Rok 1906 - část první: Nový vůdce

Po smrti a pohřbu jedné ze Starších se všichni kompetentní, včetně dívek ze Sklizně, které mají tím pádem též právo hlasovat, měli dostavit do lycea kvůli hlasování o novém Starším či Starší a vůdci covenu. Všichni věděli, že to bude jen formalita, protože Benjamin byl jasným kandidátem. Genevieve se s tím však celou cestu k lyceu potýkala. Tohle není správné.

Využila toho, že její bratr není na dohled a zašla za Alanem. Řekla mu o svém bratrovi naprosto všechno.

„Co mi to tu říkáš?“ byl zděšený a zhnusený. „On tě týrá?!“ zakroutí hlavou, semkne rty do jedné linie. „Tohle přehnal, tohle mu neprojde. Ten parchant,“ procedí mezi zuby a podívá se do strany, pak se znovu otočí na Genevieve, přijde k ní blíž a vezme ji za ramena. Podívá se jí do očí, má vlídný výraz, utěšující, uklidňující. „Proč jsi mi nic neřekla dřív? Proč jsem to já vůbec nepoznal?“ obviňuje i sám sebe.

„Nejde jenom o mě, jde o celý coven. Co se asi stane, až Benpřevezme vládu nad čarodějkami a čaroději v New Orleans? Já už jsem si na jeho přístup zvykla, ale bojím se toho, co může udělat s covenem,“ vydechne.

„Zvykla? Genevieve, tohle není normální přístup, na ten by sis zvyknout nikdy neměla,“ nakrčí obočí.

„Vždycky vyhraje. Vždycky, když se k něčemu odhodlám, tak mě srazí k zemi. Já už nevím, co bych měla dělat jiného než, že jsem to řekla teď tobě,“ sklopí zrak a zavře oči. Alan ji obejme. „Budu kandidovat,“ řekne rozhodně.

„Cože?“ vzhlédne k němu s povytaženým obočím.

„Slyšela jsi dobře, budu kandidovat na vůdce covenu a Staršího. A teď pojď, ať nečekají. Víš, že bychom spolu správně mluvit neměli, aby se nemohlo ovlivnit hlasování. I když to teď právě děláme,“ ušklíbne se a vyrazí s Genevieve do sálu.

Hlasování bylo zvláštní v jedné věci. Vyhlásili se kandidáti, ale ani jeden nemohl hovořit do pléna a ovlivňovat tak hlasování. Každý se musel rozhodnout podle sebe.

Ben už stál v sále lycea po boku druhé a poslední žijící Starší, která je ale už moc slabá a dlouho nevydrží.  Dnes bude kandidovat na Staršího a vůdce covenu – jako jediný kandidát. Alespoň si to tak myslel, než do sálu přišla Genevieve, která se usadila na své místo, a Alan, který předstoupil před plénum a přede všemi prohlásil, že chce též kandidovat.

Když to uslyší Ben, je šokovaný. Podíval se na Alana a ten se na něj jen usmál. Něco mu tady hodně nesedí. Koukne se na Genevieve a zamračí se. Je mu jasné, že v tom má prsty ona, ale neví, co všechno mu řekla. Tohle nenechá jen tak.

Benjamin i Alan se postaví vedle. Starší oba schválila jako vhodné kandidáty. Přišlo na řadu tedy hlasování. Všichni postupně měli říci, za koho hlasují. Hlasování šlo postupně od těch nejstarších až po ty nejmladší. Postupně zaznívalo vždy jen jedno jméno - a to Benjamin.

Benjamin otočil hlavu na Alana a vítězoslavně se na něj usmát, protože mu bylo jasné, že Alan rozhodně nevyhraje. Bylo to skoro jednoznačné. Teď už zbývaly jen čtyři poslední hlasy a to dívek, které byly vybrány do Sklizně.

Gen byla z celého hlasování zklamaná. Myslela si, dost naivně, že alespoň někomu bude vrtat v hlavě, proč Alan kandiduje, že se něco musí dít. Alan nikdy nechtěl být vůdcem. Raději pomáhal mladým čarodějům a čarodějkám, než aby řídil celý coven. Je jasné, že Benjamin vyhraje a ona s tím už nic neudělá. Alan se na ni omluvně usmál, protože v tuhle chvíli již také nemohl nic dělat.

Když i všechny dívky ze Sklizně postupně hlasovaly pro Benjamina, včetně Clary, všichni upřou zrak na ni. Byli si jistí, že vědí, pro koho bude hlasovat. I Ben si je naprosto jistý, že už neudělá nějakou pitomou chybu a bude hlasovat pro něj. Ale Benjami se zmýlil.

Genevieve zvedla hlavu a v jejím výrazu se zračilo nevídané odhodlání. Alanovi ztuhnul výraz, protože viděl, co se Gen chystá udělat. Koukl na ni varovným pohledem, ať to nedělá, že je to zbytečné a nestojí to za problémy, které by s Benem mohla mít. Ona se ale tvářila stále stejně. A pak vyslovila jméno, které nikdo nečekal: „Alan Brook,“ řekla s obrovskou rozhodností a jistotou v hlase.

Benův vítězoslavný úsměv mu opadl a vystřídal ho opět známý neutrální výraz. Všichni včetně jeho byli naprosto šokovaní, ale nikdo to neřešil, protože to bylo stejně jedno. Benjamin se stal dalším vůdcem covenu. Stačilo už jen provést rituál a pak se stane oficiálním Starším. Rituál byl oznámený na zítřejší ráno, kde se všichni, kteří u toho chtějí být, sejdou na hřbitově a tam se provede rituál. Teď stále někteří ještě chtěli truchlit za svou pochovanou Starší. Všichni odešli a v lyceu zůstal už jen on, Genevieve a Alan Brook.

Genevieve sleduje, jak všichni odchází a pak se sama zvedne, ale zůstane tam stát společně s těmi dvěma. Ben se na ně podívá a zavrtí hlavou.

„Smůla, nepovedlo se. A teď přesně mi Genevieve povíš, co sis myslela, že chceš dělat a co si tady Alanovi řekla.“

Už už se nadechovala, že Benovi něco řekne, ale Alan zvedl ruku, aby Genevieve nemluvila, a sám přejde až před Benjamina. Byl to čestný muž, který tak nějak nechtěl dovolit, aby bylo s Gen stále nakládáno jako s bezcenným otrokem, který udělá vše, co Ben přikáže.

Alan se mu podívá zpříma do očí. „Vím, co jsi zač a co jsi udělal. Takhle týrat vlastní sestru, vlastní krev. Zbičovat ji a pak ji nechat bez jen tak bez pomoci. A ty tvoje odporné plány, jak převzít coven a mít více a více moci. Strašné. Zneuctil jsi celý coven, když jsi nechal zabít naší Starší a pak vykládal ty lži o tom, že ses ji snažil zachránit. Jsi zvrácený, mocichtivý monstrum,“ znechuceně se na něj podívá a plivne mu do tváře. „Genevieve nebude v jednom domě s tebou, nedovolím to,“ otočí se na ni. „Jestli o to budeš mít zájem, můžeš zůstat u mě,“ usměje se vlídně. „Děkuju,“ odpoví mu vděčně a podívá se na Bena. „Nebudu s tebou, nemůžu.“ Stojí vedle Alana a s odhodláním se kouká na svého bratra. Konečně má někoho, kdo za ni bojuje.

Benjamin si otřel obličej, když mu Alan plivnul do tváře, ale jeho výraz se nezmění. Když pak prohlásí, že Genevieve nebude už dál u něj doma a Genevieve souhlasí, podívá se na oba dva, kteří teď stojí od sebe na metr a od něj na dva metry. „Takže má malá sestřička ti pověděla vše. A dokonce chceš, aby bydlela u tebe. Podívejme se na to, někdo si tady myslí, že může změnit svět,“ zavrtí hlavou a natáhne ruku směrem k Alanovi, který teď má opravdu silné bolesti hlavy kvůli tomu, že se mu vaří krev. Než stačí udělat Genevieve třeba jen krok, tak natáhne ruku k ní a znemožní jí jakýkoliv pohyb. Alana teď nejenže bolí hlava, ale začne silně krvácet z očí, uší a nosu. Drží se za hlavu a křičí bolestí. Benjamin se otočí na Genevieve, která chce běžet k Brookovi, ale nejde jí to. Alan vypadá čím dál tím hůř. „Alane!“ křikne lítostivě a bolestně.

„Myslela jsi, že ti to jen tak projde? Někomu řekneš, co jsem udělal a on tě zachrání? Myslela sis, že bych nechal žít někoho, kdo zná všechna moje tajemství? A ještě ke všemu někoho, kdo si myslí, že může rozkazovat mně? Hloupá, hloupá holka. Teď tady pan Alan Brook zemře a je to jen tvoje vina. Kdybys držela ta svá malá ústa zavřená a nikomu nic neřekla, mohl žít. Věděla jsi, že má malého bratra? Ještě mladšího než ty? No, teď jsi mu právě vzala jeho velkého bratra a kdo ví, co se s malým Brookem stane. Zabije se, protože jeho bratr je mrtvý? Jako teenager se dá na drogy? Nebo snad bude chtít pomstít svého bratra a pak skončí mrtvý, protože se bude honit za špatným vrahem. A co se stane s tebou? Budeš se obviňovat z jeho smrti? Budeš plakat a truchlit? Nebo se snad také zabiješ, protože tvůj hrdina bude za chvíli mrtev? No jedno je jisté, já tě nenechám umřít, protože si zasloužíš trpět. Opět se naskýtá příležitost pro vyslovení mého postřehu. Jak jedna smrt může ovlivnit životy druhých.“

Celou dobu pozoruje svého bratra, který jí začne říkat ty hrozné věci. „Nech ho na pokoji!“ zařve na něj. Nechce, aby Alan zemřel, bylo by to opravdu kvůli ní. Neměla za ním chodit, neměla mu to říkat. Nebo mohla, ale neměla mu dovolit, aby kandidoval proti němu. Měli nejdřív pořádně něco promyslet. Dostat ho jinak. Bylo jasné, že Ben má hodně podpory. Když slyší, že má Alan malého bratříčka a teď bude bez něj a jestli si to ona bude dávat za vinu, zařve znova: „Přestaň! Jediný, kdo si zaslouží trpět, jsi ty!“

Alan se na ni z posledních sil podívá. Kouzlit mu nejde. Nemůže se soustředit, ale řekne jí: „Genevieve, ať tě ani nenapadne dávat si tohle za vinu. Ty za nic nemůžeš, to on.“ Pak padne vysílením, ale mrtvý ještě není. Genevieve se naštve. Možná jí Ben zamezil pohyb, ale magii rozhodně ne. Najednou spustí něco, co se od Bena nenaučila, spíš si to tak vypozorovala sama. „Lekce první. Nikdy nepříteli neukazuj všechnu svou sílu, protože když to ty potřebuješ a on to nejmíň čeká, hodí se to.“ Zasoustředí se a Ben najednou odletí přes celou místnost a narazí do polic. Z nich se začnou sypat věci. Tohle jistě nečekal. „Za druhé. Tvůj soupeř je hodně silný, silnější než ty. Když ho neoslabíš magicky,“ vezme si v rohu kovovou tyč a přejde k němu, „oslab ho fyzicky,“ napřáhne se a praští Bena kovovou tyčí přes obličej. Nemá samozřejmě tak velkou sílu v rukách, jakou by měl Ben, ale i tak to stačí. „Za třetí. Přikrm fyzickou bolest ještě magií,“ kouká se na něj nevraživě a teď začíná téct krev ze všech otvorů na obličeji Benovi.

Zamračí se, když mu začne říkat o první lekci. Nečeká to, takže skončí na zemi na druhém konci místnosti a z police se na něj začnou sypat různé věci, takže mu to zamezí, aby vstal. Krátce vykřikne bolestí, když ho Genevieve praští do obličeje tou tyčí a pak už se jen drží za hlavu, když mu začne téct krev. Takhle se drží za hlavu asi minutu, než v sobě najde sílu. Zhluboka se nadechne, zatne zuby a pomalu vstane. Genevieve není silnější než on, takže tu bolest ještě nějak překoná. Spustí si ruce kolem těla a podívá se na Gen. Ve tváři se mu zračí bolest, ale i odhodlání. „A za čtvrté. Měla by sis o svém nepříteli zjistit všechno, než na něj zaútočíš,“ procedí skrz zuby, zhluboka se nadechne a zavře oči. Po chvilce je zase otevře, ale teď je má naprosto celé černé. Natáhne obě ruce před sebe a z nich vyšlehne neviditelná síla, která Genevieve odhodí na druhou stranu místnosti a drží jí na zdi.
Tentokrát se nemůže hýbat a ani kouzlit. Spustí ruce, ale kouzlo se tím nepovolí. Najednou už mu neteče krev a ani ho nic nebolí, přešlo ho to a uzdravil se rychleji, než je možné. A za všechno může jen černá magie, kterou se několik let učil.

Najednou odletí na druhou stranu místnosti, ani neví jak. Čekala, že Bena nejspíš neporazí, i když věřila, že by se jí mohlo povést ho zneškodnit aspoň do doby, kdy by mohla vzbudit Alana a utéct s ním. Rozhodně ji ale překvapilo s jakou vervou a až moc sinou energií na ni Ben zaútočil. Když přejde prvotní šok, podívá se na něj a vykulí oči, když vidí jeho černé oči. „Černá magie,“ vydechne opravdu překvapeně. Věděla, že Ben je schopný pro moc udělat hodně, ale netušila, že by byl schopný používat i černou magii. Měla to tušit.

Ben přejde pomalu zpátky až k Alanovi a podívá se na něj. „Smůla, že tu není nikdo, kdo by tě zachránil,“ pokrčí rameny a jedním pohybem ruky mu pomocí kouzla zlomí vaz. Pak se podívá na Genevieve, která se najednou začne dusit. „Neměla by sis se mnou zahrávat. Skončíš špatně a to hodně špatně.“

Když přejde Ben k Alanovi, tak zavře oči a po tvářích jí stečou slzy. Slyšela lupnutí Alanova vazu, ale nebyla schopná otevřít oči. Nechtěla je otevřít. Udělala to až v okamžiku, kdy se začala dusit. Chtěla si intuitivně sáhnout po hrdle, ale nemohla se hýbat a tak se jen dál dusila a přitom sípala.

Díval se na Genevieve s černýma očima, ve kterých se nezračí naprosto nic. Ve tváři má bezcitný výraz a tak se teď i cítí. Naprosto bezcitný a dokázal by klidně v tuhle chvíli i Genevieve zabít. Černá magie ho pohltila a dala mu naprosto nový rozměr síly. Připadal si teď neporazitelný. „Myslela sis snad, že jsem jako každý jiný čaroděj a nemam zálohu na takové případy?“ zavrtí hlavou. „Hloupá holka, která bude vždycky k ničemu. Jsi nic.“ Najednou může Genevieve vidět svou babičku a Alana, kteří stojí po boku Bena a smějí se Genevieve a dokola opakují "Jsi nic" směrem k ní. Doopravdy tam nejsou, to jen Ben vyvolal takovou iluzi.

„Ty v sobě už opravdu nemáš nic lidského,“ řekne sípavě a pak mohutně zalapá po dechu, ale moc se stejně nenadechne, protože se stále a stále dusí. Když vidí ty iluze a slyší, co říkají, ví, že to není skutečné, ví, že se s ní Ben jen hraje, ale stejně je jí to nepříjemné. Semkne k sobě víčka, ale ta slova jako by se jí vpalovala do mozku. Bolí to. Ben neuměl nikdy nic víc, než ji jen shazovat a ubližovat jí. A dařilo se mu to dál. Cítí, že už to dlouho nevydrží. Do plic jí šlo čím dál tím méně kyslíku. Cítí palčivou a pálivou bolest. Ať už to skončí, ať už to s ní skončí, alespoň se jí uleví. Ale neskončil to s ní.

Benjamin v sobě najde sílu a přestane Genevieve dusit, kdyby chtěl tak ji zabije a málem se tak stalo, ale to on nechce. Jeho barva očí se mu vrátí a Genevieve spadne s velkou ránou na zem. Iluze také zmizí. „Vlastně nemáš pravdu, kdybych v sobě neměl už nic lidského, tak tě klidně zabiju, ale nezabil.“

Spadla na zem docela nešikovně, protože si přilehla na ruku, kterou si zlomila. Zakřičela a zvedla si ruku k tělu, aby si ulevila od bolesti. Potom se opřela zády o zeď a chtě nechtě, uviděla Alanovo mrtvé tělo. „Jak chceš tohle vysvětlit?“ podívá se na něj. „Neprojde ti to, nemůže. Musí jim to být divné.“

Ben si všimne, že si drží ruku, která teď za tu chvíli docela hodně natekla. Pak se podívá na Alanovo tělo. „Vlastně nic nevysvětlím. Vysvětlíš to ty. Řekneš, že Alan s tebou tady chtěl pak zůstat a o něčem mluvit, ale když všichni odešli, tak tě začal osahávat a vyjel po tobě. Ty ses lekla a omylem jsi na něj použila svou moc a zabila ho,“ pokrčí rameny. „Jednoduché jako facka a každý ti uvěří, protože jsi má sestra.“

Gen si změří pohledem jeho a pak Alanovo tělo. Vyděsí ji, když řekne, co má povědět, aby to tak vysvětlila. Tohle Alanovi nemůže udělat. Všichni si o něm budou povídat jako o násilníkovi a to on nebyl. Všichni ho budou považovat za monstrum, které se ničeho neštítí, ale jediné monstrum je tu přitom Benjamin. Alan byl skvělý člověk.

„To neřeknu!“ odmítne ho kategoricky. „Tohle mu neudělám. Je mrtvý, nezaslouží si, aby někdo ještě zneuctíval jeho památku. Byl to dobrý člověk, který by mi nikdy nezkřivil ani vlas!“ vyjekne se slzami v očích.“

Když Genevieve odmítne říct, co jí řekl, otočí se na ni. „Ale ano, řekneš mu to, nebo chceš snad, aby se stalo ještě něco tvé kamarádce Claře?“ povytáhne obočí. „Mohla by mít nehodu a někdo by jí za pár dní našel mrtvou. Nikdy nikdo nezjistí, že jsem to byl já. Jestli neřekneš, co jsem ti tady teď řekl, tak budou trpět další a další nevinní lidé a budeš je mít na svědomí ty, protože jsi neuposlechla můj rozkaz. Takže, jak ses rozhodla?“

Dívá se na něj a kroutí hlavou, tváře má umáčené od slz a chvějí se jí rty. V tom přijde do místnosti druhá Starší a zděsí se a ptá se, co se stalo, že si žádá vysvětlení. Podívá se na ni, pak na Bena a nakonec na Alanovo mrtvé tělo. Hlavou jí problesknou všechny krásné vzpomínky, které s ním za posledních pár let zažila. Byly to jedny z mála hezkých okamžiků od doby, kdy musela bydlet s Benem. Jak vzpomíná, opravdu lehce se usměje tak, že to nemohou postřehnout ani Ben ani Starší. „Omlouvám se, mrzí mě to,“ sotva hýbe rty a je ji sotva slyšet. Vlastně si to říká hodně potichu pro sebe, pak se podívá na Starší. „Pan Brook se mnou chtěl po hlasování mluvit. Když všichni odešli, tak...“ Nechtěla to říct, ale musela. Claře se nesmělo nic stát. „Projevil o mě zájem. Odmítla jsem, ale on byl neodbytný. Proběhla tu potyčka a nevím jak, ale najednou jsem se cítila hodně silná a použila jsem svou moc proti němu a... Zabila jsem ho,“ rozbrečí se. Tohle jediné je pravda, i když mu vazem škubnul Ben, to její rozhodnutí ho zabilo.

Tiše si oddychne, když Genevieve opravdu řekne, co jí přikázal. Pak se podívá na Starší: „Bylo mi divné, že Genevieve pořád nejde domů, tak jsem se vrátil a takhle už to tady vypadalo. Nemůžete za to Genevieve vinit, byla vyděšená a určitě nečekala, že se tohle stane. Zachovala se, tak v sebeobraně a neuvědomila si, kolik síly vlastně použila.“

Starší kývne hlavou. Je otřesená z toho, co se dozvěděla. Nikdy by to do Alana neřekla, ale podle ní to asi hodně dobře skrýval a není divu, že projevil zájem o Genevieve, když s ní trávil hodně času. Řekne Benjaminovi, ať odvede svou sestru domů, aby si odpočinula a vzpamatovala se z toho šoku a ona se postará o Brooka a vysvětlení rodině. Benjamin jí poděkuje a přejde k Genevieve. Pomalu ji zvedne ze země, vezme ji do náruče a pak s ní odejde ven z lycea.

Když už jsou dost daleko, tak jí zas postaví na nohy. „Věděl jsem, že mě nezklameš. A teď se vrátíme domů. Půjdeš spát a zítra ráno půjdeš hezky na ten rituál a budeš pyšná na svého bratra, že se stal Starším.“

Tohle si nikdy neodpustí. Nikdy si neodpustí, z čeho musela Alana obvinit. Nikdy si neodpustí, že ho do toho vůbec zatáhla. Bude si to vždycky vyčítat. Takhle to nemuselo dopadnout. Alan teď mohl žít. Měl právo žít. Nikdy neudělal nic špatného.

Když ji Ben konečně postaví na nohy, nejdřív si vyléčí tu ruku. Je jí naprosto jedno, co na to Ben bude říkat. Nebude mít zlomenou ruku. „Možná jsem nezklamala tebe, zato sebe jsem zklamala hluboce. Kéž bych tě tak nemusela krýt.“ Nemusela, ale pak by neskončila dobře Clara a kdo ví, kdo ještě. Kéž bych to tam mohla říct všem a z plných plic. Co jsi vlastně zač,“ podívá se na něj znechuceně. „Ty nejsi můj bratr.“

Je mu jedno, že si vyléčila ruku. Stejně by jí to vyléčil klidně sám. Nechtěl, aby se kdokoliv už ptal, co se stalo ani jeho ani Genevieve, protože by se klidně mohla prořeknout. „Kdybys mu to neřekla, nic z toho se nemuselo stát, Vie. Snad sis nemyslela, že budu tak hloupý a nedojde mi, že si mu něco napovídala, když kandidoval proti mně?“ podívá se na ní vážně. „Ale neřekneš to už nikdy nikomu, protože víš, jak by to dopadlo, znova,“ koukne se zas před sebe. „Ale ano jsem a ty jsi prokázala, že jsi má sestra. Máš toho v sobě hodně stejného jako já, víc než si myslíš, jen si to nedokážeš připustit. Nedokážeš si připustit, že jsem tě toho naučil tolik a že jsme si vlastně tak podobní. Jen s rozdílem, že ty máš na prvním místě emoce a já moc.“

„Už jsem to prostě nesnesla. Celou dobu tě poslouchám na slovo a stejně se mi dostane jen hrubého zacházení. Tohle není motivace. Vlastně už jsem si na to, jak se mnou zacházíš, zvykla,“ podívá se na něj. Mluví s ním na rovinu. „Už mě to neděsí. Bič, opasek, řemen. Je to jedno. Prostě to nějak ustojím a jdu dál. Ale už mě to nebaví. Jsem z toho unavená, mám toho až po krk. A potom... Udělám něco pro to, abych tě zastavila, a ty stejně vyhraješ. Tak proč se mám snažit už o cokoliv? Ať je to odpor, ať je to vyhovování tvým rozkazům. Je mi to jedno. Od teď se chovám tak, jak chci já a je mi jedno, co se mnou uděláš,“ pokrčí rameny. „Nemůžeš mi víc ublížit, než jak jsi mi ublížil dnes. Ano, možná si jsme podobní, ale emoce a moc, to je hodně zásadní rozdíl,“ podívá se mu do očí. „A jen abys věděl. Kdyby se byl Alan někdy v budoucnu vyslovil, pokud by byl naživu, neodmítla bych,“ zakroutila hlavou.

Ben stál na místě a díval se před sebe. Poslouchal každé její slovo velice zřetelně a vlastně její proslov na něj udělal dojem. Nevzepřela se mu tak jako jindy, že odmlouvala a fňukala, ale byla dost silná na to, aby mu řekla pravdu. Možná ji tímhle počinem dostal opravdu na samé dno, kdy už jí je všechno jedno, ale to vlastně chtěl. Dostat ji na dno, protože pak, když se člověk chce dostat zas zpátky, nikdy už nemůže být tím samým člověkem, jakým býval, ale bude silnější a jen tak ho nic nerozhodí. Vzdorovala mu, ale naprosto jiným způsobem. Způsobem za kterým si stojí a on to cítí. Genevieve je opravdu navzdory všemu stejná jako on až na ten rozdíl, který už řekl. Snadno se dokáže postavit zpátky na nohy, když ji něco zlomí. Dokázala potlačit své emoce, když se stalo něco, co by jí v minulosti rozhodně odrovnalo. A Benjamin ví, že kdyby s ní nezacházel tak, jak s ní zacházel, tak by tohohle nikdy nedosáhla. „Fajn.,“ řekne jen tohle jedno prosté slovo a vydá se společně s ní zpátky do domu.

Když vejde domů, ani se neotočí za Benem, zamíří do kuchyně a udělá si chleba s domácím bylinkovým máslem, které dělala včera. Uvaří si k tomu kávu a sedne si ke stolu. Ben ať si udělá, co chce, nemá náladu se mu dělat s nějakou večeří. Nemá náladu na nic. Alan byl mrtvý. Ten, který si smrt zasloužil nejméně. A ještě k tomu naprosto dehonestovaný. Jak asi bude vypadat pohřeb? Přijde tam vůbec někdo? Distancuje se od něj jeho rodina? Bude přijat předky mezi sebe? Zničila snad naprosto i posmrtný život jeho duši? Upije kávy, Dívá se nepřítomně před sebe a stejně tak nepřítomně ukusuje chléb.

Ben odešel též do kuchyně, ale udělal si jen kávu. Přemýšlel nad zítřkem. Ví, jak vypadá rituál pro zasvěcení nového Staršího nebo Starší a ví, co se všechno děje. Zajímalo by ho, jestli předci budou naštvaní za všechno, co udělal nebo ne. Zajímá ho, jaký vztah k němu mají. Ano, sice jsou mrtví, ale v covenu hodně záleží na tom, co si myslí předci o živých a podle toho jim pak pomáhají nebo také ne. Vezme si hrnek s kávou a rozejde se pryč z kuchyně. „Ráno ať jsi připravená včas,“ poví ještě Genevieve a pak odejde do své ložnice, kde se ještě patřičně pomodlí za duši jejich mrtvé Starší a dokonce i za Alana, i když za obě smrti mohl on. Dopije si svou kávu a pak se dojde umýt a lehne si. Sice je ještě docela brzo, ale on chce být zítra vzhůru, co nejdříve a patřičně se připravit na rituál.

Když všechno dojí a dopije, tak sklidí ze stolu a ještě umyje nádobí. Nechce se jí jít spát. Má strach, že se jí budou zdát noční můry. Sny po takové události jsou vždy nejhorší, protože vás v nich dožene naprosto všechno. Nakonec se přeci jen vydala nahoru, nejdříve si napustila vanu a pořádně se umyla, hlavně obličej od uschlých slz. Poté se usušila a podívala se na sebe do zrcadla. Bylo zamlžené, tak ho rukou utřela. Když viděla svůj odraz, pomyslela si, že už dávno není malá holčička. V jejích očích bylo více zážitků než v očích jakéhokoliv jiného dítěte. Její oči byly staré. Vydechla a vzala si na sebe noční košili. Potom odešla do své ložnice, lehla si a snažila se usnout. Šlo to ztěžka, ale nakonec se jí to podařilo.

Autoři: Benjamin a Genevieve