Marcel's and Davina's Flat

(sms Davině)

kód:

Ahoj Davino, můžeš se zastavit u mě doma?

*Sms Marcelovi.*

kód:

Ahoj Marceli. Dnes spím u jednoho kluka...haha, dělám si srandu. Přespím u kamarádky, přijdu domů zítra. - Davina

(Odpověď Davině.)

kód:

Hlavně nezapomeň na kondomy, vychovávat dalšího malého čaroděje nechci. A užij si to. -Marcel

(Už se nějak nevyjadřuje ke kauze Marcel jako stalker. Pouze se usměje a začne jí pozorovat, jak si dělá svoje věci. Upije trochu ze své sklenky a pak se jí zeptá, zda by u něho doma nechtěla přespat. Samozřejmě by nespala někde na gauči. Nejlepší by bylo, kdyby spala u něj v posteli. V jeho obětí. Následně utrousí poznámku o Dav. Cami muselo přijít zvláštní, že to bere takhle v pořádku. On to bere v pohodě, ale jenom protože moc dobře ví, jaká Davina je. Ona není ten typ, který by skočil do postele s nějakým neznalým a pitomým klukem. Ona je inteligentní a neudělala by takovou blbost. Tak proč by to měl brát tak vážně? A navíc je lepší si z takových věcí si dělat srandu.) Davina je víc než to. No nejen že by by proti tomu byla, ona by byla hrozně naštvaná. Věnovala by mi ten její krásný, naštvaný pohled a pak by utrousila nějakou poznámku, aby ublížila mé osobě. (Říkal to velmi potěšeně. Byl rád, jaký vliv na Davinu měl. Ona by udělala přesně to, co by udělal on. Nebrala by si to moc k srdci, spíše by to vzala s humorem, ale rozhodně by chvíli hrála naštvanou. Rychle zaplatí za Cami a pak s ní vyjde ven. Chvíli čeká, než zamkne a hned, jak se na něho otočí, tak se na ní "vrhne" a políbí ji. Při polibku nezapomněl zavřít oči a užít si ho. Sice byl krátký, ale rozhodně byl skvělý. Chytl jí za ruku a vydal se s ní k němu do bytu. Připadal si jako zamilovaný, normální, ne-upírský člověk. Všechno se teď zdálo v pohodě jako, kdyby snad byli pár. Celou cestu měl úsměv na tváři a povídal si s ní o všem možném. Vejde spolu s ní do bytu, rozsvítí velké světlo. Klíčky položí na linku, odhodí bundu na věšák.) Tak snažil jsem se. Ale ne spíše je to zásluha mnoha dekoratéru. (S úsměvem na tváři odpověděl na její slova. Přejde s Cami do obýváku, ukáže na gauč, aby se usadila. Odběhne do svého pokoje, zamíří k  jeho výstavní skříni, ve které jsou nejenom fotky, různé blbosti a pak taky nějaké flašky. Vezme flašku Jacka Danielse, kterého dostal od Daviny. Doběhl do kuchyně, kde si vzal dvě sklenice a vrátil se s nimi a s flaškou ke Cami. Usadil se na gauč, skleničky položil na stůl a začal do nich nalévat alkohol. Jednu přesunul blíže ke Cami a druhou před sebe. Otočil se na Camille a sladce se na ní usmál.) Tak co mi o sobě ještě povíš? (Zeptá se jí a pak se k ní nenápadně přisune. Pohledem jí téměř svléká a na tváři má takový šibalský úsměv. Naklonil se k ní a políbil jí, nebyl to krátký polibek. Tentokrát ho prodlužoval, tak dlouho jak to bylo příjemné. Byl velmi vášnivý, nakonec se od Cami odtáhl a vypil obsah skleničky. Vstal z gauče, podal jí ruku, aby se ho chytla.) Chceš něco ukázat? (Zeptal se jí s tajemným úsměvem a v hlavě si dodal "Třeba můj poklad?". Jasně, že teď neměl na mysli opravdový poklad. Na mysli měl něco, něco mnohem lepšího. Krátkým krokem došel do svého pokoje, který je krásně osvícen jak měsícem tak i pouličními lampami. Přitáhl si Cami k sobě a na nic nečekal. Rukou jí chytl za bok a natlačil si jí k sobě. Smazal tak veškerý prostor mezi nimi. Zavřel oči a naklonil se k ní, spojil s ní rty a vášnivě jí políbil.)

*Musí se usmát nad jeho slovy o Davině. Určitě by ta holka nebyla ráda, žer se o ní tak baví a dokáže si představit její výraz, i když vlastně nemá sebemenší ponětí o tom, jak vypadá, když je naštvaná. Kdyby se na to zeptala svého bratrance, tak by jistě usoudil, že je i přesto velmi roztomilá a možná ještě víc roztomilá, když je naštvaná. Nemusí ho znát příliš dobře a nebo příliš dlouho na to, aby dokázala už sem tam odhadnout, co by udělal nebo řekl. Ještě, že Marcel nemá tušení jak o Davině mluví. Pravděpodobně by se bál ji někde vůbec pustit, aby ji on neotravoval. To už zase ale přemýšlí o něčem naprosto jiném a tak to nechá být. Místo toho řekne to, co hned měla na jazyku.* Tvé osobě jde vůbec ublížit? Takový egoista jako ty. *Usměje se na něj pobaveně. Rozhodně si nemyslí, že by šlo snad jeho osobě nějak slovně ublížit a pokud ano, tak by to neudělala určitě Davina, která ho má ráda. A taky by to muselo být i jiné téma. Pak už se vydají společně z baru pryč působící jako pár, když se drží za ruce a taky to má co dělat s faktem, že ji Marcel jen tak zničehonic políbil. Ani nějak nad tím vším nepřemýšlí. Možná by si měli o tom jejich vztahu jednou promluvit, ale ne dnes večer. Přijde s ním domů a odloží si ihned věci, přičemž se porozhlédne okolo a nezapomene jim to pochválit. Otočí se na něj s polo úsměvem na rtech a přikývne.* Jistě...někdo jako ty si je může dovolit. *Ne, že by ona nemohla, ale neplýtvala penězmi, které buď zdědila nebo vydělala a ušetřila. Nebyla na tom finančně špatně, ale střádala prostě do budoucnosti a teď se jí peníze obzvlášť hodí, když má na krku Kaie, kterého nejenom živí, ale kupuje mu všechno potřebné. Už i dokonce přemýšlela, že by mu zřídila vlastní účet, na druhou stranu si nic takového nezasloužil. Přijde s ním do obýváku a usadí se na gauč. Když Marcel odejde pryč, tak se rozhlíží okolo a zkoumá každý detail. Vrátí se poměrně rychle a jenom se pousměje, když vidí, co přináší s sebou.* Zase alkohol? *Kousne se do spodního rtu a pozoruje jak jim nalévá do skleniček Jacka. Vezme si potom jednu a hned se napije. Podívá se na něj, jen co se ji zeptá, zda mu o sobě něco řekne. Sjede ho pohledem ve chvíli, co on ji. Zdálo se jí, že Marcel ani nepotřebuje její odpověď a taky, že nepotřeboval. Než by stihla něco říct, tak už byl v její blízkosti a nakláněl se k ní. Zavře oči a otře se svými rty o ty jeho. Zapojí se hned do polibku a začne mu je oplácet se stejnou vášní. Když se od ní odtáhne, tak se znovu na něj mlčky podívá. Pousměje se jen co ji nabídne ruku, kterou hned uchopí a vstane. Ani si nemyslí, že by mu měla nějak odpovídat navíc má trochu pocit, kam dnešní večer směřuje a upřímně se tomu nehodlá bránit. Jde společně s ním do jeho pokoje a celou dobu ho drží za ruku. Jen, co tam přijdou nemá ani šanci se nějak po něm porozhlédnout a ne, že by ji zajímal. Ucítí jeho ruku na svém boku a tak smaže ten prostor, který mezi nimi byl. Líbí se jí jak do toho dává vášeň. Opět ucítí teplo jeho rtů na svých a s jistým chtíčem mu polibky oplácí. Nehodlá se bránit. Je toho na ni moc a Marcel ji velmi přitahuje, chce zapomenout na všechno okolo a taky je trochu posilněná alkoholem a ten odbourává jakési zábrany. Začne rukama přejíždět Marcelovi po hrudi a stále mu oplácí polibky. Po chvíli uchopí vespod lem jeho trika a táhne směrem nahoru. Na chvíli se od něj odtáhne, aby mu přes hlavu sundala triko, které odhodí někde na podlahu. Pro ni je to teď zbytečný kus oděvu. Znovu se k němu nakloní a začne ho líbat.*

(Otevře dveře od svého bytu, sundá si boty, odhodí bundu na věšák. Klíčky položí na stolek, rozsvítí světlo, aby bylo lépe vidět. Otočí se na Cami s úsměvem, když mu pochválí její byt. Něco k tomu dodá a samozřejmě to jsou slova, ve kterých se pochválí. Přikývne, když Camille poví, že on si to může dovolit. Ano, to může. Ale jenom proto, že má moc. A tou mocí nemyslí jeho neodolatelnost, ale spíše schopnost ovlivnění. Vždyť on může přijít do banky, říct někomu, ať mu přičtou nějaké "drobné" na účet a je z něho boháč. On to však dělá jinak. Raději chodí k bohatým obyvatelům města, kteří jsou mnohem horší lidi, než on kdy bude. Většinou takovým způsobem okrádá politiky, kteří si nakradli miliony ve větších státech a sem se přišli schovat, a užít si. Tak proč jim trochu neskrouhnout rozpočet? Znovu odbočil někam úplně jinam a tak to raději přestane řešit a jen se na Cami usměje. Raději k tomu nic neříkal, jelikož by zase pak přešli k něčemu jinému a on věděl, že chtěl dělat jenom jedno. A mluvit o jeho financích to nebylo. Doprovodí Cami do svého, prostorného, obývacího pokoje, kde jí opustil a vydal se do svého pokoje pro láhev Danielse. Ještě se zastavil v kuchyni pro dvě skleničky. Vrátil se vším do obývacího pokoje.) Já ho mám prostě rád.. (Pouze krátce odpověděl a usadil se vedle ní. Nalil oběma do skleniček a pak zavíčkoval flašku. Zatím nechával sklenku netknutou, ale Cami ta se hned napila. Otočil se na ní a otázkou, zda mu o sobě něco poví. No, dejme tomu, že na odpověď moc dlouho nečekal. Sjel jí pohledem a následně se k ní naklonil. Zavřel oči a zanedlouho spojil své rty s těmi jejími. Polibek byl dostatečně dlouhý a vášnivý, nakonec se od ní odtáhl a díval se jí do těch jejích očí. Ani nějak nečeká, že mu odpoví, jelikož by odpověď mohla znamenat zápor. Cami naštěstí vstane a chytne se ho za ruku. Po celou dobu jejich krátké cesty se ho drží. Zavře za ní dveře a pak k ní přejde. Jednou rukou si jí k sobě přitáhne, podrží si jí za bok a upřeně se jí dívá do očí. Cami má u sebe co nejblíž to jenom jde. Druhou rukou jí drží za její pozadí, občas přejede rukou k její podprsence a pak zase zpátky. Nepřestává Cami vášnivě líbat. Nepřestává dělat nic, všechno si užívá na sto procent. Na tohle čekal snad už od doby, co viděl ten její úsměv. Prostě už v té době věděl, že jí musí získat. Dřív to bral spíše jenom jako úlet, ale teď by to možná mohlo být něco víc. Nebo aspoň něco víc než jen pouhá jednorázová situace. Cítí její ruce po celém jeho těle, s vášní a chtíčem jí oplácí polibky. Odtáhne se od ní, aby mu mohla sundat triko. Znovu se vrátí k jejím rtům, rukou jí zajede pod tričko a přejíždí jí po zádech. Jednou rukou jí rozepne podprsenku, odtáhne se od ní, aby jí mohl sundat triko. Odhodí ho někam daleko a vrátí se zpátky k polibkům. Přesune ruku od jejích zad k jejím ramenům, pomalu vyvlékne její ruce z podprsenky a nechá jí spadnout někam na zem. Přisune se spolu s ní k posteli a jemně jí položí na postel. Nakloní se nad ní a začne jí líbat na krku. Jednou rukou se opírá o postel a druhou jí hladí po celém jejím těle.)

*Usměje s při jeho odpovědi. To ji ani nemusel říkat. Tento fakt věděla už velmi dobře, že Marcel má velmi rád alkohol a mohlo být jenom pro něj dobře, když na něj nepůsobí tak jako na normální lidi, protože by jistě za tu dobu už něj byl docela slušný alkoholik. Pokud se to nedá nazvat tak i teď. Nadále se už k nějaké další konverzaci ani nedostanou, jelikož Marcel využije toho, že jsou spolu sami a i toho, že mu neodpovídá. Za chvíli pocítí jeho rty na těch svých a oddává se polibkům, které ji dává. Poté se ji zeptá, zda ji může něco ukázat a nad tou otázkou se lehce pousměje. Ani mu neodpovídá a vloží svou ruku do té jeho a jde s ním do ložnice. Prakticky ihned je v jeho náručí a nebrání se tomu. Začne mu polibky s chtíčem oplácet a její ruce putují po jeho hrudi, jako kdyby snad zkoumaly každý centimetr. Netrvá to dlouho a svleče Marcelovi triko, které odhodí někde na zem. Polštářkami prstů se jemně dotýká jeho kůže a za chvíli to začne zesilovat na hrubější doteky díky chtíči po něm. Nepřemýšlí nad tím, co bude zítra a nebo za týden. Odehrává se to právě teď v tuto chvíli a je to pro ní příjemné rozptýlení. Uvědomuje si, že si stejně o tom budou muset promluvit a možná to právě tady potom skončí, možná ne. Ví však, že dnes nic řešit nebude a zřejmě ani zítra. Její polibky se stávají chtivější a vášnivější, jen co ucítí jeho ruce, které ji pod trikem přejíždí po zádech. Hladí ho po hrudi, po pažích, všude, kde má přístup a nebrání to jemu, aby se jí dotýkal. Odtáhne se trochu od něj a pomůže mu s vyslékáním svého trika. Znovu začne otírat své rty o jeho a užívá si naplno každý polibek, který ji dává. Ochotně mu nastaví ruce ve chvíli, kdy ji svléká podprsenku a poté se přitiskne svou hrudí na tu jeho ještě než se přesunou k jeho posteli a ona ucítí, že dopadá do měkkých peřin. Jeho polibky na krku jí přináší neuvěřitelné vzrušení a díky tomu jí z úst vyjde několikrát hlasitější vzdech. Natočí hlavu do boku, aby měl k jejímu krku o moc lepší přístup a na chvíli se prohne v zádech, jelikož jí je to velmi příjemné. Její dech je rychlejší, nestabilní a i srdce ji tluče o moc silnější. V každém koutu těla může cítit vzrušení a chtíč. Jednou rukou si zajede do vlasů a druhou ho hladí po paži. Nechá Marcela, aby se jí věnoval a ona si to plně užívá. Poté se překulí na něj a taky se mu nějakou dobu věnuje, než z něj sundá i poslední zbytky oblečení, stejně tak jako to udělal on před chvíli u ní. Pak už se spolu vášnivě pomilují a Cami usne zanedlouho přitulená v jeho náručí. Bylo to krásné a jí to i potom všem stresu tak uvolnilo, že usnula prakticky ihned. Ráno se probudí chvíli před Marcelem a jenom se převaluje chvílemi z jednoho boku na druhý a přemýšlí o včerejší noci a o celém jejich vztahu. Když se Marcel probudí, tak si ještě nějakou dobu v posteli povídají, než se rozhodne, že by už měla jít. Musí co nejrychleji domů a potom za Kieranem. Má toho opravdu hodně a nemůže své starosti nechávat bokem, i když by to ráda právě teď udělala. Nemluví spolu o tom, co se stalo oba ví, že to teď není příliš vhodné. Vstane a obleče se. Marcel ji doprovodí ke dveří, kde se s ním ještě rozloučí nějakým tím polibkem a potom už odejde domů. S Kaiem skoro opět nemluví jenom s ním prohodí pár slov, osprchuje se a zase odejde z domu. Cestou se staví pro snídani a kávu. Jde poté za Kieranem do kostela zkontrolovat jeho stav a má v plánu s ním strávit celý den a dohlížet na jeho momentální stav.*

(Již před několika dny přiletěla z Paříže do New Orleans. Na několik dní se ubytovala v hotelu. Stihla si domluvit práci v místní škole, kde bude vyučovat francouzštinu, angličtinu a hudební výchovu. Chystala se zabydlet zpět ve svém rodném domě, ale nejdříve potřebovala, aby byl obyvatelný. A tak tedy zaplatila nějakou úklidovou službu s jménem "Welcome home" aby jí její dům zkulturnila, naplnila ledničku, převlékla postele, upravila zahradu a to všechno, co bylo potřeba. Věděla, že bude těžké se tam vrátit zvlášť potom všem, co se tam událo, ale bude to pro ni lepší, než bydlet v hotelu. Navíc, její otec měl v domě tajný trezor, ve kterém měl schované zlato a různé papíry a cennosti. Její dům byl veliký a proto služba potřebovala hned několik dní na to, aby vše stihla. Mezitím se postará o několik věcí zde ve městě.
Brzy se probudila velice brzy. Špatně se jí spalo. Mohlo za to jak toto město, tak časový posun a změna klimatu. A také žaludeční nevolnosti po dlouhém letu. Nesnášela létání více než cokoliv. Vždy se jí dělalo špatně. Došla do koupelny, udělala ranní hygienu, sčesala si vlasy do drdolu a pár předních pramenů vytáhla ze sevření, takže to celkově vypadalo mnohem lépe. Nalíčila se jako každý den a začala se oblékat. Natáhla na sebe krajkové černé spodní prádlo, černou pasovou sukni, bílou halenku, černé silonky a velmi drahý bílý kabát, nejnovější výstřelek módy z Paříže. Podívala se na sebe do zrcadla a opřela se dlaněmi o studené umyvadlo. Tiše si povzdechla a zavřela oči. Na nohy si nazula černé lodičky a našla si papír, kde měla napsanou adresu jistého Marcela, který by jí mohl pomoct. Adresu zadala do mobilu a našla si místo, kde Marcel přebýval. Sbalila si potřebné věci a vydala se na snídani. V blízké kavárně si dala výbornou kávu a croissant. Vychutnala si ranní cigaretu a s nelegálně získanými daty a papíry ohledně vražd její rodiny ze stanice policie, kde se vše vyšetřovalo, v tašce, se vydala navštívit Marcela Gerarda.
Za klapání jejích podpatků přišla ke zvonkům, nadechla se, nadzvedla lehce bradu, naposledy se upravila, nahodila sebejistý výraz a zazvonila. Slyšela, jak zvonek vyzvání a po pár sekundách prst ze zvonku sundala. Čekala na odpověď.)

(Večer si nesmírně užil. Ani se slovy nedalo popsat, co všechno zažil. Byl to velmi pěkný zážitek. Ráno se probudil několik minut po Cami, strávil s ní ještě několik minut v posteli a pouze si povídali. Ani jeden se nějak nevyjadřovali k tomu, co se událo. Oba určitě ví, že se k tomu jednou budou muset vyjádřit, ale dneska ne. Pozoruje jí, jak se obléká, nezapomene utrousit nějakou poznámku. Doprovodí jí ke dveřím pouze ve spodním prádle. Šel by klidně nahý, ale má na to až moc velké okna. No a nemusí jeho poklad vidět celé sousedství. Zbytek rána a dopoledne byl u televize a sjížděl nové díly různých seriálů. Samozřejmě nezapomněl na vydatnou snídani, bohužel pouze z pytlíků. Nechtělo se mu běžet až do města a hledat nějakého turistu. To bylo jednodušší tu usrkávat z plastu. Davina se ještě nevracela domů a tak jí poslal zprávu, kdy dorazí. Ta mu odpověděla, že až někdy k večeru. Nechal to tak být, zaslouží si trochu vypnout a opustit aspoň na chvíli tenhle zvrácený svět. Až do odpoledne ležel před televizí a občas přemýšlel nad Cami. Hlavu měl plnou veškerých myšlenek ostatně jako vždycky. Uslyšel klapot podpatků, v hlavě mu šrotovalo, kdo by to sakra mohl být. Davina? Ha, ta by si tak vzala nějaké ty podpatky, co vydávají takový kravál. Cami? To už asi vůbec ne. Kdo jiný by sem šel? Kdo jiný ví, kde bydlí? Pomyslel si, že asi daná slečna míří k jiným dveřím, ale když někdo zazvonil na jeho zvonek, bylo mu jasné, že ta daná přišla k němu. Vstal, stále pouze v trenkách, a šel ke dveřím. Otevřel, prohlédl si mladou dívku od shora dolů. Hlavou mu vířilo tolik myšlenek a ne všechny byly slušné. "To mi někdo zaplatil prostitutku či, co?" naposledy mu prošlo hlavou, než promluvil.) Ztratila jste se? Víte, že pasák bydlí přímo pode mnou? (Se smíchem v hrdle se jí zeptal a pak čekal na odpověď. Vážně ho zajímalo, co tu chce. Buď se ztratila a nebo je to nějaký hloupý vtip. Nic racionálnějšího ho nenapadalo.)

(Nečekala dlouho a dveře se otevřely. Spatřila v nich přesně toho muže, kterého hledala. Trochu se pousmála, protože s úsměvem jde všechno lépe a pořádně si prohlédla. Byl tmavší pleti, bohužel, polonahý, takže Adelle viděla mnohem více, než chtěla a to jí jako první dojem dalo opravdu nehezký obrázek o tom, jaký tento muž je. Nad jeho otázkou se lehce pousmála a sarkasticky pohodila hlavou. Celkově vypadl jako povaleč, ožrala a namyšlený egoista, co si krátí čas balením holek na trapné hlášky a když už mu konečně povolí, protože je tak otravný, tak je konečně pomiluje a vrhne se na další. Vyndá z kabelky jeho fotku horší kvality, ale ještě mu jí neukazuje.) Je fajn, že máte příjemné sousedy, ale myslím, že on nebude Marcel Gerard. Pokud tedy není trochu tmavší pleti a nevypadá takhle. (Konečně mu ukáže fotku a tentokrát se na něj lehce vítězoslavně usměje. Podá mu jí, aby si jí mohl prohlédnout. Pokud jí tento muž nijak nepomůže, tak asi zabije svého informátora za to, že je takový imbecil a neví nic o tomhle městě ani lidech co mají přístup k informacím.) Jsem tady ohledně několika důvěrných informací. A slyšela jsem, že vy byste mohl něco vědět. Jde tu o dvě vraždy. Navíc prý máte vystudovaná práva, takže byste mi mohl pomoct. Dobře vám zaplatím. (Pohlédne na něj vážně. Všímala si jeho obličeje, skoro ani nezavadila pohledem o jeho polonahé tělo. Neměla o něm zájem. Ona celkově poslední dobou odmítala muže a lásku. Pokud s nějakým mužem sdílela lože, byla to většinou jednorázová záležitost. Neholdovala takovým věcem jako je láska a ani nechce. Nakoukla dovnitř a čekala, zda jí odmítne nebo ne. Adlle byla ctižádostivá a tak doufala, že se alespoň pokusí jí pomoct.)

(Byl překvapený tím, co spatřil před dveřmi. Vážně nechápal, co by od něho holka, jako je ona, mohla chtít. Bylo mu nějak jedno, že na sobě má trenky. Asi by se oblékl, kdyby čekal nějakou společnost, ale jelikož tady slečinka si přišla bez oznámení, bude se s tím, že jí přivítal v trenkách smířit. Poví jí pár slov a vyčkává, co mu na to odpoví. Podívá se na její fotku. Byl docela překvapený, kde vzala jeho fotku a ještě k tomu, jak ví jeho jméno.) No, nikdo nevypadá tak dobře jako já. Takže jsem ten koho hledáte. (Přikývne, ale dál k tomu nic neříká. Ona od něho něco očividně chce, tak proč by se on měl vyptávat. Konečně otevře tu svojí namalovanou pusu a začne mluvit. Všechno si poslechne. Kde tohle sakra vzala? To snad o něm mají někde složku, kde je všechno napsané? Chvíli nad tím přemýšlí, ale nevypadá to, že by to chtěl nějak zapřít. Že by se snad dal na dráhu hodného člověka, co pomáhá ztraceným duším? Při té myšlence se jen krátce pousměje. Všimne si, jak hledí do jeho bytu. Nějak mu to nevadilo, jeho byt je pěkný a není tak žádný bordel. Teda pokud nenakročíte k Davině do pokoje. Na mladou dívku je docela bordelářka, ale to by on byl taky, mít tolik oblečení jako ona.) Chce dovnitř? (Zeptá se a rovnou odejde ode dveří. Míří do obýváku, kde vypne televizi. Ukáže jí na gauč, aby se posadila a pak odejde k sobě do pokoje. Rychle se navleče do černého trička, nějakých riflí a do ponožek. Vrátí se zanedlouho zpátky.) Takže.. Jen si to ujasníme. Vy jste za mnou přišla, jelikož si myslíte, že já vám pomůžu? (Zeptá se. V jeho hlase je znít překvapení, ale i pobavení a hlavně nechápavost.)

(Je příjemné, jak je na chvíli králem situace, než si to převezme zase on. Její zdroj informací, samozřejmě tajný, jí řekl, že kdysi býval král čtvrti, ale teď již není. Neví, co se stalo, ale lze vidět, že ho to nijak extrémně nepoznamenalo a že je takový, jaký býval. Ona se nikdy s takovýmito lidmi nebavila. Neměla tu potřebu ani důvod. Tedy, pokud neměli něco, co ona potřebovala. Nad jeho poznámkou v duchu protočí oči, ale ve skutečnosti nic neříká. Chce to zachovat v pracovním a profesionálním duchu, pokud možno, což trochu kazí fakt, že Marcel zřejmě vylezl před chvílí z postele a možná že na něj ještě čeká nějaká jeho dívka. Ona už toho ale viděla spoustu a tak je připravená doslova na cokoliv. Všimne si jeho lehkého pousmání. Dělá si z ní legraci? Pokud ano, prostě odejde. Nebude se takovým ubožákem zabývat déle, než bude nutné. A pokud jí pomůže, mohla by mu pomoct ovládnout znovu jeho čtvrť, pokud by o to stál. Stačí si všimnout, že jeho byt dosti normální, průměrný, žádný luxus. Přirovnala by to k hotelovému pokoji, ale nechce být nezdvořilá. Teď měla chuť říci, že by se mu ty peníze hodili na vylepšení jeho bytu a že má celkově příšerný vkus, ale místo toho se jen pousměje. Nad jeho otázkou mu jen pohlédla do očí.) No, myslím, že by bylo lepší to řešit někde v soukromí a ne na chodbě. (Podívá se na něj s lehce pozdvihnutým obočím, a když jí otevře dveře, nečeká, že by jí snad pomohl s kabátem a tak si ho sundá sama a pověsí na nějaký dřevěný věšák. Vezme si s sebou velikou tašku plnou dokumentů a fotografií a jde za Marcelem. Usadí se a vyndá na konferenční stoleček dvě velmi plné desky s názvy „Charlotte a Marcus Nightshade“ a „Alex Nightshade“. Vyčká na Marcela a koukne se na něj. Takhle vypadá mnohem lépe.) Děkuji, že jste se oblékl. Bude to pro nás tak příjemnější. (Možná to zní, jakože nemá zájem o muže, a také že nemá. Vždycky se zapletla s tím nesprávným a málem na to jednou dojela.) Ano, můj informátor to říkal. Prý jste kdysi vládl čtvrti. A znáte tu spoustu lidí. Žijete tu od malička. Proto doufám, že byste mi mohl pomoct. (Přisune k němu obě dvě složky. A podívá se mu do očí. Ona se na ty fotky dívat znovu nechce. Byli tam místa činu a mrtvá těla celé její rodiny. Nevěděla, zda byla horší těla v bazénu jejích rodičů, nebo tělo s pytlem přes hlavu jejího bratra. A také pár fotografií z pitev. Pohlédla na něj a vybídla ho tak aby se podíval.) Moji rodiče a můj bratr. (Ukáže nejdříve na první složku, potom na druhou. Její bratr byl tak mladý. Patnáct let, celý život před sebou.) Vraha nebo vrahy nikdy nenašli. U Alexe říkali, že to byla sebevražda, jenže já věřím tomu, že nebyla. A já jsem tu, abych je pomstila. A proto chci, abyste se na to podíval a řekl mi, zda o nějakém vrahovi nevíte, třeba masovém, nebo o něčem, co by mi mohlo pomoct. (Naléhavě se na něj podívala.) A prosím, hlavně neříkejte to hrozné „Je mi to líto.“. (Kousla se jemně do dolního rtu. Právě o tu na něj vychrlila jeho drak oheň a je celkově trochu nesvá. Sleduje jeho reakci.)

(Ani moc dlouho nečekal na její odpověď a celkově na ní ani nějak neodpovídal. Ta holka měla štěstí, že přišla dneska. Byl ještě v dobré náladě a zrovna v takové..velkorysé. Tak si prostě uvolní trochu času a bude se věnovat tomuto stvoření, které zjevně nikdy nezjistilo, jaké to je být naprosto na dně. Je to prostě typická rozmazlená fiflena, určitě má všechno na, co si vzpomene. A přišla za ním, aby jí pomohl najít nějakého kluka, který jí nedávno zdrhl. Nebo kvůli podobné pitomosti. Odejde ode dveří a zajde se do pokoje obléknout. Stejně by se dřív nebo později musel obléknout, chtěl jít do města. Přesněji spíše za město. Do skvělého skladu, který se pomalu stával jeho druhým domovem. Ačkoliv tam ani postel nemá, ale přežil už horší podmínky. Tohle je oproti všemu maličkost. Vylezl z pokoje po několika vteřinách, usadil se na gauč vedle té dívky.) Neudělal jsem to kvůli vám. Tobě. (Drze opravil svá slova. Proč by jí měl tykat? Vždyť sotva nedávno mohla dosáhnout 22ti let. A možná ani to ne. Mohl znít trochu mrzutě, ale jeho pichlavý úsměv to vyvrátil. Nebyl mrzutý, spíš byl jenom překvapený jejími slovy. Ačkoliv mu to nějak nevadilo. Zeptá se jí tedy na to, co chtěl a zanedlouho dostane odpověď. Pouze přikyvoval. Vážně se mu nelíbilo, kam tohle míří. Informátor? Kdo by mohl podávat informace o něm? Musí se jí na to později zeptat a následně toho daného jistým způsobem.. zlikvidovat. Podívá se na složky, otevře je a začne si prohlížet fotky. Nebyly to ty nejlepší fotky, co kdy viděl. To rozhodně ne. Ale zase nebyly tak špatné, občas byly pěkně pořízené a na některých i světlo nestálo za hovno. Otočil se na ní, když mu řekla, kdo to je. Podle fotek už moc dobře věděl o koho jde. A podle jména na složce se tím jenom ujistil. Znal hodně lidí a hodně si jich pamatuje. Některé věci prostě zapomenout nejdou.) Krásné fotky, asi bych si je nedal do rodinného alba, ale kvůli mému názoru tu nejsi? Tak co potřebuješ? (Rychle ze sebe vydal, než mu stihla vysvětlil, proč tu je. Aha, takže se spletl. Sice ne úplně, ale spletl. Je to bohatá, rozmazlená holka, která ztratila veškerou rodinu a jediné, co zná je pomsta. A využívá peníze svých rodičů, kteří jsou mrtví, na to aby je mohla pomstít. Jak originální. Přišlo mu to hrozně úsměvné, ale asi by nebylo slušné se usmívat nad "brutálními" fotkami jejích mrtvých rodičů.) To se neboj. Nemám zapotřebí ti vyjadřovat lítost. (Pouze krátce řekl na její poslední slova. Znovu se podíval na fotky jejích rodičů.) Tvoje rodina bydlela za městem, že? Luxusní dům. Bazén. Jednoduše všechno. Tvoje matka předpokládám, že byla v domácnosti. Kdo by taky pracoval, když má doma chlapa, co jí denně vydělá tisíce. Ta není tak zajímavá jako tvůj tatínek. Nikdo ho neměl rád, to ti řeknu na rovinu. Ten chlap snad prováděl všechno, co bylo a je nelegální... O tvém bratrovi toho nevím tolik.. ("Krátce" popsal její rodinu, ačkoliv to si mohl samozřejmě odpustit. Ale proč jí neukázat, jaký byl její papínek? Mohl jí rovnou říct, že si moc dobře pamatuje, kdo byl ten vrah. Nikdy by ve svém městě nesnesl vraha, který si jen tak volně pobíhá a vraždí jeho jídlo. Takovéhle psychopaty měl většinou pod kontrolou už od začátku, co se nějak začali projevovat. Jenže tenhle masový vrah byl větší oříšek. Zabil tu desítku lidí, na několik let zmizel z města a pak se zase vrátil k tomu, co tu dřív dělal.) Víš, že by ten dotyčný může být už dávno mrtvý? Nebylo by lepší to nechat být? Navíc co dostaneš pomstou? Lepší pocit? Nemyslím si. (Sám si odpověděl na poslední otázku, zavřel složky a odsunul je od sebe. Otočil se na dívku a čekal na její reakci.)

*Sms Marcelovi.*

kód:

Marceli, myslím, že Kieranovi už moc času nezbývá. Pokud budeš chtít, můžeš se za ním přijít rozloučit. - Cami

(Jistě, přišla zřejmě nevhod, ale vyšlo by stejně, kdyby mu zavolala a kdyby ne. A přeci jenom, ukazovat tyto složky a fotky někde v kavárně nad dobrou kávou by bylo asi trochu… zvláštní. Navíc by je mohl někdo vidět a ona by hned měla další záznam v trestním rejstříku. Stačilo jí to, co tam měla již teď. Drogy, řízení pod vlivem alkoholu, usmrcení z nedbalosti… Zahnala tyto nepříjemné myšlenky někam hodně daleko a úplně se od nich oprostila. Pravděpodobně, soudě podle jeho pohledu, si o ní nemyslel zrovna moc hezké věci. Jí nikdy moc nevadilo, co si o ní myslí ostatní lidé, pokud nebyli vlivní, bohatí, nebo něco podobného. Potom si dosti zakládala na své reputaci a na tom, jak bude vypadat. Když ten černoch znovu otevřel svou pusu a vydal několik dost nelibých zvuků, Adelle se na něj, za dnešek poprvé, velice nepříjemně zamračila.) Pokud vím, nedomluvili jsme se na tykání, ale proč ne. (Pokrčí rameny. Pokud s ním bude spolupracovat, stejně by k tomu došli. Ani jeho úsměv nespravil její první dojem. Stále o něm měla velmi nehezké mínění. Byl přesně takový, jakého si ho představovala. Doufala tedy, že bude trochu příjemnější a elegantnější, ale zřejmě se spletla. Všimne si jeho přikyvování. Asi mu to nebylo příjemné, ale takových lidí bylo ve městě spousta. Stačilo jim připomenout něco, co neměli, nebo měli a mohli o to přijít, nebo jim dát velký štos peněz a oni udělali to, co po nich Adelle chtěla. Sladce se na něj usměje.) Ne, to opravdu ne. (Vypraví ze sebe a potom mu rychle vysvětlí, proč sem přišla. Jen přikývla na jeho slova. Takže je znal a zřejmě je neměl v oblibě. To skoro nikdo. Je ale pravda, že její matka měla dobré srdce a peníze jí nezměnily. Na rozdíl od jejího otce. Svoje dobré skutky však tajila, stejně jako otec ty špatné. Narovná se v zádech.) Pravdou je, že můj otec byl odporný bastard. Na každou noc měl jinou děvku a když už ho děvky omrzeli, večer vždy vyrazil na lov a přitáhl si domů nějakou mladou holku, která mu podlehla díky jeho slibům. Jenže jednou se mu to nepovedlo a ta holka otěhotněla. Bylo jí teprve šestnáct. Svým rodičům řekla, že jí můj otec znásilnil. Nikdy se nic však nepotvrdilo, kromě toho, že ji můj povedený otec oplodnil. Nedosáhla tak svého cíle, a tím se stala podezřelým číslem jedna. Jenže jí zabili několik týdnů po smrti mých rodičů. A tak jsem zpátky na začátku. A ano, našla jsem spoustu obchodů s kradenými auty, s drogami, lidmi. Můj otec nebyl dobrý člověk, a zasloužil si smrt, ale má matka a bratr ne. Byli nevinní. Takže jestli něco víte, řekněte mi to, nebo si najdu někoho jiného, kdo mi s tím pomůže. (Založila si ruce na prsou a sebevědomě se mu podívala do očí.) Ano, může být mrtvý. Ale také nemusí. A proč bych toho měla nechat? Pomstou dosáhnu klidu. Dostanu něco, po čem toužím celý život. Je to to jediné, co mám. Jediné lano, kterého se držím. To poslední, co mi zůstalo. A měl byste vědět, že se nebojím jít přes mrtvoly. Klidně překročím i tu vaší, když to bude nutné. (Propichuje ho pohledem. Ano, opravdu to byla dcera svého otce. Chladnokrevná mrcha, se zlomeným srdcem, která byla tak zoufalá, že dělala věci, které by jí normálně byli prosti srsti. Jenže ona má stále před očima ty hrůzné výjevy. Jejího bratra, jak jí naposledy objímá a říká „Neboj se, brzy se zase uvidíme. Budu ti volat, abys zase nezačala jančit, když přijedu.“. Zhluboka se nadechla a trochu se předklonila. Najednou byl její výraz prázdný. Trvalo to jen několik minut, ale ten muž co seděl naproti ní, si toho mohl všimnout.)

(Sice měl dneska velmi dobrou náladu, tak se jeho nálada zhoršovala každou minutou, co na něho zírala ta příjemná osoba, co trpí zbohatlickým komplexem. Bylo zajímavé, jak mu jedna osoba dokázala naprosto změnit náladu. Nestává se to často, ale jsou tu tací, kteří mu náladu zkazí pouze tím, že jsou poblíž. Třeba takový Kai, Kol, zrzavý ďábel Genevieve. A mnoho, mnoho dalších bytostí. Usadil se pohodlně na kraj gauče, za žádnou cenu nehodlal sedět kousek od toho křehkého, bohatého člověka. Přišla mu jako nějaká malá čivava. Vlastně ho docela i překvapilo, že u sebe nemá tohohle malého hnusného psa. Neměl moc rád malé psy, hlavně ne ty kabelkové. Celkově moc pejsky nemusel, jediného kterého snese je jejich Marvin. Malé, chlupaté, hnědé stvoření, které rádo kouše do lidí. Docela se divil, že ještě nevyběhl z pokoje Dav a nešel skákat po Adelle. Stejně tu ale každou chvílí bude a určitě si půjde okusit ten dobrý kabát. Sice je Marv vychovaný pes, ale pořád je to jenom malé štěně a rád si hraje. Nechá myšlenky o Marvinovi stranou a vrátí se k Adelle.) A proč bych ti měl vykat? Nejsi o nic lepší než já.. (Takovým ne zrovna milým hlasem řekl a následně se na ní mírně zamračí. Bylo mu nějak jedno, co si o něm myslí. Ona není člověk, na kterého by chtěl nějak zapůsobit. Jediný na koho dojem chtěl udělat, byla Cami. A na tu očividně dojem už udělal. Teď už si jen její přízeň udržet. Nějak se mu nelíbilo, jakým způsobem se k němu chová. Za tu dobu, co žije si prostě ještě nezvykl na to, jak hnusně se někdy bohatí lidé dokážou chovat. Už od mala měl vůči bohatým lidem averzi, asi to je tím, že jeho otec byl velmi bohatý a vlivný člověk. I přes to jak dobře se o něm mluvilo, byl horší monstrum než, kdy kdokoliv bude. Chvíli mluví o jejím informátorovi, který bude za několik hodin jistě mrtvý. Prostě nesnese, aby mu tu po městě běhal někdo, kdo o něm toho ví tolik. Pokud to teda není někdo jemu blízký. Prohlídne si krásné fotky, které jistě nezískala legálně. Už jen při pohledu na ní viděl, jak zkažená je. Je přesně jako její otec. Pár větami popíše něco málo, co ví o její rodině. Věděl toho hodně spíše o jejím otcovi. Dříve to byl muž velmi známý a hlavně všemu nenáviděný. Poslechne si, co mu říká o jeho otci. Ani nebyl překvapený, že toho ví tolik. Určitě má dostatek peněz a informace si dokáže zjistit. Jenže někdy peníze nestačí. A v tomhle případě už vůbec ne. Kdyby ano, tak tu není a je na naprosto jiném místě.) Jasně. Chápu. Tvůj otec byl zmrd, matka nevinná a bratr to samé. Víš, že ale nikdy není nikdo stoprocentně nevinný, třeba si to zasloužili a ty by jsi měla být ráda, že ještě žiješ. Možná jsi na řadě, poslední člen rodiny Nightshade. Nikdy to nekončí dobře, když se vydáš na dráhu detektiva na vlastní pěst. (Poví jí k tomu svůj názor. Nečeká, že na něj bude reagovat nějak kladně, ale ve skutečnosti je mu jedno, jaká bude její reakce. Nezáleží mu na tom, zda se tu rozbrečí a nebo chytne záchvat. Bude mu to jedno do té doby, než mu začne něco rozbíjet. To by ho vážně nepotěšilo.) A abych ti odpověděl. Ano, vím kdo to udělal. Jen nevidím důvod ti to říkat. (Vážně ho nenapadal důvod, který by ho donutil jí něco říct. Hlavně ne potom, jak mile se k němu začala chovat. Poslechne si její slova, občas mu to přijde úsměvné. Pomstou dosáhnu klidu.. zopakoval si v hlavě její slova. Věděl toho hodně o pomstě a to, že pomstou klidu nedosáhnete věděl moc dobře. Sám si to okusil, když ovlivnil svého otce, aby si vyřízl své srdce. Více než klid mu to přineslo noční můry, lítost a všechny možné, hnusné emoce. Už to neudržel a zasmál se.) Hodně štěstím v tom, zlatíčko. Hodně, opravdu hodně lidí chtělo a neustále chce mojí hlavu. A stále tu jsem, v celé mé kráse. (Řekl na její poslední slova a položil si hlavu na opěradlo gauče. Všiml si, jak k němu běží Marv a tak ho jenom pohladil. Marvin mu proběhl pod nohama a zamířil rovnou k Adelle. Výrazně jí dal najevo, že se mu moc nelíbí.) Marvine! (Okřikl ho a ten okamžitě ztichl, ukázal na předsíň a Marvin poslušně odťapkal do předsíně. Sice se mu ten jeho pohled na tu barbie líbil, ale nepotřebuje tu doprovod.) Dala jsi hodně dobře najevo, že je ti jedno, co musíš udělat, aby si dostala, co chceš. To se mi líbí. Ale pořád nevím, proč bych ti měl pomoct. Nemáš mi co nabídnout. Jediný co máš jsou peníze a o ty já nouze nemám. Krom peněz nemáš nic, nemáš moc. Jsi akorát holka s plným bankovním kontem. Nic víc. (S vážnou tváří se na ní otočil. Chvíli čekal, než mu odpoví a pak zaslechl pípnutí. Vstal z gauče a omluvně se na ní podíval, zamířil do předsíně, kde se mu nabíjel mobil. Podíval se na zprávu. Věděl, že Kieranovi už moc času nezbývá, ale netušil, že už jenom tak málo. Šel by se s ním rozloučit, ale nebyl by tam platný. Určitě tam bude Sophie a možná i nějací ostatní lidi. Navíc ani neumí projevit nějakou tu soustrast. Vždycky v tom byl špatný. Rozloučí se ním jindy, dnes mu stačí jedna tragédie. Vezme mobil a začne odepisovat.

kód:

Velmi mě to mrzí, Cami. Bohužel teď něco řeším a nemůžu se stavit, ale aspoň mu ode mne pošli pozdrav. -Marcel.

(Odložil telefon, ale ještě chvíli postává v předsíni. Je to pro něho velká rána, ten člověk pro něj udělal hodně věcí.Nezaslouží si jenom tak umřít. Udělá jeden krok a podívá se na Marva, jak svými malými zoubky trhá kabát na kusy. Vzal ho do ruky a kabát tiše pověsil zpátky na věšák, tak aby to nebylo moc vidět. Slečinka asi nebude moc nadšená, že právě její kabát prošel drastickou změnou. Ale co. Peněz má přece dost. Vrátí se i s Marvem v ruce, nic neříká a kráčí až do pokoje Dav. Položí Marvina na postel, poví mu, aby tam zůstal a pak se vrátil zpátky k Adelle.) Promiň. (Potichu pověděl. Nějak teď neměl náladu se usmívat. To co se teď dozvěděl, ho velmi ranilo. Mohla si všimnou nějaké změny v jeho chování, ale i to mu teď bylo jedno. Chtěl to mít za sebou, zjistit, kdo je ten hajzl, co o něm vykládá věci a pak jít možná za Cami.)

(Bylo by určitě vtipné vidět Marcelovi do hlavy, vědět, co si o ní myslí. Hlasitě by se nad tím zasmála a odešla. Kdyby to jen viděla. Ukázala by mu, že ona rozhodně není křehká čivava, ale retrívr. Dříve jednoho měla, jako malá. Chodila s ním na procházky a hrála si s ním. Uběhlo pár let a jednoho slunečného dne našla retrívra ležet na schodech celého zadýchaného. Ihned s ním jeli k veterináři, stále si pamatuje, jak brečela a matka jí hladila po vlasech. Doktor jim oznámil, že má pár hodin a že s tím nejde nic dělat. Otec jim nabízel spoustu peněz, ale nedalo se s tím nic dělat. Stále má jeho fotku na poličce v jejím starém pokoji. Tedy, pokud tam zůstala tolik let. Byl chlupatý a všude nechával chlupy. Ale Adelle ho milovala. Jak jí vždy vítal, když přišla ze školy. Jak jí hřál, když jí byla v noci zima. Jak přiběhl na zavolání a začal jí olizovat obličej. Byl roztomilý, i když měl půl metru. Někdy jí chybí. Rodiče jí však nikdy nekoupili jiného psa, jelikož jejímu bratrovi zjistili alergii na zvířecí chlupy. Potom šla z domu i její venkovní kočka. Za to bratra nenáviděla. Ale později mu to prominula. Pohlédne na stůl a potom na Marcela.) Já nic takového neřekla, ani si to nemyslím. Jen to beru jako slušnost si s někým vykat, dokud oba dva nesouhlasíme s tykáním. (Dodá prostě. Vykání pro ni byla jen slušnost. A upřímně, nemyslela si, že je něco více než Marcel. Možná, že byla hezčí, movitější a inteligentnější, ale to ona nemohla vědět, protože jí Marcel ukazoval jen jednu jeho stránku. Byla jako každý jiný. Možná, že byla bohatá, ale zase postrádala mnohem více věcí než ostatní. A nebyla to jenom rodina. Jde na něm vidět, jak ohavné o ní má představy. Možná, že dříve by se to snažila vyvrátit. Možná, že by se mu otevřela, možná, že by se na něj mile usmála, zeptala se, jakou barvu má rád a popřála mu při odchodu hezký zbytek dne. Kdyby peníze řešili všechno. Pomyslí si. Mohla by vrátit životy. Mohla by léčit nemocné. Mohla by rozdávat naději, dobrou náladu. Mohla by si koupit novou duši, nevinnou, čistou, zdravé tělo. Dobrou náladu, štěstí, lásku. Někoho, kdo by jí miloval. Někoho, kdo by jí naučil jak správně žít, jakým směrem jít. Nad jeho slovy jen stáhne rty k sobě a nevěřícně zavrtí hlavou. Je bezcitný a nezdvořilý. Nechápe, jak může být tak nepříjemný. Jistě, ona taková je, tak by to měla pochopit, ale ona nechápe dost věcí. A tohle je jedna z nich.) Má matka se provinila jedině tím, že si vzala mého otce. A můj bratr? Jediné, co ho zbavilo nevinnosti, bylo to, když jsem kvůli jeho alergii nemohla mít doma kočku. (Znovu zakroutí hlavou. Obejme se rukama, jako kdyby se před ním chtěla obránit.) Smrt je nevyhnutelná, Marceli. Bylo by lepší, kdyby žil on, místo mě. To já měla zemřít. Stejně umřu. Možná mám peníze, ale ani ty někdy nestačí, když máš smrtelnou chorobu. A počítám, že si teď říkáš, jak mám všechno. Ani nevíš, jak na nic je to pocit, když víš, že pomalu umíráš. A když se vidíš v zrcadle, více svého života strávíš v nemocnicích než doma. Ty jsi asi o nikoho nikdy nepřišel, co? Nikdy jsi pomalu neumíral a nikdy sis neříkal, jaké to může být vysvobození zemřít. Nemyslíš, že kdyby mi záleželo na mém životě, nesetkala bych se s tebou jinde? Nevlezla ti do bytu, kde mi můžeš podříznout hrdlo? (Říkala to s klidem, jako kdyby mu snad vyčítala to, jaký život on zřejmě má. Neví jeho příběh, ale soudě podle jeho chování je dobrý.) Možná, že kdybys věděl, jaké to je, řekl bys mi, kdo to udělal. (Spustí bezradně ruce podél těla. Neví, jak si má získat tu důležitou informaci. Sledovala ho s prázdným výrazem. Znovu zavrtěla hlavou.) Myslíš, že bych tě zabila, když vím, že máš něco, na čem mi záleží? Nejsem ten typ, co zabíjí lidi.(Vlastně, její plány byli o něco hlubší. Nebyla to jen pomsta. Chtěla dokázat, jak otřesná policie je, a jak snadné je podplatit. Všimla si krásného hnědého štěněte, co mu proběhlo pod nohama a přiblížilo se k ní. Natáhla k němu ruku, aby ho mohla pohladit, ale začal na ní štěkat. Trochu se usmála a nakonec se nechal pohladit. Zřejmě nebyla až tak špatný člověk.) Je nádherný. (Poprvé se upřímně usmála na Marcela a obdivně se koukala na štěně. Přikývne na jeho slova.) Máš pravdu. Přesně to jsem. Zoufalá holka, co má jen peníze a nic víc. Co z toho budeš mít ty? Dobrý pocit? Možná, že bych ti mohla pomoct získat zpět vládu nad čtvrtí. (Koukal se mu vážně do očí. Kdyby jen věděla o nadpřirozenu, co je Marcel zač. Jenže ona nic nevěděla. Sledovala ho, jak se šel podívat, co se stalo. Ona zatím uklidila složky a rozhlédla se po pokoji. Jakmile však vejde Marcel zpět do pokoje, jako na znamení jí začne téct krev z nosu.) Sakra. (Zakleje, když jí krev skápne na sukni. Rychle vyndá kapesníček a snaží se krev zastavit. Nechá si to vyčistit, vždyť to nic není. Podívá se na hodinky.) Mohla bych prosím dostat vodu? Nečekala jsem, že se tu zdržím tak dlouho a nemám, čím zapít prášky. (Vytáhla z kabelky prášky, tabletky, které byli z půlky modré a z druhé bílé. Na oválné krabičce bylo napsané něco latinsky. Adelle otevřela krabičku a vytáhla si dvě tabletky. Krabičku zavřela a uklidila zpátky do kabelky. Díky tomu si nevšimla ničeho jiného, v jeho chování.)

(Mohl se snažit být více milý, ale nějak ho přešla nálada. Pro ní to zajisté musí být těžké. Přijít sem a mluvit znovu o smrti její rodiny. A Marcel by mohl být o něco milejší, ale nějak se k tomu neměl. Raději byl hnusný, ostrý, přímý. Nevyhýbal se tomu, co chtěl říct, ačkoliv by se to hodilo. Takový on nebyl. Je pouze pár lidí, na které je on milý, přátelský a tak podobně. Sice bylo hezké jednou být taky za toho hodného, ale rád se vracel k tomu, kdy se může chovat jako naprostý hajzl. Nechal za sebou tu konverzaci o tykání a vykání. Nemělo cenu k tomu už nic říkat. Oba dva si myslí své a tak to bude probíhat až do konce. Oba dva jsou jiná nátura, jiná osobnost. Nemají snad nic společného, možná až na to, že každý ztratil někoho, na kom jim záleželo. Oba dva ztratili rodinu. Plus taky to, že jsou oba dva velmi bohatí, ale ona to samozřejmě více ukazuje. On tohle nemá zapotřebí. Svými ne zrovna pěknými slovy vyjádří svůj názor. Teď to možná malinko přehnal, ale ta holka si zaslouží, aby se s ní aspoň na chvíli zacházelo jako s normálním člověkem. A ne pořád jako s drahocenným pokladem, kterým ona zajisté není. Poslechne si, co mu poví o její matce a bratrovi. Ano, tohle je ten bod, kde se jejich názory naprosto rozcházejí. On si myslí, že každý je svým způsobem nějak zkažený a ona věří, že oni byli nevinní. Nechá to tak a s upřeným pohledem do jejích očí do přejde. Stále mlčí a jen naslouchá jejímu velkému proslovu. Je vtipné, jak dokáže z tak normální věci jako je nemoc, udělat naprosté drama. To je asi nějaký dar boháčů, mají prostě dar ze všeho dělat velkou věc. Přikývne, když poví něco o tom, že si právě říká, jak má všechno. Vždyť ona má. Peníze, obří dům, dědictví, mrtvou rodinu, která jí peníze nemůže sebrat a dokonce má i nemoc. Je jak z nějakého teen filmu. Stále se jí díval do očí. Ano, on rozhodně neví, jaké to je umírat. Protože on nebyl střelen vlastním otcem, neplival krev okolo sebe. Musel prosit Klause, aby mu pomohl. Ta doba, kdy tam jenom ležel a pomalu umíral, byla snad nekonečná. Chvíli chtěl, aby vážně umřel. Chtěl se zbavit té bolesti, ale pouze chvíli. Pak si uvědomil, že jeho čas ještě není u konce. Ještě nedosáhl všechno, čeho má. Bojoval a čekal na člověka, který ho zachrání. Na Klause. V tomhle měl štěstí. Kdyby ho neměl, tak by tu nikdy nebyl. Umřel by okolo svých patnácti let, při nejlepším někdy v osmnáctém roku. Měl chuť se smát. Ne, kvůli tomu, že by ho to pobavilo, ale spíše by to byl takový hysterický smích. On, že neví, jaké je to někoho ztratit? Ztratil celou svojí rodinu v jednom dni. Desítku lidí. Všichni umřeli v jeden jediný den. Jeho nejlepší přátelé padli. Umřela mu matka, nejvlídnější, nejhodnější žena. Viděl jí umírat na hloupou chřipku. Viděl tolik lidí umírat, že by to ta holka ani spočítat nedokázala. Smrt dokáže člověka změnit a jeho změnila. Drasticky. Možná to není vidět, ale každý den myslí na lidi, o které přišel. Vzpomíná na ně, na jejich úsměv, hlas, pohled. Na všechno. Ale nikdy si nedovolil kvůli tomu být slabý. Slabý tak jako ona. Ztratil toho hodně, ale všechno ho to dělá silnějším člověkem. Podívá se na ní, když poví poslední větu.) Já nejsem člověk, co podřezává hrdla. (Já raději z člověka vysaji veškerou krev. poví si v hlavě a krátce se na ní usměje. Sice ještě před chvíli měl velmi sentimentální a smutnou náladu, ale nikdy mu to nevydrží dlouho. A hlavně to nikdy nedá najevo. Navíc ne před cizím člověkem.) Já vím, jaké to je. (Pouze krátce poví. Všimne si, jak bezradně spustí ruce podél těla. Podívá se jí do očí.) Já zase nejsem typ, co se nechá jenom tak zabít. Takže se o to ani nemusíš pokoušet, nebude to fungovat. Vyhrožování taky ne. (Svým způsobem jí poradil, čemu by se měla vyhnout. Otočí se za hlukem a všimne si malého Marvina, který se k nim blíží, propluje mu pod nohama a rovnou se přiblíží k Adelle. Trochu na ní zaštěká, ale nakonec ztichne, když ho okřikne. Byl docela překvapený, že se nechal i pohladit. Odehnal ho do předsíně a otočil se na Adelle.) Ano, to je. (Přikývne. Opětuje jí úsměv, který mohl být trochu upřímný, ale ne nějak moc extrémně. Začne se smát nad jejími slovy. Nebyla to její chyba, že je tak hloupá a troufalá. Neví nic o něm, nic o tomhle městě.) Věř mi, že na to by ti tvoje peníze nestačily. (Upřímně jí odpoví. Chystal se říct ještě něco, ale v tom mu zabrnkal mobil. Vstal a šel do předsíně, přečetl si zprávu. Kieran. Další člověk, kterého bohužel brzy ztratí. Ano, Marcel je přesně člověk, který netuší, jaké to je někoho ztratit. Má perfektní život, bezbolestný, radostný. Vrátí se i s Marvem do obýváku, pouze projde a odloží Marvina v pokoji Dav. Vrátí se a ucítí krev, nějak ho to nerozhodí. Není to poprvé, co vidí krev. Dívá se na ní a čeká, co z ní nějak vypadne. Pouze přikývne na její žádost a odejde do kuchyně. Natočí jí vodu do sklenice a vrátí se s ní zpátky. Podá jí Adelle.) Tyhle prášky máš asi na tu svojí nemoc, že? Takže co to je? Nějaká rakovina? Nebo tak? (Zeptá se a posadí se zpátky na gauč. Už jí chtěl poslat pryč. Dokonce byl už i ochotný jí říct, kdo byl ten vrah. Chtěl ukončit tenhle rozhovor a zajít za město. Odreagovat se.) Chceš to teda vědět? (Nakonec se jí zeptá. Může to vypadat, že ho jeho nemoc nějak ovlivnila, aby nakonec roztál, ale není to tak. Byl už jenom unavený. Z toho všeho myšlení. Chtěl jít pryč. Vypnout. Alespoň na chvíli.)

(Možná, že ho odhadla špatně. Možná, že je to silný muž, co si musel projít spoustou příšerných věcí, možná, že rozumí její bolesti. Avšak on to nedává najevo. Je chladný jako kus skály. A proč to vlastně dělá? Chrání tím tak sám sebe? A možná proto je na ni takový, jaký na ni je. Možná, že si jsou podobní, ale přitom úplně odlišní. Jeho příběh může být jakýkoliv. Třeba, že ví, jaké to je přijít o rodiče, i když nebyli úplně podle vašich představ. Možná, že mu kdysi zemřela žena, kterou miloval tak, že když umírala, přál si, aby umřel s ní. Aby jí mohl darovat svůj život, protože se bál, že bez ní už bytí na této zemi nebude mít smysl. Možná, že přišel o dítě. Třeba měl krásnou malou dceru, s hnědýma očima a tmavě hnědými vlasy, které se jí kroutily tak, že vypadaly jako nekonečné prstýnky. Možná, že toho mají hodně společného, nebo možná je všechno jinak a ona se mýlí. Když se nevyjadřoval k její poznámce o vykání a tykání, je jen ráda. Nechce tenhle rozhovor dělat ještě nepříjemnějším, než už teď je. Nebylo to lehké o tom mluvit, ale to nejhorší je za ní. Vždy doufala v lepší časy, když jí bylo nejhůř. A když si myslela, že je na dně, zjistila, že dno je mnohem hlouběji, než si kdy myslela. Ano, je protivná mrcha, která vám dokáže z života udělat peklo, ale také má srdce. A někdy si přišla tak osamělá, jako kdyby byla na celém prohnilém světě sama. Jako kdyby jí nikdo nerozuměl. Jeden den chodila na vysokých podpatcích s nosem nahoru v těch nejdražších obchodech a na všechny se usmívala. A druhý den v mikině a v teniskách bezcílně bloudila osamělými uličkami ve snaze najít něco, co ani nevěděla, že hledá. Nechce se s ním hádat, že její nejbližší byli nevinní. Pro ni byli. Když se vyptávala, zjistila na ně spoustu nehezkých věcí, ale pro ni bylo lepší, když je v hlavě měla uložené tak, jak si je pamatovala ona sama. Sklouzne pohledem z jeho očí na jeho rty, které se většinu času hýbaly a říkaly spíše nehezké než hezké věci. V bytě očividně nebydlel sám. Ve vedlejším pokoji byl velký nepořádek a také tam spatřila jednoho velkého plyšového medvěda. Zřejmě tady má nějakou ženu. Spíše mladšího věku. Nechtěla ani vědět, jestli je to jeho přítelkyně, nebo snad dcera. Buďto by byl pedofil, nebo mnohem starší muž, než předpokládala. Ani nevěděla, co by bylo lepší, nebo spíše normálnější. Přestala se tím radši zabývat. Marcel vypadá na to, že ať mu řeknete cokoliv, stále věřím tomu prvnímu, co uslyšel, nebo viděl. Jeho názor tedy bude zřejmě dosti těžké změnit, ale to už je teď jedno. Oni dva si nerozumí a ani jeden z nich nestojí o to, aby si rozuměli. Jsou odlišní. Jestli z něj dnes dostane to, co potřebuje, už nikdy se s ním zřejmě cíleně nesetká a oba dva za to budou rádi. Někoho bolest změní, někoho jen poznamená. Někdy z vás bolest udělá trosku, jindy vás zocelí. Marcela zřejmě jeho bolest zocelila, ale jí spíše potápěla ke dnu. Jako kdyby byla moc křehká na to, aby jí unesla. Přišla si jako porcelánová panenka, která se pomalu rozpadla pod tím vším a byla předurčená k záhubě. Nikdy neměla stát ve výloze. Jen na poličce, kde se na ní snášel prach a ten jí dusil. Musí se lehce dramaticky ušklíbnout, když jí poví, že není člověk, co podřezává hrdla.) To říkají všichni. (Trochu se zasměje, poprvé za jejich setkání, ale jen velmi krátce. Spousta lidí jí chválila úsměv, ale ona se nerada smála. Věděla, že kdyby se začala smát, pravděpodobně by se její smích změnil v pláč. Nad jeho slovy se mu jen chápavě podívá do očí. Takže její prvotní dojem byl špatný. Možná, že se trefila, když přemýšlela nad tím, jaký měl život a co se mu stalo. Ale jak by to mohla vědět, když jí Marcel nijak nepomohl? Hodila to za hlavu. Má tak moc hnědé oči, které jí připomínají tu nejdelikátnější čokoládu, co kdy jedla, až má pocit, že jimi propluje a rozplyne se v nich v nicotu. Na jeho další věty přikývne. Nemá, co k tomu dodat. Teď jí prostě jednoduše řekl, že když na něj nebude hnusná, ale milá, dostane, to co chce. Potom sleduje hravé štěně a Marcela. Trochu se podiví, když jí řekne, že její peníze by na toto nestačilo.) A co by tedy stačilo? Co vlastně chceš, Marceli? (Není to zlá otázka, je spíše zvědavá a dokonce to zní i vlídně, což je u ní opravdu překvapivé. Vezme si od něj sklenici vody a trochu se pousměje a vloží si prášky do pusy. Napije se vody a prášky tak spolkne. Vypije sklenici až do dna a potom jí odloží na stůl. Trochu se pousměje na Marcela a přikývne.) Leukémie. (Odpoví mu prostě a podívá se mu do očí.) Jistě, že to chci vědět. (Odpoví mu rychle a pravdivě. Opravdu moc to chce ráda a je dobře, že jí to řekne bez větších obtíží.)

(Přikývne na její slova a krátce se usměje. On vážně není člověk, co by se vyžíval v podřezávání hrdel. Jsou lepší způsoby, jak někoho připravit o život. Je tolik způsobů, že by se tomu člověk divil. Pouze jí krátce poví, že ví, jaké to je. Nechal na její představivosti, aby si domyslela, o čem právě mluvil. Neměl chuť jí vyprávět svůj životní příběh. On celkově neměl chuť nikomu vyprávět svůj příběh a tak byl rád, že se ho na něj moc lidí neptalo. Řekne jí ještě pár dalších vět, které má na srdci. Zamyslí se nad její otázkou. Co on vlastně chtěl? Chtěl hodně věcí, ale nic z toho mu ona nemohla dát. Nemohla mu dát vůbec nic a přes to sem na za ním přišla. Myslela si, že je to jenom další člověk, kterému zaplatí a bude to všechno fajn. Jenže takový on není. Přinese Adelle sklenku vodu, když ho o ní požádá. Byl docela překvapený, že ve svém slovníku našla slovo prosím.)Aha. Leukemie. (Zopakuje po ní a pak se vedle ní posadí. Po delším uvažování se jí zeptá, zda chce vědět, kdo je ten vrah. Otočí se na ní na chvíli a pak vstane, dojde k větší knihovničce. Vytáhne jednu složku, která byla schovaná mezi knížkami. V té složce byly samé fotky a papíry. Nalistoval stránku desátou a vytáhl z takové průhledné fólie pár papíru a fotku. Na papírech byly napsány různé informace. Bývalé bydliště, práce,... Jednoduše popsaný celý jeho život. K papírům byla přicvaknutá fotka a malý papírek s adresou. Samozřejmě to nebylo místo, kde volně pobývá nějak vrah. Byl to starší sklep na kraji města, kde měl zavřené takovéhle psychopaty. Měl pro ně něco lepšího, než je pouhé vězení. Udělal jim vlastní vězení, ale takové kde zůstanou navěky. Proměnil je v upíry a nechal je tam trpět. Podle něho to byl lepší způsob, jak někoho nechat trpět. Změnit je v něco, co nechápou a nechat je tam hladovět.) V závorce je číslo..cely. (Podal jí to, počkal, než si to vezme a pak odešel ještě k malé sošce. Vyndal ze spodku klíč a vrátil se s ním.) Tady máš i klíč. A dám ti jenom jednu radu, bacha na to co tam budeš dělat. (Varoval jí a ukázal ke dveřím. Doprovodil jí do předsíně, kde počkal, než se oblékne. Ještě než jí téměř vyhnal ze dveří, tak jí ovlivnil, aby mu řekla, kdo je ten její informátor. Rozloučil se s ní pouhým sbohem a zabouchl za ní dveře. Došel do pokoje Dav a zavolal Marvina, dal mu něco k pití. Nandal mu obojek a vodítko, obojí sladěné do zelené barvy. Vyšel patnáct minut potom, co odešla Adelle. Vydal se pouze na krátkou procházku s Marvinem. Sice říkal, že ho venčit nebude, ale těm jeho psím očím prostě nejde odolat. Po skoro půl hodině se vrátil domů, dal Marvinovi a sobě najíst. Samozřejmě každý měl naprosto odlišné jídlo. Nehodlal toho psa krmit krví a taky se nehodlal krmit granulemi. Posadil se před televizi a vyčkával, než domů dorazí Davina. Chvíli tam s ní ještě seděl a poslouchal její zážitky. Všechno šlo sice jedním uchem tam a druhým ven, ale alespoň tu chvíli jí poslouchal. Věděl, že by měl Davině říct o Kieranovi. Zaslouží si to vědět a je lepší, aby to věděla teď. Přisedl k ní trochu blíž, jeho hlas byl vřelý a vlídný, když jí říkal, že Kieranovi už moc času nezbývá a možná už žádný. Davinu to docela chytlo, měla ho ráda. Není divu, kdo by ho neměl rád? Objal jí a zůstal tam s ní, než odešla do svého pokoje. On odešel chvíli po ní. V obývacím pokoji, předsíni a v kuchyni panovalo ticho. Pouze z ložnic ještě vycházely zvuky. Davina poslouchala písničky a Marcel to samé. Usnul okolo jedenácté večer.)

*Sms zpráva pro Marcela.*

kód:

Ahoj Marceli. Máš čas na to, aby ses zastavil ke mně? Neměj obavy, Kai tady není. - Cami

*Ráno ji zazvoní budík do školy, ale místo toho, aby se vyhrabala z postele a šla se chystat do školy, tak ho posune ještě na dalších dvacet minut spánku a otočí se na druhý bok. Opět usne a když jí znovu zazvoní, tak ho vypne a rozhodne se, že nikde nepůjde. Nechce se jí jít do školy, ne po tom, co se okolo ní děje. Stále má v hlavě to, že Sophie je její sestra, ale to ji nijak netrápí, spíše fakt, že Marcel stále o tom nemá ani tušení. Dále ale to, co se stalo s Kaiem. Doufá, že nebude proti ní něco podnikat, protože by se mu to opravdu nevyplatilo. Nechce ho zabít, ale co když bude muset? Nakonec přeci jenom vstane a zamíří do koupelny. Dá si rychlou sprchu, lehce se nalíčí a obleče se. Vezme vodítko a jde s Marvinem na procházku do jednoho parku kousek od domu. Ne, rozhodně se nijak nestresuje tím, že by právě teď měla být ve škole. Ani si nedělá hlavu z toho, že Marcel bude mít jistě nějakou připomínku. Jí to však nepřipadá vůbec důležité. S Marvinem je docela dlouho venku a poté se s ním vrátí domů. Přijde do kuchyně a udělá si kakao, nakrájí si ovoce do misky a jde si s tím sednou do obýváku k televizi. Po celou dobu je s ní Marvin, takže i s ní sedí na gauči u televize a klasicky po ní žebrá jídlo. Zavrtí hlavou s úsměvem a dívá na to už docela vyrostené štěně.* Ty mě taky musíš pořád otravovat, co? *Vezme kousek jahody a hroznu a položí mu to na sedačku. on snad sní taky všechno. Zajímalo by jí v kolik vstane Marcel a snad hned neodejde z bytu. Potřebuje si s ním už konečně promluvit a říct mu o tom, co se dozvěděla. Má právo to vědět a čím dřív, tím líp. Sem tam sleduje nějaký seriál, co je v televizi a u toho jí ovoce a popíjí kakao.*

(Ráno uslyší Davinin budík, ale nějak se ním nezaobírá. Za těch pár měsíců už se ho naučil ignorovat a navíc mu nikdo nedělalo problém, se otočit a jít spát dál. Otočí se tedy na druhý bok, zaplácne si hlavu do polštáře o něco víc a přitáhne si k sobě deku. Dneska si toho moc nenaplánoval, teda on si nikdy moc své dny neplánoval. Teď už většinou chodil jenom za město, kde trávil víc času, než dříve. Vracel se ve stejný čas jako před tím, nechtěl se vracet dříve, jelikož by se Davina mohla začít vyptávat. A on se tom moc nechce bavit. Kdo by se taky chtěl bavit o tom, jak vám holku přebere člověk, kterého snad nejvíce nesnášíte? Nikdo. Uslyší klapnutí dveří a pomyslí si, že Davina už asi šla do školy, ale když po chvíli uslyší i televizi, neochotně odhrne deku. Napřímí se a promne si obličej, navleče na sebe nějaké triko a tepláky. Vyleze z pokoje a jde rovnou do obýváku.) Co tu děláš? Neměla by jsi být ve škole? Víš, co bych já dal za to, abych se v tvém věku mohl vzdělávat? (Takovým otcovským stylem poví a jeho pohled je vážný. Nechce jí tu dávat přednášky, ale zase je nutné nad ní držet tu pevnou ruku. Měl by jí trochu kárat, přece si na tohle nemůže zvykat? Jak by pak dodělala školu, když se bude flákat na gauči, pojídat ovoce a hrát si s Marvinem?) Už jsi s ním byla venku, co? (Pohlédne ke dveřím a na ťapky na podlaze. Otočí se zpátky na Davinu a posadí se vedle ní. V jejím obličeji je vidět, že se trochu trápí a na Marcelovi je to vlastně taky vidět. Vážně ho to všechno trápí, zase na něho spadly ty všechny špatné vzpomínky na Klause. Nenávist ke Klausovi rozhodně není jen z důvodu, že mu "sebral" Cami, ale má k tomu mnohem více důvodů.) Jsi v pohodě? (Nakonec se jí zeptá a doufá, že mu poví, co jí trápí. Pokud tu tedy něco je a netváří se tak jenom proto, že jí umřela oblíbená postava v nějakém seriálu, co teď běží v televizi.)

*Sedí u televize s Marvinem a občas mu přihodí kousek ovoce, aby se po ní tak moc nesápal. Zakloní hlavu a vyhodí do vzduchu hrozen, jako kdyby ho snad chtěla chytnout do pusy, což se jí ani nepovede. naštěstí se nemusí zvedat, aby pro ten kousek ovoce šla, protože má velmi kvalitní vysavač, který se hned zvedne a jde si pro to. Slyší nějaké kroky, které s velkou pravděpodobností patří Marcelovi. I když třeba by to mohla být i Cami, ne? Ráda by hí viděla. Možná by to bylo trochu divné, kdyby ji právě viděla jak jde za ní z Marcelovi ložnice, ale tak co. Vůbec by jí to nevadilo a naopak byla by ráda, že by si s ní znovu mohla popovídat. netuší, zda jí Kai vykecal celou tu situaci, která mezi nimi nastala. Natočí hlavu do strany, aby viděla Marcelovi do tváře, když na ní začne mluvit. Dívá se na něj s absolutním nezájmem v očích, když pronáší tohle poučné téma o škole. Povytáhne obočí a pozoruje ho. Jako kdyby snad potřeboval chodit do školy před stopadesáti lety a nebo dvě stě lety? Bože, jak moc je Marcel vůbec starý? A co ten jeho otcovský tón? Chvíli na něj zírá, jako kdyby to bylo snad poprvé, co s ní takhle mluví, než si do pusy vloží další hrozen a pokrčí rameny.* V mém věku jsi žil s Mikaelsonovými, kteří tě učili, takže si nestěžuj na vzdělání. *Pronese trochu pobaveně a podrbe Marvina z uchem.* A necítím se dobře, přeci mě nebudeš nutit jít do školy, když mi není dobře, ne? Takhle to přeci funguje. *Podívá se na něj a na jeho další slova jenom s mírným úsměvem na rtech přikývne. Ne, nedá se říct, že by měla dobrou náladu, ale ve společnosti Marcela je mu lépe.* Ano, už jsem ho byla vyvenčit. Půjdu s ním odpoledne i večer, neměj obavy. *Pozoruje ho celou dobu a ani se nepohne z místa, když si k ní začne přisedávat. Jde na ní poznat, že jí užírá to, co ví a on ještě o tom nemá sebemenší tušení. Už - už se nadechuje, že něco řekne, než ji však předběhne on se svými slovy. Trochu se zamračí, ne že by tohle byla její reakce na jeho otázku, ale spíše ji udivuje to, že to jde až tak na ní poznat. Vydechne a odloží misku s ovocem na konferenční stůl přičemž se už nestará o to, zda se Marvin bude pro to jídlo natahovat a nebo to raději nechá být, než aby dostal za uši.* Jo, jsem. Dá se říct. *Podívá se na chvíli do země, než k němu opět vzhlédne.* Je tady jedna věc, kterou ti musím říct. Nedávno mi Sophie zavolala, abych se za ní stavila a tak jsem přišla. Ukázala mi nějaké dopisy od mého otce. *Opět vydechne. Ale nedělá mezi tím nějakou delší pauzu.* Můj otec si psal milostné dopisy s matkou Sophie a když jsem jeden z nich uchopila do ruky, tak se na něm objevil skrytý text. Můj otec měl poměr s její mámou a v tom dopise se ptal na Sophie, zajímal se o ni. Tak jsme zjistily, že Sophie je moje sestra. *Dívá se celou dobu na něj a je zvědavá na jeho reakci. na to, jak tenhle fakt přijde. Oba si mysleli, že žádnou rodinu nemá, proto byla vždycky s Marcelem. On byl její jediná rodina, on se o ní staral a teď vlastně vyjde najevo, že Sophie je její starší sestra. Ale ví, že to nic nemění na tom, že s ním bude. Bydlí s ním, chce být s ním a v tom se rozhodla ihned. Vlastně se ani nemusela rozhodovat, tohle bylo nad míru jasné.*

(Už z chodby vidí Davinu, jak si s klidem pojídá ovoce a Marvin jí tam otravuje. Pomalu k ní dojde a neodpustí si otcovskou poznámku. Moc dobře ví, jak ona nesnáší, když s ní takhle mluví a nebo celkově, když se k ní chová jako k dítěti. Ale on je pořád její opatrovatel a nese za ní určitou zodpovědnost, ačkoliv to není nikde podložené papírově. Takže by se od něho Davina mohla kdykoliv sbalit a odejít pryč, což se snad nikdy nestane. Teda snad ne v nejbližší době. Vážně by mu chybělo večer se vrátit k tomuhle náladovému teenagerovi s proříznutou pusou. Zakroutí hlavou nad tím jejím zíráním. Vyplázl na Davinu jazyk a zakroutil hlavou.)  Žárlíš, co? Jistě by jsi taky chtěla soukromé lekce angličtiny od Elijaha. (S úsměvem odpoví a pak se podívá na Marvina, který vypadá snad jako vždycky radostně.) Jo, teď už to vidím. Vypadáš fakt příšerně.. snad to nebude nějaká vážná nemoc. Nemáš teplotu? (Než dostane odpověď,  tak jí sáhne na čelo a dělá, že jí snad měří teplotu. Celou dobu má na tváři starostlivý výraz. Přitom Dav ani slovo nežere, sice je starý, ale ne tak aby ho takovouhle hloupou výmluvou obelstila. Usadí se na měkký gauč.) A to i přes to, že ti je blbě? Ty jsi ale odvážná holka. (S obdivem poví a krátce se zasměje. Jeho nálada je sice pořád tak stejná, ale v přítomnosti jeho nejoblíbenější člověka -ne teď nemyslí sám sebe- se cítí o něco líp. Chvíli pozoruje Davinu, na které je vidět, že jí něco trápí. I kdyby se to před ním snažila skrýt, tak jí to moc dobře nepůjde. Marcel už jí zná moc dobře a viděl jí snad v každé situaci, krom teda těch, při kterých by se cítil nehorázně trapně. Raději je nebudu jmenovat. Zeptá se Daviny na otázku, na kterou dostane odpověď obratem. Jeho pohled zůstane sedět na misce ovoce, na kterou se pomalu sápá Marvin. Když však Davina znovu začne mluvit, otočí se na ní. Dá si jednu nohu na gauč a tělem se natočí na ní, aby měl lepší výhled. Poslouchá její slova a tváří se trochu nechápavě. Kde Sophie vzala dopisy od otce Daviny? A proč je vůbec má? A .. Dalších podobných otázek mu proběhlo hlavou. Doposlechne si jí do konce, jeho pohled jakoby zmrzl. Stále se dívá na Davinu, ale jako by byl duchem mimo. Je to pro něho těžké. Zpracovat fakt, že Davina je sestra Sophie, se kterou měl před dáávnou dobou milostný vztah. Jedny z jeho nejbližších jsou teď rodina? Co se ještě dozví? On má jediné štěstí, že je černý a tak není možné, aby byl příbuzný s někým, kdo mu je blízký. Okolo něho se totiž motají samé bílé krysy.) Jak dlouho už to víš? (Jeho pohled konečně roztaje a vrátí se do přítomnosti. Jeho hlas není nijak káravě, ale mile a hlavně překvapeně.) Jinak je to samozřejmě.. skvělá a hlavně divná zpráva. (Podotkne a stále si to v hlavě srovnává. Chtěl říct ještě pár dalších věcí, ale to co chtěl vědět nejvíce, si nechával pro sebe. Zahrabané hluboko v jeho mozku. Vážně se chtěl zeptat, zda se tak mění jejich situace? Bude se chtít Davina teď odstěhovat? Žít se svojí pravou rodinou? Opustí ho teď? Je vidět, jak mu to všechno šrotuje v hlavě, všechny kolečka jedou na sto procent. Pohled zamíří do země a trochu ztrápeně přemýšlí nad touhle otázkou.)