Sophie´s Flat

(Její zmatenost je více než jasná v její tváři a tak to Elijahovi nemůže uniknout. Jakmile vysloví pak jediné slovo „dobře“, čeká na nějaké vysvětlení. Uchopí kelímek s kávou do obou rukou a natočí se k němu o něco více, aby jí snad neušlo žádné jeho vyslovené slovo či výraz v obličeji. Chce to prostě nějak všechno pochopit. Začne poslouchat jeho vyprávění a je u toho soustředěná na každičké slovo. O tom, že Alisea přivedla zpět už opravdu Klause, věděla. Jen netušila, že to v té době nevěděl Elijah. Nechápe, že mu nikdo nedal vědět, ale neskáče mu do řeči s takovou otázkou, třeba tohle také vysvětlí. A po chvíli to přijde. Jak pochopí, tak mu někdo z nich psal, ale zpráva se nedoručila. To už se prostě někdy stává. Mohl to být problém operátora nebo jen mobilního telefonu. Šokovaně pootevře ústa a vytáhne obočí, co nejvýš to vůbec jde. Nechápe, že Klaus mohl kousnout vlastního bratra. Sice ho to nemohlo zabít jako normálního upíra, ale je si jistá, že trpět musel i tak. Po chvíli ústa zavře a obočí jí sjede zpátky dolů. Zavrtí nechápavě hlavou. Chápe, že Klaus musel být naštvaný, ale tohle? Takhle on řeší rodinné spory? Poté se konečně taky dozví, co Elijah dělal v Marcelovo Zahradách. Vlastně to bylo celkem moudré rozhodnutí. Kdyby zůstal v sídle, tak by mohl někomu ublížit, aniž by chtěl. Vlkodlačí jed dokáže hodně. Kývne na pochopení hlavou a trochu si upije ze své kávy. Už jí zbývalo jen pár doušků a bude mít kávu dopitou. Pak se dostane k tomu nejhlavnějšímu: Esther. Jistě pro ni bylo jednoduché ho najít. Byla jeho krev, takže stačila jen kapka krve a lokační kouzlo a místo, kde se Elijah nacházel věděla. Její přestava jí přijde naprosto směšná. Očistit se získáním nových těl? Nové tělo nic nezmění. Osoba stále bude mít svou mysl, své vzpomínky a hlavně své vlastnosti. Nezmění to jeho charkater. Dozvídá se také novou informaci, že na původní nefunguje to kouzlo, které udělalo Aliseu a jí opět čarodějky a Claire vlkodlaka. Na jednu stranu to bylo logické. Kdyby Esther opravdu chtěla pro své děti nový život, tak by provedlo to kouzlo a nedávala je všechny do nových těl. Ale přišlo jí to kvůli Elijahovi líto. On se sice člověkem stát nechtěl, jak řekl. Ale možná by to jednoho dne podstoupil, kdyby do toho šli i jeho sourozenci nebo by věděl, že jsou a budou v bezpečí. Svraští trochu nechápavě obočí. Rozhodně si nemyslela, že Elijah je nějaký svatoušek. Jistě udělal mnoho chyb, kterých litoval a ne jeden člověk či osoba jiné rasy pod jeho rukama umřela. Nikdy se na tohle neptala. Tisíc let bylo až moc času. Ale nechápe část, kdy si myslel Elijah, že to bylo jinak. Jak jinak? O čem to sakra mluvil? Sice konečně dostala vysvětlení, které chtěla slyšet, ale to podstatné jí unikalo. Opakuje si v hlavě jeho větu „Připomněla mi, jak hrozné věci jsem za tu dobu, co jsem upírem, napáchal.“ Že by mu ukázala ve vzpomínkách všechny jeho oběti? Kolik jich bylo? Na tom vlastně nesešlo. Esther ho tímhle chtěla zlomit. Chce, aby přijal její nabídku. Bože, jak ona tu ženskou nenáviděla. Elijah jí přijde myšlenkami naprosto někde jinde. Jako by si vůbec neuvědomoval, že stále sedí u ní v kuchyni a před chvíli něco vyprávěl. Myslí si, že vyprávění skončilo a nadechne se, aby něco řekla. V tu chvíli uslyší opět jeho hlas a tak jen vydechne vzduch z plic a semkne rty k sobě. Věta, kterou pronese ji naprosto zarazí. Zavrtí nesouhlasně hlavou. Chce mu to nějak vyvrátit, ale on pokračuje ve svých slovech, kdy uráží sám sebe. Položí svůj kelímek na stůl a natáhne ruku k té jeho. Chytne jeho ruku do té své a pevně stiskne. Chce se mu podívat do očí, ale nedovoluje jí to Elijahova sklopená hlava. Nakonec se dočká toho, že se Elijah vrátí pohledem k ní. Díky těmto informacím na Elijaha názor nezměnila a nezmění. I když pořádně neví, co všechno udělal, podle něj to bylo jistě něco špatného. Jenže jí nezajímalo, co udělal před deseti lety nebo před stoletím. Zajímalo jí, jaký je právě teď.) Ještě jednou o sobě řekneš, že jsi zbabělec, slaboch nebo pokrytec, taki ti připomenu setkání s mou rukou a tvým obličejem. (Koukne se na něj vážně, i když něco na jejím pohledu je i povzbudivého. Nechce, aby takhle o sobě Elijah mluvil nebo jen smýšlel.) Esther tě tím chce jen zlomit a ty jí to dovoluješ. Nesmíš jí dovolit, aby vyhrála. A hlavně si o sobě nesmíš myslet takové hovadiny, které ani nejsou pravda. (Nespokojeně se zamračí. Zbabělec? Takhle by Elijaha rozhodně nikdy nenazvala. Bylo to směšné něco takového o něm tvrdit nebo si to jen myslet. Pustí jeho ruku a stáhne tu svou zpátky ke svému tělu a nakonec položí na stůl. Vydechne a pak se zmíní o svém postřehu i Elijahovi. Tohle jí prostě nešlo nějak do hlavy. Proč někoho přesouvat do jiného těla, když se mohla stát jen vlkodlakem díky kouzlu? Souviselo to snad s tím očištěním? Nebo prostě jen Esther byla šílenec? Souhlasně kývne hlavou. Samozřejmě to nebude nic dobrého, když se tu jednalo o ni.) To by jsi možná měl. Alisea ho nazvala jen hajzlem, takže sama nevím o koho se jednalo. (Ušklíbne se a pokrčí rameny. Proč se vlastně nezptala, kdo byl ten někdo v Klausovo těle? K čemu má vlastně ten mozek, když ho nepoužívá? Rozpovídá se pak sam o tom, jak jí vlastně je. Elijah jí mezitím utěšuje a podporuje jeho dotykem. Bylo to pro ni uklidňující, i když dneska ne tolik, jak by bývalo jindy. Nakloní hlavu lehce na hlavu, když jí začne připomínat incident s Adamem. Nevím, kam tím směřuje, ale je si jista, že během chvíle se to dozví. Narovná pak hlavu a uchopí kelímek s kávou. Dopije jí na jeden doušek a prázdný kelímek pak položí zpět na stůl. Zavrtí hlavou.) Ne. Chtěla jsem si s ním promluvit, ale řešila jsem něco s Davinou. Pak jsem šla za Aliseou no a zbytek dne už znáš. Už je pryč. Asi je to tak nejlepší. Pravděpodobně by se dostal do tohohle zmatku a hrozilo by mu nebezpečí. (Povzdychne si a odvrátí pohled. Vzpomene si na jejich tichou konverzaci. Řekla mu, aby odešel a on jí odpověděl: Ne. Znepokojovalo jí to. Vlastně ani neví proč. Vždyť toho chlapa znala pár dní. Mluvila s ním dvakrát. Sice jejich první rozhovor byl dlouhý a protáhl se až do rána, ale i tak. Vlastně ho neznala. Tak proč o něj měla takové obavy? Bylo to tím, že je čaroděj? Prostě se jen snažila chránit jednoho ze „svých“? Pohlédne opět na Elijaha. Rozhovoří se opět o svém aktuálním problému. Jenže se o tom zrovna v tuhle chvíli nechce zrovna moc bavit. Nemyslí si, že by jí to nějak pomohlo. Letmo se zadívá na Elijahovo ruku, která spočívala na té její, ale nakonec se pohledem vrátí k jeho očím. Poslouchá, co jí říká a přitom si skousne spodní ret.) Možná jsem zachránila Cami a zbavila Kierana toho utrpení z uřknutí, ale někoho jsem zabila. V tom nejde vidět nic dobrého Elijahu. (Zavrtí nesouhlasně hlavou. Byla prostě vrah a to už si nikdy neodpáře.) Nechci o tom mluvit teď. Je to prostě moc čerstvé. (Uzavře to. Raději bude mluit o čemkoliv jiném než o tomhle. Třeba za týden si klidně s Elijahem o tom všem promluví, ale teď jen při pomyšlení na Kierana se jí chce křičet a brečet. Žádný člověk už nepozná jeho laskavou a dobrotivou povahu. Přeskočí od tématu Kierana na Kaie. U tohohle akorát mohla pěnit vzteky a přesně to potřebovala. Vidí na Elijahovi překvapení. Jak by taky ne? Tomuhle tématu se vyhýbala už hodně dlouho a najednou o tom začne mluvit sama. Jakmile jí vybídne, aby mluvila, tak spustí.) Jmenuje se Kai. Objevil se na té vánoční párty a motal se kolem Daviny. Myslela jsem si, že to je obyčejný kluk, protože jsem z něj necítila žádnou energii, ale zmýlila jsem se. Je to poloviční čaroděj. Svou vlastní moc nemá, ale dokáže vstřebat moc jiného čaroděje či čarodějky. Ale tu si neudrží. Po nějaké době vyprchá a navrátí se k právoplatnému majiteli. Nejspíš tu hledá něco, čím by dokázal trvale získat moc. Bála jsem se, že kvůli tomu využije nějak Davinu, ale řekla mi, že se s ním nestýká. Jenže na tom silvestrovském večírku jsem je viděla spolu tančit. Bojím se, že by jí mohl ublížit nebo komukoliv jinému, ale zároveň nechci, aby ublížil někdo jemu. (V tuhle chvíli poprvé řekla, že to nechce. Možná ještě před několika by si to přála, ale sama by něco takového neudělala kvůli Cami. Ale teď? Kai byl bratranec Cami, její poslední rodina. Nemůže jí vzít přeci ještě tohle. I když Kaie neměla ráda, tak kvůli Cami tohle prostě nechce.)

*Během svého povídání Sophie má možnost velmi dobře sledovat její reakce. Jsou velmi snadno čitelné. Má úmyslu Sophie vše postupně říct, takže na její výrazy moc nereaguje. Když vidí její ohromený výraz potom, co jí poví o způsobu, jak se Klaus mstí a trestá to, co považuje za křivdu, jeho tvář se nepatrně rozjasní, protože u toho Sophie vypadá opravdu komicky. Raději se nad tím, ale moc nepozastavuje.* Mohl jsem dopadnout i hůře, Sophie. *Poznamená pak, když se Sophie vrátí její výraz do normální podoby.* To kousnutí bylo méně nepříjemné a bolestivé, než jeho slova. *Dodá k tomu, ale více se k tomu už nevyjadřuje. Nechce to rozebírat. Není to pro něho nic příjemného. K ničemu dalšímu nemá pak potřebu něco dodávat. Dokud se nedostanou k přesvědčovacím metodám Esther. Nastíní Sophie stručně, co si pro něho připravila a i když na její tváři opět vidí otázku, není hned schopen na ni zareagovat. Je až příliš ponořený do svých vzpomínek. Je chvíli opravdu mimo, i když si podvědomě uvědomuje, kde je, a co se děje. Když už se z toho dostává, ucítí na své ruce Sophienin stisk. Nakonec si i díky tomu získá jeho pozornost, protože k ní vzhlédne a s němou otázkou v očích. Mírně oči soustředěním přimhouří, když na to Sophie reaguje. Chvilku trvá, než se Sophie vyjádří a on pak pochopí význam jejich slov. Navzdory vážnosti situace i tomu, jak bídně se cítí se mu rozjasní na chvilku tvář a neubrání se pousmání. Jestliže ho chtěla Sophie rozptýlit tak byla úspěšná. Sice zase rychle zvážní, ale už není tak přešlý jako před tím. Poslouchá Sophie dál, co mu říká. Zavrtí pak krátce rozhodně hlavou.* Tímhle mě nepřiměje změnit názor. *Ujistí Sophie a při tom jí odhodlaně pohlédne do očí.* Ale nemůžu popřít, co se stalo a i když se to stalo před tisíciletím, je to teď pro mě tím prohlédnutím živé. *Poví jí na to.* Máš pravdu. Tohle je pryč. Těch tisíc let mě změnilo. Dnes bych něco takového nepřijal. *Pokračuje dále. To, co podstoupil dobrovolně, aby ulevil té bolesti, která pro něj tehdy byla neúnosná... za to tisíciletí se bolest stala neodmyslitelnou součástí jeho existence. Naučil se s ní žít. Svým způsobem ho posílila. I kvůli ní si vypěstoval své chování a zásady, kterých se drží. Ze všech sil se snaží své hříchy kompenzovat svým smyslem pro morálnost. Lidský život se pro něj stal velmi vzácným. Nezabíjí, pokud to není nevyhnutelné. Díky sebekontrole, kterou si vytvořil během života se mu nestává, že by omylem někoho zabil. Navíc, pokud je to možné, obstarává si krev dohodou s krevní bankou, takže jí má on i jeho rodina vždy dostatek. Dnes by nepřijal nic a to od nikoho, i kdyby mu to přineslo sebevětší úlevu.* A to, k čemu jsem kdysi svolil to hodnocení vystihuje. *Dopoví jí to prostě a nepatrně pokrčí rameny.* Ale i to, co jsem udělal, co se stalo ovlivnilo můj vývoj. *Poznamená.* Něco dobrého se na tom nakonec možná dá najít. *Dodá ještě s nepatrným projasněním ve tváři. Během toho přemýšlí nad tím, jestli Sophie říct o Tatie… Nad jednáním Hayley nyní už neuvažuje. Ovšem až s ní bude a nastane k tomu vhodná doba, nejspíše na to téma zabrousí. I když netuší úplně jistě, jestli to kouzlo dokáže vrátit zpět do původního stavu i hybrida.* Myslíš, že by to fungovalo i v jejím případě? *Rozhodne se, že se na to Sophie zeptá, když už to všechno probírají.* Hayley není čistokrevný upír… *Řekne jí, co se mu na tom nezdá.* Možná i proto jsem na to v jejím případě nepomyslel. *Dodá. Chvilku na Sophie tázavě kouká, než se posunou k dalšímu tématu. Když slyší, jak jeho sestra titulovala toho Lorenta, nelibě se zamračí. Je mu hned ještě více nesympatičtější a o to více stoupne jeho potřeba najít dotyčného a podat si ho.* To rozhodně. *Ujistí Sophie velmi přesvědčivě, že to má skutečně v úmyslu a pro dotyčného to setkání nebude příjemné.* Mám u něj nevyřízený účet… *Podotkne. Potom, co probírali se Sophie jeho hříchy se v tom moc nevrtá.* Rebekah o něm zdá se taky něco ví. Nejprve si od ní zjistím víc. Bude pak jistě snazší ho najít. *Počítá s tím, že po rozhovoru s Rebekah půjde po Lorentovi najisto. Trochu rozladěně se zamračí. Klausovo kousnutí jej na celý den zdrželo. Mohl po něm už pátrat. Musí zjistit, jestli pověděl Esther o Hope nebo ne. S tím se, ale Sophie svěřit nemůže. Zatímco nad tím přemítá ve své mysli, Sophie mu poví o následcích jeho roztržky s Adamem. Zjistí, že odsud nakonec odešel. Má z toho smíšené pocity. Ten muž pro něj osobně nic neznamenal. Nemůže, ale přehlédnout, že Sophie to vidí trochu jinak. I když tvrdí, že je ráda, že odsud odešel, jeho neoblafne. Moc dobře vidí, že jí není lhostejný.* Mohl odejít odsud, ale ne z města. *Poznamená jí na to a zkoumavě se na ni při tom podívá, jak na to zareaguje. Nepřijde mu to pro tohohle čaroděje jako něco bezpečného. Zvláště, jestli se bude chovat podobně, jako k němu. Patrně si tím nadělá dost problémů a možná i nepřátel.* Je mi líto, Sophie, že kvůli mně odešel. Kvůli mně si přišla o nájemníka... *Povzdechne si, uhne krátce pohledem k desce stolu. Vezme si pak kelímek s kávou, která už během jejich povídání trochu vychladla a ztratila tak tu chuť a teplotu, kterou má rád. Vypije ji tak najednou, aby se s ní už nemusel zdržovat. Prázdný kelímek postaví zpět na stůl. Pak se podívá znovu na Sophie. Poslechne si, jaký vliv a účinek měla na ni jeho slova. Chce jí něco říct a tak se nadechne a otevře pusu. Sophie, ale po té řekne, že už o tom nechce dále mluvit a tak je vidět, jak svým způsobem rezignuje na to, co jí chtěl říct. Přesto tak zcela neupustí od toho, co chtěl.* Jistě, Sophie. *Ujistí ji, že už o tom mluvit nebude.* Jen chci, aby sis vzpomněla i na má slova, až se tím budeš zabývat ve své mysli. *Požádá ji. Ví, že ji to bude užírat a bude se tím trápit. Uvidí, jen to špatné a to nechce. Proto jí přednese svou žádost. Chvilku se na ni dívá, jako by snad od ní chtěl slyšet slib, ale nevyžaduje to po ní. Není si jistý, jestli si u toho Sophie uvědomuje, jak si svým způsobem protiřečí. Když se on pohoršoval nad svými zločiny, tak to nechtěla slyšet. Ona, ale sebe samu tímhle trápí a to zabila, jen jednou a ještě k tomu za úplně jiných okolností, než on. Sophie to, ale nepoví. Respektuje její přání. Dostanou se k tomu, co jak zjišťuje Sophie už chvilku trápí, ale říká mu o tom až dnes. Poslouchá ji pak, když mu říká o Kaiovi. Na čele se mu vyrýsují drobné vrásky od nespokojenosti, že mu o tomhle neřekla dříve. Nebo alespoň do takové míry, aby věděl, o co se jedná. Nijak Sophie, ale během toho, co mluví nepřerušuje. Během toho povídání slyší i něco, co už o dotyčném ví Sophie shoduje se to i s tím, co mu pověděla Genevieve, když se jí vyptával. Na tohle v Sophieniny řeči proto přikývne. Zbytek poslouchá pozorně. Chvilku přemítá jestli si vybaví někoho, kdo by se na tom večírku u Sophie věnoval Davině, ale nijak si nevybavuje, ani tu skutečnost, že tam viděl právě Davinu, natož někoho s ní. Své úsilí proto po chvilce vzdá. Zaujme ho pak Sophienin závěr.* Proč nechceš, aby se mu něco stalo? *Zeptá se jí se zájmem.* Nevyřešilo by to tvé obavy a starosti kolem toho jednou pro vždy? *Zajímá se, co k tomu Sophie vede.* Mluvil jsem o tom, co tě zajímalo, na co ses mně před tím ptala s Genevieve... *Dostane se na chvilku ke slovu on a tak jí poví, co slyšel.* Sice jsem se ji snažil přesvědčit, že se ptám, jen tak, ale myslím, že mi to moc nevěřila. *Povídá Sophie.* Řekla mi, že takhle funguje magie i zde v New Orleans. Ty i čarodějky z tvého covenu máte svou moc, jen zde. Mimo hranice města je používat nedovedete. *Vzpomíná na to, co od Genevieve slyšel.* Nebo to může být někdo, kdo sice zdědil po předcích magickou moc, ale není natolik silná, aby ji dokázal v sobě probudit a používat. K tomu mohou sloužit magické předměty, které takovou moc posílí. *Povídá dál to, co k tomu slyšel.* Ptal jsem se, co lze za tyto magické předměty považovat, ale nic konkrétního mi k nim Genevieve neřekla. Jen, že některé jsou velmi silné, jiné toho zase moc nesvedou. *Dodá ještě, co zjistil. Během toho pozoruje zkoumavě Sophie, jestli jí to, co říká, k něčemu bude.* Myslím, že uděláš lépe, když si o tom promluvíš s ní. *Poznamená po té.* Určitě ti to řekne více, než mně a nebudeš to mít takhle zprostředkovaně. *Navrhne jí. Udělá to ještě před tím, než na jeho poznatky může Sophie nějak reagovat.*

Já vím, že pro tebe to skoro nic nebylo, i když to jistě muselo být nepříjemné. Zaráží mě spíše, jak Klaus řeší takové problémy. Nedokážu si představit, že bych nějak ublížila své sestře, kdybych na ni byla naštvaná nebo mě nějak zklamala. Rodina je pro mě důležitá a nezmění to ani fakt, že by udělali něco, čím by mi ublížili. (Vlastně je pravda, že jednou ublížila Monique. Ublížila jí, aby od ní získala zpátky moc Daviny. Dokonce přemýšlela i tom, že by jí s klidem nechala zabít. Je si ale jistá, že by toho litovala do konce svého života a nemohla by se sebou žít. Teď byla Monique navždy pryč a ta bolest z její ztráty už nikdy nezmizí. Navždy bude mít díru v srdci, kterou nezacelí už nikdo a nic. Ve chvíli, kdy mluvila o své rodině, si mohl Elijah všimnout, že mluvila v množném čísle, i když on sám ví jen o Jane-Anne. Mohla sice za rodinu považovat Genevieve, ale teď myslela opravdu jen rodinu, s kterou má stejnou krev. Jinak samozřejmě Genevieve považuje za svou rodinu, i když s ní nebyla nijak příbuzná. Poslouchá ho dál a nijak ho nepřerušuje. Dozvídá se o jeho setkání s Esther a co se stalo, i když to Elijah nerozebírá nějak podrobně. Chytne ho za ruku ve chvíli, kdy o sobě začne mluvit ne zrovna hezky. Potěší jí jeho pousmání, leč trvá jen krátkou chvíli. Je ráda, že v takové situaci ho dokázala nějak rozptýlit svou poznámkou. Oddychne si, když stále trvá na tom, že Esther nabídku nepřijme. Sice má obavy stále, ale už ne takové.) Jen se bojím, že když o sobě takhle budeš smýšlet, tak tě to brzy zlomí. (S ustarným pohledem se na něj podívá. Jeho slova ji trochu uklidní. I když stále neví, co přesně se stalo před tisíci lety, tak pevně věří v jeho slova. Teď byl jistě úplně jiný. Za tu dobu, co ho zná neviděla Elijaha zabíjet kvůli krvi. Viděla ho zabít, ale to byl Tunde.) Každý se něčeho bojíme, ale to neznamená, že všechny osoby jsou kvůli tomu zbabělci. A ty už vůbec ne. (Zavrtí hlavou. Pořád si bude stát za svým, že to označení ho vůbec nevystihuje. Je ráda, že v tom Elijah vidí i něco dobrého a ne jen to špatné. Je to vlastně teď celkem ironie. Oba dva se potýkají se skoro stejným problémem a navzájem se podporují, ale na rozdíl od Elijaha, Sophie na tom nevidí nic dobrého ve svém případě a nedokáže o tom ještě tak otevřeně mluvit. Probírají společně pak kouzlo na odstranění upírství a Hayley. Na chvíli se nad tím zamyslí. Popravdě neví, zda by to fungovalo, ale mělo by.) To kouzlo navrátí člověka do původního stavu před proměnou. Ona před proměnou byla vlkodlak, takže by mělo, ale s jistotou to nevím. U Claire tu fungovalo, ale ta se stala upírem ještě před spuštěním vlkodlačího genu. (U Hayley to bylo něco jiného a ke všemu byla těhotná. To by to kouzlo mohlo hodně ovlivnit, ale nemuselo. Neví, jak přesně její porod a proměna probíhali. Ale musela umřít až po porodu. Mrtvá bude těžko rodit, to by jí museli udělat císařský řez. Tyhle podrobnosti ona nezná. Elijah se pak zmíní, že by měl najít toho vetřelce, který pracuje pro Esther a Sophie to přijde jako dobrý nápad. Chtěla by mu v tom nějak pomoct, ale nemůže. Alisey se vůbec nezeptala, kdo to je. V tu chvíli jí zajímalo nejvíc to kouzlo na zlomení kouzla Esther, aby byla Genevieve opět v pořádku.) Kdyby měla Rebekah nějakou jeho věc, tak ho klidně můžu najít. (Zajímalo by, kdo to je, když o něm Rebekah ví něco více, ale neptá se. Do toho jí stejně nic není. Nejdůležitější je, aby ho Elijah našel a zjistil od něj něco, cokoliv a co s ním pak bude dál? To raději ani nechce vědět. Odpoví mu pak na jeho otázku ohledně Adama.) Byla bych raději, kdyby odešel i z města. Už jen to, že zná mě, by ho mohlo vystavit nebezpečí a navíc je to čaroděj. Kdokoliv by ho mohl chtít využít. (Zavrtí hlavou. Bude prostě doufat, že odešel někam daleko se svou kapelou a teď třeba plánují další koncert.) Není to tvoje vina. Dřív nebo později by přišel na to, že ve městě jsou i upíři a mnoho z nich jsou mými přáteli. Každá osoba má na upíry jiný názor a já ten jejich názor nijak změnit nemohu, ale neutnu kvůli nim také své styky. Neudělala jsem to ani kvůli svému covenu. (Nemyslí si, že by to byla Elijahova vina. Prostě Adam měl naprosto jiný názor na upíry než ona. Vzal to špatně a odešel. Takhle to už prostě bylo. A bylo to asi to nejlepší, co se mohlo stát. Bůh ví, co by se mu stalo, kdyby tady zůstal. Při jejich povídání úplně zapomněla na to, že má na stole nakousnutou snídani. Raději se opět pustí do jídla. Přeruší své jídlo, když mu odpovídá na jeho slova. Kývne hlavou.) Budu na to myslet. Jen potřebuji trochu více času. Všechno potřebuje čas. (Lehce se pousměje, i když jí do úsměvu vůbec není. Je to závažné téma a pro ni dost těžké. Chtěla by si promluvit s Cami, ale neví, jak by se měla chovat v její přítomnosti. Sama od sebe pak načne téma Kai. Řekne mu skoro všechno, co se stalo. Jen ze svého povídání vynechá naprosto Cami. Neví, zda mu může říct všechno. Přeci jenom se to netýká jí. Vydechne a skousne si ret po jeho otázce. Ani nečekala, že by tahle otázka nepadla.) Vyřešilo by to vše, ale nechci to kvůli jedné osobě. (Neví, zda mu to říct nebo ne. Bude na ni Cami naštvaná, když to řekne? Poslouchá ho dále a tak tyhle úvahy hodí zase za hlavu.) Ano, to je pravda. Jsme závislý na předcích. Naše moc je nejsilnější právě ve francozské čtvrti, ale sahá i dále. Čím dále jsme od předků, tím slábne naše moc. Mimo New Orleans už je nulová. Ale existují způsoby, jak bychom mohli mít svou moc všude. Využívat jinou magii, ale to zarhnuje vždy nějakou oběť. Nebo to udělat jako Genevieve, ale to by každý z nás potřeboval mnohem více síly, což znamená krást moc jiným. (Trochu se nad tím ušklíbne.) Coven má mnoho magických předmětů, ale i samotní členové covenu mají svoje vlastní. Já jich mám taky několik, které se dědí z generace na generaci. Má dýka je taky magický předmět, i když nemá žádný specifický význam. Ale těch magických předmětů tady v New Orleans je tolik, že nevím jaký hledá. Mohla bych to nějak zjistit podle vlastností předmětů, ale o některých nemám ani záznamy. Jedno je jisté. Rozhodně chce svou vlastní moc natrvalo. (Kývne hlavou na jeho doporučení si o tom promluvit s Genevieve. Ale neví, zda to k něčemu vůbec bude. Co s ním pak udělá, až přijde na to, co chce? Spíše by si měla promluvit s Cami. Třeba zjistila, co přesně chce. Jenže teď se to zrovna nehodí. Nechce s ní mluvit o tomhle, když jí včera umřel strýc. Když ho včera Sophie zabila.)

Bylo to nepříjemné a nepohodlné. *Poznamená.* Ale o to Klausovi šlo. Věřil mi a já jeho očekávání nenaplnil. *Pokrčí mírně rameny, ale je na něm vidět, že bohužel v tom dává Klausovi za pravdu. Jeho prozření, ale přišlo příliš pozdě. Je mu jasné, že teď už to nemá jak napravit.* Musel jsem se, ale celý den držet stranou ostatních. Nevybral si zrovna vhodnou chvíli. *Nepatrně se nad tím zamračí. Netuší, co všechno mu opět za ten jeden mimo, uniklo.* To je prostě Niklaus. Také mu na rodině záleží. Vždyť zemřel, když chtěl zachránit svou dceru. *Koukne pak se slabým pousmáním na Sophie. Jeho úsměv je, ale smutný. Pohled sklopí na chvilku ke stolu a pozoruje prázdný kelímek od kávy před sebou. Zase na chvilku ponoří do svých myšlenek. Přemítá nad svým temným tajemstvím o Tatie. Bude o tom Klausovi muset říct, i kdyby nechtěl. I pro něho rodina důležitá, nejdůležitější.* Pro mne rodina také znamená to nejdůležitější v mém životě. *Poznamená v zamyšlení, protože se stále dívá někam před sebe.* Když jsme ještě byli lidé a žili v naší vesnici, zamilovali jsme se s bratrem do stejné dívky. Jmenovala se Tatia a byla nejkrásnější v širém okolí. *Nakonec se rozhodne, že Sophie poví, co mu matka připomněla. Když už se s vyprávěním dostal až sem. Zatímco vypráví dívá se dále někam před sebe, je vidět, že je v myšlenkách někde daleko odsud, v daleké minulosti.* Měli jsme kvůli ní s Niklausem spory a rozepře. Tatia si vybrala mne. *Povídá dál.* Ale pak nás matka proměnila. Do vína, které nám dala vypít přimíchala Tatiainu krev. Po celou dobu jsme žili v domnění že ji matka nakonec zabila, když viděla, co to s námi dělá. *Pokračuje dál.* Jenže to bylo ve skutečnosti jinak. Tehdy jsem ještě nedokázal ovládnout svou touhu po krvi. Jednou v lese se Tatia poranila. Začala krvácet. Nemohl jsem odolat. Místo pomoci jsem se z ní napil. Nepřestal jsem dříve, dokud nebylo pozdě. Vzal jsem jí pak k matce a doufal, že jí pomůže, ale už to nešlo. Byla mrtvá a já prožíval tak silnou bolest. Nedokázal jsem ji snést. Matka mi tuhle vzpomínku vymazala a upravila tak, abych se kvůli tomu netrápil. Nikdo to nevěděl, jen ona. *Povídá to Sophie věcně, vynechává z toho své pocity, dojmy. Chce to mít, co nejdříve odbyté.* A teď mi to připomněla, když za mnou přišla. *Vrátí se zase zpět do současnosti. Když domluví, tak zvedne pohled a koukne na Sophie. Nyní má pocit, že už ví, to nejdůležitější. Více se o tom nevyjadřuje. Nechává na ni ať si udělá názor sama.* To zjištění pro mně bylo jako rána z čistého nebe. *Přizná Sophie po chvilce ticha.* Ale neměj strach. Já se, jen tak lehce nevzdávám. *Ujistí ji, když od ní slyší, že má o něho strach. Přijde mu to od ní hezké. Hřeje ho to na srdci.* Toho sis, ale jistě už stačila všimnout... *Podotkne. I Sophie už musí vědět, že když něco chce, tak zatím jde, dokud nedosáhne svého.* Netvrdím, že to bude snadné, ale zvládnu to... Nakonec jako vždy. *Zní přesvědčivě a dokonce se tak i tváří. Odhodlání v sobě má, jen někde v nitru si není jistý, jestli to bude stačit. Musí se, ale pousmát tomu, jak si Sophie stále stojí za svým a odmítá to, co si o sobě myslí on. Už se s ní o tom nepře. Důležitější pro něj je to, co začnou řešit po té. Proměňovací kouzlo v případě Hayley. Poslouchá ji, co mu k tomu poví a párkrát přikývne, když víceméně potvrzuje to, co si o tom myslí, když to nyní začali probírat. Vše to jsou, jen domněnky, spekulace, nic jistého.* Nevíme tedy jistě, že by to fungovalo i na Hayley. *Shrne to. Neuvažuje ani okamžik nad tím, že by snad na Hayley dělali pokusy. Tohle odmítá. Dlouho se tím nezabývá. Jsou důležitější a řešitelnější věci. Přikývne, když se Sophie nabídne, že v případě potřeby Lorenta najde.* Děkuji. To bude opravdu rychlejší a snadnější. Promluvím s ní, co nejdříve. *Odvětí. Skutečně to je pro něj jedna z hlavních priorit pro příští dny.* Dám ti potom vědět. *Ujistí ji.* Nezdálo se mi, že by si pan Drake nechal mluvit do toho, co chce nebo nechce dělat. *Poznamená po té se slabým ušklíbnutím, když se Sophie zmíní o Adamovi. Poslechne si ještě, co k tomu říká. K tomu už nemá co říct. Jen chápavě přikývne. Nepatrně se pousměje, když mu Sophie odkývá jeho jakousi žádost.* Dobře. *Nemá proti tomu nic. Přesto se na ni chvilku zkoumavě dívá, jako by chtěl proniknout až do toho nejzazšího koutku jejího nitra, aby věděl, jestli přeci, jen neexistuje něco, čím by jí dokázal pomoct. Více o tom už, ale nemluví. Naopak se zaposlouchá do toho, co mu říká ona k tomu, co zjistil od Genevieve a pak to, co říká o Kaiovi. Zase to vypadá, že mu neříká úplně vše nebo alespoň nejmenuje osobu, které se to nejspíše týká. Pozorně ji poslouchá a pozoruje a čeká, jestli mu to nakonec poví nebo ne. Když se žádného jména nedočká, tak na ni nenaléhá.* Pokud je tak nebezpečný, neměl by tu moc získat. *Poznamená.* Máme tady dost problémů i bez něho. *Dodá mírně znepokojeně, při představě dalšího čaroděje, který by něco v New Orleans zkoušel.* Říkala si, že se zajímá o Davinu? *Koukne pak na ni tázavě.* Co když se o ni nezajímá, jen tak. Třeba u ni hledá nějaký ten magický předmět. *Uvažuje nahlas.* Pořád, ale nevím, jak jsi přišla k té ráně na čele? *Uvědomí si, že tohle mu Sophie ještě nevysvětlila.*

kód:

Kouzlo zabralo. Jsem ti vděčná. -G

(Pochopí, že Klaus raději nechá trpět svého sourozence, když se mu něco nelíbí, než aby si o tom s ním v klidu promluvil a nějak by to vyřešili. Svým kousnutím dal Elijahovi jasně najevo, co cítí a chtěl, aby aspoň trochu trpěl, protože si nevšiml, že v Klausově těle byl někdo jiný. Skousne si ret a lehce kývne hlavou. Věděla už sama, že Klausovi na rodině záleží. Jen to asi nedával tolik najevo. Ale věří, že kdyby šlo Elijahovi o život nebo někomu jinému z jejich rodiny, tak by udělal cokoliv, aby ho zachránil. To, že Elijahovi na rodině záleží, už věděla dávno. On to dával najevo víc než dost. Jeho starost o všechny a dokonce i o Finna, i když je několikrát zradil a vlastně teď znovu, protože se opět spolčil s Esther. Svraští nechápavě obočí, když začne mluvit o nějaké dívce. Nechápe, kam tím míří, ale nepřerušuje ho. Prostě ho poslouchá dál a čeká na celou pointu toho povídání. Vlastně je to poprvé, co jí Elijah vypráví o životě před upírstvím, i když vyprávění sahá i do doby, kdy upíři byli. K jejich začátkům. Slyšela z té doby jen příběh o tom, jak se z nich stali upíři, ale nic víc. Pro to jí to velmi zaujme a soustředěně ho poslouchá. To, co se dozví jí překvapí. Teď už chápala, co se stalo a jak ho chtěla Esther zlomit. Ale nemůže stále říct, že by Elijah byl zbabělec. Zabil dívku, kterou miloval. Neovládl se. Ta bolest musela být pro něj nesnesitelná a ona chápe, proč kývl na nabídku Esther. Na sucho polkne. Ani dokonce tohle nezmění její názor na něj. Byl teprve nováček v upírství a neovládl se. Kolik nováčků se ovládne při pohledu na krev? Ta vůně musí být nesnesitelná a tak lákavá. Ještě dobře si vzpomíná, jak jí přišla lákavá krev Genevieve, když jí objala a Sophie si procházela proměnou. A to ani nekrvácela. Kdyby jen ucítila krev, tak se asi neovládne. Ani nemůže vědět, jaké to teď musí být pro Elijaha. Zjistit tu ukrytou pravdu po tisíci letech. Opět si to všechno vyčítat, jako by se to stalo teprve včera.) Byl jsi v tom nový a neovládl se. Sám víš, jak je to s nováčky. A vy jste ke všemu neměli nikoho, kdo by vás učil kontrole. Žádný jiný upír totiž nebyl než vy. Teď je na světě mnoho upírů, kteří učí nové kontrole a stejně se stane, že se neovládnou a někoho zabijí. (Sice sama nevěděla, jaké to je být upírem a učit se kontrole, ale čarodějky to mají vlastně stejné. Také se potřebují naučit kontrole, aby si jejich moc nedělala, co chtěla a někdo nepřišel náhodou k úhoně. Lehce se pousměje a kývne hlavou.) Všimla. (Ne, Elijah Mikaelson se opravdu nevzdával.) A kdyby sis chtěl o tom promluvit ještě někdy, tak víš, kde mě najdeš. (Nabídne mu svou podporu, kterou jí nabízí on neustále. A myslí to vážně. Bude pro něj oporou, pokud bude chtít. Vždycky ho vyslechne. Přemýšlí poté nad tím, zda by se dala i Hayley proměnit zpět ve vlkodlaka pomocí kouzla. Není si jistá, zda by to šlo, ale mělo by to být možné.) Nikdy není ani jisté, zda to bude fungovat na každého člověka. Magie není prostě vždy jistá. (Zavrtí hlavou. Neuvažuje nad tím nějak podrobně a dlouho. Stejně ani neví, zda by to Hayley chtěla nebo ne. Kdyby ano, nepožádala by už dávno Aliseu? Nabídne se Elijahovi v hledání toho hajzla, jak ho nazvala Alisea. Jen na jeho slova kývne hlavou.) Řekla jsem mu, aby odešel. Odpověděl mi slovem „ne“. (Potvrdí tím jeho slova a přizná se mu, že to sama po Adamovi chtěla, aby odešel. Dál už Adama nijak nerozebírá. Dříve nebo později zjistí, zda odešel nebo ne. Vlastně by to dokázala zjistit hned, ale na jednu stranu to ani nechce vědět. Poví mu následně o Kaiovi.) Já vím a pokud ji získá a nebude to vyžadovat nějakou oběť, tak to klidně skousnu a nebudu to řešit. Jen bych ráda, aby pak zase vypadl z New Orleans. (Pokýve hlavou, když se jí zeptá na Davinu a Kaie.) Jsem si jistá, že ji chtěl využít, aby se dostal k magickým předmětům covenu. Ne že by snad Davina nebyla pěkná dívka, to je. Ale Kai je psychopat, který zřejmě nic necítí. Jako vůbec nic. (Koukne na něj vážně. Vydechne a zhluboka se nadechne.) Sebral mi kus mé vlastní moci a použil ji proti mně. (Vysvětlí mu stručně. Nechce mu říkat detaily, protože by to zahrnovalo i Cami a celé vysvětlování proč a kdy. Uslyší, jak jí zapípá mobil a ohlašuje jí tím nově příchozí sms. Hned si z kapsy vytáhne mobil a sms si přečte. Najednou vyskočí ze židle, která se převrátí s bouchnutím dopadne na zem. Sophie se celá rozzáří a začne se široce usmívat. Ještě jednou si přečte tu sms, aby se přesvědčila, že to nebyl omyl. A nebyl. Podívá se pak s úměvem na Elijaha.) To kouzlo fungovalo. Genevieve je zase v pořádku. (Nepřestává se usmívat. Konečně jedna dobrá, co dobrá, výborná zpráva za dlouhou dobu. Trhni si Esther. Pomyslí si v hlavě. Vzpomene si vzápětí na Aliseu a její žádost. Přejde ke konferečnímu stolku, odkud si vezme propisku a poznámkový blok. Napíše na papír vzkaz.

kód:

Kouzlo fungovalo, akorát mi psala Genevieve. Ještě jednou díky za pomoc. -S

Vytrhne papír z bloku, několikrát ho přeloží a následně zapálí svíčku. Podrží ruku s papírkem nad svíčkou a přitom myslí na Aliseu, pronese potichu pár slov. Papírek začne hořet a pak z něho už nezbude nic ani prach.)

*Když Sophie odhalí zase kousek ze své dlouhé a bohaté minulosti, trošku se mu uleví. Říct někomu tohle tajemství, které sotva zjistil a ještě stále zpracovává, je pro něj jako malý zázrak. Dívá se během vyprávění před sebe, protože má při tom v mysli jako film ty výjevy z minulosti. Přesto ho zajímá a trochu s obavami vyčkává, jak na to Sophie bude reagovat. Když skončí vyprávění, pohlédne na ni. Zdá se mu velmi soustředěná, jako by nad něčím uvažovala. V tuhle chvíli by opravdu rád věděl, co se jí honí hlavou. Zatím ji, ale nepřerušuje a prostě vyčkává, až si to promyslí. Netrvá to dlouho a nakonec se dočká od Sophie odpovědi. Poslechne si. Sophie je v tom pro něj zkrátka neuvěřitelná. I když během jejich slov zůstává vážný, jeho tvář, pohled se rozjasní a je na něm vidět, že to pro něj hodně znamená. Je jí za její podporu a pochopení vděčný. To, co říká dále o upírech a jejich touze po krvi a sebekontrole, nezbývá mu, než s tím souhlasit. On sám na sobě hodně pracoval, aby tohle dokázal ovládat. Tisíc let je dlouhá doba a tak se postupně dopracoval k docela slušné sebekontrole. Netvrdí ovšem, že je to u něj stoprocentní. Chvilku nad tím po jejich slovech přemítá. Slabě se pousměje, když Sophie neušlo, jak neúnavný a vytrvalý dovede být, když si vezme něco do hlavy.* To jsem rád. *Odvětí. Když mu Sophie nabídne, že za ní může zase přijít, až si bude chtít promluvit, tak jí na to děkovně kývne.* Děkuji, Sophie. Vážím si toho a moc to pro mě znamená. *Odvětí jí na to.* Vlastně už toho na mně víš tolik, jako málokdo. *Dodá ještě s mírným pousmáním. Ale nevadí mu to. Ne u Sophie.* Ty, ale také. Kdykoliv, když pro tebe budu moct něco udělat. *Připomene se jí. I když si myslí, že je to Sophie jasné, občas si neodpustí, aby ji ujistil, že to platí stále. O tom, že magie je nevyzpytatelná, to už je mu velmi dobře známo. Sám je vlastně hříčka přírody, kterou vytvořila čarodějka. Víc k tomu nemusí dodávat.* Já vím... *Kývne jí na to.* Nebýt magie a kouzel, tak si tady dnes spolu nepovídáme. *Podotkne. Navzdory všemu, co prožívá, tak je v tom i spousta hezkého a příjemného, čeho by se nechtěl vzdát, o co by se nechtěl ochudit. Trochu zpozorní, když Sophie zmíní ve svých dalších slovech Adama. Chvilku mu trvá, než pochopí, že to patří k němu. Chápavě jí na to kývne.* Tak nějak mi to v jeho případě připadalo. *Poznamená.* No snad ví, co dělá. *Dodá ještě. Pak už se tímhle čarodějem nezabývá. Nepatrně se zamračí. Představa, že nějaký psychopatický čaroděj získá svou moc se mu příliš nezamlouvá. Svět je jich plný. Kdyby bylo o jednoho méně, nezlobil by se. Svůj názor si, ale nechá pro sebe. Nechce tím Sophie zatěžovat.* Co když se mu tady zalíbí? *Podívá se na Sophie. Je to spíše řečnická otázka pro zamyšlení Sophie. Nechce na ni znát odpověď. Když mu Sophie velmi stručně vysvětlí, jak přišla k té ráně na čele, přimhouří soustředěně oči. Podle toho, jak stručná si udělá obrázek, i když je to na jeho fantazii, protože detaily opravdu nezná a netuší. Netváří se při tom nijak přívětivě. Je dobře, že dotyčného nemá ve své blízkosti. Nejspíše by mu za to dal, co proto, že si dovolil vztáhnout ruku na Sophie.* Měl by se mi vyhýbat... *Poznamená si spíše pro sebe.* Škoda, že nevím, jak vypadá. *Posteskne si, protože by si ho moc přál potkat. Netuší, že ho viděl na společné fotce z večírku na oslavu konce roku.* Měla by si mít na takové "nehody" po ruce trochu upíří krve... *Poznamená. Tohle mu vrtá hlavou už delší dobu.* Mohlo to pro tebe dopadnout mnohem hůře... *Dodá znepokojeně a stejně tak se na ni zadívá. Odpovědi se už od Sophie nedočká. Přeruší je zpráva, která zapípá Sophie na mobilu. Pozoruje ji, jak si zprávu čte. Z její reakce je poněkud překvapený, ale naštěstí zůstane v klidu, i když Sophie tak najednou vyskočí. Pozvedne v údivu obočí a překvapeně k ní vzhlédne. Uvidí na její tváři úsměv, což v něm vzbudí naději, že je to nějaká dobrá zpráva. S očekáváním Sophie pozoruje. Hned se také dozví, že se nemýlil. Uslyší jednu z nejpříjemnějších zpráv za poslední dny. Po tváři mu přeběhne potěšení a úleva z toho, že je Genevieve opět v pořádku, a že Esther není tak všemocná, jak se prezentuje.* To je skvělé, Sophie... *Odvětí pak s úlevou a potěšením v hlase. V tuhle chvíli si to opravdu užívá. Pozoruje Sophie, jak ožila a vidět na její tváři úsměv je pro něj dvojnásobná odměna. Hlavně potom, co se událo předchozí den, večer. Ani za nic se o tom teď nezmiňuje a nepřipomíná to. Kouká, jak míří ke stolku a po té posílá vzkaz pomocí kouzla. Neví, komu to je, ale nevyzvídá. Koukne na hodinky a pak z okna. Zdá se mu, že čas se Sophie utíká úplně jinak a o dost rychleji, než normálně. I když by jí rád dál dělal společnost, ví, že musí jít a postarat se i o to další, co si dal za úkol. Má za to, že v nejlepším je dobré přestat.* Budu muset jít. *Poznamená pak a vstane ze židle.* Musím se postarat o Lorenta, mimo jiné a zjistit, co se dělo doma, když jsem byl pryč. *Poví Sophie i sám sobě tak stanoví cíle na nejbližší dobu.* Užij si hezký zbytek dne a odpočívej. Potřebuješ to. *Popřeje a doporučí Sophie.* A buď opatrná. *Připomene jí.* Budu se těšit na příště. *Pousměje se na ni slabě, ale upřímně.* A děkuju. *Kývne hlavou. Pak na ni naposledy koukne a po té se vyprovodí z jejího bytu. Zamíří pak do sídla. Cestou domů, se rozhodne ještě napsat Alisee zprávu.*

kód:

Ahoj sestřičko, chci ti poděkovat za to kouzlo. Hned jak to půjde, tak se za tebou v příštích dnech zastavím. Pozdrav mi mou malou neteř. Opatrujte se. Elijah.

Zpráva pro Sophie:

kód:

"Sophie, můžeš prosím přijít? Je to velmi důležité."

Do zprávy napíše i adresu.

(Nečeká na Genevieve venku moc dlouho a navíc měla příjemnou společnost toho doktora, Thomase, jakse později dozvěděla jeho jméno. Za chvilku uvidí zářicí zrzavé vlasy uvnitř nějakého SUV. Nečekala by zrovna, že si Genevieve pořídí takové auto. Myslela si, že jí bude vyhovovat spíše nějaký moderní sedan, ale tahle volba se jí rozhodně líbila více, i když Sophie se spíše líbili klasické americké značky staršího typu, které ale k její smůle byli dosti drahé. V tu chvíli se rozloučí s Thomasem a už jen čeká, až Genevieve zastaví u ní. Jakmile vystoupí z auta a objeví se u ní, usměje se.) Ahoj, pěkný auto. (Měla na sobě volnější džínové kalhoty, dlouhé tílko, svetr a kabát. Nebylo to klasické oblečení, které Sophie nosila, ale účel splnilo. Vlastně to ani nebylo její oblečení. Ale aspoň jí hřálo a nebyli vidět díky nim žádné rány. Genevieve ještě netušila, co se jí přesně stalo, ale odhadla to dobře. Objetí by jí pravděpodobně bolelo. Kouzlo pominulo úplně a ona ho už tentokrát obnovit nechtěla. Vlastně jí to ani už tolik nebolelo, spíše jen při nějakém prudším pohybu.) Určitě bych to přežila. (Odpoví Genevieve s lehkým pousmáním. Nechce z toho všeho dělat nějakou velkou vědu. Prostě ji Esther napadla, Sophie skončila v nemocnici, ale byla v pořádku a to je přeci hlavní. Za pár dní už ani nebude poznat, že kdy k nějakému střetu s Esther došlo. Poslechne si její návrh a kývne na to hlavou.) Jsem pro všema deseti. Být tu ještě jeden den, tak mi hrábne. (A to v nemocnici strávila jen čtyři noci. Být tam stejně dlouho jako Alisea, tak ani neví čí už je. Nechá si vzít od Genevieve tašku a pak nastoupí do auta, jakmile jí Gen otevře dveře. Nasedání bylo trochu obtížnější, přeci jenom to je vyšší auto, ale zvládla to. Cestou k jejímu bytu poslouchá písničky z rádia a dívá se ven okýnkem. Nechce se bavit o vážných tématech zrovna v autě. Genevieve by mohla být rozhozená a ještě to někam nabourat, což by nebylo dobré. Dojedou k baru a Genevieve zaparkuje u zadního vchodu, který je blíž od schodů vedoucí k jejímu bytu. Společně pak vejdou dovnitř a následně do jejího bytu. Dojdou do obýváku. Sophie se s úsměvem rozhlédne po bytě. Připadá si jako by opustila svůj byt aspoň na jeden rok. Úsměv jí přejde, jakmile si všimne převržené klece, kde dříve býval potkan a teď už tam rozhodně není. Rozhlédne se pozorněji po bytě a uvidí stočeného Apopu na zemi před balkónovými dveřmi, kam krásně svítilo sluníčko a on se tam hřál.) Tak koukám, že ses dokázal nakrmit i sám. Kdyby sis ještě dokázala po sobě uklidit ten bordel, tak by to bylo dokonalý. (Zavrtí hlavou a podívá se na Genevieve.) Dáš si něco? (Položí jí obvyklou otázku, kterou pokládá každému, kdo projde dveřmi jejího bytu.)

(Celou cestu, co jely k Sophie mlčely. Vlastně jen poslouchaly rádio. Byla opravdu ráda, že Sophie s ničím nezačala. Za volantem si sice byla už jistá, ale už takhle byla rozhozená z toho, co se stalo, že za to znovu může ona a jen děkovala, že Sophie není mrtvá. Esther opravdu věděla, kam udeřit. Těžko říct, jestli Sophie chtěla zabít nebo ne, ale tohle jí stačilo, aby viděla, že Esther rozhodně není žádná hloupá mánička. Ne, že by si to kdy myslela, věděla, že je Esther vychytralá. Ale tak nějak zpochybňovala to, že by zjistila, o čem s kým mluvila. Teď už nic rozhodně zpochybňovat nebude. Dívala se před sebe na cestu, sem tam do zpětného zrcátka či do postranních, ale na Sophie se nepodívala. Chtěla se soustředit na jízdu, zas až tak dokonalý řidič nebyla, aby to mohla brát na lehkou váhu. Konečně dojely k baru. Zaparkovala vzadu, bylo tam víc místa a taky to bylo blíž. Kuchyní by se tam sice taky dostaly, ale ona zvolila normální vchodové dveře, které vedly přímo do patra, kde bydlela Sophie. Vypnula motor.) Tak jsme tady. (Vystoupila, vzala zezadu tašku a čekala, až vystoupí Sophie, aby mohla zamknout auto. Tak se pak i stalo. Potom se vydala společně s ní ke vchodu. Byla připravená jí kdyžtak nějak pomoci, když to bude potřeba. Nakonec došly až nahoru a zamířily do obýváku. Odloží tašku na gauč. Nezdá se to, ale za tu dobu si tady nasedal prach a had taky udělal nějaký ten svinčík. Musela se pousmát, když mu Sophie nadávala. Ale byla pravda, že by to tu chtělo uklidit.) Ne, nedám si nic. (Zakroutila hlavou.) Možná jen obyčejnou vodu. Ale natočím si ji sama, protože ty budeš odpočívat, zatímco já tady budu uklízet. (Cítila vinu, opravdu. Ale zatím na to nijak nenarazily a ona s tím nechtěla začínat, pokud to nezačne Sophie. Třeba o tom ani mluvit nechtěla. A to nejmenší, co ona jako její kamarádka může udělat, je to, že jí tady uklidí.)

(Byla opravdu ráda zpátky u sebe doma, i když tu teď byl celkem bordel a hlavně prach. Potřebovali by otevřít okna, protože už se tu pár dní vůbec nevětralo. Štěstí, že tu Sophie nenechala třeba špinavé nádobí, které by teď nepříjemně zapáchalo po celém bytě. Jedinému Apopovi nejspíše přišlo všechno v pořádku a spokojeně si hověl na sluníčku. Být hadem bylo prostě jednoduché. Nemusel celý den vůbec nic dělat kromě základních věcí jako je třeba krmení. Zeptá se poté Genevieve jestli si něco dá, jenže ta odmítne. I když po chvíli názor změní a trvá na tom, že si ji natočí sama. Sophie by jí vodu do sklenky klidně natočila. To pro ni nebyl vůbec žádný problém. Mohla se bez problémů a bez bolesti pohybovat po svém bytě, ale mělo cenu vůbec odmlouvat? Vydechne a zavrtí hlavou.) Přeci mi tady nebudeš uklízet. Zvládnu to opravdu sama. Nejsem přeci chromá. (Snaží se přesvědčit Genevieve, aby rozhodně nic neuklízela. Chce si s ní v klidu popovídat a to by jen tak nešlo, když tu bude kmitat po bytě a utírat prach. Přeci jenom se také už nevídají každý den jako dříve a ona by ráda slyšela, jak se vede Genevieve. Jak pokračuje plánování svatby a pokud to vůbec nějak pokročilo. Chce převyprávět, jak probíhal její prní pracovní den v baru. Prostě chce slyšet všechno o co mohla přijít za těch pár dní v nemocnici a hlavně za těch několik dnů, co se neviděla s Genevieve. Vysleče si kabát a odloží ho na opěradlo židle. Musí to oblečení pak vyprat a vrátit zpátky Samuelovi, který jí to oblečení půjčil od jeho manželky. Poté si začne vyslíkat svetr, i když dost nešikovně a tak si omylem vyhrne i kousek tílka a Genevieve tak může spatřit její obvázané břicho kolem dokola. Stačila by jí sice zalepit jen ta větší rána na boku, ale doktor trval na celém obvazu kolem břicha, když tam má i další menší rány. Sophie si shrne tílko zpátky dolů. Nechce, aby jí byla vidět ještě další část jejího těla, i když to už asi bylo jedno. Jakmile si vyslékne svetr, tak stejně odhalí své ruce. Neměla je už tak hrozné jako ten první den. Díky kouzlu, které použila Alisea se jí opravdu o něco rychleji hojily ty rány a ty nejmenší už byly vlastně zahojené a jen se na nich teď utvořil strup. Jenže Sophie by potřebovala, aby se jí ty ruce zahojily do zítra úplně, jinak bude nucena si vzít triko s dlouhým rukávem na večeři s Adamam a na dlouhé rukávy si zrovna nepotrpěla. Sedne si na gauč.) Takže nějaké novinky o nadcházející svatbě? (Povytáhne tázavě obočí. Ne, ona rozhodně nebude začínat s tématem o Esther. Nejraději by se tomu vyhnula úplně.)

(Když jí Sophie nabídla něco k pití, tak pak sama přejde ke kuchyňské lince, aby mohla vyndat skleničku a pak si do ní ze dřezu nalít vodu. Ihned se napila. Měla dost vyprahlo. Bylo to i tím, jak bylo nervózní. Esther napadla Sophie. Za bílého dne. Kdyby ještě věděla, že ji pak po svém útoku nechala vystavit do doků. I když spíš vlastně schovat do doků, aby ji jen tak někdo nenašel, tak by se cítila ještě akorát víc vinna. Samozřejmě, že jí tady uklidí a že jí tady s tím vším pomůže. Bylo to to nejmenší a Sophie prostě potřebovala odpočívat. I když si vlastně ani tak nebyla jistá, co jí vlastně je, protože obličej zasažený neměla. Vlastně ani nijak nekulhala a že by měla nějak pochroumané ruce, to se taky nezdálo. O to víc jí to trápilo, protože opravdu netušila, co se stalo. Ale nebude se na to vyptávat. Ne, dokud ona sama nezačne o dni, kdy byla napadena. Kdy přišla Esther sem do baru, aby Sophie potrestala za nic. Sophie za nic nemohla, to ona. Ona zapříčinila to, že ji Esther navštívila. Jediné štěstí bylo, že Sophie byla živá, jinak by si to zřejmě neodpustila nikdy. Ušklíbla se, když jí řekla, že u ní nic uklízet nemusí.) Fajn, tak si popovídáme, ale pak ti uklidím. (Stejně zůstane u svého záměru. Vypadalo to, jako by snad ani ona nechtěla začít o Esther. Ne, že by se tomu divila. Jestli to dneska nepadne, tak to jistě padne v brzké době, protože ony dvě mezi sebou nevydržely mít nedořešené věci dlouho. Sophie se začala svlékat z těch všech šatů. Samozřejmě, že si všimla, že má celé břicho obvázané. Polkla a chvíli se en dívala na ty obvazy, než si Sophie to tričko shrnula zpět. Pak ale uviděla její ruce, na kterých byly strupy. Věděla, že jsou to povrchová zranění, ale ty rány byly všude. Prostě absolutně všude. Musela ztratit hodně krve, když měla defacto otevřené rány po celém těle. Vydechla, ale nic neřekla. Sophie to nijak nekomentovala. Bylo to prostě jasné. Nechtěla o tom mluvit. Místo toho si sedla na gauč a začala se vyptávat na svatbu. Vzala svou sklenici s vodou a šla si sednout k ní. Ještě předtím, než spustila, se napila.) Nijak se nepokročilo. Není vhodná doba na to, abychom se vzali. (Sklopí zrak. Ano, teď Esther nazývala nevhodnou dobou. Ale je si jistá, že Sophie přesně věděla, co tím myslí.)

(Sleduje Genevieve, jak si nalívá vodu do sklenky a mezitím přemýšlí. Popravdě nechce mluvit o Esther ani o tom, co se stalo, ale jednou jí to bude muset říct. Navíc jí slíbila v sms, že jí více poví, až se uvidí. A teď tu obě dvě stály a Sophie neví, jak začít. Nejde jen tak říct „Esther za mnou přišla do baru, chvíli vedla nějakou tu svou řeč. Nejspíš jsem jí i naštvala a pak na mě zaútočila. Skončila jsem skoro mrtvá. Nějací vlkodlaci mě pak ještě odnesli pryč a kdyby nebylo Hayley, tak nejspíš mrtvá asi jsem.“ Ne. Takhle to prostě říct nešlo. Navíc pořád má dílema s tím, zda jí říct i o Hayley nebo ne. Dala slib, že se to nedozví Elijah, a proto to raději nechtěla říkat nikomu, jenže Genevieve nebyla jen tak někdo. Genevieve byla osoba, které bezmezně věřila a mohla se na ní spolehnout. Nechce jí tajit absolutně nic. Navíc si daly slib, že mezi nimi nebudou už žádná tajemství. Ještě si to raději nechá vše projít hlavou a nějak jí to šetrně řekne, aby si nemusela nic vyčítat. I když dalo se to vůbec nějak takhle formulovat? Chce přesvědčit Genevieve, aby jí tu neuklízela, ale ta se nedá jen tak odradit a raději nabídne kompromis. I když ona to vlastně nabídka nebyla. Bylo to konečné rozhodnutí, kterému nemohla Sophie odmlouvat. No aspoň jí tu nebude uklízet hned. Ten prach chvíli počká, rozhodně sám nikam nepůjde a za pár hodin se to jistě nezhorší.) Asi nemá cenu ti vymlouvat ještě tohle, takže přijímam. (V tomhle byla Genevieve stejná jako Elijah. Oba byli stejně neoblomní. Ještě nepadla zmínka o Esther, ale je si jistá, že v brzké době padne. Ať už to bude v souvislosti se Sophie nebo ne. Začne si pak svlékat horní svršky, protože v bytě bylo dost teplo a přitom odhalí kus svého obvázaného břicha. Všimne si, jak Genevieve kouká na její ruce. Nediví se jí. Ten pohled byl přímo hrozný a každý se prostě kouká. Dokonce i dnes Thomas na ni přímo zíral. Ale jemu aspoň nemusela vysvětlovat, co se stalo, protože si přečetl její kartu, i když vlastně neví, co se v ní psalo. Jaká byla zmíněna přičina jejích zranění? Bouračka? Prolítnutí oknem? Ještě než se posadí, tak otevře okno, aby šel do bytu čerstvý vzduch. Počká, až si sedne i Genevieve a pak jí položí otázku ohledně svatby. Kývne hlavou na její slova.) Chápu. V tuhle chvíli se opravdu nedá nic plánovat. Bohužel. (Jak by asi vypadala svatba, když by tu stále byla Esther? Nejspíš by tam přišla jako Zlá královna v OuaT a prohlásila by, že všem zničí jejich šťastné konce a bla bla bla. Prostě by to nějak narušila a vyvolala paniku. Takovou svatbu si rozhodně Genevieve ani Kol nezaslouží. Na chvíli se rozhostí ticho, ale Sophie to přijde jako věčnost. Musí s tím prostě začít, jinak mezi nimi bude stále to napětí. Ani jedna s tím, jak se vidí, nechtěla začít, ale věděly, že si o tom musí promluvit.) V první řadě nechci, aby sis tohle vyčítala. Esther sice splnila, co řekla, ale ty za to nemůžeš. Je to prostě šílená mrcha. (Podívá se jí do očí s vážným výrazem na tváři. Sophie jí za nic z toho nevinila a nechce, aby se vinila Genevieve.) Přišla za mnou v sobotu do baru. (Začne prostě takhle jednouše. Dneka už bylo úterý a ona toho promeškoala tolik za dobu, kdy byla v nemocnici. Musí toho zařídit hodně, co nemohla udělat během těch uplynulých dnů.)

(Byla ráda, když Sophie přijala, co jí nabídla. A vlastně kdyby to odmítla, tak by to bylo stejně jedno. Ona si trvala na svém. Opravdu dokázala být neoblomná a paličatá, takže kdyby Sophie protestovala, nejspíš by ji někam zamknula a otevřela jí teprv, až by bylo vše uklizeno. Naštěstí po jejím souhlasu usoudila, že tohle potřeba nebude. Samozřejmě čekala, že Sophie asi nebude chtí o Esther mluvit jen tak. Ona by asi taky hned nezačala tím, co se jí stalo. Chtěla by normálně vejít do bytu a pokračovat, jako by se nic nestalo. Jenomže Sophie jistě věděla, že dokud jí něco o Esther neřekne, tak ona odsud prostě neodejde. Nemohla by se dál užírat vinou. Už takhle jí stačilo, že stále cítí přeci jen vinu za Kierana. Cami jí sice řekla, že ji z toho rozhodně neviní, ale Ben by to neměl potřebu udělat, kdyby ona za ním nepřišla. To moc dobře věděla. Ale byl prostě jako Esther, chtěl dostát svému slovu. Ale byla ráda, že Cami ji opravdu nevinila, protože se cítila alespoň o trochu líp. Překvapilo ji ale, že Sophie začala zrovna svatbou. A jak řekla, opravdu se nic od té doby kolem svatby netočilo. A vlastně ani netuší, kdy se točit bude, protože ona si Kola nevezme, když bude v jiném těle. Bude si moci říkat, jak bude chtít, že je to on, ale nebude to on. Vzala by si vlastně naprosto cizího člověka, který by jí Kola připomínal jen svým charakterem. Ale každý den by se dívala do cizího obličeje.) Ne, opravdu nemá. (Přitaká a pak se odmlčí. Neví, co by k tomu měla říct, aby nezačala o Esther. Sophie o ní ale začne sama.) Nemám si to klást za vinu? Udělala to kvůli mně? Nedokázala jsem držet jazyk za zuby. Přitom stačilo, kdybych to vydržela ještě hodinu a pak by to všichni věděli od Beky. Chápeš to? Hodinu. (Zakroutí hlavou, sklopí ji a vezme si ji do dlaní. Pak si prohrábne vlasy a zase se narovná.) Přišla za tebou, jistě měla nějaký svůj proslov o tom, jak za to, že za tebou přišla a chce ti ublížit, můžu já. (Podívala se Sophie do očí a čekala na její odpověď. Možná ji Sophie neviní, ale ona může za to, co se jí stalo.)

(Nevěděla, jak začít s tím, co se jí stalo a všechno jí stručně nějak popsat a tak začala mluvit o svatbě Kola a Genevieve. Taky se hlavně chtěla vyhnout tématu Esther, i když se tomu nemůže vyhýbat navěky. Jenže chtěla aspoň na chvíli mluvit o něčem příjemném. O svatbě své nejlepší kamarádky. Ale Genevieve jí k tomu vlastně nemá co říct a tak nějak sama lehce načne téma Esther. Obě věděly, kdo byl tím problémem, proč neplánují Genevieve a Kol svatbu. Zhluboka se nadechne a řekne jí pár slov k tomu, aby si to nevyčítala. Podle Sophie za to prostě Genevieve nemohla. Nikdo by nedokázal zarazit Esther, kdyby chtěla ublížit Sophie a našla by si k tomu jistě milion důvodů.) Genevieve, nemohla jsi vědět, že brzy by to každý věděl od Rebekah. Držela jsi to v sobě tak dlouho a prostě už jsi nemohla všem lhát. Udělala bych na tvém místě to samé. Něco takového se prostě nedá držet v tajnosti, když víš, že ta nevědomost by mohla někomu ublížit. A Hayley měla velké právo na to vědět, že je tu Esther. Nechci, abys měla výčitky. Nezlobím se na tebe a rozhodně tě z ničeho neviním. (Zavrtí hlavou a pootočí se více k Genevieve, aby se jí mohla podívat zpříma do očí. Na tváři má vážný výraz. Nechce, aby se kvůli tomuhle Genevieve trápila. Byla jen další obětí Esther, další její figurkou. Chtěla jí ublížit a tím i Kolovi. O nic víc jí prostě nešlo. A vlastně ještě musela přeci dodržet své slovo.) Nezajímá mě nic z toho, co řekla, protože to byli kecy vyšinuté ženské, která má být mrtvá a všechno už jí leze na mozek. (Natáhne ruku k Genevieve a chytne jí za tu její.) Hlavní je, že jsem v pořádku ne? I když se budu zotavovat nějakou chvíli. Alisea už se postarala o to, abych se léčila o něco rychleji a já sama snad budu mít sílu na to, abych si vyléčila nějakou tu ránu sama. (V tuhle chvíli by brala celkem upíří krev, aby byla bez jediného zranění a nemusela nic z toho řešit. Neměla sice ráda,když má v systému upíří krev, ale zítra jde na tu večeři s Adamem. Nesmí mít ani jednu viditelnou ránu prostě. A pokud se jí nepodaří vyléčit všechny rány na rukou, tak to nejspíše odloží na jindy.)

(Ano, bylo to tady. Sophie ji začala přesvědčovat, že ona za nic nemůže. Fakt byl ten, že kdyby ale nepromluvila, kdyby to Hayley tehdy neřekla, tak Sophie to mohla přežít bez úhony. Ale takhle za ní Esther přišla, aby dostála svému slovu. Ano, možná za ní někdy mohla přijít kvůli něčemu jinému, ale nepřišla. Ublížila jí kvůli ní. Ale možná, že Esther právě čekala, že si to bude vyčítat, že to chtěla. Samozřejmě, že to chtěla. O tom vlastně ani tak nemusela přemýšlet. Povedlo se jí to. Povedlo se jí, že si to teď vyčítá, ale Sophie ji neobviňovala. Měla by tedy obviňovat sama sebe? Měla by nechat v téhle bitvě vyhrát Esther? Ne, to se jí rozhodně nechce. Ona Esther nenechá vyhrát. Nenechá jí ejí škodolibou radost.) To jsem nemohla. A Esther za tebou přišla kvůli mně, ne kvůli něčemu jinému. Ale to asi právě chtěla. Já... jsem opravdu ráda, že mě za to neviníš, i když já sama se s tím ještě budu muset srovnat, ale tohle je začátek. A já nechci nechat Esther vyhrát a nechci, aby mě viděla na kolenou, jak se užírám. I když, kdybys mi kladla vinu, asi by to bylo pro mě těžší. Mám prostě štěstí, že moje kamarádka se rozhodla, že já za to nemůžu, i když ji ta mrcha navštívila kvůli mně. (Podívá se ji do očí a pousměje se na ni. Nebudou figurky Esther. Nebude si s nimi dělat, co chce a už vůbec je nepokoří takhle. Tyhle dvě jen tak něco nerozhází a nerozeštve.) Ano, to je hlavní. Jsi v pořádku a jsi živá a máš vlastně dost štěstí. Esther tě zřejmě zabít nechtěla, protože kdyby ano, tak by to udělala. Zřejmě chtěla poskytnout en jakousi výstrahu. (Uvažuje a je opravdu ráda, že ta výstraha byla jen taková a ne smrt Sophie.) Můžeš se ze mě napít, jestli chceš. (Podívala se na ni a chvíli jen mlčela. Vlastně nechápala, že už to dávno někdo neudělal, že Sophie nikdo neposkytl krev, aby se mohla vyléčit. Nebo ji snad pít nemohla? pojistila se snad Esther i takhle?)

(Genevieve si stále stojí za svým a prohlašuje, že za to může ona, ale Sophie to tak nebere. Nikdo to tak nebere. I sám Elijah řekl, že za to může jen a jen Esther. Je to prostě šílená mrcha. Chce, aby všichni trpěli, když nebude po jejím. Dokázala by ublížit komukoliv jen aby dosáhla svého cíle. Už už chce Genevieve opět něco říct po jejích pár slovech, ale pokračování se jí líbí už o něco více. Lehce povytáhne koutky úst do menšího úsměvu. Genevieve si to nehodlala vyčítat do konce života. Nejspíš bude nějakou chvíli trvat, než si nebude říkat, co vše se mohlo stát Sophie kvůli jejím slovům, ale brzy tohle pomine a ona si to snad nebude vyčítat vůbec.) Vyčítat ti něco takového a být na tebe naštvaná? To bych nemohla udělat. Nedovolím Esther, aby nás rozeštvala. Teď musíme totiž držet pohromadě jako nikdy a dostat na kolena ji. (Řekne poslední větu naprosto vážně. Chce vidět Esther na kolenou. Chce se jí zbavit. Nechce, aby vyhrála a už vůbec nechce, aby zničila to přátelství, které s Genevieve mají. Stačilo jednou, že je málem rozdělilo malénedorozumnění v souvislosti s Mikaelem.) Taky si myslím, že mě zabít nechtěla. I když jsem si to asi myslet měla. (A Sophie si to opravdu v jedné chvíli myslela. Myslela si, že umře a už nikdy neuvidí nikoho z jejích blízkých. Nešla by na svatbu Kola a Genevieve. Neviděla by Davinu odmaturovat. Neviděla by malou Nikolasu vyrůstat a animalého Joshe od Jacka a Nicole. Ale díky Hayley bude mít možnost tohle všechno vidět. Možná by to i přežila, kdyby jí Hayley nezachránila, ale její šance by byli opravdu malé. Zavrtí hlavou nad její nabídkou.) Nefunguje to. Kdyby mě vyléčila upíří krev, tak bychn nemusela ani do nemocnice. (Nakonec Genevieve řekne, co se tak nějak stalo. Nebo spíše útržky toho, co se stalo po útoku Esther. Jak ji vlkodlaci někam našli a zachránila ji Hayley. Právě ta ji zkoušela uzdravit krví, ale nic se nestalo. Esther se pojistila. Proto ji Hayley musela zanést do nemocnice, kde se o ní postarali doktoři a její lidé z covenu a taky i Alisea. Řekne samozřejme Genevieve, aby si to nechala pro sebe s tou Hayley a vysvětlí jí proč. Prostě dala slib Hayley a splní ho. Aspoň to mohla udělat na oplátku za její záchranu. Jen Genevieve to musela říct. Nedokáže mít před ní dlouho tajnosti. Moc dlouho už Esther ani ten incident neprobírají. Je to stresující a deprimující téma a ani jedna tohle teď nepotřebuje. Genevieve jí převypráví, jak šel její první den v baru a Sophie to s úsměvem poslouchá. Genevieve pak začne uklízet ten prach a bordel, který tu vytvořil Apopa a Sophie se odejde nahoru vysprchovat a převléknout. Genevieve u ní zůstane dokonce i přes noc, protože má stejně ráno směnu v baru. Před spaním se podívají na film. Sophie pustí Mr. & Mrs. Smith, protože posledně Gen nepochopila její narážku. Usnou někdy kolem půlnoci.
Ráno si dají společně snídani a Genevieve pak odejde dolů do baru pracovat. Sophie zůstane nahoře, aby si mohla v klidu vyléčit ty rány nebo se o to aspoň pokusit. Nejprve si musí vyndat stehy, což je dost nepříjemné, ale nezbytné. Poté si rány vyléčí kouzlem, ale bohužel ne všechny na rukou. Je ještě dost slabá a sama to nedokáže. Ale takové větší čtyři rány už má pryč. Pořád je to lepší než nic. Oblékne si raději triko s dlouhým rukávem a vyhrne si je. Dolní část rukou neměla tak strašné. Vlastně tam měla jen pár malých ranek, které může svést na nějakou agresivní kočku. Sejde dolů do baru. Chvíli je za barem a povídá si s Jackem, ale pak odejde do kuchyně a připravuje snídaně. Sice by se neměla ještě tolik namáhat a zvlášť po tom kouzlu, které jí taky docela vyčerpalo, ale tahle práce jí natolik chyběla, že nedokáže stát stranou.)

(Během uplynulých čtrnácti dnů se snažila, co nejvíce soustředit na svou práci. V poslední době všechno moc zanedbávala a to díky problému jménem Esther. Buď neměla na nic myšlenky nebo neměla energii díky útoku Esther. Ale kdyby to takhle pokračovalo, může rovnou zavřít svou cateringovou firmu a provozovat jen jeden bar a ne dva. Za měsíc se koná svatba, kterou organizuje a tak se vrhla pořádně do práce. Za týden už měla vybranou výzdobu, květiny, vzhled dortu a sestavený jídelní menu. Na výběr byli vždycky tři jídla, aby se vyhovělo všem hostům. Dalo by se říci, že už bylo všechno připravené a čeká se jen na samotnou svatbu.
Další věc, kterou se zabývala, byl plán proti Esther. Vlastně to nebyl plán přímo proti Esther, ale Finnovi. Sešla se s Genevieve a ta jí řekla všechno, co se stalo. Čtyři dny si Sophie myslela, že Genevieve je ve svém bytě a hledá něco, co by jim pomohlo dostat Finna. Jenže to tak nebylo. Unesla ji Esther, mučila ji a přinutila Kola, aby přijal její nabídku. Nenávist k Esther se ještě více prohlubovala. Měla vztek a opravdu už chtěla něco udělat. Proto také souhlasila, aby do toho šla i Hayley. Překvapivě za celou dobu schůzky po sobě neházely nevrlé pohledy. Jak už si řekly v nemocnici, teď nejsou nepřátele. Jejich nepřítel je Esther. Ale nejsou a nebudou ani kamarádky.
Sophie stále přemýšlela nad něčím, co by zabránilo Finnovi v praktikování magie. Byla tu jedna možnost, ale ona pořád hledala lepší. Nějako, která zabrání jemu kouzlit, ale nikomu ostatnímu ne. Jen pro případ bezpečnosti. Hledala kouzlo, magické předměty, ale nic. Až poté jí napadlo napsat Cami, zda se nechce podívat v Kieranovo skladu. Po pár dnech se jí Cami ozvala a byla úspěšná. Hned ten den se ještě sešly a Cami jí předala železná pouta, která brání nositeli v praktikování magie.

Dnes neměla v plánu nic a tak se konečně rozhodla napsat Adamovi a pokusit se mu nějak pomoct s hledáním jeho rodiny. Už dříve si řekli, že by společně mohli projít nějaké knihy.

kód:

Ahoj, máš dneska čas? Když tak se zastav u mě v bytě. Sophie.

Odešle sms a sejde dolů do kuchyně, aby si uvařila snídani a kafe.)

Hodně dlouho se se Sophie neviděl. Tak dva, tři týdny? Přesně neví. Naposledy to bylo ale tehdy, kdy se příjemné povídání v kavárně změnilo v něco, co si nikdo nepřál. Nakonec to ale skončilo docela v pohodě. Adam se nenechal odbýt a šel s ní k ní do bytu, aby jí pomohl s ošetřením. Stejně i kdyby ji chtěl v posledních pár dnech a týdnech vidět, nemohl by, neměl moc čas. Zkoušel dost s kapelou, to za prvé, a za druhé jezdili s kapelou po hodně koncertech. Jo, sice si měli dát pauzu, ale občas dělali na koncertě někoho jiného hosta, jindy to zas bylo jen takové malé hraní v klubu... Ale stejně, čas to prostě žralo, a to hodně. Ale jak koncertovali, tak zvládl Davině sehnat pár těch autogramů. Sice nevěděl, co poslouchá za hudbu - jestli je to Justin Bieber, One Direction, Taylor Swift a taková moderní hudba, nebo jestli jiný styl. Tak jeden podpis pro ni má, snad se jí bude líbit.
Ráno ho probudí melodie na mobilu. Taková ta strašně otravná melodie, která byla nastavená u zpráv už od operátora. Nojo, Adamova chyby, že si ji nezměnil na něco jiného. Poslepu sáhl na noční stoleček pro mobil a rozespale otevře oči, aby se podíval, kdo to zase otravuje. Jakmile ale vidí jméno 'Sophie', musí se trošku pousmát. Bere to zpátky, zrovna touhle esemeskou rozhodně neotravuje. Chce totiž, aby se k ní dneska stavil, jestli má čas. Samozřejmě, že ho má. A i kdyby ho neměl, udělá si ho. Na Sophie jo. Vstane teda z postele a jde se hned obléknout. Nechce moc zdržovat, když mu napsala, tak asi počítá s tím, že by se mohl stavit už takhle brzy. V kuchyni si dá něco rychlého k snědku a pak už vyrazí pryč z pokoje, z hotelu a zamíří si to rovnou za Sophie. Cestou jí ještě napíše zprávu:

kód:

 "Ahoj, čas určitě mám. Za chvíli jsem tam :-)".

Za pár desítek minut už stojí před barem. Nejdřív chtěl vejít normálním vchodem, ale až potom si uvědomil, že někde bude určitě spešl vchod dovnitř. Za chviličku našel dveře, které vedly rovnou k bytům. Moc dobře si to tam pamatoval, takže za chvíli už stál před jejími dveřmi a zaklepal na ni. Netrvalo to dlouho a ona mu přišla otevřít. "Tak mě tady máš," usměje se na ni a když ho pustí dovnitř, vejde hned za ní do bytu. Dojdou společně až do obýváku. Sophie mu řekne, ať se klidně posadí, a taky že to udělá - sedne si na pohovku, která tady je.

(Stačí si udělat udělat těsto na vafle a kafe, před tím než jí odepíše Adam. Akorát chce nalít těsto do vaflovače, když jí zapípá mobil. Položí misku a naběračkou zpátky na kuchyňskou linku a sáhne po mobilu. Přečte si sms od Adama, ale už mu na ní neodepisuje. Konečně si pak nalije těsto do vaflovače a zavře ho. Mezitím si nakrájí čerstvé jahody a dá je do mističky spolu s borůvkami a malinami. Chce si ještě připravit domácí šlehačku, ale to by musela mít přísady. No nic, prostě si vezme tu kupovanou ve spreji.
Už má na talíři čtyři vafle, když uslyší zvonek. Popravdě nečekala, že by Adam byl tak rychlý. Sice psal, že je u ní za chvíli, ale čekala, že to bude trvat tak hodinku. Dojde ke dveřím a otevře je.) Ahoj. (Usměje se na něj a pustí ho dovnitř. Dojde do obýváku a otočí se zpátky na něj.) Klidně se posaď. (Rukou mu pokyne ke stolu a k pohovce, aby si vybral. Adam zaujme místo na pohovce, což je rozhodně pohodlnější a lepší volba, než stůl.) Dáš si něco? Kafe, čaj, vodu? Nebo snad vafle? (Tázavě povytáhne obočí a přejde ke stolu, kde má položený hrnek s kávou, kterou dopije jedním douškem a prázdný hrnek rovnou položí do dřezu, aby se jí po bytě neválelo všude možně špinavé nádobí.)

Ani nepoznal, že ji nějak překvapil svým brzkým příchodem. Ona ho prostě hned pozvala domů a v obýváku mu nabídla, aby se klidně posadil. "Díky," usměje se na ni a raději si vybere pohovku než stůl. To bude pohodlnější, i když si začnou prohlížet ty knihy. Měkká pohovka je mnohem lepší než tvrdší židle u stolu. Sophie mu hned začne nabízet něco k jídlo a k pití. Vafle cítil už když vešel do bytu, ale určitě to byla snídaně pro ni, rozhodně jí to nebude jíst. Jen ať se v klidu nají a jeho si nevšímá, co se týče jídla. "Ne ne, vafle si nedám. Ty už máš jídlo udělaný, tak se v klidu najez. Navíc já už jsem se tak nějak najedl," řekne a pokrčí rameny. Tak nějak u něj znamenala jeden suchý rohlík, bůhví jak dlouho starý. No, tužší už trošičku byl, ale co se dá dělat. Neměl ráno čas na to, aby šel do pekárny pro čerstvé. "Ale vodu bych si dal, prosím," pousměje se na ni. Nechce ji otravovat s tím, aby mu dělala jídlo, kafe nebo čaj. On si vystačí s tímhle, nepotřebuje, aby ho obskakovala takhle moc. Sleduje ji, jak jde až ke stolu a kávu dopije. Teď už by ji s kafem teda vůbec neotravoval. "Jak se vůbec máš?" podívá se na ni tázavě a potom jeho pohled zamíří na místo, kde měla posledně, co se viděli, krvavou skvrnu. "A co dělá břicho, už je to lepší?"

Mám toho dost i pro oba. Takže nandat ti nějaké na talíř pro mě není problém. Navíc mám čerstvé ovoce. (Pousměje se na něj. Jeho odpověď, že už tak nějak jedl, jako by přeslechla. Dokázala si představit, co měl k jídlu. Něco rychlého, co ho vůbec nenasytilo. Obzvláště, když byl u ní dost rychle a to mu sms psala celkem brzy ráno. Pochybuje, že už byl nějakou tu hodinu vzhůru a připravoval si vydatnou snídani. A ona opravdu nesní ty čtyři vafle, které má připravené na talíři a ke všemu má v misce ještě dost těsta. Prostě neumí vařit pro jednu osobu. Je zvyklá vařit pro více osob, takže většinu svého jídla jí ještě druhý den.) Dobře. (Kývne hlavou. Přejde nejprve ke stolu, kde dopije svoje kafe a ak ke kuchyňské lince. Položí prázdný hrnek do dřezu a vytáhne si ze skříňky nad linkou sklenky. Z lednice vezme skleněný džbánek s vodou, ve které je na kolečka nakrájený citrón, lístky rozmělněné máty a trocha hnědého cukru. Sklenky i vodu odnese ke konferenčnímu stolku, na kterém stále měla pozvánku na Marcelovo párty. Osobně Valentýn neslaví, ale je to Marcelovo párty a na té nesmí chybět, obzvlášť když on na ty její chodí. Navíc chce vidět nové sídlo, kde se usídlili upíři. Nalije sobě i Adamovi vodu do sklenek a koukne na něj.) Pracovně, ale za to jsem vlastně ráda. (Usměje se. Tohle asi neříká každý, ale ona byla ráda, že se konečně mohla nějakou chvíli v klidu soustředit na práci.) Vlastně už je to pryč. Kouzla dělají zázraky. (Pokrčí rameny.) A co ty? (Tázavě se na něj podívá.)

Tiše si povzdechne a podívá se na ni. "No tak fajn, jestli ti to nebude vadit a vážně toho máš dost, tak mi klidně dej. Nerad bych ti totiž snědl snídani," usměje se na ni. Později mu dojde, že asi měl vynechat ve svojí odpovědi, že něco jedl, slovíčka 'tak nějak'. Vážně to znělo tak, že se skoro nenajedl, a nebo že jedl něco, co už se dááávno jíst nemělo. Nepochybuje, že ty vafle budou výborné, protože jednou už na snídani byl, sice v baru, ale vařila to taky Sophie. A to byla vážně lahoda. Řekne jí tedy, že by si dal vodu, nebude ji otravovat s kávou nebo čajem. Sleduje ji celou dobu, co to všechno připravuje - jak si bere skleničky, jak z lednice vyndává ten skleněný džbánek. Jako jo, byt měla vážně pěkný, ale ten už si prohlédl dost při svých minulých návštěvách... "Moc ti děkuju," pousměje se na ni, když mu nalije do skleničky vodu a on si ji přišoupne trošku k sobě. Díky tomu si všimne toho, co na stole leží za pozvánku. Valentýnská párty? Že by se tam zašel podívat? "Chystáš se tam?" podívá se na ni tázavě a pozvánku si vezme do ruky. Kouká se, kdy to je a kde to je. Podle adresy to nepoznává, ale tak to by se dalo snadno najít na internetu. Ale co vůbec přemýšlí o tom, že by tam šel? Nemá ani pozvánku. "Pracovně? Myslíš jako tady v baru nebo organizuješ zase nějakou párty? Nebo počkeeej. Nezmínila ses mi párkrát o tom, že teď máš na starosti svatbu?" podívá se na ni tázavě. "Tak to jsem rád, protože ani když jsem ti to pomáhal ošetřovat, to nevypadalo nejlíp..." Pozvánku položí až teprve teď zpátky na stůl a napije se. "Co já... No, zase jsme trošku víc koncertovali a ne jenom po New Orleans. Sice to nebylo nikde daleko, ale to vystupování mi chybělo. A pro Davinu mám do její sbírky novej podpis," usměje se na ni a potom ho něco napadne. "Soph, nechala jsi vyvolat tu fotku?"

Kdyby mi to vadilo a měla bych toho málo, tak ti nic nenabízím, protože o snídani bych se nenechala připravit a zvláště o vafle. (Ze široka se usměje a pokrčí rameny. Je sice pravda, že občas si dá k snídani jen jogurt nebo něco menšího, ale když má čas, tak si klidně udělá velkou, vydatnou a zvláště chutnou snídani. Vezme džbánek s vodou a sklenky a donese je na stůl. Nalije jim oboum vodu.) Nemáš zač. (Pousměje se na něj. Sleduje ho, jak bere do ruky pozvánku, kterou tam nechala. Někde měla ještě druhou, ale popravdě ani neví, kam ji založila. Nějak nepředpokládala, že by někoho vzala sebou. Možná by řekla Adamovi, kdyby to jen nebyla Valentýnská párty. No mohla by říct třeba Cami ne?) Jo. Pořádá jí kamarád, takže nemůžu odmítnout. (Skousne si ret. Podle toho, jak si Adam prohlíží pozvánku, ještě neviděl plakáty na ulici.) Neviděl jsi po cestě ty plakáty? (Diví se, že je přehlédnul. Marcel si dal opravdu záležet, aby je viděl každý a na jeho večírek dorazilo spousta lidí. Vlastně už se celkem těší a opravdu doufá, že se nestane nic hrozného a nevzniknou žádné problémy. Odpoví Adamovi na jeho otázky, které jí položil. Pootevře ústa, aby mu mohla odpovědět, ale on si překvapivě vzpomene na svatbu, kterou má na starost. Usměje se při tom.) Přesně tak. Termín je za dva týdny. (Jen doufá, že jí Cami později pomůže s veškerou přípravou. Tak nějak na ni spoléhala a hlavně obě dvě se na to těšily už od doby, kdy tu zakázku Sophie dostala.) Nadvakrát otevřená rána nemůže vypadat pěkně. (Nechce se jí to nějak více rozebírat. Zvláště po té její chabé výmluvě, jak se jí to stalo.) Koukám, že ta pauza nebyla moc dlouhá, ale chápu to. Davina bude mít jistě radost. (Už vidí, jak z toho podpisu bude Davina nadšená. Na chvilku se zarazí při jeho otázce, ale pak si vzpomene.) Úplně bych zapomněla. Jo vyvolala jsem jí, počkej. (Přejde k polici a vezme do ruky obálku, kde jsou dvě fotky. Jedna pro Davinu a jedna případně pro Adama, pokud by chtěl. Podá obálku Adamovi a pak přejde k lince. Nandá na dva talíře po dvou vaflích. Vezme mističku s ovocem, šlehačku a dvě vidličky a vše donese ke stolu. Až pak se konečně posadí na pohovku vedle Adama. Vážně by si už měla koupit ty křesla.)

"Ale měla bys o mně vědět, že jsem dost velký jedlík, takže příště, až mi něco nabídneš, bys toho měla mít fakt hodně, aby něco zbylo i pro tebe. Ale když říkáš, že máš vaflí dost," pokrčí rameny a koukne na ni, "já protestovat nebudu," usměje se na ni. Za posledních pár dní si dá konečně nějakou normální snídani. To bylo jídlo dne, které Adam hrozně flákal. Častokrát ani nesnídal, protože neměl čas a nebo si dal jen něco malého a nezdravého. Co se dalo dělat, no, byl na to zvyklý. Poděkuje jí za nalití vody a potom už si vezme pozvánku na párty do ruky. Vážně to vypadalo tak, jako by byla k vstupu potřeba pozvánka, kterou on bohužel nemá. "Aha. Tak to je jasný, že tam musíš jít. Divím se, že ti nedal na starosti i organizování." Protože v tom byla vážně dobrá, stačilo se podívat na tu silvestrovskou párty, kde Adam s kapelou hrál. "Ne ne, neviděl. A stejně, k čemu by mi to bylo - i kdybych tam chtěl jít, pozvánku nemám, takže tak." On by si těch plakátů ráno asi všiml, ale byl docela rozespalý, takže byl dost mimo a nevšímal si moc věcí kolem. A nějaké valentýnské párty, když je sám? Toho by si nevšiml už vůbec. Zeptá se jí, jestli organizuje nějakou párty nebo co, ale pak si vzpomene, že mu říkala o svatbě, kterou má na starosti. "Už za dva týdny? Tak to už není moc času... O to víc si cením toho, že sis na mě ten čas udělala," pousměje se na ni. Zeptá se jí dokonce i na to břicho, ale z toho, jak to říká, pochopí, že už se o tom moc bavit nechce. Takže to přejde jenom s kývnutím hlavy, ale už k tomu nic neříká. Beztak jí nevěřil, že se jí to stalo v kuchyni... "No, nebyla. Ale víš jak, tys taky chtěla pracovat co nejdřív, protože tě práce baví. Já jsem na tom úplně stejně. A volno jsem měl dost dlouho. Prostě jsme si teď dali zase pár dní za sebou nějaká vystoupení a teď zase chvíli klid. Ono to neuškodí. No to doufám, že bude mít radost. Já totiž ani nevím, co poslouchá," pokrčí rameny a zeptá se jí, jestli vyvolala ty fotky. Když řekne, aby čekal, tak poslušně sedí na gauči a čeká, jestli mu fotku přinese. Nakonec mu podá obálku, do který se hned podívá - ty fotky tam byly dvě. "Páni, tys ji nechala vyvolat i pro mě? Díky!" usměje se na ni a fotku si začne prohlížet. "Ale jo, povedla se nám..." usměje se a fotku dá zase zpátky a obálku si položí na stůl. "Já to doma podepíšu a potom to buď Davině dám sám, až se někdy uvidíme a nebo jí to pošlu po tobě, jo?" koukne na ni tázavě. Ona jde k lince a tam připravuje ty vafle. "Vypadá to krásně," pousměje se na ni, když si vedle něj sedne.