Sophie´s Flat

(Zasměje se jeho poznámce o tom, že je velký jedlík.) Kdykoliv můžu přidělat nějaké vafle. To je úplná maličkost. Mam těsta jak pro celý regiment. Nikdy mi nešlo vařit jen pro jednu osobu. (Přizná se mu. Vaření jí prostě bavilo a tak si občas nedávala pozor, kolik toho vlastně vaří. A udělat ještě třeba pár vaflí, kdyby Adam ještě chtěl? To pro ní byla maličkost. Donese jim ke stolu vodu a pak sleduje Adama s pozvánkou v ruce.) I on dokáže zorganizovat parádní večírek. A myslím, že tento si chtěl vzít na starost opravdu jen on. (Kdyby jí o to Marcel požádal, tak by ho samozřejmě neodmítla, ale vcelku by se jí to zrovna nehodilo. Měla dost práce s tou stavbou, chce už konečně provést ten plán na únos Finna s Genevieve a Hayley, do toho ještě vedení baru a ráda by ještě tento měsíc otevřela ten druhý bar. Bylo toho prostě moc.) Je to veřejná událost, alespoň si to myslím. A kdyby ne, mam ještě jednu pozvánku. (Doufá jen, že to teď nevyznělo jako pozvání. Ano, klidně by s Adamem na ten večírek šla, ale nechce, aby v tom hledal něco více. Nechce, aby to bral jako valentýnské rande. Navíc by to bylo naprosto směšné. Sophie a slavit Valentýn? To ne.) Vlastně už je všechno zařízené a další práce mě čeká až před samotným termínem. (To bude asi ta nejtěžší část. Všichni budou ve stresu a on jen doufá, že všechno půjde podle plánu.) To je pravda. Nedokázala bych si představit takový měsíc bez své práce a ty nejspíš také ne. (Skousne si ret.) To vlastně nevím ani já. (Je to naprosto zahanbující, že neví, co poslouchá její sestra za hudbu. Nechápe, jak něco takového nemůže vědět.) Vlastně jsem tě chtěla požádat, že by jsi mi mohl pomoct zprostředkovat takový menší vystoupení Daviny oblíbeného muzikanta, ale netuším, kdo to je. (Podá mu pak obálku s fotkami.) Nevěděla jsem, jestli jí budeš chtít nebo ne. Raději jsem nechala vyvolat dvě. (Třeba ji taky chtít nebude, ale podle jeho reakce to asi tak nebude a nechá si ji rád. Třeba si ji i zarámuje a vystaví někam na poličku, kdo ví. Odejde k lince, kde připraví na talíř vafle a vezme vše, co si připravila. Přinese to na stůl a posadí se. Usměje se na něj.) Díky. (Vezme si vidličku a dá si na talířek ovoce. Na vafle si dá šlehačku a začne pomalu jíst.)

"Já teda nejsem ve vaření žádnej odborník, ale když už něco dělám, tak je nuda vařit jen pro jednoho, no. Za prvé je toho málo a za druhý mě nebaví jíst sám," pokrčí rameny a celou dobu se na ni dívá, "proto si vždycky ke snídani dám něco malýho a nebo vůbec nic." Vlastně je rád, že mu tu snídani nabídla. Aspoň nebude snídat sám a nají se, ne jako tuhým starším rohlíkem. Nechce ale, aby dělala něco dalšího, dělá toho pro něj už takhle docela dost. Všimne si na stole pozvánky na valentýnskou párty a docela vážně přemýšlí, že by se tam šel podívat. Ale vypadá to, že je to jen pro zvané, tak už s tím asi nic neudělá. "Jen aby z něj nakonec nebyla ještě konkurence," řekne s úsměvem. Vůbec netuší, že ten kamarád je upír, Král New Orleans. A už vůbec nemá ani páru o tom, že na tom večírku budou skoro samí upíři. To bude strašné, jestli se tam podívá. Se zájmem se na ni podívá, když řekne, že je to veřejná událost. "A ty tu pozvánku pro nikoho jiného nepotřebuješ?" podívá se na ni tázavě. Ne, nemělo to vyznít tak, že se ptá, jestli tam náhodou nejde s nějakým svým přítelem nebo tak. Co věděl, tak ona přítele neměla. Jen kamaráda - Elijaha. "Tak to bude asi docela honička, co?" koukne na ni s úsměvem. "Přeju ti, ať se to hlavně všechno povede," usměje se na ni. Byl by nerad, kdyby se na té svatbě něco zkazilo a kdyby to pokazilo celou tu práci, co si s tím určitě Sophie dala. "No vidíš! Já prostě potřebuju někdy něco dělat. I kdyby to mělo bejt jen zabrnkání na kytaru, nedokážu se nikde moc válet. "Nevíš?" podívá se na ni tázavě. Škoda, tak asi neví, jak se jmenuje oblíbený interpret její sestry. "To ale nevadí. Beztak to budou nějaký ty hodně populární skupiny a zpěváci," pokrčí rameny. "Hele, tak do toho bych rozhodně šel, ale taky by hodně záleželo na tom, kdo to je právě, no..." pokrčí rameny. Jasně, že chci, ta fotka je hezká. Škoda, že jsme se nevyblejskli i my dva, "řekne s úsměvem a čeká, až se Sophie vrátí se snídaní. Za chvíli je tam a položí je před něj. Pochválí jí to a dá se taky do jídla.

Nebaví? (Povytáhne obočí.) Nevěděla jsem, že jíst má být zábava. Vaření to jo. Ale jíst musím, takže vařit taky a to jen sama pro sebe. Jedině, že bych si sem zvala každý den někoho, abych mohla vařit pro více osob. (Pokrčí rameny. Jenže koho by si sem pořád zvala? Davinu a Marcela? Genevieve? Elijaha nebo Adama? Na to by ani jeden z nich neměl čas. Takže dál bude vařit jídlo jen pro sebe a to porci jako pro dvě osoby. Jakmile si Adam všimne její pozvánky na večírek a drží jí v ruce, pozoruje ho.) Toho se nebojím. Možná pořádá opravdu skvělé večírky, ale nikdy by je neorganizoval pro někoho jiného. Má trochu jiné priority a cíle, než já. (Nedokáže si představit Marcela, jak běhá po nějakém sálu a nařizuje lidem, kam mají postavit květiny. A už vůbec si ho nedokáže představit, jak plánuje svatbu. To by bylo opravdu směšné.) Vlastně ne. Poslal mi dvě, kdybych někoho chtěla vzít, ale tak nějak mě nikdo nenapadá. Přemýšlela jsem o kamarádce, ale když si to tak uvědomuji možná bude mít svou vlastní. (Když mu tu pozvánku dá, znamená to, že půjdou společně nebo prostě každý zvlášť? A neměla by ho upozornit, že se to tam bude hemžit upírama? Že večírek pořádá bývalý král New Orleans a je to upír? Ale třeba tam ani nepůjde ne?) Nejspíše ano, ale za tu námahu to bude jistě stát. (Usměje se.) Děkuji. (Sama si opravdu přeje, aby to všechno vyšlo bez problémů.) Můžeš si přijít někdy zabrnkat ke mně do baru. Lidé určitě ocení nějakou tu živou hudbu. (Nabídne mu možnost, kde hrát nebo zpívat a nemít při tom domluvený nějaký koncert. Nemusí přeci pořádat párty, aby tu někdo vystupoval.) Nevím, ale zjistím to. (Usměje se ze široka, když souhlasí s jejím návrhem. Teď už jen stačilo zjistit, co Davina jevíce poslouchá a je to.) Dám ti teda pak vědět, kdo to je a pak se uvidí. (No kdyby to nevyšlo, tak se to prostě domluví s někým jiným, koho má Davina ráda. O nic přeci nešlo. Jistě bude ráda tak i tak.) Třeba příště. (Pokrčí rameny s úsměvem a pak jim přinese vafle. Pustí se do jídla. Mezitím si ještě povídají o lecjakých věcech. Dojí jídlo a Sophie pak sklidí nádobí ze stolu do dřezu.) A teď se vrhneme do práce. (Podívá se na něj a zamíří nahoru do své ložnice a z ní do šatny. Otevře skříň, kde má všechny potřebné knihy a další věci ohledně magie. Vybere zatím jen pár knih a k tomu přidá pár deníků jejích předků. Vezme štos do rukou a odnese to vše dolů, kde to položí na stůl před Adama.) Tady to je.

"Budeš se divit, ale ne, nebaví. Prostě je nuda jíst sám. To je to jídlo o ničem, prostě to do sebe jenom naházíš a hotovo. Lepší je, teda aspoň podle mě, když máš nějakou společnost. Třeba teď, když si spolu dáme ty vafle, je to lepší než dřepět doma u stolu a jíst sám suchej rohlík," řekne s úsměvem. Prostě by bylo příjemnější jístu suchý rohlík ve dvou a ne jenom sám. Kolikrát je u jídla ta největší zábava pod sluncem. Vezme si ze stolu pozvánku na párty a prohlíží si ji. Rád by se tam podíval, ale nemá tam s kým jít a hlavně nemá pozvánku. "Stejně i kdyby chtěl s něčím takovým začít, pochybuju, že by zvládl něco takovýho, jako ty na Silvestra. Vlastně si nějak nedovedu představit, že by takovou práci dělal chlap. Ženský maj pro to větší cítění, ne? Však víš, co kam dát, kolik toho dát, aby to nebylo moc přeplácaný a takovýhle věci..." řekne a zaculí se na ni. Potom se jí zeptá, jestli tu pozvánku náhodou pro někoho nepotřebuje. "Ahaaa..." řekne jenom na to, že pozvánku teda má, ale že ji asi té kamarádce dávat nebude. Přece se nebude vtírat a nebude se jí ptát, jestli ji nedá náhodou jemu. Takhle se ztrapňovat nebude. Když mu to nabídne, tak fajn, vezme si ji, ale jinak ne. Popřeje jí, aby se jí to všechno povedlo s tou svatbou. "Není zač," pousměje se a podívá se na ni. Překvapeně se na ni podívá, když mu nabídne, že si klidně může přijít zabrnkat na kytaru i do baru. "Vážně můžu? Mě to popravdě ani nenapadlo. Ale je fakt, že to asi bude vhodnější než nějaká kavárna. Tam se musím držet a hrát jenom takový pomalý slaďárny, tady bych nemusel..." řekne a vypadá to, že nad tím docela uvažuje. "Dobře, tak zjišťuj a dej mi pak vědět," usměje se na ni. Vážně se bude snažit něco domluvit, pokud to bude v jeho silách. On taky se všemi nevycházel. Někdo sice kamarád byl, ale ne zas takový, aby to pro něj udělal. Uvidí se. "Beru tě za slovo," řekne a zaculí se na ni. Potom se pustí do jídla, které Sophie přinesla a povídají si o všem možném. Za chvíli má dojezeno a Sophie všechno sklidí. "Tak jo," řekne jenom a sleduje ji, jak jde po schodech nahoru. Pamatoval si, že tam má asi ložnici. Vypadá hoooodně překvapeně, když vidí, kolik toho s sebou přitáhle. "Ježiši... Víš, jak jsem říkal, že se na to docela těším? Jako je toho docela dost..." řekne a vezme si knihu, co byla hned navrchu a začne v ní listovat. "Já ani nevím, pod čím to mám hledat."

Samozřejmě je lepší mít u jídla společnost, ale samotné jídlo neberu jako zábavu. Z jisté části je to nutnost a z velké alespoň pro mě požitek. Není přeci nad dobré jídlo ne? I když... (Věděla by, co je lepší než dobré jídlo, ale to nebude vyslovovat nahlas. Kdyby to řekla, vypadalo by to, že se s ním chce vyspat. Ne že by jí snad Adam nepřitahoval, ale jednou mu řekla, že to nejde a měnit to nechce. A pokud by se něco stalo, mohl by to brát jako závazek. Vlastně neví jaký Adam v tomhle směru je. Měla by o tom přestat přemýšlet. Proč nad tím vůbec přemýšlí?) A zase jsme u těch lichotek. (Krátce se nad tím zasměje.) Nemyslím si, že záleží na pohlaví. I někteří muži dokážou uspořádat nádhernou a skvělou akci, kde je vše bez chyby. (Vždyť existují návrháři, designéři a ostatní muži vykonávající povolání, o kterém se mluví jako o ženském. A opravdu to nemusí být homosexuálové. Skousne si ret. Neví tak nějak, co teď říct. Měla by mu nabídnout tu pozvánku nebo snad, aby šel s ní? Sakra. Tohle si bude muset ještě hodně rozmyslet.) Opravdu můžeš. Kdybych tu nebyla, až by ses rozhodl jít sem něco zahrát, tak jen klukům nebo kdo tu zrovna bude za barem řekni, že to máš svolené ode mě. I když vlastně Jack už tě znám, takže kdyby tu byl on, tak nemusíš ani nic říkat. Jen si ho nesmíš splést s jeho dvojčetem Johnem. (Vysvětlí mu všechno trochu složitěji, ale lepší než to nevysvětlit vůbec. A kdyby Adam přišel s kytarou a začal hrát, tak by se to nemuselo třeba Johnovi líbit. Kývne hlavou. Opravdu doufá, že to vyjde. Možná by jen stačilo, aby jí pak dal kontakt na nějakého manažera toho zpěváka či zpěvačky a ona by to snad nějak domluvila, ale vždycky je lepší, když se nejprve zeptá někdo z branže a někdo, kdo je stejně tak slavný. Pak si konečně dají společně ty vafle a po snězení, sklidí nádobí a dojde nahoru pro ty knihy. Přinese je dolů a zasměje se jeho reakci.) Vždyť jich je jen pár. A pár deníků. Nic velkého. (Pro ní toho opravdu nebylo tolik.) Obsah tam nenajdeš, takže musíš projet celou knihu. (Tohle mu možná měla říct dříve.)

"No tak když je to nějaká dobrota, jasně že si to užívám, ale málokdy se mi něco povede uvařit tak, aby se nad tím dalo nějak moc rozplývat," řekne s úsměvem a potom se na ni tázavě podívá po té její nedořeknuté větě. "I když...?" podívá se na ni s pozdviženým obočím. Docela by ho zajímalo, co ta tím chtěla říct. Jako jo, pár věcí by ho napadalo, ale jen ať to klidně řekne. Však on si to nebude brát nějak jako... No, bude to brát s velkou rezervou. Vlastně ho napadlo i to, co ona říct chtěla a neví, proč to neřekla. Co by se stalo? Prostě to byla sranda, on by to vzal úplně v pohodě. "Myslím, že v mym případě by sis měla na ty lichotky začít zvykat, Sophie," usměje se na ni. "O tom nepochybuju, rozhodně tím nechci říct, že jsme my chlapi nějak víc nešikovní než vy, ale prostě... Těch chlapů v tomhle povolání je minimum a uznej, že většinou to budou asi gayové." Nic proti téhle menšině neměl, to vůbec. Nikdy mu takoví lidé nevadili. Ať byl člověk černý, bílý, měl šikmé oči nebo byl na stejné pohlaví, pořád to byl člověk jako každý jiný. Na tu pozvánku už ona nic neříká. Ale i on už mlčí, nemá co k tomu říct. Jestli mu pozvánku dá, bude hodně rád, ale jestli ji nedostane, tak co se dá dělat? Bude dřepět doma u televize a nudit se. A bude přepínat mezi těmi slaďáky, co pojedou na každé televizní stanici. "Tak já doufám, že buď natrefím na tebe nebo na Jacka. Jsi říkala, že Johnovi by se moje hudba nelíbila už vůbec, co? A nebo se nebudu zajímat, kdo za tím barem je a prostě jim řeknu, že to od tebe mám dovolený. Jo, udělám to tak, jak jsi řekla," usměje se na ni. Ten Jack nebyl zase tak špatný, dalo se s ním povídat. Ale myslí si, že John bude horší. Ale tak třeba ho někdy pozná...
Když Sophie donese ty knížky, vypadá docela překvapeně, protože jich je hodně a některé jsou i dost tlusté. "Já jsem čekal, že budou tak dvě, tři... Je jich víc, no. Ale tos e nějak zvládne," řekne s úsměvem a rovnou si jednu knihu vezme. "To mi došlo," řekne a podívá se na ni tím pohledem 'zase tak blbej nejsem'. Byly to staré knížky, nevypadaly na to, že by byl jejich obsah nějak utříděn a shrnut někde na konci nebo na začátku. Pečlivě prohlíží skoro stránku po stránce, ale nemůže najít nic, co by mu s něčím pomohlo. "Já zatím nic nemám," řekne, když už je na pár posledních stránkách. "Co ty?" koukne na ni tázavě a vezme si další knížku. Tentokrát je to nějaký deník, do kterého se začte trošku víc než do té knihy předtím. Ale ani v něm po dlouhé době nic nenajde a deník zaklapne. "Ty, Sophie, kde máš toho svýho hada? Jsem si říkal, že bych si mohl dát menší pauzičku a seznámit se s ním konečně," řekne a s otázkou v očích se na ni dívá.

Raději ani nechci vidět tvé kuchařské umění. (No jo prostě chlapi. Přimhouří oči.) I když znám něco lepšího než dobré jídlo. Hudba, tanec, sex. (Řekne stručně. Nechápe, proč nad tím ještě před chvílí tolik přemýšlela. Nebylo to přeci nic hrozného či nevhodného. Nebyla to nabídka sexu. Prostě jen říká, co je lepší než požitek z dobrého jídla. Bože, měla by se už asi vzpamatovat. Teď si tu připadá jako největší pako díky svému přemýšlení. Fajn, stop. Přestaň tolik přemýšlet. Dívá se na Adama.) Už jsem si tak trochu zvykla, ale připomínat to budu asi vždy. (Našpulí lehce rty a pak se pousměje.) Uznávám, že v tomto povolání převažuje ženské pohlaví. A nejspíš budou ti muži gayové, ale nemusí být. Ale to je stejně jedno. (Mávne nad tím rukou. Popravdě, kdyby se měla rozhodovat, kdo jí zorganizuje párty, jestli žena či muž – gay, vybere si toho muže. Vždycky byli lepší, než ženy. Ale absolutně netuší proč. Rozhodne se, že si promyslí, zda nabídne Adamovi tu pozvánku nebo ne. Ta párty stejně nebude hned zítra, takže měla čas. A třeba by se mohlo stát, že tam ani nepůjde ona. Ještě neví, jak dopadne celý ten plán s Finnem.) Přesně tak. Nejspíš by se mu nelíbila. To bude asi nejlepší. Aspoň nebudeš muset přemýšlet, zda to je John nebo Jack. (Někteří lidi, kteří chodí do baru pravidelně, nerozpoznají Johna od Jacka. Při tom na tom nebylo nic těžkého. Vyhledat si detaily a zapamatovat si je.
Donese knihy ze shora dolů a položí je na stůl. Koukne se na Adama, který vypadá dost překvapeně.) Jsou to knihy, které nasbírali nebo sepsali moji předci. Ani nevím, která je ta nejstarší. Je pravda, že jich málo není, ale ve většině případech můžeš narazit na stejné informace o něčem ve třech různých knihách. (Řekne mu, že v těch knihách nenajde žádný obsah a on jí odpoví, že mu to došlo. Nemyslí si o něm, že by byl blbej. Jen mu prostě řekla fakt ne? Jen se lehce pousměje. Sedne si zpátky na gauč a vezme si jednu knihu. Přehodí si nohu přes nohu a otevře ji. Stránky pročítá jen letmo a vždy se zasekne na nějaké stránce ve chvíli, kdy si myslí, že na něco narazila, ale vždy se mýlila. Zavrtí hlavou na jeho otázku.) Zatím nic. (Vzhlédne od knihy a na chvíli se na něj podívá. Pak sklopí pohled za ke knize. Jakmile jí projde, odloží ji a vezme si jinou. Když je někde tak v půlce, Adam promluví. Svraští obočí a koukne na něj.) To tě to přestalo bavit po krátké době. (A to říkal, že se na to těší. Už nejspíše zjistil, že na tom není nic zábavného.) Je nahoře. Hlavně ho moc nepruď, není vážně hravý. (Apop nebyl vážně nějaká kočka nebo pes, se kterým by se dalo hrát.)

Zatvářil se docela uraženě, ale to samozřejmě jenom hrál. "No tak ale pozor, kdybys věděla, jak výborný vejce dělám, třeba takhle k snídani! Jenom se mi to nechce dělat, jak už jsem řekl," pokrčí rameny a na tváři mu už zase hraje úsměv, jako po celou dobu, co je tady. Potom se jí zeptá, co to chtěla ještě říct, ale nakonec si to rozmyslela. Vážně by ho to zajímalo a ona mu to nakonec řekne. Proč kolem toho dělala takové haló? No bože, tak před ním řekla slovo sex, to se toho stalo. On to bral úplně v pohodě, neviděl v tom nic jinýho. Bůhví, na co Sophie myslela! "Jo takhle! Tak to jo, to je rozhodně lepší než jídlo. Myslím, že by se na celém světě nenašel člověk, který by neměl alespoň jednu z těch věcí radši než jídlo." A co měl nejraději on? Jako jo, hudbou se živil, tanec taky nebyl špatnej, ale sex je sex. "Fajn, tak mi to připomínej a těch komplimentů bude ještě víc," řekne a zasměje se. Bude jich víc, pokud to tedy ještě jde. On využil každé příležitosti. Když jí mohl nějaký kompliment složit, udělal to okamžitě. A nezdálo se, že jí by to nějak moc vadilo. "Ukaž mi na jedinýho chlapa, kterej je třeba módní návrhář a není gay." Vždyť všichni, co někdy viděl na živo, nebo třeba i v televizi... Mluvili jako gayové, oblékali se jako gayové a celkově se tak chovali. Upřímně si ani nedokáže představit heteráka jak dělá návrháře. Pro tohle měli tihle chlapi větší cit. "Tak Jack už by mě třeba i pozdravil, nemyslíš? Uvidím, no. Nebo se můžeme domluvit, kdy tam budeš ty, aby nebyl nějaký problém," pokrčí rameny. Vlastně to bylo takové nenápadné zjištění toho, kdy v baru bude a kdy ne. Nebo ne nenápadné, prostě to, že by ji rád viděl, skryl za to hraní.
Sedí na gauči a čeká, až Sophie přinese ty knížky. Bylo jich vážně docela dost, ani to nečekal, že jich mohla mít tolik. "Hele, a když to jsou knihy, které nepsali tvoji předci, píšeš taky nějaký? Musíš mít nějakou svou, kam si zapisuješ svoje kouzla, ne?" podívá se na ni tázavě. On žádnou takovou nemá, ani neví, co za kouzla by si do ní psal. Sophie ho ještě upozorní, že tam nenajde žádný obsah, kde co je a tak. Potom už se pustí do práce. Prohlíží si první knížku, která vypadá hodně staře. Některé stránky jsou už hodně zežloutlé. Nic v ní ale není a to také hned řekne Sophie. Zeptá se jí, jestli něco našla ona. "Hmm.." zamumlá jenom, když řekne, že taky zatím nic. Vezme si jinou knížku a začne v ní listovat. Je to deník, takže se v něm i někdy začte. Ale za chvíli ho to přestane docela bavit, takže ho zaklapne a položí na stůl. Zeptá se jí, kde má toho svého hada. "Já vím, že jsem říkal, jak mě to bude bavit, ale je to docela... Ne nudný, to vůbec nee, dozvím se spoustu věcí... Prostě si chci dát chvilku pauzu, těch písmenek mám už docela dost," řekne a pousměje se. Když mu řekne, že je nahoře, hned se podívá na schody, které tam vedou. "Takže můžu?" podívá se na ni tázavě a je vidět, jak je natěšený, že se na něj bude moct pořádně podívat.

Dobře, budu ti věřit. A třeba někdy něco od tebe ochutnám, když nezvítězí tvá lenost. (Zatváří se lehce pobaveně. Odpoví mu na jeho otázku ohledně její nedopovězené věty. Nechápe, proč to neřekla hned. A nechápe, proč si myslela, že by v tom Adam viděl skrytý význam. No jo někdy prostě přemýšlí kolenem a ne hlavou. Nebo to možná neřekla jen, protože v tom ona viděla svůj skrytý význam. Jo, dlouho neměla sex a chybí jí to. Není divu, že přemýšlí jak nějaká puberťačka. Poslouchá pak jeho poznámku na její odpověď. Jen nepatrně kývne hlavou a pousměje se. Už na to nic neříká. Není k čemu se stejně vracet. Povytáhne obočí.) Já myslela, že méně, když budu furt otravovat s takovou poznámkou po každé lichotce. (Nevadili jí ty lichotky, ale všeho bylo někdy příliš a na tolik lichotek nebyla zvyklá. Zamyslí se po jeho větě. Vážně musí hodně přemýšlet, aby si vzpomněla na módního návrháře, který není gay. Na jednoho přeci jenom přijde. Určitě jich je více, ale jí napadá zrovna jen tento.) Marcus Wainwright. Má manželku. (Neexistovali jen gayové módní návrháři. I když jich tedy nejspíše bylo více, než heterosexuálů.) Jo, určitě by tě pozdravil. Aspoň ze slušnosti určitě ano. Fajn, tak mi prostě napíšeš, kdybys měl chuť si jít za hrát do baru a já ti napíšu, jestli tam jsem nebo ne. A když ne, tak můžu napsat někomu, kdo tam bude, že tam přijdeš a máš to svolené. To by taky šlo ne? (T8zavě povytáhne obočí. Zdá se jí to jako nejlepší řešení. Nebo rovnou všem mohla říct, že kdyby přišel Adam a chtěl si zahrát, tak to má povolené od ní. No možná Cami nebo Genevieve by mu to klidně svolily i sami. U Johna by to bylo asi horší.
Přinese do obýváku knihy.) Jo mám svůj grimoár se svými kouzly, ale rozhodně jich tam není tolik jako v ostatních. (Pokrčí rameny. Není taky divu, když první kouzlo si tam zapsala asi před dvěma roky. Posadí se na gauč a začne si letmo pročítat knihu, kterou si vzala do ruky. Adamovi se nedaří nic najít podle jeho slov a jí také ne. Ale tak teprve začali a třeba něco najdou později a třeba také ne. Po přečtení nebo spíše prolétnutí, si vezme druhou knihu, ale v polovině jí Adam přeruší. Vzhlédne k němu. Adam tedy dlouho nevydržel u knih a chce vidět hada.) Dobře, dej si pauzu. (Kývne hlavou a řekne mu, kde najde Apopa.) Jasně.

"Tak to tě pro změnu nezvu na večeři nebo na oběd, ale budu originální a zvu tě na snídani. Ale teda ke mně, protože jinde to přece uvařit nemůžu," zaculí se na ni a nevinně pokrčí rameny. Škoda, že mu dala jasně najevo, že u něj asi nikdy spát nebude, takže si nedá snídaně přímo do postele a nebo tak. No co, tak prostě přijde někdy ráno a on jí něco zkusí uvařit. Snad se to teda bude dát jíst. Ona mu odpoví na to, co nedořekla předtím. Adam na to sice něco řekne, ale ona už mlčí, takže to dál nijak nerozebírá. "Ne, naopak. Budeš mi připomínat, že ti ty lichotky dávám a já budu mít nutkání jich dávat ještě víc," usměje se na ni šibalsky. Jako jestli si to nepřeje, klidně s tím přestane, ale zatím to nedala nějak moc najevo, takže s tím ani náhodou přestávat nebude. Potom se začnou bavit o tom, že málo chlapů bude heterosexuálů, když dělají takovéhle povolání. Prostě kadeřníci, návrháři... To byla povolání pro ženské, většinou. "Fajn, dostalas mě. Myslel jsem, že tě dostanu já tebe s tím, že nikoho znáš nebudeš, ale vypadá to, že máš přehled," uzná a usměje se na ni. "Pozdravil by mě a zase by mě z dálky tak nenápadně pozoroval. Možná bys mu měla říct, že nejsem žádnej masovej vrah," řekne s úsměvem. "Jo, tak dobře. Až si budu chtít zahrát, prostě ti napíšu a uvidíme," pousměje se a už k tomu nic neříká.
Čeká, až Soph přinese ty knížky. Potom se jí zeptá, jestli má taky nějakou svoji, kam si zapisuje kouzla a nějaké věci, které zjistila. "Vsadím se, že za chvíli už v něm taky bude kouzel hodně," řekne, podívá se na ni a natáhne se pro sklenici s vodou, z které se napije. Položí ji zpátky a vezme první knihu, kterou si začne prohlížet. Nedaří se mu ale nic najít a Soph je na tom úplně stejně. Prohlédne si ještě jednu knihu, deník, ve kterém ale taky nic není. Řekne, že už ho to nechápe a Sophie mu tu jeho pauzu vlastně schválí. Nakonec se jí ještě zeptá, zda by mohl jít za tím jejím hadem. "Díky!" řekne nadšeně, zvedne se z gauče a vydá se po schodech nahoru, vlastně do její ložnice. Už z dálky vidí Apopa, jak se plazí po zemi, dneska nespal, což se hodilo. "Nazdárek..." řekne tlumeným hlasem, když se k hadovi přiblíží. Dřepne si k němu a poprvé a opatrně se ho dotkne. Apopa nemá zatím nic proti. Teď ho chytí tak, aby ho mohl zvednout - rád by si ho nechal třeba obmotat kolem ruky nebo tak. Ale tohle se mu už nelíbilo. Začal na něj syčet. Ne, nevypadalo to moc příjemně, ale Sophie mu řekla, že by nikomu neublížil, takže se ho nebál. Znovu na něj chtěl sáhnout, ale tentokrát se mu to nepovedlo, protože po něm vystartoval. Začal syčet, a to opravdu hodně, možná to slyšela i Sophie, protože v bytě bylo jinak ticho. "Klídek..." řekne tiše, ale jakmile to dořekne, had proti němu vymrští hlavu a kousne ho do ruky, kterou k němu natahoval. "Auuuu," řekne docela nahlas a rukou ucukne zpátky k sobě. Podívá se na ránu, kterou mu tam způsobil. Nevypadala hezky, dokonce si myslel, že je tenhle had jedovatý. Co měl dělat? Měl začít řvát na Sophie, že ho možná uštknul? Nene. Kdyby tam byl jed, poznal by to, bylo by to vědět. Asi. Byl to asi blázen, ale on si z ní chtěl vysvětlit. Trošku hlasitěji si lehl na zem. Vlastně tam sebou hodil, aby to udělalo malou ránu. Lehl si tak, aby to vypadalo co nejpřirozeněji. Ale jak má asi vědět, jak leží člověk, kterého uštkne had? Ruku dal pořádně tak, aby byl kousanec vidět. Už teď mu cukaly koutky nahoru, ale ovládl se a uklidnil. Taky dost zklidnil svůj dech, který byl teď hodně pomalý. Mohlo se zdát, že se mu i špatně dýchá.

Dobře tedy. Takže vaříš snídani a já kritizuji. (Lehce se zasměje. Rozhodně nebere pozvání na snídani jako rande a tak s tím nemá vůbec žádný problém. A Adam to jistě taky tak brát nebude, když ho po tom polibku odmítla. Aspoň si to teda Sophie myslí.) Tak ti to připomínat nebudu. Vyhnu se pak tomu, že mě jednou přivedeš do rozpaků a já oněmím. (Nebyla sice jedna z těch holek, které se hned po jedné lichotce začnou chichotat a červenat, ale kdyby jí řekl něco, co by jí vyrazilo dech, nevěděla by co říct.) Nemam sice přehled až tolik v módě a neznám každého návrháře, ale ty známější zná snad každý. (Trochu se zasměje jeho slovům o Jackovi. Je pravda, že posledně ho pozoroval až moc a vůbec to nebylo nenápadné. Dával to vlastně dost najevo, že ho sleduje. Jako by tím chtěl říct „Sleduji tě, tak si dávej bacha.“ Ale Sophie to chápe. Jack věděl o nadpřirozenu a něco málo o tom, co se ve městě děje a stalo. Je prostě obezřetný s kým se Sophie baví. Mohl by to být opět někdo, kdo chce jen někomu ublížit nebo jí nějak využít stejně jako Roderick využil tělo jeho bratra a Sophie pak kvůli informacím, i když o tom neměl nikdo tušení.) Nejspíš mu to budeš muset dokázat ty sám. Je prostě jen opatrný. Stalo se tady už toho hodně, že nevěří jen tak někomu. (Pokrčí rameny.) Domluveno tedy. (Kývne hlavou. Třeba jí jeho hraní přivede do baru více zákazníku a to by bylo hodně dobré. Vlastně proč by v baru nemohla hrát živá hudba častěji než jen na nějaké párty? Alespoň každou sobotu by mohla někoho pozvat. Nebyla by to žádná párty, ale rozhodně by to nalákalo více zákazníku než jen hudba puštěná ze sterea.
Odpoví mu na otázku ohledně svého grimoáru. Měla v něm zapsáno pár kouzel, ale bylo jich směšně málo na čarodějku a ke všemu vůdce covenu.) No, uvidíme. (Pousměje se. Rozhodně by tam mohlo přibít aspoň jedno kouzlo a to na zrušení spojení s předky. S tím vším, co se kolem děje, nějak nemá čas na vytvoření kouzla a to jí štve. Chce zrušit ten vliv, kteří mají předci na její lidi a na ní. Vezme si knihu a začne ji letmo pročítat. Člověk by řekl, že už jí bude znát z paměti, když jí v ruce drží už snad po desáté, ale ne. Zapomněla už tolik věcí, které v ní jsou. Ale na nějaké si vzpomíná až moc dobře. Oznámí Adamovi, že stále nic nemá po jeho otázce. Vrátí se zpátky ke knize a během chvíle je na konci. Zaklapne ji a položí na stůl. Vezme si druhou knihu. Tuhle zná o mnoho lépe než předchozí a tak rovnou přeskakuje sekce, v který ví, že nic užitečného nenajde. Adama to přestane bavit a chce se jít seznámit s jejím hadem. Řekne mu, kde je. Kouká se na jeho nadšení, když mu povolí, jít za ním. Usměje se nad tím a zavrtí hlavou.) Jako malý kluk. (Zamumlá si pro sebe, když už je Adam u schodů vedoucích do její ložnice. Chvíli se kouká před sebe a poslouchá, co se nahoře děje. Slyší jen Adamovo hlas a nic více. Kdyby měla upíří sluch, tak by rozuměla i slovu, který vyslovil. Sklopí opět pohled a začte se do knihy. Opře se o opěrku gauče a natáhne si na něj nohy. Tahle to rozhodně bylo pohodlnější, než sezení. Ze shora neslyší žádné divné zvuky a tak zůstává v klidu. No možná to bylo spíše tím, že se soustředila více na knihu než na horní patro. Po chvíli uslyší Adamovo hlasité „au“. Odloží knihu a zadívá se na strop. Mohl jen o něco zakopnout, ale Apop ho taky mohl kousnout. A v tom případě záleželo, zda se zakousl i jedovými zuby nebo ne. Raději nečeká na nějaké další náznaky toho, co se stalo a zvedne se z pohovky. Zamíří ke schodům o něco rychlejším krokem, když uslyší nějakou ránu. Ve chvíli už je nahoře a kouká se na Adama, jak leží na podlaze. V tu chvíli byla v šoku. Had ho opravdu kousl, jak se přesvědčila a uštknul ho. Proč by jinak taky ležel bezvládně na zemi? Klekne si k němu na zem a z dálky jí pozoruje Apop, který už se stihl doplazit k její šatně.) S tebou si to ještě vyřídím. (Letmo na něj koukne, ale pak už věnuje veškerou pozornost Adamovi. Fajn, tohle by měla být hračka ne? Prostě použije kouzlo. Zhluboka se nadechne a přiloží ruku na tu Adamovo na místo, kde má kousanec od hada. Začne vyslovovat jednotlivá slova léčicího kouzla. Za chvíli se rána zacelí a Sophie si oddychne. Rána byla vyléčená a tudíž by měl být zrušen i účinek jedu, který by Adama mohl zabít. S očekáváním se na něj dívá a čeká, až se probere. Jenže vteřiny ubíhají a ono se stále nic neděje. Zamračí se a chytne ho za zápěstí. Zkontroluje mu tep. Jeho srdce fungovalo, i když měl tep o něco slabší, měl ho. Nevěděla, že jeho plus je slabší díky jeho klidnému stavu. To je dobrá zpráva ne? Ale proč se sakra neprobouzí? Ve chvíli dostane strach, že snad něco pokazila nebo to kouzlo vyléčilo jen ránu, ale jed stále účinkoval.) Jestli mi tady umřeš, tak tě zabiju, i když to bude znamenat, že bych tě musela přivést zpět k životu. (Co má teď dělat? Čekat? Zkusit jiné kouzlo? Vždycky by mohla vytáhnout Tundeho dýky a čerpat z ní sílu. Nakloní se k němu blíže, aby zjistila, zda vůbec dýchá, jelikož se jí zdálo, že se jeho hrudník snad vůbec nenadzvedává. Dech se má sice kontrolovat podle zrcátka, ale to opravdu po ruce právě teď nemá.)

Řekně jí, že určitě tam bude mít za chvíli hodně kouzel. Tak byla to dobrá čarodějka, nepochybuje, že za svůj život vymyslí hodně kouzel a klidně i hodně důležitých kouzel. "Nakonec si jednou budu prohlížet nějakou tvojí knížku, kde bude napsána hromada kouzel. Otázka je, jestli mi ji půjčíš," řekne a potom už se věnuje hledání v knihách. Nejdřív v té jedné, která byla hned nahoře. Zdá se mu, že z těch všech, které Sophie přinesla, byla tahle ta nejstarší. Takže to znamenalo, že v nich mohla být i hodně stará kouzla a informace, které by mu mohly pomoct najít jeho rodiče. Ale ne, po nějaké době zjistil, že tam nic nenajde. Nebylo tam nic o nějaké magii, která využívala magii živlů ve větší míře, než ostatní čarodějové. Ale však v pohodě, byla to zatím jenom první kniha, něco se dalo objevit i v těch dalších. Snad... Byla to jedna z jeho mála nadějí, jak něco zjistit o jeho rodině. Pak tu určitě bylo nějaké vyhledávací kouzlo, které by bylo ale jistě složité, protože nikdo nevěděl ani přibližně, kde by se mohli nacházet. A nebo se mohl zeptat té své nevlastní matky. A nebo jí vlézt do vzpomínek. Ale to nechtěl, nezdálo se mu to jako správná věc. Ale když nad tím teď tak přemýšlel, bylo správné, že jemu nikdy nic neřekla o jeho pravé rodině, i když si to přál? Prohlédne si ještě jeden deník, ale potom to už (zatím) vzdá. Nebaví ho to, nic nemůže najít a těch písmenek má už dost. Zeptá se proto Sophie, kde má hada. Řekne mu, že je nahoře v ložnici a nakonec mu dovolí, že se na něj může jít podívat. Je opravdu nadšený, musí vypadat hrozně šťastně. Okamžitě z gauče vstane a vydá se nahoru do její ložnice, kde Apopa byl.
Okamžitě si hada všimne a začne se k němu přibližovat. Dokonce ho i pozdravil a tak nějak občas něco řekl, ale dost potichu, že ani nevěděl, jestli to bude slyšet dole. Přiblíží se k němu a sáhne si na něj. To je všechno v pohodě, had se nechá. Ale jakmile na něj začne sahat více a dokonce si ho chce zvednout, aby se mu obmotal kolem ruky nebo tak něco, tak po něm vystartuje. Snaží se ho uklidnit, ale neuvědomí si, že by asi bylo nejlepší od něj zmizet úplně. Vystartuje po něm znovu a tentokrát ho kousne do ruky. Ale neuštkne, jak později zjistí. Neujde mu ale hlasité 'auu', které dole slyšet rozhodně bylo. Had se odplazí někam pryč a on dostane nápad. Vystřelí si ze Sophie. Takže sebou flákne o zem, aby to bylo slyšet a lehne si tak, jak to bylo nejpřirozenější. Ruku dá tak, aby bylo kousnutí vidět. Zavře oči a soustředí se na to, aby uklidnil svůj dech a i svůj tep srdce. Konečně slyší, jak Sophie vychází schody o něco rychleji, než by je vycházela normálně. Samozřejmě, že měla strach, co se stalo. Uslyší, jak začne říkat Apopovi, že si to s ním vyřídí. Cítí ji blízko u sebe - ví, že si klekla k němu na zem. Když se najednou dotkne jeho ruky, kde má kousanec od hada, ovládne se a nehýbne se. Cítí ale, jak se rána zaceluje a přestává bolet. Určitě si myslela, že je už v pořádku (což taky celou dobu byl). Za chvíli by se měl probrat, kdyby bylo všechno v pořádku. Ale ne, on stále leží na zemi a daří se mu skoro úplně omezit svůj dech. Škoda jen, že nemůže ještě více zpomalit své srdce. Asi se jí to nezdá, proto ho chytí za zápěstí a začne mu kontrolovat tep. Když řekne to, co řekne, má nutkání se jí prostě přiznat, že je to jen legrace, ale ne, ještě to neudělá. Ona ho zabije tak jako tak, až zjistí, že je tohle sranda. Cítí, jak se k němu nakloní. Asi zjišťuje, jak dýchá. Vydrží to, nehne ani brvou.

Pokud tady budeš i za dvacet let, tak možná jo. (Pokrčí rameny. Nemyslí si, že by sepsala hromadu kouzel za pár měsíců. Existovalo už hromadu kouzel a ona vymyslela zatím jen pár nebo nějaké upravila podle potřeby. Třeba už ty kouzla vymyslel někdo jiný, ale o tom nevěděla. Pak společně prohlížejí knihy, zda v nich nenajdou nějaké informace o jeho magii, ale zatím bezúspěšně. Adam to prostě po chvíli vzdá a chce si dát pauzu. Sophie mu to nijak nezakazuje a taky proč by měla? Jde tady přeci o něj a nebude ho nutit do čtení knih, když už ho to nebaví. Ať se jde klidně seznámit s jejím hadem, ona proti tomu nic nemá. Díky tomu vypadá Adam nadšeně. Jakmile odejde nahoru, začte se opět do knihy a uvelebí se na pohovce. Je tolik soustředěná na knihu, že ani neslyší v tom tichu, že nahoře není něco v pořádku. Až když Adam hlasitě vyjekne bolestí, tak to uslyší a okamžitě se zvedne z pohovky. U schodů uslyší ránu a pak vyjde rychlým krokem schody. Uvidí na zemi ležet bezvládně Adama, který má na ruce kousanec a Apop si jen tak v klidu leží před dveřmi do jejího šatníku. Překoná tu malou vzdálenost, která jí dělí od Adama a klekne si k němu. Nejprve začne vyhrožovat Apopovi, který jí samozřejmě nemůže slyšet a už vůbec ne rozumět. Vlastně bylo celkem směšné mluvit na hada, i když cítil vibrace. Pak už se soustředí jen na Adama. Začne mu léčit zranění a doufá, že to zruší i účinky jedu. Jenže po skončení kouzla se nic neděje, kromě toho, že se mu rána zacelila. Adam se neprobouzí a nevypadá to, že se probudí každou chvíli. Zkontroluje mu puls a zjistí, že ho má o něco slabší. Neví, co v tu chvíli dělat. Čekat dál? Třeba to jen trvá o něco déle, než se probudí. Nebo provést jiné kouzlo a vzít si Tundeho dýku, z které by čerpala moc? To by jistě pomohlo. Nakonec se k němu nakloní, aby zjistila, zda dýchá. Ucítí na své tváři jeho mělký dech. Byl opravdu slabý. Nevěděla, že to je jen díky tomu, že je Adam naprosto v klidu a jen to hraje. V tu chvíli byla prostě v šoku, že nedokázala přemýšlet logicky. Pak jí napadne jedna věc, která by jí už na sto procent prokázala, zda jen stále účinkuje nebo ne. Vytáhne si z pouzdra svojí dýku, kterou nosí stále u sebe a dokonce i ve svém vlastním bytě. Chytne jeho tričko a rozřízne mu ho. Chce vědět, zda mu nenaběhly a nezčernaly žíly na hrudi. Kouzlo mohlo fungovat jen na jeho ruku, kde se mu vyléčila rána a účinek jedu pominul. Ale třeba se měla soustředit celkově na Adama. Jed může stále fungovat a pomalu se dostávat k jeho srdci. A pokud by se to stalo, umřel by. Co by pak dělala? Nikdy by si to neodpustila, protože to ona mu dovolila jít k hadovi. To ona má v bytě jedovatého hada, kterému neodebírá jed.)

Netrvá to dlouho a pomoc už je na cestě. Slyší ji, jak se nahoru řítí docela rychle po schodech. Za chvilku už klečí vedle něj a dává co proto Apopovi. Chudák, on za to vlastně nemohl. Jo, kdyby ho uštknul, to by na něj řvala oprávněně, ale takhle? Nechce vidět a slyšet to, až zjistí, že to všechno jenom hrál. Zabije ho hned na místě. Sophie mu okamžitě začne pomocí kouzla léčit ránu na jeho ruce. To se jí sice podaří, ale zřejmě ji vyděsí, když se ani potom neprobírá, a právě proto mu začne kontrolovat puls na zápěstí. Ten je sice trošku slabší, ale není to nic hrozného. Prostě to byl jen člověk, který byl v klidu. Kdyby z toho nebyla Sophie tak vyplašená, možná by jí došlo, že je úplně v pořádku. Cítí, jak se k němu nakloní a zjišťuje, jestli dýchá. Je u něj opravdu blízko. Bylo by pro ní jednodušší, kdyby si vzala zrcátko a přiložila mu ho před obličej, ale to ji asi nenapadlo. No co se dá dělat? Proč to neudělat složitě, když se to dá udělat i jednoduše? Najednou se ale stane něco, co vůbec nečekal. Ucítí, že mu chytila tričko a rozřízla mu ho. Ona mu rozřízla tričko. Proboha, proč? Copak to nějak souviselo s jeho záchranou? To už by spíš pochopil, že by mu začala dávat dýchání z úst do úst, což by bylo trošku příjemnější než tohle. Navíc přišel o svoje oblíbené triko. "Ty na to jdeš docela rychle, koukám," ozve se najednou a Adam se začne smát. Otevře oči a podívá se na ni. Strašně se směje. Ne, tohle nebude dobré, určitě bude naštvaná, ale s postupem času jí snad dojde, že to myslel jen z legrace. Pořád se nemůže přestat smát. "Já... Promiň..." řekne a mezi slovy musí dělat velké přestávky, aby to vůbec dokázal říct. Ještě nevstával, pořád ležel na podlaze, bez trička vlastně, Sophie klečela vedle něj...

(Rozřízne mu tričko, aby zjistila, zda jeho žíly nejsou naběhlé a zčernalé. Možná prostě lehce pokazila kouzlo nebo se měla víc soustředit. Možná mu jen vyléčila tu ruku. Nebo je prostě v pořádku a jen mu trvá dost dlouho, než se probere. Chtěla vědět na sto procent, že pominul účinek jedu a až pak by věděla, co dělat a nedělat. Nestačí mu to tričko ani rozhrnout a a podívat se, protože Adam promluví. Okamžitě pustí z ruky lem je ho trika a podívá se na něj. Povytáhne nechápavě obočí, když se začne smát. Tohle bylo směšné? Dojde jí, že to vlastně celou dobu bylo hrané. Apop ho sice kousl, ale ne jedovými zuby, takže Adam v sobě nikdy neměl jed. Dívá se na něj se svraštěným obočím a probodává ho pohledem. Začíná být opravdu naštvaná. Jak si jen mohl dělat srandu z něčeho takového? Vždyť už přemýšlela i o nejhorším. Zavrtí hlavou a praští ho do hrudi. Ne veškerou svou silu, ale taky to nebylo zrovna pohlazení.) Blbečku! Víš, jaký jsem měla strach? Vážně ti tohle přijde vtipný? Mě teda vůbec. (Po celou dobu má zvýšený hlas a nasraně se na něj dívá. Vážně je jak puberťák, který si z ní opravdu špatně vystřelil. Začne se pomalu zvedat ze země a pak zamíří ke schodům, aby mohla sejít dolů, ale pak si to rozmyslí a projde kolem Adama a dojde ke dveřím vedoucím k šatně. Klekne si na zem a natáhne ruku k Apopovi.) Měl jsi ho kousnout pořádně, on by ho ten smích přešel. (Promluví ke svému hadovi. Ten se k ní pomalu začne plazit. Nejdříve se jí otře hlavou o ruku a pak se jí začne obmotávat kolem ruky a plazit výš a výš, až ho má kolem krku. Měří a váží už opravdu hodně, takže jí chvíli trvá, než se s ním napřímí. Otočí se a koukne se na Adama. Sjede ho celýho pohledem s povytaženým pravým obočím. Pak se obrátí a zapluje do své šatny. Z jedné poličky vytáhne černé pánské triko, které tu ještě zůstalo nejspíše po Johnovi. Vrátí se do ložnice a hodí triko Adamovi. Pak se mlčky rozejde dolů.)

Když mu rozřízne tričko, prostě to nevydrží a už se začne smát. Nemohl ji takhle trápit ještě víc, proboha. Takový debil to zase nebyl. Jakmile se začal smát, ona mu lem trička pustila a nechápavě se na něj podívala, když se začal smát. Jo, jasně, ona to nechápala, protože nebyla na jeho místě. Ta situace k tomu doslova vybízela, prostě to musel udělat, byla to skvělá příležitost, jak si z ní vystřelit. A mohla to brát jako zkoušku, až se to stane doopravdy! Směje se dál, nějak nemůže přestat. Znáte to, prostě se smějete a nemůžete přestat ani za nic. Vidí, jak naštvaná na něj je, ale s tím už teď nic neudělá. Však ona to za chvíli snad vezme tak, že to byla legrace. Až když ho bouchne do hrudi, docela velká rána to byla, na chvíli se smát přestane. Jen na chvíli. Když se jí začne omlouvat, neudrží se a zasměje se znovu. Vytryskly mu z toho slzy u očí. Byl to takovej debil. "Vždyť jsem se ti omluvil!" řekne a pomalu se přestává smát. Ten její pohled mu nahání docela hrůzu. Když se od něj začne zvedat, on se taky ze země pomalu posbírá. Už chce jít za ní, protože nechce, aby na něj byla naštvaná. Ale on amísto toho, aby odešla dolů, projde kolem něj k šatne a tam si začne povídat s Apopem. "Aspoň jsme ti s Apopem umožnili takovej menší trénink...?" podívá se její směrem a už stojí na nohou. Už podruhé bez trička. Ona se začne mazlit s hadem a nechá ho, aby se kolem ní obmotal. Sophie má opravdu hodně rád. Najednou vejde do šatny po něm za chvíli letí černé tričko asi tak jeho velikosti. "Děkuju..." řekne a tričko si oblékne. To jeho tričko, které měl předtím, sebral ze země a vzal ho s sebou. "Sophie, notak, nebuď na mě naštvaná. Myslel jsem to jenom z legrace..." položí jí ruku na rameno, když ji dožene. Měla na sobě pořád Apopa, takže nebylo jednoduché najít nějaké volné místečko.

(Ne, opravdu nechápala, jak si mohl udělat srandu z něčeho takového. Jí by tohle nikdy nenapadlo. Vyděsil jí skoro k smrti a ještě se tomu smál jak pitomej. Je tohle vůbec dospělej chlap nebo puberťák, který je jen fyzicky vyspělý? Postupně začíná být více a více naštvaná a to hlavně díky jeho nezastavitelnému smíchu. Nejraději by mu teď začala nadávat a mlátit ho, ale potlačí to v sobě. Nakonec mu dá stejně jednu ránu do hrudi a pak mu řekne, co si myslí.) To by ses u toho nesměl smát, jak pominutej, abych to brala vážně. (Tohle měla být vážně omluva? Vždyť mu skoro ani nerozuměla přes ten jeho smích. On neví jaké to bylo. On si jen klidně ležel na zemi a dělal, že je mimo. To ona měla strach a nevěděla, co dělat. Už začala i přemýšlet o tom, co kdyby náhodou umřel. Ne, to by si vážně nikdy neodpustila, protože by to byla zatraceně její chyba. Zvedne se pomalu ze země a zamíří ke schodům, ale pak si to rozmyslí a dojde k Apopovi. Začne na něj mluvit.) Pěkně na hovno trénink. (Řekne už klidnějším hlasem, ale pořád je naštvaná na Adama. Mohl si z ní vystřělit jakkoliv a brala by to, ale takhle? Bože! Apop se jí obmotá kolem ruky a vyplazí se až ke krku a tam jí zůstane. Pak vytáhne z šatny Johnovo starší černé triko a hodí ho po Adamovi. Ten jí poděkuje, ale ona mu na to nic neřekne. Prostě se na něj jen podívá a pak zamíří dolů. Adam jí dožene až v obýváku a položí jí ruku na rameno. Zatím se k němu neotáčí, dokud má hada kolem krku. Vezme Apopa obouma rukama a přetáhne si ho přes krk. Pak ho položí do terárka, které je před ní a zavře ho. Nakonec dá ještě na poklop dvě větší těžítka, aby ho neotevřel a až teď se otočí na Adama.) Měla jsem vážně strach a takhle mě děsit vážně není sranda. Kdyby tě opravdu uštnul, tak to byla moje chyba.

Směje se jak největší pako pod sluncem a Sophie mu za to všechno dá taky pořádnou ránu do hrudi. Asi ale nechtěla, aby ho to moc bolelo, protože nebyla tak velká a v pohodě se to dalo přežít. Začne se jí omlouvat, ale popravdě se ani nediví, že to od něj nebere vážně, když se po chvilce začal zase smát. Možná už by se měl vážně uklidnit a uvědomit si, že to pro ni musel být vážně šok, když ho viděla ležet nehybně na zemi... Co by dělal on, kdyby tohle udělala? Jako jo, naštvalo ho to, ale to by netrvalo dlouho. On bral většinu věcí s nadhledem, z legrace. Ale ano, tohle byla vážně blbá sranda, dělat si srandu z toho, že člověk umírá. Ale tohle byl prostě on, no. "Hele, hele, už se nesměju, Sophie." Vážně už se docela uklidnil. Sice je na něm ještě vidět, jak se před chvílí smál, protože je rudý, ale jinak je fakt v pohodě. Možná víc v pohodě než Sophie. Zvedne se od něj pryč a vydá se ke schodům. Ale zdá se, že si to rozmyslela a nakonec šla až k Apopovi. "Trošku jo, to přiznávám," řekne a dívá se, jak si Apopa omotává kolem ruky a jak jí vyleze až ke krku. "Tohle ale není fér. Apop za to může stejně tak jako já a na něj se nezlobíš," řekne a dívá se na ni, jak se s hadem mazlí. Potom ze šatny vytáne černé triko a hodí ho po něm. Adam jí poděkuje, ale ona mu na to už nic neřekne. Je naštvaná, a to dost. Rozejde se z ložnice dolů po schodech, ale Adam nechce, aby mu utekla, aby se na něj zlobila. Proto na sebe rychle hodí to tričko a dožene ji. Sice až v obýváku, ale dožene. Řekne jí, aby na něj nebyla naštvaná a také jí položí ruku na rameno. Soph se na něj ale zatím neotočila, místo toho si Apopa sundala z krku a dala ho do terárka. Až teď se na něj otočí. "Ale Sophie... Nebyla by to tvoje chyba, proboha. A kdyby kdyby. Nic takovýho se nestalo přece, tak nebudeme říkat, co by se stalo, kdyby mě opravdu uštknul." Už začíná litovat toho, že to vůbec dělal. Zase to všechno zkazil, vždyť to mohl být pěkný den. "Fakt, promiň mi to, Soph," řekne a zase jí položí jemně ruku na rameno. Je vidět, že ho to vážně mrzí a uvědomil si, že to byla dobrá ptákovina.

(Fakt jí to přišlo jako stupidní nápad si z ní takhle vystřelit. Co ho to vůbec napadlo? A ještě se diví, když jeho omluvu nepřijme vážně. Jak by taky mohla, když se hned na to opět rozesměje? Protočí nad tím oči.) Pozdě, ránu už jsi dostal. A to zaslouženou. (Aspoň, že se opravdu přestal smát, jinak by nejspíš schytal další ránu. Zvedne se ze země a chce sejít zpátky dolů do obýváku, ale to si nakonec rozmyslí a dojde k Apopovi. Vážně řekl Adam, že to byl trénink? Pěkně stupidní, když ani nevěděla, co dělat. Adam se zdál být pořád mimo, ale neměl žádné symptomy uštknutí hadem. Mělo jí to dojít, že v sobě nikdy neměl hadí jed, ale v tu chvíli byla tak v šoku, že jí to nenapadlo.) Zlobím se i na něj, ale nechci mít v bytě agresivního hada. (Jak asi tak měla potrestat hada? Nemůže ho přetáhnout novinama jak nějakého psa. Nemůže mu říct „Zlej Apop“, jelikož by jí stejně ani nerozuměl. Jediné, co mohla, zavřít ho do terárka a od této chvíle mu odebírat jed. Stejně jí nejde do hlavy, proč Adama kousnul. Neměla by si dělat starosti? Třeba Adam není Adam jako to bylo u Johna. Jenže ten jeho vtípek dosvědčuje, že to je on. Hodí po Adamovi triko, které vytáhne z šatny a konečně pak zamíří zpátky do obýváku. Když na ní Adam opět promluví, chvilku ho ignoruje. Nejrpve v klidu zandá hada do terárka a až pak se na něj otočí. Povzdychne si. Ví, že není žádné kdyby.) Prostě už mě takhle neděs. (Už je naprosto v klidu a v její tváři není stopa po nějakém naštvání. Podívá se mu do očí. Jemu to přišlo vtipné, ale jí ne. Vtípky o smrti nebo umírání by neměl dělat nikdo.) Co jsi s ním vůbec nahoře dělal, že tě kousl? To jsi ho tam snad mučil nebo co? (Povytáhne tázavě obočí. Tohle jí vážně zajímá. Proč by Apop po něm startoval? Nažranej byl, takže kvůli hladu to opravdu nebylo. Na tohle si Sophie dává opravdu pozor, aby měl Apop svůj příděl jídla každý den.) Nebo bych si měla dělat starosti, že jsi masový vrah? (Podezřívavě se na něj podívá.)

"No, to je pravda," přikývne, když řekne, že je dostal zaslouženou ránu. Za tu kravinu, co udělal, si zasloužil klidně větší, ani nevěděl, proč mu dala takovou malou. "Ale myslím, že bych si zasloužil klidně větší, docela jsi mě šetřila, Sophie," řekne a nevinně se na ni zaculí. Snad mu ještě jednu nepřidá a tentokrát opravdu větší. Dokázala dát vůbec taková docela drobounká holka tak velkou ránu? Třeba jo, když se k tomu fakt vybičuje. Ale zjišťovat to nechce. I kdyby neměla takovou sílu, dokázala by mu natrhnout prdel magií. "Nojo, že mě to nenapadlo. U mě víš, že já nebudu agresivní, když mě sprdneš. Právě naopak. Budu se ti omlouvat a budu se snažit bejt milej," ušklíbne se na ni a pozoruje, jak je had za chvíli úplně omotaný kolem jejího těla, hlavně teda krku. Pohotově chytne tričko, které po něm hodí a rychle si ho nasadí, aby ji co nejdříve dohnal. Nechtěl, aby na něj byla naštvaná, musí se s ní udobřit. Proto se dost rychle vydá do schodech dolů a chytne ji za rameno, aby na sebe ještě víc upozornil. Vlastně se jí omluví - řekne, aby se na něj nezlobila. Ale buď hraje uraženou a nebo uražená je, protože se na něj ani neotočila. Místo toho uklidila hada do terárka. Chudák, kvůli němu ho teď zavřela. "Slibuju, vážně," pousměje se na ni trošku, když vidí, že ona už se asi ani nezlobí, je naprosto klidná. Položí jí ruku na rameno, když řekne, že je mu to vážně líto, aby dal najevo, že to myslí fakt vážně. Ruku ale za chvíli zase radši stáhne. Pořád neví, jestli jí nevadí, když se jí občas takhle někde dotkne nebo tak. "Nic vlastně. Jenom jsem k němu šel, párkrát si ho pohladil a nakonec jsem ho chtěl zvednout. A to se mu už nelíbilo," pokrčí rameny a když se zeptá, jestli by si neměla dělat starosti, jestli není masový vrah, zasměje se. "Jsem masovej vrah a už dlouhou dobu plánuju, jak tě rozřežu na malý kousíčky. Proto jsem se s tebou začal kamarádit, abys mě nakonec pozvala k sobě do bytu a já měl šanci. K tomu rozřezání," dodá pro jistotu.

A pak by sis stěžoval, že tam budeš mít modřinu ne? (Koutky úst jí nepatrně zamíří nahoru, ale to snad jen na jednu sekundu, než spojí rty opět do úzké rovné linie. V tuto chvíli je na něj stále naštvaná a tak se na něj nehodlá usmívat. Jen ať se snaží jí ten šok nějak odčinit a pořádně se omluvit. Jestli takové vtípky bude dělat pořád, brzy dostane Sophie infarkt. Chvilku se s Apopem opravdu mazlí a vypadá to, že na něj není naštvaná, ale tak co měla dělat? Potřebuje ho uklidit a násilím to dělat nebude. Nakonec by skončila ona s jedem v systému a to opravdu nechce.) A tak to má být. (Odpoví mu na jeho slova. Teď to spíše vyznělo, že jen hraje naštvanou a chce, aby se jí Adam omlouval a byl na ní, co nejvíce milý. Jakmile sejde dolů a dojde k teráriu, které je umístěno v obývacím pokoji vedle menší knihovny na komodě, Adam se jí začne omlouvat a chytí jí za rameno. Sophie to všechno přejde mlčením a věnuje pozornost Apopovi, kterého zandá do teária. Už nechce, aby byl volně po bytě, když bude mít nějakou návštěvu. I když Apop je většinu času nahoře v ložnici nebo na balkóně a spokojeně si tam hoví, nebude už nic riskovat. Možná byl blbej nápad si pořizovat jedovatého hada. Otočí se na Adama a po krátce chvíli ticha na něj promluví. Pousměje se po jeho odpovědi.) To doufám. (On jí opět položí ruku na rameno. Nevadí jí jeho dotek. Dá se říct, že už si na něj zvykla. Možná ze začátku z toho byla nesvá, ale vlastně ani ne tolik. Možná to bylo díky tomu, že byl čaroděj a ona mohla díky doteku ještě více cítit jeho magii a tahle část byla opravdu příjemná. Jenže Adam ruku stáhne opět k sobě.) Teď už to chápu. Byl jsi na něj moc hrr. Nezná tě a musí ti dát sám najevo, že chce nahoru. Nejspíš si myslel, že je v ohrožení a podle toho jednal. Nehladil jsi třeba ještě nějakého psa před tím? Nebo kočku či jakékoliv jiné zvíře? (To by byl taky dobrý důvod k tomu, aby ho kousl. Jiné zvíře had dokáže vycítit, když jste ho před tím hladili a pak se není čemu divit, že ve chvíli máte hada zakousnutého v ruce.) Já jsem tušila, že ta srážka na Nový rok nebyla náhodná. (Řekne s naprosto vážným hlasem, ale po chvíli se jí na tváři objeví pobavený výraz a usměje se.)

"Od tebe? Nějak moc si věříš, ne?" koukne na ni s úsměvem a vidí, jak jí koukty úst cukly trošku nahoru. Všiml si toho, i když to bylo ma zlomek sekundy. Asi chtěla, aby si pořád myslel, že je uražená. Ale ona se na něj asi nedokázala moc dlouho zlobit, jak to tak vypozoroval... Však po tom incidentu s Elijahem byli taky za chvíli v pohodě a teď? Taky klídek. "Myslel jsem si, že nechceš skoro žádný komplimenty a teď říkáš, že k tobě mám být ještě víc milý než doteď, jo? Tak fajn..." pokrčí rameny a ušklíbne se. Bude milý a bude komplimentů hromada. Rychle ji dožene, když sejde dolů a chytí ji za rameno. Omlouvá se jí, že už to neudělá a tak. Sophie ho ale ignoruje. Proč? Myslel, že už není naštvaná, ale asi se zmýlil. Počká, až uklidí Apopa a začne se věnovat taky chvilku jemu. Otočí se na něj a po chvilce, co mlčí, mu konečně něco řekne. Usměje se, když řekne, že doufá. Jo, nebude to už dělat, takové debilní vtípky ne. Pokud se nenaskytne nějaká taková příležitost... Položí jí ruku na rameno, aby dal nejdvo, že je mu to líto. Nechal by ji tam chvilku déle, ale uvědomil si, že jí to možná není příjemné. Nevěděl, jak vůbec na jeho doteky reaguje po tom, co ji políbil. Ruku sundal a nechal ji podél těla. "Myslel jsem, že se prostě nechá. Navíc jsi říkala, že je na lidi docela v pohodě, tak jsem si myslel, že to bude i v mém případě, ale nebylo. Tak ale nic se nestalo, tak je to dobrý," pousměje se a když se zeptá, jestli nesahal na nějaké jiné zvíře, zamyslí se. "Myslím, že ne.. Určitě ne. Apop je po dlouhé době nějaké zvíře, co jsem hladil," pokrčí rameny a potom už začnou vtipkovat o tom, jestli náhodou není masový vrah. Nebývají to takoví ti šílenci, od kterých nikdy nevíš, co čekat...? "To teda vážně nebyla. Potřeboval jsem někoho, kdo má majetek, je docela zajištěný...," řekne a ušklíbne se. Když se usměje, zamračí se a sáhne do kapsy. "Něco k smíchu?" podívá se na ni a vytáhne z kapsy nůž. Snad jen úplný pitomec by nepoznal, že je to taková ta hračka. Nůž, jehož ostří zajede dovnitř kdykoliv se něčeho dotkne. "Ten úsměv můžeme klidně ještě rozšířit," koukne na ni a tváří se jako blázen. Ale je vidět, že to myslí z legrace, protože v sobě drží smích. Udělá krůček k ní a přejede jí s tupým ostřím nepravého nože v místech u koutků úst.

(Zavrtí jen pobaveně hlavou, ale už mu na to nic neřekne. Byla sice ženská a nevypadalo to, že má nějakou sílu, ale měla. Sice ne nějak extrémní, ale pořádnou ránu ještě dokázala dát. Všechno bylo jen o správném úhlu ruky. Navíc, když se k tomu použije ještě magie, dokáže někomu nakopat zadek levou zadní. Ale Adamovi opravdu nechtěla nakopat zadek, ránu mu uštědřila z naštvanosti. Její naštvanost pomalu mizí, ale její výraz zůstává stejný.) Třeba jsem lhala. (Pokrčí rameny a z jejího výrazu nelze poznat, zda to myslí vážně nebo z legrace. No komplimenty jí skládat opravdu nemusel, ale milý by mohl být. I když on je vlastně milý neustále, takže si na tohle nemůže stěžovat.)
To je v pohodě. Neútočí na lidi a nechá se pohladit, ale zvednout ho jen tak bez předchozího upozornění je něco jiného. Já jsem ho taky jen tak hned nezvedla, jak jsi viděl. Díky bohu, že se nic nestalo. (Popravdě jí ani nenapadlo, že se něco takového stane. Příště by měla raději více přemýšlet. Nebo měla jít raději s ním nahoru. Zeptá se ho ještě, zda nehladil psa či jiné zvíře a Adam jí odpoví, že ne. Jen kývne hlavou, že to bere na vědomí. Apop se prostě cítil v nebezpečí a zaútočil. Žádná věda to nebyla. Povytáhne obočí.) Víš, že ukrást majetek se dá i bez vraždy? Jen by mě zajímalo, jak by jsi dokázal převést na sebe můj účet u banky a nemovitosti, které vlastním. Ne, počkej, budu hádat. Přinutíš mě změnit závěť a všechno odkázat tobě ne? (Tázavě se na něj podívá. Celou dobu se u toho pobaveně usmívá. Jakmile jí položí otázku a vytáhne z kapsy nůž, prohlédne si ho. Na první pohled jí bylo jasné, že nůž vlastně nožem ani není. Jen nějaká plastová hračička. Začne se smát. Ten nůž sám o sobě směšný nebyl, ale fakt, že ho Adam nosí po kapsách. Pane bože, proč?) Myslela jsem, že jsi muzikant a ne komediant. (K tomu ještě ten jeho výraz. Všechno dohromady to bylo k popukání. Jakmile jí přejede „ostřím nože“ v místě u koutků, zašimrá to.) Myslela jsem, že mě chceš rozřezat a ne ulechtat k smrti.

"Aha, no tak to jsem nevěděl..." řekne a pokrčí rameny. Netušil, že Apopovi bude tak moc vadit, když si ho bude chtít zvednout. "Tak příště tam budeš muset jít se mnou, no. Pokud mě bude mít ten had ještě rád a nepolezu mu na nervy jakmile mě uvidí," ušklíbne se a podívá se na hada, který teď ulehl v terárku a ležel tam úplně nehybně. Řekne jí, že žádné jiné zvíře nehladil. Neměl totiž kde, doma zvíře nemá a žádný jeho parťák ze skupiny ho tady taky neměli. "Sophie, tobě to nedošlo? Jsem slavný zpěvák a když chci, umím být i docela vlivný. Takže rozhodně není problém zajít do banky a tam pomocí pár dolarů na sebe všechno převést. To se musí umět, víš? To s tou závětí mě taky napadlo, ale bylo by to moc takový... okatý," řekne a nevinně se na ni usměje. Je rád, že atmosféra už byla zase jako předtím - uvolněná, vtipkovali spolu... "A nevím, jestli by ses ty nechala přemluvit, abys podepsala," řekne s úsměvem. Potom vytáhne ten nůž nenůž z kapsy a jí musí být hned jasné, že není pravý, ale že je jen z plastu. "Řekl bych, že tyhle dvě povolání spolu úzce souvisí. Když se začne smát Sophie, on už to nevydrží a taky začne. Potom se ale uklidní a začne se tvářit vážně, když říká to s tím smíchem a následně s tím úsměvem. Udělá malý krůček k ní a teď stojí dost blízko u ní. Přejede jí tím ostřím, které ani ostří nebylo tam, kde má koutky a zasměje se, když řekne to další. "Takže Sophie je lechtivá, jo?" řekne a dloubne ji prstem do břicha. "Můžu tě lechtat i řezat zároveň," pokrčí rameny a teď ji zase začne nožem lechtat na krku. Pomalu jí po něm přejíždí a dívá se nejdřív na to, ale potom zabloudí k jejím očím, do kterých se zadívá, na okamžik sklouzne pohledem i k jejím rtům. Pak ale jako by si uvědomil, že tohle ne, že to nechce. Ne on, ale Sophie. Udělá maličký krok dozadu a vytvoří mezi nimi zase tu mezeru jako předtím, než ji začal 'napadat' nožem.

Teď už to víš. (Pousměje se lehce. No možná mu to raději měla říct, než odešel nahoru a nic z toho by se nestalo. Jenže Sophie někdy prostě vůbec nepřemýšlí.) To bude asi jistější. Nebudeme riskovat žádné další kousnutí. (Kývne hlavou.) Nemyslím si. Teda doufám. Bohužel nevím, co se mu honí hlavou. (Raději to ani vědět nechce. Určitě jí teď v duchu nadává, že ho zavřela do terária a on se nemůže volně pohybovat po bytě jako dříve.) Ale víš, že tady platí jiná pravidla? Třeba mám svého finančního poradce v bance ovlivněného. Navíc by to pro tebe byla moc velká práce. Můžeš uplatit někoho v bance a převést vše na sebe, ale jak to budeš pak vysvětlovat notáři, který spravuje mou závěť? Pak se do toho vloží má právnička, která je mou dobrou kamarádkou. Nevyšel by jsi z toho dobře. (Našpulí lehce rty a zavrtí hlavou.) To bych se opravdu přesvědčit nedala. Jedině, že by jsi mě nějak vydíral. (Přimhouří lehce oči. Jakmile vytáhne ten nůž, který byl jen hračkou, začne se smát. Bylo to opravdu komické. Zhluboka se nadechne, aby se uklidnila, ale na tváři jí stále zůstává pobavený výraz. On jí přejede tupým plastovým ostřím v místě koutků u úst a jí to zašimrá.) Už to tak bude. (Pak jí dloubne prstem do břicha a ona zavrtí hlavou.) To bude určitě zajímavá smrt. (Prohlásí. Začne jí přejíždět tím „nožem“ po krku a jí to opravdu šimralo. Naskakovala jí z toho husí kůže, ale snažila se to vydržet. I když měla nutkání ucuknout, aby toho nechal. Po celou dobu se mu dívá do obličeje a sleduje tím zároveň i jeho pohled. Vidí, jak očima sklouzl k jejím rtům a v duchu doufala, aby neudělal to, co posledně. Pak se od ní oddálí a jí se uleví. Zhluboka se nadechne a zabloudí očima ke knihám, které leží na stole.) Asi bychom se měli vrátit k práci. (Adam s ní souhlasí. Pár hodin ještě sedí nad knihami a čtou si v nich v naději, že najdou něco o Adamovo magii. Bohužel to se nestane. Ale pořád neměli přečtené všechny knihy a byla tu naděje, že v nějaké další něco najdou. Ale pro dnešek toho už bylo dost pro oba. Sophie už měla unavené oči z toho čtení malých písmenek a louskání všemožné písma. Dali si ještě v klidu kafe a povídali si. Ještě než Adam odešel, tak mu Sophie dala druhou pozvánku na ten Marcelovo večírek se slovy, že tam může Davině sám předat podepsanou fotku a druhý podpis, který sehnal. Bude to určitě lepší, než to poslat po Sophie a celé to pozvání na večírek aspoň nebude divné. Rozloučí se spolu a Adam odejde pryč. Sophie po jeho odchodu sklidí všechny knihy zpátky na své místo. Umyje nádobí, které se v dřezu za tu dobu navršilo a pak si uklidí ještě celou kuchyň. Brzy večer si odejde lehnout do postele a před spaním si ještě čte chvíli knihu „Temné kouty“. Někdy kolem půlnoci nakonec usne.)