Sophie´s Flat

(Jakmile začne Sophie mluvit, pozná, že to rozhodně nebude mít tak snadné. Ne, že by si snad myslela, že jí to dá Sophie zadarmo. Ale možná by si ona sama konečně mohla přestat sypat popel na hlavu, protože i když to vůči jejím blízkým hrozné bylo, ona si za tím stále stála. A možná by to měla dělat i teď. Takže nic takového, jestli jí odpustí a jak jí to hrozně mrzí. Nemrzí ji to, ne ve všech bodech. Udělala, co udělala a jestli za to má být odsouzená, dobře, ale udělala by to úplně stejně znova. Sophie ani nepocítila to, že je upírem, když procházela přeměnou. Celé to prospala, než z ní ona zase udělala čarodějku. Ale ona to měla jiné a věděla, že by to kouzlo nezabralo. Zároveň věděla, že je nebezpečná a ovládat se jen tak nebude. Hned napoprvé zabila nevinného člověka.) Víš, Sophie. Vím, že ti muselo být hrozně, oplakávat někoho, kdo v hrobě nebyl. Ale já si stále trvám na tom, že jsem mrtvá. Možná tady chodím, ale k tomu, abych tu vůbec chodila, potřebuju pít krev. A opravdu to pro mě není zrovna procházka růžovou zahradou. Rozhodla jsem se tenkrát, jak jsem se rozhodla a na rovinu říkám, že bych to tak udělala znovu. (Věnuje jí pevný pohled, který se v tuhle chvíli za nic omlouvat nehodlal, protože se už jednou omluvila.) Zabíjela jsem. Dokonce hned při prvním napití krve jsem zabila člověka. Nemohla jsem tady zůstat a ano, přiznávám, v tu chvíli jsem měla takový strach, komu všemu bych mohla ublížit, že jsem nemyslela na to, jak moc vám stejně ublížím, když odejdu. Ale tehdy jsem se ještě nechtěla vrátit. Stále jsem to v Paříži nedokázala dostat pod kontrolu. Můj upíří mentor si se mnou nevěděl rady a já jsem se potřebovala zaměřit na nějakou věc, abych jen nemyslela na to, jak zabíjím nevinné lidi a saju z nich krev. Tehdy jsem se upnula na myšlenku, že najdu Klausova vraha a naložím s ním po svém. Zkontaktovala jsem kvůli tomu Hayley. Ona toho vraha viděla. (Odmlčela se a napila se kávy. Nesladila si ji, ani si tam nedala mléko. Stále ale stála opřená o zeď. Nesedla si.) A pak mi najednou dala vědět, abych se vrátila. A já té pobídce prostě neodolala. New Orleans je přeci jen můj domov, ať už jsem tady zažila cokoliv. A pokud jde o to, že ke Kolovi a Elijahovi také nejsem odměřená... byla jsem. (vydechne a zase se nadechne a skloní hlavu trochu do strany) Pravda, hlavně s Kolem mi to nevydrželo dlouho. Protože mi byl schopen pomoci a taky to udělal. Věděla jsem, že Původnímu asi jen těžko ublížím. Nemohla jsem Kola nijak zvlášť ohrozit. Vlastně ani Hayley a Elijaha. Ale byla jsem odměřená. Ale přesvědčil mě. A strávila jsem s ním Vánoce a postupně jsem se dostávala do těch starých kolejí, ale stále jsem pořádně nedokázala jednu věc - ovládat se. A opravdu nevím, jak dlouho by mi to ještě trvalo. Kol mě nakonec musel ovlivnit, abych to zvládala. I tady v New Orleans jsem toho po svém návratu už napáchala dost. Ale teď už jsem klidná. I když ne díky sobě, ale díky ovlivnění Původního upíra. A proto jsem přišla až teď. (dovysvětlí jí. Tohle je její zpověď. Sophie to buď může brát nebo ne. Jiná možnost není.)

(Hned, jak Genevieve promluví, tak ví, že si bude stále stát za tím, co řekla i minule. Zadívá se na ní a opře se bokem o jídelní stůl. Založí si ruce na hrudi a jen jí poslouchá. Samozřejmě naprosto chápe to, jak se Genevieve cítí. Mrtvá. Je upírem. Dříve byla čarodějkou a cítila život kolem sebe a teď nic. Neví samozřejmě jaké to je. Ano, procházela si proměnou a už v té době necítila to, co cítila jako čarodějka. Bylo to pro ni také těžké a nechtěla ani podstoupit proměnu, ale nakonec to udělala a pak už jen spala. Necítila se jinak, možná jen první dvě minuty, než jí Elijah ovlivnil. Nemůže říct Genevieve, že se to nějak vyřeší, protože neví, zda to vyřešit nějak jde, ale pokusila by se o to, kdyby Genevieve chtěla. Genevieve pokračuje a ona ji jen pozoruje, poslouchá a mlčí. Zavře na moment oči a prohrábne se rukou ve vlasech. Dalo by se říct, že je sobecká a myslí jen na svoje pocity. Že nemyslí na to, jak se cítila při tom vše Genevieve. Jenže jak na to měla myslet, když za ní ani nepřišla a nesvěřila se? Všechno to říkala tak chladně. Jenže teď už se nechovala chladně, ale stále si stála za svým. Opět otevře oči a podívá se na Genevieve. Vezme si do ruky hrnek a druhou ruku si dá kolem těla. Krátce se napije a pak opět upře svůj pohled na ni. Nechá ji domluvit až do konce a pak jen mlčí. Nerozmýšlí se, co řekne. Prostě jen mlčí. Nadechne se a konečně po menší pauze promluví.) Fajn, udělala by jsi to znovu. Tady asi není, co řešit. (Přimhouří na chvíli oči a opět upije kávy.) Byla jsem naštvaná, že jsi odjela pryč a nijak jsi nedala vědět, že jsi naživu. Věděla to jen Kate a Hayley, což mě na tom mrzí asi nejvíce, protože já to nevěděla. Nikdy bych se to ani od jedné nedozvěděla. (Zavrtí hlavou a vydechne.) Já tě chápu, že jsi se nechtěla vrátit. Byla jsi upír a nechtěla jsi nikomu z nás ublížit. Nechtěla jsi, abychom tě takhle viděli. Šla jsi po vrahovi Klause, fajn. I když jsi vlastně zabila taky nevinného člověka. (Tímhle asi zrovna Genevieve nepodpoří, ale už to řekla. Roderick nebyl rozhodně nevinný, ale ta osoba, v které byl ano. Takže vlastně zabila dvě osoby a ne jen jednu. Vlastně ani neví, zda Genevieve ví, kdo to opravdu byl. Sklouzne pohledem někam dolů, jako by se chtěla podívat na svoje bosé nohy, ale zarazí se někde v půlce, protože ji upoutá prsten, který má Genevieve na prsteníčku na levé ruce. Onehdy, když tu byl Elijah, tak jí to chtěl říct. Chtěl jí něco říct, viděla to na něm, ale jakýkoliv rozhovor o Genevieve hned utnula. Nechtěla vědět nic. Zvedne opět pohled.) Koukám, že od Kola ses dlouho rozhodně nedržela. Gratuluji. (Kdyby se to dozvěděla někdy jindy, tak by ta gratulace rozhodně proběhla jinak, jenže teď prostě neměla náladu na nějaké skákání a usmívání se nebo co dělají ženy, když je jedna čerstvě zasnoubená. Ví, že se kolem toho dělal vždy hrozný humbuk a jí se z toho chtělo akorát zvracet. Nechápe k čemu svatba vůbec je. Akorát se pak musí při rozvodu dělit majetek napůl a děti z toho mají akorát trauma. Ale jim dvoum to upřímně přála a bylo to vidět i v jejím výrazu, jen to nedokázala slovy právě vyjádřit. Přála Genevieve štěstí a pokud bude šťastná v manželství s Kolem, tak proč ne? Vždyť ještě před její „smrtí“ do něj hučela, aby za Genevieve bojoval. Věděla, že ona ho miluje a on ji také. A věděla, že by s Jacksonem nebyla nikdy pořádně šťastná. Nemohl by jí dát to, co chtěla.) Vím, že jsi s ním strávila Vánoce a byla tam i Claire. Vím, že jste druhý den byli v Abattoir. Elijah mě informoval, i když jsem to slyšet nechtěla. (Oblízne si rty a odlepí se od stolu. Přešlápne na jednu nohu a druhou si překříží přes druhou.) Jsem ráda, že se konečně umíš ovládat, i když to vyžadovalo ovlivnění. A pár mrtvol. Předpokládám, že ty dva v lese jsou tvá práce. (Samozřejmě jí řekl šéf policie i o tomhle. Přečetla si na stanici tu složku a tak nějak si myslela, že to je práce upíra. Krev v lese, ale těla shořeli v autě nedaleko od místa, kde se našla krev. Hlava mladíka nebo té holky, už si nevzpomínala, byla mimo tělo a většinou, když shoří tělo, hlava stála drží na těle. Jenže tenhle případ neměl souvislost s žádným z jiných, které si ona vzala domů. Navíc stalo se to večer o té jejich párty a tak nějak tušila, že to byla Genevieve. Ony dvě se pohádaly a Genevieve nevypadala zrovna klidně, když odcházela.)

(Sklopila zrak ke svému hrnku a napila se kávy. Věděla, že se nedohodnou. Že se neshodnou na stejném stanovisku. Obě mohou uznávat nárok té druhé, ale stejně si nakonec budou stát za svými postupy, metodami, slovy a bolestí. Nechce se s ní znovu hádat a ví, že kdyby tohle probíraly spolu ještě nějakou dobu, tak to přeci jen neskončí zase dobře. Měly na to každá naprosto opačný názor. Hayley to ona jistě neměla v plánu říkat vůbec, ale pak se rozhodla, že půjde po vrahovi. A pochybovala i nad tím, jestli to má říct Kate. Nakonec jí aspoň napsala dopis, ve kterém ale nebyl žádný příslib návratu. Možná, že by to Kate nakonec Sophie přeci jen řekla. Nemyslela si, že by to vydržela celý život. Možná by ji společně pak také vyhledaly. To už ale ona vědět nebude, protože to už se nestane. Teď je tady. Stojí tady před Sophie, z masa a kostí a přesto je jiná, i když třeba není odměřená, i když není zlá, je jiná.) Myslím, že se neshodneme, mohly bychom takhle polemizovat dál, takže prostě nebudeme. (Uzavře tuhle kapitolu a už se k ní dál nevrací. Buď jí to Sophie odpustí, nebo ne. Jiná možnost prostě není. Ona by si samozřejmě přála, aby to bylo to první, i když ví, že to třeba taky bude chtít čas, ale rozhodně nechce, aby to dopadlo jako s Jacksonem. U něj si není jistá, jestli ho prostě neztratila napořád. A bolí ji to. I když Kol z toho bude jistě nadšený.) Děkuji. (Zabrblá stejně tak potěšeně, jakým tónem jí pogratulovala Sophie. Nechápe, proč jí lidé vůbec gratulují, když to prostě nemyslí upřímně. Akorát je kvůli tomu rozladěná. Kdo další z toho nebude nadšený? Kdo je další na řadě? Má pocit, že radost z toho mají opravdu jen Hayley a Elijah. Pak se podívá na Sophie a v jejích očích něco vidí. Něco, co napovídá, že to s tou její gratulací nebude zas tak hrozné, ale prostě v tuhle chvíli je tak naštvaná, že to nešlo říct jiným tónem. Věděl, že Sophie jí to přeje, i když se tak zrovna nedokázala moc tvářit.) No, tak to vypadá, že Elijah je mnohem větší slepičí prdel, než jsem si myslela. A to jsem první místo v jejich rodině přisuzovala Kolovi a Rebekah. (Ušklíbne se) Asi možná přehodnotím svoje výsledkové tabulky. (Říká to trochu z humorem. Je to potřeba. Tahle situace je už až moc napjatá.) A Nezabít Claire na Štědrý den, to vyžadovalo pěknou dávku sebekontroly. (Zavrčí. pravdu ji nesnášela a bude nesnášet dál. Možná i doufá, že ji to jejich zasnoubení nějak od Kola odradí, ale to by si toho asi přála moc. Claire je jako štěnice. Pak zase zvážní a přikývne.) Ano, ti dva jsou moje práce. A dokonce jsem narazila na tak slušného a nezkorumpovaného policistu, že jsem byla obviněna z dvojnásobné vraždy a byl sem na policii u výslechu. Ale z toho jsem se vysekala. Nemůže mě obvinit jen tak, i když obvinil správnou osobu. (kousne se do rtu.)

(Genevieve měla pravdu. Ony dvě se neshodnou a akorát by stále opakovali svá stanoviska a nikam by se nedostaly. Hlavní je, že obě řekli, co chtěli. Obě ví, jak se cítila ta druhá. A Sophie ji naprosto chápe, ale prostě nemůže zapomenout na to, jak se cítila. Samozřejmě jí i odpustila, nedokáže tu prostě jen tak stát, dívat se na Genevieve a neodpustit jí. Ale její pocity jsou silnější, a proto prostě hned nezměkne a nevrhne se jí kolem krku. Kývne hlavou a dál se k tomu prostě nevrací. Poté ji pogratuluje k zasnoubení, i když to nevyznělo zrovna nadšeně. Je to jen díky všem pocitům, které právě teď cítí. Doopravdy z těch dvou má radost, i když ona sama na takové věci nebyla. Na svatbách měla nejraději pití zdarma. Hodně pití. Ale teď se tu jednalo o její nejlepší kamarádku. Ano, byla to stále její nejlepší kamarádka, i když vztah mezi nimi tomu právě neodpovídal. A Kol nakonec nebyl tak špatný, jak si myslela. Dokázali spolu vycházet, když chtěli. Ale jen museli chtít. Nebýt toho uřknutí, tak by na sebe nejspíš stále házeli vražedné pohledy a nemohli se vystát, ale pak se to změnilo. Stačil jen klidný rozhovor ve dvou a všechno bylo v normálu. Takže z toho zasnoubení měla radost, jen to nedokázala správně projevit. Díky jejím dalším slovům se musí lehce pousmát. Jinak to prostě nešlo.) Elijah a já jsme dobří přátele. Nediv se tomu, že mi říká skoro všechno. Myslím, že mi chtěl říct i o tom zasnoubení. (Pokrčí rameny a napije se ze své kávy. Dál poslouchá Genevieve a ušklíbne se. Přesně něco takového čekala. Ví, že Gen Claire přímo nesnáší a dost se divila, když ony dvě strávili Vánoce ve stejném domě.) Buď ráda, že jsi to neudělala. Litovala by jsi toho a hodně. (Smrt Claire by možná nelitovala, ale to že by zabila to malé nevinné dítě. Toho by jistě litovala. Nehledě na to, jak by se asi pak zachoval Kol? Dostanou se pak k jejím obětem v lese. Povytáhne obočí.) Žádné záznamy o tobě jsem neviděla. Pročítala jsem si celou složku. (To, že ji nějaký polda obvinil je docela špatné. Znamená to, že má snad nějaký důkaz proti ní? Ale nemohl to být věrohodný důkaz, protože se z toho Genevieve vysekala. Samozřejmě by stačilo zajít za šéfem policie nebo jen kapitánem okrsku a všechno to nechat vymazat.)

(Konečně se odlepí od té zdi a je schopná si jít sednout. Vydržela tady už dost dlouho na to, aby s ní Sophie vyrazila dveře a když si sedne, tak to bude mít přeci jenom pohodlnější. Znovu se napije ze své kávy a usměje se, když řekne, že ona a Elijah jsou dobří přátelé.) Ano, to jsem si všimla. Dokonce jsem si kdysi i říkala, že byste mohli být víc než jen přátelé, ale to tak nějak nevyšlo, nevadí. (Pokrčí rameny) Třeba se objeví někdo jiný. I když ty signály mezi tebou a Elijahem tam byly, kdybyste oba nebyli úplně natvrdlí. Ale myslím si, že nakonec i přátelství s takovým Původním jako je Elijah, je více než dobré. (Uzavře to nakonec, možná mluví teď až moc, ale nemohla si pomoct. Prostě nějak chtěla zamluvit tu hustou atmosféru, která panovala, i když je pravda, že už přeci jen trochu víc prořídla.) Ano, asi bych toho litovala, i když je to mrcha. Myslím, že o tom zasnoubení ještě neví, docela bych chtěla vidět, jak se bude tvářit. (ušklíbne se, ale taky chápe, že Claire cítí ke Kolovi něco víc než přátelství a že ji to bude bolet. Ale měla by ses tím prostě smířit. Kol její prostě není.) Ale kdo už to ví, to je Jackson. Včera. Narazila jsem na něj náhodou, všiml si toho prstenu stejně, jako si toho všímají ostatní. Jako by byl ten prsten magnet. Nejsem si jistá, jestli jsem ho neztratila. Už napořád. (polkla a dopila svou kávu na jeden velký hlt, jako by to snad měla být sklenička whiskey.) No, ono je to trochu složitější. (Poškrábe se na zátylku a pak jí poví všechno o její love story se Stevenem Cartrem.)

(Když si Genevieve sedne, tak se usadí také na židli ke stolu. Mohla si samozřejmě sednou už dříve, ale Genevieve stála a na začátku jí ani nepobídla, aby se posadila. Už z toho všeho zapomíná i na dobré mravy nebo to snad bylo tím, že Genevieve si sedala vždycky sama automaticky a ona na to pak nepomyslela. Povytáhne vysoko obočí při jejích slovech a nakonec na ni jen nechápavě zírá. Ona a Elijah jako pár?) Já a Elijah? Takhle jsem nad tím teda nikdy neuvažovala. Mám ho ráda, ale nikdy jsem ho nebrala více než jako kamaráda. Navíc jeho sympatie k Hayley byli víc než očividné, i když jsem je společně viděla párkrát. (Pokrčí rameny. Ona opravdu nikdy neměla zálusk na Elijaha. Vlastně nikdy nad mužem nepřemýšlela jako o někom, koho chce. Vždycky se to prostě tak nějak stalo. Jejich konverzace je teď uvolněná, jako by snad ani před chvíli nevedli vážný rozhovor.) Litovala by jsi hlavně kvůli malému človíčkovi. Je těhotná. Ale o tom jsi nevěděla, jak tak koukám. (Tohle ji docela překvapuje. Myslela si, že Kol jí to řekl. I když proč by jí to říkal, když ona Claire nesnáší? Hlavně doufá, že teď snad neprozradila nějaké velké tajemství. Neví, zda si to Claire nechtěla nechat jen pro sebe.) Prsten na levé ruce a na prsteníčku vždy upoutá velkou pozornost. Proč si myslíš, že jsi ho ztratila? Vím tedy, jak Kol nesnáší Jacksona a bude to i naopak, ale měl by snad ctít tvé rozhodnutí ne? Žádný vztah nepřetrvá věčně. A obzvlášť ne ten tvůj s Jacksonem. I když jsi byla s ním, tak jsi milovala Kola a on tebe. Popravdě jsem tobě a Jacksonovi nedávala velké šance. (Pokrčí rameny a dopije pak konečně kafe. Jakcson je vlkodlak a nejspíš zranila jeho ego. Nejspíš byl naštvaný, ale snad se z toho brzy otrpe a nebude na Genevieve tak naštvaný. Ví, že jí to muselo ranit. Poslechne si pak vyprávění o Stevenovi Carterovi. Povytáhne obočí.) Koukám, že ses činila. Takže si nepamatuje, co se stalo mezi vámi, ale stále se šťourá v tom případu. Měla bych snad očekávat jeho návštěvu? Měla by jsi prostě zajít za šéfem policie. Dám ti na něj klidně kontakt. Všechno to zamete a uzavře opět případ. Samozřejmě za nějakou slušnou motivaci.

(Musí se široce usmát nad jejím údivem z toho, že si myslela, že by to mohlo dopadnout mezi ní a Elijahem. Když si vyslechla její odpověď, tak usoudila, že ti dva opravdu ani neměli šajnu, jak to mezi nimi jiskřilo a jak spolu pěkně vypadali. Ale ano, Elijah měl jistě vždy slabost pro Hayley, kterou nedávno prokázal i tak trochu víc. Rozhodně to ale nemíní Sophie říkat, tohle není její věc, ona by to jistě taky nevěděla, kdyby nepřišla těsně po tom, co byli ještě Elijah s Hayley v horoucím objetí.) Vždyť to říkám, že jste byli oba dva úplně natvrdlí. (Zakroutí hlavou, ale už si ji spíš jen tak dobírá, než aby mluvila vážně. Ona a Elijah jsou přátelé, to je jistě víc než dost. Potom se zarazí, i když měla jisté podezření, tak ji to přeci jen opravdu překvapilo.) Takže ona je těhotná? Opravdu. (Zamyslí se.) To by mě zajímalo, koho svedla tentokrát. (Nemá o ní opravdu valné mínění. Pro ni je Claire prostě jenom štětka, která se vyspí s každým, ale bohužel je zamilovaná do jejího snoubence. Je to ještě horší než telenovela. Nad tou myšlenkou se musí ušklíbnout.) Zranila jsem ho a zradila. Nikdy jsem mu vlastně neřekla, že už nejsme spolu, i když to hodně věcí naznačovalo, neřekla jsem mu to a pak jsem se před ním objevila se zásnubním prstenem. Já bych se taky cítila zrazeně a naprosto ho chápu. Ublížila jsem mu. Nechtěla jsem, ale udělala jsem to a ublížila jsem mu hodně. (sklopí zrak, pak se zase vrátí pohledem k Sophie) No, to je hezké slyšet, že jsi nám nedávala šance. (ušklíbne se na ni, i když ona sama tomu velké šance taky nedávala, přála si, aby to vyšlo, ale láska ke Kolovi je v jejím případě silnější.) Ano, stále se v tom šťourá. Možná, že za ním opravdu zajdu. S tučným šekem, ale o Cartera se stejně bude muset někdo postarat. A tím rozhodně nemyslím ho zabít. Asi bych ho měla znovu ovlivnit, nevím. Možná bych tím zase něco jen zpackala. (pokrčí rameny... ale rozhodně nechce, aby ho Kol zabil, jak jí říkal.)

Pokud jsme to neviděli, tak to tak asi nemělo být. Stejně jsem vždy měla slabost pro muzikanty. (Pokrčí rameny s úsměvem. Do téhle skupiny sice nezapadlo mnoho mužů, s kterými byla, ale to byli spíše krátkodobé známosti bez závazků. Ale David a John skvěle zapadali, i když s Johnem nikdy neměla vážný vztah. Ale když byla s ním, tak s nikým jiným ne. Takže by se tomu vlastně dal říkat vztah ne? Kývne pak hlavou.) Nějakej druhej nebo třetí měsíc. Už si pořádně ani nevzpomínám. Ale s kým to má, to opravdu nevím. A nejspíš je to asi jedno. Vypadá to, že s tím chlápkem stejně není. (Teda aspoň ona si to myslí. Přeci jenom, když byla Genevieve s Jacksonem, tak Kol si užíval s Claire a v té době už nejspíš těhotná byla. Nebo možná otěhotněla až pak. Musela by si vzpomenout v jakém týdnu byla, když ji potkala před barem na té párty. Ale Claire se stejně teď nechce zabývat, takže to zas hned hodí za hlavu.) Když to říkáš takhle, tak jsi mu opravdu ublížila. A on nevymyslel nic jiného, než ublížit na oplátku tobě? Chlapi. (Převrátí oči a zavrtí hlavou. Tohle nikdy nechápala. Nejspíš, protože ona nikdy neměla složitý vztahy s muži. Je pravda, že skončila se zlomeným srdcem po odchodu Davida, ale rozešli se v dobrém a teď jsou přátele. On si šel prostě za svým snem a ona nemohla jít s ním.) Jackson by ti nikdy nedal to co Kol. Byla by jsi stále zalezlá v zátoce a nic nezažila. Kol ti dával lásku, vášeň, vzrušení, dobrodružství. Ano, hádali jste se a často jste se v něčem neshodli, ale to ke vztahům patří. Nemam ráda klidné vztahy. Jsou nudné. (Ušklíbne se, ale na to se hned krátce zasměje. Pak zvážní, když se dostanou k tomu policajtovi.) Možná by to chtělo opravdu ho ovlivnit, ale ne aby zapomněl na ten případ. Aby to prostě nechal být a bral to jako nešťastnou nehodu. Můžu jít s tebou, pokud chceš. (Sice neměla ráda ovlivňování lidí, ale někdy se tomu nedalo vyhnout. A ona sama přeci použila kouzlo na ten rodičovský pár.) Takže kromě toho, že jsi se v Paříži učila kontrole a nevyšlo to. A kromě toho, že jsem tě viděla a pak jsem si myslela, že jsem blázen, jsi tam dělala co? Nemůžeš přeci být v Paříži a nepodívat se na památky nebo nezajít na nějaký koncert či výstavu.

(jen se jemně pousměje a už se k tomu víc nevyjadřuje. Ano, asi to tak nemělo být, jak tady říká Sophie. I když chemie mezi těmi dvěma byla zjevná. Ale už se k tomu nebude vracet a nějak i provokovat. Zároveň si povšimla i toho, že se najednou začaly bavit úplně normálně o všedních věcech, jako by spolu klábosily o dění ve městě a vůbec nic předtím se mezi nimi nestalo. I když samozřejmě mohlo by to být ještě uvolněnější, ale to by toho asi chtěla takhle najednou moc. Ona je ráda za to, že se se Sophie baví momentálně normálně.) Nedivím se, že není s tím, s kým si to dítě udělala. (ušklíbne se) Ale ne, nebudu ji tady pomlouvat. Třeba ji to mateřství změní. I když by mi nejraději asi ukradla Kola a prohlásila ho za otce. (Vydechne a zamává rukama.) Ne, nebudu to dělat, nebudu ji hanit. (Rozhodne se teď už opravdu nic na účet Claire neříct.) Probrečela jsem celou noc. (Přizná se jí, protože to prostě teď tak cítí, ale ona si vlastně ani nemůže stěžovat. Opravdu Jackovi ublížila. A nevěděla teď, jak z toho ven.) Já vím, máš asi pravdu, po čase by mě to přestalo bavit. Nesnesla bych být někde "zavřená" na jednom místě a nikam se nepodívat. Jack by toho hodně obětoval smečce. A já bych se asi po nějaké době necítila dobře. Mám ráda dobrodružství, ano. Možná je to i tím, jaký život jsem žila s Benjaminem. Usedlý typ života... No, ale třeba bych si zvykla a nakonec by se mi to i líbilo. To je jedno. Už to neřešme. (Zvedla se od stolu a nalila si ještě do sklenice vodu a vypila ji na ex. Pak se podívá na Sophie.) Jo, to bych asi byla ráda, kdybys šla se mnou. (pousměje se) Ty místní policii znáš mnohem líp.

Mateřství změní všechny. Jen jde o to, zda k horšímu nebo lepšímu. A Kola ti neukradne, takže se nemusíš bát. Miluje tebe a Claire bere jen jako kamarádku. (Vlastně tohle ví na sto procent. Není to jen tušení. Kol jí to i řekl sám. Proto mu také řekla, ať Claire nechá být, aby si mohla najít někoho jiného, kdo ji bude opravdu milovat. Jenže, jak se zdá, tak ona miluje Kola, ale ten miluje Genevieve. Vážně jak nějaká love story ze seriálu. Povytáhne pak opět obočí, když se jí Genevieve svěří, že probrečela celou noc. Díky tomuhle by Jacksonovi vrazila pěstí, ale neudělá to. Tohle je jen mezi nima.) To už se stejně nedozvíme, když jsi opět s Kolem. A jen teď můžeš doufat, že Jackson brzy vychladne a všechno pochopí. A pokud ne, tak je to debil. (Lehce se pousměje, aby jí podpořila. Zdá se, jako by se společně bavily jako dříve. Úsměv, nezávazná konverzace o všedních věcech, svěřování se a řešení problémů. Ale není to stejné. Pořád je tu jisté napětí a odměřenost. Sophie jí třeba neutěší dotekem ruky. Nepřijde k ní a neobejme jí. Nesvěří se jí se svými důležitými problémy. Chce to prostě jen čas, ale už aspoň necítí ten vztek jako na začátku.) Domluveno. Půjdu tedy s tebou. Zařídím nám schůzku a vyřešíme to. Ale bude to muset počkat po silvestru. Mam toho teď moc. (Podívá se na ni s lehce omluvným výrazem, že to nemohou vyřešit hned. Pak si vzpomene na tu párty a pozvánky. Zvedne se od stolu a dojde si pro portfolio té párty, kde má uložené ještě nějaké pozvánky. Vezme dvě a podá je Genevieve. Chtěla je poslat Kolovi, ale teď je může předat Genevieve a to osobně. Chvíli si ještě povídají o běžných věcech. Ale nakonec se Sophie omluví s tím, že musí odejít na zimní stadion dohlédnout na přípravy. Odejdou tedy společně s jejího bytu a Genevieve jí kousek doprovodí. Nakonec se rozloučí s tím, že se uvidí na té párty.)

*Zpráva Sophie, docela brzy z rána.*

kód:

Dobré ráno, Sophie, rád bych tě zase viděl. Mimoto je tady pár věcí, které bych s tebou chtěl probrat. Dej mi, prosím vědět, kdy budeš mít čas. Elijah.

(Dojde domů a hned odejde do koupelny, kde se umyje a nakonec si lehne do postele. Potřebuje se aspoň chvíli prospat. Usne vlastně okamžitě. Po pár hodinách spánku ji probudí sms zpráva, ale ani si jí nepřečte a spí dál. O dalších pár hodin později se konečně probudí a rozhodne se vstát. Nebyl to moc dlouhý spánek, ale aspoň něco. Zamžourá očima a sáhne si pro mobil, aby si přečetla zprávu, která jí přišla ráno. Posadí se na posteli a nejdříve se podívá na čas. Přečte si sms a zjistí, že je od Elijaha. Zajímalo by jí, zda s ní Elijah chce mluvit o Esther nebo ještě o něčem. Hned mu začne odepisovat.

kód:

Ahoj, ráda tě uvidím. Dej mi půl hodiny a můžeš se stavit u mě.

(Odešle to a hodí mobil na postel. Zvedne se z ní a odejde do koupelny. Provede ranní hygienu, vlasy si jen učeše a nechá volně rozpuštěné. Dá si řasenku a odejde do šatníku, kde si vezme delší volné tílko a kraťasy. Nechce si oblékat džíny, když se stejně nikam nechystá a převléknout se může popřípadě kdykoliv. Nakonec sejde dolů a začne si dělat kafe a snídani nebo spíš oběd?)

*Opustí sídlo a vydá se zase do ulic města. Při tom občas koukne na mobil, jestli nedostane odpověď od Sophie. Dlouho se nic neděje a tak po nějaké době telefon už nekontroluje a jen se dál prochází. Během toho uvažuje nad tím, co chtěl Sophie všechno říct, protože má pocit, že je toho hodně a snad každý den se stane něco, co na jeho seznam přibude. Rozhodně ji musí varovat před Esther. Ví, čeho všeho je jejich matka schopná a aby dosáhla svého, nezastaví se před ničím. Nyní, jen doufá, že netuší, že Sophie také patří mezi jeho slabá místa. Díky tomu se jeho myšlenky opět začnou točit kolem rodinných problémů, jako je matčino zmrtvýchvstání a zbláznění se Niklause. O některých dalších, které mu jistě taky způsobí pár vrásek ještě netuší.
Když mu přijde zpráva a přečte si ji, zjistí, že má ještě půlhodiny. Zjistí, kde se zrovna nachází, protože během svých myšlenek moc nedává pozor na cestu. Řídí se spíše podvědomím. Nechce k Sophie přijít, jen tak s prázdnými rukami a tak zamíří do blízké kavárny, kde jim koupí kávu a přidá k tomu nějaké sladké pečivo, které tam mají v nabídce. Po té zamíří pomalu za Sophie. Nepospíchá a tak je u ní, respektive za dveřmi jejího bytu přesně za půl hodiny od příchodu její zprávy. Zaklepe a čeká až mu přijde otevřít.*

(Nestihne si udělat ještě ani tu kávu a uslyší klepání na dveře. Snídani si nakonec neudělala a vytáhla si z lednice jen jogurt. Později si udělá něco pořádného k jídlu a mezitím jí postačí tohle. Stejně po kafi nemá zrovna nikdy hlad. Dojde ke dveřím a rovnou je otevře, aniž by se ujistila, kdo za dveřmi stojí. Nečeká ani nikoho jiného než je Elijah. S úsměvem se na něj podívá.) Ahoj, ráda tě opět vidím. (Odtáhne se od dveří a rovnou zamíří zpátky do kuchyně. Už ani Elijahovi neříká, aby šel dál, bere to jako samozřejmost, že jí bude následovat dovnitř. Zastaví se v kuchyni a otočí se zpátky k němu.) Dáš si... (Zarazí se uprostřed věty. Všimne si, že má v ruce opět dvě kávy a ještě něco dalšího, co nemůže po prvním pohledu určit. Kafe si tedy ani nemusí dělat.) Proč mě to stále udivuje? (Zavrtí hlavou a lehce se pousměje. Bylo od Elijaha rozhodně hezké, že k ní chodil v poslední době vždy s kávou. Ona by jim kávu udělala klidně sama, ale takhle měla o starost méně. Vytáhne z lednice aspoň skleněnou konvici s vodou ochucenou citróny a i se sklenkami je položí na stůl.) Mimochodem všechno nejlepší do Nového roku, i když trochu opožděně. (Bohužel Elijah nedorazil na párty, kterou organizovala a tak mu nemohla popřát hned. Sice mu mohla poslat sms, ale na to nějak už nepomyslela. Stejně je vždycky lepší popřát člověku osobně, i když je to s opožděním.)

*Nečeká dlouho a zaslechne za dveřmi šramot, který upozorňuje, že jde někdo otevřít. Předpokládá, že to bude Sophie. Také se jeho domněnka vzápětí potvrdí, když se objeví ve dveřích. Nemá v posledních hodinách už zase moc důvodů k úsměvům, ale Sophie vidí vždycky rád a nějakým zázrakem mu vždy vylepší jeho vnitřní rozpoložení. Ať už se cítí jakkoliv, její úsměv je pro něho nakažlivý a tak jí ho oplatí.* Ahoj, Sophie, potěšení je na mé straně. *Odpoví jí s vřelým pousmáním. Při tom si ji zkoumavě prohlédne. Na její tváři nevidí nic, co by ho mělo znepokojovat, i když má dojem, že toho Sophie moc nenaspala. On má na sobě jeden ze svých černých obleků, bílou košili a tmavě modrou kravatu. Jako vždy upravený, elegantní, jak bývá jeho zvyklostí. Úsměv na jeho tváři na chvíli zakryje starosti, které tam vepsaly události posledních dnů. Není to tolik patrné. V ruce drží kelímky s kávou a papírový sáček s pečivem.
Než stačí Sophie říct něco dalšího, ona se otočí na patě a zamíří zpět do bytu. Musí se tomu pousmát. Vejde dovnitř, zavře dveře a následuje Sophie do kuchyně. Přejde až ke stolu, na který pak postaví kelímky a sáček s pečivem. Kelímky rozdělí tak, že ten s mlékem a cukrem postaví blíže k Sophie. Černou kávu, kterou si dnes nechal udělat silnější nechá u sebe.* Dám... *Pousměje se na její nabídku, i když ještě netuší, co to bude.* Přinesl jsem něco k občerstvení. *Dodá ještě a kývne k sáčku. Když to Sophie dle jejich slov překvapí, zavrtí nad tím hlavou, neboť jemu na tom nic mimořádného nepřijde. S očekáváním, pozoruje po té Sophie, když chystá džbánek s vodou. Tušil, že kývl na něco, co opravdu neodmítne. Na rtech mu pohrává úsměv, který se na moment vytratí, když mu Sophie začne přát do nového roku.* Děkuju, Sophie. Také jsem ti přišel popřát všechno nejlepší v Novém roce. *Odpoví jí na to a hned pokračuje, protože se mu to hodí a považuje to za jednu z důležitých věcí, jeho dnešní návštěvy.* Taky jsem se chtěl omluvit za mou nepřítomnost na oslavě ke konci roku. *Koukne na ni s upřímnou lítostí v očích a omluvně se pousměje.* Měl jsem to v plánu, ale nakonec jsem nemohl přijít. *Dodá.* Slyšel jsem, že se ti to opravdu povedlo. *Pokračuje a po té se mu pobaveně zablýskne v očích.* A měli jste moc hezký ohňostroj. *Dodá s potutelným úsměvem.*

(Jakmile postaví džbánek s vodou na stůl, vrátí se ještě k lince pro talířek. Vytáhne ho ze skříňky nad linkou a položí na stůl. Ze sáčku pak vyndá sladké pečivo, které přinesl Elijah.) Tak myslím, že ten jogurt zas můžu zandat. Sladké vyhrává. (Nebyla člověk, který by stále musel mít něco sladkého, ale k snídani si vždy dopřeje něco dobrého. Navíc cukr dodává energii a tu ona potřebuje. Vezme ten jogurt ze stolu a zandá ho zpět do ledničky. Po ujištění, že na stole je už vše připravené a už nepotřebuje nic v lednici nebo na lince, sedne si ke stolu a Elijahovi naznačí rukou, aby si sedl také. Přeci jenom tu nebudou furt jen stát. Předpokládá, že jejich rozhovor se zas protáhne. Když se jí začne omlouvat, že nepřišel na tu párty, mávne nad tím lehce rukou. Vezme si pak kelímek s kávou a napije se. Už chce něco říct, ale Elijah pokračuje. Vyslechne si ho tedy až do konce. Samozřejmě si všimne i toho jeho pobaveného výrazu, který jí je už tak známý. Dříve by jí takový výraz u Elijaha překvapil, ale teď ne.) Nemáš se za co omlouvat. Měl jsi prostě jiné plány a to naprosto akceptuji. Každý by měl poslední den v roce strávit podle svého. A předpokládám, že ty jsi ho strávil příjemně, podle tvého výrazu. Nebo ten tvůj výraz naznačuje něco jiného? (Povytáhne tázavě obočí a pobaveně se usměje.) Sice je opravdu škoda, že jsi nedorazil, ale zvládla jsem to i bez tebe. Jenom mi chybíš na společné fotce. (Rozhodně by na té fotce raději viděla Elijaha než Kaie, ale to už nezmění. Prostě Kaie na té fotce bude ignorovat.) Jinak mam dobrou zprávu. S Genevieve jsme si promluvili a všechno je zase v pořádku. Nejspíš asi bude ještě chvíli trvat, než se to vrátí do starých kolejí, ale připadá mi, že mezi námi snad nikdy nebyl žádný spor. (Usměje se ze široka. Za tohle byla opravdu ráda.)

*Všimne si, že měla Sophie nejspíše připravený k jídlu jogurt. Díky tomu nějak nedovede odhadnout, jaké jídlo by měl jogurt představovat. Nehodil se mu takhle sám ani ke snídani. S pobaveným pousmáním, přikývne. Rozhodně shledává k jídlu lepší to, co donesl on. Když se Sophie vrátí ke stolu, a naznačí mu, že se má posadit, odsune si židli a posadí se. Svou omluvu a vysvětlení své absence na oslavě už stihl říct před tím. Nyní si zase poslechne její reakci na ně. Je upřímně rád, že mu to projde tak hladce. Nepatrně mu to vylepší náladu a rozjasní tvář. Úsměv mu na rtech zůstane déle, takže se usmívá i tehdy, když Sophie dle jeho výrazu zkonstatuje, že se mu závěr roku líbil.* Měl jsem velmi výjimečnou společnost. Poslední den starého roku díky ní patřil pro mě mezi ty nejhezčí za hodně dlouhou dobu. *Odpoví Sophie.* Možná i proto, že to bylo nečekané a neplánované. *Poznamená. Září při vzpomínce na den strávený s Hayley spokojeně, takže by nemusel vůbec nic vysvětlovat. Sophie si obrázek podle toho udělá.* Fotili jste se? *Pozvedne pak v mírném překvapení obočí, když slyší o společné fotce.* Tu fotku bych rád viděl. *Dodá pobaveně. Sophie se u toho tváří chvíli potěšeně, chvíli ne, tak si není jistý, co jí na tom vadí.* Doufám, že příště ti to budu moct vynahradit. *Dodá ještě. Už pár dnů nad tím přemýšlí, ale dosud nevymyslel nic, co by se mu skutečně zamlouvalo. Zatím si své úmysly, proto nechává pro sebe. Během toho si posune kelímek s kávou blíže k sobě, zvedne ho a napije se. Pak si s potěšením poslechne o smíření Sophie a Genevieve.* To rád slyším. *Poznamená.* Nebudu vám muset dělat prostředníka. *Pousměje se. Možná si i Sophie všimne, že už o Genevieve mluví úplně normálně, bez žádné hořkosti nebo nespokojenosti v hlase.* Podle mě to mezi vámi byla, jen otázka času. *Dodá ještě. Poví to způsobem, že to skutečně bral, jen jako dočasný problém. Těší ho, že aspoň něco se podařilo vyřešit tak rychle.* A jak se máš, Sophie? *Trošku zvážní, protože si je jistý, že se velmi rychle přesunou k vážným tématům. Zkoumavě se zájmem na Sophie při své otázce pohlédne. Je vidět, že z jeho strany to není pouhá zdvořilostní otázka. Doopravdy ho to zajímá.* Jsem rád, že už jsi v pořádku. *Poznamená a zalétne krátce pohledem na její čelo, přesněji do míst, kde měla tehdy tu ránu, kterou se tak neúspěšně pokoušela zakrýt. Pak se jí znovu zadívá do očí.*

Uběhlo už pár dní od Nového roku a Adam se se Sophie ještě neviděl. Popravdě ani neměl moc času... Musel se stavit v hotelu pro zbývající věci, musel se domluvit s klukama z kapely, jak to teď bude... Měl toho zkrátka hodně. Ale Sophie by rád někdy viděl, a rozhodně k tomu měl záminku, protože potřebovala podepsat tu smlouvu. I když se jí do toho ani nechtělo, musela ji prostě mít. A pro něj to teď bylo jedině plus. S chlapy z kapely se domluvil na menší pauze, každý z nich přece potřebuje dovolenou. Samozřejmě se nerozpadli, takováhle pauza to není. Občas spolu zašli někam na pivo. Proti pivu Adam nic neměl, klidně si jich pár dal, ale tu svou zásadu, že se nebude opíjet, neporušil. Měl silnou vůli, když si řekl, že něco udělá, prostě se snažil co nejvíc a nejdýl to šlo, a většinou to vyšlo.
Adam byl, asi jako většina chlapů, dost velký bordelář, takže se dost často stávalo to, že oblečení se válelo po zemi do té doby, než ho někdo neuklidil (u Adama to neměl kdo uklidit) a nebo do té doby, kdy už Adam neměl pomalu co na sebe. To už to i on musel hodit do pračky, i když s tou moc neuměl. Zvlášť, když ten model, jako tady má Sophie, vidí úplně poprvé. Roztřídí si pečlivě všechno prádlo a pak dá do pračky jenom bílé. Snaží se ji zapnout, ale nějak se mu to nedaří. Ne, že by to neuměl, takové nemehlo to zase není, ale ona ta pračka prostě nefungovala. A teď nastala opravdu ta chvíle, kdy neměl co na sebe. Což o to, pár hodin by to ještě v nějakém z těch triček přežil, ale proč...? Všechno oblečení naskládá do koše na prádlo a v klidu vyjde z bytu, jenom v kalhotech, bez trička, a vydá se k bytu Sophie. Je to jeho domácí, pračka není jeho starost, měla by fungovat. Takže si vypere u ní. Pokud mu to tedy dovolí, v což doufá.

(Už jen Elijahovo úsměv jí potvrdí její domněnku. On si rozhodně poslední den v roce užil i bez nějaké párty. Když pak Elijah řekne, že měl vyjímečnou společnost, dojde jí to. Pochybuje, že by byl tak rozzářený ze společnosti své sestry a její malé dcerky. I to by mu jistě vyvolalo na tváři úsměv, ale ne takový.) Takže konečně hmmm? (Povytáhne obočí a na tváři jí stále zůstává ten pobavený výraz. Hayley sice nepatřila mezi její oblíbenkyně, ale pokud je s ní Elijah šťastný, tak je za to ráda i ona. Elijah si zaslouží někoho, kdo ho bude činit šťastným.) Hádám, že jste se nedrželi za ruce u nějakého hororu. Ale vážně ti to přeju. Vám oběma, i když je to ode mě překvapivé slyšet vzhledem k mému vztahu s Hayley. Jen doufám, že mi nebude chtít vyškrábat oči, když mě uvidí ve tvé společnosti. (Stačil jí jen ten vražedný pohled, když jí uviděla u něj v ložnici. Nejspíše i v tu chvíli pochopila, že mezi nimi je něco více. Copak by Hayley vyváděla takhle, kdyby Sophie viděla třeba s Kolem nebo Aliseou? To opravdu pochybuje. Přikývne na jeho otázku.) Ano. Bylo to celkem nečekané. Nějak se prostě stalo, že jsme se všichni sešli na tanečním parketu a pak jsme se vyfotili. Sešla se tam nezvyklá kombinace osob. (Nikdy by nečekala, že bude na jedné fotce třeba s Klausem nebo Jacksonem, ale už to tak bylo.) Klidně ti jí ukážu. (Zvedne se od stolu a přejde ke konferenčnímu stolku. Odtamtud si vezme tablet. Najde tu fotku mezi několika, které jí poslal fotograf a přejde zas ke stolu. Sedne si a tablet podá Elijahovi. Nechá ho chvíli, aby si ji prohlédl.) Můžeš mě vzít třeba do Evropy nebo do Spojených arabských emirátů. (Zaculí se. Samozřejmě to bylo míněno v legraci. Nikdy by od Elijaha nechtěla, aby jí vzal někam takhle daleko a platil za ní cestu, ubytování a vlastně všechno. Řekne mu pak novinku o svém usmíření s Genevieve. Jde na ní vidět, že sama je z toho velice potěšena.) Ne, to nebudeš muset. (Přikývne hlavou a pousměje se. Neujde jí samozřejmě, že jeho tón se dost změnil, když mluví o Genevieve. Oproti tónu, který obvykle používal, tenhle nebyl nepříjemný.) Všechno záviselo na Genevieve. Především na tom, aby dokázala udržet svůj hlad na uzdě. Nechtěla nikomu ublížit, což teď chápu více než předtím. Mezi vámi se to také zlepšilo? (Tázavě se na něj podívá. Byla by opravdu ráda, kdyby spolu ti dva společně dokázali už vycházet. Po jeho otázce se trochu zamyslí. Jak se má? Právě teď spokojeně, ale když se probere vším, co ví a vlastně i neví, tak je spíše hodně zmatená a rozpolcená. Zhluboka se nadechne.) Vzhledem ke všem okolnostem se mám vlastně dobře. (Ne, prostě nechce začínat s těmi problémy. Nechce se bavit o Esther ani o Kaiovi, i když tomu se jistě nevyhnou. Jenže ona se jednou chce s Elijahem bavit o běžných věcech, které jí na tváři vyvolají úsměv. Nechce začínat s tou větou Vím o Esther. Raději ani sama nepoloží tu samou otázku jemu. Chce se prostě tomu vážnému tématu vyhýbat, co nejdéle. Pousměje se, když jí řekne, že je rád, že je v pořádku, ale úsměv jí hned zmizí. Při jeho pohledu si vzpomene na svou ránu na čele. Vzpomene si také, že s ní Elijah chtěl mluvit kvůli tomu.) Nevyhnu se tomu, že? (Ve chvíli, kdy to dopoví, uslyší zaklepání na dveře. Povytáhne nechápavě obočí a podívá se směrem ke dveřím, na které stejně nevidí. Koukne zas na Elijaha.) Dej mi chvilku. (Omluvně se na něj podívá a zvedne se od stolu. Nikoho dalšího nečeká, takže neví, kdo to je. Třeba to je jen Jack nebo John a potřebují poradit s něčím. Otevře dveře a naskytne se jí pohled na vypracované potetované tělo. Zarazí se a zůstane stát na místě bez toho, aniž by něco řekla. Zakloní lehce hlavu a podívá se do tváře tomu muži. Proč Adam stál u ní před bytem bez trika? Všimne si pak i toho koše na prádlo. Povytáhne obočí.) Ahoj, hlavně mi neříkej, že neumíš zacházet s pračkou. (Snad tohle nebyl Adamovo případ. I když proč by jinak stál s tím prádlem u jejího bytu? Při pohledu na něj si vzpomene na nájemní smlouvu, kterou mu ještě nedala podepsat.) Mam pro tebe vlastně tu nájemní smlouvu, můžeš jí rovnou podepsat a vzít si kopii. (Odstoupí kousek od dveří, aby mohl vejít dovnitř. Když to tak udělá, zavře za ním dveře a rozejde se do kuchyně, kde byl Elijah. Ale přeci nebude Adamovi říkat, že nemá čas a nebude s ním tu smlouvu podepisovat na chodbě. Bylo by to dost hrubé.)

*Koukne se na Sophie po její poznámce – konečně – trochu překvapeně a povytáhne při tom obočí.. Pozoruje Sophie výrazem, jak může vědět o čem, o kom mluví, že zde dělá takové závěry. Samozřejmě mu hned vzápětí zajiskří pobaveně v očích, protože mu to ve skutečnosti nevadí. Spíše se tím baví, jak je pro některé jedince samozřejmostí, že dal Hayley najevo, co k ní cítí. Zauvažuje, jestli to nemá napsáno na čele, ale zrcadlo nikde poblíž nevidí a potlačí nutkání zvednou ruku a přejet si dlaní po čele. U Genevieve ani u Sophie nemá důvod něco tajit.* Tak konečně… hm? *Poznamená pak, když má chvilku k tomu na to reagovat. Vezme následně kelímek s kávou a napije se z něj. Mezitím se Sophie pustí do konstatování toho, co nejspíše s Hayley dělali. Přijde mu to stejně překvapivé a zároveň zábavné, jako její první poznámka k tomu. V jeho tváři ten pobavený výraz rozhodně nezakrývá. Raději přestane pít, aby neměl potom, kvůli kávy a Sophieniných slov nějakou nehodu. S pousmáním, pak krátce zavrtí hlavou.* Díky, Sophie. *Její přejícnost ho těší, i když ji Hayley nemá ve velké oblibě, Sophie to vůči němu neovlivňuje.* Ani jsem nečekal, že ještě vůči Hayley něco takového v sobě pocítím. *Poznamená. Trošku u toho zvážní, když se s tím Sophie svěřuje, i když mu to přijde zvláštní. Nemá ve zvyku o sobě moc mluvit a ještě méně o něčem takovém. Když Sophie přidá své obavy z reakce Hayley na to, že je třeba opět uvidí spolu, trošku zvážní. Ví, jaký názor má Hayley na Sophie. Přesto věří, že by něco takového neudělala.* Něco takového ti nehrozí, Sophie. *Ujistí ji nakonec přesvědčivě.* Hayley ví, že se stýkáme. *Pokračuje* Mluvil jsem s ní o tobě, po té její návštěvě v pokoji. Není z toho sice nadšená, ale ví dobře, že si od nikoho nenechám mluvit, s kým se přátelím. *Odvětí. Mluví klidně a vážně. Nechce v tom Sophie nijak lhát nebo mlžit. Nemá k tomu důvod. Chce, aby věděla, jak to ve skutečnosti je. Pak se nepatrně pousměje.* Tohle město je malé, jak jsem zjistil a nic se tady neutají. *Poznamená.* K Hayley se doneslo i naše „setkání“ v tom parku. *Poznamená.* Dokonce i to tvé „uvítání“ na začátku. *Prozradí ji. Mírně se nad tím usmívá a v očích mu pobaveně jiskří. Je si jistý, že Sophie pochopí. Nyní už se nad tím vším usmívá, i když v tu dobu mu to dalo docela zabrat. Hlavně vysvětlování Hayley. Ještě chvilku nad tím přemítá, ale už se k tomu nevrací. Když už se trochu uklidní, znovu se napije, bez obav z nějaké nehody. Mezitím si poslechne, jak vznikla hromadná fotka. Postaví kelímek s kávou na stůl a koukne na Sophie. Pokyvuje při tom hlavou a párkrát se usměje. Opravdu je na tu fotku zvědavý, ale tu svou žádost až tak vážně nemyslí. Kouká proto na Sophie, když vstane a poodejde pro tablet. Sleduje ji při tom. Brzy pochopí, že mu ji chce ukázat a tak vyčkává. Když mu pak tablet s fotkou podá, koukne na foto na ni. Přelétne v rychlosti tváře a s pobaveným pousmáním pozvedne obočí.* Tohle je opravdu nezvyklá kombinace. *Poznamená s pobaveným i udiveným podtónem.* Vidět některé tváře spolu na jedné fotce. Hm zázrak. *Okomentuje to s pobaveným úšklebkem. Na obrázku zná všechny, kromě dvou mladých mužů, z niž jeden mu přijde povědomý nejspíše z médii, protože si je jistý, že tu tvář zná. Zatímco se chvilku zaměří na ty jemu méně známé, vzpomene si na to, co říkala Genevieve.* Slyšel jsem, že sis rozuměla s jedním ze zpěváků hudebních skupin, co tam vystupovali… *Pronese to jako konstatování, ne otázku, ale ptá se zcela nezávazně, jako by o nic nešlo. Zdá se, ale být na někoho, kdo tam nebyl dobře informovaný o některých věcech. Teprve po své otázce položí tablet před sebe na stůl a zvedne oči k Sophie.
Vypadá po té chvilku nechápavě, když se Sophie zmíní o tom, že by ji mohl vzít někam na výlet. Pozvedne obočí a vypadá v tu chvíli nejistě, co mu uniká. Chvilku zapátrá v paměti, o čem to mluvili, než mu dojde, že o jeho kompenzaci. Hned, jak mu to dojde, se v jeho očích objeví nevyzpytatelný výraz.* Dobře… *Odpoví na to. Nijak to nerozebírá, jen se u toho tváří jako nevinnost sama a o to nebezpečněji to vypadá. Na rtech mu ještě chvilku pohrává potutelný úsměv, ale i ten za chvilku zmizí.* Je dobře, že jste se vy dvě usmířily. *Poznamená se spokojeným výrazem.* Nebylo to příjemné, dívat se na tebe, jak se na Genevieve zlobíš. *Poví jí svůj názor. Teď už může, když si to vyřešily. Znovu pak lehce podezíravě koukne na Sophie, když znovu odvodí něco, co se u něj změnilo. Tentokrát se to týkalo Genevieve. Hned na to se znovu pousměje, ale zavrtí nad tím hlavou.* Sophie, začínám tě podezírat, že mi čteš myšlenky a víš tak, co jsem kdy a s kým dělal… *Pronese s pobaveným podtónem. V očích mu zajiskří.* Přiznej se… *Vybídne ji v legraci.* Ano, už je to mezi námi v pořádku. *Pokračuje hned se svým vysvětlením.* Překvapivě k tomu přispělo její zasnoubení s Kolem. *Prozradí Sophie něco, co by, jen tak někomu neřekl.* Nyní Genevieve patří do rodiny a s rodinou nemám potíže vycházet. *Dodá ještě. Spokojeně se usmívá. Všimne si té změny, kdy se Sophie zeptá na něco, o čem by nejraději nemluvila. Zvážní a pozoruje ji. Samozřejmě na ni nenaléhá a nenutí ji do ničeho. Když mu místo odpovědi položí svou otázku, nepatrně se pousměje.* Nechci tě nutit, Sophie, ale víš, že se mnou můžeš mluvit o všem. O tom zábavném, ale i o tom vážném. *Odpoví jí na to. Přeruší je zaklepání. Koukne na Sophie. Dle její reakce se nezdá, že by někoho čekala.* Samozřejmě. *Ujistí ji, že počká. Pozoruje ji, jak míří ke dveřím. Nemusí se ani příliš namáhat, přesto mu nic neunikne. Sluch neoklame. Poslouchá rozhovor Sophie s nějakým mužem. Vezme si kávu a napije se.Ze slov Sophie pochopí, že to bude na delší dobu. Jakmile pochopí, že se nejspíše setká s někým novým, při blížících se krocích, nejprve koukne ke dveřím, ale následně vstane, poopraví si sako a čeká na příchozího.*

Už stojí přede dveřmi, ale taky musí nějak zaklepat, aby zjistil, jestli je Sophie doma. Položí si koš s prádlem na zem a zaklepe. Než si stačí Koš zase vzít do rukou, už jsou dveře otevřené a mezi nimi stojí Sophie. Nejde si nevšimnout toho, jak na něj chvilku zírá. Fajn, možná na sebe měl něco hodit, ale co? Pračka je přece rozbitá! "Ahoj." Chvilku se na ni dívá a docela se baví tím, jak na něj kouká. Potom sebere koš s prádlem a zakryje tak trošku svoje vypracované břicho. "Samozřejmě, že umím s pračkou," řekne dotčeně a dívá se na ni. Zas takové pako to nebylo. A tahle pračka byla vážně rozbitá. A kdyby rozbitá nebyla, asi by chodil kanálama, že ani nedokáže poznat, jestli je rozbitá a nebo ne. "Nemůžu za to, že pronajímáš byty s rozbitou pračkou," ušklíbne se na ni. "A já vážně nic nerozbil," zaculí se na ni a nevinně pokrčí rameny. Když poodstoupí ode dveří, Kol vejde dovnitř a rozejde se s ní do kuchyně, kde už na něj řeká malé přrkvapení v podobě Plvodního. "Eh... Neřeklas mi, že máš přítele," nakloní se trošku k ní a pošeptá jí to do ucha. Kdyby věděl, že to může muž slyšet, držel by jazyk za zuby. "Každopádně, těší mě. Adam Drake," podá Elijahovi ruku a potřese si s ním. "Za tohle se omlouvám, pračka nefunguje, takže jsem přišel poprosit Soph, jestli bych si to nemohl vyprat u ní.."

(Vidí na Elijahovi nechápavý výraz. Asi se diví tomu, že si Sophie odmyslela o koho se jedná.) Vždycky, když jsi mluvil o Hayley, tak to šlo poznat. Nemusela jsem vás ani vidět pohromadě. Navíc jsem hodně všímavá. (Vysvětlí mu to, aby to celé pochopil. Po jeho poznámce se musí usmát a zavrtí pobaveně hlavou. Co by asi na tuhle konverzaci řekla Hayley?) Nemáš za co děkovat. (Povytáhne nechápavě pak obočí po jeho další poznámce.) Něco se snad stalo? Nebo to usuzuješ kvůli tomu všemu, co se stalo? (Nejspíš by se asi v tom neměla tolik šťourat. Jednalo se tu přeci o Hayley, která jí přímo nenávidí. Jenže také se jednalo o Elijaha, který byl Sophiin dobrý kamarád. Zmíní pak také svou obavu, i když vlastně jí bylo celkem jedno, co by na to Hayley řekla. Aspoň ze strany Sophie. Kdyby to mělo ublížit vztahu Hayley a Elijaha, tak by jí to už zajímalo. Kývne jen na jeho ujištění, že se nic takového nestane a následného vysvětlení. Překvapeně se pak na něj zadívá, když zmíní i to jejich setkání v parku. Tohle město je obrovské a přitom vlastně tak malé. Hlavně francouzská čtvrť se zdála být strašně malá. Každý se znal s každým a nic se tu neutajilo. Zmíní se pak Eliajhovi o fotce a pak mu jí ukáže na tabletu. Zatím je nenechala vyvolat a hlavně přemýšlela nad tím, zda vyvolat těch fotek více pro všechny nebo ne. Cami a Genevieve je jistě nechá udělat. Davině také. Neví jestli Marcelovi, když už jí bude mít Davina a stejné tu bylo u Kola. A pak tu byli ostatní. Budou jí vůbec chtít? Možná se prostě jen zeptá. I když přijít za Klausem a zeptat se ho jen tak, zda chce fotku ze silvestra jí přijde divné. Jacksona se také ptát nejspíše nebude. Mohla by se zeptat jen Claire i ohledně Jacksona. Kývne na Elijahovo poznámku o nezvyklé kombinaci.) Hlavně Kola a Jacksona. A udivuji se, že se připojil i Klaus. Nepřipadá mi jako typ na hromadné focení (Pokrčí rameny. Nemůže si ale stěžovat. Sice by některé tváře na fotce neviděla, hlavně tu Kaiovo, ale tak  co. Vznikají i horší fotky a tahle byla obzvlášť povedená. Pak ji zarazí Elijahovo slova. Přimhouří oči.) Koukám, že tady se vážně nic neutají. Omylem jsem do něj vrazila a pak jsme si povídali. (Pokrčí nezaujatě rameny. Opravdu si s ním jen povídala, i když se to dost protáhlo a nakonec skončil v bytě pod ní.) Vlastně jsem mu pronajala na nějaký čas byt. (Přizná se mu. Stejně by to z ní brzy vytáhnul a navíc to nebylo nic hrozného. Prostě mu jen pronajala byt. Od toho tu ty byty přeci má ne? A nevzala si do baráku masového vraha, tedy snad ne. Hned na to se zmíní o výletu a Elijah vypadá zmateně, jako by snad zapomněl o čem se to bavili. Musí se tomu lehce zasmát. Jeho jednoduché „Dobře“ jí přijde trochu podezřívavé. Doufá jen, že to nevzal vážně. Asi by pak dostala infarkt na místě.) Byla jsem na ni opravdu naštvaná. Dívala jsem se jen na své pocity a byla sobecká, i když by se to samé dalo říct i o Genevieve. Vlastně by se dalo říct, že jsme to ani nevyřešili, ale jedna druhou jsme více poslouchali, ale pořád si stáli za svým. Pak už to nemělo cenu rozebírat. Je to minulost. Mě spíše jen mrzelo, že mi nic neřekla. Genevieve je pro mě jako sestra a když umřela Monique a ona, tak jsem o všechnu rodinu přišla. A najednou se tu objevila jen tak a já to neunesla. Cítila jsem se zrazeně. (Svěří se mu ohledně svých pocitů na začátku a těžce vydechne. Tohle samozřejmě už hodila za hlavu. I když ten fakt, že přišla o všechnu rodinu, tu byl stále. Genevieve pro ni byla jako sestra a tudíž jí brala jako rodinu, ale bylo to něco jiného. Monique a Jane-Anne byli její pravá rodina. Nemá v tuhle chvíli náladu na usmívání se, ale Elijahovi se přeci jen podaří jí vykouzlit úsměv na tváři po jeho slovech. Krátce se zasměje.) Přiznávám se. Čtu ti myšlenky. (Zavrtí pobaveně hlavou.) Změnil jsi tón hlasu. Vždycky když jsi mluvil o Genevieve byl tvůj tón hlasu tak trochu jízlivý. (Vysvětlí mu v rychlosti a pak si poslechne, co a kdy se změnilo na jejich vztahu. Musí si přitom pousmát. Je ráda, že oni dva spolu už vycházejí.) Stejně vám zatleskám, až vás uvidím společně bez nějakého napětí. (Usměje se ze široka s pobavením.) Ale jsem ráda, že jste to vyřešili. (Teď už se usměje upřímně vřele. Pak se dostanou k tomu jejímu čelu a zranění, které na něm měla, když přišla do sídla kvůli oživení Klause. Vydechne, ale než stačí odpovědět, tak někdo zaklepe na dveře. Dojde tedy k nim a zjistí, že za nimi stojí polonahý Adama. Samozřejmě chvíli civí jak naprostý pako. Kdo by taky necivěl? No možná ten pohled mohla trochu zkrátit, ale kdo by se nepokochal takovým pohledem? Navíc muži neustále čuměli ženám do výstřihu. Proč by nemohli i ženy zírat na pěkné tělo pěkného muže? Ale přeci jenom se vzpamatuje a pozdraví ho. Nechápavě pak povytáhne obočí.) Vážně? Zítra k tobě někoho pošlu. (Zajímalo by jí, kdy se ta pračka rozbila. Kol tam nebyl tak dlouho, aby si musel prát věci. A předtím byla v pořádku. Tohle byla vážně záhada.) Budu ti to věřit. (Usměje se a pak poodstoupí od dveří a následně zamíří do kuchyně. Počká až jí dojde i Adam. Podívá se omluvně na Elijaha, ale nechce zrovna nic vysvětlovat v přítomnosti obou. Chce je alespoň představit, ale Adamovo pošeptání do ucha jí na chvíli zarazí. Podívá se na něj a pak na Elijaha. Právě teď má chuť se začít smát, ale zacukají jí jen koutky. Adam nemohl vědět, že před ním stojí Původní upír a jeho slova slyšel naprosto zřetelně. Jenže ona to ví a přišlo jí to celkem komické. Nezmůže se ani na nějakou odpověď, natož představení těch dvou, ale Adam to vezme do svých rukou a tak si ani nemusí dělat starosti. Po chvilce se vzpamatuje a koukne na Adama.) Jo jasně můžeš. Pračka je nahoře. (Koukne směrem ke schodům vedoucím do patra jejího bytu.) Ty levé dveře. (Sice bylo trochu neobvyklé povolit vstup někomu do její ložnice, ale ložnici nebrala tolik za soukromou místnost. To spíše její šatnu, kde měla opravdu důležité věci a jen tak by tam někoho nepustila. Pak se zamyslí, zda nahoře nenechala pohozené něco důležitého. V ložnici měla uklizeno, šatnu zavřenou a akorát na pracovním stole byla šperkovnice její matky a to zavřená. Pochybuje, že by jí tam Adam nějak šmejdil.) Já najdu zatím tu nájemní smlouvu. (Rozhlédne se po obýváku a snaží se vzpomenout, kam jí dala.)

*Poslechne si Sofienino vysvětlení ohledně toho, jak snadno je pro některé lidi čitelný. Na rtech mu pohrává slabý úsměv. U Sophie mu taková všímavost nevadí.* Budu si asi muset začít dávat větší pozor na své chování… *Poznamená jí na to. Jelikož se u toho tváří stejně usměvavě, jako před tím, nelze z jistotou říct, jestli to myslí vážně nebo si dělá legraci. Více už to nerozebere. Zůstává na všímavosti Sophie, jak to pochopí. Když Sophie odmítne jeho díky, nijak se už nad tím nepozastavuje. Považoval to za slušnost a výraz jakési vděčnosti. Tím to pro něj bylo uzavřené. Sáhne po kelímku s kávou a upije z něj zase trochu. Když se ho začne Sophie vyptávat na jeho a Hayley, tak kelímek postaví zpátky na stůl. Chvilku se tváří trochu bezradně. Na její otázku je jednoduchá odpověď, ale nic neříkající. Pokud by to, ale chtěl rozvést, což by v případě Sophie neměl problém, nejspíše by ji umluvil, což by nerad a tak opravdu netuší, jak z toho ven.* Stalo se toho hodně, Sophie od té doby, co jsem přišel sem do New Orleans za svým bratrem a pak zjistil, že s Hayley budou mít dítě. *Odvětí ve stručnosti, ale ne proto, že by jí o tom nechtěl říct. Kouká na ni při tom trochu zamyšleně.* Chvílemi to bylo lepší, chvílemi dost vážné. *Pokračuje dále. Je docela soustředěný na to, co Sophie povídá.* V jistou dobu ne tak vzdálenou, jsem dokonce nabyl dojmu, že si Hayley a můj bratr k sobě našli cestu… *Pokračuje. Povídá o tom klidně. Bez žádných velkých emocí, jako by se ho to ani netýkalo.* Podařilo se mi nějakým zázrakem přestat na Hayley myslet v nějakém romantickém smyslu. Měl jsem pocit, že už se to nezmění… *Povídá dál a mírně při tom pozvedne obočí. Raději se to, ale nesnaží pochopit.* No a změnilo… ve chvíli a v období, kdy jsem to vůbec nečekal. *Prozrazuje na sebe Sophie. Je velmi stručný a nezabíhá do detailů. Nechává na Sophie jestli se bude o něco z toho zajímat detailněji.* Měl jsem štěstí, že to bylo vzájemné. *Poví na závěr. V tu chvíli opět zazáří jako sluníčko. Znovu se osvěží kávou po svém krátkém hovoru. Mezitím pozoruje Sophie, která vstřebává některé jeho informace. Jelikož už se k tomu nevyjadřuje, nemá potřebu k tomu něco říkat, ani on sám. Sophie nakonec okomentuje až společné foto, které chvíli studuje a prohlíží. Pozvedne k ní oči, když jmenuje jednu z dvojic, kterou by nejspíše na jedné fotce nečekala. Nepatrně se pousměje.* Jak už jsem řekl – zázrak. *Zopakuje jí na to svůj názor. Zvážní, když se Sophie zmíní o Klausovi. Jménem jeho bratra mu připomene jeho nepochopitelné jednání a chování, a tak se nad tím chvilku mračí. Zavrtí nakonec krátce hlavou.* Niklaus je od svého „návratu“ divný, Sophie. *Poví Sophie pak svůj názor na Klause a tím také osvětlí, proč se na fotku chvilku mračil. Vypadá při tom znepokojeně, ale dlouho mu to nevydrží. Sophie ho krátce na to pobaví svou poznámkou. Jeho tvář se nad tím rozjasní a neubrání se úsměvu.* Máš ve své blízkosti všímavou přítelkyni… *Poznamená naoko neurčitě, s nevinným pousmáním, že se mu to doneslo neúmyslně z jeho strany. Zacukají mu při tom slabě koutky. Věří, že Sophie to, ale dojde, koho tím myslí. Vůbec nečeká tak vyčerpávající odpověď, ale zdá se, že Sophie má potřebu mu o tom říct, tak nechá fotku fotkou a už se věnuje, jen jí. Docela žasne nad tím, jak se z pouhého sražení stalo pronajmutí bytu. Vypadá chvilku užasle.* Někteří si umějí vybrat, do koho vrazí, jen co je pravda. *Pronese to vážně, ale v podtónu je slyšet, že se tím docela dobře baví.* Ale buď opatrná, Sophie. V tomhle městě se nic neděje, jenom tak. Na tohle já už nevěřím… *Nakonec opravdu zvážní, když ji nabádá k opatrnosti a pozornosti. Starostlivě na ni při tom kouká.* Možná by to chtělo zjistit něco více, o tvém nájemníkovi… *Dodá ještě zamyšleně. Zní to, jako by si to říkal sobě, než jí. Sotva to pronese, zalíbí se mu natolik, že si to skutečně dá za svůj cíl. Jestli to z jeho výrazu pochopí i Sophie, nějak neřeší. Na chvilku při tom koukne někam za ni do kuchyně. Ihned si to ovšem uvědomí a vrátí se pohledem zpět na Sophie. K nájemníkovi už nic neřekne. Zaposlouchá se do jejich pocitů a dojmů o Genevieve a jejím nedorozumění. Chápavě ji na to přikývne. Na druhou stranu chápe i chování Genevieve. Jistě více, než Sophie, která nemusela čelit tomu, co Genevieve.* Důležité je, že jste to dokázaly překonat a smířit se. *Poznamená pochvalně s pousmáním.* Navíc s rodinou je to vždycky náročné. *Dodá ještě. Sám by o tom mohl vyprávět.* Také jsem o Genevieve nic netušil, dokud se neobjevila v sídle po boku Hayley při našem setkání. Byl jsem překvapený stejně jako všichni ostatní. *Odvětí. Pravdou zůstává, že o tom se Sophie ještě nehovořil, protože pro ní téma Genevieve bylo tabu. Sophie se mu zdá chvíli zahloubaná do svých myšlenek. Potěší ho, ale že ji dokáže pobavit. Za to je upřímně rád. Poslechne si její reakci a s úsměvem nad ní zavrtí hlavou.* Pověz mi, co ještě sis v nich přečetla? *Ušklíbne se na ni pobaveně. Poslechne si po té o tom, jak už ho má Sophie prokouknutého a znovu nad tím mírně zavrtí hlavou.* Já bych to spíše nazval jako nespokojenost a podrážděnost nad tou skutečností. *Poví jí na to svůj názor, ale nevyvrací jí ani ten její.* Ale už se tím nemusím trápit. Je to za námi. *Pokračuje dále potěšený tou skutečností. Tím vývojem k lepšímu mezi ním a Genevieve. Pak se neubrání krátkému zasmání, po její poznámce.* Dobře někdy se ti přijdeme s Genevieve ukázat. *Slíbí jí a nelze opět určit, jak moc vážně to myslí. Jelikož má rád výzvy a tohle pro něj svým způsobem jedna je, nejspíše se ji pokusí zdolat.* Já taky. *Kývne jí pak na to spokojeně.* Při tom to bylo jedno velké nedorozumění... *Přizná Sophie a zavrtí nad tím nechápavě hlavou. Nemůže s jistotou říct, jestli by se mu totéž povedlo s Genevieve tak snadno a rychle, kdyby se nerozhodla stát se členkou rodiny Mikaelsonů. To už Sophie, ale nepoví. Zatím. Pak má chvilku na to, aby vyslechl rozhovor Sophie s jejím nájemníkem, který se vzápětí objeví za ní v kuchyni i s košem plným špinavého prádla. Hned v něm pozná jednoho ze dvou mužů, které nedovedl na společné fotce určit. Tím se mu pár věcí objasní. Tváří se docela vlídně. Zatím na něj ještě působí Sophienin vliv, díky kterému má dobrou náladu. Neujde mu jediné slovo, které muž nahlas či tiše pronáší k Sophie. Nedá to před ním, ale nikterak najevo. Tváří se stále stejně. Na Sophie postřehne, že se dobře baví. On sám, ale zachovává vážný výraz, protože zatím netuší, koho má před sebou, a jak moc je obeznámený s nadpřirozenem. Ačkoliv muž vypadá na první pohled klidně, neškodně, jak řekl Sophie chvilku před tím. Na náhody on nevěří. Jeho pohled, kterým si Adama, jak se mu dotyčný vzápětí představí, je mnohem pozornější a zkoumavější, než by se dalo na první pohled říct. Dovede to, dobře skrývat. Vyjde mu pár kroků vstříc a přijme jeho pravici, kterou mu nabídne. Stiskne mu ji krátce, pevně. Dává do toho, pouze lidskou sílu.* Potěšení je na mé straně. Elijah Mikaelson. *Rovněž se představí. Dívá se tak po celou dobu Adamovi do tváře, do očí, aby mu neušlo nic neobvyklého. Ani při jejich vzájemném doteku, ani tehdy, když mu říká své jméno. Po té jeho ruku pustí a kousek poodstoupí.* Mám dojem, že jsem vaši tvář viděl v médiích... *Pronese to spíše jako konstatování, než otázku. Mírně při tom přimhouří oči, když koukne z Adama na Sophie a zase zpět na něj. Když pak vysvětluje, proč je zde, chápavě kývne.* Jsem si jistý, že na lepší domácí byste zde ve městě, jen tak nenarazil. Jistě vše vyřešíte k vaší vzájemné spokojenosti. *Poznamená na to konverzačním tónem. Teprve až to vysloví, uvědomí si, že to jejich vzájemné první poznání, trefil velmi přesně, ačkoliv to neměl v úmyslu. Zůstane, ale vážný, i když ho to pobaví. Sophie po té začne Adama směrovat do koupelny a tak si odpustí další konverzaci, i když ho to svádí, zeptat se Adama na pár věcí. Samozřejmě nenápadně, aby nepojal žádné podezření. Možná si to nechá na později.*

Trošku mu cukají koutky nahoru, když na něj Sophie docela dlouhou dobu civí. Nemůže říct, že by s tím nepočítal. Vlastně to možná bylo tak trošku v plánu, když sem šel bez trika. Byla to ale chyba, jak zjistil později, protože Sophie měla návštěvu, takže teď musel Adam vypadat přinejmenším dost podivně. A nebo vypadá tak, jako by tímhle Soph provokoval... Nebo spíš obojí? "Jo, vážně. Asi bych neměl nechávat praní na poslední chvíli..." Kdyby to na poslední chvíli nenechával, doma by na sebe ještě něco našel. No tedy, ono by se tam možná pár čistých triček našlo... "To nespěchá, jestli si vyperu u tebe, tak mám pár dní něco na sebe," pobaveně se usměje a potom už společně s ní vejde do jejího bytu, kde je nějaký muž. Adam nečekal, že by tam někoho měla, takže první, co ho napadne je to, že je to její přítel. Takže se jí se svou myšlenkou svěří a vidí, že je mírně pobavená. Usoudil, že spolu asi nebudou, což vítá. Podá si ruku s Elijahem a v tu chvíli mu na okamžik hlavou projede něco zvláštního. Viděl, jak tenhle muž, který se mu vzápětí představí jako Elijah Mikaelson, zabíjí. Kolem očí má vystouplé žilky a saje někomu krev z krku. Tohle ještě u nikoho Adam nezažil, aby poznal, že je to upír. Taky se ještě se žádným nesetkal. Ale věděl o nich, to ano. Věděl a věřil na ně. Možná mohl chvilku vypadat poněkud překvapeně, ale za chvíli už to na něm nebylo znát. Elijahovi se dívá celou dobu do očí, zvlášť teď, když ví, že je to upír. Bůhví, co tady dělá. Ví vůbec Sophie, s kým má tu čest? Ví o nadpřirozenu? "Asi jste mě tam mohl zahlédnout, mám kapelu... Hráli jsme dokonce na silvestrovském večírku, co měla na starosti tady Sophie," trošku se pousměje. Když pak řekne to o té domácí, musí jenom přikývnout. "Nejvtipnější na tom je, že já jsem na ní doslova narazil. Teda spíš ona do mě vrazila," obrátí se s úsměvem na Sophie a potom poslouchá, kde má hledat koupelnu. Popadl tedy koš s prádlem, který měl doteď položený na zemi a šel nahoru dle instrukcí, které mu dala Sophie. Musel jít přes její ložnici, kterou by přešel normálně bez nějakého velkého všímání, kdyby tam neuviděl hada. Ten si hověl na zemi vedle postele, stočený do klubíčka... Zatím ho nechá na pokoji, protože neví, jak by reagoval na cizího. Zeptá se potom Sophie. Vešel pak do dveří, který vedly do koupelny a dal se do toho všeho, co obnáší praní prádla v pračce.

(Jen se usměje jeho poznámce. Nemá k tomu už co říct a je si jistá, že by stejně na Elijahovi poznala skoro cokoliv, i kdyby se to snažil skrývat. Bylo to stejně jako s Genevieve. Vezme si z talířku čokoládový croissant a zakousne se do něj. Už začínala mít vážně hlad a pochybuje, že tohle sladké jí bude stačit. Později si nejspíše udělá nějakou polévku. Poslouchá pak Elijahovo odpověď na její otázku ohledně Hayley. Vyslechne si ho až do konce bez nějakého přerušování a ona si mezitím v klidu jí ten croiisant. Napije se pak kávy.) Myslím, že tyhle obavy můžeš teď už hodit za hlavu. Našla si cestu k tobě a ne k tvému bratrovi. (A rozhodně si nemyslí, že by to bylo tím, že Klaus byl dva měsíce mrtvý. Pousměje se na Elijaha. Raději se k tomu už dál nevyjadřuje. Ještě by se to nějakým záhadným způsobem dostalo k Hayley a nechce vidět, co by pak dělala. K poznámce Elijaha na fotku jen kývne hlavou. Více jí zaujmou slova o Klausovi. Přimhouří oči.) Třeba ho poznamenala druhá strana. Když si to tak vezmeš, byl celou dobu sám a ke všemu se to tam ještě rozpadalo. Osobně nevím, jak se to projevuje, ale nemůže to být příjemný zážitek. (I když zrovna u Klause by čekala, že se z toho vzpamatuje brzy. Jenže ona Klause pořádně nezná, aby dokázala říct v čem se změnil. Dalo by se říct, že jsou to jen takový známý, kteří spolu občas musí spolupracovat.) Genevieve nebo snad Cami? Ne, rozhodně Genevieve. (Cami byla sice taky velice všímavá, ale s tou nemá možnost Elijah tolik se vídat. A navíc by jí hned řekl, že se viděl s Cami. Zavrtí nad tím pobaveně hlavou. Nemůže uvěřit tomu, že Genevieve si jich všimla a ještě to řekla Elijahovi. Na jeho další slova jen kývne hlavou. Raději se k tomu nijak nevyjadřuje. Potěší jí, že Elijah má o ni starost a nabádá jí k opatrnosti, ale podle ní je to naprosto zbytečné. Adam nepůsobil nijak zle.) Nemůžu být přeci podezíravá ke všem lidem, které potkám. Denně se musím scházet s desítkami lidí. A kdybych měla prověřovat každého, kdo projde dveřmi mého baru nebo si mě najme jako organizátorku, tak bych z toho zešílela. Ale budu opatrná, neboj. (Ujistí ho nakonec, aby si nedělal starosti. Svěří se mu pak ohledně pocitů z celé situace s Genevieve. Vlastně je to poprvé, co to takhle někomu říká. Teď už jí to ale nedělá žádný problém. Poslechne si pak jeho slova k tomu všemu.) Ano. (Pousměje se a kývne hlavou.) To mi povídej. (Vzpomene si díky tomu opět na svou matku a jejího milence. Ještě nestihla provést to kouzlo, které jí poradila Genevieve. Ale provede to hned, jak odejde Elijah. Chce na tom mít klid a chce u toho být hlavně sama. Zaplaví jí zas nervozita. Zhluboka se nadechne a dopije kafe. Prázdný kelímek položí na stůl kousek od sebe.) Věděli o ni jen Hayley a Kate. (Právě proto ji mrzela celá ta situace. Věděla to Hayley, ale ne ona. Ale už to neřeší. S pobavením se pak koukne na Elijaha.) Musel by si mě zabít, kdybych ti řekla, co všechno vím. (Krátce se zasměje. Vypadá to, že oba si vyřešili své spory s Genevieve a teď je všechno v pořádku, za což je opravdu ráda. Po celou dobu jí hraje na obličeji lehký úsměv z této skutečnosti.) Můžu si to i natočit? (Povytáhne obočí a krátce se pak zasměje.) Vždycky je to jen nějaké nedorozumění. (Kdyby si ti dva promluvili už o dost dříve, tak by se to vyřešilo dřív. Ale je ráda, že si to mezi sebou vyřešili vůbec. Vážně není pěkné koukat na své dva přátele, kteří se nemají v lásce. Kdyby se to samé ještě povedlo s Marcelem, tak by byla asi nesmírně spokojená. Ale o tom velice pochybuje.
Udiveně se podívá na Adama.) Počkej, to jsi zjistil teď, že pračka je rozbitá? (No tenhle chlap vážně asi nebyl jeden z těch pořádných, když jsi jde vybrat oblečení, až když nemá co na sebe. Díky bohu, že všechna kalhoty ještě špinavé nemá.) Raději tam pošlu někoho už zítra. Bůh ví, co s ní je a jak dlouho potrvá oprava. (Jen si to musí někam napsat, ať na to nezapomene jako se vším. Vážně by si měla pořídit diář a ne si vše psát na papírky, které pak nemůže najít. Poté už oba dva vejdou do kuchyně, kde stojí Elijah. Pobaví jí Adamova poznámka. Ne kvůli tomu, že si myslí, že Elijah je její přítel, ale protože to Elijah slyší. Nechá jim prostor na seznámení se. Trochu udiveně se podívá na Adama, když si ti dva podají ruce. Přijde jí, že byl z něčeho překvapený. Možná Elijah použil trochu víc síly. Raději to nijak neřeší. Do jejich hovoru nijak nezasahuje. Kdyby jen Adam věděl, že Elijah už o jejich nárazu ví. Tohle ale nebude říkat nahlas. Mohl by si myslet, že se s tím Elijahovi svěřila jako poblázněná puberťačka. A vysvětlení, že se o Adamovi bavili kvůli tomu, že o ni má Elijah starost, by bylo celkem divné. Řekne pak Adamovi, kde najde koupelnu s pračkou a vydá se hledat tu nájemní smlouvu. Tu najde celkem rychle na polici mezi knihami. Adam je ještě nahoře, takže se Sophie otočí k Elijahovi.) Vidíš, nepůsobí jako masový vrah. (Řekne tišeji, aby ji Adam náhodou neslyšel.)