Rok 1903 - část druhá: Lekce magie

Po nějaké chvíli dojdou k jeho domu, který byl mimochodem velkolepý. Když vejdou dovnitř, zastaví se před schody do prvního patra. Genevieve uvidí pod schody svoje sbalené věci. Někdo musel být u babičky v domě, nejspíš někdo z covenu, a musel jí zabalit. Chtěla si sbalit sama, chtěla si tam ještě jednou vše prohlédnout a vzít si něco po babičce. Snad jí to Ben dovolí.
Z přemýšlení ji vytrhnul Benův hlas.

„Vyber si, jaký chceš pokoj. Ale ať tě ani nenapadne chodit na půdu a do mé ložnice budeš moct vstoupit jen, pokud tam budu já a po zaklepání, je to poslední pokoj nahoře.“

„Dobře, nebudu chodit na půdu a klepat jsem zvyklá, nerada narušuji soukromí druhých,“ ubezpečila ho. I na babiččinu ložnici vždy klepala.

Pak se vydala nahoru po schodech a kontrolovala jednotlivé pokoje, zatímco Ben odešel do kuchyně, kde si sundal svoje sako a otevřel si lahev piva. Genevieve si vybrala pokoj úplně na druhé straně chodby s výhledem na ulici. Líbil se jí ruch New Orleans a ke spánku ji vždy bude kolébat hudba z ulice. Poté sejde dolů za Benem a zeptala se ho, jestli by si mohla zajít do babiččina domu alespoň pro něco na památku.

„Třeba její kuchařku!“ napadlo ji s úsměvem.

Ben už mezitím seděl u stolu v kuchyni a upíjel pivo. Jako každý den si vzal do ruky knihu s kouzly a pročítal si ji. Ne, že by je snad neznal nazpaměť, ale co kdyby nějaký detail u některého kouzla přehlédl? Tím pádem by pak zkazil celé kouzlo. A to nechtěl.
Když přišla Genevieve, vzhlédl k ní se slovy: „Všechny věci z domu jsou už zabalené a odvezli se do skladu. Její kuchařku si klidně vezmi, aspoň mi budeš moct vařit nějaká pořádná jídla.“ Řekl to lhostejně a zase sklopil pohled. Prohlížel si symboly u jednoho kouzla. Natáhl ruku nad svíčku před sebou, svíčka se rozhoří, když pak dlaň sevřel do pěsti, tak svíčka zhasla, takhle to opakuje pořád dokola. Používání magie, i když na tak malé a jednoduché kouzlo, ho vždy uklidňovalo a dodávalo mu jistotu a sílu.

„Do skladu? A kde je ten sklad?“ podívala se na něj tázavě. „A vařit? No jistě, že ti budu vařit!“ Je nadšená, ráda vaří. „Klidně ti něco udělám už teď, chceš? Třeba sýrový placky, ty jsou vážně výborný.“ Vlastně mluví tak trochu do dubu, protože už ji zřejmě neposlouchá. Tedy alespoň tak vypadal. Potom ho začala pozorovat, jak rozsvěcí a zhasíná svíčku. Dělala to dlouho. Když přestal svíčku rozsvěcet, zasoustředila se ona a pouhým upřeným pohledem se svraštěným obočím svíčku přiměla rozhořet se. Usmála se, když se jí to povedlo.

Poslouchá ji, ale hodně dlouhou dobu jí neodpovídá. Dívá se do knihy a zapaluje svíčku pořád dokola. Když s tím přestane, položí si ruku na stůl, otočí stránku v knize a až pak se podívá na Genevieve, která upírá pohled na svíčku. Poté se podívá na svíčku, když začne hořet. Vytáhne ze šuplíku u stolu další dvě svíčky a kývne na ni hlavou, ať zapálí teď všechny tři. Tu první zhasne.
„Všechny tři najednou a pak ti povím, kde ten sklad je.“

Neví, co vše a jak moc ji učila babička, ale je mu jasné, že ji neučila tolik, jako by ji učil on, kdyby ji měl v péči už od svých osmnácti let.

Podívala se na něj, když zapálila svíčku a čekala na jeho reakci. Když vytáhl ze stolu další dvě svíčky a řekl jí, že je musí všechny naráz rozžnout, jinak jí neřekne, kde ten sklad je, kousne se do rtu. Kde kdo by si myslel, jaká je to lehká věc, ale není. Soustředit sílu na tři objekty najednou je vážně těžké. Tentokrát si pomůže rukou, protože si tak víc může představit sílu, kterou chce do toho dát. Když funguje představivost, je to polovina úspěchu. Zavře oči a představuje si, jak se její energie vzedme až ze špiček prstů u nohou a proudí jí celým tělem až do konečků prstů u rukou, kde vytryskne a rozprostře se po místnosti. Pak otevře oči, aby tu sílu mohla korigovat na svíčky. Znovu přimhouří oči a svíčka se jedna po druhé v krátkém intervalu rozsvítí. Bohužel jedna po druhé nebyly najednou, i když to bylo opravdu na setiny.

Benjamin se dívá na Genevieve, jak se soustředí, pak se upne na svíčky. Když je konečně Genevieve zapálí, ale ne všechny najednou, tak se pohledem vrátí zpátky k Genevieve.

„Třeba zítra zvládneš aspoň dvě najednou. Máš se co učit. Koukám, že jsi pěkně zanedbávala tohle učení.“ Zhasne svíčky a pak luskne prsty, svíčky se hned na to zapálí - všechny tři najednou.

„Vidíš, není to zas tak těžké, ale když zanedbáváš učení, tak nezvládneš ani těžší kouzla, které já už jsem v tvých letech zvládl.“ Nelíbí se mu, že zrovna jeho sestra nezvládla ani to málo, co po ní zrovna chtěl. Sice by to možná nezvládl nikdo z jejích vrstevníků, ale on to v té době zvládl a ona by měla taky. Nechce se nechat zahanbit tím, že jeho sestra bude naprosto stejná jako všichni v covenu, kteří patřili do její věkové kategorie.

„Nezanedbávala. Vážně ne, Bene. Procvičovala jsem si kouzla jako ostatní moji vrstevníci, kteří náleží ke covenu,“ podívala se na něj. Tím ho utvrdila v tom, že cvičila jen v té míře, v jaké vždy chodily děti do lycea a cvičily základní kouzla.

„A to je ten problém. Procvičovala jsi kouzla jako ostatní. Měla jsi cvičit i doma a zkoušet i těžší kouzla než ostatní. Vytřela bys jim zrak a učila se pak se staršími dětmi,“ díval se na ni vážně.

„Já učení vážně nezanedbávám. Snažím se.“ Což je pravda. Byla vždy pilná a snaživá. „Já ale nejsem ty, Bene. Asi prostě nedokážu tak rychle kouzlit. Ty jsi vážně dokázal i těžká kouzla v mém věku?“ se zájmem se na něj podívá.

„Ano, dokázal jsem těžší kouzla než ostatní moji vrstevníci a proto mě pak přesunuli mezi starší a zanedlouho jsem uměl těžší kouzla i než oni a podívej se teď na mě. Jsem nejlepší z covenu až na naše Starší. Všechnu svoji sílu jsem vložil do toho, abych byl jednou nejlepší a učil se kouzla každý den aspoň šest hodin.“

„Šest hodin denně? Páni!“ vydechne s úžasem. Je taková. Snadno se pro něco nadchne. „Ano, vím, že jsi nejlepší a všichni k tobě vzhlížejí. Když jsme byli všichni společně na velké schůzi covenu, tak ti všichni naslouchali a vážili si tě,“ přikyvuje hlavou. „Jsem pyšná, že mám takového bratra,“ řekla s úsměvem, protože to myslí vážně. Je pyšná, že je její bratr. Možná to, co se stalo na hřbitově, bylo jen všechno kvůli emocím ze smrti babičky. Doufala, že spolu budou opravdu vycházet. Zatím to nebylo tak strašné.

„Ano, přesně tak. Všichni si mě váží a nechci, aby mě moje sestra zostudila, že umí jen základní kouzla jako všichni ostatní.“

„Ne, nebude to zítra, udělám to teď,“ řekne odhodlaně i potom, co jí Ben právě řekl o svém procvičování kouzel, a zase se zasoustředí na svíčky, které mávnutím ruky zhasla. Tentokrát nechá tu energii v ní rozbouřit ještě víc. Pak se podívá na všechny svíčky. Nechá si splynout jejich obraz, takže tři svíčky se jí teď slily v jednu, pak rychle mrkne. Když otevře oči, všechny tři svíčky hoří. Tentokrát se jí to povedlo naráz.

Benjamin povytáhne obočí, když řekne, že to udělá hned a ne až zítra. Pak se podívá na svíčky a čeká, zda je tedy zapálí najednou nebo zase jako minule postupně. Když je pak zapálí, tak jak po ní chtěl, koukne na ni.

„Vidíš, motivace funguje. Takže od zítra začneme pořádně s výukou a do lycea už nebudeš chodit na výuku, ale jen, abys předvedla vůdcům covenu, co už všechno umíš. Učit tě budu já a nebudu tě šetřit, upozorňuji,“ řekne zcela vážně, protože ji opravdu šetřit nebude. Bude ji učit kouzla tak, jak se učil on. Dokud neprovede správně ten den kouzlo, které bude na programu, tak nebude mít volno. Napije se opět piva a chvilku mlčí.

„Nebudu už chodit odpoledne po škole do lycea?“ podívala se na něj překvapeně. Nečekala to. „D-dobře... tak já se jdu připravit aspoň do školy, ještě jsem si nenapsala úkol,“ stále se na něj dívá. „Já budu pilná, slibuju, budu se snažit, seč mi budou síly stačit,“ řekla horlivě a rychle kývala hlavou.

„Dobře, zítra s tebou pošlu někoho do toho skladu, ale ne že mi sem do domu nataháš nějaké krámy, které se tady stejně budou jen válet, a nebudeš se o ně zajímat. A všechno to budeš mít u sebe v pokoji, nikde jinde nechci vidět něco, co sem nepatří.“

„Vážně? To je skvělé! Ne, neboj se, všechno, co si vezmu, bude v mém pokoji, nikde jinde se to válet nebude,“ slíbí mu. Pak k němu přijde a pro něj jistě trochu nečekaně povyskočí a vlípne mu pusu na tvář.

Když mu dá Genevieve pusu na tvář, tak to pro něj je opravdu nečekané. Otře si tvář a podívá se na Genevieve. „Už nikdy to nedělej. Nejsem zvyklý na takové vyjadřování radosti a zvykat si ani nechci.“ Zvedne se od stolu, vezme si své pivo a odejde nahoru do patra a dál pokračuje na půdu, kde se zamkne a plánuje, jak pokračovat dál, aby se stal vůdcem covenu, a všechny své plány si zapisuje.

Jakmile si otře tvář a řekne jí, ať už to nikdy nedělá, sklopí zrak. Je jí to líto. Zřejmě svého bratra opravdu jen tak nepotěší. Svěsila ramena a rezignovaně odešla do svého nového pokoje, kde si udělala vše potřebné do školy a pak si začala vybalovat věci, aby se zabydlela. Začíná její nový život.

Benjamin na půdě zůstane celou noc. Má tam i menší postel pro takové případy a dneska potřeboval opravdu přemýšlet, jak všechno udělá. Nejprve si musel rozmyslet, co pořádně s Genevieve. Nakonec se rozhodne, že jí nepošle zpátky do školy, ale požádá někoho z covenu, aby jí doučoval. Věděl, že pár lidí z nich vyučují také ve škole, takže to nebude problém. On sám ji pak bude učit kouzla, což je nejdůležitější. Dále plánoval, jak se stát tím vůdcem covenu. Pár nápadů už se mu v hlavě rojilo, tak si je zapisoval, ale věděl, že to bude ještě určitě nějakou dobu trvat než se tak stane. A ke konci, když už měl poměrně všechno vyřešené a naplánované, rozvíjel svou magii, ale protože používal teď odlišnou než tu tradiční od předků, zůstával na půdě. Poslední rok se totiž učil i černou magii. Hodí se naprosto vždycky všechno umět a on chtěl to tak chtěl.

Když si Genevieve konečně vybalila svoje věci, odešla se umýt. Ve vaně přemýšlela o tom, co ji čeká další den a nejen ten další. Co ji čeká vůbec. Mrzelo ji, že se od bratra nedočká žádné náklonnosti. Mrzelo ji, že si o ní Ben myslel, že ho jen zostuzuje, že je nic. Ale ona se bude snažit, aby si to nemyslel. Bude se snažit, aby mu dokázala, že ona za něco stojí. Třeba na ni jednou bude její bratr pyšný. Když se domyje, osuší se a jde si lehnout. Za chvíli usne, ke spánku ji ukolébá hudba z ulice.


Autoři: Benjamin a Genevieve