarodějkou, chodil za ní skoro každý kvůli pomoci, ale teď? Musí to být pro ni opravdu skličující.) Nikdy jsi přeci jen tak neseděla doma a nic nedělala. I když jsi upír, máš vědomosti, které jen tak někdo nemá. Vždycky se snažíš vymyslet nějaký plán na vyřešení problému. A než se naděješ, tak tě já budu žádat o pomoc. Vlastně… (Napadne ji, že by ji Genevieve mohla pomoct už teď. Už dříve přemýšlela nad tím, že Genevieve požádá o pomoc s tím kouzlem, ale teď měla v hlavě jen Davinu a sama se na to nedokázala soustředit, ale to přeci neznamená, že by se na to nemohla soustředit Genevieve.) Vlastně bys mi mohla pomoct už teď. Pokud teda chceš. To kouzlo pro coven. Už jsem se snažila něco vymyslet, ale je to jen začátek. A teď, když je Davina pryč, nedokážu se na to soustředit. Možná by ses na to aspoň mohla podívat a trochu mi poradit? (Povytáhne tázavě obočí. Nedělá to, aby se Genevieve necítila bezcenná, ale protože jí věří a je jediná, kdo jí dokáže opravdu pomoct. Kdo jiný zná tenhle coven a předky tak dobře než Genevieve?) Zkažená? (Podívá se na ni překvapeně.) Věděla bych, kdo je zkažený, ale ty to rozhodně nejsi. (Ke Stevenovi se už nijak nevrací. Nebylo k tomu co říct. Pomstil svou manželku a rozhodl se odjet z New Orleans. Nejspíše to bylo jen dobře.) Nemyslím si, že vaším rozchodem Kol něco vyřešil. Třeba se bude cítit lépe a třeba taky ne. Třeba dokáže Esther přesvědčit, že mu na tobě nezáleží a podaří se mu nějaký jeho plán, který má. (Pokrčí rameny. Netuší, co tím chtěl Kol dokázat. Každý věděl, jak moc Kolovi záleží na Genevieve a to se nikdy nezmění.) Bolí to, protože ho miluješ a je to naprosto přirozené. A rozhodně ti nebudu říkat, že čas všechno vyřeší a později to bude bolet méně. Ale jedním tě ujistit můžu, budu tady pro tebe vždycky, když budeš potřebovat, i kdyby ses potřebovala jen vybrečet nebo opít, abys nemusela na nic myslet. (Nalije si do sklenky gin a napije se.)

(Měli se navzájem rozhodně ozvat dříve. Možná jen každá nechtěla zatěžovat svými problémy tu druhou. Každá měla svoje vlastní starosti a myslely si, že by nebylo dobré, aby zatáhly tu druhou ještě do těch svých. To byla ale hloupost. Byly tu pro sebe a měly tu být i ve chvílích, kdy toho měly obě dvě nad hlavu. Jako by to pochopily až teď. Ale hlavní je, že se opravdu sešly a věděly, že tentokrát si promluví. Opravdu od srdce. Svěří se se všemi obavami, které je trápí a možná, že se od té druhé dočkají pomoci. I kdyby to mělo být jen to, že ji ta druhá vyslechne. Už tak to bude užitečné. Byly to přítelkyně, které by se rozhodně neměly bát svěřovat se té druhé a bát se žádat o pomoc, pokud je třeba. Samozřejmě, že ji o tom i ujistila. Pomůže jí kdykoliv jen bude chtít. A kdyby už to neměli s Marcelem všechno vyřešené, co se týče Davinina příchodu domů, tak by pro ni udělala cokoliv, jen aby jí mohla na chvíli ulevit od toho zármutku a viny, které teď jistě cítila. Pousmála se, když řekla, že ona tu byla pro ni, tak Sophie je tu pro ni také.) Myslím, že jsi tu na začátku byla pro mě spíše ty. Vlastně jsi mi ukázala, že není zase tak špatné, abych si někoho připustila k tělu. Občas je to možná chyba, ale s tebou rozhodně nebyla. (Podívá se na ni a stále má na rtech jemný úsměv. Byla to pravda. Sophie ji vlastně oživila, ale ona spíše toužila po pomstě než po tom, že by se s někým měla snad přátelit. A vlastně by se dalo říct, že ze začátku byla vážně mrcha. Ale začala tát. Začala tát hlavně díky Sophie, protože ona byla prostě skvělý člověk. A při tom to neznamenalo, že je slabá, když by se s ní chtěla přátelit. Sophie byla dost silná osoba. Vážně jí byla vděčná za hodně věcí. Byla vážně ráda, že Sophie nebude muset více trpět, co se Daviny týče. Za pár týdnů bude doma a alespoň v tomhle ohledu se jí bude moci ulevit. Byla tu ale taky právě otázka toho, jak to bude brát. Sophie jí říkala o tom, co Marcel a ona provedli. Jak se to vlastně stalo, jak došlo k tomu, že tam Davina zůstala. Chtěli tam nechat Kaie, Camiina šíleného bratrance, který možná už tak šílený nebyl, i když ona moc dobře tušila, proč je tomu tak. Kvůli moci Camille, která byla čistá duše. Kaie to změnilo. Jako by jí snad Sophie četla myšlenky. Ona sama to nechtěla vyslovit nahlas, ale zřejmě to Sophie opravdu trápilo, a tak se rozhodla, že se s ní o to podělí. Davina to opravdu mohla brát jako zradu. Ještě k tomu, když Kai jim tam byl ku pomoci. Ne proto, aby na ně šil nějakou boudu, jak to udělala Sophie s Marcelem.) Nedivím se, že se bojíš. (Vydechne. Možná, že to není to, co by chtěla Sophie zrovna slyšet. Možná, že by raději poslouchala to, jak to bude dobré a jak se jistě Davina zlobit nebude a hned se jí vrhne do náručí, protože jí její sestra chyběla. Ale popravdě. Davina byla dost vzpurná a paličatá a tohle by opravdu nemusela pochopit dobře. A navíc, pokud jí na Kaiovi záleželo, tak to už asi vůbec nebude jedno, co Sophie s Marcelem udělali.) Pokud jsem to správně pochopila, Kai tam rozhodně byl proto, že vám chtěl pomoci. Změnil se a taky vím, proč. Kvůli moci, kterou získal. Ta moc patřila Cami, ale on si ji vzal. Vždycky, když přijmeme něčí moc, se kterou se opravdu dokážeme rychle sžít - ne třeba jako já s tou Esther, nad kterou jsem neměla úplnou kontrolu nikdy, ale takovou, kterou opravdu dokážeme ovládnout a přijmout ji za vlastní – změní tě to. Cami je dobrý člověk a na Kaiovi je to znát. Změnila se jeho podstata, ale i ta se dá znovu zkazit. (Vzpomněla si při tom na jejího vlastního bratra. Benjamin jí vzal moc a přijal ji za svou vlastní. Doteď má v paměti tu chvíli v zátoce, kdy za ní přišel a byl naprosto jiný. Dokázal se otevřít... otevřít citům. Ale až později jí došlo, že to byl vlastně jen odraz její moci a nebude to trvat věky. A taky netrvalo.) Ale jedno vím jistě. Davina tě nebude nenávidět. Možná, že k tobě hned nepoběží s otevřenou náručí, bude uražená, ale to neznamená, že by tě měla nenávidět. Každý máme svoje důvody pro to, že děláme, co děláme. Víc bych si dělala obavy o to, jak na to bude reagovat Kai. (Podívala se na Sophie. Myslela to vážně. Sotva začal něco cítit, tak přišla zrada. To nebylo vůbec dobré. Ale nechtěla předbíhat. Vlastně se prostě uvidí, až budou zase zpět. Navážou nějak na to, jak by se Sophie jednou provždy mohla vypořádat s předky. Opravdu nebude lehké něco takového zařídit a vlastně to je běh na dlouhou trať, protože tohle není záležitost jednoho člověka. Coven s tím musí souhlasit, ale taky pomoci. Bude to nakonec záležitost celé čarodějnické komunity ve Francouzské čtvrti. Sophie je ale vede, takže by jim to jistě měla přednést a říct, jaké má úmysly.) Ano, tohle by se rozhodně nevyplatilo udělat zas něčími zády. Navíc to kouzlo musíte odříkat všichni, všichni naráz při velkém rituálu. Bude hodně dlouho trvat, než se něco takového podaří, ale podpořím tě, jak jen budu moci. I když už vlastně do covenu nepatřím. A vlastně ani mezi čarodějky. (I když je upír, stále v ní bylo zakořeněné to, že kdysi byla někým jiným, že byla čarodějkou, že uměla kouzlit, že v ní proudila síla, která byla obyčejnému člověku neznámá. I teď v ní kolovala jistá síla, ale naprosto jiného druhu. Zvykla si. Nic jiného jí ani nezbývalo, ale navždy v sobě bude nosit zvyky, které jí kdysi nebyly cizí.) To samozřejmě budeš. (Usměje se. Byliny, ty byly její opravdová doména. A mohla je pěstovat, dělat z nich lektvary a léčebné mastě stále, i když už neměla magii.) Ne, Cassandra se opravdu nezdála jako pomstychtivý člověk. Na druhou stranu, když už byla známa vrahova identita, chtěla se toho se Stevenem zhostit sama. Měla na to právo. A možná chtěla i Stevena pohlídat, aby se mu nic nestalo. Tak či tak, tahle kapitola už je dopsaná. (Víc se k tomu už nevyjadřuje. Tedy co se týče pomoci sobě či Stevenovi. Prostě potřebovala něco dělat a ne jen nečinně sedět. Ale snad by se měla naučit prostě se nemontovat do všech věcí, co se namanou. Měla by vyzkoušet odpočívat.) Ano, máš pravdu. Nikdy jsem jen tak neseděla doma. A když se to má stát, jsem nervózní. Nejsem na to zvyklá. (Pokrčí rameny. A povytáhne obočí, když se Sophie zarazí, že pro ni možná něco má. Možná to dělá jen proto, aby ji zabavila, ale Sophie taková přece nebyla, takže jen opravdu spíš chtěla něco probrat, když už byla Genevieve tady.) Jistě, ráda se na to podívám, není problém. Třeba s tím nějak společně trochu zase hneme. (Řekne odhodlaně. Zná coven, zná předky. Vzpomínky v ní zůstávají a nikdy nevymizí, to by se muselo stát opravdu něco zásadního, aby si nepamatovala, jak jsou předci zkažení. A jak dlouhou dobu jim čarodějky a čarodějové podléhali, poslouchali je a plnili jejich přání.) Ano, zkažená. Ani nevíš, kolik nevinných lidí jsem pozabíjela, když jsem byla ve Francii. A kolik jsem jich zabila, když jsem se vrátila sem. Vlastně to ani sama nespočítám. A ani předtím jsem nebyla svatoušek. (Opravdu si o sobě nedělá žádné iluze. Možná, že nebyla zkažená jako někteří další. Možná, že nebyla tou nejhorší, ale nebyla neviňátko. Nikdy nebude. To už se ale dostali ke Kolovi.) Nemyslím si, že by Esther byla hloupá a myslela si, že jsme to tak najednou skončili. Na druhou stranu. Zasnoubení jsem zrušila už před časem. Snad si mohla myslet, že opravdu procházíme hodně obrovskou krizí, která vyústila v rozchod. A třeba ne moc pěkný. Já nevím. (Pokrčila rameny. Bylo možné, že se to opravdu tak stane. A pokud se někdy v blízké době Kol shledá s Esther a podá výborný herecký výkon, možná mu to opravdu uvěří. Tak či tak, ona a Kol spolu nejsou a nebudou ani, kdyby tomu Esther odmítala uvěřit. Skončilo to.) Možná... Možná bych se měla naučit taky odpočívat. Nezatěžovat svou mysl trably všech, nepokoušet se o to, abych někomu v čem byla platná. Stačilo by, kdybych byla platná sobě. Možná bych se měla naučit všedně žít. Bez toho vzruchu kolem. Možná bych si měla najít někoho normálního. (Dívá se před sebe a pak se pobaveně ušklíbne. Jako by jí ta slova, co právě řekla, přišla směšná.) Někoho normálního, normálně žít... no jistě, když jsem upír. (Odfrkne si.) Brečela jsem už dost, nikam to nevede. (Zvedla zrak a podívala se na Sophie. Pak si vzala hrnek s kávou a napila se. Vlastně ani na ten alkohol neměla až tak chuť. Ta jedna sklenička jí tak nějak stačila. Místo toho, aby se utápěla v něčem, co se teď stejně nespraví, pobídla Sophie k tomu, aby jí ukázala, co už má hotové. Strávily nad tím hodně času, něco poupravily, něco přidaly, ale byly stále jen na začátku. Bude to opravdu trvat dlouho. Navíc to bude spíš série složitých kouzel než jen jedno. Usnuly až v ranních hodinách, takže se jim nikdo nemohl divit, že vlastně vstávaly někdy následující den odpoledne. To ale volal Sophie Jack, že malý má horečku a že nebude moci přijít na noční směnu, kterou měl mít se svým bratrem.) Já tu směnu vezmu, stejně už jsem tady, takže... (Usmála se a pokrčila rameny. Dala si u Sophie sprchu a pak se vydala dolů do baru. Třeba tam Sophie taky přijde, až bude vypadat trochu použitelně. To bude na ní.)

(Sophie potěší slova, které uslyší od Genevieve. Pomáhala by jí dostat Davinu domů, i když by to zahrnovalo spolupráci s Marcelem, kterého nemá ráda a on samozřejmě jí. Jenže tohle by dokázala hodit za hlavu, když se jednalo o závažný problém. A tohle byl závažný problém. Nemohla by přijít o svou mladší sestru, kterou se rozhodla chránit mnohem dříve, než se dozvěděla o jejich příbuzenském stavu. Davina pro ni byla rodinou už dávno před tím. Naštěstí s Marcelem získali všechno potřebné vcelku rychle, i když se to pro oba zdálo jako věčnost. Jenže když jste odděleni od člověka, kterého milujete, a nemusí to být zrovna rodina, zdá se vám i jeden den jako věčnost. Usměje se nad jejími slovy.) Kdyby sis mě nechtěla připustit k tělu, tak se to nikdy nestane. Myslím, že jsi to podvědomě chtěla, ale jen ses bála dalšího zklamání a zrady, kterých už jsi za svůj život zažila až až. Sama jsem si na začátku nedokázala představit, že my dvě budeme jednou nejlepší přítelkyně. Oživila jsem tě jen kvůli Sklizni, hledala jsem jen silného spojence, kterého jsem našla, ale našla jsem v tobě i něco jiného. (S mírným pousmáním na rtech se jí podívá do očí. Když Sophie oživila Genevieve, obě dvě věděly, že jednoho dne bude muset Genevieve opět umřít, až dokončí svůj úkol. Předci by nikdy nedovolili, aby dál žila. Jenže když na to přišlo, nemohly to dopustit. Sophie už si nedokázala představit život bez ní. A Genevieve si to ani nezasloužila. Život, který vedla před sto lety, nebyl vlastně ani tak život a zasloužila si druhou šanci.
Samozřejmě jí ale nedělalo jen starosti to, že je Davina zavřená ve vězeňském světě, i když to jí dělalo největší vrásky. Bála se i toho, jak se Davina zachová, až ji uvidí. Nechce přijít o svou sestru kvůli jedné chybě. Jenže od ní nemůže očekávat, že by se jí Davina vrhla kolem krku po tom všem. S Marcelem jí lhali a to se jen tak nedá odpustit. A co teprve Kai? Jak ten zareaguje? Na tyhle otázky si Sophie nedokáže odpovědět a nezbývá jí nic jiného, než čekat, jak se všechno vyvine. Ale jedno ví jistě, hladce to určitě nepůjde. Svěří se Genevieve se svými obavami.) Věděla jsem, že se Kai změnil. Tedy Cami mi to řekla, ale nevěřila jsem tomu. Prostě jsem nemohla jen tak uvěřit, že člověk jako Kai se změnil a nebude už nadále ubližovat ostatním. Měla jsem strach. Ale v tom vězeňském světe, mi sám ukázal, že se změnil. V tu chvíli jsem tomu opravdu uvěřila a začala o všem pochybovat, jenže strach je silnější a já to nezastavila. Dál jsem pokračovala v plánu, na kterém jsme se s Marcelem dohodli, a to bylo špatně. Měla jsem poslouchat svůj instinkt. Ale to už stejně nezměním. (Vydechne a pokrčí rameny. Ano, udělala chybu a uvědomovala si to. Jenže to nezmění fakt na tom, co udělala. Bude se s tím muset smířit a doufat, že ji Davina jednoho dne odpustí a nebude ji nenávidět celý život. Kývne hlavou na její slova.) Kai bude zuřit. Je naprosto jisté, že on to jen tak za hlavu nehodí, ale nikdo z nás nemůže předpokládat, co udělá. (Kai byl nepředvídatelný. Kdo ví, co udělá, až se vrátí zpátky do New Orleans. Mohl by se vrátit ke svému starému já a začít opět vraždit, anebo u něj převáží ty dobré vlastnosti, které načerpal od Cami. Nad tímhle může jen polemizovat, ale odpověď nedostane, ne teď.
Sophie prozradí své úmysly, odstřihnout se od předků, Genevieve. Ta jí samozřejmě řekne, že to nebude nijak jednoduché, což Sophie věděla už dávno, ale také jí nabídne svou pomoc. Ale všechno záleželo na covenu, členové rozhodnou o všem. Mohli by souhlasit, ale když budou mít pochybnosti, mohli by také nesouhlasit. Ale Sophie opravdu doufá, že je dokáže přesvědčit a půjdou do to všichni. Jakmile bude Davina zpátky doma, začne řešit tuhle záležitost.) Děkuji, opravdu moc. Možná nepatříš do covenu, ale byla jsi jeho součástí dlouhou dobu a tvá podpora pro mě znamená hodně a nejen protože jsi má kamarádka, ale i proto, že jsi v tomhle mnohem zkušenější než já. (Lehce zvedne koutky úst nahoru. Genevieve pro ni nebyla jen kamarádka, ale i rádce a učitelka. Od samého začátku ji vlastně vedla, aby se jednoho dne stala vůdce covenu, i když někdy jí Sophie chtěla prostě jen praštit, aby ji umlčela, ale to byl začátek. Pak se to postupně začalo měnit. A i když je teď Sophie konečně vůdce covenu, pořád potřebuje sem tam nějakou radu. Není chodící encyklopedie a není dokonalá, to nikdo. Pořád se jen učí a možná se ani nikdy v životě nenaučí všechno. Tak to prostě chodí. Ale své vědomosti bude moct někdy předat dalšímu vůdci, jako to udělala Genevieve s ní. Na Geniny slova jen kývne hlavou. Nebylo k tomu co více dodat. Genevieve Stevenovi pomohla, jak jen mohla. Pomstil smrt své ženy a konečně mohl jít dál. Dokonce se rozhodl odstěhovat z New Orleans, což byl opravdu krok vpřed.) Taková prostě jsi a to se nikdy nezmění. (Pousměje se na Gen. Možná se to časem trochu změní. Třeba až se jednou situace v New Orleans zklidní, tak se uklidní i Genevieve a nebude mít potřebu pořád něco dělat. Nebo se jen začne věnovat naprosto normálním věcem. Mohla by se vrátit k hudbě, která ji vždycky bavila a naplňovala. Kdo ví, co bude za takový rok nebo déle. Sophie napadne, že by jí Genevieve mohla pomoct vlastně hned. Proto se jí zeptá, zda se nemůže podívat na to kouzlo, na kterém začala Sophie pracovat. Vlastně to ani kouzlo ještě nebylo, ale spíše takové poznámky, jak by se to mohlo provést. Potěší jí, když Genevieve souhlasí.) Díky. (Nikdo jiný Sophie nemůže pomoct, tak jako Genevieve. Nikdo jiný coven a předky neznal, tak dobře jako ona. Genevieve pak začne s tím, jak je zkažená a co všechno provedla. To sice byla pravda, ale Sophie si ani tak nemyslela, že by byla nějak strašně zkažená.) Nejsi sice svatoušek, ale svých činů lituješ a to je hlavní. Nejsi tolik zkažená, jak si myslíš. Mnoho jiných lidí nelituje toho, že zabili nevinného, ale ty ano. (Podívá se jí do očí. Sophie ví, že Genevieve zabila mnoho lidí, když se stala upírem. Nedokázala ovládat svůj hlad, protože nedokázala přijmout to, čím se stala. Byla čarodějkou a najednou se z ní stal upír. To je pro čarodějku hodně velký šok. Konečně pak přejdou k tomu, co nejvíce trápilo Genevieve a to rozchod s Kolem.) Esther není hloupá. Ale doufám, že váš rozchod bude aspoň k něčemu platný, když už. Jinak to Kol naprosto podělal. (No, on to vlastně podělal už teď, ale pokud mu na to Esther neskočí, tak tu bolest, kterou teď Genevieve prožívá, je naprosto zbytečná. Kol a Genevieve už zažili mnoho překážek. Jednou to dokonce vypadalo, že už se k sobě nikdy nevrátí. Genevieve se dala dohromady s Jacksonem a Kol, byl prostě Kol. Pak Genevieve umřela a stal se z ní upír, o čemž skoro nikdo nevěděl, ale i tak skončili opět spolu a dokonce se zasnoubili, jenže to je už je všechno pryč a kdo ví, zda se jednoho dne k sobě vrátí nebo ne. U nich člověk nikdy neví. Povytáhne obočí, když se tak pobaveně Genevieve ušklíbne vlastním slovům.) To, že jsi upír, neznamená, že bys nemohla žít aspoň z části normálně. Vlastně už teď se věnuješ něčemu normálnímu. Pracuješ u mě v baru a to je přeci naprosto normální ne? Možná, že bys jen potřebovala takových normálních věcí v životě více. Třeba se můžeš začít opět věnovat hudbě nebo pěstovat byliny a vyrábět léčivé masti, cokoliv. Klidně to můžeš prodávat i u mě v baru, pokud budeš chtít. (Pokrčí rameny. To, že jste upír nebo čarodějka neznamená, že nemůžete mít vlastní normální život, kam budete utíkat, když toho nadpřirozeného budete mít už nad hlavu. Sophie to tak měla. Měla svůj bar a svou firmu. Když si potřebovala odpočinout, prostě se jen věnovala práci, což je vlastně dost ironické.
Společně s Genevieve se pak vrhli na to kouzlo. Bylo toho opravdu málo, ale aspoň už něco měla. A díky Genevieve toho měla zas o něco více. Samozřejmě bude ještě hodně dlouho trvat, než to bude dokončené. Do postele se dostaly někdy k ránu a probudily se odpoledne. Akorát, když si dávaly snídani, bylo sice odpoledne, ale pro ně to snídaně byla, zavolal Jack a omluvil se, že nemůže dorazit do práce. Nezbývalo jí nic jiného, než aby to za něj vzala sama, ale Genevieve se nakonec nabídla, že to vezme ona.) Jsi zlatá. (Usměje se na Genevieve. Po hodině se rozhodne konečně vyjít ze svého bytu, ale nesejde dolů do baru. Vyjde ven a odjede ke svému novému baru, který měl před měsícem otevíračku.)

(Sophie Deveraux. K té právě teď směřovala. Bylo jasné, že Kolovi mohlo být zanedlouho divné, že nic nedělá, že stále pro něj nehledá způsob, jak získat tu dýku. Ona ho musí předběhnout v tom, kdo dřív přijde ke komu. To ona bude tou, která ho přijde zpravit o událostech, ak se vše vyvíjí, ale bude na něj čekat něco jiného, než slova. Tu dýku bude mít a přesně, jak si Kol přál, přinese mu ji. Akorát trochu jinou formou, než by si představoval. Sama se stále ujišťuje o tom, že to opravdu chce udělat. Že chce Kola Mikaelsona zapíchnout dýkou, která patřila Tundemu. Pamatuje si na to, jako by to bylo včera, když Tunde přišel do města a předváděl se. Čarodějky v něm spatřovaly jakousi inovaci čar. Byla to pro ně show, na kterou se dalo dobře dívat. Bylo to už hodně dlouho, co v New Orleans vládlo voodoo a on se s touto praktikou vrátil, aby ji připomněl covenu, který v ve Francouzské čtvrti tehdy vládl. Byl to Benův coven a ona do něj patřila, i když to bylo spíše jen formální a vynucené členství, aby si zachovala svou moc. A taky... Ben by si nemohl dovolit ji vyhodit, protože by to vrhlo špatné světlo na něj. Jak by mohl být vůdce, když nedokáže zvládnout ani svou vlastní sestru a přimět ji k rozumu? i možná proto, aby nebylo ohroženo Benovo postavení, se ti dva po jejím odchodu z jeho domu, prostě jen tiše tolerovali. Ačkoliv samozřejmě hodně upírů ji bralo jako vetřelce, protože byla právě Benjaminovou sestrou, který tolik usiloval o vymýcení upírů. Když nezískal ji jako svého spojence, její bratr se spojil s Tundem, který měl, jak se ukázalo, vlastně docela stejné záměry, jen je na rozdíl od jejího bratra uměl skrýt za vřelými úsměvy. Tundeho dýka byla živena silou, magickou silou, která mohla udržet i Původního upíra v jisté paralýze, která byla tak bolestivá, že se osoba, na kterou byla dýka použita, prostě nemohla hnout. Otázkou bylo, jestli Genevieve toužila po tom, aby Kol takhle trpěl. Aby zažíval fyzická muka  kvůli tomu, že jeho matka je prostě mrcha. I když se už dávno rozhodla, že to udělá, stále se ke svým myšlenkám a svému záměru vracela a stále si srovnávala v hlavě, jestli to chce opravdu tak udělat. A teď tu stála. Před Sophiiným bytem a stačilo jen natáhnout ruku, aby zaklepala, ale zdráhala se. Nebyla si jistá sama sebou a na tom bylo zatraceně něco špatně. Její život je jeden velký nepořádek. Ne, že by dříve nebyl taky, ale alespoň věděla, co může čekat sama od sebe, jaká je, čeho chce dosáhnout. Měla pocit, že dneska tu stála nervózní nerozhodná žena, kterou vůbec nepoznávala. Musela se přes to ale přenést. Buď se mohla otočit a prostě zase odejít, nebo prostě zaklepe na ty zatracené dveře a požádá Sophie o dýku, protože si opravdu nemůže být jistá, co Kolovi přeskočí v hlavě a jak se k ní bude stále chovat. Možná, že te´d se k ní chová docela pěkně, i když dobyvačně, ale tohle ho může přestat za chvíli bavit. A pak tu taky byla jeho matka, která se tohle všechno mohla dozvědět a mohla se mstít. Natáhla ruku a konečně zaklepala na dveře. Chvíli trvalo, než Sophie otevřela. Začala si kousat svůj ret a povyskočila, když se dveře konečně otevřely.) Sophie. Ahoj. Moc ráda tě vidím. Můžu dál? Já jsem tě přišla o něco požádat. (Podívala se na ni docela naléhavě. Zároveň ale tak, že pokud to nevysype ze sebe opravdu rychle vevnitř, tak by si mohla všechno rozmyslet a prostě to nakonec všechno vzdát. Potřebuje toho Sophie hodně vysvětlit a přesto neporušit pravidla, která ji Kol ovlivněním nařídil. Vešla dovnitř a řekla Sophie všechno, co mohla. Samozřejmě, nesměla se zmínit o tom, že tu dýku měla přinést Kolovi, ale ona mu ji vlastně nemíní přinést. Ne tak, jak si myslí. Požádala Sophie o tu dýku, ale to, že ji chce použít na Kola, myslela opravdu vážně. V ničem v ten okamžik Sophie nelhala. Bylo to sice radikální řešení, ale ona zkrátka nemohla vědět, kdy to všechno Kola přestane bavit a bude se jí chtít zbavit jednou pro vždycky. Věděla, že pro něj nebyl problém zbavit se těch, kteří mu nebyli už pohodlní. A bylo jedno, jestli se jednalo o muže či ženy. Možná, že ji teď potřebuje, nebo má alespoň ten pocit, ale přijde den, kdy tohle všechno vymizí. A tak získala od Sophie dýku, kterou chtěla použít proti Kolovi. Teď si jen najít pravou chvíli.)