Sophie´s Flat

*Pomalu se posouvají v tématech dále. Je rád, že některé věci Sophie nerozebírá. Poslechne si její názor na Hayleyinu volbu. Samozřejmě jej to těší. Přesto je pár věcí, které mu dělají starosti, ale ty si nechává pro sebe, ukryté hluboko ve svém nitru, bezpečně před všemi. Nemá v úmyslu o nich komukoliv říkat. Na slova Sophie se nepatrně pousměje a přikývne. Ten úsměv, ale není už tak uvolněný, jako dosud. Čím častěji padá v kuchyni jméno jeho bratra, tím více se mu vybavuje vše, kolem jeho návratu a podivného chování. Sophie na jeho myšlenky o Niklausovi ještě naváže. Nechá ji mluvit a znovu přemýšlí, co s Klausem dělat. Její domněnky přesně vystihují to, co si myslel ještě do předchozího dne také. Co od něho, ale slyšel mluvit o jejich matce. Přemlouvat je, aby přijali její nabídku. To, jak reagoval na zmínce o Hope. Odmítá věřit tomu, že by se bratr na druhé straně až tolik změnil.* Víš, Sophie, také jsem si to zpočátku myslel, že ho ovlivnila druhá strana a jeho pobyt tam. Po včerejšku, co jsem od něho slyšel... Nevěřím, že by se až tak změnil... *Odpoví jí nyní zcela vážně, zamyšleně. Kouká při tom na Sophie. Vypadá znepokojeně, čelo pokryté vráskami.* Jak to kouzlo vlastně probíhalo? *Zeptá se jí. Dříve se nad tím nezamýšlel. Neměl mnoho důvodů. Po včerejším dni, ale stále více přemítá nad tím, co se během toho kouzla událo. Sophie mu přijde jako jediná objektivní osoba, která mu na to může odpovědět. Tázavě se na ni podívá. Nějak ho přejde díky tomu nálada na žertování a tak se na Sophieniny otázky, kdo mu pověděl o její srážce s Adamem, jen nepatrně pousměje, ale je to spíše křečovitý úšklebek. Místo slovní odpovědi se napije kávy. Ještě mu v kelímku trochu zbývá. Má za to, že to příjemné povídání skončilo a tak se tomu přizpůsobí. Poslechne si Sophieniny reakce na jeho obavy o ni. Tak docela s ní nesouhlasí. Podle něj by měla být podezíravá ke všem, ale to si nechá pro sebe. Jeho mlčení je tedy nejspíše víc, než výmluvné. Nechce se s ní o tom dohadovat. Oba to vnímají jinak.* Beru tě za slovo, Sophie. *Z toho všeho se mu nejvíce zamlouvá ten závěr a tak se ho chytí a zareaguje na něj. Stejně už si dal za úkol zjistit, kdo, že je to ten nájemník, kterého si Sophie domluvila. Proto o tom už dál nemluví. Chvilku se baví o tématu rodina, která mu opět působí, jen vrásky z toho, co se zase děje v té jeho. Zkoumavě tak kouká na Sophie a přemítá, jestli už ví o Esther. Přemýšlí, jak na tohle téma navázat. Musí na Esther Sophie upozornit. Ona se, ale zabývá ještě Genevieve a tak ji poslouchá.* Ano vybrala si za svého komplice Hayley. *Podotkne.* Nejspíše proto, že obě tou dobou postihly podobné osudy. Obě postihla změna, kterou nechtěly, ale musely přijmout, jestli chtěly žít. *Poví tak Sophie k tomu své domněnky. Po té dopije kávu a postaví prázdný kelímek na stůl. Pak na chvilku zpozorní, když se Sophie zmíní o tom, že by ji musel zabít. Hned pochopí, jak to bylo myšleno a na moment se nad tím pousměje a zavrtí krátce hlavou. Tohle je pro něj dost citlivé téma, protože už to jednou musel udělat. Přesto je rád, že nad tím Sophie dokáže vtipkovat.* Raději ne, Sophie. *Odpoví jí na to s letmým pousmáním, ale jeho oči zůstanou vážné. Slabě si povzdechne a na chvilku sklopí pohled k desce stolu před sebou. Více se k tomu nevyjadřuje. Nechce na to vzpomínat. Pak k Sophie zvedne opět pohled s lehkou otázkou, než mu dojde, co si to chce natočit. To se krátce upřímně pousměje, neboť to v tu chvíli jinak nejde.* Když ti to Genevieve dovolí... *Odvětí pobaveně a pak na moment semkne rty do úzké linky.* To ano, neskutečné a zcela zbytečné. *Přikývne pak na svou rozepři s Gen. Když si vybaví rozhovor s Genevieve na plantáži, prostě nad tím nechápavě zavrtí hlavou.
Pak se objeví Adam. Jejich téma hovoru - pračka - poslouchá to, protože nemá na výběr. Přesto je docela rád, že má díky tomu možnost Adama osobně poznat.
Když se představují a podají si ruce, okamžitě na Adamovi pozná, že něco není v pořádku. Jelikož je na světě tisíc let a Adam není první čaroděj, se kterým se seznamuje, a který ho zřejmě nezná. Pozná, ale reakci, kdy se čaroděj prvně "setká" s upírem. To Adamovo překvapení v očích mu neunikne. Přesto dál dělá, jako by se nic nestalo a ničeho si nevšiml. Jemu se, ovšem opět potvrzuje, že v tomhle městě skutečně není nic náhodné. Přemítá nyní, jestli Adamovo seznámení se Sophie bylo také úmyslné nebo Adam netuší, že je čarodějka a vede zdejší coven. Uvažuje nad tím během jejich následné konverzace. Pokývá po té hlavou, co se Adam zmíní, že má kapelu a potvrdí mu tak i to, že vystupoval na oslavě.* Ano, tak jsem si to myslel dobře. *Odvětí a koukne po té z Adama na Sophie.* Vím, Sophie se mi zmínila.  Podle všeho se jí ta akce povedla skvěle. *Poznamená k Adamovi, když na něho opět kouká, ale ke konci se podívá na Sophie se slabým pousmáním. V očích se mu pobaveně zajiskří, když Adam pak potvrdí, že na Sophie opravdu narazil. Slabě mu zacukají koutky, protože o tom ví, ale nechce, aby tohle Adam tušil.* Měl jste štěstí, Adame... *Podotkne a znovu na něj krátce koukne. Adam po té opustí kuchyň a vydá se do patra prát. Sophie začne hledat nejspíše nájemní smlouvu. On sám má tak chvilku proto, co právě objevil. Dívá se zamyšleně směrem, kterým Adam odešel a uvažuje, co je ve skutečnosti zač. Z jeho přemítání jej probere Sophie svými slovy. Koukne na ni a jeho pohled naznačuje, že tak jednoznačně si tím jistý není. Popojde blíže k ní, aby nemusel mluvit moc hlasitě.* Jsem si jistý, Sophie, že si najala ten byt čaroději... *Pronese k ní tiše, ale velmi přesvědčivě. Při tom na ni koukne.* Tuhle reakci poznám. *Pokračuje dále, dříve, než na to Sophie může reagovat.* Jeho první "kontakt" s upírem. *Dodá ještě. Otočí hlavu opět nahoru ke schodům. Teprve nyní nechá Sophie možnost reagovat.* On ví, že jsi čarodějka? *Koukne opět na Sophie, aby si udělal jasno.*

"No, zjistil jsem to až teď. Asi jsem trošku ztratil přehled v tom kolik mám oblečení.. Vždycky nechávám praní na poslední chvíli, protože je to otrava," usměje se a pokrčí rameny. Většinou to vážně enchával takhle na poslední chvíli, protože se mu do toho nikdy moc nechtělo. A tentokrát se mu to vymstilo, no. Ale zdá se, že Sophie nějak extra nevadí, že přišel bez trička k ní domů. "Tak jo. Ale vždycky si můžu dojít vyprat ke svojí domácí, ne...?" podívá se na ni možná i trošku prosebně a usměje se. Potom už jdou do kuchyně, kde se Adam seznamuje s Elijahem. Nebylo by na tom ani nic zvláštního, kdyby na sobě měl tričko. No, vlastně by to bylo zvláštní i tak, protože ten chlápek, o kterém si myslel, že je Sophiin přítel, má na sobě oblek. A navíc je to upír. Tedy Adam si to myslí aspoň podle toho, co viděl, když si s ním podal ruku, tohle totiž nikdy nezažil. Věděl, že je čaroděj, že by to měl poznat... A taky to poznal. Snad si toho ten upír nevšiml. "Ta akce byla úžasná. Klobouk dolů, že to zvládla takhle zorganizovat," koukne na Elijaha a potom na Sophie. Je to už poněkolikáté, co jí řekl, že se ta akce povedla. Když řekne, že měl štěstí, jenom přikývne. "To jsem měl. Lepší společnost na oslavu Nového roku jsem si snad přát nemohl." A ještě k tomu mu nabídla, že mu pronajme byt. Lepší to být opravdu nemohlo. Potom vezme koš s oblečením, a jde nahoru do koupelny. Prádlo nějak nahází do pračky, přidá tam prášek a dá to vyprat. Je to chlap, trvalo mu to trochu déle, takže ti dva dole si klidně mohli povídat. Koš nechal v koupelně, takže se teď vrátil dolů s prázdnou. Trošku se zamračil, když viděl, že Elijah stojí blíž u Sophie. Snad jí nechce nic udělat. Nevypadal tedy tak, ale je to upír, od těch nikdy nevíš, co čekat. "Hotovo. Tvoje pračka zdá se funguje," řekne s úsměvem a sleduje ty dva.

(K tématu Hayley už se nijak nevrací. Elijah jí řekl to nejpodstatnější a ona se k tomu vyjádřila po svém. Další slova už jsou naprosto zbytečná a navíc to nechce podrobněji rozebírat, když se jedná právě o Hayley. Přesunou se k rozhovoru o Klausovi, který rozhodně už není tak úsměvný. Poslouchá Elijaha pozorně. Nechápavě se na něj zadívá. Netuší, jak se Klaus choval, aby Elijah změnil na celou věc názor. Po jeho otázce se na chvíli zamyslí, aby si vybavila průběh kouzla.) Poté, co jsi byl v limbu, se se mnou Alisea spojila, aby měla větší sílu. Poté začala kouzlo, zaříkávání. Zabila toho vlka jako oběť, i když podle mě to byla hodně malá oběť. Klaus je sice napůl vlkodlak, ale také napůl upír. Někdo by si za jeho duši mohl vyžádat dokonce dvě nevinné lidské duše. (Tím někoho myslela Legbu, ale to tady nebude Elijahovi vysvětlovat. Alisea to kouzlo vytvořila tak, aby nemusela obětovat lidskou duši. Jenže když chce někdo někoho oživit, vždycky se za to platí životem někoho jiného.) Pak spojila krev a popel. Popel byl jistě Klausovo, ale krev netuším. Nejspíše také jeho. Kouzlo probíhalo normálně, ale pak Alisea začala rodit a kouzlo se přerušilo. Proto jsme si všichni mysleli, že to nevyšlo, ale Klaus se tam pak objevil. Nijak jsem nad tím popravdě nepřemýšlela. (Pokrčí rameny. Teď když na to myslí, tak se jí to začíná zdát divné. Kouzlo nebylo dokončeno. Jak tedy Klaus mohl oživnout? Před tím na to nějak neměla myšlenky. Alisea rodila a o nějakého Klause se pak nestarala. A ani potom. K Adamovi už se pak také nevrací. Slíbila Elijahovi, že si dá pozor a to samozřejmě dodrží. Pak se baví o Genevieve. Na Elijahovo poznámku, proč si vybrala Hayley už nic neříká. Možná na tom bylo něco pravdy a možná ne. Genevieve jí řekla, že chtěla vědět, kdo byl vrah Klause. Raději to dál nerozebírala, akorát to otvírá staré rány a ona se nechce cítit jako předtím. Lehce se jen pousměje na odpověď Eijaha o jejím případném zabití, což bylo samozřejmě myšleno v legraci. V tu chvíli ani nepomyslela na to, že jí vlastně už jednou zabil. Pobaveně se pak usměje, když zmíní jejich natočení, ale už k tomu nic neříká. Pomalu už uzavřeli všechny témata, ale k poslednímu se nedostali kvůli příchozímu Adamovi.
Prostě chlapi. (Protočí oči, ale u toho se pobaveně usměje. Nemůže říct, že ona sama by byla kdovíjak pořádná, ale věci si prala postupně a ne všechny najednou, když už neměla skoro co na sebe. Krátce se zasměje.) Pokud mě zastihneš doma. (Pokrčí rameny a lehce se usměje. Sice netrávila každý den mimo svůj byt a už vůbec ne na celý den, ale stávalo se to. Občas prostě byla k nezastižení a někdy dokonce i úmyslně. Jsou prostě dny, kdy chce být jen sama a s nikým se nevidět. Dopřeje pak Elijahovi a Adamovi chvíli, aby se seznámili a nijak jim do toho nezasahuje. Jen občas přelétne pohledem z jednoho na druhého. Usměje se, když se baví o té párty, kterou organizovala. Dokonce i teď ji těší, když někdo řekne, že se to opravdu povedlo. Podívá na Elijaha zrovna, když mu zacukají koutky. Přimhouří oči a zakryje si dlaní na moment obličej. Proč musel Adam přijít zrovna, když tu byl Elijah a před chvílí se o něm bavili? Jakmile odejde Adam nahoru a ona najde nájemní smlouvu, tak se podívá na Elijaha a řekne mu své k Adamovi. Jenže jí neujde jeho pohled. Vážně byl Elijah stále podezíravý? Pozoruje ho, jak jde blíže k ní a poté se mu koukne do očí, když poví větu, která jí naprosto zarazí. Vážně byla tak blbá, že to nepoznala? Co se to s ní v poslední době děje? Nepoznala, že Adam je čaroděj. Nenapadlo jí jednoduché lokační kouzlo na nalezení muže, který měl pletky s její matkou. Poslouchá ho dál. Zhluboka se nadechne a pak vydechne.) Nechápu, jak jsem to nemohla poznat. (Zavrtí hlavou a prohrábne si vlasy. Přemýšlí pak na jeho otázkou. Nezdálo se jí, že by na ní Adam koukal nějak zvláštně. Vzpomene si pak na jejich rozhovor ohledně toho, co tu vlastně Adam chce řešit. Říkal, že by jí to přišlo bláznivé.) Nemyslím si. (Dál už nic nestihne říct, protože uslyší kroky. Vzhlédne ke schodům a podívá se na Adama. Neujde jí jeho zamračení. Jenže na to se teď ona nesoustředí. Zadívá se na něj, aniž by něco řekla na jeho slova. Vypadá to, jako by ho pozorovala kvůli jeho odhalené hrudi, ale ne. Netrvá moc dlouho a potvrdí se jí Elijahovo slova. Adam byl vážně čaroděj a ona teď sakra neví, co si má myslet. Vzpamatuje se a sklopí pohled k nájemní smlouvě.) Tady je ta nájemní smlouva. Stačí jí jen podepsat. (Přejde ke stolu a sama podepíše oba dva papíry. Jeden pro ni a jeden pro Adama. Otočí se k Adamovi a podá mu propisku.)

*Neujde mu, jak se na něho Sophie kouká, když mluví o Klausovi. Čím déle nad tím přemýšlí a přehrává si v hlavě jeho chování, nachází stále více odlišností, které se mu zpočátku zdály, jen jako důsledek jeho pobytu na druhé straně. Teď o tom stále více pochybuje.* Jeho chování i jednání je naprosto odlišné od toho, jaký byl před tím. Mohl se změnit, ale ne až tak moc, Sophie. *Odpoví jí na její němou otázku, když na něho tak nechápavě hledí.* Mám také pocit, že se mi vyhýbá. V ten den, kdy se "vrátil". Chtěl znát novinky a pak hned zmizel. Už tehdy mi přišlo až moc zvláštní, že se nezajímal ani slůvkem o jednu důležitou věc. Vůbec se o tom nezmínil, nezeptal se... *Promlouvá k Sophie dál, ale také to zní, jako by nahlas přemýšlel a uvažoval znovu nad těmi událostmi. Sophie ho po té seznámí s průběhem kouzla. Až dnes díky ní, zjistí všechny podrobnosti. Po celou dobu na ni pozorně kouká a poslouchá ji. Nejspíše by mu to začalo být podezřelé, sotva se Klaus objevil ve dveřích toho pokoje, kde Alisea rodila, kdyby o tom věděl. Teď je mu jasné, že toho nedokončeného kouzla někdo využil ve svůj prospěch. Někdo - Esther - je o tom přesvědčený, že "Klaus" je s ní ve spojení a nejspíše ho k nim poslala, aby se je pokusil přesvědčit, přijmout její nabídku, popřípadě zjistit nějaké pro ni užitečné věci.* Podle mě to nedokončené kouzlo použila ve svůj prospěch Esther. *Vydechne po chvilce, kdy už Sophie domluvila, ale on si to všechno pomalu v hlavě skládal. Koukne při svých slovech na Sophie téměř zoufale, když mu to dochází.* Naše matka, je ve městě, živá... *Dovysvětlí, kdyby snad Sophie nevěděla, o kom mluví. V jeho hlase lze slyšet znepokojení, obavy.* Jsem si jistý, že už nějakou dobu, i když to vím teprve od včerejšího dne. *Pokračuje.* Opět nám chce diktovat, co je podle ní správné, co podle ní musíme udělat.... *Dodá nespokojeně, znechuceně, chováním a přístupem matky. Povzdechne si. Koukne ze Sophie někam na stůl.* Nejspíš použila to Aliseyno kouzlo, aby k nám někoho poslala. To nebyl Klaus, kdo se vrátil. *Tuhle skutečnost si uvědomuje až nyní. Zvedne ruku, opře se loktem o stůl a palcem a ukazováčkem si sevře kořen nosu. Mírně skloní hlavu a zavře na chvilku oči. V tuhle chvíli si nepřeje nic víc, než dostat do rukou "Klause" a zjistit, co je zač, a co chce. Nejspíše by to pro dotyčného nedopadlo dobře a patrně by z toho nevyvázl živý. Během vteřiny mu probleskne hlavou ta skutečnost, která způsobí, že se v něm na krátkou chvíli téměř zastaví srdce. Pustí nos svůj nos a ruku nechá klesnout na stůl, otevře oči a nepřítomně šokovaným výrazem se zahledí do prázdna. V tu chvíli vypadá, jako by na něj sáhla smrt. Řekl mu o Hope. Ohrozil život své neteři, protože předpokládá, že už jí to dávno vyzradil. Je sice chráněná kouzlem, ale je si jistý, že to Esther na dlouho nezastaví. Chvilku hledí do prázdna a pomalu se vyrovnává s tou skutečností. Bude muset o tom dát vědět, co nejdříve ostatním, hlavně Hayley. Budou muset vymyslet něco, jak Hope opět ochránit. Každopádně si je jistý, že jakmile se mu Klaus dostane do rukou nebude žít dlouho. Stejně jako Esther. Nyní, když v něm bublá zlost, to vše vidí podbarveně rudou barvou. Znovu získá kontrolu nad svým tělem, projeví se to prvně tím, že zavře na moment oči. Když je otevře, trochu se uvolní v zádech a opře se o opěradlo židle. Na Sophie pohlédne mlčky. O Hope jí říct nemůže. Musí si to nechat pro sebe. Naštěstí nebo naneštěstí jejich rozhovor přeruší Adamův příchod. Během jeho pobytu v kuchyni, vzájemném představování a zjištění, že má před sebou dalšího čaroděje, podaří se mu s tím nejnovějším zjištěním trochu srovnat.
S Adamem tak proto mluví zcela normálně, nejde poznat, co se v něm odehrává. K povedené oslavě Sophie už se nevrací. On prožil ze svého pohledu úžasný konec roku a neměnil by. Nechá si to, ale pro sebe.
Když se Adam vzdálí, využije toho, a řekne svůj poznatek Sophie. Koukne na ni docela překvapeně, když od ní slyší, že si na Adamovi ničeho nevšimla. Také ho to dost znepokojí.* Sophie, buď opatrná, prosím... *Zopakuje jí svou žádost, nyní o dost naléhavěji. Kouká na ni starostlivě. Přibylo mu k tomu o pár důvodů navíc. Stojí blíže u ní a tak jí to poví stejně tišším hlasem, jako před tím svůj názor na Adama. Přikývne pak, když mu odpoví, že Adam o ni nic nedpřirozeného netuší.* Teď už, ale ví přinejmenším o upírech... *Řekne spěšně, ale tiše. Slyší totiž Adama nahoře, jak se k nim vrací. Vzhlédne k němu vzhůru zrovna, když se mračí. Zkoumavě se na něho zadívá.* Děje se něco? *Neodpustí si nakonec svou otázku k Adamovi. Měl by o něm vědět mimo to, že je upír i fakt, že je velmi všímavý. K pračce ani její funkčnosti se nevyjadřuje. Přesto ho udiví, že Sophie evidentně i přesto, co nyní zjistila o Adamovi, mu ten byt pronajme. Není z toho právě nadšený, ale nemůže do toho Sophie mluvit. Nejspíše by to tedy zkusil, ale ne před Adamem. Na tváři se mu objeví nelibost nad průběhem. S výdechem poodstoupí od Sophie a přejde trochu rychleji k oknu. Založí si ruce na hrudi a vyhlédne ven, přes záclonu. Samozřejmě i tak vše v bytě pečlivě poslouchá. Přestává ho bavit, hrát si na schovávanou s Adamem, když už o něm ví, i když si Adam nejspíše myslí, že nic nepoznal.*

Už jí na to nic dalšího neříká. Ne, že by byl nějaký velký bordelář, ale k praní se vážně nikdy moc neměl. Byla to prostě strašná nuda, i když to bylo jenom o tom, dát prádlo do pračky. A přebrat ho. Jo, v tom byl ten problém, to byla ta největší nuda. Při jejích dalších slovech jen pokrčí rameny. Buď na ni bude mít štěstí nebo ne, to se uvidí. Však on taky nebude pořád zalezlý jenom doma. Sice teď má něco jako volno, ale musí nějak začít řešit to, kvůli čemu přijel do New Orleans - musí někde najít čarodějku, která by mohla vědět něco o jeho rodičích. Kdyby tak věděl, že je Sophie čarodějka, všechno by to asi změnilo. Vidí, že Sophie těší i teď, když jí někdo tu párty pochválí. Asi ji bude muset takové věci chválit častěji, až ho teda na nějakou další pozve, jak mu slíbila. Když pak schází ze schodů, tak se musí zamračit, protože je Elijah nějak blízko ní. Když se ho zeptá, jestli se něco děje, jenom zavrtí hlavou. "Mělo by se něco dít?" dodá nakonec ještě. Neunikne mu, jak se na něj Sophie kouká. Není to ale nic zvláštního, vždyť na sobě pořád nemá triko... Myslí si, že to bylo kvůli tomu. Koho by taky napadlo, že zjišťuje jestli je čaroděj nebo ne? Sejde až dolů k nim a na stole už leží nájemní smlouva, kde je napsáno všechno potřebné, včetně nájmu. Vezme si od ní propisku, když mu ji podává, a podepíše se taktéž na oba dva papíry. "První nájem ti přinesu co nejdříve, ať dlouho nečekáš. V tomhle jsem pořádnější než v praní oblečení," pousměje se a položí propisku na stůl. Asi by teď měl jít, nezdá se mu, že by tady měl dál otravovat. Nějak se ještě nemá k tomu, aby odcházel... Nechce totiž nechat Sophie samotnou v přítomnosti tohohle upíra, když ani pořádně neví, co je zač.

(Nechápavě se dívá na Elijaha, když mluví o Klausovi. Copak se Klaus snad natolik změnil, že z toho je Elijah tolik znepokojený? Po chvíli se dočká nějakého vysvětlení, i když to zrovna celé o moc nepochopila. Nejspíš by musela Klaus zažít na vlastní oči, aby věděla, jak moc se změnil. Poslouchá pak i další Elijahovo slova. Povytáhne obočí. Možná by byla více v obraze, kdyby věděla o jakou věc se měl Klaus zajímat, ale nezajímal. Takhle je naprosto zmatená. Ale očividně jí Elijah neřekne o co se jedná. Kdyby chtěl, už by to věděla. Raději se proto na nic neptá a přemýšlí nad tím vším mlčky. Nechápe, jak by se Klaus mohl tolik změnit. Řekne mu pak o průběhu kouzla a čeká na nějakou jeho reakci. Té se dočká po chvilce. Povzdychne si, když uslyší opět to jméno. Esther. Chce na to něco říct, ale Elijah jí předběhne. Vyslechne si ho až do konce. Jeho vysvětlení by rozhodně dávalo smysl. Alisea kouzlo nedokončila, ale i tak Klaus oživl. A jak se zdá, tak vlastně to vůbec nebyl Klaus. Tohle byl další problém. Bůh ví, kdo byl vlastně teď v těle Klause. I když by jí zajímalo, co chce Esther zjistit od někoho, koho tam dosadila. Nebo je měl ten někdo přesvědčit, aby přijali její nabídku? Byla si totiž naprosto jistá, že tu nabídka nedala jen Kolovi. Možná ne ještě všem, ale jistě to měla v plánu.) Vím o Esther. (Poví nakonec. Jenže teď nebyla schopná na nějaké další slova. Potřebovala to všechno vstřebat. Vidí na Elijahovi, že ho celá ta situace trápí. Jenže ona teď neměla žádnou odpověď ani řešení. Genevieve kvůli Esther trpěla a teď se vlastně ukáže, že oživl někdo jiný než Klaus? Nestačí se k Esther už nijak vyjádřit, protože přijde Adam a před ním to rozhodně nebude rozebírat. Po odchodu Adama nahoru do koupelny, si povídá Sophie s Elijahem o Adamovi. Dozví se díky tou, že je čaroděj a ona je nejspíš naprosto tupá, že to nepoznala.) Vždycky jsem. Znáš mě přeci ne? (Lehce se pousměje, aby celou tu situaci odlehčila. Nechce prostě věřit tomu, že by narazila na nějakou další osobu se špatnými záměry. Na světě existovali přeci i normální čarodějové, kteří nechtěli spáchat nic zlého. Na moment zavře oči, když jí Elijah připomene fakt, že Adam se právě dozvěděl o tom, že u ní v bytě je upír. Vydechne a pak sleduje Adama, jak schází dolů. Mlčky pozoruje Elijaha a Adama, jak si vymění otázky. Potvrdí si že je čaroděj a pak mu dá podepsat nájemní smlouvu. Jakmile Adam podepíše smlouvu, dá mu kopii. Kývne na jeho slova.) Máš čas. (Lehce se pousměje. Myslela si, že Adam prostě teď odejde, ale nic. Koukne se nejprve na Adama a pak na Elijaha. Zhluboka se nadechne. Tohle jí přestává bavit.) Bože, tohle je vážně směšné. Fajn asi všichni začneme znovu, že? Adame, tohle je Elijah Mikaelson jeden z Původních upírů. (Koukne se na Elijaha a zpátky na Adama.) Já se jmenuji Sophie Laveau, ale mé předchozí příjmení bylo Deveraux. Jsem čarodějka. Přesně jako ty.

*O Esther ani o svých pochybách ohledně Klause už nepokračuje, protože to před Adamem nechce řešit. Když se zde objevil, doufal, že z toho bude krátká návštěva a po jeho odchodu bude moct se Sophie pokračovat v tom, co začali řešit. Vše se ovšem zkomplikovalo hned při jejich představování. Fakt, že Adam je čaroděj v jeho očích nevěstí nic dobrého, hlavně po tom, co zde od svého příchodu už stačil zažít.
Hned jak mají příležitost to se Sophie probrat, ji na tento fakt upozorní. Její nepozornost ho znepokojuje a také zlobí, protože se mu Sophie v tom zdá málo zodpovědná. Už tolik nebere v potaz jeho zkreslený náhled na ni. Když ho ujišťuje, že ona je opatrnost sama, koukne na ni dost pochybovačně a je patrné, co si o jejich slovech myslí. Říct už jí na to nic nestihne, protože se objeví Adam. Nelíbí se mu, jak si ho měří. Přesto se drží překvapivě dobře a docela i v klidu, i přesto všechno, protože je docela rozladěný od předchozího dne. Raději se od těch dvou trochu vzdálí a přejde k oknu. Je to pro něj nepatrný odstup, ale opravdu se snaží ze všech sil. Založí si i ruce, jako by si je tak zároveň i držel, aby třeba neudělal něco unáhleného. Dívá se z okna, ale velmi dobře slyší každý zvuk za sebou. Šustění propisky po papíře, i vzájemné domlouvání Sophie a Adama. Předpokládá, že tím je návštěva u konce a čaroděj odejde. Zdá se mu, ovšem, že se k odchodu moc nemá. Ucítí na sobě jeho pohled. Otočí se od okna do pokoje a pohlédne na něj tázavě. Vidí na něm, nelibost a nespokojenost, ale není si přesně jistý, proč. Podle Adamova chování usuzuje, že o upírech slyšel, ale o Původních nejspíše ne. Možná to bude jeden z důvodů, proč se chová tak zvláštně. Cítí, jak v kuchyni o dost stouplo napětí a přestává ho to bavit. Chce promluvit a tak se nadechne a pootevře ústa. Sophie se, ale rozhodne pro stejný postup, jen je o něco rychlejší. Nechce ji skákat do řečí, a tak s výdechem zase pusu zavře. Spustí ruce dolů. Sleduje střídavě Sophie a Adama, když je Sophie představuje znovu. Když Sophie Adamovi oznámí, že on patří k Původním, se zájmem znovu otočí pohled na Adama a nespouští jej z očí. Otočí se od okna nyní úplně, čelem k nim. Pomalu se k nim vydá zpět. Cestou si levou ruku strčí do kapes kalhot. Má na jazyku poznámku, možná trochu rýpavou na Adamovu adresu, ale nakonec si ji odpustí. Dojde blíže k nim. Přesto se zastaví tak, že se nachází blíže k Sophie. Od Adama si udržuje jistý odstup. Ještě neví, jak na tohle "odhalení" zareaguje, ale každopádně je ve střehu.*

Adam se na Elijaha vážně kouká dost zvláštně, nedůvěřivě. Je to upír, sice se ještě se žádným pořádně nesetkal, ale rozhodně o nich slyšel. Byli to vlastně chodící mrtvoly, které žily z krve normálních živých lidí. Ne, že by ho někdo vychovával v tom, aby upíry nesnášel, ale zdá se, že to v sobě měl nějak zakořeněné. Někde v hlavě mu zněl slabý hlásek, který mu říkal, že tohle je proti přírodě, že upíři sem nepatří. Jsou to krvežíznivé nestvůry, které zabíjejí nevinné lidi... Když najednou Sophie řekne, že začnou znovu, tázavě se na ni podívá, ale to ona už je začíná znovu představovat. Ale k Elijahovu jménu přidá ještě 'titul', který před tím ten muž vynechal. Původní upír? Co je to zač? Slovo původní dost napovídalo tomu, kdo Elijah je... "Původní upír? Co to povídáš, Sophie?" podívá se na ni nechápavě. O Původních opravdu ještě nikdy neslyšel. Měl by snad? V tu chvíli se podívá na Elijaha, který z něj nespouští oči. Když mu pak řekne to o sobě, zůstane na ni civět hodně překvapeně. Nemůže být čarodějka, protože to by na sto procent poznal. Vždycky to poznal, když se s nějakým čarodějem setkal. Tedy ne, že by jich bylo zrovna hodně, ale pár by se jich našlo. "Ty neůžeš být čarodějka...Já bych to poznal, kdybys byla. Doteď jsem to vždycky poznal," zavrtí nechápavě hlavou a potom nedůvěřivě sleduje Elijaha, který se k nim blíží. Rukou naznačí Sophie, aby o kousek ustoupila, sám udělá krok dozadu. Neví, co od něj má čekat...

(Sleduje Adamovo výraz a neujde jí, jak se dívá na Elijaha. Zpočátku by to jistě nechápala, kdy teď neznala pravdu. Adam je čaroděj a právě zjistil, že Elijah je upír. Ale dost pochybuje o tom, že věděl, že je to zrovna Původní upír. To by na něj jen nekoukal takhle nedůvěřivě, ale nejspíš by rovnou zaútočil. Naprosto ho chápe, ale Elijah byl neškodný. Alespoň pro ni i pro něj, jestliže se z Adama tedy nevyklube nějaký zloduch. Přestane jí tahle hra bavit a řekne Adamovi, kdo je Elijah a kdo je ona sama. Nebo spíše co jsou. Také mu řekne, že ví i o něm. Uslyší za sebou kroky a pak se podívá na Elijaha, který stojí vlastně skoro vedle ní. Jenže jí to vůbec neznepokojuje, vlastně jí to uklidňuje.) Původní upíři jsou první svého druhu. Stvoření pomocí magie a ne obvyklým způsobem požití upíří krve a následné smrti. (Vysvětlí Adamovi s naprostým klidem. Nejspíš se v životě nesetkal s upírem natož s Původním, takže chápe jeho rozpoložení. Sama by asi nejspíše taky dost vyváděla, kdyby v tomhle nevyrůstala. Jenže ona už se jako mladá dívka seznámila s magií a s jinými rasami. Věděla o všem možném a jen tak to z hlavy nešlo vymazat. A postupně se k tomu přidávali další a další informace. Vydechne když jí nevěří, že je čarodějka.) Sama jsem to o tobě taky nevěděla. Za to můžu sama. Ignoruji svůj instinkt v hodně věcech. Jak jsem řekla. Jsem dobrá v tom dělat hlouposti. Ignorace je jedna z nich. (Tohle sice nejsou zrovna moc podpořivá slova jejího výroku, ale takové kouzlo by to podpořit mohlo ne? Otočí hlavu na jídelní stůl, kde byla položená svíčka. Přimhouří na sekundu oči a svíčka se poté rozhoří. Pohlédne pak zpět na Adama.) Už mi věříš? (Přelétne pak pohledem jeho a zastaví se pohledem na Elijahovi. Samozřejmě si všimla toho naznačení, aby šla dál. Skousne si spodní ret.) Elijah je sice upír, ale je to můj dobrý přítel. Svěřila bych mu klidně svůj život. (Pousměje se na Elijaha a pak se zadívá na Adama s upřeným pohledem.) Já vím, že první setkání s upírem není jednoduché, ale osoby se nemají odsuzovat kvůli rase.

*Napadne ho, že kdyby pohledy zabíjely a on nebyl Původní, nejspíše by měl vážný problém. Takhle se Adamovými reakcemi tak trochu baví. Na druhou stranu si Adam ještě neuvědomuje, jaké štěstí ho potkalo, že prvním upírem, ať už původním nebo ne, kterého potkal byl zrovna on. Hodně turistů a návštěvníků tohoto města své první setkání s upírem nepřežijí. Napadne ho to během toho, co Adama sice pozorně, leč docela klidně sleduje. Na jeho reakcích navíc vnímá, že je docela nesvůj, nervózní. Jeho bystrý sluch slyší i to, co si Adam ani neuvědomuje, že by na něj něco prozradilo. Možná i proto se zatím drží spíše zpátky a nechá komunikaci na Sophie. Během druhého představování vidí, že Adamovi to označení - původní upír - moc neříká. Přemýšlí, jak by do toho Adama, co nejsnáze zasvětil, když se začne podivovat. Sophie má na to docela dobré vysvětlení. Se zájmem pak koukne znovu na Adama. Tak trochu z toho má teď docela dobré představení. Ne každý den odhalí čaroděje, co se poprvé setkává s upírem.* Sophie říká pravdu. *Potvrdí její slova, kterými vysvětluje vznik upírů.* Dalo by se říct, že upíři jsou dílem čarodějky. *Poznamená. Zní to jako paradox. Ti, kteří upíry nejvíce odsuzují a pohrdají jimi, stojí za jejich vznikem. Detaily teď, ale vynechá. Mezitím přejde od okna k nim a protože netuší, jak se Adam zachová, dává si na něj pozor a proto se postaví raději k Sophie, na kterou tak zároveň dohlíží, aby nepřišla k úhoně. Zároveň nechce, aby Adam udělal něco unáhleného. Nespokojeně se zamračí, když Adam popře fakt, že je Sophie čarodějka a nevěří jejím slovům. Sophie to začne rozebírat a to na ni dost nespokojený s tím, co slyší, že mu vlastně potvrzuje, jak je občas neopatrná, ačkoliv mu před chvílí zkoušela tvrdit opak.* Sophie... *Zavrtí hlavou. Je pohoršený, nespokojený z její lehkovážností. V jeho hlase je slyšet káravý podtón, jako by byla nějaké nezodpovědné dítě, které právě bylo přistiženo při průšvihu. V tu chvíli Adama dokonale ignoruje, i když, jen zdánlivě. Sleduje pak mlčky Sophieninu ukázku magie. Znovu se zájmem pohlédne na Adama, a čeká, jak se zachová. Musel by být slepý, kdyby si nevšiml toho, jak Adam naznačil Sophie, aby se od něj držela dál, což mu přišlo docela vtipné. Nejspíš by to bral jako urážku, ale Adam ho neznal a to jediné ho v danou chvíli omlouvalo.* Nemám v úmyslu nikomu tady ublížit, Adame. *Promluví na něj uklidňujícím tónem. Poví to chvilku před tím, než na to zareaguje i Sophie. Její slova ho potěší a zahřejí na srdci. Velmi to pro něho v případě Sophie znamená. Když od Sophie slyší, že by mu svěřila i svůj život, jeho výraz, se kterým na Sophie pohlédne na chvilku roztaje. I tímhle ho svým způsobem vyznamenala. Hlavně potom, čím si kvůli němu musela projít.* Snažím se s každým vyjít po dobrém. *Ujistí Adama. Při tom už se zase tváří normálně. Pohlédne na čaroděje zpříma.* Doufám, že to bude i náš případ... *Pokračuje a nepatrně se pousměje.* Ale řekněme, že nevěřím na náhody. *Přejde téměř plynule k tomu, co jej zajímá od samého začátku. Zase zvážní a jeho pohled je teď pronikavější.* Protože mi na Sophie záleží a nechci, aby se dostala do nějakých potíží. Rád bych věděl, co tě sem do New Orleans přivedlo... *Zeptá se prostě, jednoduše, ale je patrné, že chce slyšet pravdu, aby si o Adamovi mohl udělat nějaký úsudek.* Kromě vystupování na silvestrovské oslavě. *Doplní, dává tak najevo, ať na něho Adam nic nezkouší. Přes jistou ráznost je jeho chování a vystupování stále příjemné a uhlazené.*

Poslouchá, co mu Sophie říká o Původních upírech. Nikdy o nich neslyšel, takže tohle pro něj byla velká novinka. Teď ho upřímně nezajímalo, jak vznikli; důležitější bylo to, že právě teď před ním stál podle všeho nejsilnější upír na světě. Ne, Adam zase tak silný, aby si dovolil na tohohle týpka, vážně nebyl. Vlastně nevěděl, jestli by si troufl i na obyčejného upíra, s těmi jeho dovednostmi... Nic na to, co mu řekla, neodpovídá, jenom si měří Elijaha pohledem. Jo, je divnej. Už od pohledu byl zvláštní. Kdo by taky nosil na návštěvy ke své kamarádce - jak později zjistil - oblek? Asi musel být hodně starý, když si potrpěl na tohle. Elegán v obleku, který s chutí zabíjel nevinné lidi. To je příšerné. Popravdě teď vnímá spíše Sophie, než Elijaha, takže nějaké jeho slova, že Sophie říká pravdu, nevnímá. A i kdyby vnímal, neměl by na to jak odpovědět. Teď ani nevěřil, jestli se dá Sophie věřit, když se baví s tímhle upírem. A ještě ke všemu to jsou přátelé, jak se za chvilku dozví. "Jaká čarodějka by byla schopna takové nechutnosti?" podívá se na něj a následně na Sophie. Ano, tuhle Elijahovu poznámku už slyšel. Jaká čarodějka by se takhle postavila proti přírodě a stvořila monsta? Monstra. Až teď mu došlo, že Sophie předtím mluvila o Původních upírech. Množné číslo. "Moment, těchlech Původních upírů je víc?" podívá se na Sophie, chce to slyšet od ní. Jestli byl v téhle místnosti někdo, komu věřil aspoň trošku, byla to právě ona. Když mu začne říkat, jak někdy hodně ignoruje svůj instinkt, vidí na Elijahovi, že se mu to příliš nelíbí. Jakmile mi Sophie dokáže, že je čarodějka tím, že zapálí svíčku, už se na ni dívá trošku jinak než před chvilkou. To jí to vážně nevěřil. Ale přece jenom, ještě si to ověří po svém... Udělá krok k ní a chytne ji za ruku. Tentokrát se plně soustředí na to, jestli je čarodějka a nebo ne. Ucítí její energii, dost silnou. Jak to jen nemohl nepoznat? "Už ti věřím," odpoví jí nakonec. Podívá se na Elijaha, když mu začne říkat, že nemá v plánu tady nikomu ublížit. Na Sophie se sice kouká už docela normálně, ale na něj? Pořád stejně nepříjemně, nevraživě a nedůvěřivě. "To ani já," řekne nakonec a potom poslouchá to, jak se nad ním začne Sophie rozplývat. Ti dva spolu vážně nic nemají, jo? Tomu se nechce moc věřit. Jak mohl být upír její nejlepší přítel. Jak? Jak je to možné? Nebylo to přirozené a Sophie byla ještě k tomu všemu čarodějka. "Ne, osoby by se měly soudit dle svých činů a dal bych krk na to, že on toho má na svědomí nespočet," podívá se na něj nedůvěřivě. Ušklíbne se, když řekne, že se spolu můžou snažit vycházet. Ne, že můžou, že v to doufá. "Tím si nejsem tak jistý, Elijahu." Nemá v plánu se s ním ještě někdy vidět. Chce se držet od upírů dál, i když věděl, že tohle město je jich plné. A jeden leze za Sophie. Začíná si říkat, že zrovna tady by možná bydlet neměl. Ten upír následně začne mluvit o tom, že by ho zajímalo, proč je v New Orleans. Když ještě k tomu dodá to o té párty, pobaveně se ušklíbne. "Nevšiml jsem si toho, že bychom si potykali," řekne nejdřív, ale pak pokračuje, protože tykání bylo popravdě to nejmenší, co ho zajímalo, "já Sophie do žádných potíží nezatáhnu. To, že jsme se my dva potkali, byla čistá náhoda, nevěděl jsem, že je čarodějka, která se přátelí s upíry. Kdybych to věděl, asi bych teď nepodepisoval nájemní smlouvu k bytě, který se nachází v domě, do kterého chodí Původní upír. A to, co mě sem přivedlo, je čistě moje věc a tak to taky zůstane," upozorní ho a potom se podívá na Sophie. "Dej mi vědět, až tu nebude, potom se stavím pro to oblečení..." 'A možná ti donesu i klíče od bytu,' dodá si v duchu a pak se vydá ke dveřím pryč.

(Celkem ji překvapí, když zjistí, že Adam nikdy neslyšel o Původních, ale ne každý o nich ví. Navíc tohle bylo pravděpodobně jeho první setkání s upírem, tak se nemůže divit. Její představení tudíž vůbec nechápe, a proto mu to musí ještě dovysvětlit. Nechce zacházet právě teď do podrobností, takže zmíní jen magii. Může to Adamovi všechno vysvětlit, ale ne teď a tady. Nejspíše by nad tím strávili celý zbytek večera. Prostě se za ním někdy zastaví a vysvětlí mu to. Pokud tedy z jejího bytu neodejde pryč a možná i z celého New Orleans. Elijah pak potvrdí její slova a dokonce zmíní, že za tohle všechno může čarodějka. Sophie zmínila jen magii a tudíž neurčila pohlaví mága. Elijah ano. I když stále celé vysvětlování by přišlo na nějaký čas. Zavře na moment oči a těžce vydechne, když Adam konečně promluví. Ano, tuhle otázku si pokládá každý čaroděj či čarodějka. Ale ona ona si ji nikdy nepoložila. Když byla dost stará, aby začala všechno chápat, stranila se tomu. Nechtěla to všechno poslouchat a později. Zapletla se s Marcelem – upírem. Jenže tahle poznámka zasáhla i ji, i když ona sama nebyla upír a ani je nestvořila. Jenže její přátele upíři byli. A co by pak vlastně Adam řekl na to, že ona sama podstoupila proměnu, i když o pár hodin později zas byla proměněna zpět v čarodějku?) Adame. (Vydechne a v jejím obličeji je znát prosebný výraz, aby takhle nemluvil. Ne, protože by tím urazil Elijaha a on by se pak mohl třeba rozzuřit. Toho se nebála. Ale jí tohle zraňovalo. Když už konečně jednou přesvědčila svůj coven, že upíři nejsou monstra. Záleží na osobnosti. Tak se tu objeví Adam a začne říkat tohle. Přikývne na jeho slova.) Ano, je. (Neřekne kolik. Musela by pak vysvětlovat i to, že jeden z nich je hybrid. Napůl vlkodlak a napůl upír. A jak se tohle dalo stručně říct? Nešlo. Pak svými slovy začne vysvětlovat, že opravdu je čarodějka. Jenže Elijahovi se to zrovna nelíbí. Ne, neuvědomila si právě, že tu teď přiznala svou nevšímavost v poslední době. Jenže tohle nechtěla rozebírat. Věděla, proč tomu tak je, ale nechtěla to nikomu vysvětlovat. Myslelal si, že to všechno prostě jen ignoruje a bylo tomu tak, jenže ne jen tak.) Ne teď. (Prosebně se podívá na Elijaha. Nechce právě teď řešit její nezodpovědnost. Pak předvede Adamovi svou ukázku magie. Jenže Adam se nezdá moc přesvědčený a přistoupí k ní a chytne jí za ruku. V tu chvíli jí prostoupí jeho magie. Tak odlišná od té její. Pozná to, aniž by se musela soustředit. Jenže jakmile jí chytil za ruku, tak ucítí i to pouto, které spojuje všechny čaroděje a čarodějky bez ohledu na to jakou magii využívají. Musí kvůli tomu na chvíli zavřít oči a zhluboka se nadechne. Spojení se přeruší, jakmile jí Adam opět pustí. Otevře oči a podívá se do těch jeho. Polkne na sucho a přikývne hlavou na jeho konečnou odpovědí. I když cítí, že mezi Sophie a Adamem to je tak nějak na normálu, nemůže si nevšimnout toho, jak je to napjaté mezi Elijahem a Adamem. Ani jeden tomu druhému nevěřil, ale ona se nemůže divit. V New Orleans se dějí naprosto šílené věci a ona se nediví tomu, že Elijah má prostě obavy. A Adam? Ten se právě setkal s upírem. Není divu, že se chová takhle. Poslouchá mlčky jejich slovní malou roztržku. Vyposlechne si od Adama další ne moc hezkou poznámku. Jenže na tohle už nedokáže reagovat jen tak prosebně.) Jenže já taky. My všichni Adame. Nemůžeš žít v nadpřirozeném světě, aniž by si nikomu neublížil. (Teď už nemluvila svým přirozeným hlasem, ale o něco ho zvýšila. Co asi tak měla dělat? Neví, proč se tu vlastně Adama pokouší přesvědčit, že Elijah je v pohodě. A ke všemu se ještě zmíní o tom, že ona rozhodně nevinná není. Kvůli ní přeci umřela skoro polovina covenu. Kvůli ní umřel ten nevinný muž. Díky ní dokonce umřela i její neteř Monique. Kdyby jen tomu všemu dokázali zabránit a porazili by Benjamina dříve. Kdyby jen nepodělala tu stupidní Sklizeň, tak by tu její neteř ještě byla. Všechno tohle byla její vina. V New Orleans by byl relativní klid, kdyby nebylo jí. Proč se sakra vůbec vracela? Začíná to na ní vše opět doléhat. Často říká dokonce i sama sobě, že žádné kdyby neexistuje, ale ono existuje. Už ani neposlouchá Elijaha a Adama. Nevšímá si jejich slovní přestřelky.  Její pocity jsou právě jak na kolotoči. Jednou se cítí tak a podruhé tak. Teď cítí naprostou mizérii. Oči se jí zablýsknou slzami, které hned potlačí a odvrátí zrak od nich dvou dokud si jí nevšímají. Nemůže v tuhle chvíli myslet na minulost. Přináší jí to akorát bolestné vzpomínky. Zamrká řasami a znovu pohlédne na Adama. Poslechne si jeho poslední proslov, který jí vcelku zamrzí, ale čemu se vlastně diví? Sleduje ho, jak odchází pryč a po chvíli se vzpamatuje. Nepodívá se ani na Elijaha a prostě se vydá rychlým krokem za Adamem. Neví, proč vlastně. Jen cítí, že nechce, aby to bylo takhle.) Adame, počkej. (V tuhle chvíli jí je naprosto jedno, že je může slyšet Elijah. Chytne ho za  rameno a otočí ho tím k sobě. Na holku měla docela sílu a tak se při tom nemusela tolik namáhat.) Já vím, co si asi musíš myslet. Sakra v mém bytě je upír, já jsem čarodějka a věřím mu. Považuji ho za svého kamaráda. Jenže ne všechno je podle pravidel. Ne všechno je takové, jak ti bylo od tvého útlého věku řečeno. Čarodějky nejsou vždy ty hodné a upíři nejsou vždy ti zlí. Možná jinde tomu tak je, ale ne tady. V New Orleans je to všechno zpackané. Chci ti to všechno vysvětlit. Prosím? (Povytáhne tázavě obočí. Vážně mu teď řekla slovo „prosím“ od kdy tohle má vůbec ve slovníku?)

*Za jiných okolností, kdyby toho neměl za sebou tolik, by Adamovo chování přešel v celku klidně a nic by si z něj nedělal. Dnes, ale Adam aniž by tušil, chodil po velmi tenkém ledě, když se choval takovým nevybíravým a hrubým způsobem. Navenek to na sobě moc znát nedává, to mu nečiní potíže. V jeho nitru to, ale docela silně vře zlostí. Ruku schovanou v kapse kalhot sevře v pěst, ale není to vidět. Adamovým jediným štěstím zůstává, že je zde Sophie. Jen kvůli ní se ovládá. Nechce jí to komplikovat a působit problémy. Adam přesto dál a dál svým chováním a jednáním dost riskuje. Pohled, kterým opětuje ten Adamův, když si ho měří, jako by byl nějaká kreatura z panoptika, je dost ostrý. Ať ale řekne, cokoliv, má pocit, že Adam ho moc nevnímá. Svým způsobem ho tím uráží, ale nechává tak komunikaci více na Sophie. Nejspíše je to všechny zúčastněné nejlepší řešení. Když Adam začne nevědomky urážet Esther, varovně se mu zablýskne v očích. Neschvaluje to, co jejich matka udělala, ale i potom všem věří, že její úmysly a snaha byly na začátku dobré. Z rukou se to vymklo až po té. Sevře pevněji čelist.* Snaha a úmysl ochránit ty na níž jí záleželo. Mám dojem, že tady nemá smysl něco vysvětlovat... *Odvětí a je obdivné, jak jeho hlas zní klidně, na rozdíl od toho, co se v něm odehrává. Neměl by s tím problém, říct, jak to bylo. Nehodlá se ovšem namáhat u někoho, kdo očividně nechce slyšet nic, než co už mu bylo řečeno a utvořil si díky tomu už dávno názory. Na čarodějky, na upíry. Vše je podle něj černé nebo bílé. V jeho pohledu jsou to předsudky, které pro něj nic neznamenají. Řídí se vlastním rozumem a pocity. Všimne si, že tím dost hrubě uráží také Sophie. Dlouho to tolerovat nebude.* Měl by si lépe vážit, co a před kým říkáš. *Pronese varovně, ale jeho hlas zní docela tiše. O to hrozivěji to může vyznít. Přimhouří mírně oči, a čeká, co z Adama ještě vypadne. Podle Adamova chování usoudí, že si se zpožděním uvědomuje, že Původních je více. Sophie tento dotaz zodpoví poměrně rychle a tak se k tomu zatím více nevyjadřuje. Na tom mu nyní nezáleží. Více ho znepokojuje Sophienin přístup a chování k vlastní bezpečnosti. Než si, ale stačí promyslet, co jí k tomu říct více, i když před Adamem by to zřejmě nerozebíral, ona ho docela snadno umlčí svou reakcí. Na Sophie se dívá zcela jinak, než na Adama. V jejím případě je jeho výraz vřelý a starostlivý. Zavře na moment oči a krátce potřese hlavou. Respektuje její přání a dál to nerozebírá. Po chvilce oči otevře a s krátkým výdechem se otočí k Adamovi. Zpozorní a je ve střehu, jakmile Adam k Sophie přistoupí a chytí ji za ruku. Dívá se teď na Adama dost nevraživě. Musí se nyní hodně ovládat, aby neudělal něco neuváženého, jako třeba neutrhnul Adamovi ruku až u ramene. Sleduje každý jeho pohyb. Také pozorně kouká na Sophie. Kdyby měl dojem, že jí Adam ubližuje, zasáhne. Ta doba se mu zdá nesnesitelně dlouhá, než Adam Sophie zase pustí a kousek se odtáhne. Neznatelně si oddechne. Adamovo jediné štěstí je, že přestane zpochybňovat Sophieninu kouzelnou moc. Nejspíše by se situace mezi těmi dvěma uklidnila, kdyby nebyl přítomen. Tak se Adam přesune z odsuzování a zpochybňování Sophie na něj. Mluvit o něm, ale jako by tady nebyl, Adam si zahrává. Sevře znovu pevněji čelisti k sobě a přemýšlí, jestli má vůbec smysl něco říkat. Podle Adamova chování už je dávno shledaný vinným a odsouzeným. Probodává ho svým ne právě mírným pohledem. Jeho snaha vyjít s ním po dobrém se zatím neshledala s nějakým kladným účinkem. Nejspíše by mu na tom v takovém případě nezáleželo, kdyby se nejednalo o Sophie. Překvapí ho její výrok, kterým se ho snaží obhajovat, ale tak zvláštním způsobem. Koukne na ni trošku překvapeně, ale jen krátce. Nemá k tomu dlouho možnost. Adam se rozhodne věnovat svou "vzácnou" pozornost nyní jemu a dá docela rázně najevo, že o něco takového nestojí. Nemá zájem s upíry vycházet. Opětuje čarodějův pohled. Ten jeho je nyní o poznání chladnější, odměřenější. Povytáhne ovšem dost překvapeně až užasle obočí, když se Adam ohradí proti tykání. Ačkoliv si na svém dobrém chování a vystupování velmi zakládá, tuhle změnu v komunikaci použil, jen proto, že se něčím takovým řídí pouze v lidské společnosti. Jedincům z nadpřirozené části většinou tyká. Nevidí v tom nic urážlivého. Než na tohle stihne zareagovat, Adam se pustí do zodpovídání jeho otázek. Překvapení velmi rychle překoná a soustředí se Adamova slova, i reakce. Kvůli tomu si neuvědomí, že se Sophie až příliš lesknou oči. Možná je to tak lepší. Poslouchá nejen to, co Adam říká, ale hlavně, jak to říká. Vypadá u toho dost rozčíleně, podrážděně, a nezdá se mu, že by to nebylo upřímné. Usoudí tedy, že je to nejspíše tak, jak mu Adam říká. Přesto se nedozví všechno a hlavně to podstatné. Jeho soustředěný výraz se změní v nespokojený, hlavně, když se znovu začne chovat jako někdo dokonalý, nepostižitelný a uráží, nejen jeho, ale především Sophie. Z nespokojeného přejde v dosti nevraživý nepřátelský. Nejraději by ho za tohle praštil, což u něho nebývá zvykem, ani v takových případech. Zpět ho drží, jen ten fakt, že jsou u Sophie v bytě, a že tenhle čaroděj, co si hraje na nejchytřejšího a nejlepšího se dnes s některými skutečnostmi setkává poprvé.* On je stále tady a slyší tě. *Pronese ostřeji a dívá se na Adamova záda.* Neměl by sis chtít hned na začátku svého pobytu zde, znepřátelit Původního... *Doporučí mu.* Jsi, ale na "dobré" cestě. *Podotkne. Pak koukne krátce na Sophie. Zdá se, že ztrácí zájem na tom, aby to mezi Adamem a jím skončilo nějakým dobrým způsobem. Otočí se a zamíří zase k oknu. Přejde k němu a vyhlédne ven. Je tam sice tma, ale jemu to potíže nečiní. Zaslechne za sebou nějaké pohyby, zvuky a následně hlas Sophie, kterým se snaží zastavit Adama a promluvit si s ním. Nespokojeně nad celým průběhem od chvíle, co se zde Adam dnes ukázal, zavrtí pro sebe hlavou a povzdechne si. Zatím mlčí a zůstává na svém místě a v klidu. Nechce do toho Sophie zasahovat.*

Ano, mluvil o té čarodějce, co tohle udělala, docela hnusně. Tedy ne o ní, ale o tom, co udělala. Řekl, že to, co stvořila, byla nechutnost. A to se evidentně dotklo nejen Elijaha, ale i Sophie. Proč ale? Vždyť Sophie je čarodějka, mělo by se jí to příčit nejvíce ze všech. Mluvil by o tom snad i dál, ale to, jak ho Sophie oslovila a jak se na něj podívala, ho umlčelo. Dívala se na něj prosebně, aby tak nemluvil. Bylo na ni vidět, že ji to dost zraňovalo. Nechápal to, ale v jejím případě tohle respektoval. Nevěděl proč, ale i za tu chvilku, vlastně za ten jeden příjemný a zábavný večer, co spolu strávili, mu tahle holka nějak přirostla k srdci, takže jí nechce nějak ubližovat. Ale tenhle upír? Nemůže po něm někdo chtít, aby se choval slušně k tomuhle. To prostě nešlo. To Elijahovo vysvětlení, proč to ta čarodějka udělala, ho překvapilo. Jak to asi tak mohl vědět? Nevyjadřuje se k tomu. Sice ho to zajímalo, ale s tímhle se o tom bavit nebude. Pokud bude ještě někdy mluvit se Sophie, na tohle se jí zeptá. "Vyhrožuješ mi?" Podívá se na Elijaha, taky mu tykne, nebude mu vykat, když si Elijah začal. A bylo by zvláštní mu zrovna teď vykat. Jestli to Elijah nemyslel jako výhružku, tak to bylo docela zvláštní, protože jako výhružka to rozhodně znělo. Když mu Sophie potvrdí, že je Původních upírů víc, vypadá ještě víc překvapeně. On se ani snad nebál, to bylo vidět, když stál tady před Elijahem a nebral si před ním servítky. Ale co když budou ti ostatní mnohem horší? Ale nad čím to přemýšlí, samozřejmě, že budou. Všichni upíři jsou strašní. Jsou to zabijáci. Stačilo mu to, co viděl, když si podal ruku s Elijahem k tomuhle názoru. Nikdo ho v téhle nenávisti nevychovával, ale on to v sobě měl zakořeněné asi už od malička. Třeba mu to bylo vtloukáno do hlavy ještě když byl s matkou, to neví. Sophie mu ukáže, že dokáže zapálit svíčku bez zapalovače nebo sirek, ale to pro něj není žádný pořádný důkaz. Proto ji chytne za ruku, zavře oči a soustředí se na to, aby poznal, jestli je čarodějka nebo ne. Ani si neuvědomí, že by Sophie mohla poznat, že je jeho magie zvláštní. Vlastně on nevěděl, že se svojí magií od ostatních čarodějů odlišuje. Otevře oči současně se Sophie a podívá se jí do nich. Už z jeho pohledu je zřejmé, že jí věří. Ale on jí to ještě pro jistotu potvrdí svými slovy. Až potom ji ruku pustí. Jako by snad zapomněl na to, že ji za ni drží. Kdyby tady nebyl Elijah, možná by si to neuvědomil ani po takové době. Díky tomu, že měl celou dobu zavřené oči, si nevšiml, jak na něj Elijah kouká. Ale asi o nic nepřišel, protože on na něj koukal pořád stejně nevraživě. Když mu potom začne Sophie vykládat něco o tom, že ona toho má na svědomí taky hodně, v přeneseném slova smyslu vlastně řekla, že v nadpřirozeném světě je to normální. Co tím chce říct? To jako kdyby žil mezi čaroději, zabíjel by? Ne. Mohl se v mládí chovat jak strašně chtěl, mohl brát drogy, pít alkohol, ale v životě by nikoho nezabil, ani kdyby vyrůstal v covenu mezi čaroději. K tomuhle cítil odpor, brát někomu život. I kdyby to měl být někdo, kdo nebyl nevinný... Asi by to nedokázal. A všichni by si o něm mysleli, že je slaboch, když nedokáže zabít. Možná byl. Ale on za to nemůže, nebyl v tomhle světě vychováván. On si svou magii trénoval jen občas, a ještě potají. Neměl takové dovednosti jako spousta čarodějů. Dalo by se říct, že umí akorát základy. Magii nikdy nepotřeboval k něčemu důležitému; vždycky to byly jen a jen srandičky. Nic na to Sophie neříkal, ale vypadal překvapeně. Nevěřil tomu, že ona by někomu dokázala ublížit. To se v ní tak spletl? Nejspíš... Na Elijahovi vidí, jak ho překvapilo, když se Adam ohradil proti jeho tykání. Ale to už teď řešit nebudou, protože Adam mu před chvilkou taky sám tyknul. Je to jedno, přece se teď nebudou soustředit na to, jestli si vyknout nebo tyknout. Při tom, jak se ti dva hádají, si ani nevšimne, že se Sophie v očích zaleskly slzy. Kdyby si toho všiml, asi by toho nechal a vypadl zrovna. Elijahovi neřekne, co chce dělat tady v New Orleans a jemu se to evidentně nelíbí. To je mu ale jedno, z něj to prostě nedostane. Je to jeho věc a nebude se svěřovat upírovi. A neřekne to ani Sophie. Nebo to má aspoň v plánu. Vždyť ani neví, jestli se ještě uvidí, protože on tu nechce zůstat, když ví, že sem chodí upír. A ještě k tomu Původní. Buď se vrátí na hotel ke svým přátelům a nebo prostě odjede z New Orleans a bude hledat informace o svých rodičích někde jinde. "A ty bys neměl vyhrožovat čaroději," otočí na něj hlavu a zavrčí. Adam vůbec neměl tušení, s kým si to zahrává. Skoro nic o Původních upírech nevěděl. Nevěděl ani, že se nedají zabít, což byla asi ta nejdůležitější informace ze všech. Potom už se otočí úplně a rozejde se pryč ke dveřím. Nechce tu být už ani chvilku. Koho by napadlo, že z nevinné návštěvy se vyklube tohle? Změnilo to jeho pohled na Sophie. A určitě to změnilo i její pohled na něj. Nejradši by vrátil čas o pár desítek minut a vůbec by sem nechodil. To by si pak nemusel dělat starosti s tím, co teď bude dělat. Už je skoro o dveří, je připraven odejít, když ho najednou chytne za rameno Sophie a obrátí ho tak, aby byli obličejem k sobě. Na její předchozí 'Adame, počkej' vůbec nereagoval. Dělal, jako by to neslyšel. Ale on to slyšel dobře, akorát ji ignoroval. Poslouchá potom to, co Sophie říká. "Víš v čem je největší problém, Sophie? Že mně nebylo od mala řečeno ani ň o nějakých upírech. Doteď jsem žádného nepotkal. A když už ho potkám, tak první, co vidím, když mu podám ruku je to, jak mu kolem očí vystoupnou žilky a on zabíjí nevinného člověka. Jestli si myslíš, že mi to nějak vysvětlíš, potom vysvětluj." Dívá se jí celou dobu do očí a čeká, jestli mu začne něco vysvětlovat nebo ne. Jestli ne, on se prostě sbalí a odejde do 'svého' bytu. A později pravděpodobně z tohohle domu zmizí úplně.

(Kdyby už od začátku tušila, že Adam je čaroděj. Neignorovala svůj instinkt, tak by ho nejspíše dnes nepustila do svého bytu, když tu byl Elijah. Moc dobře ví, jak někteří jedinci reagují na setkání s upírem a ke všemu čarodějové. A pokud to opravdu bylo první setkání s upírem, které Adam zažil, musel si myslet jen to nejhorší. Věděl jen to co je běžně známo o upírech. Živí se lidskou krví a kvůli ní i zabíjejí. Jenže nebylo tomu tak vždycky. Elijah i ostatní využívali krevní pytlíky a nezabíjeli. Jistě každý upír někdy zabil a Elijah nebude vyjímkou, ale co ona ví, tak tady v New Orleans ne. Ale co může se mýlit. Vidí na Elijahovi, že urážka jeho matky od Adama se mu rozhodně nelíbí. Sice to byla mrcha, která je chtěla zabít a může za smrt té malé Hope, ale počáteční úmysl proměnou na upíry, byla opravdu jen ochrana. Esther sice věděla do čeho jde, ale nemohla vědět všechno. Je upřímně ráda, že Adam toho nechá a dál už k tomu neřekne ani slovo. Raději se k tomu sama taky už nijak nevyjadřuje, jen mu potvrdí, že Původních upírů je více. Jak by to mohla asi Adamovi vysvětlit tady a teď? V takové atmosféře to prostě nešlo. Už vzdala jakoukoliv možnost to Adamovi všechno vysvětlit a změnit jeho názor na upíry, respektive na Elijaha. Připadalo jí to naprosto zbytečné. Ti dva tady po sobě budou střílet nevraživé poznámky a ona se může jen dívat a poslouchat to. Raději mlčí a pozorně sleduje ty dva. Nerada by kdyby jeden na druhého náhodou zaútočil. To by jí ještě chybělo. Stačí jí pohledy těch dvou a tón jakým pronášejí svá slova. Poté dovolí Adamovi, aby se sám ujistil, že je opravdu čarodějka. Nechápe, proč to nepoznal. Ona to sice také nepoznala, ale bylo to kvůli její ignoraci. Jenže ani když mu řekla, že je čarodějka, tak tomu nevěřil. Potřeboval snad stále fyzický kontakt? Třeba svou moc objevil teprve nedávno. Věděla, že jeho magie je od té její odlišná, ale nedivila se. Ona využívá moc předků. O něm se to nedalo říct, když je v cizím městě a i tak dokáže využívat svou moc. Řekne pak Adamovi ne moc dobrým způsobem, že nikdo z nich není nevinný. Mohla mu to říct jinak, ale teď to nevrátí. Nejspíš si teď bude myslet, že i ona někdy někoho nevinného zabila. Jenže nezabila nikdy nikoho. Její vinna leží v tom, že ne jednu smrt zavinila svými činy. Je z toho všeho rozrušená a ke všemu se jí do hlavy vetřou vzpomínky na bolestné události. Proto od nich odvrátí zrak a už je skoro ani neposlouchá. Až ke konci zaslechne Adamova slova a pak se jen dívá, jak odchází pryč. Rozejde se za ním a snaží se ho zastavit, ale on její slova naprosto ignoruje. Zastaví ho, až když ho obrátí k sobě a poté mu poví, že ne všechno je takové, jak mu říkali. Poslechne si pak jeho. Těžce vydechne. Takže Adam podle všeho ani nevyrůstal mezi svými. Nebo ano, ale nikdo mu neřekl nic o upírech a možná ani o vlkodlacích. Přemýšlí chvilku, jak by mu všechno vysvětlila.) Neříkám, že je nevinný a nikdy nikoho nezabil. Tohle se nedá říct snad o nikom. Jenže ani není někdo, kdo by zabíjel kvůli krvi. (Aspoň ne teď. Možná to dělal Elijah hodně dávno. To ona už neví. Přijde jí, že její slova ho nijak nepřesvědčí. Ani vlastně neví, jak by mu to slovy vysvětlila. Najednou ho chytne za ruce a zavře oči. Začne si vzpomínat na rozhovor s Elijahem a ten ukáže Adamovi. Žili jsme v malé vesničce. Obyvatelé té vesnice se každý úplněk proměňovali a my jsme měli zakázáno chodit počas úplňku ven. Jenže Klaus a náš nejmladší bratr Henrik to chtěli vidět. Vydali se proto do lesa a pozorovali je. Druhý den ráno přišel Klaus s Henrikem v náručí. Zabili ho vlkodlaci. Naše rodina tím utrpěla velkou ztrátu a všichni jsme byli zdrceni. Naše matka byla velmi silná čarodějka a s naším otcem se rozhodli pro způsob, jak nás ochránit. Nikdo se nás neptal, zda to chceme. Prostě to udělali. Pomocí kouzla nás matka proměnila v upíry. Náš otec nás poté zabil a když jsme se probudili museli jsme vypít lidskou krev. Naše matka jako jediná neprošla proměnou. Postupem času si naši rodiče uvědomili, že to byla chyba a chtěli nás zabít. Naší matku nezastavila ani její vlastní smrt. (Scéna zmizí a Sophie otevře oči. Neví, jak jinak by mu to všechno měla vysvětlit. Mohla by mu ukázat ještě několik vzpomínek. Elijah strachující se o její život? Klaus, který umřel při snaze zachránit svou dceru. Cokoliv, co naznačovalo, že i oni v sobě mají lidskost a záleží jim na určitých osobách. Jenže v tuhle chvíli si něco uvědomí. Adam pravděpodobně odejde pryč a možná dokonce i z New Orleans. Tohle přeci chtěla. Aby se nezapletl do ničeho tady a byl v bezpečí. Když mu vyvrátí všechno, co si teď myslí, tak by mohl zůstat. Už mu neukáže žádnou vzpomínku, ale v jeho hlavě zazní její hlas a slova, které mu říká akorát prostřednictvím magie a vlastně neřekne nic nahlas. Měl by jsi odejít z New Orleans a někam hodně daleko. Podívá se mu do očí a pak pustí jeho ruce. Bez nějakého dalšího slova se vrátí zpět do kuchyně a podívá se na Elijaha. Povzdychne si a přejde ke kuchyňské lince. Ze skříňky vytáhne flašku whiskey a nalije ji do dvou skleniček. Pak sklenky vezme do ruky a přejde k Elijahovi. Jednu sklenku mu podá. Napije se. Nechce se bavit o tom, co se tu stalo, takže raději začne téma, které nedořešili.) Esther. (Skousne si dolní ret.) Včera mi o ní řekla Genevieve. (Je celkem zvláštní, jak hned začala řešit Esther po tom, co se tu stalo, ale ona na to nechtěla myslet. Potřebovala svou mysl zabavit něčím jiným.)

*Nejspíše je dobře, že upíři neumí číst cizí myšlenky. V opačném případě, kdyby viděl Adamovi do hlavy, jak o něm smýšlí, nevyvázl by z toho se zdravou kůží. Sladká nevědomost. Může se to, pouze domnívat, ale protože už chápe, že ačkoliv poví cokoliv, Adamovi na tom nesejde. Stále si myslí své. Netuší, jak přesně na čaroděje působí upíří dotek. Jen, že jim je nepříjemný. Kdyby to věděl, patrně by se nad tím pozastavoval méně. Možná. Tak Adama sleduje stále s jistou odměřeností ale stále více na něm je znát, že to zkrátka přestává řešit. Má jiné starosti, kterými se musí zabývat. Čaroděj ho zajímá, jen proto, že se pohybuje v blízkosti Sophie. Adam se také chová jako někdo, kdo naprosto netuší, koho má před sebou. Ta jeho nevědomost je tak absurdní, až mu připadá zábavná. Svým způsobem se celou situací baví. Hlavně, když od něho slyší podobné poznámky, jako, když se ho zeptá, jestli mu vyhrožuje. Navzdory situaci se neubrání pousmání. Zavrtí krátce hlavou.* Nemám důvod ti vyhrožovat. *Odvětí. Nezdá se, že by mu tykání ze strany Adama nějak vadilo. Zkrátka se s ním teď už baví, jako s jedním z nadpřirozené komunity.* Kdybys mne znal, věděl bys, že to není můj styl. *Pokračuje dále. Navzdory všemu k němu mluví docela klidně. Nechce, aby jeho první vzpomínka na setkání s upírem byla tak katastrofální, jak to prozatím vypadá. Co si z toho Adam odnese, záleží, ale jen na něm samotném. Vytáhne ruku z kapsy kalhot, kde ji dosud měl. Pohlédne letmo na její hřbet. Ve světle matně zazáří tmavě modrý kámen jeho denního prstenu.* Nelíbí se mi, ale že ubližuješ Sophie. *Promluví k Adamovi po krátké odmlce. Spustí ruku k tělu a oči zvedne k jeho tváři.* Ber to jako dobrou radu... *Pokračuje.* V tomhle městě by sis svými řečmi snadno zadělal na potíže... *Poznamená. Zní opět docela klidně, jako by mu skutečně záleželo na tom, aby odsud Adam jednou vyvázl se zdravou kůží. Nejspíše se snaží, jen kvůli Sophie. Pak se na moment zamyslí a uvažuje nad jednou věcí. Znovu se na něho podívá.* Uvědomuješ si vůbec, kolik čarodějek, čarodějů, upírů a dalších z nadpřirozené komunity tohoto města si mohl vidět na té oslavě?! *Je to otázka, ale i jakési konstatování. Pozvedne při tom mírně obočí. Rád by, aby si Adam uvědomil, že není první upír, se kterým se zde setkává. Zvědav na jeho reakci se na něj zadívá. Netuší, ovšem, jestli to, co říká má vůbec smysl. Po chvilce se stane, jen pozorovatelem dění mezi Sophie a Adamem, když se jí dotkne. Neujde mu ta zvláštní chemie mezi nimi. Více si samozřejmě všímá Sophie. Jelikož vidí, že jí to nevadí, jen proto se drží dál, ale zůstává ve střehu. Po té, co se ti dva "vrátí" ze svého magického světa a on si o něm něco málo poslechne, není to pravé, co chce slyšet. Zatím to tak nechá. Dokud nezjistí, že tím nějak ovlivňuje Sophie a její život. V takovém případě si ho najde a rozhovor s ním dokončí. New Orleans není tak velké město a Francouzská čtvrť už vůbec ne. Své úmysly si nechává pro sebe. Nemusí o nich vědět ani Sophie. Kdyby se s Adamem dalo normálně mluvit, patrně by se snažil mu vysvětlit své zvyklosti. Takhle to nechává tak. Nad Adamovými vyhrůžkami, aby on nevyhrožoval jemu, zavrtí nevěřícně hlavou. Netuší, jak se čaroděj orientuje ve své magii, ale vzhledem jeho chování a jednání v přítomnosti upíra tomu moc nedává. Nemůže mu proto nahnat strach, i kdyby se sebevíc snažil. Své mu řekl, více se k tomu nevyjadřuje. Přejde k oknu, zatímco Adam zamíří pryč z bytu. Vnímá, že Sophie jde za ním. On za nimi chodit nehodlá. Přesto poslouchá, co se mimo kuchyň odehrává. Slyší krátce promluvit Sophie. Pak se rozhostí ticho, které mu přijde nezvykle dlouhé. Netuší, co se tam děje nyní a nemá to v tuhle chvíli jak zjistit. Zůstane stát u okna a napíná svůj sluch. Ruce založené na hrudi si sevře v pěsti a mne si je. Když už je to ticho pro něj podezřelé, spustí ruce podél těla a pootočí se od okna do místnosti s úmyslem jít se tam podívat. Krátce na to se, ale ve dveřích kuchyně objeví Sophie. Opětuje její pohled. V tom jeho je vidět otázka, ale také jakési znepokojení, obavy o ni, jestli je v pořádku. Je si jistý, že Adam byt ještě neopustil a tak zatím mlčí. Nezdá se mu, že by Sophie bylo do řeči. Po chvilce pohled sklopí k zemi a přemýšlí, jestli by měl raději jít a nechat Sophie o samotě. Tahle jeho návštěva mu dnes přijde jako veliká katastrofa. Rád by to nějak změnil, napravil, ale nenapadá ho jak. Vzhlédne znovu k Sophie, když začne chystat pití. Neubrání se slabému pousmání, když vidí, že Sophie myslí i na něj.* Děkuji. *Poděkuje ji s vřelým úsměvem, když k němu přejde a on si od ní vezme sklenici s drinkem. Napije se také. Sotva polkne, zjistí z řeči Sophie, že se vracejí nebo pokračují v tom, co Adam přerušil svým příchodem. Jeho úsměv se zase vytratí. Tím mu Sophie víceméně potvrdí, že Genevieve o Esther věděla.* Já se o ní dozvěděl včera. Od Rebekah. Kontaktovala mou sestru s tím, co má v úmyslu. Předpokládám, že to, co nabídla jí, nabídla nebo nabídne i nám ostatním... *Povídá dál. Hovoří věcně, ale jeho hlas je tlumený. Slyšet ho může, jen Sophie.* Nevím, co bude následovat potom, co se setká s odmítnutím. *Protáhne po té, co domluví koutky rtů do stran. V očích se mu znovu mihnou obavy. Kouká při tom na Sophie. Nevypadá jako někdo, kdo by nevěděl. Spíše jako někdo, kdo o tom nechce mluvit. Jeho starostlivý výraz, kterým se dívá na Sophie je přesto velmi výmluvný.*

Ten rozhovor v kuchyni už nechá bez odpovědi. Viděl,  že Sophie to není příjemné, jak se s Elijahem hádají, takže si jenom vyposlechne ty jeho poslední slova a potom se rozejde z kuchyně pryč. Chce už odejít, je už u dveří, ale v tom ho chytne za rameno Sophie a otočí ho směrem k sobě. Na holku měla vážně docela páru. Ona mu ve zkratce objasní to, jak to v nadpřirozeném světě chodí. A on jí na to odvětil, že v tomhle nežil. Nikdo mu nikdy neřekl o Původních upírech, pořádně ani neslyšel o těch obyčejných. A co teprve potom nějací vlkodlaci? O těch v životě neslyšel. Maximálně je viděl v nějakých filmech, to bylo všechno. "Že se to nedá říct snad o nikom? Sophie, já znám hromadu lidí, kteří nikdy nezabili ani by toho nebyli schopní. Já jsem čaroděj a nikdy jsem na to, že bych někoho zabil, ani nepomyslel. Nevykládej mi tu, že nezabíjí a nikdy nezabíjel kvůli krvi. Je to upír. Možná jsem v tomhle vychovávaný nebyl, ale ani jsem nežil někde, kde bych se o upírech občas něco nedoslechl. Rozsápaná hrdla a lidská těla bez krve, to je práce upírů." Celou dobu se na ni dívá a čeká na to, jestli mu to začne nějak vysvětlovat. Začne, ale trošku jinak, než on očekával. Chytnou ho za ruce tentokrát ona a jemu se najednou začne v hlavě ozývat hlas Elijaha. Vlastně vidí Elijaha před sebou, jak příběh vypráví. Nutí ho to, aby zavřel oči stejně jako Sophie. Poslouchá ten příběh, který Elijah povídá. Pochopí hned na začátku, že se pravděpodobně jedná o jeho dětství. Jak později zjistí, je mu vyprávěn příběh o tom, co předcházelo tomu, že se stali upíry. Zjistil dokonce i to, že to jejich matka byla čarodějka, která upíry stvořila. Proto se mu vůbec nelíbilo, jak o ní mluvil... Nevěděl, proč mu tohle Sophie ukazuje. Myslí si snad, že díky tomuhle změní na upíry názor? I když za to, čím se stali, nemohli, za zabíjení už byli odpovědní oni. On také nebude mluvit nahlas, nepotřebuje, aby to všechno Elijah slyšel. Sophie... Může slyšet jeho hlas, na chvilku udělá pauzu, než řekne něco dalšího. Nemůžeš po mě chtít, abych měl upíry rád jenom kvůli tomu, cos mi ukázala. Možná všichni nejsou stejní, ale pochop to. Bylo to poprvé, co jsem se s nějakým setkal. Podal jsem mu ruku a jako bych cítil to utrpení, které způsobil. Viděl jsem, jak zabíjí. Neví, jestli má Sophie už otevřené oči; on je má stále zavřené. Přece jenom, jeho to stojí trochu více úsilí, než Sophie. Jeho magie není tak trénovaná. Nakonec oči otevře a dívá se do těch jejích. Myslí si, že už od něj prostě odejde zpátky za tím upírem, ale ona řekne ještě jednu větu, která ho netěší. Zavře zase oči a v její hlavě se ozve jenom jedno slovíčko. Ne. Nehodlá odejít z New Orleans. Sophie mu pak pustí ruce a on slyší její kroky, jak se od něj vzdaluje. Chvilku tam jen tak stojí, jako by si všechno urovnával v hlavě, ale nakonec se otočí a odejde z jejího bytu do toho 'svého'.

Znáš hromadu lidí. Já znám hromadu osob z nadpřirozené komunity. V tom je ten rozdíl. (Opravdu existovali i osoby z nadpřirozené komunity, kteří nikdy nikoho nezabili, ale kolik jich bylo? Někdo zabil kvůli ochraně, někdo záměrně a někdo jen díky blbé nehodě. Tak či tak ten někdo zabil a nemůže říct, že je nevinný. Ano, ona třeba nezabila, ale chtěla a dokonce dvakrát. Chtěla zabít Hayley a tu malou. Chtěla zabít toho muže kvůli oživení Sage. Dá se říct, že pokaždé to neudělal kvůli Genevieve. Začíná si myslet, že cokoliv řekne, tak nezmění Adamovo názor. Možná, kdyby upíry znal dobře, tak to bude brát jinak. Ale on teď jen viděl, co Elijah někdy udělal a díky tomu si utvořil obrázek. Slyšel, co upíři dělají. Pak mu ukáže svou vzpomínku. Vlastně ví, že díky tomu rozhodně Adam nezmění názor, ale aspoň mu tím vysvětlí, jak vznikli Původní upíři. Poté otevře oči a v hlavě se jí ozve Adamovo hlas. Naprosto ho chápe. Nemůže ho nutit, aby měl upíry rád, ale o to se ani nesnažila. Chtěla mu jen vysvětlit, že ne každý upír je stejný. Ale akorát se do všeho naprosto zamotala. Adam cítil utrpení, které Elijah způsobil tomu člověku a jistě to nebyl dobrý pocit. Ona sama to zažila na vlastní kůži, když Elijah zabíjel Tunedho a tím i jí. Do teď toho Elijah litoval a byla si toho vědoma. Ale neměl na výběr a ona sama chtěla, aby Tundeho zabil. Byla smířená s tím, že umře i ona sama, ale toho se nedočkala. Nic mu na to už neřekne. Jen mu pak poví, aby odešel pryč z New Orleans. Už ho chce pustit, ale on jí odpoví i na tohle. Pustí mu ruce a raději odejde zpátky do kuchyně.
Jakmile se vrátí z předsíně zpátky za Elijahem do kuchyně, tak jde hned chystat něco silného k pití. V tuhle chvíli to opravdu potřebuje a je si jista, že Elijahovi to přijde také vhod. Oba si teď zažili ne moc příjemnou konverzaci s Adamem. Ani ve snu by ji nenapadlo, že takhle Adamova návštěva skončí. Do teď v Adamovo přítomnosti nemusela myslet na žádné nadpřirozené problémy a bylo to pro ni jisté odreagování. Sice si vlastně povídali jen jednou, ale za to velmi dlouho a opravdu to bylo příjemné. Jenže teď, když pomyslí na Adama, vybaví se jí, co se tu dnes stalo a tudíž další problém ohledně nadpřirozena. Ne, prostě nikdy nenarazí na obyčejného člověka, který by s tím vším nebyl nijak spojený. Nic takového v New Orleans prostě neexistuje. Jen opravdu doufá, že Adam odjede pryč z New Orleans a už se sem nikdy nevrátí, i když jí řekl, že neodejde. Nechce, aby se mu něco stalo. Když přejde k Elijahovi, začne opět hovor o Esther. Kývnutím potvrdí jeho slova.) Kolovi to už nabídla. (Elijah netuší, co se stane, až ji odmítnou, ale ona to ví. Aspoň ví, co se stalo Genevieve, když jí odmítl Kol. Vidí na Elijahovi obavy z toho, co nastane. Je si jista, že tohle není zrovna příjemná debata a ani jeden by ji nejraději nevedl, ale musí.) Jak to tak vypadá, tak Esther byla nejdříve za Kolem. Jenže ani jeden to nesměl nikomu říct. Genevieve vyhrožovala, že pokud to někomu řekne, ublíží mě nebo Kate. Jenže takovou informaci nedokázala dlouho tajit. Nakonec to řekla Hayley. Mě to řekla včera, aby mě varovala. Kate naštěstí odjíždí pryč z města a vlastně i z Ameriky. Aspoň ona před Esther bude v bezpečí. (Vydechne. Opravdu je ráda, že Kate odcestuje pryč. Sice jí bude chybět, ale aspoň bude vědět, že je v bezpečí a to je nejhlavnější.) Kol její nabídku samozřejmě odmítl, tak ho potrestala. Vlastně spíše Genevieve. Nemůže se krmit. Veškerou krev, kterou požije, hned vyvrátí. Jestli brzy nepřijdu na zlomení toho kouzla, tak Genevieve ztratí veškerou energii a ... (Ne, nechce to říkat. Sice tím Genevieve neumře, ale bylo to skoro stejné. Pokud to kouzlo nezlomí, tak bude Genevieve odsouzena k životu bez krve a vyschne.)

*Adamova reakce, která byla nijaká, jen potvrdila to, co si myslel, že se namáhá naprosto zbytečně. Poslouchá pak Adamovu reakci na Sophie, když mu zmizí z očí. Zase o něm mluví, jako by tady snad ani nebyl a nemohl to slyšet. Zavrtí nad tím hlavou. Nemůže mu na jeho slova ovšem říct nějaký pádný argument. Vše by byla opět, jen zbytečná námaha. Snaží se to už neřešit a nezabývat se tím. Není z těchto událostí ani trochu nadšený. Nechtěl Sophie kazit den. Má dojem, že tomu, ale nešlo nijak zabránit. Sem se chodí většinou uklidnit a zapomenout na chvíli na problémy jeho rodiny. Dnes ho to vše dostihlo i na návštěvě u Sophie. A to netuší, co se mezitím událo v sídle.
Když se Sophie vrátí do kuchyně, považuje Adamovu návštěvu za skončenou. To si potvrdí vzápětí, když za ním uslyší zaklapnout dveře. Sophie podle jejího chování to nechce řešit ani jinak rozebírat. Zřejmě to pokládá za zbytečné a tak to respektuje a nezačíná o ničem z toho, co se událo. Navzdory všemu slyšel od Sophie pár hezkých věcí. To mu trochu vynahrazuje Adamův přístup.
Napije se s ní, a pak jejich mlčení přejde ke konverzaci o Esther. Díky Sophie se tak dozví a ucelí si informace o Esther a o tom, co už stihla všechno provést. Poslechne si ji pozorně až do konce. Na čele se mu objeví vrásky, jak se jeho obličej stáhne znepokojením a nespokojeností nad tím, co opět musejí řešit. Má dojem, že to snad nikdy neskončí. Vždy bude někdo z Mikaelsonů pít krev ostatním a kvůli nim také jejich okolí a těm, na kterých jim nějakým způsobem záleží. Kvůli tomu se mračí. Jejich matka mu nemůže ublížit víc, než už se stalo. Ne jemu, ale skrze jeho blízkým ho může mučit více, než kdyby ho nechala hořet na slunci bez denního prstenu. Jestliže Kolovi vyhrožuje skrze Genevieve, začíná se opravdu obávat o Hayley a toho, čeho je Esther schopna ve své snaze dosáhnout svého a vyhrát.* Musíme Esther zastavit. Jednou pro vždy... *Poznamená s povzdechem. Jestliže má Genevieve jako rukojmí, není možné, ji, jen tak zabít.* V tuhle chvíli, ale netuším vůbec jak... *Zavrtí hlavou. Po té dopije svou sklenici s whisky.*

(Vidí na Elijahovi, že nové informace mu akorát přidělávají další vrásky. Je pochopitelné, že má obavy. I ona sama je má. Baví se tu přeci o Esther. Esther je rozhodně silnější než nějaký Benjamin, i když pochybuje, že je tak zvrácená. Ale už jen to, že chtěla zabít své vlastní děti, říká dost. Teď je tu opět, ale tentokrát je chce dát do nových těl. Finn už nové tělo má a je si jistá, že je z něj teď čaroděj, což je pro ně taky docela problém. Esther mu určitě nevybrala tělo nějakého čarodějíčka s malou mocí. Nejspíš ještě nějakou chvíli potrvá, než se naučí všechno, ale i tak si musí dávat pozor i na něj.) To jsme dva. Vůbec nic mě nenapadá. Dostat se k ní bude jistě hodně těžké. (Vydechne a rukou si prohrábne vlasy.) Nevím, jestli to už někdo řekl. A nejspíš by ses to měl dozvědět od někoho z tvé rodiny, ale čim dřív to budeš vědět, tím lépe. To Esther chtěla zabít Hope. Předci jí akorát vyšli vstříc. Taky proč ne? Získali tím větší moc. (Popravdě ani neví, zda jí předci získali nebo ne. Vlastně ani netušila, jak Hope umřela. Ale pokud jí získali, tak ona to rozhodně nikdy nepocítí. Tu moc chtěli jen sami pro sebe a ne kvůli covenu.) Předpokládám, že o Finnovi už víš.

*Své obavy před Sophie neskrývá, nemá k tomu důvod. Přesto i kdyby chtěl, musel by se hodně snažit, protože si na jeho tvář, do jeho výrazu nacházejí cestu samy. Nedovede nad tím mávnout rukou a dělat, jako že nic. V tomhle případě vůbec ne. Je na něm vidět bezradnost. Netuší, co dělat, na koho se obrátit. Kdo by mohl proti Esther něčeho dosáhnout, aby to bylo v jejich prospěch. Podle slov a výrazu Sophie zjišťuje, že je na tom stejně. Pohlédne na ni tázavě, když se zdá, že mu chce ještě něco říct. Slyší od ní o Hope. Není to pro něj, ale novinka.* Já už o tom vím. *Přikývne nad tím znechuceně.* Vím to od Hayley. *Poví Sophie, odkud má tu informaci. Zase má tendenci o Hope mluvit, jako o přeživší, ale vždy na poslední chvíli si uvědomí, že před Sophie nesmí.* Nevím čeho se ještě od matky dočkám... *Vydechne otráveně, unavený neustálým bojem ve vlastní rodině. Zavrtí krátce hlavou. Když se Sophie zmíní o Finnovi, přikývne, i když v tu chvíli vypadá, jako když se na něco snaží vzpomenout a vzápětí jakási frustrace, protože se mu nedaří.* Vím. *Odvětí nakonec a nepokouší se se Sophie rozebírat, proč má to poslední setkání s ním jako v mlze.* Byl nejspíše první, koho matka kontaktovala a kdo jí z radostí kývl na její nabídku. *Dodá s kyselým úšklebkem. Pak koukne z její tváře ven z okna. Ví, že zde opět strávil docela dlouhou dobu. Něco probrali, ale stále zůstává pár věcí, které se Sophie chce probrat. Týká se to hlavně jí a ví, že mu o tom nechce říct, což ho trápí a znepokojuje jednou tolik, protože neví, co čekat. Pokud by mohl, rád by jí v tom pomohl.* Je pozdě, Sophie. Už půjdu. *Pronese pak, když ještě chvilku kouká z okna. Jeho tvář zůstává vážná, lehce zachmuřená. Pohled má upřený do prázdna.* Ale příště bych rád věděl, co trápí tebe. *Poznamená ještě. Pak se probere, pohne hlavou, sklopí krátce pohled a pak koukne na Sophie. Slabě se na ni pousměje. V jejím případě mu to jde snáze, ale i tak to není tak uvolněné, jako při jeho příchodu.* Rád jsem tě viděl. *Odvětí upřímně. Jeho pohled je v tu chvilku vřelý.* Dávej na sebe pozor, prosím. *Zopakuje ji svou žádost.* Teď obzvlášť, když je tady Esther, buď opatrná. *Nabádá ji. Přendá si prázdnou sklenici kterou dosud drží z pravé ruky do levé. Tu pravou zvedne a chce se Sophie dotknout. Natáhne ruku blíže k její ruce. Těsně před tím si vzpomene, jak na dotek reagoval Adam. Ví, že to pro čarodějku není příjemné, když se jí dotkne upír. U Sophie díky tomu, jaké to mezi nimi je na to téměř zapomněl. Adam mu tu skutečnost, ale dost nepříjemným způsobem připomněl. Ve chvíli, kdy si to uvědomí, nechce tomu Sophie vystavovat. Pohyb tak ustrne kousek před její rukou a tu svou zase stáhne. Jeho pohled při tom trochu posmutní. V tuhle chvíli ho to nehezky zasáhne a připomene zápory upírství, které většinou tolik neřeší, jako právě tento den, večer, noc.* Dobrou noc. *Popřeje ji a pak nejspíš poprvé použije k odchodu z jejího bytu upíří rychlost a v mžiku je pryč.. Sklenice po něm zůstane stát na okenním parapetu.*

(Je vlastně ráda, že už Elijah ví o Hope. Aspoň se to opravdu dozvěděl od někoho z rodiny a Hayley k nim do rodiny vlastně už patřila. Fakt, že jejich matka chtěla a vlastně dosáhla smrt malého dítěte je odporná. Vlastně jí chtěla zabít její vlastní vnučka. Kvůli čemu vlastně? Kvůli tomu, že to bylo Klausovo dítě? Bála se snad, že bude stejná jako on? Jenže ani tohle přeci není důvod k zabití malého dítěte. Samozřejmě, že ona tenhle důvod používala, když to dítě společně s Hayley chtěla zabít, ale doopravdy nikdy nevěřila, že by ta malá mohla být zkažená a krutá jako Klaus. Navíc to bylo jen dítě a nikdo nemohl vědět, jaká nakonec bude. Značná část také záležela na výchově. Na Elijahovo poznámku raději nic neřekne a jen si tiše povzdechne. Neví, co by mu na to měla říct, protože sama nic netuší. Zmíní se pak i o Finnovi a předpokládá, že o něm už Elijah ví. Vidí na něm, že ho něco trápí, ale neví co. Neptá se. Kdyby chtěl, řekl by jí to sám od sebe.) Teď má Finn všechno, co si přál. Matku a život bez upírství. (Samozřejmě, že jí na to Finn kývl. Jak by taky ne? Vždyť byl své matce věrný a už dříve jí chtěl oživit. Zabránili mu v tom jen díky Sage. Přemýšlí, zda by se něco změnilo, kdyby Sage byla stále naživu a objevila se tu Esther. Kývl by jí také na její nabídku nebo by odmítl a žil byl se Sage? Jakmile Elijah poví, že je pozdě, koukne se na hodiny a pak jen lehce přikývne hlavou. Zdá se jí, že neprobrali vlastně skoro nic. Kdyby nepřišel Adam, tak by jistě probrali více věcí a jí by hlavně netrápilo to, co Adam teď udělá. Co kdyby se rozhodl Elijaha zabít? Sice by se mu to nepovedlo, ale z Elijaha by si rozhodně udělal nepřítele. Vzpamatuje se ze svých myšlenek při dalších Elijahovo slovech.) Jistě. (Nepatrně se pousměje. Jenže problém byl v tom, že ona o tom nechtěla mluvit. Nechtěla Elijahovi přidělávat další starosti. Navíc se zdálo, že Kai teď nedělá žádné problémy nebo se to k ní prostě jen nedoneslo.) I já tebe. (Lehce se usměje. Ano, viděla ho opravdu ráda, i když by ho raději viděla za příjemnějších podmínek než byla ta dnes. Přikývne na jeho upozornění, aby na sebe dávala pozor.) Budu a ty také. (Podívá se na něj vážně. Pak pozoruje, jak zvedne pravou ruku blíže k ní, jenže jakmile ji zase stáhne, povytáhne nechápavě obočí. Raději k tomu nic neřekne a neudělá.) Mimochodem. Ta rodina je opět celá, i když netuší, že dítě biologicky není jejich. (Stačí mu povědět ještě než jí popřeje dobrou noc a zmizí pryč. Je si jista, že Elijahovi dojde, o které rodině se baví. Nestihne mu pak už nic říct a jen se kouká na sklenku na parapetě, která tam po něm zůstala. Vydechne a všechno to pak raději uklidí. Už ani nemá sílu na to kouzlo. Nemá sílu zjistit dnes další novinky. Proto se odejde umýt a pak zalehne do postele. Dlouho se jí nedaří usnout, jak nad všem přemýšlí, ale nakonec se jí to podaří.
Ráno se probudí celkem pozdě, alespoň na ni. Byla zvyklá teď vstávat hodně brzy. Vlastně v poslední době nikdy nespala celých osm hodin, jak by měla. Jenže může se jí někdo divit? Vstane z postele a provede ranní hygienu. Oblékne si něco na doma a dojde si udělat kafe. Potřebuje se pořádně probudit a až pak provést kouzlo. O hodinu později už sedí za svým stolem v ložnici. Před sebou má papír s mužskými jmény z covenu z doby, kdy jí psal ten muž dopisy. Raději si napsala všechny muže, který byli tak nějak stejně staří jako její matka plus, mínus deset let. Nebude riskovat, že by se snad sekla o rok a musela to opakovat. Samozřejmě se mohlo stát, že muž byl ještě starší, ale tohle už klidně riskne. Vezme si do ruky jeden z dopisů, který psal a začne odříkávat kouzlo. Inkoust, který se vpil do papíru teď začne stékat z papíru na ten druhý, který leží na stole. Poté už stačí provést jen lokační kouzlo. Jenže Sophie se zasekne. Teď může konečně odhalit, kdo byl ten milenec její matky. Jenže chce to doopravdy vědět? Ano, chce. Začne provádět lokační kouzlo. Inkoust se spojí do jediné kapky a začne putovat po papíře. Netrvá to moc dlouho a zastaví se na jednom jméně. Jakmile si jméno Sophie přečte, nemůže tomu uvěřit. Tohle nemohla být přeci pravda. Kdyby to byl kdokoliv jiný, tak to pro ni nebude tolik šokující. Neví, co má v tuhle chvíli udělat. Ale jedno je jisté, s ním už si nepromluví. Ale mohla by si promluvit s jeho rodinou, ale dokáže vůbec přiznat ten fakt a zničit dosavadní představu a vzpomínky jiné osoby? Dlouhou dobu jen sedí a přemýšlí. Nakonec vstane od stolu a začne něco dělat, aby se zabavila. Odpoledne pak napíše sms Davině.

kód:

Ahoj Davino, můžeš se zastavit u mě doma?

Odešle to a pak jen čeká na odpověď nebo její příchod.)

Dopis, který se objeví kouzlem u Sophie:

(Mezitím, co čeká na Daviny odpověď nebo na ní samotnou, tak se před ní objeví nějaký dopis. V tu chvíli jí nenapadne, kdo by jí mohl psát. Davina by poslala sms a ne kouzlem vzkaz. Vezme ho do ruky a začne číst. Hned po několika slovech jí dojde od koho dopis je. Přečte si hovaž do konce a při poslední větě se musí usmívat. Jenže pak jí to všechno dojde. Kate odlítá už dnes a ona se s ní ani nerozloučila. Jak jen mohla zapomenout? Neuvidí jí půl roku. Samozřejmě jí bude chybět. Za těch pár měsícu jí neskutečně přirostla k srdci a fakt, že tovje dcera Genevieve to nijak neovlivnil. Možná vůči ní pak byla více ochranářská. Chce jí hned napsat také dopis, ale v tuhle chvíli jí nenapadají vhodná slova. Napíše jí později email.)

*Přijde ji odpoledne sms od Sophie a přečte si ji. Nepovažuje ani za potřebné odepisovat, protože za chvíli ji končí škola a tak může rovnou z ní jít za Soph. Neví proč, ale má tušení, že jde o něco vážného jelikož jí to tak přijde z obsahu zprávy, kterou ji poslala. Začne přemýšlet nad tím, co by to tak mohlo být. Jestli ví něco o tom, že se setkává s Kaiem. Tedy nesetkává lépe řečeno on ji pořád nahání a potom spolu stráví nějaký ten čas, to je všechno. Možná ví o jejich poslední schůzce, možná se jí chce zeptat, proč spolu tančili na tom silvestrovském večírku, když jasně řekla, že se od něj bude držet dál. A možná to s tím vůbec nesouvisí a chce mluvit o něčem jiném. Otázkou však bylo o čem přesně. Opravdu se jí nechtělo vysvětlovat, proč s Kaiem tráví čas. Musela by si vymýšlet lži, že prostě chce, což nebyla vůbec pravda. Povzdychne si a poklepává propiskou o desku lavice. Rukou má podepřenou hlavu a dívá se se na hodiny, které visí na zdi přímo naproti ní. Jenom pozoruje ručičku, která se velmi pomalu posunuje k celé a tak čeká až konečně zazvoní a ona bude moct jít za Sophie. Dnes jí to ve škole opravdu nebaví a kolikrát už se přistihla, že tak trochu podřimovala během hodiny. Natočí hlavu směrem k Timovi a chvíli se na něj dívá. Musí na něj seslat to ochranné kouzlo, nemůže ho takhle nechat bez ochrany a riskovat, že by se mu něco mohlo stát. Jakmile zazvoní, tak rychle vstane ze židle, nacpe si učebnice a sešity do tašky, přehodí si ji přes rameno a konečně jde ze školy pryč. Tentokrát ale zamíří jiným směrem, než domů. Zanedlouho přijde k bytu Sophie a dvakrát zaklepe na její dveře. Nečeká dlouho, než ji otevře a ihned se na ni pousměje.* Ahoj...promiň, že jsem neodepsala, ale šla jsem hned ze školy za tebou. *Vidí na ni, že nemá pravděpodobně dobrou náladu a tak má trochu obavy z toho, co budou probírat. Jen, co ji Sophie pozve dál, tak překročí práh jejího bytu a hned si sundá kabát. Otočí se opět k ní.* Tak co se děje? *Zeptá se rovnou. Vážně je zvědavá an to, co jí přesně chce říct.*