Marcel's and Davina's Flat

*V tomto meste snáď nebol nikto, kto by mal dnes väčšie šťastie ako on. Na jednu stranu bolo najskôr umenie naraziť práve na čarodejnicu, ktorú nakoniec bude potrebovať omnoho viac ako si myslel, na druhú to očividne bolo v jeho silách, a pritom sa vôbec nesnažil. Áno, Davinu plánoval využiť kvôli jej moci, ale teraz to bolo trochu inak, teda niežeby sa jeho hlavný zámer s ňou zmenil, ale stala sa preňho o trochu dôležitejším bodom v pláne, hlavne po tom, čo mu Rebekah niekoľko hodín od ich rozhovoru poslala v správe konečne miesto, ktoré tak veľmi potreboval nájsť. Vtedy si uvedomil, ako sa mu ten kontakt s touto mladou čarodejnicou veľmi hodil. Očividne konečne prichádza jeho čas, čas na ktorý tak dlho čakal vo svete, v ktorom nijako neubieha a stále sa opakuje. Vedel, kam ju má pozvať, potreboval to najbližšie a zároveň najmenej nápadné miesto, na chvíľu uvažoval, žeby ju vytiahol rovno na cintorín, ale nakoniec to prehodnotil. Zároveň mu niečo bránilo prejsť cez bránu, pôvodne si tú hrobku chcel ísť pozrieť ešte predtým, ako tam pôjde spolu s ňou, a tak musel proste veriť tomu, že to Davina vyrieši, predsa len, šlo tu len o to, aby ho niekto pozval dnu. Po tom, čo jej napíše poslednú správu, odloží si mobil do vrecka, podľa jeho názoru, priúzkych nohavíc a založí si ruky hlbšie do vreciek bundy. Nejaké random typy, ktoré prechádzali okolo neho si ani nevšímal. Jeden by povedal, že to Davine príde divné, predsa len, je večer a park je z časti dosť tmavé miesto, aj keď v tomto sa nachádzal rad početných lámp, ak pôjdu ďalej patrne ich ubudne. Najskôr sa ale spoliehala na svoje som-mocná-nezničiteľná-čarodejnica heslo a faktory okolia ju vôbec netrápili, dobre preňho. Pomaly vydýchne a krátko našpúli perami, na prvý pohľad sa zdá, že nad niečím premýšľa, prakticky to aj bola pravda, ešte stále si nepremyslel, čo s Davinou urobí, keď nájde, čo hľadá. Asi to bude záležať od jej správania, bože...Camille ho vtedy vážne naštvala. A to ju ani pôvodne neplánoval zabiť, prečo by aj? Dokonca si vedel predstaviť, žeby ju ešte navštívil a ona ho proste udrie do hlavy a začne utekať. Čo ju k takému unáhlenému činu len dohnalo?  Nesprával sa k nej snáď priateľsky? Dokonca jej nič pôvodne neurobil, ani po tom, čo tam ten predmet nenašiel, a to bolo vážne ťažké len tak prehrýzť, nakoľko veril tomu, že tam bude. Teraz však už bolo príliš neskoro to rozoberať, raz už bola mŕtva a od tej doby ho celá tá vec vážne nezaujímala. Do chrbta mu udrie ostrý a hlavne chladnejší vzduch, na čo postúpi asi dva kroky do strany, nakoľko vidí, ako sa k nemu blíži už na pohľad menšia postava so širším úsmevom na perách. Na krátky okamih sa k nej pousmeje, keď sa pred ním konečne zastaví. Už otvára ústa, že niečo povie, ale tentokrát ho Davina prekvapujúco predbehne. Nad jej slovami sa mu jeden kútik úst v momente nadvihne dohora, pričom sa rádoby váhavo pozrie smerom k zemi a nakoniec znovu k nej.* Dnes nie...*Prenesie k jej otázke tichším tónom v hlase a pokrúti hlavou.* To až teraz? *Trochu sa podiví, pričom nepatrne prižmúri jedno oko.* Myslel som si, že si o mne začala pochybovať už dávno. *Dodá, než sa spokojne pousmeje a nadvihne tvár smerom dohora.* No ták, ver trochu môjmu úsudku, Davy...*Poznamená nakoniec a možno trochu provokačne na ňu žmurkne jedným okom, pričom sa natočí ku chodníku smerom ku druhej strane parku, za ktorou je už cintorín.* Ideš alebo sa bojíš? *Prenesie s počuteľným pobaveným v hlase, než podvihne jedným obočím. Nie, vôbec ju tým nechcel nabádať, žeby sa snáď bála, pričom tušil, že s ním pôjde už len kvôli tomu, aby dokázala, že to tak nie je. Nakoniec, ak už prišla sem, namala by s tým mať najmenší problém.*

*V jednu chvíli ani nečekala, že by se snad on na ni usmál. Ale je ráda, že se toho dočkala. Ona se začala usmívat v prvním momentě, co ho rozpoznala. Vlastně bylo zvláštní, že ho vidí teprve podruhé v životě, ale už z dálky dokázala Kaie odhadnout. No, možná to taky bylo proto, že to byl jediný člověk, který tady postával a zdálo se, že na někoho a nebo na něco čeká. Takže by to možná mohla přisuzovat tomuhle. Zanedlouho už u něj stojí a nepustí ho ke slovu jako prvního. Místo pozdravu na něj vybalí své obavy, spíše jenom poznámky, které myslí samozřejmě jenom ze srandy. Nedokázala by si představit, že by to snad mohla být pravda. Na něco takového upřímně ani nepomyslela. Neměla k tomu důvod. Možná si psali na twitteru a občas jeho slova ji mátla a nebo z toho neměla na chvíli dobrý pocit. No, přisuzovala to prostě jeho povaze, že už je takový. Pozvedne pravé obočí. Opravdu by měla o něm pochybovat? Teď si tím nebyla jistá. A možná to byla zase jedna z jeho vtipných poznámek. Ten kluk ji vážně občas trochu mátl. Každopádně si z toho nedělala stále příliš velkou hlavu.* Pravděpodobně bych měla, že ano? *Letmo se pousměje. Nehodlá ho brát příliš vážně. Už při jejich seznámí si toho všimla, že jeho slova musí brát trochu s nadhledem.* Ráda bych věřila tvému úsudku, ale přiznejme si to. Parky u hřbitova jsou děsivé. *Na okamžik zvážní, ale netrvá to příliš dlouho. Na její tváři se znovu objeví jednoduchý úsměv. Ruce má stále založené v kapsách kabátů a stojí na místě i přes to, že on se otočí a tím dává najevo jakým směrem se bude jejich cesta ubírat. Pozvedne obočí při jeho otázce, zda se bojí a přímo na něj vrhá pohled, jestli to myslí vážně. Neměla důvod se nijak bát, alespoň si myslela, že ten důvod nemá. Kai ji připadal jako milý kluk, jenom občas s nevhodnými poznámky. A ona byla čarodějka, nebyla slabá. Uměla by se bránit, teda alespoň tohle si taky myslí. Vždyť žije s upírem, žila ve stejném domě s Původními. Je ještě něco více hrozivější, než tohle? Nikde ji větší nebezpečí nehrozilo. Dokonce už i jednou zemřela a jednou stáhla sebou skoro celé New Orleans na smrt. Čeho by se tedy teď měla bát? Nadechne se zhluboka a otočí se stejným směrem jako Kai. Nakonec udělá krok vpřed a posune se trochu před něj. V tu chvíli se na něj otočí s provokativním úsměvem.* Jdeš a nebo se bojíš? *Zopakuje po něm jeho slova. Ano, dělá si z něj tak trochu srandu. Ale to on si dělá v jednom kuse, takže by mu to neměla od ní nějak vadit. Nakonec se pomalým krokem rozejde tam, kam ji on vede. Drží se po jeho pravém boku. Nehodlá se ho ptát, kam má přesně namířeno. To on ji dnes večer pozval ven, takže to nechává čistě jenom na něm.*

*Ten jej čierny priatelíček si ju mal strážiť asi viacej, raz ju zachránil, ak sa však rozhodne, že sa už nevráti domov, bolo to všetko najskôr zbytočné. Vlastne by ju mal práve teraz vážne ľutovať, nielenže doňho prakticky sama narazila, už len jej priezvisko ju práve teraz stavalo do vážne nepríjemnej pozície, teda aspoň pre ňu. A nebol tu nikto, ale vôbec nikto, kto by jej už mohol nejako pomôcť, navyše jej nevedomosť na ňom bude zakrývať všetko, až pokým už bude príliš neskoro na to, aby sa o niečo pokúsila. Bolo to vážne vtipné, na jednu stranu, očaroval jej a to v sebe nemal žiadnu moc, ironické, ale dá sa to nazvať plánom. Samozrejme, neštítil sa žiadnych komentárov ani slov, očividne to u nej nevyvolávalo nijaké pochybnosti, alebo ich aspoň nebrala vážne, áno, to bude ono. Musela si pri ňom vytvoriť istú rezervu. Obrovská chyba, Davy. Občas aj slová, ktoré znejú celkom neškodne môžu znamenať niečo nebezpečné, skryté, nakoniec všetko malo svoj skrytý význam, nič neexistovalo len z jednej stránky, mal dosť času na to, aby to pochopil a naučil sa to využívať. Jeho pohľady a úsmevy sú však naoko celkom neškodné, obyčajné. Akoby bol len chalan, ktorý si s ňou chcel večer vyjsť, ale stále je rád záhadný. A on miloval záhady, síce viac ich riešenie, ale niektoré veci ho vážne dokázali fascinovať. Nad jej otázkou len prosto pokrčí plecami a zľahka si prejde jazykom po spodnej pere.* Pýtaš sa ma teraz, či by si o mne mala začať pochybovať alebo či si to mala začať robiť už omnoho skôr? *Mierne prižmúri oči a pomyká hlavou zo strany na stranu.* Trochu som sa v tom stratil. *Vydýchne nakoniec so značnou iróniou v hlase, pričom sa jej na krátky okamih zadíva trochu uprenejšie do tváre a kútik úst sa mu nadvihne dohora.* To podľa toho, čo pre teba znamená byť desivý...Ale, *začne, pričom sa na chvíľu odmlčí a očami sa jej pozrie niekam za plece, než sa rozhliadne plne na vôkol.*..Vôbec by som sa nečudoval, ak by teraz spoza stromov vyšli dve malé dvojčatá a žiadali ma, aby som sa s nimi naveky hral. *Trochu sa hrane otrasie, pričom potichu sykne ústami a znovu jej venuje svoju plnú pozornosť. Na tvári sa mu po tom všetkom nakoniec rozľahne samozrejme široký úsmev, ktorý len podpisoval to, že sa zatiaľ celkom baví, prevažne na nej. Pretože vážne nechápal tú fixáciu ľudí, kde vo filmoch vraždí ľudí nejaký psychicky narušený idiot s nožíkom v ruke, ktorý v noci pobehuje po parku. To predsa bolo tak nezmyselné. Prečo by to niekto robil? Spýta sa ho vnútorný hlas v hlave, pričom ňou má na chvíľu chuť pokrútiť. Nakoniec sa rozhodne konečne vyraziť smerom ku cintorínu, priam sa nemôže dočkať momentu, kedy ten predmet konečne nájde a nenechá sa zdržovať, aj keď vedel, že teraz nesmie nič podceniť, nemôže ju začať nejako nútiť, aspoň nie slovne. Bože, mal jej to chuť povedať rovno, aj keď by sa mohla cítiť využitá a urobiť nejakú blbosť, čo by ani jeden z nich vážne nechcel. Jej výraz po svojej vážne trefnej otázke zachytí priam okamžite. Mykne nad tým plecami a podvihne ruky obranne dohora.* Len som sa pýtal...*Prenesie s neutrálnym tónom v hlase niekoľko sekúnd predtým, než Davina konečne vykročí a rozhodne sa ho predbehnúť. Akonáhle po ňom zopakuje otázku, ktorá mu prišla v jeho zmysle vážne vtipná, napodobní jej výraz, keď sa jej to spýtal on, čo jej mohlo byť vážne očividné.* Som strachom bez seba...*Vydýchne možno trochu ironicky a začne kráčať pomaly po chodníku s ňou po svojom boku.* Vieš, si vážne ten odstrašujúci typ a ja mám trochu zmiešané emócie, či som urobil dobre, ak som sa s tebou rozhodol ísť práve sem, myslím...*Na niekoľko sekúnd sa odmlčí akoby hľadal tie správne slová a pohliadne jej zboku do tváre.*...Ak už som chcel na našom prvom rande zažiť naozajstný adrenalín, nemali sme ísť radšej na ten cintorín? *Otázku prenesie asi takým štýlom, akoby bola len rečnícka a slovo "rande", akoby ani nemalo svoj význam.* Ešte som tam nebol a pritom som už o ňom toľko počul...*Pokrúti nad tým priam rozčarovane hlavou a zastrčí si ruky hlbšie do vreciek bundy.*

(Netrvá to dlouho a dojde až do nemocnice i s krabicí, kde je mrtvé batole. V nemocnici si najde porodnici a oddělení, kde jsou umístěné odložené děti po porodu. Celou dobu si musí samozřejmě dávat pozor, aby ji snad někdo neviděl, jak vyměňuje děti. Když najde podobné dítě tomu mrtvému a zjistí, že žádná rodina se  o něj ještě nehlásí, nepozorovaně je vymění. Jenže batole je mrtvé už nějakou tu dobu a jde přímo cítit, jak se začíná malé tělíčko rozkládat. Musí tudíž provést kouzlo, aby to vypadalo, že umřelo teprve teď. Když tohle udělá, opět se vykrade nepozorovaně z nemocnice a tentokrát s živým dítětem. V hlavě má uloženou adresu i jména rodičů, kteří pohřešují své dítě a tam také zamíří. Matka s dítětem strávila malou dobu, ale i tak měla pochybnosti, že to není její dítě, i když bylo hodně podobné tomu mrtvému. Jenže matka vždy pozná své dítě. Proto musela opět použít kouzlo. Přesvědčila rodiče pomocí kouzla, že to je jejich mrtvé dítě a nikdy o tom nebudou mít pochybnosti. Jakmile bylo hotovo, rodiče už žádné pochybnosti neměli. Projevovali radost a vděčnost, že se jim vrátilo dítě. Sophie na jednu stranu byla ráda, že už si ty rodiče nebudou dělat starosti a nebudou doufat, že se jim jednoho dne vrátí jejich dcerka, protože ta byla mrtvá. Ale na druhou stranu cítila uspokojení. Oni se nebudou trápit a to odložené dítě dostalo rodinu, která jej bude milovat. Po tom všem nakonec odešla domů. Začalo být hodně pozdě. Doma si dala jen krátkou koupel a okamžitě zalehla do postele. Byla unavená z toho všeho, co dnes musela udělat. Usnula téměř okamžitě.
Ráno se probudí někdy kolem osmé hodiny. Umyje se, upraví a oblékne. Dá si kávu a poté zamíří za Davinou a Marcelem do jejich nového bytu, aby jim konečně předala dárky. Jenže po cestě upoutá něco její pozornost a ona hned ví, že to bude skvělý dárek pro Davinu, i když už pro ní měla dva, třetí neuškodí. Pak ještě koupí něco k snídani jako jsou croissanty, čerstvé ovoce a něco sladkého na zub. Nakonec konečně došla do domu, kde měli byt. Vystoupá po schodech a zazvoní u jejich dveří.)

*Ráno se probudí docela brzy, ale ještě nevstává z postele. Jenom se v ní tak převaluje z jednoho boku na druhý a nebo si lehne na břicho. Nemůže už znovu usnout a stále se snaží najít tu správnou polohu ve které by ještě usnula. Má teď prázdniny a vstává brzy? Možná je to tím, že stále musí přemýšlet nad tím, co udělá s Kaiem. Nemůže přece dovolit to, aby ji takhle ničil život a vyhrožoval jí. Ví, že nikomu o něm nemá říkat a hodlá to dodržet, ale to neznamená, že nemůže proti tomu něco dělat sama. Obrátí se na záda a položí si ruce na břicho. Dívá se do stropu a poslouchá, zda je v bytě Marcel. Sice nemá upíří sluch, ale většinou slyší, když něco dělá. tedy pokud něco dělá. on se většinou času jenom fláká a nebo pije. Někdy ho vážně obdivuje, jak může pít po ránu. Nakonec se vyhrabe z postele a prohrábne se rukou ev vlasech při cestě do koupelny. Zastaví se u zrcadla a podívá se na sebe. Vypadá hrozně ještě když je rozespalá. Provede ranní hygienu a dá si i sprchu. Vlasy si potom stáhne do culíku a jde se obléct. Vezme si na sebe triko s dlouhým rukávem a tepláky. Na nohou má takové ty huňaté boty na doma, aby jí bylo teplo. Vlastně jí je koupil Marcel na Vánoce. Dostala od něj hodně dárků. Zamíří pak ze svého pokoje do kuchyně, když cestou ale uslyší zvonek u dveří. Otočí se na jedné noze a vrátí se na chodbu. Podívá se směrem ke dveřím. Netuší, kdo za nimi mohl přijít, jelikož oni návštěvy zrovna moc nemají. Nakonec přijde ke dveřím a pomalu je otevře. Na rtech se ji objeví úsměv, když tam zahlédne Sophie.* Sophie...ahoj. *Pozdraví ji. Snad je i nadšená, že ji vidí. Pravda je ta, že vždycky Sophie ráda vidí. Mají mezi sebou dobrý vztah*

(Jakmile se dveře otevřou a spatří Davinu, tak se usměje. Naposled ji viděla na párty, ale to spolu vůbec nemluvili. V té době si ještě myslela, že Kai není vůbec nebezpečný a pozorovala ji s Kaiem s úsměvem na tváři. Teď by nejspíš musela Kaie přetáhnout skleněnou lahví, kdyby ho viděla s Davinou. Což jí připomíná, že s ní chtěla o Kaiovi mluvit, ale tím rozhovor rozhodně nezačne.) Ahoj, přinesla jsem něco k snídani. (Zvedne ruku, kterou drží tašku s jídlem, co po cestě koupila, ale má tam i ještě jednu tašku a to dárkovou. V další ruce má tašku, která vypadá jako cestovní, ale není. Má tam ještě jeden dárek, co koupila Davině.) Můžu dál? (Lehce povytáhne obočí a pak vstoupí do bytu, když Davina odstoupí od dveří. Podá jí pak tašku s jídlem, aby si to mohla když tak nandat na talíře. Položí si zbytek tašek na zem a zavře za sebou dveře. Už chce vzít do rukou obě tašky, ale jedna se pohne. V tu chvíli ví, že první dárek už nepočká a bude ho muset předat Davině hned. Dřepne si k té tašce, která byl po celou dobu napůl otevřená a teď ji otevře úplně. V tu chvíli z ní vykoukne štěně a tiše zakňučí. Vezme ho do náruče a otočí se na Davinu.) Někdo by tě rád poznal.

*Natáhne ruku směrem k očím a promne si je se zívnutím zrovna ve chvíli, když se Sophie zmíní, že přinesla snídani. poté se trochu protáhne a usměje se na ni. Je vlastně ráda, že jí koupila snídani. Ne proto, že by v lednici nic neměli. Je si docela dost jistá, že Marcel se stará o jejich potravinové zásoby řádně, jenom se jí právě dnes nechce nic chystat.* To je super. Mám hlad. *Usměje se na ni a prohlédne si ten sáček, kde se pravděpodobně nachází jejich snídaně. Po její další otázce přikývne několikrát hlavou.* Jistě, pojď dál. *Pustí ji dovnitř a ušklíbne se sama nad sebou. jak jenom mohla takhle zapomenout na to, aby ji hned pozvala dál? Musela si chudák Sophie o to říct sama. Asi ještě se pořád ztrácí v říši snů. Ani neví, proč je dnes tak unavená a nebo spíše zmatená. Možná jenom dnes nevstala správnou nohou. Nechá to být a zavře za Sophie dveře. Vezme si od ní sáček s jídlem a usměje.* Děkuji za tu snídani. Je tam i pro tebe nebo...? *Pozvedne sáček vzhůru a trochu s ním zatřepe, aby snad na něj poukázala. Nevadilo by jí vůbec, kdyby si s ní dala společnou snídani. Až teď si pořádně všimne, že Sophie přinesla nějaké další tašky a ta jedna je obzvlášť velká. Pozvedne nad tím obočím stylem, zda se někde stěhuje a nebo jestli ji náhodou něco neuniká a nebude teď na nějakou dobu u ní a Marcela. Všimne si, že se v té tašce něco pohled a o to víc nechápavý pohled hodí na Sophie, jako kdyby snad čekala nějaké rychlé vysvětlení. Pozoruje ji mlčky a když z tašky vytáhne to roztomilé štěně, tak se úplně rozzáří. Na rtech se ji objeví nadšený úsměv a dá si obě ruce před pusu. Zasměje se pro sebe. Nepředpokládá, že je to její pes, protože to by ho asi přivedla s vodítkem, takže usuzuje, že je to pro ni. Nadšeně povyskočí a stáhne ruce k tělu.* Ten je úžasný. A nebo ta...já to nepoznám. Takhle daleko mé čarodějnické schopnosti nesahají. *Přijde blíž k Soph a tomu štěněti a ihned ho začne drbat za uchem s úsměvem.*

(Když uvidí, jak Davina zívne, tak pochopí, že musela vstávat teď někdy. Ani není divu, kdyby ona měla prázdniny a chodila do školy, tak nejspíš bude spát ještě déle. Pořád si pamatuje, kdy mají školy prázdniny, jinak by tu ani dnes ráno nestála a nečekala, že ji otevře Davina. Pousměje se, když zmíní, že má hlad. Když Davina, odpoví, že může dál, vstoupí dovnitř a podá ji tašku se snídaní. Vlastně je dnes poprvé v jejich novém bytě a tak se musí hned porozhlídnout kolem sebe. Musela uznat, že to tu je hezké a hlavně prostorné. Ale není se čemu divit. Pochybuje, že by Marcel někdy bydlel v nějakém malém bytečku, kam by se sotva oba vešli. Kývne pak hlavou.) Je tam toho dost pro tři. Myslela jsem, že tu bude i Marcel, ale jak koukám, tak zas někde lítá. Nebo ještě snad vyspává? (Povytáhne tázavě obočí. Marcel většinou vstával brzy. Jako upír nepotřeboval tolik spánku. Ale ví, že někdy si i přispal nebo se spíše válel jen v posteli a nic nedělal. pak už upne svou pozornost na dárky nebo spíše na jeden dárek, který se snaží dostat ven. Vyndá z tašky štěně a otočí se na Davinu. Všimne si hned, jak se rozzářila a v tu chvíli prostě ví, že udělal dobře, když ho koupila v tom zverimexu. Musí se usmát, když vidí její nadšení.) Je to on. A je celý tvůj. (Štěně začne hned vrtět ocasem, jakmile ho Davina začne drbat za uchem a několikrát jí olízne tvář.) Myslím, že se mu taky líbíš. (Opatrně jí ho pak předá, aby se mohli vzájemně seznámit a nemusela ho stále držet Sophie, když ho Davina bude hladit. Popravdě ani neví, co řekne Marcel na nový přírůstek do jejich rodiny, ale doufá, že nebude moc vyšilovat.) V tašce máš obojek, vodítko a nějaké psí granule a pamlsky, které mi doporučili.

*Ani si to neuvědomuje, že Sophie je tady poprvé. Je pravda, že ji tady nikdy neviděla, ale taky zase tady není po celý den a netuší, zda někdy tady náhodou nebyla s Marcelem. Vlastně v posledních dnech se s ním docela míjí. I když pravda. zatímco ona spíše je přes den někde venku s kamarády a nebo u nějaké kamarádky doma, tak on je pravděpodobně tady, ale zase v noci chodí pryč do barů nebo raději nechce vědět ani kde a ona mezitím spí. Možná proto se teď tak míjejí. Potkají se opravdu jenom párkrát za den. Nejhlavnější pro ni je, aby byl Marcel v pořádku a taky občas chodí navštěvovat i Tima, aby se ujistila, že Kai mu nic neprovedl. Při slovech Sophie několikrát pokýve hlavou a usměje se.* Řekla bych, že je pryč. On je skoro pořád pryč a mám pocit, že si opravdu našel přítelkyni. Víš, proč si to myslím? *Povytáhne nad tím obočím a pousměje se trochu pobaveně.* Protože v poslední době je vážně často pryč a pochybuji, že by byl každý den v nějakém baru a opíjel se. I když je to u něj pravděpodobné. *Trochu se uchechtne. Zná ho už nějakou dobu, ale stále neví, co má od něj čekat. Možná Sophie bude něco vědět a třeba má pravdu. třeba má přítelkyni. A pokud ano, tak by jí ji mohl představit. Poté zjistí, co má Sophie v té tašce a když zahlédne to nejroztomilejší štěně, co kdy viděla, tak se celá rozzáří. Vlastně si vždycky přála psa, ale nikdy to neřekla nahlas, protože si nemyslela, že by Marcel s něčím takovým souhlasil. A předtím měla příliš mnoho problémů na to, aby vůbec o štěněti přemýšlela. Zeptá se, co je to za pohlaví, protože to nemůže rozeznat. Každopádně tak či tak je to děsně roztomilé. Usměje se na ni ještě víc, když ji oznámí, že je to kluk. Je neskutečně nadšená z toho, že dostala štěně. Začne ho drbat za uchem a po chvíli se dočká toho, že ji oblízne tvář. Ušklíbne se, ale je to spíše tím, že na něco takového není zvyklá. Potom se hned zasměje. Převezme si ho od Sophie a přitiskne si ho k sobě.* Je úžasný. Děkuji. *Podívá se na ni s úsměvem a hladí ho po srsti tam, kde může. Podívá se směrem k její tašce a párkrát přikývne hlavou, než se ji znovu podívá do tváře.* Vlastně mám pro tebe taky nějaké dárky. Mám je v pokoji, ale nevadilo by, kdybychom si nejdřív dali tu snídani? *Navrhne ji a potom společně s ní zamíří do kuchyně, která je i propojená s obývákem. Byt opravdu není malý, ale je pravda, že Marcel by se do něčeho malého nestěhoval.* Byla jsi už tady a nebo jsi tady poprvé? Mimochodem musím ti potom ukázat, co mi dal Marcel na Vánoce. Málem jsme to neprocpali dveřma. *Zasměje se a potom odloží sáček se snídaní na kuchyňskou linku. Teď už může toho malého pejska držet lépe. Ani ho nechce pustit na zem, ale ví, že bude muset jinak nic nenachystá. Přitulí si ho ještě k sobě, než ho opatrně položí na zem.* Hned se ti budu věnovat. *Vzhlédne poté k Sophie.* Dáš si čaj nebo kávu? *Pozvedne obočí a natáhne se pro talířky. Dá na nich snídani a odnese se to ke stolu. *

(Povytáhne vysoko obočí, když se Davina zmíní o své domněnce. Popravdě si Marcela nedokáže představit v opravdovém vážném vztahu. Marcel byl holkař a vědělo se to o něm. Vlastně ani s ní neměl vážný vztah, ale oboum to vyhovovalo, co měli. Pravda, chodil vlastně s Claie, i když si nevzpomíná, že by je někdy viděla spolu. Nejspíš prostě jen neměla to štěstí a vždycky ty dva viděla samotné. Nemůže tudíž ani posoudit, jak se Marcel chová, když má vážnou známost.) Marcel a přítelkyni? Nejde mi to moc dohromady, ale všechno je možné. Zmínil se snad o někom? (Viděla ho vlastně několikrát u ní v baru, jak si povídá s Cami a někdy ji dokonce doprovázel po šichtě i domů, ale neměla tucha o tom, že by ty dva spolu snad něco měli. Popravdě ani neví, zda by jí něco takového Cami řekla. Byly sice dobré kamarádky a jejich vztah se za poslední dobu hodně zlepšil. Nemohla už říct, že jde jen o vztah mezi zaměstnavatelkou a zaměstnankyní. Byly opravdu kamarádky, ale osobní věci si nesvěřovali. Na takové rozhovory neměla ani jedna hlavně pomyšlení vzhledem ke Kieranovo stavu a teď, když tu byl Kai. Poté už ukáže Davině svůj první dárek – štěně. A díky její radosti, má i ona radost. Má radost z toho, že mohla potěšit jednu pubertální holku, která si zasloužila aspoň trochu normální život a do normálního života patří domácí mazlíčci. Ona sama chtěla jako holka nějakého mazlíčka, ale to jí nebylo dovoleno. Nakonec si v dospělosti pořídila spontánně hada. Psy má samozřejmě také ráda, vlastně obecně všechny zvířata, ale psa by doma mít nemohla. Apopa je někdy volně v bytě a nechtěla by vědět, co by udělal s takovým špuntem jako je štěně. Nejspíš by skončil v jeho trávicí soustavě.) Nemáš za co. Vlastně to bylo takové neplánované. Šla jsem akorát sem za tebou a Marcelem a najednou na mě tenhle mazel koukal z výlohy a já si řekla, že bych vám oboum udělal radost. On dostane nový domov a ty věrného psa, který ti jistě udělá radost. (Usměje se. Pak se Davina zmíní o tom, že i ona má pro ní dárky, což ji příjemně překvapí. Pravdou bylo, že s Davinou měla opravdu dobrý vztah, měla ji ráda, ale neočekávala, že by jí taky něco koupila. Když si vzpomene, jak to mezi nimi bylo po dokončení Sklizně, zdálo se to jako dávná minulost.) Vůbec mi to nevadí. Nikam hned nepůjdu, takže si můžeme dát na čas. Třeba se mi i poštěstí a mezitím přijde Marcel. (Pokrčí rameny a pousměje se. Jde pak hned za Davinou do kuchyně, která je propojená s obývákem. Rozhlíží se kolem sebe.) Poprvé a je to tu vážně hezké. Marcel vybral dobře ten byt. (Kývne uznale hlavou. Hned na to povytáhne obočí, když se zmíní o dárku od Marcela. Nenapadá jí nic, co by se skoro nedalo procpat dveřmi a udělalo by to radost pubertální holce. Nábytek to jistě nebyl. Pochybuje, že by něco takového Marcel koupil k vánocům jako dárek. Pak už jí došli možnosti.) To jsem vážně zvědavá, co to je. (Tiše se zasměje. Pak si sedne k jídelnímu stolu a sleduje Davinu. Ani si nepamatuje, kdy se tak usmívala jen při pohledu na někoho jiného. Včerejšek a dny předtím se dnes zdáli jako minulost. Dneska měla zatím opravdu dobrou náladu hned od rána.) Dám si čaj. Kafe už jsem měla.

*Zřejmě Sophie sama nemůže uvěřit, že by Marcel měl přítelkyni. Jí se to taky zdá téměř nemožné, ale vzhledem k tomu, jak se občas chová a nebo to, že není pořád doma musí mít nějaké vysvětlení nebo ne? Navíc se sháněl po té barmance a opravdu ji chtěl vidět tenkrát na tom vánočním večírku. A ještě k tomu se tak přihloupě usmívá. Všechny ty náznaky ji přivádí na takové myšlenky. U jejich slov se musí pousmát a hned se jí vybaví na paměť ta chvíle, kdy se v Rousseau's pořád rozhlížel, aby našel tu barmanku za kterou tam chodí a ona tam bohužel pro něj nepřišla. Možná by ji právě Sophie o té dívce mohla říct více, přeci jenom pracuje v jejím baru. Nadechne se zhluboka.* No...*Trochu to slovo protáhne a usměje se u toho zeširoka.*...mluvil o nějaké barmance. Když jsme přišli na ten vánoční večírek, tak ji tam pořád vyhlížel, ale ona nepřišla. Možná za tím něco bude. Ale když se ho zeptám, tak mi to stejně neřekne. *Pokrčí rameny. Možná by to z něj přeci jenom dokázala vytáhnout, ale musela by na něj hodně přitlačit. Asi to jednoho večera zkusí až zase budou sedět u televize. Z prvního dárku Sophie je tak moc nadšená, že si ani nedokáže představit, že by snad měla dostat něco dalšího. Ihned si musí svého malého mazlíčka osahat a vzít k sobě. Vždycky chtěla psa, jenomže to dříve nešlo. A teď ho rozhodně nedá z ruky, ani kdyby co by. Stejně ho bude mít u sebe věčně v pokoji a tak doufá,že Marcel s tím nebude mít příliš velký problém. Jak si ale asi tak může pes rozumět s upírem? No, to zjistí až později. Hned Sophie poděkuje za dárek, který ji vážně nadchnul a jde to na ní taky poznat.* Byl to úžasný nápad. Vždy jsem chtěla psa, ale nemohla jsem si ho dovolit. Teda matka to hlavně nechtěla. Všechno se točilo okolo Sklizně a potom ty další problémy. *Opět pokrčí rameny. Možná na ní nejde tak úplně vidět, jak moc jí je vděčná, ale opravdu nedokáže slovy vyjádřit, jak moc nadšená z toho je a jak se teď cítí. Ne, že by se cítila tady sama, ale občas je tady opravdu sama a se psem bude všechno ještě lepší. Vždyť se říká, že pes je nejlepším přítelem člověka, ne? A opravdu takového kamaráda potřebuje obzvlášť ve chvílích, kdy jsou všichni pryč. Zmíní se o tom, že pro Sophie má taky dárky jenom jsou v jejím pokoji. Usměje se na Sophie. Je ráda, že se tady hodlá zdržet. už dlouho s ní nemluvila a na tom večírku neměla zrovna příležitost. Teď toho nesmírně lituje. Kdyby si raději všímala tak Marcela a Sophie, než Kaie. Bohužel na to už je pozdě. Odejde poté do kuchyně společně s ní a jejím novým přírůstkem do rodiny, kterého musí potom položit na zem, aby se mohla věnovat i jiným věcem. Ještě se ji zmíní o dárku od Marcela a musí se pousmát. Ten medvěd je vážně perfektní a hlavně se na něm skvěle sedí. Snad jenom doufá v to, že její nový čtyřnohý kamarád jí ho nerozkouše. Teda alespoň nějakou část z toho.* To ano. Říkal, že to má po známosti nebo něco takového. Někdo mu s tím bytem pomohl, ale celé to tady zařídil vlastně sám. Až na můj pokoj. *Pousměje se a začne chystat snídani na talíře. Zeptá se potom Sophie, zda chce čaj a nebo kávu. Přikývne souhlasně hlavou a dá vařit vodu a potom nachystá do dvou hrníčků bylinkový čaj. Otočí se na Sophie.* Vlastně ti ty dárky mohu dát teď. Dej mi minutku. *Pousměje se a jde i se štěnětem do jejího pokoje. Vždycky trochu poodběhne a dívá se na to, jak za ní cupitá a vrtí ocáskem. Bude mu muset vysmslet jméno, ale právě teď nemá o tom ani představu. Otevře skříň a vytáhne z tama dvě krabice. Jedna je malá a ta druhá je větší. Obě jsou zabalené ve zlatém obalu a zavázané červenou stuhou. Vrátí se i se svým novým mazlíčkem nazpět a položí je obě na stůl. Přisune k ní tu větší krabici.* Upřímně jsem nevěděla, co přesně ti mám koupit. Ale snad se ti ty dárky budou líbit. *V té větší je set oblečení ve stylu Sophie, tedy to alespoň tak odhadovala, že by jí to sedlo.* *Poté k ní přisune tu menší krabičku, kde je přívěsek s amuletem.*

*Hned na to se zvedne a zalije jim čaj. Přinese pak hrníčky a položí je na stůl. Ten jeden dá blíže k Sophie.* Snad jsem se alespoň trochu trefila do tvého vkusu. *Bylo pro ní těžké vybírat dárky pro Sophie, jelikož zase až tak moc dobře ji nezná, aby věděla, co má ráda. Ví o ní pár věcí, všimla si, co tak nosí za oblečení a je to čarodějka, ale třeba netuší jaký styl hudby má přesně ráda apod. Proto to byl pro ni trochu oříšek.*

(Přimhouří oči a poslouchá Davinu. Jakmile se zmíní o nějaké barmance z jejího baru, tak jí dojde, že to je Cami. Za prvé, tam za ní chodil hodně často a za druhé, pochybuje, že by měl zálusk na Kate. Ne že by snad Kate nebyla hezká, ale nikdy je neviděla spolu mluvit. Kate se jí vlastně přiznala, že ani neví, kdo je Marcel. A navíc byla ještě docela dost mladá zrovna na Marcela. A nejspíš by také Marcela umlátila, kdyby projevil náklonnost ke Kate. A jinou další barmanku neměla, když nepočítá ty, které pracují jen na akcích. Nakonec to možná bude vážnější, než si myslela. Na jednu stranu jí to zajímalo. Přeci jenom oba byli její kamarádi a to dobří. Ale na druhou stranu se nějak Cami na tohle téma ptát nechtěla, ne teď. Marcela by se zeptala, ale pochybuje, že by jí něco řekl. Nejspíš by utrousil nějakou stupidní poznámku a pak by se jen smál a obrátil konverzaci někam jinam.) Musíš myslet Cami. Pravda, viděla jsem ho tam několikrát, jak si s ní povídá a pak jí i doprovází domů. Ale víc nevím. S jistotou vím, že jsou přátele. Ale zda je mezi nimi něco víc? To netuším. Ani jeden se o ničem nezmínil přede mnou. Kdo ví, jak to je. (Pokrčí rameny, ale u toho se usmívá. Že by někdy hodila řeč s Cami a zeptala se jí na to? Nic jí do toho opravdu není, ale je prostě zvědavý člověk. Sleduje Davinu a štěně s úsměvem. Po jejích slovech zjistí, že to měla vlastně podobné. Coven na prvním místě. Takhle to měli skoro všechny rodiny z covenu.) Chápu. Moji rodiče mi taky nedovolili domácího mazlíčka nikdy. Dokonce ani rybičky. Mysleli si, že jsem nezodpovědná a hlavně coven byl na prvním místě. Stejně jako u tvé matky. (Ušklíbne se a pokrčí rameny. Takové řeči jí prostě vytáčeli. Každý by měl mít normální dětství a pokud chce domácího mazlíčka, tak proč ne? Jenže v covenu to nešlo. Ale teď rozhodně takový přístup nikdo z nich mít nebude. Coven je důležitej, ale ani u ní není na prvním místě. Pro ní jsou nejdůležitější přátele a rodina, i když už jí zbyla jen sestra a s tou se ani nevídá. Možná by jí mohla kontaktovat nějak. Přejde pak s Davinou do kuchyně a usadí se u jídelního stolu.) Musím uznat, že má Marcel dobrý vkus. A taky bych si od něj nenechala zařídit můj pokoj. Přeci jenom on není holka. (Tiše se zasměje. Rozhodně nemá nic proti Marcelovo vkusu. Líbilo se jí, jak to tu zařídil, ale vlastní pokoj si přeci jenom člověk chce zařídit vždy sám, když má tu možnost. Kývne pak jen hlavou, když se Davina zmíní opět o dárcích a odejde do pokoje. Sophie se zas zvedne ze židle a dojde si ke dveřím pro další dárky pro Davinu. Marcelovi bude muset dárek dát až někdy jindy prostě. Vrátí se zpátky a usadí se zas ke stolu. Davina se vrátí během okamžiku. Vezme si od ní celkem velkou krabici a hned se usměje.) Jsem si jistá, že budou. Těší mě už jen to, že sis vzpomněla. (Začne rozbalovat krabici a po chvilce už konečně kouká na věci, které dostala. Vezme si do ruky tílko a rozloží si ho na stole. Hned na to si pak vezme kalhoty a prohlédne si je. Musí se usmát. Rozhodně to byl její styl. Tílko bylo delší a volnější a ona nikdy nenosila upnutá tílka. Měla raději volné. Kalhoty zase upnuté. Zvedne hlavu a podívá se na Davinu. Jenže pak si všimne ještě malé krabičky, kterou k ní Davina přisunula. Vezme si jí do ruky a po rozbalení se podívá na řetízek s amuletem. Líbilo se jí to a to hodně.) Je to všechno nádherné. Děkuji Davino. (Ze široka se usměje. Opravdu jí to udělalo radost. Jí by teda udělal radost jen ten amulet na řetízku, ale nemohla si stěžovat.) Rozhodně ses trefila do mého vkusu. (Pousměje se a pak vytáhne z tašky, kterou má na zemi vedle židle jednu větší krabici, zabalenou do červeného dárkového papíru se zlatým vzorem a zavázané červenozlatou stuhou. Uvnitř krabice je ještě jedna menší, ale ta už není zabalená. V malé krabičce je náramek

a v té velké jsou šaty.)

*Jak zjistí, tak Sophie přesně ví o které barmance mluví. Pravda ještě aby nevěděla, když je to její zaměstnankyně. Ale zdá se, že ani ona s Marcelem o tom nemluvila, ale teď se alespoň dozvěděla, že jsou rozhodně přátelé. Tohle ji začíná být jasné, že to jenom přátelé s největší pravděpodobností nebudou. Musí to z Marcela nějak vytáhnout jenom si není přesně jistá, jak to jenom udělá. Přikývne několikrát hlavou a zdá se, že je zamyšlená. A taky, že je. Možná mu to prostě řekne narovinu a zeptá se ho, zda ji s tou Cami seznámí a nebo jí řekne něco o ni více. Vždyť to nemůže být jenom kamarádské, když ji i doprovází domů. Raději se zeptá přímo Marcela. Usměje se na Sophie, ale ještě na jednu věc se o té barmance zeptá.* A ona patří k nám nadpřirozeným? *Tohle se od Marcela nestihla dozvědět. Vlastně ji to tenkrát v baru ani nějak nezajímalo, zda je nadpřirozená bytost a nebo ne. Tedy alespoň si nepamatuje, že by se ho na něco takového ptala. Poté už se věnuje svému novému čtyřnohému příteli. Je tak ráda za něj. Ani neví, co je to přesně za rasu, ale upřímně jí je to jedno. Je naprosto úžasný akorát mu musí vymyslet to jméno. Nečekala, že by mohla dostat právě psa a teď bude těžké nějaké vhodné jméno vybrat takhle na rychlo. Zmíní se o tom, že předtím neměla příležitost si pořídit psa. Ušklíbne se nad slovy Sophie. Zdá se, že to takhle měl snad skoro každý. To opravdu si rodiče myslí, že jejich děti příliš rozptylují jejich zvířata? Dělají, jako kdyby měli obrovské povinnosti a na nic jiného se nemohli soustředit. Bohužel takhle to v covenu ale funguje. Žádné rozptýlení a musí být člověk pevně upjatý na tu jedinou a hlavně pro coven podstatnou věc.* Jako kdyby snad rybičky byly příliš velké rozptýlení. A to jsem myslela, že čarodějky mají většinou vztah ke zvířatům. A nebo prostě jenom naši rodiče ne. *Pokrčí rameny. Ani netušila kolik toho má se Sophie společného. Možná je škoda, že si takhle nerozuměly už dříve. Jenomže ne všechno je v životě tak, jak chcete. Je ráda, že teď už má klidnější život, kde si za své věci rozhoduje sama. Ano sice bydlí s Marcelem a on se o ni stará, ale má tady taky své slovo a Marcel moc dobře ví, že si nenechá do hodně věcí mluvit. Už nechce, aby jí někdo říkal co má a nemá dělat. Tohoto má už po krk. Přejede se Sophie do kuchyně a dělá si svoje. Stále si povídá se Sophie, i když při tom dělá něco jiného jako třeba to, že jim chystá snídani, kterou Sophie koupila. Uchechtne se při jejich slovech. Rozhodně se shodnou na tom, že Marcel má dobrý vkus.* A určitě by mi to tam nechal vymalovat nějakou křiklavou růžovou a nanosil by mi tam panenky, aby mi dal jasně najevo, že ještě nejsem dospělá. Něco takového by se mu podobalo. *Zasměje se. Vlastně věří tomu, že by to vážně udělal jenom proto, aby byl její pokoj pro ostatní přímo odstrašující. Tím by ji i dával najevo, že si myslí, že je na mužskou společnost příliš mladá. Proto ho raději držela od svého pokoje dál a nechala si to tam zařídit tak, jak chtěla ona. Poté odejde do svého pokoje pro dárky a za moment se vrátí. Položí je na stůl a posune je blíže k Sophie. Při jejich slovech se na ni jenom usměje. Brala to jako samozřejmost, jelikož je si s ní celkem blízká. Navíc kdyby to neudělala a dostala od ní dárky, tak by se cítila trochu trapně. Teď jen nervózně vyčkává, co na ně Soph řekne. Přeci jenom to pro ni byl trochu oříšek. Zvědavě ji proto pozoruje. Roztáhne rty do širokého úsměvu, když zjistí, že se to Sophie zamlouvá. Takže přeci jenom se trefila do jejího vkusu.* Nemáš mi za co děkovat. Jsem ráda, že jsem uspěla. *Usměje se o něco víc, pokud je to tedy možné, když ji Sophie začne předávat další dárky. Pro ni už obrovským dárkem bylo to, že dostala pejska. Vezme jako první tu větší krabici a rozbalí ji. Vytáhne z ní šaty a přejede po látce rukou, jako kdyby si je musela snad osahat. Dívá se na ně s údivem takovým tím údivem, když vidíte něco nádherného. Potom rozbalí i tu malou krabičku, kde je ten náramek. Vezme ho a ihned si ho nasadí na ruku. Usměje se zářivě.* Je nádherný. *Vydechne a prohlíží si ho. Za chvíli vzhlédne a zadívá se Sophie do tváře.* Děkuji moc, Sophie. Ty dárky jsou úžasné.* Opravdu jí udělala velkou radost a jde to vidět i na její tváři. Nakonec se ale zvedne ze židle a přejde k ní. Obejme ji na malý moment, než se zase odtáhne a vrátí se zpět na své místo. Oddělá potom ze stolu krabici se šaty. Vážně jde poznat, že Davina je z těch dárků přímo nadšená.*

(Sleduje Davinu, jak přemýšlí o Marcelovi a Cami. Není divu, že se o ně takhle zajímá. Chce prostě jen vědět s kým se Marcel stýká a zda to je vážné nebo ne. Být na jejím místě, tak to chce taky vědět. Zavrtí hlavou. Nepatří. Je to neteř otce Kierana. Ale ví o nadpřirozenu. (Zodpoví jí její otázku. Ani vlastně netuší, zda už se někdy setkali. No možná jí Davina viděla někdy, ale nemůže vědět, že to byla zrovna Cami. Jak tak sleduje Davinu a štěně, tak si je jistá, že lepší dárek jí sehnat nemohla. Kdyby ještě Marcel s Davinou bydleli v sídle, tak by jí ho těžko mohla koupit. Chudák pes by byl nejspíš ze všech upírů dost mimo a nevrlý, tedy za předpokladu, že by upíři ještě žili. Musel by být chudáček zavřený furt u Daviny v pokoji, kdyby nebyla doma, což by pro něj taky nebylo zrovna dobré. Dostanou se pak k rozhovoru o jejich rodičích. Byl to krutý fakt, že rodiče upřednostňovali coven před potřeby svých dětí.) Nejspíš si mysleli, že těch pět minut, co bych je krmila, bych mohla využít jinak. A co potom tu hodinu, kdy bych čistila akvárko? To už by asi nepřežili. To mají dobrý vztah ke zvířatům, ale generace našich rodičů prostě byla moc extrémní. Coven byl pro ně všechno. A pak se divili, že mě dováděli k šílenství a chtěla jsem pryč. (Vydechne a zavrtí hlavou. Zajímalo by jí, co by udělala Davina, kdyby tenkrát při Sklizni nezakročil Marcel a všechno by se povedlo. Její matka by pořád žila a Davina by se probudila za rok. Odešla by z města taky jako Sophie před lety nebo by zůstala a prostě by jen zpřetrhala všechny vazby k rodičům a ke covenu? Je si rozhodně jistá, že by covenu už nevěřila. Sedí u stolu a sleduje Davinu, jak připravuje snídani. Mezitím se jí předními tlapkami opře štěně o nohu a vzhlíží k ní. Sophie sklopí pohled a podrbe ho za uchem. Pak vzhlédne opět k Davině. Zasměje se.) A na dveře by ti ještě nalepil cedulku s nápisem „Klukům vstup zakázán.“ (Zavrtí hlavou s pobaveným výrazem. Dokáže si to úplně představit. Ale hlavně si nechce představovat, co by Marcel udělal, kdyby k Davině přišel mladý kluk z její školy, aby spolu udělali nějaký projekt nebo cokoliv. Jistě by museli sedět v obýváku a Marcel by je sledoval ostřížím pohledem. Nesměli by být u sebe více jak na metr. Obě pak dojdou pro dárky, které mají jedna pro druhou. Nejdříve si převezme dárky Sophie od Daviny. V jejím výrazu jde jasně poznat, že je za ty dárky ráda. Dalo by se říct, že i šťastná. A není to jen díky dárkům, ale díky všemu. Tohle jsou vlastně její první Vánoce a svátky, které strávila se svými blízkými a dostala celkem dost dárků. Chvíli se dárky ještě kochá, než je opět sklidí do krabice a odsune stranou, aby před sebou měla místo a pak předá další dárky Davině. Pozoruje ji s očekáváním, co na to řekne. Popravdě se moc nevyznala v tom, co dnes mladí lidé nosí, ale tyhle šaty se prostě dokonale hodili pro Davinu. K tomu ještě dokoupila náramek, který se hodil k těm šatům, ale mohla ho nosit i k jiným věcem. Usměje se, když Davina řekne, že je nádherný.) Nemáš vůbec za co. Jsem si jistá, že Marcel ti kupuje dost oblečení, ale jistě by tě nejraději viděl zahalenou od shora až dolů. (Trochu se uchechtne. Když se Davina zvedne a obejme jí, překvapí jí to. Objetí jí vrátí a u toho se usměje. Když se vrátí Davina ke stolu, vezme si Sophie do ruky čaj a trochu se napije. Nějakou chvíli si ještě povídají o Davině a škole, o Marcelovi. Také se chvíli baví o Sophiině novém baru, který je v rekonstrukci. Ještě zatím neví, kdy ho otevře, ale doufá, že brzy. Také se Sophie zmíní o té silvestrovské párty a rovnou Davině předá tři pozvánky. Dvě pro ni a někoho, koho by třeba Davina chtěla pozvat třeba kamarádku ze školy a třetí samozřejmě pro Marcela. Není si jistá, zda on tam někoho bude chtít pozvat, ale pokud je pravda, že se mu líbí Cami, tak tu tam zvát ani nemusí. Ta tam bude určitě. Mezitím dopijí čaj a sní snídanu, kterou Sophie donesla. Davina ji taky pak ukáže dárek od Marcela – obrovského plyšového medvěda. Sophie musí uznat, že ten dárek je přímo božský. Vyzkouší si hned, jak se na něm sedí. Klidně by na něm i usnula. Vrátí se pak zpátky do kuchyně. Skousne si dolní ret a chvíli na Davinu jen hledí. Musí jí prostě říct o Kaiovi. Odkládala to dnes už hodně dlouho, ale musí.) Davino. (Začne opatrně jen jejím oslovením. Zhluboka se nadechne.) Vídáš se s tím klukem z té párty? S Kaiem? (Povytáhne tázavě obočí. Raději pak přejde rovnou k věci, ať to nenatahuje.) Je nebezpečný. A neměla by ses s ním vídat ani s nám jakkoliv komunikovat.

*Pozvedne obě obočí a dívá se na ni celkem překvapeně. Věděla o tom, že otec Kieran má neteř, ale netušila, kdo přesně to je. A už vůbec ne, že pracuje v Rousseau's jako barmanka. Ale tak ona se nikdy o to příliš nestarala, protože neměla důvod. S otcem Kieranem si popovídala jenom párkrát a nikdy se nebavili o takových věcech a nebo snad o rodinných poutech. Takže Marcel randí pravděpodobně s člověkem. A možná je to pro něj dobře, jelikož je to něco normálního. Někdo, kdo není tak úplně zapletený mezi nadpřirozeno a řeší i normální věci, než jenom to jaké hrozby tady na ně čekají. Možná je to pro něj i jisté odreagování. Tohle dokáže velmi dobře pochopit, jelikož když se to tak vezme, tak Tim pro ni představuje to samé. Ačkoliv Tim nemá s nadpřirozenem vlastně vůbec nic společného. Cami má Kierana a určitě o tom, co se děje ve městě bude vědět. Tedy alespoň si to myslí. Jenom přikývne na její slova, že to bere na vědomí a dál už se k tomu nevrací. Marcel by pravděpodobně nebyl příliš rád, kdyby jeho vztahy takhle řešily se Sophie mimo něj. Dále se už věnuje svému novému mazlíčku ze kterého je nesmírně šťastná. Už se těší, až ho vezme na procházku ven a bude ho učit různé psí kousky. Jejich téma se přehoupne směrem k jejich rodinám, že to měly obě stejné co se týká domácích mazlíčků. Zamračí se u slov Sophie. naprosto ji chápe. Taky to takhle doma měla, akorát, že ona byla hrdá na to, že je vybranou dívkou do Sklizně a že představuje právě ona živel oheň. Bohužel to ale nevěděla, co to přesně obnáší. Měla popletenou hlavu, stejně tak jako všechny ostatní a nikoho neposlouchala. Kdyby se mohla vrátit do té doby, zřejmě by hodně rebelovala. Asi tak, jak rebeluje teď.* Já jsem potom už na domácího mazlíčka ani nemyslela. Pořád se všechno točilo okolo Sklizně a já měla myšlenky úplně někde jinde. Ale když jsem byla mladší, tak jsem chtěla psa nebo kočku. Ale jak už jsem řekla, tak hlavně má matka to považovala za rozptylování. Pravděpodobně mi nevěřila, že bych se vůbec dokázala o nějaké zvíře postarat a nakonec by to zbylo na ni. A to by byla jenom přítěž. *Neřekne právě nadšeně. Její matku nezajímalo nic jiného, než jenom hlavně její potřeby a potřeby covenu. A byla proto i klidně ochotná obětovat své vlastní dítě a to ona nikdy nebude moct překousnout, že něco takového jim udělali vlastní rodiče, že tohle vůbec dopustili. Ano, vrátili se, ale kde je teď Monique? Kde je Abigail a Cassie? Jediná ona tady zůstala. Přesune se společně se Sophie do kuchyně a začne jim dávat snídani na talíř a dá taky vařit vodu na čaj, který připraví už do hrníčků. Zasměje se hlasitěji při její poznámce a ohlédne se za ní.* Divím se, že to tam nemám i tak. *Rozhodně by Marcel žádného kluka do bytu nepustil a pokud ano, tak by ho musel sledovat na každém kroku a ona by musela sedět na druhé straně místnosti, než on. Což je trochu směšné, ale Marcel je prostě až moc ochranářský. Předá si poté se Sophie dárky a nejenom, že je nadšená z toho, že se líbily Sophie, ale taky je nadšená z těch, co ještě dostala. Ty šaty jsou prostě perfektní a i ten náramek je úžasný. Jde na ní vážně poznat, jak moc za to je vděčná. Tohle jsou rozhodně její nejlepší Vánoce. Uchechtne se po chvíli.* Jo, to je pravda. Dostala jsem několik šál a můj šatník se přímo rozšířil. Ale myslím si, že si nechal poradit a sám to všechno nekupoval. I když zase Marcel má dobrý styl, co se týká oblečení. *Usměje se na ni. Tak on nikdy nechodil oblékaný špatně a má i sladěné oblečení. Nechce ho zase v tom podceňovat jenom proto, že je chlap. Zvedne se a obejme Sophie. Je to vlastně poprvé, co něco takového udělala a obzvlášť u ní. Od doby, co se událo to s tou Sklizní měla takhle blízko jenom k Marcelovi a opravdu se jí do srdce nedokáže dostat jenom tak někdo. Sophie je druhý člověk ke kterému našla cestu a pustila ho dovnitř. Odtáhne se a usadí se ke stolu. mezitím, co si se Sophie povídá a "pomlouvají" Marcela a baví se o škole, tak u toho i snídá. Nezapomene ji taky ukázat pár fotek, co nafotili ze Štědrého dne. je i hodně nadšená z toho, když se dozví, že rozšiřuje svůj podnik. Netušila, že jí to všechno funguje až takhle dobře. Ale je za to ráda a popřeje jí mnoho úspěchů do budoucna. Pokud to tak půjde dál, tak kdo ví? Možná bude mít nejlepší cateringovou firmu ve městě a to už by byla vážně pocta. Poděkuje jí za ty pozvánky a usměje se. Určitě to bude velká party, když je to ještě k tomu silvestrovská. Vůbec ale netuší, koho by tam měla vzít sebou. Ani neví, zda by tam měla jít, co kdyby se tam náhodou objevil Kai? Nepotřebuje ho vidět znovu, vlastně ho nechce vidět. Jde poté ukázat Sophie plyšového medvěda a musí se zasmát, když si taky vyzkouší to jak se na něm sedí. Je to naprosto pohodlné. Přizná se, že v něm už jednou usnula, když četla jednu knihu. Vrátí se s ní do kuchyně a dopije už tak svůj studený čaj. Všimne si toho, že Sophie o trochu zvážnila a právě teď netuší, co se děje a nebo co přijde. Při jejím oslovení trochu svraští obočí. Zdá se, že jde o důležitou věc a o nic příjemného. Což se stane pravdou, jakmile se zmíní o co přesně jde. Nadechne se zhluboka. Nelíbí se jí, že ji někdo říká co má a nemá dělat a nejhorší na tom je, že se o tomhle už stihla přesvědčit sama. Ačkoliv ví o čem Sophie mluví, tedy alespoň co se týče toho nebezpečí tak předstírá, že je tím šokovaná. Nesmí dát vůbec najevo, že se s ním už setkala a nechala se jím oblbnout. Nesmí se prostě nikdo nic dozvědět, rozhodně ne teď. Nakloní halvu do strany a polkne. Podívá se do stolu.* Mohu tě ujistit, že s ním nejsem v žádném kontaktu od toho vánočního večírku. *Nechce jí lhát, ale nemá na výběr. Navíc není špatná ve lhaní, takže nemá vůbec pochyby o tom, že by jí to snad Sophie neměla věřit. Podívá se znovu na ni.* Jak to víš, že je nebezpečný? Dozvěděla ses o něm něco? *Zeptá se zvědavě, ale tohle ji opravdu zajímá. Netuší, jak se Sophie o něm dozvěděla a bůh ví, co ten idiot provedl.*

(K tématu Cami a Marcel už se nijak nevyjadřuje. Řekla jen Davině, co chtěla vědět, ale podrobněji to nerozebírali. Nejspíš by to oboum nebylo příjemné, kdyby se pak dozvěděli, že se o nich takhle bavily. Možná by to brali jako pomlouvání, což rozhodně nedělali. Obě byly jen zvědavé a Davina nejvíce. Pak se věnují hovoru o covenu a jejich rodinách. Obě na tom byly  vlastně stejně. Jejich rodiny jim nedovolali skoro nic. Na prvním místě byli záležitosti covenu a magie. Jenže Davina pochopila až déle, co je coven zač. Sophie se bouřila proti systému už dříve. A když jí bylo stejně jako Davině, tak odmítala jakoukoliv spojitost s covenem. Chtěla normální život, normální přátele. A taky ho měla, ale jen na malou chvíli denně. Jakmile přišla domů, tak se to na ní sesypalo ze všech stran. Rodiče jí hučeli do hlavy a sestra se jí snažila přesvědčit, ať poslouchá, že to pro ni vše bude lepší. Ale jak by taky mohlo?) Kolem Sklizně byl opravdu povyk. A to jsem tu vlastně ani nebyla od toho rozhodnutí. (Jak by to vše asi vypadalo, kdybych přijela, až po Sklizni? Vlastně to věděla moc dobře. Sklizeň by se povedla a všechno by bylo teď při starém. Starší by byla furt Bastiana a Agnes. Coven by byl stále krutý a měl by naprosto jiná pravidla než teď.) Jaký byl vlastně tvůj otec? Myslím, že jsem ho snad ani nikdy nepoznala. Tvou matku ano. Ta se ráda angažovala ve věcech covenu. Asi tak stejně jako ta má. (Díky bohu, že už je mrtvá. Nebyla to hezká myšlenka a ona to věděla. Ale jak by mohla mít ráda člověka, který jí nikdy nebral jako dceru, ale jako dalšího člena covenu, který neposlouchá. Její sestra byla také věrná čarodějka, ale Monique milovala celým svým srdcem. Jenže po Sklizni bylo všechno jinak. Ona musela odejít. Pak se sice vrátila, ale zas odešla. Už ani neví proč. Možná to je tak lepší. Ale občas by prostě potřebovala svou starší sestru, svou rodinu. Někdy si připadá sama a teď obzvlášť, když nemá ani Genevieve. Ano, Gen tu byla, ale stranila se jí kvůli jejími upírství. Je ráda, že se pak baví o něčem jiném a více radostném. Tiše se zasměje. Už se mohla přesvědčit o tom, že Marcel je hodně ochranářský. Mladé holce to je jistě na obtíž, ale ona to chápala. Sama byla dost ochranářská vůči Kate a to už byla dospělá a ani jí neznala tak dlouho jako Marcel Davinu. Jenže to byla dcera Genevieve, měla ji ráda a tak nějak měla potřebu ji chránit. Po předání dárků má radost z těch, které dostala, ale má radost i za Davinu. Hlavně při pohledu na ní a malé štěně, které stále cupitá za ní, jako by cítil, že ona je jeho nová panička.) Marcel má rozhodně dobrý vkus na oblečení, ale není holka. (Navíc Davinu bere jako dceru a otcové vždy kupují svým dcerunkám oblečení, které na nich chtějí vidět oni a ne ony samy. Třeba takovou mini sukni nebo krátké tílko by jí rozhodně Marcel nekoupil. Když jí Davina obejme, opravdu jí to překvapí, ale příjemně. Je ráda, že spolu mají takovýhle vztah. Ne vždy to mezi nimi bylo dobré, ale nakonec všechno vyřešili a našli si k sobě cestu a za to je opravdu ráda. Pak si jen povídají. Prohlédne si fotky, které nafotili Davina s Marcelem na Štědrý den. Vypadá to, že se hodně bavili. Poděkuje jí pak, když jí popřeje mnoho úspěchů do budoucna s firmou a bary.  Sama doufá, že jí všechno vyjde, jak chce. Pak se přesunou do pokoje, kde obdivuje Sophie velkého medvěda. Zasměje se, když se dozví, že na něm už Davina usnula. Je opravdu pohodlný, takže tomu i věří. Pak se vrátí do kuchyně a Sophie přemýšlí, jak jí říct o Kaiovi. Nakonec to prostě nějak řekne. Vidí na Davině šokovanost a to ji utvrdí v tom, že se s ním opravdu od té párty neviděla. Oddychne si pak lehce. Pak jí o tom přesvědčí i slovy. Doufá, že ji Kai nikdy nevyhledá. Znovu se zhluboka nadechne. Měla by Davině říct všechno? Jenže pokud jí to neřekne, tak by jí nemusela věřit, že je nebezpečný.) Před tou párty zabil Cami. Proto se tam neobjevila. Byla chráněná kouzlem, takže se pak probudila a mohla mi to říct. Hledal nějaký magický předmět. Nejspíš ho bude hledat teď u nás. Ale hřbitov je chráněný kouzlem, takže se tam nedostane, pokud ho někdo z covenu nepustí. Před pár dny se opět zastavil u Cami. Tam jsem se konečně dozvěděla, jaké má schopnosti. Nemá svojí vlastní moc, ale dokáže jí čerpat od někoho jiného. (Kousne se do rtu. Řekla to všechno hodně stručně, ale to nejdůležitější řekla. Rozhodně se nikomu nebude zmiňovat o tom, že je to ještě bratranec Cami. To už nebylo pro ostatní důležité.)

*Moc dobře si pamatuje na to jak Sophie byla proti Sklizni. Jako kdyby to bylo včera, když přiběhla za nimi a začala mluvit o tom, že je to naprostý nesmysl a chtěla Monique z toho dostat. Ale nikdo jí samozřejmě neposlouchal, nikdo ji ani nechtěl poslouchat. všechny byly tak nesmírně hrdé na to, že si právě vybraly je k něčemu tak velkému a důležitému. Tedy alespoň takhle to bylo řečené jim. O těch nejdůležitějších věcech se jim nikdo nezmínil a měli k tomu samozřejmě důvod. Akorát by je to všechny vyděsilo, že musejí zemřít a nikdo by nic takového nechtěl podstoupit. Stále má před očima to, když viděla, že podřezali hrdlo Abigail, potom Monique a nakonec i Cassie. Pamatuje si, jak tam Sophie přiběhla, pamatuje si moc dobře na všechno a nejraději by to vytěsnila všechno z hlavy. Jenomže nemůže. Tenhle zážitek jí dělá takovou jaká je. A jak to nakonec dopadlo? Vedlo to zase k jejich smrti. Tento coven je příšernost sama o sobě. Tedy alespoň byl, dokud si ho nepřevzala Sophie. věří tomu, že nic takového ani hodlat nedělá. Možná předtím ji nevěřila, ale teď už rozhodně ano. Překvapí ji, když se jí zeptá na otce. Je to první člověk, co se ji takhle ptá na otce, protože on se nikdy tak nezapojoval do věcí covenu jako její matka a proto by se dalo říct, že byl téměř nevýrazný. Nadechne se zhluboka.* On...byl takový tišší typ. Držel se spíše v ústraní a nechával raději mluvit mou matku. Stranil se ostatních dalo by se říci, tedy alespoň co se týče jeho společenské části. Nikdy příliš nekomunikoval moc s ostatními, co jsem si všimla. A pokud se ptáš rovnou na můj vztah s ním tak rozhodně nebyl tak komplikovaný jako s mou matkou. Byl lepší o moc lepší, ale ne, že by mi zase příliš mnoho věcí říkal. U nás bylo všechno jedno velké tajemství dalo by se říct. *Pokrčí rameny. Ani vlastně neví, kdo a co přesně její rodina je. Vždyť jí ani neřekli o té rodinné hrobce a přitom o tom bůh ví kdo všechno ví. Nikdo jí nic neřekl, vůbec nic. Ani její matka, která byla ochotná ji zabít a ani její otec, který raději nic neříkal a dělal si své věci o kterých neměla ponětí. Nedá se říct, že by se o své rodině zrovna ráda bavila, protože nebaví se o nich ráda. Její opravdová rodina je Marcel, on ji chrání a dává ji to, co jí oni dříve nedávali, nenechali ji žít životem, který chtěla a místo toho z toho udělají jeden velký guláš. Nemá jim být ani za co vděčná. Samozřejmě, že je milovala, nejde říct, že by své rodiče nemilovala. Ale krev není všechno, tohle už dokázala zjistit. Zjišťuje, že snad všechny matky byly na tom stejně a chtěly jenom to jedno. Ani Sophie to neměla příliš jednoduché a to ani s její sestrou. Byly s Monique nejlepší kamarádky a tak je jasné, že o jejich rodině něco málo věděla. Teda věděla spíše to, co Monique chtěla, aby ona věděla. Koneckonců je to stejně už všechno minulost a ona je ráda, že je to už minulostí. Nechtěla by to prožívat znovu. Rozhodně by dnes tady neseděla a nebydlela by s Marcelem. Musí říct, že dnes má pravdu dobrou náladu a tohle ráno je příjemné. Všechny ty dárky a konverzace se Sophie a taky její štěněcí kamarád. Rozhodně je nad míru spokojená. Přikývne souhlasně na její slova a musí se zasmát. Ano, Marcel má vážně dobrý vkus a musela to uznat i Sophie. Dále ji ukáže své vánoční dárky od Marcela a vrátí se s ní nazpět do kuchyně. Po snídani nádobí ještě neuklízí, to si nechá na potom až Sophie odejde. Rozhodně má dnes už plán na celý den. Bude se věnovat tomu rozkošnému štěněti. Bohužel jejich konverzace se poté stočí někde, kde vůbec nechtěla. Opravdu to poslední, co by chtěla je hovořit o Kaiovi, ale pravděpodobně se tomu nemohla nějak vyhnout. Nemá ráda, když jí někdo říká co má a nemá dělat. Nenechá si už mluvit do života, ale především ji právě teď nejvíce vadí to, že musí lhát. Nejde to ani jinak. Akorát by tím ohrožovala život Tima a nedokáže si představit, že by se mu něco stalo. Nechce ho vystavovat nebezpečí. Pro lidi které miluje by udělala všechno jenom aby je ochránila. Zpozoruje na Sophie, že jí ta lež pravděpodobně prošla. Což je pro ni jenom dobře. Zaposlouchá se do jejich slov a teď se ji na tváři objeví naprostá šokovanost a znechucení. Takže on zabil Cami. Tu, kterou Marcel hledal a na které mu pravděpodobně záleželo. Obyčejného člověka prostě zabil. Věděla, že Kai je psychopat a naprostý blázen, že mu nedělá problém někoho zabít, když chtěl zabít i ji, ale tohle ji rozhodně šokovalo a teď Sophie rozhodně neměla jediný důvod k tomu si myslet, že by snad s Kaiem chtěla být nějak v kontaktu. Uleví se ji za to, že je naživu díky ochrannému kouzlu. Ta holka teda měla velkou kliku, že ho měla na sobě jinak by teď byla mrtvá. Otce Kierana by to jistě zničilo už jenom proto, že přišel i o svého synovce. Začne se cítit provinile, protože je to její vina, že Kaie pozvala na hřbitov a Sophie o tom nemá ani tušení. Ona ho dokonce dovedla i do jejich hrobky, kde našel ten předmět, který hledal a teoreticky je mu k ničemu. Zabil Cami jenom proto, že hledal ten předmět, který byl u ní a zemřela naprosto zbytečně. Je z něj ještě více znechucená a znechucení se ji i jeví na tváři. Pozvedne obočím při zmínce, že se zastavil opět u Cami. Proč tam znovu byl, když už to našel? Nedávalo jí to smysl, ale vůbec žádný. Kdyby tak Sophie věděla, že ona už sama ví, co Kai dokáže. Bohužel musí předstírat, že se to dozvěděla teprve až teď. Chvíli nic neříká, dává tomu čas, aby to vypadalo, že se z toho potřebuje vzpamatovat. Po chvíli však promluví.* Můžeš si být jistá, že s ním nehodlám být v žádném kontaktu. Cami je mi samozřejmě líto, ale proč se za ní vracel, když ji zabil? *Tohle by ráda chtěla vědět.* Jak je vůbec možné, že dokáže čerpat vlastní moc? No...on se mi vlastně tenkrát zmínil o tom. Tedy jenom řekl, že ji může cítit v rukou. *Pokrčí rameny. Tohle přece říct mohla. Nebylo to tajemstvím a navíc to nemá nic společného s tím, co se stalo potom. Vezme si potom štěně do náruče k sobě.*

(Sklizeň. Nevzpomíná na ni ráda, ale občas se prostě k tomuhle tématu s někým dostane nebo si na to vzpomene i sama. Občas pak přemýšlí, zda by to bylo lepší nebo horší, kdyby prostě jen mlčela a Marcel by to nepřekazil. Něco by možná bylo lepší a něco horší. Není si ani jistá, zda by si pak předci vyžádali smrt toho dítěte, tudíž ani neví, zda by Monique žila. Ale její sestra by tu byla. Jenže minulost nemohla změnit. Neexistovalo žádné kdyby. Proč všechno nemohlo být jednoduché? Proč museli žít v tomhle chaotickém životě plného nadpřirozena? Nejraději by teď ležela na nějaké pláži a popíjela koktejl. Neřešila by nějaké problémy a nevzpomínala na traumatické vzpomínky. Ne že by jí společnost Daviny byla nepříjemná, právě naopak, ale občas neuškodí odjet pryč z New Orleans a užívat si života a měst jiných států. Pak se zeptá na Daviny otce. Opravdu ji zajímá, jaký vlastně byl. Nikdy o něm neslyšela a snad ho ani neviděla a pokud ano, tak nevěděla, že to je otec Daviny.) Takže kdyby nebylo tvé matky, tak by jsi měla normální život. Zajímalo by mě po kom jsi taková jaká jsi. Vlastně ani sama nevím po kom jsem já. Možná po dědovi, toho jsem nepoznala nikdy. (Pokrčí rameny a zamyslí se. Teď jí to tak nějak vrtá hlavou. Oba její rodiče byli přísní a věrní mágové covenu, dokonce i její sestra, i když ta přísná na svou dceru nebyla. Jenže Sophie nebyla nikdy zrovna věrná čarodějka a nevěřila. Možná opravdu měla spíše geny po dědovi nebo možná po praprarodičích? Kdo ví. Po rodičích rozhodně není. Možná trochu, ale jejich vlastnosti využívá jinak než oni. S Davinou se jí povídá opravdu hodně dobře, i když ne vždy probírají šťastná témata. Davina je sice ještě mladá dívka, ale na její věk je hodně vyspělá. Je to rozumná holka, která přemýšlí někdy jako dospělá. Sophie jí ani nemůže brát jako dítě, kterým teoreticky ještě je nebo by měla být. Měla by si užívat své mládí, dokud to jde, ale tady to prostě nešlo. Člověk si nemohl užívat života a odvrátit zrak od všeho, co se tu děje. Vždycky se nějakým způsobem stalo, že do toho všeho byl nakonec člověk zatažen. A jak se taky stává konverzace nejde udržet jen u příjemného tématu. Musela jí prostě říct o Kaiovi, aby si na něj Davina dávala pozor. Nechtěla jí rozhodně říkat, co má dělat a co ne. Bylo to spíš takové upozornění. Sophie prostě jen měla starost. Sleduje Davinu, když jí říká, co Kai udělal. Vidí na její tváři znechucení. Doufá jen, že si bude opravdu dávat pozor, aby jí Kai nevyhledal a něco neprovedl.) Nechci ti říkat, co máš dělat nebo ne. Chci jen, abys byla opatrná. Nechci, aby se ti něco stalo. (Řekne starostlivě a starostlivost jí jde vidět i ve výrazu.) Vlastně ani nevím. (Pokrčí rameny. Pravdou bylo, že to nevěděla, ale možná jen tušila. Neví, zda byl Kaiovo důvod k návratu jen oznámení jejich příbuzenského vztahu nebo chtěl ještě něco dalšího. Jenže tohle Davině říkat nechtěla. Tohle byla věc Cami a ne její.) Zdá se, že není plnohodnotný čaroděj. Někdy se stane, že se narodí dítě čarodějům naprosto bez vlastní moci nebo jen s nějakými schopnostmi. On má schopnost čerpat moc od jiných. Ale ne trvale. (Pokrčí rameny. Ještě to zcela moc nechápe všechno, ale začíná to chápat. Ale kdo ví, zda má Kai ještě nějakou jinou schopnost. Ještě nějakou chvíli si s Davinou povídá, ale ke Kaiovi se už moc nevrací. Někdy v poledne Sophie vzdá čekání na Marcela a usoudí, že by měla jít. Přeci jenom ještě měla nějakou práci, které se musela věnovat. Rozloučí se s Davinou a nakonec odejde zpátky do svého bytu i s dárky, které dostala od Daviny. Doma ještě zařizuje poslední detaily k té párty a k večeru odejde dolů do baru, kde zaskočí za Jacka a obsluhuje za barem, zatímco on odejde domů za svou rodinou. Pozdě v noci se konečně dostane do postele a usne skoro hned. Další den se vzbudí až někdy v poledne, ale z postele ještě nevstává.)

*Pousměje se mírně. To byla otázka, která ji taky zajímala a ptala se sama sebe na to po kom tedy byla? Po otci a nebo spíše po matce? Vydechne dlouze.* Já bych řekla, že jsem spíše po otci. Ono byly dny, kdy jsem se v něm opravdu viděla a nebo jak říkáš, tak jsem možná i po dědovi. *Pokrčí rameny. Vlastně ani ona příliš neznala rodinu Sophie. Možná tak jenom z pohledu Monique dalo by se říci, ale jinak o nich příliš nevěděla. A více byla se svou matkou, než s otcem protože to její matka ji právě ke všemu vedla a otec spíše je v tom nechával, ale je pravda, že uměl taky dávat najevo to, když se mu něco nelíbilo a dělat si věci podle sebe. Nikdy moc nerozuměla jejich vztahu. přišlo jí, že oba byli na jiné vlně a ne příliš pro sebe vhodnými partnery. Teď když nad tím tak přemýšlí, tak si uvědomuje spoustu věcí, které předtím neviděla.* Možná jsem po tobě a to nejsme příbuzné. *Uchechtne se u toho. Samozřejmě, že je to jenom vtip. Ale přišlo jí to vlastně vhodné. Chtěla trochu odhlečit situaci a když si to tak vezme, tak vlastně Sophie je taky vzpurná a rebeluje stejně tak jako ona. To je ale tím, že obě toho zažily dost na to, aby něco takového dělaly. Raději se o tom dále už bavit nechce. Možná Sophie jednou vylíčí o své rodině toho více, než dnes. Když se zaměří na téma Kai, tak jí to není příjemné už jenom proto, že ji musí lhát. Nikdy ji nedělalo problém lhát, ale nechce to dělat u lidí, které má ráda. Jenomže nemá příliš na výběr. Je ráda, že Sophie má vlastně o ní takovou starost i přes to všechno. Tohle ji těší a její slova bere na vědomí.* Já vím...jen...to je ve mě. Pokaždé když mi někdo něco takového řekne mám pocit, jako kdyby mi tím říkal, co mohu a co ne. *Vlastně dá se říct, že je v těchto slovech skrytá i jakási omluva za to, že to hned bere špatně. Jenomže po té Sklizni to bylo pro ní takového, že musela dělat to, co jí Marcel řekl. Byla zavřená na půdě jako nějaký blázen, který se musí ukrývat před světem a dělala to, co ani nechtěla. Má to v sobě zafixované a všechno chce čas, aby se toho nějakým způsobem zbavila. Přikývne potom na to, že netuší, proč se vrátil. Pokud se s ním ještě uvidí, což předpokládá, že uvidí, tak se ho rovnou zeptá. Rozhodně nehodlá mlčet a taky se vyjádří ohledně toho, že zabil Cami. Možná je nezná, ale pro Marcela jistě hodně znamená a je to navíc zaměstnankyně Sophie. Tohle překračuje vážně hranice, ale bohužel on zrovna žádné nemá.* Což ho asi přivádí tady k nám, aby si navrátil čarodějnické schopnosti, ne? Nebo nějaké ukradl. *Vlastně to všechno věděla a tom na to bylo asi to nejhorší. Ne, nejhorší na tom je to, že musí předstírat, jak nic neví a ještě k tomu lhát. Až se na to přijde a ono se na to jednou přijde, tak bude mít zase hodně toho k vysvětlování. Poté si ještě povídá se Sophie a když usoudí, že je čas odejít, tak ji doprovodí ke dveřím a rozloučí se s ní. Nezapomene jí ještě jednou poděkovat za dárky. A potom už se zbytek dne věnuje svému domácímu mazlíčkovi, kterého si hned i první noc vezme sebou do postele, aby spal vedle ní. Nejhorší je, že ještě nepřišla na jméno a takhle ho opravdu rozmazluje, když spí vedle ní a ne v pelechu. Ale pro jednu noc to snad nemůže vadit. I přes to, že neprobírala se Soph jenom dobrá rémata, tak si ten den naprosto užila a je jí za to vděšná a hlavně za toho nového mazla.*

(Několik dní po Vánocích strávil doma, sezením u televize pozorováním seriálů, které stojí za nic. Byl na sebe naštvaný, že trávil svůj čas, tak jak ho trávil. Mohl přece pobíhat někde venku, hledat nové lidi, které potřebuje. Mohl dělat mnohem víc, ale on zlenivěl. Asi to bylo tím, že se přestěhoval ze sídla, kde se pořád něco dělo a on ani neměl čas sledovat televizi. Jenomže on teď bydlí v malém bytě, kde jeho jediný problém je, že došlo jídlo a nebo pauza seriálu Arrow. Možná tuhle pauzu potřeboval. Za tu dobu, co seděl u televizi, si hodně uvědomil. Nejenom to, že na tom gauči prosedí důlek ale i to, že je na čase něco zase dělat. Bylo snad 26. prosince, kdy se rozhodl, vstát z gauče. Vyrazil do města, procházel tmavými uličkami. Místy, kam skoro nikdo nechodí. Trávil ve městě hodně času, hledal lidi. Adepty na post, který je pro něho důležitý. Snažil se znovu obnovit svojí armádu. Armádu, která je pro něho tak důležitá. Každý den tam strávil několik hodin, nejdříve je zkoušel. Potom přešel na trénink. Trénoval jejich odolnost, jejich oddanost. Ubytoval je ve starém opuštěném skladišti za řekou. Bylo to jejich místo. Místo, kde mohl být se svým novým lidem. Byla tam s ním i Gia, za tu dobu se s ní docela dobře seznámil. Poznal jí, poznal vesměs všechny. A oni zase poznali jeho. Bylo to jako dřív. V dobách, kdy na místě Gii byl Thierry. V době, kdy on vládl městu a měl všechno. Kdy měl svoje upíry, Davinu, město. Jenže teď je rád za to, co má. Za Davinu, jeho lidi, to hrozné skladiště. A to místo mu dodalo energii. Domů se vždycky vracel s úsměvem na tváři. Davina začala být docela podezíravá, ale jemu to nervy nedrásalo. Většinou jí řekl, že trávil čas v hospodě. Nechtěl jí zatěžovat tím, co dělá. Chtěl si to nechat jenom pro sebe. Takhle prožíval své dny, dokonce ani moc nechodil do hospod. Bylo to docela zvláštní, ale ani se mu tam nechtělo. Možná jen do jediné a to do Rosseaus. Občas nenápadně chodil okolo a zrovna  v dobách, kdy měla šichtu Cami. Procházel okolo baru asi šestkrát jenom, aby mohl vidět Cami. Připadal si jak puberťák, mohl jít normálně dovnitř, ale ne. On jí raději pozoroval zpovzdálí. Dneska je 31. prosince a on výjimečně tráví svůj čas doma. Nesedí ale u televize, ochutnává svůj dárek k Vánocům. Svoje výborné pití, které dostal od Daviny. Vlastně se jí ani nezeptal, jak to, že jí ho prodali. Raději se jí ptát nebude, ještě by mohl přijít na něco, co ani vědět nechce. K večeru se spolu s Davinou vydali na večírek, který pořádá Sophie. Napadlo ho, že by jí konečně mohl předat dárek, který pro ní má. Vzal tedy dvě malé krabičky a dal si je do kapsy. Zamířil spolu s Davinou na ten večírek.)

*Sms pro Marcela.*

kód:

Ahoj Marceli. Ráda s tebou zajdu na jazzový koncert. Jsem ráda, že na mě tak myslíš ohledně mého odpočinku. Vlastně ho i potřebuji a bude fajn strávit čas i někde mimo naše byty. V kolik se sejdeme a kde? - Cami

(Odpověď Cami.)

kód:

Super, vyzvednu tě v sedm u tebe. -Marcel.

*Sms Marcelovi.*

kód:

Dobře, budu se těšit. - Cami

*Sms Marcelovi.*

kód:

Za to budeš čekat přede dveřmi dokud se nenachystám. Ale dobře. - Cami

*Sms Marcelovi.*

kód:

Hahaha, dobře. - Cami