Correa´s House

(Z lesa si běh protáhl až do města. Rozhodl se, že se rovnou zastaví za Francescou. Byl naštvaný. Bylo to na něm dost znát. Před domem se ohlásil ochrance a ta ho vpustila dovnitř. Už ho znají. Ohlásí ho Fran pře vysílačku stejně jako minule. Neobtěžuje se klepat na dveře salónku a prostě vrazí dovnitř) Tohle jsme si nedomluvili! (řekne rozhořčeně) Máme několik mrtvých a nesčetně zraněných. Řekl jsem postrašit, ne vyvraždit mi smečku! (zatne vzteky ruce v pěst)

(Hned jak jí ohlásí, že přišel Oliver, podívá se ke dveřím. To už akorát Oliver vstupuje dovnitř bez jakéhokoliv zaklepání. Už jeho pohled jí potvrdí její domněky, že bude naštvaný. Zvedne se z křesla a podívá se na něj) Také mně těší pane Warrene. (Vyslechne si jeho rozhořčené poznámky a pomaluje přejde ke stolku s alkoholem.) Chtěl jste je popostrčit a to jsem také udělala. (Dolije si z karafy do sklenky víno a do další sklenky nalije whiskey a hodí tam kostku ledu. S oběma sklenkami se pak otočí zpět na Olivera a natáhne k němu ruku s whiskey.) Každá válka vyžaduje nějaké oběti. Pokud nejste schopný obětovat několik jedinců, nemůžete nikdy vyhrát.

Ano, to jsem chtěl, ale pokud vím, tak jsem se nezmiňoval o tom, že můžete pár z mých lidí zabít. (vyjede na ni zlostně a její nataženou ruku s whiskou nepřijme) Ale Jacksona to stejně nepopohnalo. Je stále tak pasivní jako byl předtím. Nechce zaútočit, nechce podnika nich proti upírům. (zakroutí hlavou) Ale zdá se, že ostatní vlkodlaci váhají nad Jacksonovým přístupem a mnozí z nich mi dnes přizvukovali, když jsem je vyzíval k boji. Byla tam taky ta čarodějka, co má vyrobit ty prsteny. Okamžitě tam přede všemi vyloučila jako viníka svého bratra, takže se to muselo uhrát na upíry. A mám ještě jednu novinku. (podívá se na ni... je stále rozčilený, ale mluví už klidněji, když ji informuje o všem) ty prsteny chce vyrobit zítra v brzkém odpoledni v docích. Má tam sraz s mým bratrem.

Pokud vím tak jsou to vlastně lidi tvého bratra a ne tvoji. (Odloží zas sklenku na stolek) Převezmi iniciativu ty a veď vlkodlaky. Pokud budeš čekat, až něco podnikne Jackson, nikdy se ničeho nedočkáš. (Poslouchá ho dál, když se zmiňuje o tom, co se dnes událo v zátoce. Zatracená Genevieve. Tím, že vyloučila jako viníka svého bratra, se všechno zhoršilo, alespoň to Oliver uhrál na útok upírů. Jenže jakmile se zmíní o prstenech, rozlije se ji na tváři úsměv.) Zdá se, že zítra nás čeká perný den. Chci ty prsteny dostat jakmile je Genevieve vyrobí. Takže pokud se chceš ještě pořád pomstít upírům, tak zítra je na to ideální den.

(Povytáhne obočí, když se zmíní o tom, že by měl převzít velení. Je pravda, že s Jacksonem se toho moc nedočká, ale zbavit ho postu Alfy a nahradit jej? Tohle si bude muset ještě nechat projít hlavou) Popřemýšlím o tom. Teď jsou pro mě hlavní ty prsteny a pořádné peklo, co upírům připravíme. (ušklíbne se) Ano, je to nejjistější, vrazit tam hned, jak ty prsteny budou hotovy a já se rozhodně přidám. Jen, co pak s ní? (myslí tím Genevieve samozřejmě) Je chytrá a umí působit problémy. Zabít ji? (podívá se na Francescu) Na druhou stranu bychom ji mohli donutit vyrobit těch prstenů víc. (přemýšlí o tom)

(Napije se a zamyslí se na jeho otázkou, co pak s Genevieve. Dál poslouchá Olivera. Měl pravdu. Genevieve pro ně bude jen potíž, ale opravdu mohla těch prstenů vyrobit více.) Mohli by jsme od ní nejprve získat kouzlo a až pak jí zabít. (Pokrčí rameny) Na výrobu prstenů si můžeme sehnat jinou čarodějku, která nebude tak ovlivněná upíry. Je to jen jedna čarodějka z mnoha, dá se nahradit. A navíc aspoň nám pak nebude stát v cestě.

Třeba budeme mít to štěstí a to kouzlo bude mít sebou. (Netuší, že ho vyčetla v grimoiru Esther a má ho uložený v paměti, ale taky netuší, že si ho Genevieve raději napsala na papír, aby nic nevynechala a mohla se soustředit plně na to kouzlo.) Pokud ano, tak máme zabité dvě mouchy jednou ranou. Budeme mít kouzlo a můžeme ji v klidu zabít už na místě. (A on by ji viděl mrtvou s radostí. Nesnášel čarodějky, ale na tuhle měl vyloženě alergii, možná ji i nenáviděl a možná i právě proto, jak si omotala kolem prstu jeho bratra.)

Pokud si bude myslet, že jí nehorzí nebezpečí od tvého bratra a nikdo jiný neví, kde se mají sejít, tak snad bude mít kouzlo u sebe. Pokud ne, tak jí budeme muset donutit, aby nám řekla, kde je nebo jí prohledat byt. A její smrt ti klidně s radostí svěřím. Člověk, kterého jsem nenáviděla ze všeho nejvíc, už opět umřel. Teď zbývají jen upíři. (Při poslední větě se usměje. Zítra konečně dosáhne toho, o co usilovala její rodina po tři genereace. Pomstí se upírům a nebudou muset žít ve lži.)

Dobře, to zní opravdu skvěle (škodolibě se usměje a jeho úsměv se protáhne ještě víc, když mu řekne, že Genevieve může zabít on.) Jsme tedy domluveni. Zítra se uvidíme v docích. Zítra bude vážně skvělý den. (ušklíbne se radostně) Zatím, slečno Correa. (Otočí se a odkráčí z jejího salonku a následně i domu. Má už lepší náladu, i když ráno v zátoce ho ještě stále štve. Vrací se směrem z města do zátoky)

Ano to bude. (Přikývne na jeho slova a stále s úsměvem na tváři.) Mějte se. (Sleduje ho, jak odchází a pak se usadí zpět do křesla. Nechá si zavolat své bratry, aby jim vše pověděla. Už teď si živě představuje výrazy všech, až zjistí, že ona a její bratři jsou vlkodlaci. A pak následný útok na upíry. Bude si to náramně užívat, až prokousne krk nějakému upírovi a on pak bude pomalu umírat na vlkodlačí jed.
Když se její bratři dostaví do salónku, poví jim poslední vývoj situace a oznámí jim, aby byli zítra připraveni vyrazit. Do doků půjde jen ona, Oliver a jeden její muž. Vezmou prsteny a pak dojdou k sídlu, kde už budou čekat její bratři a napadnou upíry přímo v jejich domě.)

(Od rána je jak na trní. Nedočkavá a stále sleduje hodiny. Není domluvená s Oliverem, že se setkají v nějaký čas, ale je samozřejmost, že se setkají v docích, až nadejde čas. S bratry ještě domlouvala poslední detaily a nakonec se rozhodla, že si sebou vezme raději tři muže. Přeci jen Genevieve byla silná čarodějka. Další muže si vezmou její bratři. Když konečně je čas, tak vyjede z domu společně se svou ochrankou.)

*Se začátkem Nového roku se rozhodla, že je vážně potřeba něco udělat s Francescou a vlkodlaky. Je potřeba jednat a ne sedět doma a čekat, až se něco vymyslí a nebo Francesca bude o krok před nimi, opět. Ví, že se schovává teď doma a vyřizuje všechny záležitosti ohledně msta z domu. Po New Orleans se potulují její vlkodlaci. Je pravda, že je nechce zabíjet, ale bohužel ti, kteří ji budou bránit a budou silou moci stát za ní, tak nebude mít jinou možnost. Vzhledem k tomu, že tohle je i osobní, tak proto o tom neřekne Elijahovi ani nikomu jinému a hodlá si to vyřídit sama, i když očekává, že jistě k tomu bude mít někdo připomínky, že se o tom ani nezmínila. A upřímně? Je jí to jedno. Nechce prostě dál čekat a potřebuje něco dělat, potřebuje svou smečku dát do pořádku. Potřebovala by si i promluvit s Oliverem, ale to si najde jinou dobu. Odejde k místu, kde je dům Francescy a jakmile jí tam zahlédne jeden z vlkodlaků, tak už se chce po ní vrhnout. Jako kdyby měl snad proti hybridovi šanci. Netuší, zda Francesca vůbec ví o tom, že je naživu a ještě k tomu jako hybrid. Vyrve mu srdce a sebere mu prsten, který měl na ruce. Táhne tu mrtvolu za sebou. Přijde ke dveřím a jednoduše je vykopne. Nehodlá snad být zdvořilá a klepat, rozhodně ne k její osobě. Nechá u prahu ležet jednoho z jejich lidí a porozhlédne se do chodby.* Přišla jsem popřát Šťastný Nový rok. *Řekne hlasitěji, i když je si jistá, že už je na cestě, aby zjistila, kdo ji tady večer na Nový rok dělá nepříjemnosti. Své vnitřní pocity teď musí dát stranou, když chce zabít Francescu.*

(Od doby, kdy konečně zničili upíry se zdržovala většinou jen doma. Přeci jenom teď měla hodně nepřátel a ona rozhodně nechtěla umřít. Potřebovala získat na svou stranu ještě více vlkodlaků a to se jí postupně dařilo s příchodem Esther Mikaelson, s kterou uzavřela spojenectví a získali tím další prsteny. Ona teď měla armádu vlkodlaků, kteří nebyli zranitelní. Mohli se proměnit, kdy chtěli a nebo vůbec. Měli teď ještě více zbystřené smysly a upíři proti nim neměli skoro šanci. Ne že by jich teď bylo ve městě mnoho. Byl tu akorát Marcel a pár nově stvořených upírů, které brzy skončí mrtví a s ním i Marcel. Nehorázně ji štvalo, že jeho život neukončili s posledním útokem na sídlo, ale ona tam nebyl. Kdyby tam byl, zaměřila by se na něj a nechala by ho trpět. Stále vedla svoje casino a byla v čele mafie, i když to už docela zanedbávala. Teď měla vyšší cíle. Vládla městu. Dosáhla skoro všeho, co chtěla. Ale stále na svou stranu nepřetáhla ještě všechny vlkodlaky a to byla teď její priorita. Ale byla si jistá, že jednoho dne je zlomí a ten jejich alfa Jackson zůstane sám. Právě teď sedí ve své pracovně a všude po jejím domě a venku je rozmístěná ochranka, kterou tvoří vlkodlaci s prsteny, ale i vycvičení lidé se zbraněmi. V pracovně akorát řešila se svými bratry nějaké záležitosti ohledně casina, když uslyší obrovskou ránu. Rána šla od hlavních vchodových dveří a byla si přímo jistá, že je právě někdo vykopl. S povytaženým obočím se podívá na své bratry a poté vstane od stolu. Ještě než ke dveřím dojde ona samotná se svými bratry a ochrankou vpředu, už u dveří stojí tři vlkodlaci. Pomalým krokem dojde ke dveřím, aby zjistila, kdo jí právě narušil večer. V tu chvíli uslyší hlas, který jí byl známý, ale ne tolik. Podívá se do tváře Hayley.) Hayley nebo bych ti snad měla říkat Andreo? (Povytáhne obočí. Věděla, že je Hayley naživu a stala se hybridem. Není snad nic, co by Francesca nevěděla. Měla své vlkodlaky všude a ti jí o všem informovali. Vlkodlaci kolem ní začnou vrčet na Hayley a zezlátnou jim oči. Lidská ochranka má namířené zbraně na Hayley a jsou připravení zaútočit. Francesca zvedna ruce a se stále upřeným pohledem na Hayley promluví k vlkodlakům, lidské ochrance a ke svým bratrům.) Není se čeho obávat. Tady Hayley se stala hybridem a tudíž nemůže překročit práh tohoto domu bez mého svolení. Že Hayley? (Vítězně se usměje. Copak si tahle holka myslela, že sem nakráčí a Francesca vyjde ven, aby ji mohla zabít?) Řekni mi jednu věc. Jaké to je zradit svou rasu a stát se tím, čím všichni vlkodlaci opovrhují? (Podívá se jí z té dálky do očí a zlomyslně se usměje.)

*Jakmile vykopne dveře, tak jenom čeká na příchod Francescy. Ovšem nejdříve se dočká jejich patolízalů vlkodlaků a taky lidí se zbraněmi. Je pravda, že je sama na všechny a tak tím i riskuje svůj život, ale co ji může udělat jedna kulka, když jí nezasáhne přímo na místě, kde by mohla hned zemřít? Nic. Absolutně nic, možná ji to zpomalí, ale nijak zvlášť by jí to ublížit nemělo. Samozřejmě jsou tady vlkodlaci, kteří jsou silní a věří tomu, že to bude trochu problém. jenomže ona má eso v rukávu, má něco, čím je všechny překvapí a zbaví se jich tak v rychlosti, kterou oni rozhodně nemají. Jenom se na ně mlčky dívá, spíše je přímo probodává pohledem. Vztek, který chová k Francesce je opravdu silný, tak silný, že se přenáší i na její lidi a tam stoupá její krvežíznivost. Dnes večer s ní nehodlá bojovat, ale naopak. Dnes večer nechá všechno vyplynout na povrch. Nečeká příliš dlouho a ona se tam ukáže. Pozvedne koutek úst v náznaku úsměvu a pozoruje ji. Francesca si právě v tuto chvíli až přehnaně věří, ale nemyslí si, že k tmu má nějaký důvod. Ano, vlastně má. Schovává se za zadkami ostatních a myslí si, že v tomhle domě je v bezpečí. Chtěla ji opravdu provokovat s tím, že její skutečné jméno by mělo být Andrea Labonair? To bylo dost slabé.* Jmenuji se Hayley Marshall, ale ještě jednou ti to jméno tedy zopakuji. *Upozorní ji na to, že není žádnou Andreou. Byla by jí, kdyby zůstala tady v New Orleans a taky tady vyrůstala, jenomže ne. Ona byla poslána pryč a celý život žila jako Hayley Marshall, touhle osobou je a taky jí zůstane. Prožila si své s tím jménem a to jméno ji dělá takovou jakou je. Otočí tvář směrem k vlkodlakům, kteří na ni vrčí a na lidi, kteří zase mají stále zbraně namířené proti ní. Nic si z toho nedělá, nenechá se tím odradit a nebo snad zastrašit. Znovu se otočí na Francescu. Usměje se pobaveně a zapře se oběma rukama o futra domu, jako kdyby snad opravdu nemohla vejít dovnitř a čekala na pozvání.* Skutečně? *Zeptá se ji s úsměvem. Není ji zrovna příjemné to, že zmiňuje jak velmi ohavné je to, že se stala hybridem. Nemůže o tom nic vědět, nemůže mít ani tušení, že neměla na výběr a raději zvolí možnost žít, než zemřít. Nemohla by to své dceři udělat, i když to nenávidí, tak se s tím už sžívá a navíc teď je to pro ni docela výhodou. Je silnější, než oni. Silnější, než upír, silnější, než vlkodlak s prstenem.* Pověz mi jaký je to pocit se krčit ve svém domě jako zbabělec s mafiánskou ochrankou za zadkem? Vy vážně trpíte velkým sebevědomím, že ano? Víš, všichni jako ty se považují za nepřemožitelné....*Přejede rukou po futrách domu a dívá se na to s úsměvem, ale poté stočí pohled k Francesce.*...ale jak všichni nakonec dopadnete? *Porozhlédne se po jejím domě než k ní znovu otočí pohled.* Už jsem se zmínila o tom, jak moc překrásný dům máš? Žije se ti v něm dobře? Pravděpodobně ano, když nemáš tu odvahu vyjít ani ven. Jako liška zalezlá ve své noře. *Usměje se pobaveně.* Čeho se někdo tak postavený jako ty bojí?

(Nebylo pro ni velkým překvapením, když uviděla Hayley před jejím domem a u nohou mrtvého vlkodlaka. Ani si z toho vlastně nic nedělala. Měla by snad teď truchlit pro toho mrtvého vlkodlaka, který jí přísahal věrnost? Jiní by to samozřejmě udělali, ale ona. Pro ni to byli jen vlkodlaci v její armádě a figurky na šachovnici, aby získala to, co chce. Co byla tedy smrt jednoho z mnoha? Samozřejmě si myslí, že v tomto domě je naprosto v bezpečí. Nezajímalo ji, jaké jméno Hayley používá. Byla to prostě jen malá narážka na její pravé jméno.) Vlastně je mi tvé jméno úplně ukradené. (Klidně by jí mohla říkat naprosto jinak než jménem. Jí byla Hayley naprosto ukradená. A to už dala najevo v dobu, kdy uzavřela spojenectví s Benjaminem. Povytáhne obočí po její krátké otázce. Hayley právě působila až moc sebevědomě, jako by snad věděla o něčem, co Francesca neví. Ale nenechá se tím nijak vykolejit. Byla si příliš jistá svým bezpečím. Stejně jako Francesca i Hayley použije nějakou narážku na její osobu. Pobaveně zavrtí hlavou a krátce se zasměje.) Proč si myslíš, že se tu schovávám? (Přimhouří oči a na její další slova nic neřekne. Proč by jí snad mělo něco vysvětlovat? Měla svou ochranku kvůli svému bezpečí, ale nepovažovala se za zbabělce. Neschovává se celé dny doma, protože by na ulici mohla narazit na někoho, kdo jí chce zabít. Neutíká pryč, když jí někdo vyrazí dveře. Francesca neutíká z boje a rozhodně není zbabělec. Ale má ráda pocit bezpečí.)Kam tímhle směřuješ? Tvé kecy už mě nudí. Takže, pokud se brzy nedostaneš k tomu hlavnímu, mam ještě nějakou práci. (Tázavě povytáhne obočí a postoupí o krok blíže k Hayley.)

*Pousměje se. Když jí bylo ukradené, proč se vůbec o tom zmiňovala? K čemu jí bylo tady celé to představení, které předváděla? I když pravda ona s ní taky jedno hrála, ale jí to bavilo. Bavilo jí to, protože věděla, že má něco o čem Francesca nemá sebemenší tušení, že má něco, čím ji může zničit. Takže z její strany to bylo oprávněné. Dále se už ke svému jménu nevyjadřuje, protože nemá k tomu vážně žádný důvod. Její popichování pro ni nic neznamenalo, nedělala si s tím žádné starosti. Ona byla pro ní šváb, kterého musí nutně zašlápnout a zbavit se ho, protože její existence jenom dělala problémy. Nemohla ji nechat žít už jen proto, že by nikdy New Orleans nebylo bezpečné pro Hope, kdyby tady byla. A ani nepřemýšlela, že by snad u ní prokázala nějaké milosrdenství. Usměje se při její strohé odpovědi. Ani jedná druhé nepotřebovala nic vysvětlovat a přitom si stále pokládaly otázky, jako kdyby se snad chystaly na ně odpovědět.* Chceš mi říct, že se tady neschováváš? Že ti patolízalové ti nestojí dvacet čtyři hodin za zadkem sedm dní v týdnu? *Mluví s ní stále v otázkách. Kdyby tak věděla, jak moc Francesca pitomá je, jak moc si dává pozor na to své bezpečí. K čemu ji byla ochranka, když její dům vlastně nebyl vůbec chráněný? Teda ne tak, jak si myslela. Pro ni byla jenom zbabělec. Zbabělec, který musel mít za sebou kopu lidí, kteří ji ochraňovali. Nedovedla by se totiž ubránit sama, nedovedla by si zachovat svůj život. Nadělala si nepřátelé na každém kroku a neuměla se ani bránit. Tohle bylo její vítězství? Pochválí ji, jak moc pěkný dům má. Tak přeci jenom nějakou tu zdvořilost má a navíc ji tahle hra značně bavila. Vidí, že Francesca je nedočkavá po zjištění, co tady vlastně pohledává.* Proč tak nepříjemně? *Usměje se na ni. Stejně s tím už chtěla vyjít na povrch. Oddělá své ruce od futer a podívá se ji zpříma do očí.* Víš, procházela jsem ti nejnovější záznamy města. Vlastně jsem procházela záznamy za poslední roky, abych se o něčem důležitém ujistila. Velmi mě potěšilo, když jsem tam našla, že město schválilo návrh na ochranu této památky a uplatnilo své výsadní právo. *Na moment udělá dramatickou pauzuje a usměje se na ni ještě více. Možná už i chápe, kam přesně tím míří.* Předpokládám tedy, že to znamená, že tento dům náleží veřejnosti a tudíž do něj může vstoupit každá osoba nehledě na to jakého druhu je...*Podívá se na všechny ostatní a potom na ni.*...bez pozvání. *V ten moment udělá jeden krok vpřed a překročí práh jejího domu. udělá další krok a najednou už stojí v domě s úsměvem. Na nic potom nečeká a vrhne se po jejich lidech, kteří mají zbraně. Zabije je prakticky ihned tím, že jim jedním pohybem zlomí vaz. Těch se potřebovala zbavit jako první a taky to udělala dřív, než Francesca mohla mrknout. Vezme jednu zbraň a ty ostatní vyhodí někde před dům. Otočí se potom na ni.* Kde je ta tvoje moc teď? *Samozřejmě, že očekává, že se vlkodlaci na ni každou chvíli vrhnou.*

Myslíš, že tohle všechno snad znamená, že se bojím? Vzhledem k mému postavení je samozřejmost, že mám ochranku a navíc si to mohu dovolit. (Neměla ochranku hlavně kvůli svému bezpečí. Prostě si na to tak nějak i zvykla. Navíc ne každý ví, čím je. Hlavně ne v mafiánském okruhu a bylo by dosti zvláštní, kdyby chodila všude bez ochranky. Lidé z mafie jsou dost podezřívaví ohledně všeho. Nebude riskovat, že by někdo z lidí odhalil tajemství nadpřirozena, i když by pak stačila chvilka a byli by mrtví. Ale proč to všechno komplikovat? Založí si ruce na hrudi a čeká až se Hayley konečně dostane k tomu podstatnému. Po každém jejím slovu se jí ztrácí úsměv z tváře a začíná všechno chápat. Pochopila to všechno ještě dříve, než to vyslovila Hayley. Jakmile Hayley vstoupí do domu, nestačí se ani pohnout a už jsou mrtví její lidé. Sklouzne pohledem na mrtvé lidi a potom se podívá na Hayley. Vlkodlaci už se chystají zaútočit, no její bratři nejsou zase tak stateční a během chvíle se rozutečou pryč. Teď už tu zbývala jen Hayley, pár vlkodlaků a Francesca.) Pěkný tah. (Samozřejmě jí to překvapilo a teď už nebyla chráněná zdmi tohoto domu. Hayley tu teď stála jako vítěz, ale ještě nezvítězila. Jestliže chce zvítězit, tak bude muset zabít Francescu, ale ona se jen tak lehce nedá a neuteče pryč jako zbabělec. V momentě jí zezlátnou oči a prodlouží se jí tesáky v puse. Zavrčí na Hayley a v tu chvíli se na ni vrhne. Vytrhne jí zbraň z ruky a zahodí jí pryč. Ani jedna tyhle zbraně nepotřebovala. Pak jí co největší silou kopne do břicha.)

*Pousměje se nad jejími slovy, tohle už je stejně jedno. Ať si Francesca říká, co chce. Tohle její poslední den, kterého se dožije. Ochranka neochranka, stejně ji za chvíli mít nebude, tak co se s tím nějak stresovat? Kdyby se tak nebála, jak říká, tak by vylezla z toho doupěte a neschovávala by se. Ať už Francesca řekne cokoliv, tak nezmění její názor v tom, že je pro ni jenom zbabělec. Nečeká už na nic a začne ji seznamovat s tím faktem, že tento dům je majetkem veřejnosti a tudíž tady není chráněná a může tady kdokoliv vejít bez ohledu na to, zda je upír a nebo ne. Naprosto se vyžívá v pohledu Francescy. Je potěšená tím, jak ji mizí úsměv z tváře a uvědomuje si fakt, že je teď ve velkém maléru. Překročí práh domu a na nic nečeká. Zabije její lidi, kteří by pro ni mohli být opravdu problémem a podívá se znovu na ni. Jakmile uvidí, že její bratři se rozutečou pryč, tak se musí ušklíbnout. Stejní zbabělci jako ona. Hrdinové, když mají zadky v bezpečí, ale jakmile nastane nějaké nebezpečí, tak utečou a nechají ji v tom samotnou. Ta má teda rodinu, rozhodně by nechtěla být za žádnou cenu v její kůži. Neřekne ni na její slova, proč by spolu měly komunikovat? Ona ji tady přišla zabít a ne se s ní vybavovat. Avšak nemůže tvrdit, že jí ještě něco za ten čas, který stráví společně něco neřekne. Bohužel nečekala Francescy útok tak rychle a zbraň si přímo nechá vytrhnout z ruky. Nijak jí to nerozhodí, protože ji stejně nepotřebovala a je si jistá, že by ji ani nepoužila. Jakmile jí Francesca kopne silně do břicha, tak narazí zády do stěny. Tak tak se udrží na nohou. Díky prstenu má opravdu sílu, tohle nemůže popřít. Zavrčí a podívá se na Francescu. V tu chvíli jí zežloutnou oči a pod nimi se ji objeví žílky. Vycení na ni zuby a upíří rychlostí se k ní přesune. Chytne ji pod krkem a odhodí ji do jednoho z pokojů. Než se k ní však stihne znovu přemístit, tak se po ní vrhnout zbývající vlkodlaci, kteří ji zaměstnají na nějakou chvíli, než jim vytrhne srdce z hrudi a nebo jim jednoduše zlomí vaz. Zabije posledního z nich a za tu dobu už měla Francesca rozhodně čas na to, aby začala jednat zase po svém.*

(Francesca se rozhodně nezachová jako její bratři a neuteče. Místo toho se na Hayley vrhne ještě dříve než její vlkodlaci. Podaří se jí vytrhnout zbraň z ruky a zasadit silný kopanec do břicha, který jistě Hayley aspoň trochu rozhodit. Jenže netrvá to dlouho a Hayley opětuje útok. Hayley měla rozhodně výhodu v tom, že byla o dost rychlejší a Francesca nestačila nic udělat. Ucítí silné sevření kolem krku a pak jen náraz na zem, jak jí Hayley odhodila. Naštěstí mezi předsíní a pokojem, kde právě Francesca ležela na zemi, nebyli dveře. To by pak jistě byl horší dopad. Náraz jí vyrazil dech, ale nijak více jí to neublížilo. Byla jen chvíli otupělá, ale netrvalo to dlouho a už zase stojí na nohou. Dívá se akorát na to, jak poslední z vlkodlaků padá k zemi mrtvý. Teď už tu proti Hayley byla jen ona samotná. A Francesca věděla, že proti ní nemá velkou šanci. Dokonce se snad i smířila s tím, že umře, ale bez boje se nevzdá.) Myslíš, že tohle mou smrtí skončí? Zabiješ mě, ale nic tím nevyřešíš. Copak sis snad nevšimla, že má armáda se rozrostla a všichni mají prsteny? Zeptej se Jacksona, kolik bylo původně těch kamenů. (Ne, její smrt rozhodně nevyřeší situaci s vlkodlaky. Oni tu budou stále a nepřiběhnou zase k Jacksonovi, protože ona umře. Pokud umře ona budou stále ve spojenectví s Esther a je si jistá, že aspoň ona dotáhne všechno do konce a zbaví se upírů jednou pro vždy. Pak už na nic nečeká a rozběhne se proti Hayley. Se zaťatou pěstí jí vrazí ránu zespoda do brady a poté jí chytne silně pod krkem a praští s ní o zem. Sevření kolem jejího krku stále a stále zesiluje ve snaze jí odtrhnout hlavu od těla a jednou pro vždy to s ní skončit.)

*Nestarala se o to, co dělá Francesca a jak na tom je po tom, co jí odhodila. Byla velmi zaneprázdněná jejími vlkodlaky. Klidně by jim dala nabídku, ať odejdou, pokud si chtějí ušetřit život a nebo si ho alespoň prodloužit, protože věří, že takový Elijah, Rebekah a ani Klaus by jim nedovolili žít. Ona nechtěla zabíjet vlkodlaky, svou rasu. Opravdu něco takového nechtěla, ale bylo to nezbytné právě teď. Ví, že až bude mít čas nad tím přemýšlet, tak jí to bude zcela jistě užírat, toho si je moc dobře vědoma. Zabije posledního z nich a otočí se směrem k Francesce, která na ni právě začala promlouvat. Překročí tělo jednoho vlkodlaka a napřímí se. Dívá se jí do tváře a poslouchá ji velmi pozorně. Zamyslí se nad jejími slovy. Netušila, kolik přesně těch kamenů bylo, ale ona tím naráží na něco víc. Naráží tím na to, že mají nového nepřítele, který musí spolupracovat s vlkodlaky a pravděpodobně jim vyrábí prsteny. Někdo, kdo je chce zničit a chtěl mít ještě větší armádu. Jak se dá ale očekávat, tak jí Francesca řekne jenom něco málo, jenom to, co chce, aby Hayley věděla. Stále má pod očima žílky a zavrčí poté na ni.* Nejdříve se zbavím tebe a potom toho s kým si opět uzavřela spojenectví. *Je jí jedno, kdo to je a co je zač. Je jí jedno, co všechno bude muset udělat. Samozřejmě, že teď už má obavy a hlavně mají nového nepřítele. Francesca se teď stává pěšákem a králem ve hře je někdo jiný. Nechápe to, proč jí chce zabít a ani nemusí. Jenom ona ví, že to dělá hlavně kvůli své dceři. Francesca ji poté zasadí ránu, kdy ji nejdříve udeří pěstí do brady. Samozřejmě, že jí to překvapí a vyvede z rovnováhy. Stále má velkou sílu a není úplně bezmocná. Proto ji má Francesca v šachu, jakmile jí chytne pod krkem a praští s ní o zem. Vyrazí si tím tak na chvíli dech, ale není to nic, co by nezvládla. Jakmile ale cítí tlak její ruky,kdy jí chce oddělit hlavu od těla tak ví, že musí co nejrychleji jednat a už jenom proto, že se nemůže nadechnout a za pár vteřin může být mrtvá. Začne se přeměňovat ve vlkodlaka, tedy vlastně jenom do části, kdy se jí z nehtů stanou drápy. V rychlosti zvedne ruku a prořízne s nimi kůži na jejím krku. Když povolí sevření Francescy, tak se ihned překulí na ni, už jenom proto, aby jí krev neskapávala do tváře. Znovu se jí ruka vrátí do původního stavu a podívá se jí do očí.* Snad ti to stálo za to. *Chytne jí zezadu za hlavu jednou rukou a tou druhou ji chytí bradu. Trhne silně do boku a tlak jejich rukou jde směrem vzhůru. Tak jí oddělá hlavu od těla a může si být jistá, že je opravdu mrtvá. Sleze potom z jejího těla a postaví se na nohy. Rozhlédne se na ten nepořádek, který tam nadělala. Pravdou je, že necítí ale žádnou úlevu, necítí to, co by možná měla cítit. Jeden její nepřítel je pryč, ale je tady další. Navíc ví, jak moc zrůdně se teď chovala a kolik svých lidí zabila. Bylo to však nezbytné. Vyhledá v rychlosti koupelnu a umyje si alespoň ruce, aby mohla dát všem vědět. Vytáhne z kapsy mobil a napíše v rychlosti sms.*

kód:

Francesca Correa je mrtvá. - Hayley

*Sms pošle hromadně Elijahovi, Genevieve, Rebekah, Klausovi, Kolovi, Marcelovi, Jacksonovi a Sophie. Zastrčí znovu mobil do kapsy a teď už ji zbývá jediné. Musí uklidit ten nepořádek, který tady nadělala a tak se do toho pustí.*