Sophie´s Flat

(Netrvá to už pak moc dlouho a zaslechne klepání na dveře. Ihned vstane z gauče a přejde ke vchodovým dveřim, které hned otevře. Pousměje se na Davinu, i když jí do smíchu extra není. Může za to fakt, že Kate dnes odlítá na půl roku pryč a ona se s ní nestihla rozloučit.) Ahoj, to je v pořádku. Došlo mi, že nejspíš rovnou přijdeš. (Pokyne jí rukou, aby šla dál a odstoupí od dveří. Hned jak Davina vejde, tak za ní zavře dveře a zamíří do kuchyně. Otočí se zpátky na ni.) Dáš si něco k pití? (Zatim jí neodpovídá na její otázku. Nechce to na ní vybafnout hned takhle po vstupu do jejího bytu. Přejde k lince a dá vařit vodu. Ona sama si chce udělat kafe.) Posaď se kam chceš. (Promluví na Davinu otočená zády k ní.)

*Přikývne jenom na její slova. Opravdu se zdálo, že je Sophie nějak naštvaná a co když za to může nějak ona? A nebo to, že se stále stýká s Kaiem a řekla, že nebude? Jenomže jí se nechce nic vysvětlovat. Rozumí, že mají o ni strach, ale proč by zatraceně měla někomu vysvětlovat s kým se s týká a s kým ne? Nedělá to dobrovolně. Pokaždé za to může ten blb, takže to není ani její vina a nakonec to bude ona, kdo si v tom bude muset vymáchat pusu. Ale nebude ještě dělat dopředu nějaké závěry, prostě se uklidní, zeptá se, co se děje a podle toho uvidí jak dál jednat. Nechtějí se ji vymýšlet lži, aby byla upřímná. Možná by prostě jenom řekla, že je to čistě její věc a odešla by zase domů. Horší by bylo, kdyby Marcel chtěl po ní nějaká vysvětlení. Jde ihned za ní do kuchyně a překvapí ji, když její otázku ignoruje a zeptá se jí místo toho na pití. Zavrtí ihned hlavou na znamení, že ne.* Ne, děkuji. Sophie o co tedy jde? *Zeptá se znovu. Vlastně na ni tak trochu naléhá a obzvlášť, když její otázku předtím ignorovala. Dívá se na její záda a ušklíbne se pro sebe. Je ráda, že něco takového nemůže vidět. Pravděpodobně by se jí to nelíbilo. Tak si položí tašku na zem a plácne sebou do křesla čekajíc na její odpověď.*

(Mezitím, co kde do kuchyně a pak připravuje kafe pro sebe, tak přemýšlí, jak to Davině vlastně říct. Měla by snad hned říct "tvůj otec měl poměr s mojí matkou." A proč jí to vlastně chce říkat? Vždyť už na tom stejně nic nezmění. A ani jedna si nemůže promluvit se svým rodičem. Oba byli mrtví. Je možné, že tím naprosto změní pohled Daviny na jejího otce. Změní její vzpomínky. Opravdu tohle chce zničit? Jenže ona cítí, že to prostě musí udělat. Nemůže Davině přeci tajit něco, co se týká i její rodiny. Nemohla by se jí dívat do očí a předstírat, že tohle tajemství v sobě nedusí. Popravdě si teď ani nevzpomene na nějakého Kaie, jak tančil s Davinou na silvdstrovské párty. Tenhle fakt se jí jednoduše vykouřil z hlavy. Jakmile voda dovaří, tak si zalije kafe. Stále mlčí, i když se jí Davina zeptala už podruhé, co se děje. Nejspíš jí tahle ignorace musí štvát, ale ona jí to chce říct z očí do očí a ne takhle přes celou místnost. Vezme si hrnek a dojde za Davinou. Po cestě ze stolu vezme dopisy a poté si sedne na gauč. Hrnek položí na stůl a zadívá se na Davinu.) Jedná se o tvého otce. (Zhluboka se nadechne a podá jí všechny ty dopisy. Dívá se přímo na Davinu, takže netuší, že jakmile se Davina dotkla dopisů, objevil se na nich text, který byl do teď skrytý kouzlem.)

*Sedí v křesle a po celou dobu se dívá na Sophie. Zopakovala jí svou otázku a opět nic. Opravdu se muselo dít něco velkého a ona netušila co, což jí štvalo. Přehodí si nohu přes nohu a pohodlněji se usadí v křesle. Hlavou ji probíhají všechny možné teorie o tom, co se děje. Proč jí to prostě nechce říct a místo toho mlčí? Dokonce jí začaly napadat už takové myšlenky, že někdo umřel a nebo, že se stalo něco závažného, velmi závažného. Každopádně ani jednu věc z toho si nechtěla připustit. Odmítá se ji však ptát potřetí, aby se nedočkala dalšího ignorování. Nehodlá však čekat dlouho a nechce být zrovna na ni nepříjemná. Tak raději mlčí a dává ji čas, i když je pravda, že ji to neskutečně znervózňuje a ráda by věděla, proč je dnes tady. Rychle přelétne pohledem i další věci v místnosti, než se pohledem znovu vrátí k Sophie, která se už vrací s šálkem kafé za ní. Nespouští z ní pohled a čeká, kdy něco řekne. Sjede na chvíli pohledem k dopisům, které drží v ruce, ale nevěnuje tmu nijak zvlášť pozornost. Opět se zadívá na Sophie a jen, co zmíní jejího otce, tak se ušklíbne. Nechce se bavit o jejím otci, vlastně ani neví, co s ním je a netuší, co se může dít. Vlastně je pravda, že to ani vědět nechce, když je opustil.* Co je s ním? *Zeptá se trochu zostra, jelikož ji tohle téma není právě příjemné. Sklouzne očima znovu k dopisům a chvíli váhá, než si je vezme do ruky. Jeden otevře a objeví se na něm nějaký text, takže se hned začte do pár řádků a nemůže uvěřit vlastním očím. Údivem je vykulí a čte jeden řádek po druhém. Po chvíli se na to nemůže už dívat a podívá se znovu na Sophie. Ani to nedočetla do konce, ale jde tam o Sophie, jde tam o to, že její otec měl pravděpodobně poměr s její mámou. Pozvedne dopis, co má v ruce.* Co to má přesně znamenat? *Chce odpověď teď hned. Žádné výmluvy, nic. Chce vědět o co tady přesně jde. Cítí jak jí tělem stoupá z toho adrenalin, protože takhle situace začíná být opravdu divná. Sice vlastně ví o co jde, ale nemůže to být jenom hloupý vtip? Je tohle snad pravda?*

(Když se jí Davina zeptá, co je s jejím otcem, kývne hlavou k těm dopisům. Dopisy jí řeknou přesně to, co by jí řekla Sophie, ale aspoň tak nemusí vysvětlovat, jak to ví. Tohle je jednoduší, alespoň pro Sophie. Neví, zda udělala dobře, že to Davině ukázala. Co když to změní i vztah mezi nimi? Co když na ni Davina bude naštvaná, že jí to řekla a nenechala si to raději pro sebe? Jenže ona prostě musela. Kdyby to byl někdo jiný, tak by to nejspíše neřešila, ale byla to Davina, které by to musela zatajovat a to by asi nedokázala. Pozoruje její výraz v obličeji, když si čte dopisy nebo spíš jen jeden dopis. Vidí na ní ten údiv hned po přečtení jen kousku dopisu. Ona byla šokovaná, když si to přečetla a ještě více, když zjistila, od jakého muže jsou ty dopisy. Polkne na sucho a pořádně se nadechne.) Našla jsem ty dopisy před pár dny. Nevěděla jsem komu patří ty iniciály, tak jsem to prostě zjistila pomocí kouzla. Přišla jsem na to, že dopisy pochází od tvého otce. Tvůj otec měl poměr s mou matkou. (Skousne si ret a zadívá se Davině do očí. Určitě jí to všechno došlo hned po přečtení jednoho dopisu. Člověk by musel být slepý, aby nezjistil, že tohle jsou milostné dopisy.) Přemýšlela jsem několik hodin, zda ti to říct nebo ne. Nechtěla jsem ti zničit vzpomínky na otce nebo snad úplně pohled na něj. Ani nevím, proč jsem to hned od začátku tolik řešila. Nějak jsem cítila potřebu vědět, kdo byl ten muž. A když jsem to konečně zjistila, tak jsem ti to nedokázala tajit. Nemohla bych se ti dívat do očí s tím, že vím něco o tvém otci a ty ne. I když teoreticky jsem neměla žádné právo ti to říct. Nebylo to moje tajemství, bylo jejich. (Vydechne a s očekáváním se na podívá, co na to vlastně řekne. Vezme si do ruky hrnek s kávou a trochu upije. Nepokládá ho zpátky na stůl, ale obejme ho oběma rukama a tím si je hřeje, i když v bytě bylo příjemné teplo.)

*Ani se nemusela ptát, co se děje s jejím otcem a nebo co má přesně namysli. Jen, co kývne směrem k těm dopisům tak pochopí, že si to má zjistit a přečíst sama. nebylo ale přece jenom jednodušší to prostě říct? Co bylo v těch dopisech tak naléhavého, že jí to nechtěla říct? Očividně to už četla, takže tomu moc nerozuměla a pravda byla, že se ani o svém otci nechtěla bavit. Jenomže se zdálo, že je to naléhavé a tak tedy povolí a sklouzne pohledem k dopisům. Začte se do prvních řádků a nestačí se divit, co se v nich dočítá. je to pro ni neuvěřitelný šok. Něco, co by jí ani ve snu nenapadlo a nečekala, že se někdy něco takového stane. Akorát ji to potvrzuje to jak málo svého otce znala. Vlastně nevěděla o něm nic a teď se dočítá, že podváděl její mámu a...a...že Sophie...Vydechne dlouze a přestane číst. Nedokáže to číst dál, prostě nemůže. Je jí jasné o co jde a i přesto se zeptá, jako kdyby potřebovala, aby jí to ještě zopakovala, že to chápe správně. Co si o tom má myslet? Dívá se na ni, když jí jenom potvrzuje to, co už vlastně ví jenom to potřebuje slyšet, aby si byla jistá. Na chvíli sklopí zrak znovu k dopisu a dívá se na něj jako kdyby jí to nějak pohoršovalo. Znovu se podívá na ni, jen co opět promluví. Poslouchá ji a neví, co jí na to má říct. Neví, jak má reagovat a ani neví, co od ní Sophie teď očekává. Je stále ve velkém šoku. Po tolika letech zjistit pravdu. Co teď s ní má dělat? Bylo by lepší, kdyby jí nikdy nezjistila? Není však naštvaná za to, že jí to ukázala. To otec měl tady tajnosti.* Vůbec jsem ho neznala...*Řekne potichu a její hlas je nevěřícný stejně tak jako její výraz.*...připadá mi to, že jsem ho vůbec neznala. *Zadívá se jí do čí. Spíše jde ale o něco jiného, než teď o jejího otce.* Znamená to tedy, že ty a já...*Udělá na chvíli pauzu a skousne si spodní ret.*...že jsme sestry? *Vyhrkne to přímo ze sebe. Vlastně se ptala na něco, co už ví. V tom dopisu je psáno o Sophie a psal to její otec.*

(Počká než si Davina přečte ten dopis a poté jí odpoví na její otázku, i když to bylo více než jasné, co to má znamenat. Vysvětlí taky Davině, proč jí to vůbec řekla. Nečeká, že se o tom všem najednou začnou bavit a přemýšlet, jak k tomu vůbec došlo. Prostě to jen Davině potřebovala říct. Nemohla to v sobě dusit a nic neříct. A čím dřív jí to řekla tím lépe. Kdyby byla naživu její matka, tak by s tím šla okamžitě za ní a chtěla si promluvit. I když řekla by jí k tomu vůbec něco její matka? Vždyť snad nikdy nemluvila o ničem jiném než o covenu. Alespoň si normální rozhovory nepamatuje. Jak je vůbec možné, že milovala Daviny otce, ale sama Sophie se její lásky skoro nedočkala? Možná když byla hodně malá, ale to si ona nepamatuje a moc rodinných fotek neměli. Připadá jí, že se najednou v bytě rozhostilo hrobové a dlouhé ticho. Slyší jen tikání hodin nad sebou. Doopravdy ale netrvá dlouho a Davina promluví. Jen jí to připadalo jako věčnost. Už si začínala myslet, že je snad Davina naštvaná na ni. Že jí začne říkat, jak si to raději měla nechat sama pro sebe, že ona se o tohle neprosila. Jenže ona řekne úplně to samé, co si pomyslela i Sophie po přečtení těch dopisů.) To ani já ji. (Samozřejmě myslela svou matku, koho jiného taky. Celý život si myslela, že její matce záleželo jen na covenu. Že snad neměla ani srdce, ale ona ho měla. Milovala Daviny otce a možná to byl ten problém. Třeba když ukončili svůj románek, tak se uzavřela do sebe a už nedokázala nikoho milovat. Třeba se bála, stejně jako se bojí Sophie. Znamenalo by to, že konečně našla něco společného se svou matkou? Pokud ano, tak nezdědila zrovna nejlepší vlastnost. Povytáhne nechápavě obočí, když Davina začne svou větu o ní a Sophie. Proč mluví o nich, když tu šlo o jejich rodiče? Jakmile větu po krátké pauze dokončí, tak vykulí oči.) Cože? Proč si to myslíš? (Svraští obočí. Proč si to Davina myslela. Vždyť v tom dopisu nikdy nebyla zmíněná Sophie a žádný dopis nebyl napsán v dobu, kdy už Davina byla na světě. Až moc rychle si od Daviny vezme zpátky ten dopis. Je snad možné, že něco přehlédla nebo si nepřečetla nějaký dopis? Začte se do něj. První věty už zná moc dobře. Jenže, jak čte dál, tak objevuje text, který nikdy v životě nečetla. Zavrtí hlavou.) Tohle tam předtím nebylo. (Pohledem se vrátí k Davině. Vážně to byla pravda? Davina a Sophie jsou sestry? To by znamenalo, že ona není dcerou muže, o kterém si celý život myslela, že je její otec. Její otec byl muž, kterého vůbec neznala. Jak by jí něco takového matka mohla vůbec zatajit?)

*Jak moc znala svou vlastní rodinu? Ano její matka byla příšerná osoba, tedy ne, že by se o ní nestarala a nedávala jí to potřebné pro život, ale pro ni byl coven na prvním místě. Nic jiného neslyšela než jenom to jak moc se musí snažit, jak musí být skvělou a mocnou čarodějkou a jak Sklizeň je její největší poslání v životě. Viděla své rodiče se hádat, ale nikdy si nemyslela, že by její tec matku podváděl. Měl k tomu důvod? Možná ano, možná právě proto, že se jednalo stále o coven, ale proč by ji podváděl s někým, kdo dělal naprosto to samé? Tedy alespoň podle toho, co si pamatuje z posledního rozhovoru se Sophie, tak taky říkala, že pro její matku byl coven na prvním místě. Tak co se tady zatraceně dělo? V prvních minutách prostě nic neříká jenom ji naslouchá a nebo si uspořádává myšlenky. Nakonec ze sebe dokáže vysoukat jenom to, že svého otce ani neznala. Jak by ho mohla vůbec znát, když měl poměr s někým jiným, než s její mámou a jak dlouho to zatraceně trvalo? Sophie je starší o několik let, než ona. Jak tohle zatraceně bylo? Je naštvaná na svou rodinu, protože jí to přijde, že pomalu ani neví, kdo je a už vůbec nečekala, že by měla sourozence. Vždycky byla jedináček, vždycky byla sama v tomhle směru a najednou po sedmnácti letech se dozví, že má nevlastní sestru, která je tetou její bývalé nejlepší kamarádky? Znovu se rozmluví a i hned poví o tom, že by měly být sestry. Podle těch dopisů sestry rozhodně jsou. A nebo je prostě jenom slepá a vymyslela si tu část, kde se její otec zmiňuje o Sophie a dělá si o ni starosti. Jak vůbec něco takového dokázala zatajit...jak jim dvěma mohli tohle udělat? Zarazí se, jen co Sophie vyhrkne, proč si to vlastně myslí. Vždyť to musela číst, není to tak?* V tom dopisu je tvoje jméno a...*Ani to nedořekne, protože Sophie jí vytrhne už dopis. Nijak proti tomu neprotestuje. Chvíli má ruku pozvednutou ve vzduchu, ale potom si ji položí do klína a dlouze vydechne. Po celou dobu pozoruje její výraz v obličeji a zdá se, že tuhle část nečetla, takže to bude pro ní stejný šok. Dívá se na ni o to víc překvapeně, když ji oznámí, že to tam předtím nebylo. Pootevře ústa a snaží se nějak vzpamatovat z celé situace. Bohužel jí to nejde. Zvedne se z křesla a prohrábne se rukou ve vlasech. Co s touhle informací mají teď dělat? Začne přecházet z místa na místo.* Co budeme dělat? Řekneme to někomu nebo si to necháme pro sebe? Co mám říct Marcelovi? *Podívá se na ni. Neví, co má dělat a je z toho všeho zmatená a rozrušená. Jak se teď k sobě budou chovat? Má Sophie ráda, záleží ji na ni, ale nemyslela si, že by někdy ony dvě mohly být příbuzné, nedokáže si představit, že by ji oslovovala sestro a nebo mluvila o ní jako o své sestře.*

(Jakmile Davina vysloví, že by měli být sestry, je naprosto zmatená. Nechápe to, protože ona sama se k takovému závěru nedostala po přečtení všech dopisů. Chvílemi si i myslela, že prostě jen Davina koukla na datum u dopisu a nějak si to celé odvodila. Jenže pak řekne, že v dopise je její jméno. Předtím tam rozhodně nebylo nebo už je Sophie slepá. Vezme si zpátky ten dopis a začte se do něj. To co vidí jí šokuje ještě více než fakt, že jejich rodiče spolu měli poměr. Proč by se cizí chlap zajímal zrovna o ni. Jen tak ze zdvořilosti? Jenže to by se na ní neptal takovým způsobem. Bylo v tom něco víc a to víc znamenalo, že je jeho dcerou. To víc znamenalo, že je Daviny nevlastní sestra. Její celý život byla jedna velká lež. Svěří se Davině s tím, že tenhle text tam předtím nebyl. Davina se zdá stejně překvapená jako Sophie. Kdyby Sophie neobjevila ty dopisy, nikdy by se nedozvěděla pravdu. Neměl jim to už kdo říct. Proč jim to nikdo neřekl? Měli právo to vědět. Sophie měla právo vědět, kdo je její biologický otec. Zajímal se vůbec o ni? Sice se na ní v dopisech ptal, ale dopisy ustali, když jí byli dva roky nebo prostě si další už její matka neschovala. Věděl jakou výchovu musela podstoupit? A pokud ano, jak to mohl vůbec dovolit? A proč jí tohle všechno najednou zajímá, když ho vůbec neznala? On pro ni byl cizím mužem, kterého za svůj život viděla jen opravdu párkrát. Vzhlédne k Davině, když se zvedne z křesla a začne přecházet z místa na místo. Začínala panikařit) Já nevím. (Vydechne a zavrtí hlavou. Bylo toho na ní moc. Zjistit něco takového je až moc šokující. Odloží hrnek s kávou zpátky na stůl a zvedne se. Přejde k Davině a postaví se před ní, tím jí donutí zastavit se na místě.) Ale jedno vím jistě. (Podívá se jí do očí a chytne jí obouma rukama za ty její.) Nechci, aby se kvůli tomu něco změnilo. Nebudu se od téhle chvíle chovat jako tvoje velká sestra, která má tendenci tě stále za něco peskovat a kontrolovat tě. To, že mi na tobě záleží a mám tě ráda, neurčuje žádný náš příbuzenský vztah. Dokážu to přijmout, pokud ty také. (Lehce se na ni pousměje.) Říká se, že rodinu si nevybíráme, ale my jsme si k sobě našly cestu, aniž bychom to věděly. (Sice měli v minulosti pár neshod, ale nakonec to všechno vyřešily a teď jsou z nich prostě kamarádky. A ona chce, aby to tak zůstalo. Budou kamarádky s vědomím, že mají stejného otce.)

*Myslela si, že Sophie četla celý ten dopis a tudíž věděla o tom, že jsou sestry nebo spíše, že by měly být. Ne, ne měly být ony jsou sestry. Každá z nich má sice jinou matku, ale jejich otec je stejný. Tady nebylo žádné ale, prostě to tak je. Proč jim to neřekli? Jak í mohl tec zatajit, že má sestru a nechávat ji žít v tom, že je jedináček a nikdy sourozence pravděpodobně mít nebude? Jak se jí část jejího života mohl dívat do očí a přitom vědět, že skoro hned vedle je jeho další dcera a tudíž i její sestra? Co si jako myslel, že prostě to nechá jenom tak být? Bylo to ještě před mámou celá tato šaráda a nebo to bylo až po ní? Viděla na Sophie, jak je z toho šokovaná a ona taky byla. A co hůř...obě měly otázky na které neznají odpověď a nikdy znát nebudou, protože jejich otec je pryč. Prostě se jednoho dne vypařil a nechal je tady a ještě k tomu s takovou obrovskou lží. Kdyby nenarazila Sophie na ty dopisy, nic by se nedozvěděly a ani jedna by druhé nevěděla, že mají prakticky stejnou krev. Vstane z křesla a začne přecházet po pokoji. Neví, co má dělat, neví, jak se má vůbec teď chvat. Upřímně? Neví vůbec nic. Vychrlí ze sebe pár otázek, ale neví, zda má na ně vůbec čekat nějakou odpověď. Stále přechází sem a tam a rukou si zajede do vlasů i po tom, co jí Soph odpoví, že neví, co budou dělat. Když vstane a zastaví ji v její chůzi, tak nic nenamítá. Prostě se jenom na ni mlčky dívá a poslouchá, co má na srdci. neuhne pohledem ani ve chvíli, co jí chytne za ramena, prostě se ji jenom dívá do očí a naslouchá každému slovu. Má pravdu našly si k sobě cestu i bez toho, aniž by věděly o svém příbuzenském vztahu. A je fakt, že by si nenechala ani do ničeho mluvit, protože se už považuje jako za samostatnou jednotku dá se říct. Ano má Marcela a má Sophie ty dva bere jako svou rodinu, co se týká Marcela tak rozhodně, ale nenechala by si říkat ani od jednoho z nich co má dělat. Kdyby byla Sophie po jejím boku už od dětství bylo by to jinak. Měla by k ní jiný postoj, ale tohle všechno je jiné. Přikývne několikrát hlavou. Pozvedne koutek v náznaku pousmání a potom vydechne všechen vzduch z plic, když domluví.* Já...já tě brala i předtím něco jako svou rodinu...*Tak ona a Marcel pro ni znamenali nejvíc dalo by se říct. Sice ze začátku jejich vztah nebyl právě nejlepší, ale změnilo se to.*...já nevím, zda dokážu teď už o tobě říkat, že jsi kamarádka. To tě mám nazývat kamarádkou Sophie a přitom budu vědět, že pokrevně jsi z části moje sestra? Navíc mám to tajit zrovna Marcelovi? *Ráda by věděla, co v této situaci dělat.* Mám tě ráda, záleží mi na tobě, ale jak už víš nenechala bych si do ničeho mluvit. Celý život jsem vyrůstala s vědomím, že jsem jedináček a najednou zjistím, že teta mojí bývalé nejlepší kamarádky je moje sestra. Znám tě teoreticky celý můj život. *Pro ni je tohle hodně šokující a navíc je z toho neskutečně zmatená. Neví, co má dělat, vždyť je jí sedmnáct měla by zažít naprosto jiné věci, ale zvykla si na to, že její život není tak úplně normální a že každou chvíli se jí něco děje. V jednu chvíli ji chce zabít celý coven ve druhou její nejlepší kamarádka, potom si tady nakráčejí Původní a teoreticky ji vyženou ze sídla, hned na to přijde naprostý psychopat, co se ji pokusí zabít a následně na to s ní flirtuje a teď do toho ještě zjistí, že má sestru.*

(Fakt, že jsou sestry nic nemění na jejich vztahu, jak řekla. Neřekne Davině kvůli tomu, aby se odstěhovala od Marcela a žila s ní. Nebude jí říkat, co má dělat a nemá, když v Daviny životě nebyl už žádný její rodič. Nikdy by jí nekecala do života. Je fakt, že jí řekla, aby se držela od Kaie dál, ale bylo to spíš upozornění než rozkaz. Nechce, aby se jí něco stalo. Ale nemůže jí prostě nic zakazovat nebo nařizovat. Davina se rozhoduje sama za sebe a Sophie na ní může leda tak dávat pozor s Marcelem. Usměje se po Daviny přiznání, že jí brala už před tímhle něco jako svou rodinu. Upřímně jí to potěší. Ale Sophie jí také brala skoro jako svou rodinu. Už od doby, kdy se přátelila s Monique. Nebylo to jen kvůli tomu, že je také čarodějka. A teď? Najednou zjistí, že jsou opravdu rodina.) Můžeme být kamarádky a zároveň sestry. Nechci po tobě, abys to tajila Marcelovi. Neznamenalo by to pak, že tenhle fakt nedokážeme přijmout, když to budeme tajit? Jen nechci, aby to nějak radikálně ovlivnilo náš vztah. Vždycky tu budu pro tebe jako předtím. (Samo pořádně neví, co s tím udělat. Ale nechce z toho dělat nějak velkou vědu. Celý život si mysleli, že nejsou příbuzné a najednou zjistí tohle. Nemůžou si hned skočit kolem krku a nazývat se sestrami. Obě si na to potřebují zvyknout. Potřebují čas.) Jsem si vědoma toho, že by sis do ničeho nenechala mluvit. Máš prostě svojí hlavu. (Lehce se pousměje.) Řekni to Marcelovi, až na to budeš připravená. Myslím, že obě si jen potřebujeme zvyknout. (Kývne hlavou a spustí ruce opět podél těla. Ještě stále je z toho zmatená a šokovaná, ale možná za pár dní či týdnů už si na celou tuhle situaci zvykne. Chce to jen čas jako s každou jinou šokující novinkou. Nebude to ignorovat rozhodně, ale také to nebude nijak velkolepě řešit. Stejně si ani jedna nemá s kým o tomhle promluvit. Daviny otec, jejich otec tu nebyl a ani její matka tu nebyla. Věděl o tomhle vůbec ještě někdo? Věděla o tom matka Daviny nebo Sophie otec, tedy aspoň ne ten biologický, jak právě zjistila. Začíná jí docházet, že Jane-Anne vlastně není její vlastní sestry. Možná proto byli tak povahově rozdílné. Začíná toho být na ní moc. Nesmí o tom přemýšlet.) Dáš si teď něco k pití? (Povytáhne obočí. Jí by se právě teď hodil panák něčeho tvrdého, ale nechce pít alkohol.)

*I přes tohle zjištění nepřicházejí žádné rozpory ani nic podobné za což je ráda. Usuzuje podle jejího úsměvu, že to bere docela v pohodě, i když je ještě hodně šokovaná. Možná je na tom stejně a prostě si ještě tenhle fakt nějak nepřipouští. Chce to čas, aby si obě zvykly na myšlenku, že jsou sestry. Bude to nějakou dobu trvat a hlavně u ní. Děje se jí toho v životě tolik, že teď si připadá jako kdyby žila v jednom velkém zmatku a za žádnou cenu se z toho nemohla dostat ven. Pousměje se na Sophie po jejich slovech. Je ráda, že to dopadlo takhle, že se vlastně mezi nimi nic nezmění. Tedy změní, prostě se na ni bude dívat trochu jinak to je jasné, ale takhle to zůstane při starém, co se týče jejich vztahu. Ano, rozhodně by to měla Marcelovi říct, ale určitě ne dne, možná jiný den. Nechce mu to tajit příliš dlouho, zaslouží si to vědět, co nejdřív.* U mě se nic nezmění, Sophie. *Ujistí ji. Má ji ráda, záleží ji na ní a nic to nezmění...tedy rozhodně ne tohle zjištění. Přikývne souhlasně hlavou, rozhodně si nenechá nic od nikoho říkat a teď jí tak dojde, že vlastně tohle mají společné. Opravdu jsou příbuzné.* No, můžeme říct, že tohle máme stejné. *Velmi dobře si pamatuje na to, jak si udělala srandu, že jsou snad příbuzné, když tenkrát Sophie přišla po Vánocích k nim, aby jim dala dárky. A podívejme o pár dnů později zjistí, že mají skoro stejnou krev. Nadechne se zhluboka a zase vydechne. ví, že teď nad tím bude hodně přemýšlet, že to akorát přibude do jejich dalších starostí. Nejde o to, že by ji nechtěla jako sestru, ale o to, že celý život žije ve lži. Nechce se jí upřímně dnes domů, potřebuje být někde jinde a tak se rozhodně, že půjde přespat k nějaké kamarádce. Podívá se na Sophie, když jí znovu položí otázku, co se dá.* Dám si čaj...a pokud chceš, tak mi tam klidně přilej trochu vodky. *Mírně se uchechtne. Sice nepije, ale teď by si klidně něco dala. Vytáhne z kapsy mobil a znovu se posadí do křesla. Napíše rychle sms zprávu Marcelovi.*

kód:

Ahoj Marceli. Dnes spím u jednoho kluka...haha, dělám si srandu. Přespím u kamarádky, přijdu domů zítra. - Davina

*Odešle mu ji a s mobilem si pohrává v ruce, přičemž se dívá před sebe. Prvotní šok z ní sice odpadává, ale stále je nesvá.*

(Když objevila ty dopisy, tak rozhodně nečekala, že vyjde najevo něco takového. Vlastně by měla být ráda. Mohla zjistit něco mnohem horšího. Tahle novinka pro ni byla velice překvapující, ale ne špatná. Mohla být jedině naštvanána svou matku, ale ta byla mrtvá, takže si ten vztek na ní stejně nemohla vybít. Chce to jen čas, aby si zvykla, že Davina je její sestra. Že má stále po svém boku někoho z rodiny. Teď když nad tím tak přemýšlí, má konečně vysvětlení pro to, že si jsou ty dvě v mnohém podobné. Obě dvě byli tvrdohlavé a obě dvě v jistém smyslu nenáviděli coven, alespoň ten dřívější. Pousměje se, když ji Davina ujistí, že se nic nezmění. A hned poté kývne hlavou, že to bere na vědomí.) To jsem ráda (Řekne ji zcela upřímně. Nejspíš by tuhle novinku řekla Jane-Anne, kdyby tu byla. Jí se to vlastně týká také trochu. Jenže ona tu nebyla a neměla jí to tudíž, jak říct. Krátce se pak zasměje Daviny poznámce. Ano, tohle měli rozhodně společné. Ani jedna si nenechala od někoho jiného mluvit do života a obě dvě si dokázali postavit hlavu. Stejně to bylo zvláštní. Sophie Davinu znala skoro celý její život a nikdy by si nepomyslela, že jsou nějak příbuzné. Ano, občas si říkala, že jí Davina připomíná sebe v jejích letech, ale tohle? Povytáhne obočí nad její odpovědí.) Doporucila bych ti radeji sklenku vina misto vodky do caje. (Otoci se a pomalu prejde ke kuchynske lince. Vezme do ruky rychlovarnou konvici, natoci do ni vodu a zapne. Mezitim pripravi Davine do hrnku caj a opet se na ni otoci. Vsimne si, ze si hraje s mobilem v ruce a v tu chvili si na neco vzpomene.) Uplne bych zapomnela. Neco tu pro tebe mam. (Nebyl to darek, ale spise reakce na jeji mms. Prejde k polici, odkud vytahne krabici, ktera ji prisla dnes rano. Vytahne z ni jedno triko a to poda Davine. Na triku je fotka, kterou ji poslala Davina na novy rok a pod tim napis "Team .....")

*Usměje se na její slova. Samozřejmě, že se nic nezmění. Pořád ji má ráda akorát teď je ten rozdíl, že vlastně nejsou tak úplně jenom kamarádky ale i sestry. Vážně nehodlá se kvůli tomuto nějak stáhnout a měnit mezi nimi vztah. Rozuměly si, jo kdyby to bylo v jiném případě tak by se dalo o tom polemizovat, co by se dělo, ale takhle to nemá příliš cenu nějak řešit. Nic se tím nemění, teď si prostě budou muset jenom na tu myšlenku svého příbuzenského vztahu zvykat. Docela se jí teď hodí ta poznámka o tom, že vlastně mají něco společné. Pak to nechá být a znovu se posadí. Opět se dočká nabídky nějakého pití. Ano, chce čaj ale nejradši by si v tuhle chvíli dala i panáka něčeho ostřejšího. Napíše mezitím zprávu Marcelovi a podívá se poté opět na Sophie. Vlastně na víno neměla chuť a ani nijak zvlášť pít nechtěla. To, co řekla před chvílí byla prvotní reakce. Pořád musí myslet na tom, jak jim jenom něco takového mohli udělat.* Ne, děkuji. Bude mi asi stačit prostě jenom ten čaj. *Odpoví a koutek úst ji cukne do strany. Pozvedne pravé obočí a dívá se na Sophie zvědavě, jen co se zmíní , že pro ni něco má. Pozorně ji sleduje jak bere z police nějakou krabici a následně na to z ní něco vyndává. Byl to nějaký dárek? Snad ne předčasně k jejím narozeninám. To stále doufá, že si nikdo na to nevzpomene. Natáhne k ní ruku a převezme si od ní triko. Jen, co se na něj podívá tak se začne hlasitě smát. Tak tohle by ji nikdy ani nenapadlo a nedokáže si představit jaká by byla reakce Cami a Marcela, že jich takhle podporují v jejich vztahu a jsou velkými příznivci. Nějakou dobu se tomu jenom směje, protože nedokáže nic říct. Nakrčí mírně nos a podívá se na Sophie.* Tohle je to nejlepší, co jsem kdy viděla. Odteď v tom budu spát a v ničem jiném. Jak tě to napadlo? *Zeptá se zvědavě. Je šílená jako občas sama má šílené nápady, ale tohle by ji asi nenapadlo. Přiloží si triko na hruď a dívá se s úsměvem na Sophie.* Sluší mi to? *Pozvedne laškovně několikrát obočí. Neskutečně jí to pobavilo. Možná by mohla nechat udělat hrníčky s takovým potiskem.*

(K jejich nově objevenémubpříbuzenskému vztahu už se nijak nevrací. Už k tomu není, co víc říct. Te si na to prostě jen musí zvyknout. Ani jedna nechce na jejich vztahu nic měnit a to je dobře. Odejde pak ke kuchyňské lince, aby udělala Davině čaj. Nabídne jí sklenku vína místo toho panáka do čaje, ale Davine odmítne a nakonec si řekne jen o samotný čaj. Kývne hlavou na pochopení.) Dobře, jak chceš. (Pokrci rameny. Pak si vzpomene na trika, ktera nechala udelat a prisli ji dnes rano. Hned prejde k polici, vynda z ni krabici a z ni jedno triko, ktere poda Davine. Jakmile Davina zjisti, co to presne je, zacne se smat. Sophie se na ni chvilku diva a pak se zasmeje taky. Byl to naprosto blaznivy napad, ktery ji napadl a zrealizovala ho.) Vlastne takovy blaznivy napad padl na te party, kdyz jsem si povidala s Cami. Byl to jen napad. Jenze pak jsi mi poslala tu fotku a ja si rekla, ze to proste udelam. No a tady to je. Jedno triko pro tebe a jedno pro me. Cami a Marcel me asi zabijou, pokud se to dozvedi. (Zasmeje se. Uz jen ten napad byl sileny, ale opravdu ty trika nechat vyrobit? To by vazne udelal jen blazen jako ona. Opet se zasmeje, kdyz si Davina to triko prilozi na hrud.) Perfektni. Ted muzes rikat, ze mas Marcela stale u sebe, i kdyz budes spat u nekoho jineho. (Usmeje se pobavene. Zajimalo by ji, zda ho ukaze Davina Marcelovi. Nasledne si s Davinou jeste dlouhou dobu povida. Obe pak usoudi, ze je docela pozde a rozlouci se. Sophie Davinu doprovodi az dolu pred bar. Pak se jeste na nejakou dobu Sophie zdrzi v baru a nakonec odejde zas k sobe do bytu. Poklidi tam a odejde spat.)

*Sms pro Sophie.*

kód:

Ahoj Sophie. Potřebovala bych tě dnes v kostele mohla by ses prosím zastavit? Kieranovi už moc času nezbývá. - Cami

*Nakonec dovede Sophie domů. Neví, jestli si to namlouvá nebo je to skutečnost, ale přijde mu, že vypadá trošku lépe.
Když mu ještě před kostelem řekne, že by si dala panáka, tak trochu to i očekává. Kdyby byla situace lepší, možná by mu to vykouzlilo na tváři pousmání. Tak něco takového nehrozí. Mírně chápavě přikývne. Odvede ji do jejího baru. Je již docela pozdě a tak všechny hosty, které tam ještě objeví, slušně, leč nekompromisně pošle domů. Zaměstnance rovněž. Bar zavře.
Sophie posadí na jednu židli u baru a nalije ji sklenici pálenky, z jejich tajných zásob, ze kterých čerpala jednou i ona, když tady za ní přišel kvůli Finnovi.* Nevím, jestli tady máš něco silnějšího, Sophie. Ještě se zde moc nevyznám. *Poznamená, i tak má dobré pozorovací schopnosti, když si zapamatoval, kde tohle Sophie schovává. Má toho sám také dost a tak využije příležitosti a také si s ní dá skleničku. Moc toho ani jeden nenapovídají. On sám se snaží přijít na něco, čím by Sophie v tomhle rozpoložení ulevil, ale není si jistý, že by jí to hned teď pomohlo. Spíše by to mohlo vše zhoršit. Chce jí dát čas. V jeho očích to není zabití, za které by si musela dělat výčitky. Kieran byl nebezpečný, a ohrožoval Camille. Navíc už byl mimo a ona mu tímhle, jen zkrátila jeho utrpení. Je si jistý, že by to Kieran ocenil.
Sophie po celou dobu pozorně sleduje, aby mu neuniklo nic důležitého. Sám je zamlklejší, než bývá jeho zvykem, hlavně v její přítomnosti. I když to na sobě nedává znát, je vidět, že si sám prochází něčím těžkým, nepříjemným, co ho trápí.
Dají si se Sophie pár skleniček, ale pak usoudí, že by jí to mohlo stačit.* Pro dnes to stačí. *Pronese na to rozhodným hlasem. Sklenice i láhev s pálenkou během toho uklidí. Pak koukne starostlivě na Sophie.* Musíš si odpočinout, trochu se prospat, Sophie. *Poznamená. Celou dobu je k ní pozorný, stará se o ni, jako o mladšího sourozence nebo někoho jemu velmi blízkého, aniž by si to nějak více uvědomoval. Z jeho strany je to vůči ní samozřejmost. Dělá to podvědomě. Nijak se nad tím nepozastavuje.* Odvedu tě domů. *Oznámí jí. Z baru s ní zamíří do jejího bytu. Když procházejí po tichých prázdných chodbách domu, kde Sophie bydlí, uvědomí si, že už je opravdu pozdě. U ní ji pak doprovodí rovnou do ložnice, kde ji uloží do postele. Kdyby nyní mohl, ovlivnil by ji, aby zbytek noci prospala klidně a netrápila se tím, co se stalo. Nemůže a tak ji, jen popřeje dobrou noc.* Odpočívej, Sophie. Vím, že to, co si teď prožila, není nic příjemného. Jinak to, ale nešlo. Netrap se tím. Dobrou noc. *Promluví na ni tiše, velmi vemlouvavě. Ano skutečně používá způsob, kterým ovlivňuje lidi, když potřebuje, ale ví, že na Sophie to vliv mít nebude.*

(Neví, kam jdou, ale v polovině cesty jí to dojde. Elijah jí vede domů. Nemá náladu k tomu něco namítat, a proto mlčky pokračuje v cestě. Když dojdou do baru, rozhlédne se kolem. Bylo už pozdě, ale v baru bylo stále dost lidí. Právě proto sem nechtěla. Ale nijak to neřeší. Prostě to nějak překousne. Jenže Elijah je začne posílat domů a nakonec zavře bar. Klidně by tu hosty nechala a ten hluk nějak překonala, ale tohle bylo mnohem lepší. Posadí se na barovou židli a Elijah se ujme obsluhy. V jiných případech by jí to vyvolalo úsměv na tváři, ale dnes ne. Vidět Elijaha za jejím barem, jak ji nalívá panáka, zatímco ona si tu seděla jako host. Byla Elijahovi nesmírně vděčná za to, že se o ni postaral, i když nemusel. Mohla klidně dojít domů sama a nalít si nějaký alkohol, zvládla by to. Ale tohle bylo rozhodně pohodlnější a ve všech směrech lepší. A hlavně byla ráda za jeho přítomnost, i když skoro nemluvili.) Tohle bude rozhodně stačit, děkuji. (Opravdu lehce až neznatelně se pousměje a vezme si sklenku do ruky. Vypije pálenku na ex a prázdnou sklenku položí na barovou desku. Nemůže říct, že by se po tom cítila nějak lépe, ale snad aspoň trochu otupí své smysly. Dokola se jí v mysli vybavuje obraz mrtvého Kierana. Nemůže na to přestat myslet. A pak tu byla Cami, která málem umřela. Díky Sophie byl teď mrtvý její strýc, její poslední rodina. V tuhle chvíli jí nepřijde, že Kierana zbavila jeho utrpení. Poprvé někoho zabila a byl to příšerný pocit. Bylo to lepší, kdyby toho člověka neznala? Nejspíš ne. Pak by akorát přemýšlela o tom, zda měl rodinu a co jeho rodina dělá. Po celou dobu, cl tam sedí, jen mlčí a naprosto jí to vyhovuje. Po několika sklenkách se stále necítí nijak lépe. Elijah pak usoudí, že pro dnešek by to mohlo stačit. Nejraději by vypila celou flašku, ale pochybuje, že by Elijaha nějak přemluvila.) Dobře. (Odpoví mu jednoduše a zvedne se ze židle. Připadá si jak malé dítě, ještě stačilo jen dodat "tati" a opravdu by jedním byla. Spóečně s ním pak projde z baru do kuchyně a následně nahoru do jejího bytu. Na chvíli se zastaví v předposledním patře a podívá se na dveře bytu, kde by v tuhle chvíli byl Adam, kdyby nezjistil, že Elijah je upír. Ticho jí jen utvrdí v tom, žr je opravdu pryč. Možná to tak bylo dobře. Třeba odjel úplně z New Orleans. U ní v bytu ji Elijah zavede rovnou do ložnice a ona ulehne do postele oblečená a bez návštěvy koupelny. Tohle je to poslední na co chce myslet. Podívá se na Elijaha, když na ni promluví. Tenhle tón hlasu už jednou slyšela. Když ji ovlivňoval, ale teď to nebude fungovat. Ale i tak kývne hlavou.) Děkuji. Dobrou noc. (Přetočí se na bok a zavře oči. Dlouhou dobu se jí nedaří usnout a na posteli se převaluje. Nakonec díky vypitému alkoholu usne a probudí se až ráno. Jakmile otevře oči, rozhlédne se po ložnici, ale Elijaha nikde nevidí. Vstane z postele a hned zamíří do koupelny, kde se svlékne a vysprchuje. Pak se oblékne a mokré vlasy si jen vysuší ručníkem. Sejde dolů, kde najde Elijaha. Netušila, že u ní zůstal celou nlc. Po probuzení si myslela, že prostě odešel. Ale byla ráda, že tu je.) Dobré ráno, nemusel jsi zůstávat. Pochopila bych, kdyby jsi odešel zas domů, ale děkuji. (Lehce se pousměje. Dneska je jí rozhodně o dost lépe. Nebo aspoň není už v šoku. Ale ten pocit ze zabití tam pořád byl. V nitru se za to nenáviděla. Vzala někomu život a to v ní bude už navždy. Jenže pochybuje, že se s tím někdy dokáže smířit. Ten pocit viny byl silnější.) Nevíš jak je na tom Cami? (Povytáhne tázavě obočí. Jak se jí vůbec dokáže teď podívat do očí? Chce vědět, jak jí je, ale nemá odvahu jít za ní sama nebo jí jen zavolat.)

(To, co pro Sophie dělá, je pro něj v jejím případě samozřejmostí. Její díky ho těší, ale vůbec by mu nevadilo, kdyby to proběhlo bez nich.) Nemáš za co, Sophie. (Ujistí ji tiše, když už leží v posteli. Opravdu lituje, že ji nyní nedovede ovlivnit. Ví, že by si tak odpočinula mnohem lépe.
Nemá v danou chvíli, kam jít a tak mu nevadí,zůstat u Sophie celou noc až do rána. Vzdáleně mu to připomíná tu noc, kdy procházela proměnou a on s ní zůstal v jejím pokoji, který pro ni vybral v sídle až do rána. Stejně se rozhodne i dnes. Posadí se na židli. Postaví si ji tak, aby na Sophie viděl. Na čele se mu objeví drobné vrásky, když nespokojeně sleduje, jak se ze začátku převaluje. Přejde ho to, až se Sophie uklidní a usne. Pozoruje ji během spánku nebo se občas zvedne, přejde k oknu a kouká ven. Má tak spoustu času k přemýšlení nad vším, co se v poslední době stalo. Opět ať už chce nebo ne se k tomu jeho mysl vrátí. Přemítá nad bratrem, nad jeho návratem, netuší, co bude následovat. Nevidí v blízké budoucnosti, co se týká komunikace mezi nimi, nic pozitivního. Klaus se v ten den v sídle vyjádřil jasně a on ať se mu to zamlouvá sebeméně, s tím nic neudělá a tak mu nezbude, než to akceptovat. Kvůli tomu už chvíli přemýšlí nad jednou věcí. Ta se mu zdá v téhle situaci asi nejvhodnějším řešení, pro ně oba. Jeho zbloudilá myšlenka, se mu zamlouvá stále víc a více, až o tom začne doopravdy uvažovat. Netrvá dlouho a začne dostávat přesnější tvary. Rozhodne se, že hned příští týden se podle toho zařídí. Ještě před tím, ale než to uskuteční, bude muset promluvit s Klausem a vyřídit jednu věc. Nejvíce, co se mu na jeho rozhodnutí nezamlouvá, je skutečnost, že neví, jak a kdy o tom promluvit s Hayley… Na čele se mu opět vyrýsují vrásky, když se nad tím mračí.
Když přemítá nad Hayley a nad tím, co se mezi nimi událo… téměř plynule se mu vybaví, jak o ní mluvila Esther. Má o Hayley strach. Stačí, když pomyslí na to, co Esther provedla Genevieve, aby přesvědčila Kola. Má obavy z toho, co je matka ochotná udělat, kvůli tomu, aby změnil názor on sám. Tiše si nad tím povzdechne. Má zrovna jednu z těch chvil, kdy stojí u okna, za záclonou se založenýma rukama a vyhlíží na noční ulici.
Jedna z drobností, které ho na tom trochu těší je ta, že Esther nijak nezmiňovala Sophie. Doufá v to, že tedy netuší, že je také jednou z jeho slabostí.
Jako by jeho mysl sama plynula. Z úvah o Esther se dostane k úvahám o Lorentovi. Tak ho jmenovala Rebekah. Jednou z prvních věcí, kterou udělá, bude, že si dotyčného najde, vyzpovídá ohledně Hope a Esther a po té, s ním zúčtuje za to, že mezi Klausem a jím je to teď takové. Bezděky nad tím sevře silně v pěsti. Pocítí slabý záchvěv zloby… Zavře na moment oči, mírně sklopí hlavu a prudčeji vydechne, ve snaze se uklidnit. Jenže se mu to moc nepodaří. Ačkoliv má na něj přítomnost Sophie uklidňující vliv a vcelku to všechno zvládá docela s nadhledem, i to má své hranice. Sotva zavře oči a ponoří se do tmy, v jeho mysli ožije obraz jeho rudých dveří a on si až příliš dobře uvědomuje, co za nimi je. I když se to snaží potlačit, přesto si to částečně najde cestu do jeho nitra, ten tlak je téměř neúnosný. Zvedne jednu z rukou a překryje si dlaní oči a palcem a prsty se chytí za spánky. Ze všech sil se snaží ty výjevy, ten nápor, vytěsnit, potlačit, přejít. Párkrát se zhluboka nadechne a pomalu vydechne. Snaží se něčím, čímkoliv rozptýlit. Co mu z toho nakonec pomůže je tichý pohyb, který jej probere. Zvedne hlavu a ruku spustí zpět. Pohlédne směrem k Sophie a zaznamená, že se v posteli otočila. Znovu si tiše povzdechne. Odejde od okna a zase se posadí….

Ráno, když se začne pomalu rozednívat, vstane a opustí Sophienin pokoj. Vydá se dolů, do kuchyně a obývací části. Cestou ho napadne, zajít pro kávu, kterou si rád také dá a něco ke snídani pro Sophie. Odejde na chvíli z jejího bytu. Ví o jednom obchodě i kavárně kousek od místa, kde Sophie bydlí a tak tam zajde.
Netrvá mu to dlouho, i když nijak nespěchá pomalu probouzející se čtvrtí. Podle poslední zkušenosti vybere Sophie ke snídani zase nějaké sladké pečivo a vezme k tomu dvě kávy.
I s tím se vrátí zpátky k Sophie. Stihne to akorát. Sotva postaví kelímky i papírový sáček s pečivem na kuchyňský stůl, zaslechne o patro výš, známky toho, že Sophie vstává. Otočí se tedy na patě a zanese to a postaví pro změnu ke stolu. Rozestaví kelímky na stůl tak, jak většinou sedají, když se u ní zastaví. Vzpomene si i na to, odkud Sophie naposledy brala talíř. Vrátí se k lince a jeden ze skříňky vytáhne. Pak na něj vysype sladké pečivo a postaví ho na stůl, před Sophie.
Krátce na to zaslechne Sophie na schodech. Zkoumavě k ní vzhlédne.) Dobré ráno, Sophie. (Odpoví jí a slabě se na ni pousměje, když zahlédne úsměv na její tváři. Opravdu je to pro něj hezká odměna.) Mně to nevadí. (Stále se nepatrně usmívá.) Nikam nespěchám. (Zavrtí krátce hlavou. Úsměv mu pak zmizí z tváře. Připomene mu to tu skutečnost, že se v sídle nyní cítí doma ještě méně, něž kdy před tím. Sophie tím, ale nezatěžuje.) Ale nechci tě zdržovat… (Pokračuje vzápětí, než Sophie stihne nějak reagovat.) Můžu odejít. (Dodá. Když domluví, tak na ni přestane koukat a obrátí pohled na stůl.) Chtěl jsem mít jistotu, že jsi v pořádku… aspoň trochu… (Dovysvětlí jí ještě důvod toho, proč zůstal. Chvilku se dívá na stůl, u kterého stojí. Když se ho zeptá na Cami, jeho výraz pohasne.) Nevím, ale nemusíš se bát. Můj bratr se o ni postará. (Odpoví jí nakonec. Pronese to přesvědčivě, neochvějně. Přesto nelze přeslechnout chladnější, odtažitější tón, jakým se o Klausovi zmiňuje.)

(Přejde pomalu až k jídlenímu stolu a všimne si na stole kávy a snídaně. Od Elijaha nemohla ani nic jiného čekat. I když tu vlastně strávil celou noc, tak zašel pro kafe a sladké pečivo jako minule, když přišel na návštěvu. Byla vždy zvyklá si snídani udělat sama, ale na tohle by si zvykla hned. Vstát a mít už všechno připraveno na stole? Vzhlédne k němu.) Ujišťuji tě, že mě nezdržuješ. Nemám v plánu dnes někam chodit. (Spíš se jí nikam chodit prostě nechce. Po včerejším incidentu chce být jen zalezlá doma a dívat se na nějaké seriály nebo filmy. Ale vzpomene si na Genevieve. Chtěla za ní jít už včera, ale to odložila kvůli Kieranovi. Genevieve se jí ještě neozvala a ona chce vědět, zda je v pořádku. Ven, ale nepůjde. Raději ji jen zavolá nebo požádá, aby přišla ona.) Chtěla jsem jít za Genevieve, ale nechce se mi v tuhle chvíli chodit mezi lidi. (Přizná mu zcela upřímně.) Včera jsme s Aliseou provedli kouzlo, které by mělo zrušit to Estheřino, ale výsledky zatím neznáme. (Esther. Prostě bude mysleat na Esther a jiné problémy, aby svou mysl pořád nezatěžovala myšlenkami na Kierana. Zeptá se pak na Cami, ale podle Elijahovo odpovědi ani on nic neví. Přemýšlí, kdy se Cami s Klausem tak sblížila, že se o ni tak zajímal. Věděla, že se znají, ale Klaus o ni projevoval strach a pak se o ní sám postaral. Raději tyhle úvahy ukončí, protože by se stejně nikam nedostala. Až v tu chvíli jí dojde, jakým tónem se Elijah zmínil o bratrovi. Bylo to nezvykle chladné.) Určitě ano. (Kývne hlavou.) Stalo se něco mezi tebou a Klausem? (Povytáhne lehce obočí.)

*Když Sophie sejde a zamíří ke stolu, u kterého postává, zkoumavě ji pozoruje. Nechce ji svou přítomnosti nějak narušovat její plány. Není si jistý, co chce Sophie dnes dělat. Každopádně, ale neodejde, dokud se neujistí, že je jí lépe. Po jejím ujištění, že ji nenabourává plány se trochu uvolní. Poslechne si, že chce dnes být doma. Nepatrně na to kývne. I tak z ní téměř nespouští oči, pokud zrovna nesleduje desku stolu. Kouká na ni dost kriticky a zjišťuje, jestli je káva i pečivo na svém místě. Vzhlédne znovu k Sophie, když promluví a poslouchá, co v plánu měla. Nepatrně znepokojeně se pro sebe zamračí. Znovu se na ni zadívá. Domyslí si, proč u ní nastala najednou ta změna.* To bude zase dobré, Sophie. *Ujistí ji povzbudivě. V tu chvíli je jeho výraz velmi přesvědčivý. Přejde po té k židli, kde pro Sophie nachystal kávu a jídlo. Odsune ji, pro Sophie, aby si mohla hned sednout. Mezitím od ní slyší o jejich kouzlení s Aliseou. Pousměje se pro sebe. Líbí se mu, že proti Esther bojují, ačkoliv mu to zároveň připomene její návštěvu v Zahradách a její nabídku, vyhrožování. Úsměv z jeho tváře zmizí. Na chvíli se do toho ponoří a zdá se být mimo.* Esther se patrně, jen tak nevzdá, ale my taky ne... *Pronese pak zamyšleně, když už zase vnímá a reaguje trochu opožděně na Sophieniny slova. Znovu na ni koukne. Tentokrát, ale tak přesvědčivě nezní. V tomhle si opravdu není jistý. Uvažuje nad tím dále, a tak si nevšimne, že Sophie myslí na Cami, ani to, že jí zřejmě neušlo, jak se vyjádřil o Niklausovi. Dojde mu to, až se ho zeptá. Koukne na ni, ale tváří se u toho stejně vážně, jako už chvíli, co začal přemítat o Esther. Chvilku se na ni zamyšleně dívá. Uvažuje, jestli jí něco říkat nebo ji tím nezatěžovat. Po té zavrtí krátce hlavou.* Bratr se na mě zlobí. Zklamal jsem ho, když jsem ho "nechal" na druhé straně a myslel si, že je mrtvý. Sblížil jsem se s Hayley. A co je nejsmutnější a v tom jediném s ním musím souhlasit, nepoznal jsem, že to nebyl on, kdo se tehdy vrátil. V jeho očích je to zrada a on zradu trestá a neodpouští.*Ve stručnosti Sophie nakonec poví, co se stalo. Zůstává vážný, zachmuřený. Chvilku kouká na ni, chvilku na stůl před sebou.* Pojď se najíst. Tohle není důležité. *Během chvilky změní téma. Je pro něj těžké o tom mluvit. Nechce se tím zabývat.* Jak je ti? *Tentokrát se zajímá on o Sophie. Raději se bude zabývat jí, než aby řešili jeho problémy s Klausem.*

(Neujde jí Elijahovo zkoumavý pohled, ale nevadí jí to. U něj si už na tohle zvykla. Koukal vždycky zkoumavě a starostlivě, když se něco stalo. Před ním už stejně nedokázala skrývat své rozpoložení, tak se o to ani nesnažila. V tuhle chvíli stejně nedokáže potlačit své emoce. Sice jí dneska je o něco lépe a dokáže s ním komunikovat, ale nemá nějak sílu komunikovat s jinými lidmi nebo jít do společnosti. Ráda by sice viděla Genevieve, ale jen v případě, kdy by přišla ona za ní. Jak dlouho potrvá tenhle stav, kdy se bude naprosto všem vyhýbat? Povzdychne si.) Nejsem si tím tak jistá. (Nechce mu lhát o tom, jak se cítí a jak to ona sama vidí. Většina lidí jí vidí jako silnou osobnost, ale tohle jen tak nedokáže překonat. Jak by taky mohla, když včera někoho zabila? A nebyl to jen někdo, byl to člověk, kterého měla ráda. Byl to strýc její kamarádky. Byl to nesmírně dobrý člověk, který chtěl vždy jen pomáhat ostatním. A tohoto muže ona zabila. Fakt, že to bylo kvůli jeho uřknutí a chěl zabít Cami, jde teď mimo. Sedne si na židli a pousměje se děkovně na Elijaha. Řekne mu pak o kouzle, které vykonali včera s Aliseou.) Já vím, že ne. Ale nedovolím jí, aby ohorožovala někoho, na kom mi záleží, i když proti ní nemam skoro žádnou šanci. (Ona sama určitě ne, ale co její coven? Jenže coven byl závislý na předcích a co když Esther furt spolupracuje s předky? Musí se od nich nějak odtrhnout. Ne zcela, ale aby nikomu už neublížili. Nemůže jim dovolit, aby zabili někoho dalšího. Díky tónu Elijahova hlasu, když mluví o Klausi, pochopí, že se něco děje. Na jednu stranu Klause chápe, ale na tu druhou ne. To, že nikdo z nich nepoznal, že Klaus není Klausem bylo možná divné, ale ne neobvyklé. Vždyť ani ona sama nepoznala, že John vlastně není John, ale Roderick. Proto se dokáže vcítit do Elijaha.) Věřím, že brzy to nějak vyřešíte. Jste přeci rodina. (Jistě museli už mít tolik neshod a určitě to vyřešili. Vždyť prakticky měli jen jeden druhého. Oni žili věčně a lidé kolem nich umírali. Nerozebírá to nějak podrobně. Pokud o tom Elijah bude chtít mluvit, tak začne sám. Vezme si nakonec něco z talířku, co koupil Elijah. Chvíli jen pojídá, než Elijahovi konečně odpoví na jeho otázku.) Pamatuješ si, jak jsem chtěla oživit Sage kvůli Finnovi? Byla jsem rozhodnutá, že toho muže zabiju, ale udělala to místo mě Genevieve. Udělala to, abych nikdy nemusela vědět jaké to je někoho zabít. Něco jiného je vědomí, že tvé činy dopomohli k něčí smrti a něco jiného je zabít někoho sama. Já... (Zarazí se a trhaně se nadechne. Napije se kávy, protože jí najednou vyschlo v krku.) Já nevím, zda se s touhle stránkou mé osobnosti někdy smířím. Mám pocit, že tady v New Orleans se nikdo nevyhne zabíjení. Stačí jen malá nehoda a člověk může být mrtvý. Jsem už ze všeho toho dění zmatená a unavená. Děje se toho prostě moc. (Teprve před pár dny zjistila, že má sestru a teď tohle. Jak to má všechno najednou vstřebat?)

(Neujde mu po delším pozorování Sophie, že na tom není zdaleka dobře. Přál by si to, ale nediví se tomu. Bude to chtít čas, než jí bude lépe. Poslechne si ji, zatímco se mu svěří, se svými pocity. Není toho sice mnoho, ale jemu to stačí. Dokáže si udělat obrázek, který, jen potvrdí to, co si myslel už dříve. Ví, že to Sophie nese těžce, ale on sám udělá vše proto, aby ji přesvědčil, že to bylo nevyhnutelné a ačkoliv to tak nevypadá, bylo to pro dobro, jak otce Kierana, který se, jen trápil, tak pro jeho neteř Camille, které zachránila život. Počká, až se Sophie posadí a přisune jí židli blíže ke stolu. Po té přejde k té své. Posadí se tak vedle Sophie po její pravé ruce. Zatím přemýšlí, co jí k tomu nejvhodnějšího říct. Mezitím se začnou bavit o Esther a tak to odloží na později. Rozhodně se k tomu, ale chce vrátit.) Byla už i za mnou, se svým návrhem. (Poznamená prostě.) Našla si mě i v Zahradách… (Ušklíbne se nelibě, ale více nerozvede, proč tam byl nebo, co tam dělal.) Samozřejmě jsem jí odmítl, což se jí nelíbilo. (Pokračuje.) Byla pak velmi přesvědčivá, abych změnil názor. (Poznamená a krátce se podívá na Sophie.) Až příliš se zmiňovala o Hayley. Chce dát nové tělo i jí, abychom mohli začít znovu… (Mluví dál a znechuceně se ušklíbne.) Jako by to snad šlo a tím se vše změnilo… (Mračí se nechápavě. Nemůže tuhle matčinu logiku pochopit.) Bojím se, ale že Esther Hayley využije, aby mě přiměla jí na to kývnout… (Řekne jí o svých obavách. Vypadá u toho znepokojeně.) Já, ale tohle nechci… (Mračí se dále a zavrtí rozhodně hlavou.) Vypadá to, že o tobě neví… (Pokračuje dál a znovu se na Sophie koukne takovým zvláštním výrazem. Vlastně tím Sophie naznačuje, jak důležitá je pro něho i ona sama, i když to nerozvádí.) Nemůže tak kvůli tomu ohrožovat i tebe. (Dodá, i když se na to nemůže úplně spolehnout, ale doufá v to. Své obavy si nechává pro sebe, nechce Sophie znepokojovat. Pak udělá přestávku. Když se Sophie svěří se starostmi s bratrem jeho obličej se ještě více zachmuří a posmutní. Nechce se mu to rozebírat více. Stačí, že ho to užírá v nitru. Líbí se mu Sophienin optimismus. Rád by v něco takového také doufal, ale u nich čas běží trochu jinak a vše je složitější, díky tomu tisíciletí. Nepatrně, spíše smutně se nad tím, co Sophie poví pousměje, ale nezdá se, že by to chtěl nějak rozebírat. Nevypadá, že by v něco takového doufal. Sophie se dá do jídla a on toho využije k tomu, že si k sobě přitáhne kelímek se svou kávou a párkrát se napije. Je zahloubaný a chvílemi vypadá nepřítomně. Vrátí se sem až se Sophie rozpovídá. Zpozorní a zaposlouchá se. Sophie jistě neunikne, že má jeho plnou pozornost. Vypadá u toho účastně, chápavě. Občas přikývne. Dozví se tak opět něco, co mu Sophie mohla říct dříve. Nijak na to nepoukazuje. Jen mu přijde zajímavé. Sleduje, jak se tím Sophie prokousává, a jak je to pro ni náročné. Přesto si on stále stojí za svým. Koukne na ni opatrně, když se během řeči zarazí. Natáhne k ní pomalu ruku a lehce se dotkne jejího předloktí. Od toho setkání s Adamem je to, ale pro něj vždy dilema. Je si jistý, že pro Sophie jsou jeho doteky stejně nepříjemné, jako pro Adama. Netuší, jestli to Sophie, jen nedává najevo nebo si už zvykla, i když se mu to nezdá. Někdy možná, když bude lepší doba, se jí na to zeptá. Nyní ji chce, ale svým dotekem vyjádřit svou účast, pochopení, podporu. V případě Sophie snad nikdy jiný úmysl neměl. Jemně její předloktí stiskne a zadívá se jí do očí. I když má sám hodně starostí, problémů, nyní jsou pro něj vedlejší. Jeho pohled je vřelý, chápavý. Chce Sophie konečně říct, co si o tom myslí, ale ona se po napití kávy rozpovídá znovu. Svou ruku stáhne a opět poslouchá. Její nespokojenosti i skepsi z toho, co se ve městě v poslední době děje rozumí. Má to podobně, jako ona a také jí to už párkrát říkal.) V New Orleans to asi jinak nejde, Sophie. (Poznamená nenadšeně, neboť ho to netěší.) Ale já se nevzdám vidiny, že tohle vše je dočasné a jednou to skončí nebo toho nebude tolik. (Poví jí k tomu klidně, ale je vidět, že se k tomu upíná, že ho to popohání a dává sílu jít dál. Povzbudivě se na ni pousměje. I když neví, jak se mu to vždy povede, ale přikládá to k dobrému vlivu Sophie na něj. Proto je schopen jí to tímhle vracet.) Chci se vrátit k tomu, co jsi říkala před chvilkou. (Zvážní a povídá chápavě dále. Kouká při tom na ni.) Věř mi, že já tyhle pocity znám. Vím, jaké to je zabít někoho, na kom mi záleželo, kdo pro mě znamenal strašně moc. (Rozpovídá se. Během toho se trochu zachmuří, protože je to pro něj s oživením vzpomínek od Esther velmi čerstvé a silné.) A nebylo to, jako ve tvém případě. (Pokračuje.) Ty jsi svým činem zachránila Cami a pomohla Kieranovi od jeho trápení, Sophie. (Poví jí svůj pohled, o kterém je přesvědčený a tak zní i jeho hlas.) Vím, že tě to trápí, ale věř tomu, že si pro ně oba v danou chvíli udělala to jediné, co šlo. (Do hlasu se mu postupně dostane procítěný, velmi přesvědčivý podtón.) Nic jiného se dělat nedalo. Ať si o tom myslíš, cokoliv, tak jsi jim pomohla… (Uzavře to. Pozoruje Sophie, jestli to na ni má nějaký pozitivní účinek. K tomu, co načal ze své minulosti se zatím nevrací.)

(Natočí se tělem lehce do straby, když se Elijah posadí vedle ní a koukne na něj. Neprobírají zrovna nejlepší téma, ale cokoliv lepšího než Kieran a jeho smrt. Sice to může být šílené, že jí tohle téma přijde úlevnější, ale bylo to tak. Aspoň pro ni, pro Elijaha určitě ne. Povytáhne překvapeně obočí, když se zmíní o tom, že byla i za ním. Lehce svraští obočí, jak pokračují jeho slova. Zajímalo by jí opravu, co dělal Elijah v Marcelovo Zahradách. Neptá se ho, teď jí nejvíce zajíma Esther. Z jeho slov je spíše zmatená a má na něj víc a víc otázek. Připadá jí jako by mluvil v hádankách a ona má hádat, co tam Esther vše dělala. Chápe, že má Elijah starosti o Hayley. Esther využila Genevieve kvůli Kolovi a to samé by mohla udělat v případě Elijaha a Hayley. Ta ženská prostě byla naprosto šílená. Proč prostě nenechá své děti na pokoji? Proč do toho tahá všechny okolo? Chvilku na něj nechápavě kouká, když se zmíní o tom, že Esther o ní neví. Nechápe, co tím myslel. Esther o ní jednoznačně věděla, když už stihla vyhrožovat Esther, že ublíží právě Sophie nebo Kate. Ale pak pochopí v jakém smyslu o ní Esther nejspíše nevěděla. Kvůli Elijahovi. Zahře je jí u srdce vědomí toho, že Elijahovi záleží na ní. Sice to věděla už dříve díky jeho slovům a starostlivým pohledům, ale pokaždé to člověka zahřeje u srdce.) Můžu vědět, co na tebe vytáhla, aby tě přesvědčila? (Tázavě se na něj podívá, ale její pohled značí i to, že nemusí opovídat, pokud nechce.) Jedno nechápu. Proč nabízí i nové tělo Hayley? Na ní by přeci to kouzlo fungovalo a fakt, že nepožádala ještě nikoho, aby ho provedl, znamená, že být jen vlkodlakem nechce. (Sice tenhle fakt moc sama nechápe, ale to nějak neřeší. Třeba se Hayley chce jen cítit více nezpečně, a proto zůstává hybridem.) Chtělo by to něco vymyslet, abychom se jí zbavili. Abyste se jí zbavili vy. (Jí samotnou nenapadá ani v tuhle chvíli nic. Stále je ještě mimo ze všeho dění a ze zabití Kierana, že prostě nevymyslí nic, jak by se dala zneškodnit Esther. Je to snad horší ještě jak s Benjaminem. Vlastně to je horší a ne jen snad. Esther byla silnější. Pozná pak na Elijahovi, že se mu nechce rozebírat Klaus a tak se k tomu nijak nevrací. Nechce ho nutit mluvit o něčem, o čem nechce. Tohle by si hlavně měli vyřešit oni dva. Slova svěřená jiné sobě možná pomůžou ulevit mysli, ale nic to nevyřeší. Začne mu odpovídat na jeho otázku a rozpovídá se více, než zamýšlela. Jenže na tohle nešlo odpovědět jednoduše. Necítila se vůbec v pořádku, ale nahlas takovou větu nechtěla vyslovit a radši ji zaobalila do více slov a vysvětlování. Zarazí se hned na začátku jedné věty a během další chvilky ucítí na svém předloktí jeho dotyk. Vůbec jí to není nepříjemné, právě naopak. Upíři sice vysílali hodně temnou energii, která se dala přirovnat k smrti, ale když čarodějka chtěla, tak nic z toho nevnímala. A v Elijahovo případě to tak dělala stále. Prostě ten pocit ignorovala a brala v úvahu jen svůj lidský pocit. Jako by snad ani nebyla čarodějkou. Na chvíli sklopí pohled a nadechne se. Pak pohlédne Elijahovi opět přímo do očí. Domluví a následně poslouchá ona jeho. Po jeho prvních větách se musí ušklíbnout. Vždyť on vlastně ještě ani nevěděl o Kaiovi. Nevěděl, že toho ve městě je více, než on vůbec tuší. Ale není to jeho vinna. To ona mu to prostě neřekla. Nepřerušuje ho a dál ho pozorně poslouchá. Jí vůbec nepřipadá, že Kieranovi pomohla od jeho trápení. Možná to v hloubi duše věděla, ale teď jen převožoval pocit z toho, že někoho zabila.) V New Orleans se bude dít vždycky něco. Ať už to bude jen osobní problém pár lidí nebo všech frakcí. Vždycky tu něco bude. (O tomhle se mohla přesvědčit nedávno. Kai, Davina, Esther a další. Vždycky tu něco bylo a bude.) Cami mi málem vykrvácela pod rukama, protože jsem byla až příliš roztržitá, abych jí nějak pomohla. Tomu říkám selhání. Bylo to skoro stejné jako s Monique. Chtěla jsem, ale nemohla. I když v případě Cami to dopadlo dobře. (A v případě Monique za to mohli předci, ale stejně to brala jako obrovské selhání.) Nechci to raději řešit. (Zavrtí hlavou a opět se napije kávy. Mluvit o tom jí prostě nijak nepomůže. Chce se bavit o něčem jiném. O čemkoliv, ale ne o Kieranovi.) Chtěl jsi vědět, kde jsem přišla k té ráně na čele, že ano? (Tázavě na něj pohlédne. Raději se bude popravdě bavit o Kaiovi než o tom, co prožívá.) Vzpomínáš si na toho polovičního čaroděje, jak jsem se tě ptala, zda jsi na někoho takového nenarazil? Tak já ano. Vlastně o něm ví zatím jen pár osob.

(Tohle ráno by mohl považovat za velmi hezké nebýt témat a problémů, které se Sophie stále a opět probírají. Má dojem, že se nikdy nestane, aby za ní mohl přijít, jen tak. Popovídat si o něčem normálním. Nejspíš mu něco takového není souzeno. Napadne jej to, když takhle spolu tráví začátek nového dne. Jakmile začne Sophie zasvěcovat o návštěvě Esther, musel by být slepý aby si nevšiml, že s každou větou, kterou pronese je z toho Sophie víc a více zmatená.) Dobře… (Vydechne rezignovaně a zavrtí krátce hlavou. Usoudí, že mu nezbude, než uvézt Sophie do obrazu. Sáhne po kelímku s kávou a trochu se napije.) Setkal jsem se s bratrem v sídle. Bylo to, potom, co jsme společně probírali to nepovedené kouzlo i jeho návrat. Měl jsem za to, že mám před sebou stále někoho, kdo se za něj vydává. Bohužel jsem nevěděl, že Alisea ten den, co jsem byl u tebe znovu zkusila Niklause přivést zpět a tentokrát uspěla. (Začne to povídat Sophie od začátku, i když má pocit, že je toho hodně. Udělá krátkou přestávku a zavrtí hlavou.) Co udělá jedna ztracená zpráva… (Povzdechne si více, pro sebe, ale pak pokračuje s vyprávěním Sophie.) Měli jsme s Niklausem výměnu názorů, ne právě hezkou. Potom všem už netuším komu, čemu věřit a tak mi chvíli trvalo, než mi došlo, že je to skutečně on. Dal mi najevo, jak moc jsem ho zklamal a pak mě kousl. (Povídá dál. Chvilku kouká na Sophie nebo před sebe na stůl či kelímek s kávou. Na Sophie koukne i na konci věty. Jistě pochopí, co pro něj to kousnutí znamenalo, proč to Klaus udělal.) Nechtěl jsem nikoho ohrozit, tak jsem si vybral jako své útočiště bývalé Marcelovy Zahrady. (Povídá dále.) Požádal jsem Aliseu, aby na to místo na čtyřiadvacet hodin seslala kouzlo. Nikdo nesměl dovnitř a já nemohl ven. (Pomalu se dostává k návštěvě Esther.) Nevím, jak mě tam Esther objevila, ale přišla tam za mnou. Přednesla mi svou představu o tom, že získáním nových těl se očistíme a budeme moct začít znovu… (Částečně použije její slova a nenadšeně se nad tím ušklíbne.) Zároveň mě ujistila, že neexistuje způsob, jak z původního udělat smrtelníka… (Není si jistý, jestli to Sophie tuší, ale už nějakou dobu se jí to chystá říct a tak to udělá nyní.) To kouzlo, co máme, na původní nefunguje… (Oznámí jí to tak, jako by o tom měl jasný důkaz. Taky to tak je. Ví o pokusu Rebekah, který se nezdařil.) Takže ta naděje, že jednou budu moct možná zase žít normálně se mi navždy rozplynula… (Pousměje se na Sophie smutně. Nyní to pro něj není žádoucí, ale svým způsobem to pro něj byla pěkná vidina pro budoucnost. Pak sklopí na moment pohled ke stolu. Uvědomí si, že trochu odbočil, ale za ty informace, které tím Sophie dá, mu to stojí.) Ale zpátky k Esther… (Pohlédne na ni znovu s novým nádechem a odhodláním pokračovat v povídání.) Připomněla mi, jak hrozné věci jsem za tu dobu, co jsem upírem, napáchal. I to, co jsem si mylně myslel, že bylo jinak. (Pokračuje. V tu chvíli, kdy o tom Sophie říká, to má opět v hlavě před očima jako zrychlený film. Tatia a její smrt, když neovládl svou touhu po krvi a po ní další a další, které zaplatili za to, že mu zkřížili cestu. Zadívá se kvůli tomu do prázdna nepřítomným pohledem. Tolik krve, kolik prolil… nejhorší je to vědomí, že si nechal upravit vzpomínky, aby pro něj bylo snazší to překonat a existovat dále. Teď jej to zavalilo a pohltilo jako lavina. Je to příšerný tlak na jeho nitro, mysl, duši… Vždy to nesl těžce, ale styl, a způsoby jakými jedná, jak se chová, jako by si tím kompenzoval, vynahrazoval. Teď s tím, co ví, co si připomněl… přijde mu to hloupé, pokrytecké, zbytečné. Připadá si zmatený, jako by ztratil kus sebe. Neví, jak s tím žít dál. Po chvíli se probere. Tiše si povzdechne, ale na Sophie se nepodívá. Příliš se za sebe stydí, než aby to teď dokázal.) Jsem horší, než Klaus. (Poznamená tiše, jako by to byly hlasité myšlenky, které mu utekly a měly být určeny, jen jemu.) Pokrytec, zbabělec, slaboch…. (Povídá tiše dál. Kouká při tom dolů. Zavrtí po chvilce krátce hlavou.) Ale, jen kvůli tomu, co mi Esther připomněla, názor nezměním. Ta změna by nic nesmazala, vše to zůstane i dál hořkou skutečností, se kterou musím žít. (Mluví i nadále tišším hlasem, ale to, jako by více bylo určeno i Sophie. Pak na ni zase pomalu koukne, ale je vidět, že ten stud, ještě přetrvává.) Esther to teď ví, takže patrně bude hledat další způsob, jak mě motivovat k tomu, abych nakonec kývl. (Poznamená pak a udělá pauzu. Poslechne si Sophie a její postřeh ohledně Hayley. Uvědomí si, že má pravdu a diví se, že ho to ještě samotného nenapadlo.) Upřímně mně to před tím nenapadlo… (Přizná Sophie docela ohromeně.) Nevím, co má Esther v plánu, ale nebude to nic dobrého. (Řekne jí svůj názor a už zase se nespokojeně mračí. Pokývá hlavou nad slovy Sophie. Esther se skutečně musí zbavit, ale jeho ještě vůbec nic nenapadá.) Musím zjistit, kdo a proč se vydával za Niklause. Esther po něm něco jistě chtěla. Musím ho najít a vyzpovídat. (Oznámí pak Sophie jeho úmysly na nejbližší dobu. Bude se muset sejít s Rebekah a zjistit o něm více.) Třeba to k něčemu pomůže. (Dodá s nadějí v hlase. Trošku si pak oddechne, když má za sebou docela náročnou zpověď. Ani netušil, že to ze sebe nakonec vydá. Chvilku Sophie povídá, chvilku ji poslouchá nebo se ji pokouší potěšit, povzbudit, podpořit. I pomocí doteku, když se dotkne jejího předloktí. Skutečně stále více přemýšlí nad tím, jak to dělá, že na ni nevidí žádnou nelibost. Ptát se, ale nehodlá. Zajímá ho něco jiného, na co se vzápětí zeptá.) Sophie ta má roztržka s Adamem… (Začne a podívá se na ni znepokojeně.) Mělo to nějakou dohru? (Zeptá se jí. Hrozně nerad by něco pokazil, ať už možnost, aby Sophie měla další příjem nebo něco, co možná mezi ní a Adamem vznikalo, protože si občas všiml i během toho, jak se Adam na Sophie i ona na něho koukali. Po té uhne očima ke své kávě. Dnes má dojem, že si ji bral zcela zbytečně, protože si ji ani moc nevychutná. Trochu se z kelímku napije, ale pak se zaposlouchá do trápení Sophie. Pozorně se na ni při jejím povídání zadívá. Bohužel jí musí dát za pravdu. Zde se nejspíše bude vždy něco řešit.. Neřekne na to nic, protože Sophie pokračuje dále. Znovu k ní pro podporu natáhne svou ruku a položí ji na tu její. Slabě ji stiskne. Při tom na ni dále chápavě kouká.) Sophie, jsou věci, se kterými nemůžeš udělat nic. (Poznamená pak tiše, když má chvilku.) Ať chceš sebevíc, ať se snažíš sebevíc, tak ne vždy můžeš všechno nebo všechny zachránit. Je to bohužel smutná skutečnost, se kterou nic neudělám ani já, ani ty. (Poví jí svůj názor. Který je docela zřejmý a pravdivý.) Cami je a bude v pořádku. Kieran našel konečně klid. (Povídá dál.) Mysli na to dobré… (Nabádá ji. Nechce, aby se trápila.) Tím, že o tom nebudeš mluvit, to ale nezmizí. Klidně o tom mluv, bude ti trošku lépe. (Pobídne ji.) A já nemám problém, poslouchat. (Dodá, že jemu by to rozhodně nevadilo.) Nechám to na tobě. Nechci tě nutit. (Nechce, aby to vypadalo, že to Sophie musí udělat. Slabě stiskne ještě jednou její ruku a pak tu svou stáhne. Napije se své kávy a pak koukne na Sophie, lehce překvapeně, když začne nyní sama o tom, co minule vůbec nechtěla řešit. Pochopí, že tohle je pro ni mnohem přijatelnější téma, než o Kieranovi. Překvapení rychle zmizí.) To bych opravdu rád věděl, Sophie. (Ujistí ji, protože z jejich slov chápe, že to není, jen tak. Upře na ni své oči a zaposlouchá se opět do jejich slov. Přikývne, že na jejich rozhovor nezapomněl. Snad se pak taky dostane k tomu, co mu řekla Genevieve. Znovu se mu mihne po tváři údiv, když se zdá, že mu něco důležitého uniká.) Povídej. (Pobídne ji, že je připravený slyšet všechno. Tohle totiž pokládá za začátek.)