Sophie´s Flat

(Po necelých dvou minutách jí přijde zpráva s odpovědí. Už na ni neodepisuje. Využije čas, který má, než Eijah přijde a usadí se na gauči s notebookem před sebou na stole a začne plánovat tu silvestrovskou práci. Už se rozhodla, že bude na zimním stadionu a teď si jen zjišťuje nějaké informace. Ještě to chce samozřejmě probrat s Cami, co na to říká. Její názor je pro ni velmi důležitý. Také napíše číšníkům a servírkám, aby jí napsali, kdo může a nemůže na silvestra pracovat a kdo se může aspoň jen účastnit příprav. Pak začne hledat nějakou kapelu. Není ještě rozhodnutá ani jaký žánr tam chce. Prostě si jen pouští písně některých kapel a rozhoduje se. Pak uslyší zaklepání na dveře. Ani netušila, že už uběha celá jedna hodina. Zvedne se a dojde ke dveřím. Koukne se na Eijaha a usměje se.) Ahoj, pojď dál. (Odstoupí trochu od dveří, aby mohl vejít a jakmile tak udělá, zavře za ním dveře.) Dáš si něco? (Jenže pak sklouzne pohledem k jeho ruce, v které vidí plastový stojánek s dvěma kávami.) K té kávě? (Dodá nakonec. Pak s ním dojde do obýváku-kuchyně, zrovna když začne hrát z jejího notebooku píseň od Falling in Reverse. Raději to vypne a otočí se zpět k Elijahovi.) Jinak děkuji za ty dárky. Vážně mě to potěšilo a navíc máš hodně dobrý vkus. (Usměje se. I když jak by Elijah nemohl mít dobrý vkus, když on sám chodil každý den vkusně oblečený?)

*Když mu Sophie přijde otevřít, se zájmem na ni pohlédne. Vidí na její tváři úsměv, což ho samozřejmě těší, ale tak nějak se mu to nehodí k té zprávě, co mu poslala. Napadne ho, že si to nejspíše nechává na později. Má na sobě jeden ze svých černých obleků, bílou košili a tmavě modrou kravatu. Přes to černý delší kabát.* Ahoj, Sophie. *Odpoví jí na pozdrav.* Děkuji. *Poděkuje za její pozvání k ní, a když zmizí bariéra, která mu bránila vejít, vstoupí dovnitř.* Donesl jsem něco k občerstvení. *Poukáže na plastový stojan s kelímky. Odloží ho na chvíli na stolek u dveří a sundá si kabát, který pověsí na věšák. Vezme si zpět kelímky s kávou a vydá se za Sophie.* Ne děkuji. Káva mi pro teď bude stačit. *Odpoví jí. Dojde ke stolu, na který postaví tácek a vyndá z něj kelímky. Ten pro Sophie postaví blíže k ní, a svůj před sebe. Zvedne k ní pak hlavu a se zájmem se na Sophie podívá. Shledá, že mu děkuje za dárky. V očích mu chápavě zablýskne. Roztáhne ústa do potěšeného úsměvu, když mu řekne, že se jí líbily.* Já jsem rád, že se ti dárky líbily. *Odpoví jí.* A děkuji za názor. *Neubrání se pousmání, když jí poděkuje za uznání jeho dobrého vkusu.* Přemýšlel jsem nad dýkou, ale pak mě napadlo, že polštářek bude lepší. *Během chvilky opět zvážní a řekne Sophie svou úvahu na oko vážně. Ve skutečnosti si teď, ale dělá legraci a poukazuje na to, čím se nechal v jednom případě inspirovat. V očích mu pak lehce zablýskne pobavením a mírně mu zacukají koutky. Sophie po celou dobu sleduje, jestli pochopí jeho vtip a její reakci. Zdá se dnes v být v dobrém rozpoložení, což u něj už dlouho nebylo tak viditelné. Samozřejmě se to dá přičíst tomu, že ji opět může vidět, což je pro něho vždy výjimečná situace. Dnes u něj ovšem ještě přetrvávají dojmy z prožitků předchozího dne.*

(Když zmíní, že přinesl něco k občerstvení pousměje.) Vidím a děkuji. (Sice už dnes kávu měla, ale další si ráda dá. Stejně za den vypije tak tři až čtyři kávy. Od té doby, kdy hodně omezila alkohol, si kávu dopřává o hodně více než dříve. Od jedné závislosti ke druhé. Kývne hlavou, když s díky odmítne její nabídku. Ale ona rozhodně na něco dostala chuť, ale ještě neví na co. Jakmile se Elijah zmíní o své úvaze, hned to nepochopí. Nejprve se jí totiž vybaví vzpomínka, kdy jí dal dýku na oslavě svátku a tak nechápe, proč by měl stejný dar opakovat a pochybuje, že zrovna on na něco takového zapomínal.) Už... (Zarazí se, protože jí konečně dojde jeho poznámka. Hlavně, když se začne tvářit pobaveně. Našpulí mírně rty, jako by byla uražená, že si z ní utahuje, ale pak zavrtí s úsměvem hlavou. Člověk by řekl, že bude snad naštvaný kvůli tomu, co mu udělala, ale on ne. On si z toho ještě dělal srandu.) Vrhací nože by byli lepší. (Mrkne na něj s pobaveným výrazem. Tahle konverzace jí připomene, že i ona sama má pro něj dárek. Přejde proto k malému stolku vedle gauče a vezme do ruky jeden balík zabalený do bílo-zlatého balícího papíru a ovázaný červenou stuhou. Uvnitř byli dvě obdélníkové krabice a uvnitř každé byla jedna košile a ještě menší krabičky s manžetovými knoflíčky. V jedné krabici byla bílá košile a tyto manžetové knoflíčky
a v druhé černá košile a tyto manžetové knoflíčky Samozřejmě knoflíčky i košile byli stejné značky - Armani. V tomhle oblékání se zrovna nevyznala, ale značku Armani znala a byla jednou z nejlepších. Velikost košil musela sice odhadnout, ale doufá, že se trefila. A kdyby ne, tak je Elijah může jít vyměnit za správnou velikost. Přejde opět k Elijahovi a podá mu balíček.) Šťastné a Veselé. (Pousměje se. Počká pak až si to Elijah rozbalí a podívá se, co mu dala.) Odmítl jsi náhradu škody, tak jsem si řekla, že to zahrnu do daru, který nemůžeš odmítnout. (Popravdě nevěděla, co koupit Elijahovi, ale pak si vzpomněla na ten incident a rozhovor, který vedli. Za takových okolností to byl vlastně i docela vtipný dárek, když člověk ví, na co naráží.)

*S potěšeným pousmáním přikývne, když Sophie děkuje za kávu. Káva je prozatím jedna z mála věcí, co si u Sophie všiml, že má ráda. Doufá, že časem se jeho možnosti rozšíří. Přejde k jedné z židlí stojící okolo stolu a položí na vrchní část opěradla ruku. Pak se zadívá na Sophie, protože zaznamená, jak se tváří. Zprvu mu neušlo, že jí to nedošlo, ale pozná moment, kdy pochopí jeho malý vtípek. Nemohl odolat, aby jí to mírně nepřipomněl. Má samozřejmě na mysli ty dva dny, kdy od ní schytal nejprve ránu nožem a krátce na to ještě polštářem, až z toho získal ozdobu z peří. Nic si z toho, ale nedělá. Shledal, že takhle Sophie zkrátka reaguje na některé vypjaté situace. Neubrání se úsměvu, když sleduje její zprvu "dotčený" výraz, ale pozná hned, že to bere stejně jako on v legraci.* Vrhací nože...? *Dělá, že nad tím uvažuje. Celou dobu, ale vypadá trošku poťouchle, a hlavně, že se docela dobře baví.* Třeba příští rok... *Odvětí ve stejném smyslu. V očích mu pobaveně jiskří. Znovu se při tom usmívá. Pak trochu skloní hlavu a pohlédne na židli, u které stojí. Odtáhne ji, aby se mohl posadit. Chce si už sednout, ale Sophie najednou ožije a vydá se ke stolku vedle gauče. Se zájmem ji pozoruje. Pozvedne mírně obočí, když netuší, co má v úmyslu. Sleduje ji proto trochu užasle, když mu donese balík a vyklube z něj vánoční dárek pro něj. Vůbec to nečekal, ale o to příjemněji ho to těší a hřeje na srdci.* Děkuji, Sophie. *Poděkuje jí zčásti ještě překvapeně, zčásti potěšeně, když si od ní dárek převezme.* To jsem opravdu nečekal. *Dodá. Odsune kelímek s kávou trochu stranou a položí ho na stůl před sebe. Začne jej pomalu rozbalovat, aby zjistil, co mu Sophie koupila. Chvilku si pak své nové košile a manžetové knoflíčky prohlíží. Samozřejmě ho tím potěší, což se projevuje úsměvem na jeho tváři. Zvedne k ní hlavu, když mu začne vysvětlovat to ohledně kompenzace za náhradu škody. V očích mu pobaveně zablýskne. Jelikož se při tom stále usmívá, jeho úsměv to, jen o něco pobavením rozšíří. Přijde mu to od Sophie docela vtipné a mazané.* Ještě jednou děkuju, Sophie. *Poděkuje jí, když věci zase doohlíží, poskládá a pak odloží na stole trochu stranou. Má z těch dárků nyní dojem, že oba mysleli hodně podobně.* Jaké jsi měla Vánoce? *Zeptá se jí se zájmem. Stále se drží těch příjemnějších témat. Usoudí, že na to vážnější mají času dost. Posadí se na židli a přitáhne před sebe kelímek s kávou.*

(Elijah opravdu ten dárek pojal i vtipně, když se ohlédne zpět na to, co se stalo. A vlastně jí už obdaroval oběma věcmi, kterými na něj "zaútočila", když nepočítá svou pěst, ale tu jí těžko mohl darovat. Ale navíc ten polštářek byl i hezký a voněl krásně po levanduli, takže to byl i potěšující a hezký dárek. A dýku jí vlastně dal ještě předtím, než se to stalo.) Takhle bych měla příště aspoň lepší mušku. Dýka se hází těžko, když není vyvážená, ale zvládnout se to dá. (Zacukají jí koutky úst pobavením. Takové rozhovory s Elijahem jí chyběli. Dělali si legraci z toho, co se stalo a prostě se jen bavili a neřešili závažné věci. Nepovídala si s ním už dva měsíce, pokud nepočítá schůzi v Abattoiru a ten krátký rozhovor na párty a docela jí to vlastně chybělo.) Třeba. (Kývne hlavou a krátce a tiše se zasměje. Pak už dojde pro dárek pro Elijaha a podá mu ho.) Nemáš za vůbec za co. (Pousměje se a dívá se na něj, jak dárek rozbaluje. Bylo zajímavé, jak oba dva mysleli vlastně docela stejně ohledně dárků. On jí tím připomněl její činy a ona mu tím nahradili jeho zničenou košili a ještě mu dala jednu navíc, jako by mělo být nějaké příště a ona nemusela furt kupovat košile po jednom. S úsměvem kývne na jeho opětovné děkování. Posadí se pak na židli ke stolu a vezme do ruky kelímek s kávou a trochu upije. Pak sáhne do košíku na stole pro jedno jablko a začne si ho otírat o blůzu, aby ho vyleštila do blýskavé červené.) Příjemné. Vážně jsem ji užila. Odpoledne jsem se stavila v kostele, pak jsem byla chvíli s dvojčaty a jejich rodinou a večer jsem strávila s Kate. A vlastně i půlku včerejšího dne. (Dvojčaty samozřejmě myslí Johna a Jacka, což jistě Elijahovi dojde. A jejich rodinou myslela jen Nicole a malého Joshe, ale to už Elijah vědět nemůže a bylo to vlastně nepodstatné, když je ani nikdy neviděl. No možná Nicole mohl vidět někdy na nějaké párty s Jackem.) A co ty? Slaví vaše rodina vůbec Vánoce? (Povytáhne tázavě obočí. Pak přestane s otíráním jablka a zakousne se do něj. Začne pomalu rozžvykovat sousto v ústech a polkne ho.)

*Pobaveně i spokojeně se usmívá. Je rád, že Sophie svými dárky potěšil a díky tomu polštářku mohl i pobavit. Pro něho je to něco, jako symbol, jakýsi nový začátek zvláštního přátelství mezi nimi. To ráno, když se Sophie znovu stala čarodějkou, jako by se to mezi nimi vyjasnilo, zlepšilo. Přemítá nad tím a pozoruje Sophie. Pozvedne překvapeně obočí, když slyší to příště, ale hned na to se neubrání pobavenému úsměvu.* Myslím, že házení dýkou bez přípravy ti jde na výbornou, Sophie... *Odpoví jí. Samozřejmě pokračuje ve stejném tónu, jako ona. Nemá moc často možnost se trochu pobavit. Jen tak někoho si k tělu nepustí. Sophie je jeden z výjimečných případů. Ve tváři se mu mihne pobavený výraz, zablýskne se mu při tom v očích, zacukají koutky, ale zůstane vážný, když na Sophie zprvu naprosto vážně promluví.* Víš, uvažoval jsem nad boxerskými rukavicemi, ale zrovna je neměli na skladě, tak jsem vzal ten polštářek... *Teprve až to dopoví, tak opatrně koukne po Sophie. Tváří se při tom jako nevinnost sama. Pak raději uhne pohledem dolů, aby se nezačal smát. Během přebírání a zkoumání dárků se stačí uklidnit. Sophie ho opravdu mile potěšila a také pobavila. Těší ho už, jen ten fakt, že si na něho vzpomněla. Nejspíš si teď na ni vzpomene, vždy, když bude mít co dočinění se svými košilemi. To už si nechá pro sebe.
Posadí se pak se Sophie ke stolu. Zatímco on ochutná kávu, kterou si koupil, poslouchá její vánoční zážitky. Když se Sophie zmíní o kostele, trošku zvážní. V asociaci se mu vybaví Kieran a jeho uřknutí. Díky tomu si hned vzpomene na Cami, a pak na její návštěvu před Vánoci v sídle a také to, co mu všechno pověděla. O Niklausovi, Alisee a její spolupráci se Sophie na kouzle, pro Klausovu záchranu. Všechno mu to proběhne hlavou a chtěl by to probrat i se Sophie, ale zatím o tom nezačíná. Poslechne si Sophie až do konce a na tvář se mu zase vrátí mírný úsměv. Když přijde na řadu on, tak se nejprve napije kávy.* Ke konci roku se toho stalo tolik, že nikdo neměl na nějakou vánoční slávu chuť, ani náladu. *Odpoví jí pravdivě tak, jak to vnímal patrně, nejen on sám.* Snad kromě Finna... *Neodpustí si ironický dovětek na svého bratra.* K tomu se dostanu později. *Poznamená k Sophie. Je si jistý, že k tomu postupně dojdou.* Alisea sice chtěla uspořádat rodinnou večeři, ale dohodli jsme se, že to o několik dnů odložíme. *Pokračuje dále. Mluví klidně a vážně kouká na Sophie.* Možná pak bude o důvod víc k oslavování. *Dodá a významně na Sophie pohlédne, jako by zrovna o tom důvodu sama měla dobře vědět. Naráží tak na její spolupráci s Aliseou, o které by nejspíše nevěděl, kdyby Aliseu nepotkal před Vánoci v sídle. Nijak se u toho nepozastavuje a povídá dál.* Kol navíc trávil Štědrý den s Genevieve a Claire. *Má za to, že i Sophie to bude znít zajímavě, stejně jako znělo jemu, když to slyšel.* Já strávil Štědrý den ve městě. Nasával jsem okolní atmosféru a nakupoval dárky. *Shrne Štědrý den a pak pokračuje dále.* Včera jsem byl chvíli s Hayley a pak se u nás zastavili Genevieve s Kolem. *Povídá dál. Znovu se mu na tvář vrátí úsměv a zvláštní potěšený výraz. Když mluví o Hayley, i když se pak zmiňuje o Gen a Kolovi.* Přišli nás pozdravit a dozvěděli jsme se jednu skvělou zprávu. *Dodá k jejich návštěvě. Teď neví, jestli Sophie o tom zasnoubení říct nebo ne. Stále váhá, a tak udělá přestávku a spláchne svá slova trochou kávy.* Zdá se mi, že už je Genevieve na tom líp. *Poznamená pak. Věří, že to Sophie potěší.*

Kdo říkal, že bez přípravy? (Nakloní hlavu na stranu, ale po chvilce ji zas narovná.) Trénovala jsem. Ne vždy mam přístup k magii, takže jsem se rozhodla začít i s něčím jiným, s čím se mohu ubránit. Navíc dýku stejně nosím stále u sebe, takže jí aspoň využiji i na jiné věci. (Pokrčí rameny. Vlastně si tohle, když se vydali s Monique a Abigail unést Hayley a bylo to za městem. Ne vždy může spoléhat na svou moc. I když tu bylo to kouzlo voodoo, které jí mohlo poskytnout nějakou moc navíc i mimo město, ale na to se také nemohla spoléhat. A navíc předci jí mohli i na nějakou chvíli kdykoliv odstřihnout jako na tom hřbitově, když se snažila uzdravit Monique, což jí připomíná, že furt neměla hotové to kouzlo. Ale nechtěla na to teď myslet. Měla díky Elijahovi dobrou náladu a tu si nechtěla kazit, zatím ne. Přimhouří oči a opět jí zacukají koutky úst. Tak i její pěst mohl nahradit boxerskou rukavicí. Skousne si dolní ret a zavrtí hlavou, ale na tváři má pobavený výraz.) A to už jsem si myslela, že s tímhle incidentem tě nic nenapadne. A ono jo. (Tiše se zasměje a zakryje si přitom ústa rukou. Posadí se ke stolu a začne vyprávět Elijahovi stručně, co dělala nebo spíše s kým byla na Štědrý den. Nemá nějak zapotřebí to rozebírat podrobněji. Akorát by mu vyprávěla, jak s Kate večeřeli, povídali si a dívali se na pohádky a druhý den si rozdali dárky. Pak poslouchá jeho, jak prožil Vánoce. Chápe, že nechtěli zrovna nic slavit, když přišli o Klause a o tu malou. Jak, že bylo její jméno? A dostala vůbec nějaké jméno? Přelítne jí hlavou, protože si nemohla vzpomenout. Povytáhne pak obočí, když se zmíní o Finnovi. O něm neslyšela hodně dlouho. Naposled snad se o něm bavila s Elijahem, když jí říkal, že to on mu zabodl tu dýku do hrudi. Stále nechápe, proč to udělal. Na nic se zatím neptá a nechá ho pokračovat ve vyprávění. Kývne hlavou, když dodá, že to pak dovysvětlí. Po jeho pokračování jí dojde, že ten důvod by měl být oživený Klaus. Nejspíš mu to řekla Cami nebo sama Alisea. To vlastně bylo nějak jedno. Stále to nebylo jisté a doufá, že pokud to nevyjde, tak Elijah znova nebude prožívat tu bolest ze ztráty. Jeho další slova jí zaujmou. Genevieve strávila Štědrý den s Kolem a Claire. Ví, že Genevieve Claire naprosto nesnáší a neumí si to představit. A ještě teď, když byla upírkou a měla zvýšené emoce. Nedivila by se, kdyby došlo k nějaké potyčce. Překvapí jí, že Elijah kupoval dárky až na Štědrý den, ale proč ne vlastně? Obchody byli otevřené. Znovu jí zaujmou slova o Genevieve, že naprosto přehlédne Elijahovo úsměv a potěšený výraz. Neví, jestli jí to štvalo nebo potěšilo, že se Genevieve tolik nestraní osobám. Ne, štvalo jí to vlastně. Mrzelo jí to. Ona si přála, aby s nimi na Štědrý den mohla být Genevieve, ale ona byla s Kolem a Claire a druhý den byla v Abattoir. Má pocit, jako by Genevieve zapomínala na své blízké, i když to tak nebylo. Povytáhne obočí, když se zmíní o nějaké skvělé zprávě, ale neptá se. Nechce nic vědět. Nebude se o Genevieve zajímat, jak řekla. Nebude jí pomáhat, prostě nic. Genevieve jí odstřihla, Sophie to jen přijala. Proto ani na sobě nedá znát žádné emoce, když se o Genevieve zmiňuje, snad jen překvapení. Poslední větu o Genevieve přejde úplně, jako by jí ani neslyšela. Nechce se prostě o Genevieve dozvídat od druhých. Chce, aby ona sama za ní přišla a chovala se opět jako její kamarádka a ne náhodná známá.) Takže jsi měl vlastně poklidné Vánoce. (Shrne to svými slovy.) Co se stalo s Finnem? (Tázavě povytáhne obočí a opět se zakousne do jablka. Nechtěla sice řešit problémy, ale raději to než Genevieve.)

*Pohlédne na Sophie, když mu vyvrací jeho poznámku o tom, že jí jde házení dýk bez přípravy velmi dobře. V klidu si ji poslechne a nepatrně se usmívá. Myslel to sice trošku jinak, ale nějak se mu to nechce vysvětlovat. Musel by Sophie i sobě připomínat ne zrovna příjemnou část toho dne, kdy se probudila do své proměny. Nechce se k tomu tento den vracet. Po té, co Soph dopoví, přikývne chápavě hlavou. Neshledá na tom nic špatného, že Sophie nespoléhá, pouze na svou magickou sílu a trénuje do zálohy i něco dalšího. Sleduje pak Sophieninu reakci na jeho poznámku k jejich dalšímu střetu. Tedy lépe řečeno střetu pravé Sophieniny pěsti z jeho čelistí. Také se u toho usmívá. Ten důvod, proč se to stalo mu směšný nepřijde, ale když se zamyslí a shrne, co už po něm Sophie hodila ať už z jakéhokoliv důvodu, neubrání se pobavení. Vidí, že Sophie je na tom podobně.* Neměla bys mě podceňovat, Sophie. *Poznamená v legraci s úsměvem na tváři, když na ni kouká. V očích mu pobaveně jiskří.
Jak později zjistí, zřejmě to bylo na chvíli poslední důvod k úsměvu, neboť se pomalu dostávají k tomu vážnému, bez čehož se zřejmě jejich setkání nikdy neobejdou. Postupně, během občasného popíjení kávy popíše Sophie jeho Vánoce a Vánoce těch, se kterými se během nich nějakým způsobem setkal, ať už přímo nebo prostřednictvím zvrhlých darů. To už důvod k úsměvu nemá. Když se dostane k té části, kdy Sophie povídá o Genevieve, tak neví jistě, ale nejspíše čekal od Sophie jinou reakci, než jen překvapení a pak spíše lhostejnost, nezájem. Doufal, že ji tím, alespoň trošku potěší, kdy si uvědomí, že Genevieve postupně porušuje a mění to, co pronášela tak horečnatě v sídle. On díky tomu, a dává za to největší zásluhu Kolovi, věří, že je, jen otázkou času, kdy se Genevieve sžije se svou upíří podstatou a přestane se vyhýbat svým blízkým. Z reakce Sophie je tak dost na rozpacích. Od Sophie se, ale ničeho jiného nedočká. Když ji nic týkajícího se Genevieve nezajímá více, než co se jí rozhodl říct a nemá další otázky, definitivně se rozhodne, že zprávu o jejím zasnoubení s Kolem nechá na ni, případně Kolovi. Postupně jeho rozpačitost z chování Sophie vymizí. Má dojem, jako by Sophie už to jméno - Genevieve - vyvolávalo kopřivku. Raději se proto na nic neptá, ani nevyzvídá. V jeho výrazu je, ale patrné, že pokud mu k tomu chce něco říct, on ji rozhodně neodbude.* Včerejšek byl opravdu nad očekávání. *Kývne krátce na její poznámku.* Až jsem si říkal, co se stalo. *Pousměje se, jako by něco takového - klidný den - je pro něj stejně jako pro jeho sourozence vzácností, jaké se jim dostává, jen výjimečně.* Samozřejmě, se našel někdo, kdo jeho vystříbřenost pokazil. *Úsměv z jeho tváře, zmizí stejně rychle, jako se objeví.* Dal o sobě vědět náš nejstarší bratr. *Pokračuje. Nejmenuje, je přesvědčený, že Sophie, ví, že mluví o Finnovi.* Po několika týdnech. Rozhodl se nám poslat své vánoční "dary". *Povídá dál. Mluví věcně, ale s náznakem jakési ironie a hořkosti. Dívá se při tom rezignovaně na Sophie. Jako by opět ztratil víru a naději v to, že by se Finnovi dalo nějak pomoci ke štěstí.* Benjamin ho tehdy v sídle, krátce po té, co pro něj "udělal špinavou práci". *Chce to vzít pěkně popořadě a tak začne od tím zlomovým bodem, který patrně povede k bratrovu zániku, jednou pro vždy. Připomene tedy tu chvíli, kterou si pamatuje jako nedobrovolný divák, krátce potom, co do něj Finn bodl Tundeho dýku.* Za "odměnu" ho Benjamin přinutil vypnout emoce. *Povídá dál. Pozoruje během toho Sophie. Sice nenadšeně, ale docela klidně. Nyní se snaží být, pouhým vypravěčem.* Po Finnovi se na několik týdnů slehla země. Včera ráno jsme od něj měli v sídle "vánoční dary". *Pokračuje dál a pak se znechuceně zamračí.* Můžu ti říct, že tohle bych do Finna opravdu neřekl, že je něčeho takového schopen. Po tisíci létech mě dokázal, dost nepříjemně překvapit. *Popisuje stále stejně zhnusený a taky trochu sklesle, bezradně.* Bez emoci dovede být nepěkně morbidní a zvrácený... *Ušklíbne se a pak se s obavami podívá na Sophie.* K tomu všemu, jsem se včera od Kola a Genevieve dozvěděl, že dokonce zabil svou životní lásku Sage. *Poví Sophie opatrně. Z jeho slov tak vyjde najevo, že veškeré jejich úsilí a snaha pomoci Finnovi, vyšla vniveč. Nejspíše by ho tolik netížilo, kdyby netušil, co za oběť to obnášelo. Mrzí a štve ho to, hlavně kvůli angažovanosti Sophie.* Našli ji na v domě na plantáži. Vytrhnul jí srdce. *Popíše Sophie, co Sage potkalo.* Od Kola jsem se dokonce dozvěděl, že už před tím měli problémy v ráji. Sage netoužila potom, co si Finna nalajnoval a vysnil... *Dodá ještě. Nechá poslední větu vyznít do ztracena. Může se, jen dohadovat, co se tam vše událo a proč. Nepočítá, že by mu to někdy bratr řekl, i kdyby se s ním o tom chtěl bavit. Povzdechne si a svraští nespokojeně, znepokojeně obočí.* Buď opatrná, Sophie. *Nabádá ji.* Finn je teď opravdu nebezpečný a všeho schopný. *Pohlédne na ni a přimhouří mírně oči.* Nejspíše se nám chce pomstít. Kdyby zjistil, že jsi pro mě důležitá, ublíží ti, aby ublížil mně. *Zcela upřímně a otevřeně jí poví, čeho se v obává. V očích jsou vidět obavy a znepokojení, které to u něj vyvolává. Má o Sophie strach. Když domluví tak uhne pohledem před sebe. Čelo mu pokrývají drobné vrásky. Zvedne kelímek s kávou a několika loky ho dopije, protože už v něm mnoho nezůstalo. Prázdný ho postaví zpět před sebe na stůl. Ještě to nepoví nahlas, ale patrné, co by nejspíše mělo následovat. Je třeba Finna v tomhle směru zneškodnit. Vzdáleně se to podobá předchozí situaci. Jen teď nemají v rukávu Sage a Finn je bez emocí. Je to o dost komplikovanější a nebezpečnější. Udělá, ale přestávku. Chce dát Sophie chvilku na vstřebání a reakci.*

(Po jeho poznámce se jen usměje, ale slovně už se k tomu nevrací. Bylo sice příjemné si dělat srandu s Elijahem z takových věcí, i když události, které jim předcházeli nebyli zrovna zrovna zábavné. Jenže s Eijahem chtěla probrat i něco jiného, tak nemohla zůstat u tohohle tématu celý den. Pak už poslouchá Elijahovo vyprávění, jak prožil Vánoce a den poté. Když se začne zmiňovat o Genevieve, tak zabrání svým pocitům v průchodu na povrch. Tohle téma pro ni bylo stále bolestivé. Pořád jí mrzelo, jak se Genevieve chová, ale na druhou stranu ji tak nějak chápala. Jen zrovna nějak nechtěla poslouchat od jiných, co Genevieve dělala. Chtěla si s ní sednout, popít něco a povídat si jako dříve. Chtěla zpět ty staré časy, kdy prokecali celou noc a bavili se o běžných věcech. Mohla by sice říct Elijahovi, že jí je to v tuhle chvíli nepříjemné, ale raději nic neříká ani nijak neprojevuje své emoce, které cítí. Poslouchá pak jeho vyprávění, co se stalo. Už hned pochopí, že ten někdo, kdo pokazil ten den, byl Finn. Elijah se o něm zmínil před chvílí a tak si to dala dohromady. Jen by jí opravdu zajímalo, co zas vyvedl. Dalšími slovy jí to Elijah jen potvrdí, že to byl Finn. Kývne hlavou, že je jí jasné, kterého bratra myslí. Svraští obočí. Teď už ji opravdu zajímá, co se stalo. Finn jim poslal vánoční dary, ale ona neví jaké a jí to opravdu zajímalo. Ale nepřerušuje Elijaha při jeho povídání. Elijah se pak vrátí k tomu dni, kdy se konal útok na sídlo a Finn do něj zabodl Tundeho dýku. Sem tam se napije kávy při jeho povídání a ukousne si z jablka, jako by si snad chtěla zaměstnat pusu, aby na něj nevychrlila své otázky. Obočí se jí ještě víc svraští, když zjistí, že Benjamin přinutil Finna vypnout emoce. Tohle bylo zlé a hodně zlé. Původní upír s vypnutými emocemi a ještě ke všemu už teď cítil ke své rodině a své rase značnou nechuť. Poslouchá ho dál, ale čím dál tím více má nutkání mu skočit do řeči a bez přestání mluvit. Ale čeká, až Elijah v klidu domluví. Pak se dozví další šílenou a hroznou zprávu. Zabil Sage. Takže ten nevinný muž umřel zcela zbytečně. Byl to hodný muž, který nikdy v životě neudělal nic špatného a ona ho vybrala, aby umřel kvůli Sage. A teď byla mrtvá i ona. Bylo to jako by ho zabila ona sama a ne Genevieve. Ona ho vybrala a dovedla na smrt. Prohrábne si rukou vlasy a zavrtí hlavou. Teď už ani zbytek snad slyšet nechtěla. Už teď to bylo naprosto šílené, hrozné a frustrující. Natáhne se pro flašku vodky, která byla na stole. Vždy měla na stole nějakou flašku alkoholu, i když jí třeba týden neotevřela a při takových příležitostech se to hodilo. Odklopí víčko z kafe a trochu vodky si tam nalije a pak zbytek kafe vypije na ex. Bylo sice dopoledne a dost brzo na alkohol, ale tohle potřebovala, aby se nějak vzpamatovala, co vše slyšela.) Neboj, budu si dávat pozor. (Reaguje nejprve na jeho poslední slova. Rozhodně si teď bude dávat větší pozor, i když ten si dává poslední dobou stále, když tu byl psychopat Kai a ten upír Joey.) Myslím, že po Finnovi se na několik týdnu neslehla zem. (Vyvrátí mu jeho úvahu, ale zatím to nijak nerozvádí. Chce vědět více o tom, co jí řekl.) Když jsi říkal, že jste od něj dostali dary. Jak moc zlé to bylo? (Tázavě povytáhne obočí, i když si byla jistá, že knihy nebo šperky rozhodně nekoupil.) Ale pokud má Finn vyplé emoce, tak nejedná s čistou hlavou. Pochybuji, že by normálně zabil Sage, když jí tolik miloval. (Je si jistá, že se teď budou chtít Finna zbavit tím extrémním způsobem, ale ona si nemyslela, že by to bylo zapotřebí. Vždyť měl vyplé emoce, a kdo by s vypnutými emocemi jednal stejně jako se zaplými? Prostě si jen myslela, že by stačilo, aby je nějak zapnul a všechno by snad bylo zas v pořádku.) Hledala jsem nějaké informace kvůli jednomu upírovi, který se objevil ve městě. (Vrátí se opět k tomu, co chtěla říct na začátku. Jak Elijahovi vyvrátila, že se po Finnovi neslehla zem. Zvedne se od stolu.) Byla jsem za šéfem policie, abych se poptala na všechny události, které se stali za posledních několik měsíců. (Zamíří ke schodům a pak po nich vyběhne. Ze stolu popadne složky a vrátí se hned zpátky. Zabralo jí to jen několik vteřin a seděla zpět u stolu. Najde složku, který se týkala vraždy dvou žen, čtyř mužů a jednoho chlapce. Vyndá z něj fotku. Fotka zobrazovala sedm mrtvých těl položených, tak aby vytvářeli hvězdici.) Čas smrti se u každého liší někdy s odstupem i jednoho dne. Všechny měli stopy po útoku upíra. Rozdrásaná hrdla a bez krve. Jedna žena umřela na zlomený vaz, ale ani to mu nezabránilo pít dál. (Popíše mu stručně, co se ve složkách píše. Možná Kate měla nakonec pravdu a Joey nebyl špatný a tohle vše má na svěomí Finn. V ruce držela ještě několik složek, ale tohle bylo asi to nejdůležitější.)

*Když Sophie k Genevieve nic neřekne, tak nenaléhá a nechá to tak. Nejspíše si to budou dříve nebo později vyřešit ty dvě mezi sebou. Dle jeho názoru, je to, jen otázka času a možná ne tak vzdáleného.
Sophie zajímá více zprávy o Finnovi a o tom, co od něj dostali za "dary". Její reakce, kdy sáhne po láhvi vodky a "ochutí" si jím svou kávu, sleduje to trochu znepokojeně, ale doufá, věří, že to Sophie nakonec zvládne. Nerad ji vidí se trápit. Když je to navíc, kvůli jeho bratrovi, kterému se snažila pomoct. Finn má u něj vrub navíc. Dříve nebo později se někde střetnou a Finn rozhodně nevyvázne se zdravou kůží. Své úvahy nad tím, si ponechá pro sebe. Sophie jimi zatěžovat nehodlá. Má toho dost i tak. Přikývne, když ho ujistí, že si bude dávat pozor. Přemýšlí, jak by ji mohl před Finnem ochránit. Nenapdá ho nic účinného, co by v takovém případě nemohlo uškodit jí. Ona pokračuje dále a pro změnu řekne něco, co překvapí a znepokojí jeho, ještě více, než už kvůli Finna je. Tázavě v očekávání nějakého vysvětlení se na Sophie podívá. Místo toho, ale dostane otázku, jejíž zodpovězení doufal, že se vyhne. Nerad se k tomu vrací. Přesto Sophie vyhoví a nakonec jí to poví.* Nejhorší to muselo být pro Rebekah, Hayley a Aliseu. *Začne pomalu. Stáhne podmračeně obočí a zadívá se někam před sebe na desku stolu. Jeho hlas je v tu chvíli docela tichý, trochu zastřený.* Rebekah dostala hlavu mladíka, kterého poznala v Mystic Falls tou dobou, co se tam naše rodina vyskytovala. Finn musel věděl, že jí na něm záleží. Ještě mu vyškrábal oči. Poslal k němu sestře ještě několik slov. *Popíše jí první Finnův "dárek" a přidá znění vzkazu.* Už nemá oči jen pro tebe, drahá. Staré rány nechladnou. *Odcituje, protože si ten vzkaz, vlastně všechny uložil do paměti. Udělá krátkou přestávku. Možná by nyní uvítal něco na svlažení hrdla, neboť kávu už dopil, ale nějak se mu nechce protahovat svou odpověď. Nadechne se a pokračuje dále.* Další zvrácenost čekala v krabici Hayley. Byla bohužel první, která dárky našla a otevřela ten pro ni. Našla v ní mrtvé dítě. Jen krátce narozené. *Podmračeně se krátce podívá od stolu na Sophie. Jistě pochopí, jak šílené to pro Hayley muselo být, tak krátce potom, co přišla o svou Hope.* Nechal tam vzkaz. Pro Hayley to mělo znamenat minulost. Pro Aliseu, to měla být nejspíše vyhrůžka, co udělá, až se její dítě narodí. *Popíše to trochu stručněji, věcněji. Mračí se u toho, ale velmi nehezky. Je pro něj docela náročné o tom mluvit. Krátce vydechne a nadechne se.* Kol od něj dostal na výběr, kterou z jemu blízkých, má zabít první. *Shrne to ještě věcněji.* Možnosti byly Genevieve nebo Claire. *Dokončí. Tím se dostane k poslednímu dárku, kterým byl ten jeho. Znechuceně se ušklíbne.* A čím obdaroval mne? *Zvedne oči k Sophie a nehezky se mu v nich zablýskne.* Plyšovou hračku, vlka, jehož plyšové srdce bylo probodnuté dýkou a jeho "úsměv"roztrhaný. Vypadal spíše jako úšklebek. *Popisuje to podmračeně a nevraživě v tu chvíli.* Pointou byl náznak toho, co pro mě připravuje. *Poví Sophie, co pochopil z Finnova vzkazu.* Dlouhý "spánek" v rakvi. *Shrne, i když tuší, že si to Sophie domyslí.* Nikdy mi neodpustí, že jsem ho tam nechal zavřeného devět set let. *Dodá ještě. Tohle také pochopil. Samozřejmě na to není pyšný, ale už to nevrátí. Musí si teď dávat na Finna pozor. Když konečně zodpoví Sophieninu otázku, trochu si oddechne. Poslechne si po té její teorie o Finnovi s vypnutými emocemi. Je stále zachmuřený, z toho, co si o Finnovi připomněl a i reakce Sophie. Už ho ani nepřekvapí. Zase mu to zní, jako by se nad tím dopředu domluvily s Genevieve. Kdyby neviděl, jak to mezi nimi je, nejspíše by je skutečně podezříval. Tak nad tím, jen nechápavě zavrtí hlavou.* Já tomu také nevěřím, Sophie. *Využije to zároveň k reakci na její úvahy.* Finn by nic z toho neudělal. *Pronese to přesvědčivě. Skutečně o tom nepochybuje.* Bohužel se to, ale stalo. A udělal věci, které už nejdou napravit. *Pokračuje trpce dále. Podívá se při tom na Sophie. Vypadá nešťastně nad tím, co Finn napáchal.* Až a jestli se povede ho přimět, aby je zapnul... *Povzdechne si, sklopí pohled na desku stolu před sebou, zvedne na chvíli ruku, opře se loktem o stůl a dlaní překryje a podepře čelo. Pár vteřin tak setrvá. Ví docela přesně, jaká by byla Finnova reakce na tohle zjištění. Zavrtí pak hlavou. Ruku spustí dolů a hlavu zvedne k Sophie.* Nebude to hezké. *Ujistí ji stručně. Raději to nerozvádí.* Jestli se z toho nezblázní, bude pro něj patrně jediným východiskem Esther. *Pokračuje dále, co ho v souvislosti s tím napadá.* Nejspíše zasvětí zbytek života tomu, aby ji přivedl k životu. V jeho očích naše "drahá" matka všechno vyřeší k Finnově naprosté spokojenosti. *Odpoví se znechuceným, ironický úšklebkem. Koukne na Sophie, jak se tváří.* Ať Finn s emocemi nebo bez, po tomhle. Nic dobrého z toho pro tohle město nevyplývá. *Poví jí svůj názor. Nevidí pro bratra nic, co by mu mohlo pomoct. Jediným východiskem je pro něj smrt. Bude to pro Finna vysvobození. Nahlas to Sophie nepoví. Ví, jaký na to má názor. Z jeho výrazu je to, ale patrné. Po té se odmlčí a chvíli zase mluví Sophie. Pozorně ji poslouchá. Mírně se zamračí teď k jeho znepokojení přibude navíc soustředěnost. Čeká, co z toho vyplyne. Vzhlédne pak za ní, když vstane od stolu a odejde do patra. Pozoruje ji, když se vrací a upře pohled na složky, které nese sebou. Jen je, ale přelétne pohledem a pak zvedne oči zase k její tváři. Vypadá už zase docela klidně, soustředěně. Vezme si od ní fotku a poslechne si, co mu k ní a k tomu, co na ni objeví, poví. Stačí mu letmý pohled na obrázek mrtvých. Stáhne při tom opět podmračeně obočí. Pozoruje "svou" mrtvou rodinu. Musel by být slepý, aby nepostřehl tu podobnost. Zároveň, ale nechápe, proč to Finn udělal. Nedává mu to smysl. Kdyby nevěděl o jeho vypnutých emocích, řekl by, že mu prostě přeskočilo. Položí fotku zpět na stůl a zvedne oči k Sophie. Vypadá jaksi rezignovaně a zároveň nechápavě.* Nevím, co ho k tomu vedlo... *Zavrtí hlavou.* Každopádně si "poskládal" z těchto mrtvých, své mrtvé sourozence. Včetně Henrika. *Poznamená a ukáže prstem na mrtvého chlapce. Zahledí se chvilku na ten obrázek, zachmuří se a zavrtí nad tím hlavou. Napadne ho, čeho se ještě v téhle rodině dočká.* Co dalšího si se ještě dozvěděla, Sophie? *Zeptá se. Zvedne oči k Sophie a v hlase má obavy, co ještě uslyší.*

(Nevysvětlí Elijahovi hned, co myslela svou větou. Nejdříve si chce poslechnout něco jiného. A to, co dostali za ty dary. Kdyby Elijah nechtěl, nemusel jí to zodpovídat samozřejmě, ale ona si byli jistá, že jí to řekne. S Elijahem už toho řešili spoustu a věděla, že ani tohle jí prostě nezatají. Začne tedy poslouchat, co jí k tomu povídá. Po první větě toho moc nezjistí. Ale jakmile začne popisovat jednotlivé dary, zhrozí se. Jako první přijde na řadu dar pro Rebekah. Věděla, že Původní rodina nějakou dobu přebývala v Mystic Falls. Tam také počala Hayley své dítě s Klausem. Věděla to díky svému daru a povídačky k tomu jen přispěli. Ona sama také dostala jako dar hlavu jedné své členky covenu a to od Benjamina a už jen to ji značně vykolejilo. Ale ten mladík měl ještě vyškrábané oči. Finn byl opravdu zvrácený. Vydechne a zavrtí hlavou. Podle vzkazu, který jí citoval, pochopila, že Rebekah s tím mladíkem musela něco mít. Proto ji nejspíš daroval jeho hlavu, aby jí ublížil. Pak začne Elijah popisovat další dar a to pro Hayley a Aliseu. Jen jak vysloví ty dvě slova „mrtvé dítě“ tak se zhrozí a je naprosto v šoku. Tohle bylo snad stokrát horší než teď dar pro Rebekah. Malé mrtvé dítě. Jak jen mohl udělat něco tak krutého? Začne zhluboka dýchat, aby překonala ten šok. Když už si myslela, že horší to snad nebude, mýlila se. Vzkaz byl snad ještě horší. Hayley připomněl minulost a Alisee vyhrožoval. Pravda byla, že osobně Aliseu neměla zrovna v lásce. Vycházela s ní, ale to neznamenalo, že jí má nějak ráda. Ale ani by snad nedovolila, aby se stalo něco její malé. Protože to bylo jen dítě. A ona byla v poslední době nějak moc ochranitelská, co se dětí týče. Možná, proto že jí umřela neteř? Věděla, že stát se může cokoliv i těm nejmenším a hlavně poté, co Benjamin dokázala zabít tu malou. Poslouchá ho dál, aniž by ho přerušovala. Chce to vědět, i když už teď byla nad míru znechucena a znepokojena. Svraští obočí. Finn vyhrožoval Kolovi, že zabije Genevieve a Claire a Kol si měl vybrat, kdo přijde na řadu první. Teď se v ní vzedmula vlna vzteku. Má chuť osobně dojít za Finnem a vyrvat mu srdce z těla. Chtít zabít Genevieve? Ať se o to ten hajzl pokusí a bude si přát, aby on sám mohl umřít. Teď Elijah mohl vidět, že ji na Genevieve stále záleží a tu lhostejnost jen předstírala. Chtěla si udržet své emoce pod pokličkou, co se týkalo Genevieve, ale u tohohle to prostě nešlo. Trochu se uklidní, když Elijah začne opět povídat, ale ne tolik. Znepokojuje ji i ten dar, který dostal on. Samozřejmě to nebylo zas tak hrozné, když vezme čím obdaroval ostatní a čím jim vyhrožoval. Ale neuklidňovalo ji to. Co kdyby se Finnovi podařilo zabít Genevieve? Nebo opravdu zabodnout dýku do Elijaha a hodit ho i s rakví na dno oceánu? Nikdy by ho už nenašli a bylo by to stejné, jako by ho zabil. Zhluboka vydechne a zas se nadechne. Tohle už na ni bylo příliš. Byl tu psychopatický Kai, který se motal kolem Daviny. Pak ten upír, o kterém nic neví a motal se kolem Kate. A pak Finn, který vyhrožoval jejím blízkým. Nic z toho se jí nelíbilo a nic z toho nebrala na lehkou váhu.) Nikdy jsem si nedokázala představit, že by mohl být tohohle schopný někdo i s vypnutými emocemi. Zabít malé batole? Finn je zrůda prvního levelu. Tohle je šílený Elijahu. Genevieve je v nebezpečí a Claire také. Alisea je v nebezpečí nebo aspoň její dítě pokud to myslel doslovně a čeká až se narodí. (Zavrtí hlavou. Tohle přeci nemohli nechat jen tak být ne? Ale vlastně ani neví, zda Elijah tohle nebude chtít vyřešit sám. Byla tak nějak už zvyklá, že všechno řešili spolu a přitom ani ona mu nesvěřovala všechny problémy a nechtěla s nimi pomoct. Jenže Kaie teď nebrala jako hrozbu všech, ale spíše jen pro Davinu. Proto se o tom nezmínila a zmiňovat nejspíš zatím ani nebude. Svěří se mu pak se svou teorií o Finnovi. Nevěřila, že by něčeho takového byl schopný normálně. A třeba by opravdu stačilo ho jen nějak přinutit zapnout emoce.) Ale stále je to tvůj bratr. Já vím, že vás několikrát podrazil. Ale tohle nebyla jeho vina. Benjamin ho přinutil vypnout emoce a on pak jednal bez nich. Neužírá ho svědomí, nepociťuje lítost. Nic z toho by normálně neudělal. Zaslouží si něco jiného než smrt nebo dýku do srdce. Každý dělá věci, kterých později lituje a někdy je dělá, když nad sebou nemá pořádnou kontrolu. (Nechce mu snad mluvit do duše... Nebo vlastně ano, chce. Nechápe proč, ale ani teď nechce, aby Finn skončil nějakým strašným způsobem. Nemohl za to, jak jednal a proč. Za vše mohl Benjamin. Bylo by to stejné, jako by vyčítala teď Kolovi, co provedl Genevieve, když byl uřknutý. Jenže Elijah začne přemýšlet ještě dopředu. Začne přemýšlet, co se stane až Finn zapne emoce a dojde mu, co provedl. Esther. Už dříve jí chtěl oživit a chtěl jít za Benjaminem, jenže teď tu neměl žádného mocného čaroděje, který by mu to byl ochoten splnit. Ale samozřejmě mohl jít hledat čarodějku i mimo město. Snad by se dalo i tomuhle nějak zabránit. Provést kouzlo, aby se Esther nedala oživit? Popravdě jí začínají docházet nápady. Ale nechce to jen tak s Finnem vzdát.) Dalo by se to nějak vyřešit. Jsem si tím jistá. (Snad. Pomyslí si a povzdychne. Podepře si tvář rukou a loket si opře o stůl. Vidí na Elijahovi, že se bude držet svého východiska a to smrt pro Finna. Začne mu pak vyprávět, co myslela tím, že Finn nebyl týdny někde ukrytý a neslehla se po něm zem. Skočí si pak nahoru pro složky. Ukáže Elijahovi fotku a přidá popis. Jakmile dohovoří, podívá se Elijahovi do očí. Povytáhne obočí, když jí vysvětlí, koho ty oběti měli značit. Naprosto zapomněla, že jí Elijah vyprávěl o tom, že měli ještě mladšího bratra a tak si to nedala do souvislosti. Ale teď jí to dávalo naprosto smysl. Finn byl naprosto zaujatý svou rodinnou a zabíjel nevinné lidi. Vezme si tu fotku zpět a dá zpět do složky a tu odsune stranou. Vezme pak složku s nezvěstným dítětem. Jakmile jí Elijah popsal ty dary, věděla, že to batole bude jistě to nezvěstné. Vytáhne fotku, která byla pořízená v dřevěné postýlce, kterou mu pořídili rodiče. Batole bylo zabalené do zavinovačky, ale obličej byl nádherně vidět. Podá tu fotku Elijahovi.) Hádám, že tohle dítě už jsi viděl.

*Když zasvěcuje Sophie, jaké dary dostali od Finna, neříká se mu to snadno. Připomínat si to vše není nic příjemného. Sophie během toho chvílemi sleduje zachmuřeně, znepokojeně. Neujde mu tak, že na ni to působí stejně znechuceně jako na něj a všechny, co si své balíčky předchozí den otevřeli. Její reakce jsou pro něj pochopitelné. Přesto u toho Sophie pozoruje trochu opatrně. Věří, že to zvládne, slyšet až do konce, ale nevidí na ni takové emoce rád. Zodpoví jí to vše, co nejstručněji, nejprostěji, jak se dá. Všimne si také, jak Sophie reagovala na to, když se zmíní o dítěti a poukáže, že by to mělo hrozit Alisee. Musí být opatrní, hlavně, až se malá narodí. Finn klesl na úroveň Benjamina a nikdy by jej něco takového u bratra nenapadlo. Děti pro ně všechny byly svaté, nedotknutelné. Nikdy je nezabíjeli, nekrmili se na nich. Finnovi bez emocí je to jedno. Kromě Sophieniných obav o Aliseynu dceru mu následne neunikne její rozhořčená reakce na adresu Genevieve, když slyší, že jí Finn prostřednictvím Kola také vyhrožuje. Opatrně ji pozoruje, jak se nad tím tváří. Vypadá účastně. Naprosto Sophie v jejich reakcích chápe. Sám na tom není lépe. Jeho však tíží ještě skutečnost, že zatím stojí jeho vlastní bratr. Raději mlčí a více to nerozvádí ani k tomu Sophie nic nepovídá. Stačí mu, co vidí. Sám by nedopustil, aby se Finn dotkl Genevieve. Tím spíše, když vidí, jak na ni Kolovi záleží. Nepatrně při té myšlence rozjasní tvář. Nikdy nedoufal, že by to mezi Kolem a Gen mělo takový vývoj. Rád by Sophie nějak uklidnil, aby se o přítelkyni nestrachovala. Sliby na tohle téma už, ale tolik nepoužívá. V poslední době je často svědkem, že i to největší úsilí k ochraně blízkých někdy nestačí. Nyní proti nim stojí vlastní bratr, což nevěřil, že někdy nastane. Přijde mu to, ale na druhou stranu typické. Maminčin nejoblíbenější se rozhodne pokračovat ve stopách a úsilích své matky a otce, kterých se už zbavili. Jeho obličej se zase pomalu zachmuří. Nad tímto městem se opět stahují mračna a schyluje se k bouřce. Jak ho Sophie varovala. Nikdy zde nebude dlouho klid. Sklopí pohled od Sophie na desku před sebou. Nechává jí tak trochu prostoru na vstřebání jeho slov. Sáhne po prázdném kelímku od své kávy a chvilku si s ním pohrává. Vzhlédne k Sophie, když promluví a poví mu svůj názor na to, co slyšela. Její slova jsou dost výstižná a přesná a vystihují totéž, co si o tom myslí on sám. V jeho pohledu je vidět, že s tím, co Sophie pronáší souhlasí. Taky je vidět, jaké řešení problému jménem Finn je pro něj nejsnadnější. Ví, že to pak bude definitivní a nebudou se muset z jeho strany ničeho dalšího obávat. Nedovede si totiž představit, co by s tím měli dělat jiného.* Něco takového mu nesmíme dovolit, Sophie. *Ujistí ji.* Nikomu se nesmí nic stát. *Pokračuje.* Už tak na Finnovu zvrácenost a Benjaminovu vychytralost doplatilo tolik nevinných. *Povzdechne si. Tohle připočítává na vrub právě Benjaminovi. Sklopí při tom pohled na fotku mrtvých, která leží na stole mezi nimi. A to uvažuje, kolik jim toho ještě uniká, a co ještě neví, že má na svědomí Finn.* Nikdy by mě nenapadlo, že toho Finn bude schopen. *Zavrtí krátce hlavou. Nejspíše jí chce říct, co s ním zamýšlejí, ale Sophie mu začne říkat svou teorii o něm. Nechá ji tedy mluvit a poslouchá. Během toho je vidět, že Sophie naťukává svými slovy jeho smysl pro morálnost. Sám si je dobře vědomý toho, že řešení, kterým chtějí Finna odstranit není správné, jen nejrychlejší. Je to, ale jakási bezradnost, protože si s Finnem opravdu už neví rady. Je vidět jeho jakási rezignace. Nenapadá ho v tuhle chvíli nic jiného, ale kdyby někdo přišel s jiným méně radikálním řešením, nejspíše by se o to pokusil. Je, ale přesvědčený, že Kola to zajímat nebude.* I kdyby existoval nějaký způsob, Kola to zajímat nebude. *Poznamená k Sophie.* Je potom, co mu vyhrožoval, rozhodnutý, že ho zabije. *Pokračuje a nastíní Sophie.* A nemysli si, že to chci udělat. *Povzdechne si nakonec a skloní hlavu a na chvíli při tom kouká do stolu.* Jestli ovšem chceš riskovat, že se vrátí naše matka...? *Hlavu po chvilce zvedne a během své otázky či jakéhosi varování se podívá tázavě na Sophie.* Nejspíše se postará o všechny své děti. *Dodá ironicky. Na to sevře rty do úzké linky a zadívá se někam před sebe.* Můžeme to aspoň zkusit. *Vydechne po chvilce. Samozřejmě jedinou zbraň, kterou lze Finna zabít má on. Stále si to nechává jako jednu z možností, jak vyřešit daný problém. Je ochoten, ale dát Finnovi možnost, alespoň zapnout své emoce, aby si uvědomil, co udělal, co chce udělat.* Měl by si být vědomý svých činů. *Dodá. Neví zatím, jak toho dosáhnout. Jak bratra přimět opět něco cítit. Na chvíli těch úvah nechá a probírá se Sophie další Finnovy zločiny. K "jeho zabité rodině" ztvárněné mrtvými na jedné z fotek, kterou mu Sophie ukáže, už se nevyjadřuje. Prohlédne pak na obrázek dítěte, které mu Sophie následně ukáže. Je to dítě, které našli mrtvé v balíku. Když si tu fotku prohlíží, představa, že rodiče toho dítěte jsou strachy bez sebe, zoufalí. Ještě skutečnost, že se to stalo před Vánoci. Navíc on ví, že je mrtvé, a že s tím nic nejde dělat. Cítí se kvůli tomu strašně. Sophie na její poznámku neodpoví, ale jeho výraz je velmi výmluvný. Ruku, ve které drží fotku nechá klesnout na stůl. Druhou naopak zvedne. Opře se o loket a palcem a ukazováčkem si sevře kořen nosu a podepře si tak hlavu. Zavře při tom oči. Přemítá, jestli chce poslouchat dále, co ještě Sophie zjistila. Ví, že ať se mu to zamlouvá sebemíň tak musí. Nemá na vybranou.*

(Mezitím, co jí Elijah povídá, co všechno dostali za dary od Finna, v její tváři se vystřídá několik výrazů. Možná by ještě nějak překonala tu hlavu toho mladíka, ale mrtvé dítě na ni už bylo prostě moc. Zabít malé nevinné batole, jen aby mohl vyhrožovat své sestře je opravdu odporné a naprosto necitelné. Připomíná jí to Benjamina, ale ten chtěl zabít Klausovo a Hayley dítě pro větší moc. Finn to dítě zabil jen tak. Ani jedno není správné. Ale jakmile se Elijah zmíní o daru pro Kola, překročí tím Finn veškeré hranice. Nedovolí, aby se Genevieve něco stalo. Pokud by ji nějak ohrozil, klidně by ho zabila. Na tohle je opravdu háklivá, když někdo vyhrožuje smrtí jejím blízkým. Snaží se, aby udržela svůj vztek. Postupně se pomalu uklidní, ale klidná rozhodně není. Opět se toho na ně valí až moc. Jako by snad v New Orleans nemohl být chvíli klid. Vlastně chvíli klid měli. Dva měsíce, v kterých se snažila přijmout, že už nikdy neuvidí svou neteř a drahou přítelkyni. Pak se ukázalo, že Genevieve je živá a od té doby se to na ně jen sype. Proč měl vždycky někdo potřebu ubližovat jiným, aby si něco dokázal? Tohle snad nikdy nepochopí. Kývne na souhlas, když Elijah promluví o tom, že se nikomu nesmí nic stát.) Ne, to opravdu nesmí. Ani nikomu nevinnému, ale to bychom se nejprve museli nějak dostat k Finnovi. (Tahle část by nejspíš nemusel být problém. Stačilo by jen provést lokační kouzlo a našli by ho. Otázkou je, jak moc je připravený na příchod svých sourozenců. Povzdychne si. Když k Elijahovi promlouvá, že by nemusel použít radikální způsob, jak se zbavit Finna, ví, že to bude nejspíš zbytečné. Tohle nezáleželo na ní, ale na Elijahovi a jeho sourozencích. Ona mohla jen poskytnout nějaké nápady, ale teď jen nenapadlo nic. Možná ho zabodnout dýkou a na pár let ho zavřít do rakve? Jenže už teď byl za tohle Finn naštvaný na svou rodinu. Jak moc by byl asi naštvaný potom?) Chápu Kola, že se chce Finna zbavit. Vyhrožoval mu, že zabije Genevieve a Claire a to jen tak přejít nejde. Rozhodnutí, jak s ním naložit je na vás. Vy jste jeho rodina. (Elijahovi ten nápad snad mohla rozmluvit, ale Kolovi ne. Kol je tvrdohlavý a jen tak ho někdo nepřesvědčí, aby neudělal něco, čeho by snad později mohl litovat. I když litoval by toho?) Samozřejmě tohle riskovat nechci. Esther by byla snad ještě horší než Finn. Navíc by jste byli pak v ohrožení všichni. (Zavrtí nesouhlasně hlavou. Tohle by opravdu nechtěla, aby se uskutečnilo. Stačilo jí vyprávění o Esther a jen z toho jí nabíhala husí kůže. Matka, která proměnila své děti v upíry a pak je chtěla zabít. Pěkně šílená a zvrácená matka.) Nevím, jak tohle vyřešit. Dochází mi nápady. Je toho opět moc. (A to mu ještě neřekla o Kaiovi. A ani neví, zda se mu svěřit. Elijah měl teď své starosti a navíc stále truchlil pro svého bratra a neteř. Vezme si pak fotku mrtvých zpátky a podá Elijahovi další, tentokrát s nezvěstným batoletem. Dívá se přitom Elijahovi do tváře, aby zjistila, zda měla správné tušení. Nepotvrdí jí to slovně, ale vidí v jeho tváři, že to dítě poznává. Takže to bylo opravdu to dítě, které dostala Hayley a Alisea. Prohrábne si vlasy a těžce vydechne. Doufala, že snad Finn vzal nějaké mrtvé dítě. Ale on vzal živé a pak ho zabil. Tohle bylo na tom snad nejhorší. Jeho rodiče jistě stále doufají, že se jim dítě vrátí.) Co jste udělali s tělíčkem toho dítěte? (Povytáhne obočí. Možná dostala nápad, jak by rodiče mohli dostat své dítě zpátky. Tedy ne tak úplně své. Mohla by zajít do porodnice a vyměnit mrtvé za živé. Samozřejmě by nezvala dítě žádným jiným rodičům. Existovali odložené děti, které čekali na svou novou rodinu, ale někteří se jich nedočkali. Vybrala by nějaké dítě, o které si ještě nikdo nezažádal. Nebylo to sice vůbec fér a hezké, ale rodina čekala, až se jim vrátí zpátky jejich dítě a ona jim nechce uštědřit tak krutou ránu. Zvedne se od stolu a dojde k lednici, z které vyndá skleněný džbánek s vodou, citrony a meduňkou. Ze skříňky vyndá dvě sklenky a pak se vrátí zpět ke stolu. Jednu sklenku přisune k Elijahovi a naplní jí vodou, svou sklenku si také naplní. Otevře pak další složky.) Pak už jsou tady jen tři nezvěstné osoby. Nevím, zda by to mohlo souviset nějak s Finnem. Nejspíš ne. Pokud je tedy nezabil a nezbavil se těl. (Pokrčí rameny. Fotky těch nezvěstných byl hned na začátku složky, ale jejich tváře jí nic neříkali. Možná tyhle lidé vůbec nesouviseli s nadpřirozenem a prostě jen někam odjeli a nedali vědět svým známým. Nebo se stali obětí sériového vraha. V New Orleans se mohlo stát naprosto cokoliv.) Nepřišel jsi někdy do kontaktu s čarodějem nebo čarodějkou, která ale neměla plnohodnotnou moc? (Tázavě povytáhne obočí.) Myslím někoho, kdo třeba nezdělil zcela magické schopnosti. (Elijah byl na světě přes tisíc let a mohl by třeba něco vědět. V covenu nikdo nic nevěděl, ale každý slíbil, že se poptá někde jinde nebo se koukne do rodinných deníků. Samozřejmě se covenu ptala, tak aby se to nedostalo k Davině. Chtěla si o tom s ní promluvit sama. Nechtěla, aby se to k ní dostalo od někoho druhého.)

*Momentálně se už nevyjadřuje k tomu, co Finn provedl ani o jeho darech. Zdá se mu, že o tom už mluvil snad se všemi, kterých se to nějak týká. Sledovat rozhořčení a strach ve tváři Sophie je pro něj dostačující. Nechce ji tím ještě více dráždit. Teď se více soustředí na to, jak vyřešit celou situaci ke spokojenosti alespoň většiny zainteresovaných osob, když už ne pro spokojenost všech. Nejrychlejší a nejjednodušší způsob je probodnout Finna kolíkem z bílého dubu. Bylo by to definitivní. Udělat to, ale hned, bez snahy vymyslet a zkusit něco jiného... udělá to v případě, že nabude dojmu, že už opravdu není jiná možnost. Než k tomu přistoupí, chce, přeje si, aby Finn zase cítil. Aby pocítil následky toho, co udělal.* Chtělo by to přimět ho zapnout opět své emoce... *Poznamená zamyšleně, protože se tím zabývá a tohle je pro něj bod číslo jedna. Zkoumavě se podívá na Sophie, jestli ji k tomu něco nenapadá.* Najít by ho neměl být problém. *Pokračuje pak.* Stačí mapa a moje krev. *Podotkne.* Neměli bychom to uspěchat, ale zase ne moc protahovat. Kdo ví, co chystá. *Dodá ještě. Přistihne se, že už zase přemýšlí a tvoří za pochodu za přítomnosti Sophie. Nepatrně nad tím rozjasní krátce tvář. Když je s ní, stalo se to u něj už jakousi samozřejmostí. Nijak to nerozebírá, přemítá dále.* Finn proti mně žádnou výhodu nemá. Já si, ale rozmyslím, jestli si sebou vezmu kolík nebo ne. *Pokračuje dále.* Kol ho zatím zabít nemůže. *Podívá se na Sophie. Pak se krátce posmutněle ušklíbne.* Čím více slyším, co Finn páchá, tím více jsem toho názoru, že jsem ho měl probodnout dýkou hned, jak mě Genevieve přišla varovat. *Svěří se jí s hořkým podtónem.* Podívej, kolik lidí, dětí, bychom tím zachránili. Mohli dál spokojeně žít. *Vypadá dost zničeně, že vůbec nad něčím takovým přemýšlí. Stále mu to, teď z odstupem, a když se ohlédne, připadá, jako menší zlo. Pohlédne opět na Sophie. Potřese pak hlavou a sklopí pohled na obrázky, a složky na stole. Když se Sophie zmiňuje o Esther, dívá se dál na stůl. Jenom ta představa, že by se mohla vrátit, ho upřímně děsí. Nedovede si představit, co by mohlo následovat a ani raději nechce. Když má pak chvíli hlavu podepřenou o ruku a svírá si kořen nosu, snaží se vstřebat ten fakt, že jeho bratr vzal dítě z rodinného kruhu a zabil ho. Když ho objevil v té krabici, bylo to zvrácené, morbidní, ale věřil, že je to dítě, které už jeho blízcí oplakali a nebude tak nikomu chybět. Vědomí, že to tak není je pro něj velmi těžce unést. Zaslechne nějaký pohyb na straně Sophie a tak hlavu zvedne a vzhlédne. Uvidí ji u lednice, jak vytahuje džbánek s vodou a sklenice.* Všechny "dary" jsou zatím v jedné kóji ve sklepení Abattoir. *Odpoví.* To dítě, jsem ale nahlásil na příslušné "úřady". Po svátcích, by mi měli dát vědět, co s ním.*Pokračuje dále. Samozřejmě tím myslí lidi, kteří o nadpřirozenu vědí a mají spolu dohodu, že za patřičný obnos vše zařídí.* Nenapadlo mě, že to dítě někomu vzal a zabil ho. Myslel jsem, že ho vzal odněkud z márnice. Chtěl jsem ho "vrátit" tam, odkud zmizelo. *Dodá na vysvětlenou. Sleduje Sophie, když donese občerstvení zpět ke stolu a naplní sklenici i pro něj.* Díky. *Poděkuje jí za to. Pohlédne na ni, když si přisedne zpět a poslechne si o dalších nezvěstných. Pokývá hlavou. Momentálně se mu to nechce nijak detailněji zkoumat.* Můžeme se zeptat bratra, jestli se nám ho podaří dostat. *Poznamená. Vezme si sklenici s vodou a trochu z ní upije. Shledá, že ledová voda ochucená meduňkou a citrónem ho opravdu příjemně osvěží a ovlaží jeho hrdlo. Přemítá, co by chtěl se Sophie, ještě probrat. Napadne ho zmínit se o tom kouzle na záchranu Klause a o tom, že už ví, že na něm spolupracuje se Aliseou. Ona mu, ale dříve položí pro něj dost nezvyklou otázku. Postaví sklenici zpět na stůl a chvilku nad tím přemýšlí. Nic moc mu to, ale neříká. Zavrtí hlavou a omluvně se na ni podívá, že jí nedokáže odpovědět lépe.* Nic mě k tomu nenapadá. Můžu se na to, zeptat Kola. O magii se zajímal všeobecně více, než já.*Dodá ještě.* Proč se ptáš? *Zeptá se jí nyní on. Při tom na ni kouká, a je vidět, že si nemyslí, že je to, jen tak náhodná otázka, a chce slyšet skutečný důvod.*

Ano, to by chtělo. Ale nevím jak. Zabil Sage, osobu, kterou miloval a i přes to nic nepocítil. Možná by to šlo nějakým kouzlem, když Benjamin ho donutil vypnout emoce také určitě kouzlem. (Napadne ji jedna věc, jak by Finn určitě zapnout emoce. Vlastně to není věc, ale osoba. Jeho matka Esther, ale rozhodně nemá v úmyslu ji oživit. Třeba by šla vytvořit nějaká iluze.) Esther. Kvůli ní by třeba zapnul emoce. Možná by šla vytvořit nějaká iluze. Jak by Finn reagoval na smrt své matky a ještě před jeho očima? (Povytáhne obočí. Ke kouzlu by jistě potřebovala hodně síly. Možná by to mohla udělat Alisea, ale ta by se měla teď soustředit jen na oživení Klause. Na to kouzlo potřebovala veškerou sílu. Nemohla se hlavně teď něčím rozptýlit. Ani neví, zda ví o tom daru od Finna, ale možná by o tom raději vědět zatím neměla. I když na druhou stranu ano, aby si dávala větší pozor.) Zkusíme nejprve vymyslet, jak ho přinutit zapnout emoce a nejspíš by jsi to také měl probrat vše se svou rodinou, jak s ním chcete naložit. To je to nejhlavnější. (Vážně na něj koukne. Ona mu samozřejmě pomůže s čím chce, ale to nejhlavnější by měl rozhodnout se svou rodinou a ne s ní. Tohle by se nemělo rozhodnout ani bez jednoho člena jejich rodiny. Z dalších slov porozumí, že Elijah má kolík z bílého dubu a schovaný, tak že by ho Kol nenašel a tudíž nemohl zabít Finna. Jen kývne hlavou, ale nic na to neřekne.) Ale faktem je stále, že on nemůže za své vypnuté emoce. I když už tu Benjamin není, tak tu po něm zůstali problémy. (je pravda, že Finn zabil několik nevinných lidí a ke všemu jedno batole, ale stojí si za tím, že to není jeho vina. Tohle nemuseli řešit, kdyby Benjamina neoživili předci nebo kdyby ho zastavili dříve. Ale minulost je minulost, kterou nemohou změnit. Musí se jen soustředit na přítomnost. Vidí na Elijahovi, že ho to ničí. Jeho vlastní bratr zabil mnoho nevinných lidí a jedno dítě, které mělo celý život před sebou. Bylo to strašlivé, ale nemohli je vrátit zpět. Nebo snad ano? Zavrtí hlavou a vyžene tu myšlenku hned z hlavy. Nemůže zabít člověka, aby přivedla zpět jiného. O Esther už se nijak nezmiňuje. Dojde pak pro vodu a sklenky. Mezitím poslouchá Elijaha, když ji odpovídá na otázku. Vrátí se pak zpět. I ona si myslela první, že ho vzal z márnice, ale pak si vzpomněla na to nezvěstné dítě a přepadl ji špatný pocit. Pousměje se na něj, když jí poděkuje.) Napadla mě jedna věc. Vím, že to není vůbec správné, ale nechci ani pomyslet na to, co musí prožívat ta rodina. (Na chvíli se odmlčí, aby se mohla napít ze sklenky s vodou.) V porodnici jsou i odložené děti. Na některé už čeká rodina a na některé ne. Mohli bychom je zaměnit. Odložené dítě by se dostalo do milující rodiny, která by netruchlila. Nebude to jejich vlastní dítě, ale to už je jen milosrdná lež ne? (Povytáhne obočí a čeká, co na to řekne Elijah. V hlavě jí to jako blbý nápad neznělo, ale teď už si nebyla jistá.) To můžeme. (Kývne na jeho nápad se zeptat Finna na ty další nezvěstné osoby. Doufá, že s tím Finn nemá nic společného a ti lidé se brzy někde objeví. Přehodí si nohu přes nohu a položí si ruce na stůl. Na její tváři se objeví zklamání, že Elijah nic neví. Opravdu doufala, že on by něco vědět mohl, ale nepřičítá mu to jako jeho chybu. Nejspíš takový druh čarodějů a čarodějek byla hodně nezvyklá.) Nechci, aby se to moc rozkřiklo a někdo mohl zjistit, že se na něco takového vyptávám. Ale pokud o tom nebude Kol mluvit s nikým jiným, tak se ho zeptat můžeš. A děkuji. (Lehce se pousměje. Zhluboka se nadechne.) Objevil se tu nějaký mladík a nevíme s Marcelem, co je zač. Motá se kolem Daviny a my máme strach. Hledá nějaký magický předmět, ale nevíme jaký. (Moc podrobně to nerozvádí. Nemluví ani o tom, že zabil Cami. Nechce ani tohle moc roztrubovat. Marcelovi to řekla, ale to musela. Nikomu dalšímu to říkat nechce, obzvlášť, když se to přímo netýká jí. Jinak by o tom Elijahovi řekla. Vydechne. Během malé chvíle ticha ji začne notebook oznamovat příchozí emaily. Nejdříve jeden, pak druhý a pak další dva. Omluvně se podívá na Elijaha.) Promiň, zařizuji jednu akci a nejspíš se mi ozvali už někteří zaměstnanci.

*Pohlédne na Sophie a pozorně ji poslouchá, když promlouvá o Finnových činech, jeho chování, a vzpomene i Benjamina. Pokývá hlavou.* Nevím, přesně, co Benajmin Finnovi udělal. *Poznamená zamyšleně. Vzpomíná a snaží se vybavit to, co si z té chvíle pamatuje.* Neviděl jsem na ně. *Zavrtí hlavou.* Benjamni k němu promlouval, že potom všem, co prožil, po naší zradě, zradě Sage, mu bude líp, když emoce vypne. *Povídá a čerpá ze svých vzpomínek z nedaleké minulosti.* Nevím, ale jestli to bylo zároveň kouzlo nebo co. *Shrne to. Více k tomu Sophie nedokáže říct.* Možná nějaké kouzlo bude znát Genevieve... *Napadne ho.* Mohl bych si s ní o tom promluvit. *Navrhne Sophie a sám sobě tak dá nějaký směr, kterým se bude ubírat jeho další činnost. Bude tak moct navštívit plantáž hned s několika důvodů. Má otázky na Kola i na Genevieve. Uvažuje i nad tím, co navrhla Sophie k Esther.* Možná bychom to mohli nechat jako jednu z možností. *Odvětí. Nenapadá ho zatím nic konkrétního, ale rozhodně nad tím popřemýšlí. Když se Sophie zmíní o tom, že by se nad Finnovým osudem měl dohodnout se svými sourozenci, trošku se nad tím pousměje. Nedovede si představit, jak by s nimi měl v klidu tohle o Finnovi probrat. Jejich reakce na Finnovy dary byly velmi výmluvné. Přesto se o to pokusí znovu s odstupem. Obává se ovšem, že potom, co jim poví, co nového o Finnovi zjistil, nejspíše to bude ještě horší. Sophie tím nezatěžuje. To si vyřídí se sourozenci.* Pokusím se to s nimi probrat. *Poznamená pouze. Pozoruje a poslouchá Sophie, když obhajuje Finna. Přesto se zamračí.* Nemůžu pochopit, že skoro dva měsíce po jeho smrti, ještě stále zasahuje do běhu tohoto města... *Pronese nevrle. Benajmin mu ještě dnes hýbá žlučí. K tomu, že mohl Finna zastavit už před tím se nevrací. Netuší, co by to mohlo přinést. Jeho oči se neustále vracejí k obrázkům na stole z jednotlivých složek, které Sophie donesla. Zavrtí s povzdechem hlavou. Nikdy by jej nenapadlo, že něco takového bude mít na svědomí právě Finn. Když se mu podaří odlepit pohled od obrázků, zvedne ho k Sophie a sleduje ji, jak připravuje občerstvení v podobě pití. Párkrát se napije, když jednu sklenici naplní a postaví před něj. Mezitím se mu Sophie svěří se svým nápadem. Posmutněle se pousměje. Jejich rodina by na tom pro své okolí měla být stejně. Také ztratili dítě. Takže teoreticky před Sophie dává najevo, že to není nic hezkého. Poslechne si ji. Nezní mu to špatně. Sophie ho tím navíc potěší, že se její myšlenky ubírají takovým směrem. Rozhodně ho to usvědčuje v tom, že je neskutečně dobrý a hodný člověk - čarodějka.* Mohli bychom. *Přikývne jí na to. S tím, že by tak milosrdnou lží dali dohromady "novou" rodinu a jednomu z opuštěných dětí našli nový domov, nemůže, jen souhlasit.* Za pokus to stojí. *Poznamená, i když si není jistý, že by matka nepoznala tu záměnu. Pokud už se svým dítětem nějakou dobu strávila.* Záleží na tom, jak dlouhou dobu už s tím dítětem strávili. Hlavně matka. *Řekne Sophie, co jej napadlo.* Mohla by tak tu záměnu poznat. *Když domluví, tak se ještě jednou napije.* Možná se tím bude chlubit, co všechno nespáchal. *Pokrčí pak rameny, když sklenici postaví zpět na stůl.* Upřímně, Finna bez emocí si nedovedu dost dobře představit. *Svěří se jí. Zadívá se na chvíli před sebe a přemýšlí nad tím. Z jeho úvah ho po té vytrhne Sophie, když se zmíní, že nechce nijak rozkřikovat, o co se zajímá. Pohlédne na ni a chápavě přikývne.* Neměj obavy. Budu diskrétní. Třeba mu ani nebudu muset říct, proč se o něco takového zajímám. *Ujistí ji a pak naznačí, že to může provézt jako nezávaznou otázku a Kol nemusí nic tušit. Poslechne si, co dělá Sophie starosti. Trochu se zamračí. Na jednu stranu to zní docela neškodně, ale nepodceňoval by to, když se to odehrává v New Orleans.* Jsme v New Orleans, Sophie. Raději to neber na lehkou váhu. Kdo ví, co se z někoho takového může vyklubat. *Poznamená trochu znepokojeně a mírně se staženým obočím se na ni podívá.* A nemáš za co. *Ujistí, že něco takového, jako pomoc Sophie je pro něho samozřejmost. Čeká jestli mu k tomu ještě něco nepoví, ale ohlásí se Sophienin notebook.* To nic. *Ujistí ji, že se nic neděje. Když se pak podívá na čas tak zjistí, že se u Sophie docela dlouho zdržel. Uvědomí si, že v její společnosti, když něco probírají to utíká rychle. Nepatrně nad tím zavrtí s pousmáním hlavou.* Víš, Sophie, myslím, že už půjdu. *Odvětí.* Nevím, kam se poděl celý den. Vždyť jsem přišel sotva před chvílí. *Podotkne s pobaveným podtónem.* Nechám tě pracovat. *Pokračuje. Mezitím se ještě napije ze sklenice a tak ji vyprázdní.* Promluvím si s Kolem i s ostatními. Ozvu se ti až budu něco vědět. *Naznačí, že se nejspíše zase brzy uvidí. Postaví sklenici na stůl před sebe.* Děkuji za dárky a za hezký den, Sophie. Rád jsem tě viděl. *Rozloučí se s ní. Mezitím vstane. Vezme si své dárky, které od Sophie dostal.* Přeji ti příjemný zbytek vánočních svátků. *Popřeje ji. Kývne naposledy hlavou a zamíří ke dveřím. Cestou si ještě vezme kabát, který si v rychlosti obleče a po té Sophienin byt opustí. Do sídla dorazí hodně pozdě v noci.*

Zpráva pro Sophie, která se u ní nějak objeví:

kód:

Kouzlo je hotové, zítra ráno ho provedeme v sídle. Ještě k tomu ale budu potřebovat Tundeho dýku, tak ji prosím přines. Po kouzle si ji zase můžeš někde schovat. -A

(Poslouchá Elijaha, když se snaží rozpomenout si, co udělal Benjamin Finnovi. Povytáhne obočí. Pokud Benjamin udělal nějaké kouzlo, tak nechápe, proč by mu něco takového říkal. Jedině, že by neudělal žádné kouzlo, ale prostě ho jen nějak donutil. Jenže jak? Taková slova od cizího člověka nemají vůbec váhu, alespoň pro ni by to nic neznamenalo.) Ať to bylo kouzlo nebo ne, povedlo se mu to. (Vydechne. Kývne na jeho poznámku o Genevieve. Ta by něco mohla vědět. Teď je jen otázkou, zda vůbec pomůže a bude si chtít připomínat, že dříve byla čarodějkou a teď je upírem. Nijak se k tomu nevyjádří. Kývnutím vyjádřila svůj souhlas a další slova nebyla třeba. Ke svému nápadu s Esther už se také nevyjadřuje. Navrhla to a Elijah to vzal v úvahu. Jejich konverzace ohledně Finna začíná spět ke konci. Probrali snad už skoro všechno, co se týká Finna. Dostali se zpět k Benjaminovi, který už tu není, ale stále jim otravuje životy problémy, které napáchal před svou smrtí. Finn s vypnutými emocemi a uřknutý Kieran. Bojí se, aby se snad ještě něco nedozvěděli, co jim doposud unikalo. Raději už se moc nevrací k tomuhle tématu. S Benjaminem si toho všichni zažili dost a kvůli němu zemřelo mnoho osob. Svěří se pak Elijahovi se svým nápadem, jak pomoct rodině, která přišla o své dítě. Udělat to tak, aby o něj vlastně nepřišla. Elijah pak upozorní na to, že by vlastně rodina a hlavně matka mohli poznat změnu. Matka své dítě pozná vždycky.) Nějak to zkusím vymyslet. Všechno se dá nějak zařídit. (Pokrčí rameny. Tyhle detaily ještě nějak promyslí.) Hned zítra to zařídím. (Zítra by tudíž mohli mít rodiče „své“ dítě zpět. Pokusí se vybrat nějaké dítě, které je nejvíc podobné tomu mrtvému a pak se uvidí, jak to dopadne a pokud bude muset něco udělat nebo ne, aby ho přijali za vlastního.) To je možné. (Pokrčí rameny. Nikdy neviděla upíra s vypnutými emocemi, takže si opravdu není jistá, jak se bude chovat Finn ohledně chlubení se.) To jsme dva. I když ho neznam zrovna moc dobře, tak mi to zrovna na něj nesedí. (Vydechne a zavrtí hlavou. Dostanou se pak k tématu o Kaiovi, ale nezmiňuje jeho jméno nebo snad podrobnosti, proč to chce vědět.) To by možná bylo nejlepší. Čím méně o tom ostatní ví, tak je menší pravděpodobnost, že by se to dostalo k jisté osobě. (Děkovně se pousměje, že bude Elijah diskrétní i v případě jeho bratra. Elijah ji pak upozorní, aby to nebrala na lehkou váhu.) Neboj, tohle neberu na lehkou váhu. Vím, čeho je schopný. (Moc dobře ví, co se z Kaie může vyklubat nebo spíše vyklubalo. Psychopat, který jen tak zabije její kamarádku, protože nenašel, co chtěl a byl kvůli tomu naštvaný. Kluk, který z největší pravděpodobností chce využít Davinu. Pak už slyší jen svůj notebook je se hlásí o pozornost. Ani se na něj ale nekoukne. Tohle mohlo přeci jen chvilku počkat. Elijah pak usoudí, že už půjde. Když se podívá na hodiny, tak také zjistí, že už uběhlo mnoho hodin od jeho příchodu.) Uteklo to opravdu rychle, ale to se stává, když mají dva lidé, co probírat. (Pokrčí s úsměvem rameny.) Dobře. Tobě také zbytek hezkého dne. (Rozloučí se s Elijahem a doprovodí ho ke dveřím. Pak se usadí na gauči a pustí se opět do práce. Večer už má potvrzených několik lidí, kteří budou pracovat na té akci. Sehnala dokonce i kapely. Pomalu se začínalo všechno rýsovat, z čehož měla radost. V noci se pak osprchuje a lehne si do postele. Usne celkem hned.
Ráno se vzbudí a ještě nějakou chvíli pracuje na té akci. Ráno se přehoupne v odpoledne. Dostane pak zprávu od Alisey v podobě lístečku, který jí poslala kouzlem. Přečte si ho a jen vydechne. Zajímalo by jí, co ještě snad Alisea po ní bude chtít. Ale Tundeho dýku přinese, jen za to možná bude chtít další laskavost.)

(Probudí se celkem brzy ráno, ale vstávat se jí ještě nechce. Proto si pustí ještě jeden díl Supernatural, ale nakonec to v půlce stopne a vstane z postele. Ne že by jí ten seriál nebavil, ale vstát prostě musela. Zítra už bude silvestr a jí čekala příprava zimního stadionu. Navíc se musí přesvědčit, že hostesky jsou v ulicích a rozdávají pozvánky na párty. Taky musí poslat pozvánky lidem, které pozval klient a které chce pozvat ona sama. Tohle všechno zařídí po telefonu u snídaně. Na stadion pak zajde až déle, aby se přesvědčila, že jde všechno podle plánu a zítra tam stráví s Cami vlastně celý den. Ty nejmenší, ale nejdůležitější detaily si zařídí samy a někdo taky musí dohlédnout na kapely. To nechá nejspíše na Johnovi. Teď sedí u jídelního stolu, poslouchá písničky na youtube a čte si emaily.)

(Celou noc nebyla doma. Kol jí nevolal ani jí neposílal zprávy. Toleroval to, že chtěla být sama. Bloudila ulicemi celou noc. Jako tělo bez duše. A samozřejmě taky plakala. S Jacksonem to nedopadlo vůbec dobře a ji to opravdu zasáhlo. Bolelo ji to, i když si rozhodně myslela, že Jacksona to svým způsobem bolelo mnohem víc. Ničilo ji to. A ví, že Jackovi opravdu musí dát čas a že to bude pravděpodobně opravdu hodně času. Bude se s tím muset nějak vyrovnat, ale teď je taky zlomená. Došla až k baru. Vůbec to nezamýšlela, ale nohy ji sem prostě nějak samy přitáhly. Bylo už ráno. Lidi už chodili po ulicích, takže nebylo zas tak hodně brzo. Přeměřila si budovu a vydechla. Asi byl ten správný čas jít za Sophie. Jako by ji ta situace k tomu vybízela. Ale zvládne další odmítnutí? Další chladné jednání? Ví, že si za to může sama. Ví, že neřekla svým blízkým, že žije. A když se vrátila, nechovala se k nim všem zrovna nejlíp. Ale bylo to kvůli jejich bezpečnosti. Uvnitř baru si ještě došla na toalety. Nechtěla, aby na ní Sophie nějak poznala, že plakala. Chce si s ní prostě konečně na rovinu promluvit a omluvit se. Když se ujistí, že na ní není už tak vidět, že celou noc probrečela někde v ulicích New Orleans, vydá se nahoru k jejímu bytu. Chvíli váhá, ale nakonec prostě zaklepe a čeká, jestli jí Sophie otevře. Jestli je vůbec doma.)

(Akorát se zvedne, že si udělá kafe, když uslyší klepání na dveře. Povytáhne obočí a otočí se směrem k nim. Nikoho dnes neočekávala. Dojde pak ke dveřím a u nich se zastaví. Cítí energii upíra, ale netuší jakého. Že by Marcel se Marcel dozvěděl, že včera byla u nich a přišel? Elijah to být nemohl. Cítila by silnější energii Původního upíra. Otevře prudce dveře, jak by chtěla hned na toho upíra zaútočit. Jenže v ten moment uvidí Genevieve a její rysy ve tváři naprosto ztvrdnou. Netuší, zda je Genevieve v pohodě nebo ne. Ani neví, jaký bude jejich vztah po tom všem. V tuhle chvíli je tak překvapená, že netuší, jak se chovat. Povytáhne tázavě obočí.) Genevieve. (Vydechne a podívá se jí do očí. Nevyřkne nahlas otázku, ale tak nějak očekává odpověď. Chce vědět, zda je v pohodě nebo sem přišla jen kvůli něčemu jinému a bude se chovat celou dobu zas chladně jako na té párty. Řekla jí, že jí pomůže, až Genevieve přijde a řekne "ano", ale do té doby se bude chovat stejně jako ona. Chladně.)

(To čekání pro ni bylo nekonečné, ačkoliv to netrvalo ani pár minut. Sophie otevřela docela dost prudce, až si říkala, že ji nějak musela poznat. Tedy bylo jasné, že energii upíra cítila stoprocentně, ale nevěděla, jestli ji poznala. Nejspíš asi ne. Ale to bylo teď jedno. Stojí tam mlčky ve dveřích a kouká se na ni. Jak by asi měla začít? Mo samozřejmě jistě omluvou. A bude doufat, že ji Sophie přijme. Počká, až ji Sophie osloví a pak jen pootevře ústa. I když ví, že se má omluvit, neví přesně jakou formou by měla. Tak hrozně ráda by Sophie prostě objala, ale nevěděla, jestli si to může dovolit. Raději to nezkouší. Ne, pokud si nebude jistá, jak na to Sophie bude reagovat. Třeba ji prostě taky jen odsoudí a odřízne ji, jako to udělal Jackson. Ale ona by se tomu nedivila. Bohužel by neměla ani šanci se divit, protože ona ví, že udělala hroznou chybu. Tedy alespoň v očích těch, které měla ráda. Sama si stále za svým postupem a přístupem stála, ale teď už není nebezpečná. Tedy alespoň doufá. Od té doby, co ji Kol ovlivnil, se ale naštěstí opravdu nic nestalo. Uměla se ovládnout a díky tomu už se nemusela bát chodit mezi lidi a hlavně komunikovat se svými blízkými.) Přišla jsem se omluvit. (Sklopí zrak, ale pak se na ni podívá) Můžu dál? I když klidně si to odstojím tady přede dveřmi. (dodá rychle... neví, jestli ji může žádat o to, aby ji prostě jen tak pustila dál.)

(Je vlastně hodně překvapená, že tu stojí Genevieve před jejími dveřmi. Skoro není ani schopná slova, ale nakonec vysloví její jméno a čeká, co vlastně Genevieve chce. Chce si snad konečně promluvit o všem? Chovat se zas normálně a už se jí nestranit? Nebo se prostě jen něco stalo a ona potřebovala pomoc od čarodějky a ona byla jediná, která by jí byla ochotná pomoc? Raději nad tím neuvažuje a prostě jen čeká, co z Genevieve vypadne. Dočká se skoro vzápětí. Jakmile Genevieve vysloví ty slova, tak se jí uleví. Má vlastně radost, ale nedává to zatím nijak najevo. Neví, jak se má teď chovat. Měla by jí snad obejmout? Protože Genevieve jí opravdu chyběla. Jenže stále na ni byla naštvaná, že jí ani nenapsala blbý vzkaz, že je naživu. Ona se trápila skoro dva měsíce. Myslela si, že je mrtvá, ale ona nebyla. Byla v Paříží, kde jí dokonce i viděla, ale stejně se ničeho nedočkala. Jen chladného přivítání, když se konečně ukázala. Kývne mlčky hlavou a odstoupí od dveří.) Jo, pojď dál. (Na to se otočí a odejde do kuchyně. Přejde rovnou ke kuchyňské lince a dá vařit vodu na kafe, které si chtěla udělat před příchodem Genevieve. Otočí se pak na Genevieve.) Dáš si kafe nebo čaj? Nebo něco jiného? (Pozvedne obočí. Stále se chová odměřeně. Nejde jen tak zapomenout na její chování.)

(Trochu se jí ulevilo, když ji pustila dál. Ne, že by to mělo něco hodně znamenat, ale rozhodně ji nenechala trčet přede dveřmi a vysvětlovat to všechno na chodbě. Toho si vážila a ocenila to. Překročí práh. Je to vlastně takhle první práh, který jako upír překračuje. Tohle si ještě nikdy nevyzkoušela, byla to její premiéra. Rozhlédla se kolem, jako by hledala, jestli se něco změnilo za tu dobu, co tady nebyla. To místo se rozhodně nezměnilo, je stále stejné. Šla dál a následovala Sophie až do kuchyně. Dříve spíše pila čaje, hlavně ty bylinné. Jako upír ale přesedlala hlavně na kávu. Kofein byl pro upíry vlastně něco jako droga.) Dám si kávu, děkuji. (podívá se a ni a opře se o zeď. Nesedá si, necítila by se teď zrovna příjemně, kdyby si sedla. Sophie byla stále odměřená a jistě jí to ještě chvíli vydrží.) Chci se omluvit, že jsem se vůči tobě chovala, jak jsem se chovala. Omlouvám se, protože vím, že to vůči tobě nebylo fér. Ačkoliv za tím, co jsem udělala, si stále stojím. Ani jsem se sem původně nechtěla vracet, ale asi bych to stejně úplně nedokázala. Nevím. Jistě by mě to sem přinejmenším táhlo. A pokud jde o mé chování. Neovládala jsem se. Chtěla jsem, aby se ode mě drželi všichni co nejdál. A tak jsem byla odměřená vůči všem. (vysvětlí jí to z toho jejího hlediska a doufá, že to alespoň nějaká její část pochopí.)

(Neodpoví jí nic, akorát kývne hlavou, že slyšela. Připraví tedy dva hrnky s kávou. Nedává tam cukr ani mléko. Ví, že Genevieve si občas dala kávu s cukrem i s mlékem, ale někdy i černou. Více preferovala bylinné čaje. Jenže jako upír nejspíš bude mít jiné chutě i ohledně kávy. Elijah pije černou kávu, třeba to tak mají všichni upíři. Vlastně ani neví. Takhle se o upíry nikdy nezajímala, ale teď nad tím začala přemýšlet a ani nepostřehla, že voda v konvici už dovařila. Vzpamatuje se ze svého zamyšlení a zalije kávu vodou. Oba hrnky pak postaví na jídelní stůl a ještě jen dojde pro lžičky a mléko. Cukřenka už na stole je. Ona sama si dá jeden cukr a trochu mléka. Zamíchá si kávu a pak vzhlédne k Genevieve, když začne mluvit. Cítí, že ve společnosti Genevieve to na ní začíná opět všechno doléhat. Ten vztek a frustrace. Ta bolest, kterou si musela vytrpět po její "smrti". Našpulí rty a skousne si dolní ret. Genevieve už domluvila, ale ona furt mlčí, jako by snad na ní chtěla civět takhle mlčky pořád. Rozhodně neměla náladu jí skočit kolem krku a vše odpustit. Ony dvě si hlavně potřebují pořádně promluvit.) Nechala by si mě v tom, že jsi mrtvá. Já bych s to nikdy nedozvěděla a chodila bych k tvé hrobce jak totální blázen a brečela pro někoho, kdo tam ani není. Nechala jsi mě dva měsíce trpět. Stačil by blbý vzkaz, že jsi živá. Nemusela bych se trápit a truchlit pro tebe. Věděla bych, že se už nevrátíš, ale bylo by to lepší, než si myslet, že jsi mrtvá. (Cítí, jak se jí hrnou slzy do očí. Vlastně jí skoro to samé řekla i na té párty, ale tam jí Genevieve snad ani neposlouchala. Opakuje to tedy vše znova a s tím se jí vracejí i staré pocity, které v ní dlouhou dobu hlodovali.) Byla jsi odměřená vůči své dceři a mě. Ale vůči Kolovi, Hayley a Elijahovi ne. Mimochodem Šťastné a veselé. (Ušklíbne se. Všechno jí mrzelo. To, že ona nevěděla, že je živá. Že si ani nevzpomněla na vánoce. Že s Elijahem, Kolem a Hayley se normálně vídala. Jenže všechno to dává najevo trochu jiným způsobem, než jak to cítí. Možná prostě jen nechce, aby Genevieve věděla, jak se doopravdy cítí.)