Rok 1907 - část první: Čtyři na jednu

VAROVÁNÍ! OBSAHUJE CHOULOSTIVÉ SCÉNY!

Benjamin seděl doma se třemi svými kamarády. S Dylanem, který byl z nich nejmladší, pak ještě s Oliverem a Troyem, všichni to byli čarodějové, kteří přišli o moc, kvůli užívání černé magie, ale Benjamin jim jejich moc opět vrátil a zítra to oznámí covenu a budou opět oficiálními členy. Také to byli ti samí tři, kteří přepadli Genevieve.

Genevieve byla zrovna v Lyceu. Před Sklizní je členi covenu různě poučovali, jak bude rituál vypadat. Samozřejmě jim neřekli, že budou obětovány jejich životy. Jen jim řekli, že si je předci vybrali a že to bude velká čest pro ně. Ben tam nebyl. Přisuzovala to i tomu, že by neměl trpělivost se třemi dospívajícími dívkami a jejich otázkami, sebe nepočítala. Možná proto tam s nimi byly jen ženy, ačkoliv coven měl i slušné mužské zastoupení.

Toulala se chvíli ulicemi a zašla ještě do obchodu. Stavila se cestou na hřbitově, aby zapálila u Alanovy hrobky svíčky a dala mu tam květiny. Chodila tam často a mluvila tam. Mluvila si tam sice sama pro sebe, ale tak nějak věřila, že to Alan slyší, že ji slyší. Pomáhalo jí to. Když už se začalo stmívat, vyrazila domů, měla by si odpočinout na zítřejší den.

Když otevřela domovní dveře, slyšela nějaké hlasy. Zamračila se. Ben a návštěva? Zakroutí hlavou a jde se podívat do salonku, odkud hlasy vychází. Zastaví se ve dveřích a uvidí čtyři obličeje. Svého bratra a pak ty tři. Zalapá po dechu, jsou to ti samí, kteří ji přepadli před několika lety. Přeběhne jí mráz po zádech. Všechno se jí to opakuje před očima. Myslela si, že ji Ben zachránil, teď její jasné, že to všechno spunktoval. Snaží se uklidnit, nedat nic najevo. Dělat, že si ty obličeje nepamatuje a rychle jít nahoru. „Zdravím. Ehm... Já,“ ukáže prstem ke schodům, „nebudu rušit a půjdu nahoru. Jsem unavená, musím si odpočinout kvůli zítřku,“ otočí se, že půjde pryč.

„Genevieve,“ podívá se na ni, když vejde do obýváku, pak věnuje pohled svým kamarádům, „tohle jsou Dylan, Oliver a Troy,“ ukáže na ně postupně. „Ale určitě je už znáš.“ Na tváři mu hraje lehký úsměv, normálně se sice neusmívá ani při takové příležitosti, ale měl nějaké to pivo. Když uvidí, že se Genevieve otočila, křikne na ni: „Genevieve! Pojď sem ještě na chvíli. Přímo ke mně. Rád bych ti něco řekl.“ Věděl, co všechno jí v lyceu říkali a jak jim neřekli celou pravdu o Sklizni a o té části, kdy umřou. Ne, říkali jim, že je uspí. Taková lež.

Když Ben vykřikne její jméno, zavře oči, zachvějí se jí rty. Jistě, prostě jen chce, abych tam šla a aby viděl můj výraz, až si ty tři pořádně prohlídnu. Nic jiného to není, pak mě prostě pustí a já půjdu nahoru. Možná před nimi bude chtít ukázat, že on je v tomhle domě pánem a udělá jí nějaké ty pohmožděniny, ale to není nic, co by nepřežila, není to nic, na co by nebyla zvyklá. Vydechne mohutně, aby se uklidnila. Stále nechce věřit tomu, že Ben před těmi lety to přepadení zařídil. Celou tu dobu, celou tu dobu měla naději, že tehdy Ben projevil trochu citu, a zachránil ji před nějakými násilníky. A on to celou dobu vedl. Nakonec otevře oči, otočí se zpět a vejde do místnosti. Nepodívá se na ty tři. Jde a postaví se před Bena. „Ano, bratře?“

Vzhlédne trochu výš a podívá se Genvevieve. „Nejdříve chci, aby sis tady mé přátele pořádně prohlédla. Budeš je vídat od zítřka každý den. Teda vlastně celý rok budeš mimo a vídat se maximálně s předky, ale pak už je budeš vídat každý den. Jsou stejní jako my, jen jim naše mrtvá Starší sebrala moc, kvůli černé magii, ale díky bohu už ji mají zase zpět.“

Nechce mu ukázat, že je slabá, nechce, aby věděl, jak se štítí a bojí se tam podívat, jak se jí hnusí dívat se i na něj. Proto otočí svůj pohled k těm třem a každého přejede nesmělým a co nejrychlejším pohledem. Prostě to nejde, nejde se na ně dívat déle. Když jí řekne, že je bude vídat každý den, udělá se jí špatně ještě víc, ale jistě to překoná, překoná to jako hromadu dalších věcí. Prostě se naučí, aby jí ti šmejdi byli lhostejní.


„A dále,“ chytne ji silně za ruku a přitáhne si ji k sobě, takže Genevieve spadne na něj a sedí mu na klíně. Podívá se jí do očí a odhrne jí vlasy z obličeje, „si budu vychutnávat zítřejší část, kdy tobě a tvým kamarádkám podříznu hrdlo.“ Přejede jí rukou po tváři a druhou jí položí na bok.

Když ji Ben strhne k sobě na klín, dívá se někam do zdi, ale on si stejně najde její zrak, a když ji pohladí po tváři s těmi slovy, co právě vyslovil, cukne sebou. Jeho dotek ji pálí. A jeho slova jí ubližují. „Cože?“ podívá se na něj nevěřícně a vyjeveně. „Jak... Jak to myslíš, že nám podřízneš hrdlo?!“

Užívá si ten její nevěřícný pohled. Určitě si myslela, že ji už ničím nedostane, ale opak byl pravdou. Vždy měl nějaký trumf, který Genevieve nečekala. „Slyšíš dobře.“ Přejede jí prstem po krku. „Přesně tady ti ho podříznu. Určitě vám říkali, jak vás píchnou do prstu a vy usnete jako nějaké princezny, ale jen vám neřekli pravdu. A ta je taková, že vás rozhodně nikdo nepíchne do prstu, ale podříznu vám hrdla jako nějakým ovcím na porážce.“ Spokojeně se usměje a ruku, kterou má na jejím boku, jí položí na záda.

„Ne, ne… tohle odmítám. Odmítám tomu věřit. Jenom mě chceš vyděsit,“ kroutí rychle nesouhlasně hlavou. Ne, tohle nemůže být pravda, nemohli jim takhle lhát. Jestli má celé její působení v covenu záviset na lži, tak kde to potom žijí? Co je to za podivnou zkorumpovanou organizaci? Vyhlazují upíry, ano, zatím se jim to daří. I když ona sama ještě nezabila žádného, i přes to, co se o nich říkalo, i přes to, co jí tehdy Ben ukázal, ještě nezabila žádného upíra. Ale to je teď jedno. Má se nechat zabít? A ještě k tomu bratrovou rukou, kterému to udělá náramnou radost? Proč jí každý jenom lže a chová se k ní jako k psovi?

„Myslíš, že by vám řekli pravdu? Že byste i pak chtěli být součástí Sklizně? Ale neboj se, za rok budeš zase dýchat a chodit po ulicích New Orleans. Je to jen malá a neškodná oběť pro naše předky, abychom měli větší moc. A já jakožto Starší povedu celý rituál a také ho zakončím.“ Ano rozhodně mu to udělá radost, podříznout hrdlo své sestře, ale vědět, že se za rok zase vrátí. Nikdy by ji nedokázal zabít, ale tohle představovalo jedinečnou příležitost, jak to udělat, ale ne natrvalo. A pak až se probudí, uvidí jeho tvář jako první. Má nad ní moc a ví to, jenže ona čím dál víc tím odporuje, což se mu rozhodně nelíbí. Rozhodne se završit své dílo.

„Přestaň!“ vyštěkne Gen najednou, už to nemůže poslouchat, podívá se na ty tři další, dva se pobaveně usmívají s pivem v ruce a třetí, ten nejmladší, nezaujatě pije pivo a kouká se někam do zdi. Ona sama se vymrští z bratrova klína a jde směrem pryč. „Jdu se vyspat.“ Otočená k němu zády ještě dodá po jeho slovech. „Jistě, když mě nedokážeš zabít opravdu, tak mě zabiješ aspoň takhle, protože na víc prostě nemáš, nedokázal bys mě zabít. Jsi na to až moc zbabělý!“

Použije na ní svou moc, takže se Genevieve zastaví uprostřed kroku a i proti své vůli se vrátí zpět k němu na klín. Jistě, tímhle výrokem ho jistě rozčílila, ale byl pravdivý. Jistě ji teď bude chtít nějak potrestat, zase ji zbije, před zraky těch svých nohsledů. Ale pletla se. I když se snažila mermomocí Benovi bránit, on byl silnější, o hodně silnější. Chvíli jí trvalo, než k němu došla, protože se vzpírala, ale došla. A pak, pak si na něho zase sedla. Tohle je jiné, neví, co čekat, chová se jinak.

„Zapomněla jsi ještě na něco. Mám pro tebe menší dárek, abys měla v hrobě o čem přemýšlet.“ Položí jí ruku na stehno a pomalu jí začne zajíždět až pod šaty. Druhou rukou jí zajede do vlasů a hlavu jí pak zatlačí dolů, aby se ohnula. Pak jí oběma rukama vzadu roztrhne šaty. Otočí si jí pak k sobě a šaty z ní strhne úplně.

Najednou jí začne přejíždět rukou po stehně a míří pod její šaty. Vykuleně se podívá na jeho ruku. Nemůže se ani hnout, ale očima sledovat může. Stejně tak může mluvit. „Bene,“ řekne opravdu vyděšeně,“ tohle neuděláš, ne tohle...“ do očí se jí nahrnou slzy a oněmí, když jí rozerve šaty. Udělá to, on to udělá. Začne nahlas vzlykat, když si ji k sobě otočí a svlékne jí šaty úplně.

Rukama ji pak začne hladit na břiše, až jí přejede na hruď a silně až tvrdě jí stiskne ňadra. Genevieve se samozřejmě nemůže pohnout, protože na ni působí jeho moc. „Bene, zapřísahám tě,“ řekne mezi vzlyky, ale to už ji hladí a mačká tvrdě prsa. Bolí ji to, ale je jí jasné, že tohle nebude ta největší bolest. Začne křičet. Když tak učiní, tak se ti dva kromě Dylana hlasitě rozchechtají.


Jelikož seděl po celou dobu sám na gauči a ostatní seděli naproti na druhé pohovce, strhne ji na gauč, aby ležela na zádech. On už samozřejmě cítil svou erekci. Ne, že by ho vzrušovala vlastní sestra, ale spíš ten pocit, jakou nad ní má moc. Jo, moc ho rozhodně vzrušovala.

Stále křičí, a když s ní Ben praští o gauč, snaží se mu zmítat, ale zmítá se jen vnitřně, protože navenek není vidět žádný pohyb. Nic. Její tělo je nehybné a poslušné všemu, co Ben chce.

Sundá Genevieve kalhotky a sobě pak stáhne kalhoty a trenky po kolena jen natolik, aby se k ní dostal. Nakloní se nad ni a rukou jí zajede na stehno až k jejímu rozkroku, pak do ní vnikne prudce až po kořen. Začne přirážet rychle tak, že se Genevieve vždy bouchne do hlavy o tvrdé opěradlo. Oliver a Troy je se zájmem pozorují a smějí se přitom, Dylan se radši dívá pořád jinam. Chytne ji za vlasy a zatáhne jí za ně a přitom neustále rychleji a tvrději přiráží. Genevieve to musí určitě bolet, ale to ho uspokojuje ještě více.

Jakmile do ní tvrdě vnikne, zalapá po dechu, otevře ústa a z očí jí vytrysknou slzy bolesti. Začala naříkat a plakat. Její nářek a vzlyky byly tak intenzivní, že jí ani nezbýval vzduch v plicích na to, aby dál křičela. Pokaždé, když přirazí, je to jako kdyby zažívala peklo. Pokaždé jí projedou plameny bolesti celým tělem a ještě se k tomu vždy bouchne do hlavy. Slzy jí stékají po tvářích tak, že vidí jen Benovu siluetu, protože má rozmazaný obraz. Sluchem vnímá jen ten smích těch dvou. Všechno kolem ní se točí, má pocit, jako by měla každou chvíli umřít. Nikdy si nemyslela, že by jí Ben udělal tohle. Je na ni opravdu tvrdý a nešetří ji, modlí se, aby už přestal, aby za chvíli vyvrcholil nebo aby z ní prostě vystoupil, je to strašný pocit, který se nedá ani popsat.

Asi po deseti minutách konečně vyvrcholí a je mu celkem jedno, že přímo do ní. Vstane a natáhne si trenky a kalhoty. Vydechne a upraví si vlasy a oblek. „Teď potřebuji studené pití.“ Kouzlo, které drželo Genevieve nehybnou zruší a odejde si do kuchyně pro pivo.

Začne mírně krvácet hned po tom, co z ní Ben vystoupí. Zasviní mu tak krví pohovku, ale ona prostě nevnímá vůbec nic. Vstane od ní, jako kdyby měla být kus hadru, ke kterému přišel a utřel se do něho. Leží tam, dál vzlyká a není schopná se pohnout. Kouzlo sice už nepůsobí, ale ona je naprosto zdecimovaná.

Její nářek Benovi ještě teď zvoní v uších, ale má dobrý pocit. Pocit, který nenahradí nic, moc. Moc nad svou sestrou. Pochybuje, že teď mu bude ještě někdy odporovat. Udělal něco, co rozhodně nečekala a on to nikdy neměl v plánu, ale dneska se cítil jinak. Ještě zvráceněji než kdy dřív. Vezme si z lednice studené pivo a otevře si ho. Napije se a odejde zpátky do obýváku, opře se o futra.

Oliver vstane z gauče a přejde k Genevieve, začne si ji prohlížet a přitom si skousne ret. Otočil se na Bena. „Víš, mám takovej návrh, co kdybych si trochu pohrál s tvou sestrou?“ Benjamin na něj koukne celkem překvapeně a chvíli přemýšlí, než odpoví. Jo dneska byl rozhodně hodně krutý a zvrácený.
„Posluž si, klidně všichni tři.“ Znovu se napije piva a podívá se na Genevieve a Olivera.

Oliverova slova jí zazvoní v uších. Ne, ne, to nemůže, musím odsud pryč. On jim to dovolil, dovolil jim to. Nechá to udělat i své kamarády. Začne se mátožně a malátně zvedat. Tedy nejdříve se snaží spíš nějak zázrakem posadit se. Bolí ji celé tělo, je to do toho, že je v křeči, je v křeči z toho šoku, co právě teď zažila. A nejvíc ji bolí její intimní partie. Ale než se stačí pořádně narovnat, zalehne ji Oliver.

Oliver se nakloní nad Genevive a položí se na ni celou svou vahou, ale hned na to se rukou zapře o gauč. Je těžký, těžší než Ben, pro ni je to tak jenom horší, protože se nemůže hnout, alespoň na chvíli. Je zmatená a dezorientovaná. Snaží se kolem sebe máchat rukama a snaží se soustředit na nějaké kouzlo, ale Oliver jí ve všem zarazí. Ona není v pozici, kdy by se mohla bránit, byť kouzly. Jsou tu proti ní čtyři silní dospělí muži. Nemá šanci.

Druhou rukou ji Oliver chytne za bradu a začne ji tvrdě a dychtivě líbat na rty. Poté se přesune na její krk a kousne jí do něj, ne zrovna lehce. Odtáhne se od ní a chytne ji za podprsenku, kterou z ní strhne. Začne ji hladit na prsou. Opět se skloní a začne jí líbat na prsa. Skousne jí bradavku.


Když se přilepí Oliver k jejím rtům, začnou jí pálit. Každý jeho dotek ji pálí, bolí - vnitřně. Když ji kousne do krku, tak se jí z hrdla vydere silný nářek. „Proč mi to děláte? Prosím, přestaňte.“ Snaží se Olivera uprosit, ale nepomáhá to, spíš ho to ještě utvrdí v tom, že má pokračovat. Najde v sobě novou vlnu síly, aby mohla křičet. Začne křičet, ale pokaždé ji Oliver umlčí svými ústy nebo dlaní, když ústa nepomáhají. Začne se neovladatelně třást, přichází další šok.

Rukou jí zajede na stehna a postupuje výš až k jejímu rozkroku, vnikne do ní prsty. Jakékoliv její protesty ihned odvrátí a pokračuje v tom, co dělá. Začne zrychleně oddechovat už jen přitom, že jí prstí.

Když ji začne přejíždět uvnitř prsty, tak se klepe ještě víc. Ano, už si začala představovat, jaké to asi bude poprvé se s někým milovat. Ale rozhodně si to nepředstavovala takhle. Tohle byla noční můra a bolelo to, bolelo to hodně.

Cítil už před chvíli, jak se mu vzdouvá mužství, ale chtěl si nejdříve trochu pohrát. Jednou rukou se zapře o gauč a druhou si pak rozepne kalhoty, stáhne si trenky a kalhoty a hned na to do ní vnikne. Ne tak rychle a tvrdě jako Ben, ale i tak to na ni bylo až moc tvrdé. Rukama se zapře o opěradlo gauče a začne přirážet, nejdříve pomalu, ale pak zrychlí. Vzdychá jí do tváře a na čele se mu začínají vytvářet krůpěje potu.

Když do ní vnikne i svým penisem, prostě se mu snaží vymanit, ale nemá šanci, nemá žádný nárok na to, aby její trápení skončilo. Je odporné, jak jí dýchá do tváře, jak na ni stékají kapky jeho potu. Ani je nezajímá, že kvůli nim krvácí, že jí ubližují jak vnitřně, tak fyzicky. Ne, tohle je totiž přesně jejich cíl.

Oliver se spokojeně usměje a asi po pěti minutách vyvrcholí. S otevřenou pusou jí pak vzdychne do tváře. Vystoupí z ní a zvedne se z pohovky. Oblékne se a odejde si opět sednout. Otře se pot z obličeje a vydechne: „Wow to byla jízda.“

To už se zvedá Troy a přesune se na Genevieve. Postupuje stejným postupem jako Oliver, jen si jí více vychutnává a mazlí se s ní, i když ona to tak asi nebere.

Když se prostřídá Oliver s Troyem, už jenom bezvládně leží, protože nemá sílu na cokoliv, jednu ruku má spadlou z gauče, sem tam udělá bolestnou grimasu a upírá zrak na Bena. Její oči říkají, jak moc jí ublížil, jestli si vůbec uvědomuje, jak moc ho teď za to nenávidí, jak se jí hnusí. Když skončí i Troy, jenom čeká, až přijde i Dylan. Už to chce mít za sebou, chce, aby byl konec.

Benjamin si Genevieve přísně prohlížel. Byl si vědom toho, že Genevieve tímhle rozhodně zranil na nejvyšší míru, ale on si nějak nedokázal představit, jak je její bolest obrovská. On nic necítil, bylo mu to jedno. Proto, když se jejich pohledy střetly, v jeho očích nebyla známka lítosti ani pochopení.

Dylan se k ničemu neměl. Jen tam celou dobu seděl a koukal se do zdi. Když Genevieve vždy křičela, jen zavíral oči. Tohle bylo podlé a on jí rozhodně nechtěl ubližovat ještě víc. Vlastně se mu Genevieve docela líbila, ale jistě by s ní nikdy nemohl být, už jen kvůli Benovi, ale hlavně proto, co jí před několika lety se svými přáteli udělal. A teď by ji měl ještě znásilnit? Bylo mu jí tak moc líto.

„Hej, Dylane! Jsi na řadě! No tak, copak ty jít nechceš? Kdy se ti poštěstí vyspat se s někým takovým, jako je tady naše krásná malá Genevieve,“ ozve se Oliver, když to Dylanovi nějak hodně dlouho trvalo. Dylan se ale stále nemá k tomu, aby se zvedal. „Jsi srab,“ pokračuje Oliver. Dylan se podívá na Benjamina. Ten totiž nestrpěl slabost. Vždycky se do něčeho nějak namočil, černá magie, přepadení, teď tohle. Ale na druhou stranu byl Benovi vděčný, protože díky němu se cítil silný. Vstal tedy a šel k Genevieve, která tam už bezvládně ležela. Lehnul si na ni a přiblížil rty k jejímu uchu, jako by ji snad chtěl políbit, ale místo toho zašeptá: „Omlouvám se.“ Pak si stáhne kalhoty a vnikne do ní. Pomalu, aby to Gen moc nebolelo, i když si je jistý, že po těch třech ji musí bolet každý pohyb. Párkrát jemně přirazí a pak s hlasitým výdechem předstírá orgasmus, i když ještě nevyvrcholil. Vystoupí z ní a jde do kuchyně, kde se musí vydýchat.

Benjamin pořád stojí na místě, opřený o futra a popíjí své pivo. Občas pronese něco ke svým kamarádům, ale většinu času se dívá na Genevieve. Neuvědomuje si, kolik bolesti jí tímhle počinem způsobil, jak fyzické tak psychické. Moc mu tak zatemnila mysl, že už ani sám skoro nevěděl, co dělá. Tolik ho to pohltilo, že přestal dokonce i ochraňovat svou sestru před někým jiným, i když by ji spíš měl ochraňovat před sebou samým. Ale po dobu, kdy u něj bydlela, měl zásady a šlo mu jen o to, aby Genevieve ochránil a naučil ji, jak se chránit sama, naučil ji, jak je život, a obzvlášť ten jejich, krutý a nikdo se s ní nikdo nebude párat. Pořád to byla ta malá naivní holka, která poprvé vstoupila do tohoto domu, jen vztah k němu se změnil. Ze začátku viděl v jejích očích, jak k němu vzhlíží, respektuje ho a možná ho měla dokonce ráda, ale teď už tam neviděl nic z toho, jen nenávist. Bylo mu to jedno, on sám si žádné emoce nepřipouštěl, takže proč by mu mělo být líto, že jeho vlastní sestra ho nenávidí? Chtěl jen, aby se naučila, jak bojovat. Ale to, co udělal dnes... Nebyla to žádná rada, ani příprava na život venku, byla to hnusná podlost a využívání jeho vlastní moci. Chtěl získat moc nad ní, protože cítil, jak povoluje. A pak, když dovolil i ostatním udělat to samé, to byl už jen příklad, jak mu záleží jen na své moci a vládě.

Už nevnímá vůbec nic, ale jakmile z ní Dylan sleze, sveze se na zem, šáhne po dece, kterou si kolem sebe obmotá a začne se po čtyřech plazit pryč z pokoje.

Pozoruje ji, jak se po všech čtyřech plazí pryč, ale nepomůže jí a ani nikdo jiný. Když ji konečně ztratí z pohledu, sedne si do křesla a jen se dívá před sebe. Pomalu dopije pivo a všem třem oznámí, aby šli pryč, že chce být sám. Potřebuje se pořádně vyspat na zítřejší den. Sklizeň.

Když se konečně došourala ke schodům. Nahmatala rukama zábradlí a přitáhla se. Tak se konečně postavila. Nohy měla vratké, ale díky tomu, že se opírala rukama o zábradlí, se na nohou udržela. Pomalu začala lézt po schodech nahoru. Když se konečně došourala nahoru, zamířila rovnou do koupelny. Mlčky. Už ani sténat jí nešlo. Možná se ještě pořádně nedostala z šoku, který zažila a za chvíli to na ni celé dolehne znovu.

Napustila si vanu a pak se do ní naložila. Sykala při tom bolestí. A jak si myslela, tak se taky stalo, schoulila se do klubíčka a začala znovu plakat. Přitom se omývala. Vzala si mýdlo a začala se až hystericky mydlit, jako by ze sebe chtěla smýt špínu. Jenomže to nebude tak jednoduché, protože tohle není jen otázka fyzické stránky, ale i psychické. A ze svojí duše špínu smyje dost těžko. Když je v koupelně hotová, došourá se do ložnice. Opatrně si lehne a stále jí stékají slzy.

Ben se dojde osprchovat a pak lehnout. Nějakou chvíli jen kouká do stropu a nepřemýšlí absolutně nad ničím, poté konečně usne.

Když si je jistá, že Ben jistě už spí, zvedne se a začne si do kabely balit jen nejdůležitější věci. Stejně by v tomhle stavu víc neutáhla. Vezme si taky svoje athame, které si koupila nedávno ve voodoo obchodě. Její dýka byla krásně zdobená, když si ji tak chvíli prohlížela, ze zoufalství ji napadla jedna věc.

Šla se svou dýkou až k Benově ložnici. Pomalu otevřela. Ano, Ben opravdu spí. Ten parchant si klidně spí a ona bude mít noční můry možná nadosmrti. Přejde k jeho posteli, natáhne ruku s athame připravená k tomu, že bodne, ale roztřese se jí ruka. Semkne rty, aby nevzlykla nahlas. Nechce, aby se vzbudil. Nedokáže to, nedokáže ho bodnout. Je zbabělá. Nedokáže zabít svého bratra, ačkoliv ji udělal v životě už různá svinstva. Pak jí vypadne athame z ruky. Spadne na přikrývku, neudělá žádný hluk, Ben se tím pádem nevzbudí. Otočí se a vyjde z pokoje. Předtím se ještě kouzly trochu vyléčila z bolestí, takže jí pohyb šel lépe. Vzala kabelu a zmizela z domu.

Ben se ve spánku otočil klidně na bok, ale najednou ho probudila malá ostrá bolest. Zamžourá očima a rozsvítí lampičku, kterou má na nočním stolku u postele. Podívá se na svou ruku, ze které mu teče malý potůček krve, pak skloní pohled a zahlédne na své posteli athame. Zvedne ji do ruky a začne si ji prohlížet, jeho rozhodně není, a i kdyby byla, nebral si jí do postele ani k posteli nikdy. Hned ho napadne, že je Genevieve, nikdo jiný v domě v tuhle hodinu nebyl. Odkryje ze sebe přikrývku a zvedne se z postele, rázným krokem dojde s tou athame až k pokoji Genevieve. Vejde dovnitř. „Co sis myslela...“ začne zostra a nahlas, ale najednou zjistí, že Genevieve v pokoji není. Rozsvítí světlo a rozhlédne se pořádně po pokoji. Odejde opět z pokoje a sejde dolů do kuchyně, ale nikde jí nevidí, ani neslyší, a už vůbec ji v tomhle domě necítí. Odejde zpátky do své ložnice a začne se oblékat. Po chvíli pak zavolá Oliverovi, Troyovi a Dylanovi, že jeho sestra utekla a potřebuje jí okamžitě najít.

Oliver sežene ještě dalších pár mužů, kterým Genevieve popíše a všichni se jí poté vydají hledat. Tohle pro Benjamina byla poslední kapka. Chtěla utéct od něj, od covenu a ještě večer před Sklizní, taková nehoráznost. I když většinu času nic necítil, tak teď pociťoval vztek a to pro Genevieve nebude dobré, až ji najdou a rozhodně ji najdou, i kdyby měli prohledat celé New Orleans. Určitě si teď myslí, jak nad ním zvítězila, že utekla, ale ona nad ním nezvítězí nikdy. Vždycky bude malou naivní Vie, ze které si udělal otroka a bude ho poslouchat.

Autoři: Benjamin a Genevieve