Adam's Flat

Adamův byt. Nachází se nedaleko Rousseau's, blízko je také park.

V to doufám, protože bych pak byla zklamaná. (Pousměje se na něj. Trochu ji zaráží, že Adama už dávno nepřestala bavit. Znají se už půl roku a za tu dobu jí dal jasně najevo svou náklonnost. Pozval ji na večeři, na kterou vlastně ani nedošli, protože se před restaurací trochu pohádali. Dobře, nebyla to až taková hádka, ale spíše výměna názorů. Políbil ji a ona ho odmítla. Vlastně ho odmítá celou dobu, i když s ním na druhou stranu neustále flirtuje. Být na jeho místě, vykašlala by se na to už hodně dávno. Ale kdo ví. Třeba si našel nějakou přítelkyni na turné a co nevidět o ní Sophie bude vědět. Ale neřekl by jí něco takového hned, i když po telefonu? Jak by vlastně reagovala na něco takového ona? Neměla by důvod žárlit ne? A proč nad tím vlastně teď přemýšlí? Proč jí napadají takové myšlenky, když se mu dívá do očí? Vážně by už měla přestat přemýšlet nad kravinama. Tyhle myšlenky jí pomůže hodit za hlavu právě Adam ve chvíli, kdy jí obejme. Vlastně v ten moment nepřemýšlí vůbec nad ničím a jen si užívá tu chvíli. Ale každá taková chvíle musí skončit a oni se od sebe vzdálí. Poví Adamovi, jak se má a proč.) Co říct. Byl jsi pryč tři měsíce a to je celkem dlouhá doba. (Pokrčí rameny s úsměvem. Ještě že existují mobily a internet. Bez vymožeností moderní technologie by ty tři měsíce byli ještě delší, ale opětovné shledání by možná bylo o něco lepší. Ale zjišťovat to rozhodně nechce, protože tyhle tři měsíce jí naprosto stačili. Už si ani nedokáže představit život bez něj. Patřil do jejího života neodmyslitelně stejně jako Genevieve, Elijah, Davina a další její přátele. I když se s některými lidmi nevídá zrovna často a Elijaha neviděla už hodně dlouho, neznamená to, že by na něj zapomněla. On má jistě starosti se svou drahocennou matkou a ona má zase svoje problémy. Až se všechno vyřeší nebo aspoň část, jistě se zase sejdou a budou si spolu povídat jako dříve.
Je celkem zmatená z jeho odpovědi. Neví, co Adam musel po svém návratu tak neodkladně zařizovat. Člověk by si myslel, že bude prostě jen odpočívat. A ke všemu to vše udělal díky její radě. Jaká byla ta její slavná rada? Sakra, kdyby neměla tak příšernou paměť, bylo by všechno jednodušší. Zavrtí hlavou.) Hádání mi zrovna moc nejde. (Povytáhne vysoko obočí nad jeho odpovědí. To byla sakra divná odpověď. Ale neřeší to. Očividně mu nevadí delší procházka až sem do parku.) Ráda. Vlastně jsem byla na procházce, než mě tady Max našel. (Všichni se dají do pohybu. Sophie si vezme od Adama Maxovo míček, aby mu ho mohla hodit. Ten je šťastný, že si s někým může hrát. Celou procházku si vlastně Sophie hraje s Maxem, i když jakmile vyjdou z parku, ulice jim to zrovna neumožňují. Nemůže mu házet míček. Mohl by se skutálet na silnici a tam by Maxe mohlo srazit auto. Po cestě si také povídá s Adamem. On ji vypráví jaké bylo turné, i když většinu zážitků slyšela už během těch tří měsíců. Ona toho k vyprávění zase tolik nemá a nemá cenu se opakovat, protože kolem Daviny se pořád nic nezměnilo. Ale aspoň mu může říct nějaké zážitky z práce. Klientela se jim rozšiřuje a v tuhle chvíli mají na starosti tři až čtyři akce za měsíc. Zdá se to možná málo, ale všechno se nedá zařídit během jednoho dne. Na konci procházky dojdou před nějakou budovu. V první chvíli Sophie netuší, co tady dělají, ale brzy jí to začne docházet. A když ji po chvíli Adam zavede do bytu, její tušení se jen potvrdí. Konečně si pořídil byt.) Takže tahle rada. (Teď už si vzpomíná na to, jak mu říkala, že by bylo dobré se konečně přestěhovat z hotelu.)

Pousměje se na ni, když řekne, že by pak byla zklamaná, kdyby je přestala bavit. Už sice nic neříká, ale tam někde v duchu je mu naprosto jasné, že to se nikdy nestane. Sophie je snad ta nejzábavnější holka, kterou kdy potkal. Kdykoliv je s ní, nálada se mu zlepší rychlostí blesku a cítí se s ní prostě dobře. I to, že ona s ním nechce být nic víc než jen kamarádka, mu to nekazí. Tedy rozhodně by to bylo fajn, kdyby si to rozmyslela, ale Adam už se s tím tak nějak srovnal. Sice ho to mrzelo, ale věděl, že když Sophie něco nechce, nemůže ji k tomu nutit. Takhle to bylo taky fajn, jsou opravdu dobří přátelé, jsou spolu celkem často, když jeden není mimo město a když mají čas, takže si nemá na co stěžovat. Mají mezi sebou skvělý vztah a on bude rád, když to takhle zůstane, protože by o ni nerad přišel. Dá se říct, že v New Orleans ho drží jen ona. No a samozřejmě to, že chce zjistit něco o své rodině, ale to teď šlo trošku stranou. "To teda je..." usměje se na ni, když řekne, že ty tři měsíce jsou dlouhá doba. Sice spolu byli v kontaktu, ale nic není lepšího, než teď stát před ní a dívat se na ni. I kdyby si spolu volali třeba přes webkameru, jakože nevolali, nebylo by to takové jako vidět se naživo. Je strašně rád, že ji potkal už dneska a nechápe, jak to mohl vydržet, neozvat se jí, i když byl už pár dní ve městě.
Sophie pořád nějak nedochází to, co zařizoval od té doby, co se vrátil. Neví, co mu radila. Nebo to ví, ale nějak si nedokáže dát dvě a dvě dohromady. A nediví se tomu, on by na to taky nepříšel, protože se vždycky bavili o spoustě věcí a to bydlení mu připomínala asi jen dvakrát. Pobídne ji, aby hádala, co že těch pár dní zařizoval, ale ona mu odpoví, že jí hádání moc nejde. "No tak nehádej a počkej si," usměje se na ni a pokrčí rameny. Zeptá se ho, co tady dělá, myslela asi tady v parku. A ne že by jí odpověděl nějak normálně, ale řekne jí, že se mu tady s Maxem prostě líbí. Ono kdyby jí odpověděl nějak rozumně, znamenalo by to, že jí musí říct, co zařizoval. A to nechce. Chce, aby to viděla na vlastní oči a aby to bylo takové malé překvapení. "Je to pašák, no," usměje se na ni a potom se podívá na Maxe a podrbe ho po hlavě. Ještě že ji našel! Poté se vydali směrem k jeho novému bytu. Sophie samozřejmě nevěděla, kam jdou, takže celou cestu udržoval směr Adam s Maxem. Nevadilo mu, že když jsou v parku, že se věnuje Maxovi, ba naopak. On se na ni taky těšil a byl rád, že si s ním konečně někdo víc hraje. A aspoň bude utahaný, až přijdou, takže lehne a nebude otravovat. Když se blíží k bráně vedoucí z parku, vezme vodítko, které měl smotané v kapse a připne ho Maxovi na obojek. Ví sice, že Max je vychovaný a nelítá nikde, když mu to Adam nedovolí, ale jistota je jistota. Vypráví Sophie, jaké to bylo na turné. Vždycky, když takhle někde hrají, má co vyprávět. Stane se spousta zábavných příhod, které pak vypravuje. Chce taky něco vědět o tom, jak se daří jí, takže se jí zeptá co práce a tak. Je moc rád, že se jí daří, ale doufá, že to neznamená, že nebude mít vůbec žádný čas. O tom turné jí neřekl ještě jednu věc, ale tu jí ukáže doma.
Netrvá to dlouho a jsou před budovou, kde se nachází Adamův byt. Předá Sophie vodítko, vyštrachá z kapsy klíče a odemkne vchodové dveře. Poté společně vyjdou schody vedoucí do prvního patra a tam znovu odemkne další dveře, které tentokrát vedou do jeho bytu. Otevře dveře a pustí do nich Sophie i s Maxem. Potom vejde i on sám a zavře za sebou. "Moc užitečná rada, protože si myslím, že kdybys mi to párkrát neřekla, asi bych pořád tvrdnul na tom hotelu," řekne a zuje si boty. Poté sundá Maxovi vodítko a ten se rozeběhne někam dál do bytu. Jenom se za ním s úsměvem dívá a potom se otočí na Sophie. "Nepůjdeme za ním?" zeptá se jí a pomalu se s ní rozejde do obýváku, kam zamířil Max. "No, tak tohle je obývák..."

(Procházka netrvala moc dlouho, i když za tu dobu už se zcela setmělo a na cestu bylo vidět už jen díky pouličním lampám. Adam se zastaví před nějakou budovou, která Sophie vůbec nic neříká. Nikdy uvnitř nebyla. Sophie se samozřejmě taky zastaví a vezme si od Adama vodítko a sleduje ho. Pomalu jí začíná docházet, co tady dělají, ale zatím to nemá potvrzené a ptát se ho nechce, když se pravdu dozví během chvíle tak či tak. Vyjdou schodu nahoru, přičemž Adam jde jako první a zastaví se před dveřmi. Když Adam odemkne a otevře dveře, vejde s Maxem dovnitř. Potvrdí se jí konečně její tušení. Už dříve se divila, že už si dávno nepořídil nějaký vlastní byt a pořád bydlel v hotelu. Nebylo by to divné, kdyby se v New Orleans zdržel jen na nějakou chvíli, ale už tady byl půl roku, i když z toho tři měsíce byl na turné, ale i tak. Hotel není zrovna nejlepší místo na dlouhodobý pobyt a hlavně se to cenově vůbec nevyplatí.) Myslím, že i bez mé rady by ses jednoho dne konečně přestěhoval z hotelu. Už jen Max by tě k tomu nějakým způsobem donutil. (Pousměje se. Rozhlédne se kolem sebe. Už jen z předsíně, v které se právě nachází, dokáže Sophie usoudit, že styl tohoto bytu je moderní. Zuje si boty, po Adamovo slovech, zda nepůjdou za Maxem a společně s ním se rozejde dál do bytu. Jak si myslela, byt byl opravdu moderní, ale také velký. Obývák byl opravdu hodně prostorný.) Wow, vážně působivý. I když to není zrovna můj styl, musím uznat, že to tady vypadá opravdu pěkně. (Sophie měla raději jednodušší starší styl a hlavně dřevo. Samozřejmě v bytě měla i moderní věci a hlavně v kuchyni, ale všechno bylo sladěné, aby to tam zapadlo a nebylo to jak pěst na oko. Samozřejmě Adamovo byt byl opravdu pěkný.) Vidím, že Max si tenhle byt zamiloval. A není divu, má tady mnohem více prostoru než v tom hotelovém pokoji. (Podívá se na Maxe s úsměvem.) A mám to k vám mnohem blíže. Další výhoda. (Podívá se zpátky na Adama a pousměje se.)

Je moc rád, že konečně vidí po té dlouhé době Sophie a je taky rád, že konečně může někomu ukázat svůj nový byt. Ještě tu nebyli ani kluci z kapely, prostě nikdo, jenom on a Max. Žádný večírek se tady ještě nekonal, i když mohl, protože kluci mu říkali, že se tohle dělá a že by to bylo skvělý, když má novej byt, aby ho nějak pořádně pokřtili. Ale jemu se nechtělo. Jako jo, sranda by byla, ale zná svoje kamarády a ví, že by na všechen nepořádek, co by tady po nich zbyl, zůstal sám. Takže to s nimi radši půjde oslavit někam do baru nebo tak podobně. Ale jako kdyby se tomu Sophie nebránila, klidně by to s ní zapil. Uvidí se.
Konečně vystoupají po schodech až k jeho bytu, odemkne a hned pustí Maxe dovnitř. První by pustil Sophie, ale Max je dneska až moc hrr, asi ho rozdivočelo to, že mu věnoval pozornost i někdo jiný, než Adam. Když vejde i Sophie, hned za nimi zavře dveře a řekne jí, že to byla fakt užitečná rada. A to myslí vážně. Protože u něj trvá docela dlouho, než se k něčemu rozhoupe. Je to hodně nerozhodný člověk, ale když už se k něčemu rozhodne, jde si za tím. "Někdy bych se asi přestěhoval, ale fakt nevim kdy. Jsem dost nerozhodný člověk v tomhle a tyhle důležitý věci... Jsem radši, když mě k tomu někdo popostrčí a nebo mi poradí," pokrčí rameny a pousměje se. "A Max? On byl spokojenej i na hotelu. On je vlastně spokojený všude, kde jsem já. Teda aspoň si to myslím. Líbilo se mu i na turné, i když jsem tam na něj neměl moc čas..." To mu na tom turné taky vadilo. Neměl čas na Maxe. Většinu dne byl zavřený na pokoji a nudil se tam. A když se nudil... No, nechcete to zažít. Taky dokázal zlobit a dělat bordel. Zuje se a pobídne jí, aby šla dovnitř za Maxem. Za chviličku jsou v obýváku a Soph si může všimnout, jak je veliký. Její byt byl zařízený trošku v jiném stylu, ale nemyslí si, že tenhle styl, v jakém je zařízený tenhle byt, by mohl někomu nějak extra vadit. Podle něj se to buď líbí a nebo to neurazí. Rozhodně to nebude tak, že by se to někomu vyloženě nelíbilo. "Kdybych měl víc na výběr, asi bych si to tu ještě trošku předělal úplně podle mě, ale takhle se mi to taky líbí. Ono už to takhle bylo zařízený a myslím, že je to celkem v pohodě, tak proč to tu nějak přestavovat nebo rekonstruovat," pokrčí s úsměvem rameny. Vlastně se nepřetržitě usmívá, když je se Sophie, je to takový smíšek. "Jsem si říkal, že tady má takovej výběh, že ho unavím a ani s ním nemusím chodit běhat ven," řekne a zasměje se. Když potom řekne další pozitivum na tom, že má nový byt, jeho úsměv se ještě rozšíří. "Abych řekl pravdu, Sophie, tohle byla jedna z podmínek. S Maxem jsme hledali byt, který by nebyl tak úplně daleko od tebe," pousměje se, na chvíli se zapomene a zakouká se jí do očí. Ale je to opravdu jen chvilinka. Když si to uvědomí, pohledem uhne a podívá se na gauč. "Chceš si sednout a dát si něco k pití? Nebo chceš ukázat zbytek bytu?" podívá se na ni zase a čeká na odpověď.

(Jak dlouho byl vlastně Adam zpátky z turné? Pár dní? A i za těch pár dní si dokázal sehnat byt, podepsat smlouvu a nastěhovat se sem. Celkem obdivuhodné. Někdy takové věci trvají až měsíc. Všechny ty starosti kolem toho a samotné zabydlování taky nějakou tu chvíli trvá. Ale jemu se to povedlo opravdu rychle. Hm, třeba mu pomáhali kluci z kapely. Konečně může vidět vnitřek bytu, i když v tuhle chvíli stojí v předsíni a moc toho nevidí, ale i tak dokáže posoudit, že tento byt rozhodně nebude malý. Podívá se na Adama a překvapeně povytáhne obočí.) Nerozhodný? Nikdy mi to tak nepřišlo. Ale teď už to vím, takže kdyby ses nemohl zase rozhodnut, tak tě k tomu dokopu. (Pobaveně se na něj usměje. I když ona by toho nejspíš schopná byla. Pokud něco chci, tak si za tím jdu ne? Proč se rozhodovat i o jiných variantách nebo zůstávat zaseklý na stejném bodě?) Aspoň se Max podíval i na jiné kouty světa, než New Orleans. Každý pes takové dobrodružství nezažije. (Pousměje se. Vlastně i někteří lidi ne. Existují lidé, kteří nevytáhnou celý život paty z rodného města. Tohle rozhodně nechápe. Co to je za život, když je člověk pořád na stejném místě, které už musí znát z paměti? Po chvíli zamíří s Adamem do obýváku a může obdivovat interiér bytu. Byl moderně zařízený, ale přes to opravdu pěkný. Nic přeplácaného, žádné křiklavé barvy. Obývák byl velice prostorný, což je výhodné pro Maxe a Adam si sem mohl kdykoliv pozvat bez omezení několik přátel, aniž by se tu mačkali.) Ještě máš dost času si to tu trochu předělat podle sebe. Třeba jen upravit nějaký detaily. Ale jinak je to tady opravdu pěkné a hlavně prostorné. (Usměje se a ještě se rozhlédne po obýváku, aby si to tu pořádně prohlédla.) No aby ti pak nezničil celý byt. Nehody v bytě se psem se stávají neustále ne? Převržená lampička se stolkem. (Pokrčí rameny.) Vážně? Tak to mě těší, že jste chtěli byt blízko mě. (Stále se usmívá. Opravdu jí tenhle fakt potěšil. Před tím si myslela, že to je jen šťastná náhoda, ale nakonec to byl záměr. Taky se mu na chvíli zadívá do očí, ale jakmile on uhne pohledem, tak ona také.) Vlastně bych si první dala něco k pití. A potom mi můžeš ukázat zbytek bytu. (Posadí se na gauč vedle Maxe, který si zabral místo jako první a začne ho hladit po srsti, mezitím co čeká až jí přinese Adam pití.) A kdy bude nějaká kolaudačka? Nebo to snad nechceš zapít? (Ví, že Adam moc nepije, ale tohle byla jedna z těch příležitostí, která by se zapít měla. Ona sice taky neuspořádala nějakou kolaudační párty, když rekonstruovala svůj byt, ale to byla jiná situace. Na něco takového v té době rozhodně nebyla vhodná chvíle.)

Když mu řekne, že jí nepřišel nikdy nerozhodný, tak si uvědomí, že řekl vlastně docela kravinu. On je sice nerozhodný, ale není to zase tak hrozné. Spíš když si na něco zvykne a je mu to příjemné, nechce to měnit. Má rád nějaké svoje jistoty. Donedávna třeba to, že má místo, kde se vyspí - hotel a taky spoustu dalších věcí. "No když nad tím tak přemýšlím, řekl bych, že s tou nerozhodností to zase tak hrozný nebude, tady jde spíš o to, že nerad měním něco, co mám rád. Jestli to teda chápeš. Třeba v tom hotelu mi bylo dobře, tak jsem neviděl důvod k tomu, abych to měnil. Až když jsi mi to řekla ty, tak jsem nad tím začal přemýšlet. Ale až se nebudu moct rozhodnout, rozhodně za tebou zajdu, protože vím, že ty bys mi špatně neporadila," řekne s úsměvem. Ve skutečnosti se Max moc nikam nepodíval, jak si Soph asi myslí... "Víš, ono moc nešlo s Maxem někde chodit a dívat se všude možně, protože toho času fakt nebylo moc... Nejdřív jsem ho s sebou nechtěl vůbec brát, říkal jsem si, že bys ho třeba mohla pohlídat ty, ale potom jsem si uvědomil, že to je blbost. Na tři měsíce někomu, kdo má doma hada a navíc hodně práce, strčit psa, to asi ne. A nikoho jinýho tu tak dobře neznám a někomu cizímu bych ho nesvěřil," pokrčí rameny. Nakonec to spolu nějak zvládli, i když to bylo náročnější, než předchozí koncerty a turné, kde Maxe neměl. "Tak můžu předělávat kdy chci. A nepočítám s tím, že to bude něco velkýho. Jak říkáš, jenom nějaký detaily, třeba si dám do ložnice nějaký plakáty a nebo tak. Sice to pak bude vypadat jako pokoj nějakýho puberťáka, ale to je jedno," řekne a zasměje se, poté pokračuje. "Díky, snažil jsem se najít něco většího, než byl ten pokoj na hotelu. To sice taky nebylo malý, ale oproti tomuhle..." Potom jí řekne, že už ani nebude muset chodit běhat s Maxem ven, že se vyřádí dost tady. "Víš, řeknu ti tajemství," řekne tajemně a nakloní se blíž k ní, potom se podívá na Maxe a vypadá to tak, jako by nechtěl, aby to Max slyšel, bylo to docela vtipné. "Max není takový neviňátko, jak vypadá. S tebou se chová normálně, ale když jsme spolu sami nebo nedej bože, když zůstane někde sám? To nechceš vidět," zasměje se a až teď se podívá na Maxe a od Sophie se zase vzdálí. Všechno jí to vlastně říkal šeptem do ucha, takže byl celkem blízko ní. "Vážně," potvrdí jí to, co před chvílí řekl. "A hlavně si tě Max moc oblíbil, takže jsem mu to přeci nemohl udělat," pokrčí nevinně rameny. Ve skutečnosti to bylo trošičku jinak a jí to muselo být úplně jasné. To Adam to k ní chtěl mít blíž, ne Max. Ten si ji možná taky oblíbil, ale rozhodně nebyl jediný. Poté následuje jeden delší pohled do očí, což si ani neuvědomí. Raději pak rychleji uhne pohledem a zeptá se jí, jestli by si ráda sedla a něco si dala a nebo jestli by si chtěla prohlédnout zbytek bytu. Vybrala si tu možnost, která se i jemu líbí o něco víc. Přikývne a odejde do kuchyně, která je spojená s obývákem, takže na Sophie a Maxe celou dobu může vidět. Otevře jednu skříňku, kde je vyrovnáno několik vín a nějaký další alkohol. "A co bys chtěla? Mám víno, červené a bílé, pak je tu... Bourbon a tak. Takže bílé nebo červené?" Celou dobu byl sehnutý u skříňky, až teď se jeho hlava vynořila a jeho pohled se zaměřil na Sophie, co si vybere. Když mu to řekla, vzal lahev i dvě skleničky a došel zpátky k ní a sedl si také na gauč. Mezi nimi byl teď Max, který začal samozřejmě hned větřit, co pániček donesl. Adam mu věnoval jen jeden dlouhý pohled, Max sklopil uši a věděl, že tohle není nic pro něj. "Tak o kolaudačce jsem přemýšlel, ale zatím jsem se k tomu tak nějak nedostal," povídá a mezitím vývrtkou otevírá víno. "Ale říkal jsem si, že když už by nějaká byla, bylo by to jen pro pár lidí. Pro kluky z kapely, samozřejmě, a pak bych pozval tebe, kdybys chtěla..." Možná bych mohl pozvat i Adele... Té bych se taky mohl ozvat... "A nebo to uděláme takhle. Jsi první, koho jsem sem pustil, takže budeš mít VIP kolaudačku. A potom se uspořádá možná ta další, to se uvidí." Konečně nalije do obou skleniček víno.

(Poslouchá ho, když jí vysvětluje, jak je to doopravdy s tou jeho nerozhodností. Nakonec to s ním není tak hrozné, jak říkal poprvé. Prostě jen nerad měnil něco, na co byl zvyklý. Nejspíš každý to tak má, ale někdy je dobré udělat změnu. Samozřejmě existují dvě varianty, jak to dopadne. Buď to bude lepší nebo horší a ona se ji celkem jistá, že v případě Adama to je teď lepší. Sice hotelový pokoj nevadil jemu ani Maxovi, ale kdo by chtěl žít po celou dobu v hotelu? Tenhle byt byl mnohem větší, kousek měl pěkný park, kam mohl chodit s Maxem a nebyl tak zalidněný jako ten u hotelu a Sophie to k nim měla blíže. Dobře, poslední výhoda je lepší spíše pro ni, i když…) Takže to s tebou není tak hrozné, jak jsem si myslela. (Ale stejně je ráda, že dal na její radu a přestěhoval se. Už jí nebavilo procházet kolem té recepční, která se na ní vždy mračila, jako by ji chtěla zabít pohledem. Nikdy moc nechápala, co proti ní má. No, možná jejich první shledání nebylo zrovna nejlepší, ale měla jí prostě říct číslo pokoje, v kterém Adam je a všechno by proběhlo hladce.) Ale zavřený na pokoji pořád nebyl ne? Je mi jasný, že jsi s ním nemohl strávit celý den na procházkách. Ale něco málo viděl z těch měst, i když si nejsem jistá, zda to pes dokáže ocenit. (Pokrčí rameny.) Na Maxe bych si čas našla, kdybys ho nechal u mě, ale asi by na tom byl stejně jako s tebou na turné. A had se dá vždycky zavřít do terárka, jen se musí zatěžkat. (Neodmítla by Adama, kdyby za ní přišel, zda může hlídat po dobu jeho turné Maxe, ale jak řekla, byl by na tom stejně jako s Adamem. Ale aspoň by nemusel pořád cestovat. Byl by stále v New Orleans. Ale teď už to stejně bylo jedno.) Hlavně, že se to bude líbit tobě ne? Že pak budeš vypadat jako puberťák, už je maličkost. (Pousměje se a pokrčí rameny. Navíc do ložnice mu stejně nebude chodit každý druhý člověk, který tady bude na návštěvě ne? Takže to ani lidé vidět nemusí. Když se k ní Adam nakloní blíže a začne jí říkat, že Max není neviňátko, letmo se podívá na Maxe a poté se zasměje.) Hádám dobře, že se ti pěkně pomstil za to, že jsi ho nechal samotného moc dlouho? (Max byl dost živelný pes a pokud ho Adam dlouho nechal samotného v pokoji, jistě se začal nudit a zaměstnal se sám, i když to nejspíš nedopadlo dobře pro byt a Adama. Na další jeho slova se už jen usměje. Je prostě jen ráda, že má ty dva teď blíž, ale i kdyby bydlel Adam s Maxem někde dál, pořád by je chodila navštěvovat. Řekne Adamovi, že by si ráda dala něco k pití a prohlídku bytu mohou nechat na později. Sedne si na gauč, začne hladit Maxe a čeká.) Dám si bílé víno, díky. (Odpoví mu a za chvíli už je Adam s flaškou a skleničkama zpátky.) VIP kolaudačka, to se mi líbí. (Usměje se na něj. Vezme si pak sklenku s vínem a pozvedne ji k přípitku.) Takže na tvůj nový byt? (Podívá se na Adama a poté si s ním ťukne. Napije se trochu vína a sklenku odloží zpátky na stolek.)

"Asi teda ne, no," usměje se. Fakt to s ním a s jeho nerozhodností asi nebylo tak zlé, jak si nejdřív myslel. Asi by se dřív nebo později dokopal k tomu, aby se z hotelu přestěhoval někam jinam, protože ani on nemá bezedný účet. A že ten hotel se fakt hodně prodražil. Ale ještě nějakou dobu by to vydržel, protože se mu tam líbilo a neměl potřebu se stěhovat někam jinam. A ani Max ne. Jen Sophie to přišlo zvláštní, že jsou pořád na hotelu a ještě že to řekla, protože ho v tom hodně postrčila. Kdo ví, třeba by i teď, po těch třech měsících po turné, zevloval na hotelovém pokoji, na kterém se mu líbilo. Škoda, že nevěděl o tom, že byla ta recepční na Sophie nějak nepříjemná, protože kdyby to věděl, musel by si s ní o tom promluvit. K jeho návštěvám se nikdo nebude chovat přece hnusně a nepříjemně. A navíc, k němu se chovala vždycky hezky. Zavrtí hlavou, aby ji ujistil, že Max nebyl pořád zavřený jenom na pokoji. Samozřejmě, že nebyl, nemohl by ho tam nechat tak dlouho samotného. Musel se mu alespoň chvíli každý den věnovat. A když neměl čas on, našel se vždycky někdo jiný. Skoro každý má rád psy, takže byla hračka najít někoho, kdo by ho šel vyvenčit ven a tak. "Neboj se, bral jsem ho ven, kdykoliv jsem měl chvíli času. Nenechal bych ho trčet jen na pokoji, a on by to tam ani nevydržel. A když jsem neměl čas já, tak si ho půjčil někdo jiný. Lidi ho mají docela rádi," pousměje se. "A jo, ocenil nějaké věci. Většinou to byly patníky a parky. Aspoň něco," řekne a zasměje se. Nikdy neviděl psa, který by se zajímal o město - samý beton. Psi mají radši zeleň, která byla ve velkých městech většinou jen v parcích. Pak jí řekne, že přemýšlel nad tím, že by ho nechal u ní, ale že to taky hned zamítl, protože by neměla čas a navíc má hada, to jí asi stačí. "Připadá mi, že jsem tě otravoval už s dost věcmi, nechtěl jsem v tom moc pokračovat," řekne a pokrčí rameny. Byla to pravda. Otravoval ji už jenom tím, že po ní chtěl pomoc co se týče jeho rodiny. A tohle nebylo určitě jediné. Asi by se jí na toho, zda by pohlídala Maxe, neptal, protože tři měsíce by byly vážně hodně. "To je taky fakt. Obývák, kuchyň a koupelna budou vypadat dospěle a ložnice bude takovej můj koutek a komu se tam nebude líbit, tak má smůlu." Stejně neplánuje, že by mu tam snad chodily nějaké časté návštěvy. Takový on zase není. I když už dlouho neměl žádnou známost. Opravdu dlouho ne. Naposledy... Fů, to se ani nedá spočítat. Stál o Sophie, a to celkem dost, ale ona mu dala jasně najevo, že ona o něj zájem nemá. Už se o to ani nebude snažit, za chvíli by ho to začalo unavovat a byl by akorát více zklamaný. Ne, Sophie je prostě kamarádka a tak to asi zůstane. Nakloní se k ní, aby jí pošeptal to šokující odhalení ohledně Maxe. "Hádáš dobře. S Maxem občas šijí všichni čerti, buď ráda, že jsi to ještě nezažila," odpoví jí, ale to už se od ní zase vzdálil. Rozhodnou se, že prohlídku bytu nechají na později a že si teď dají něco k pití. Adam odejde něco najít a po její odpovědi, co si dá za víno, vezme bílé a přinese ho k ní. Sedne si na gauč, víno otevře a oběma ho nalije do skleniček. "Jo, na můj nový byt," usměje se na ni zeširoka a přiťukne si s ní. Byla to první kolaudačka tohohle bytu a ještě si není jistý, jestli nebude i poslední. Ani by další nepotřeboval, protože tahle byla poměrně vydařená. Zvládli spolu vypít skoro celou lahev vína a nakonec se ani nedostali k tomu, aby jí ukázal zbytek bytu. Povídali si docela dlouho o všem možném, Adam jí hlavně vyprávěl další historky z turné. Měl toho v zásobě fakt dost. Když se Sophie rozhodla, že už půjde, Adam se nabídl, že ji doprovodí a i když říkala, že nemusí, trval na tom. "Je to kousek a navíc Max ještě potřebuje vyvenčit." Takže Sophie vyprovodil až k baru a potom se společně s Maxem vrátili zpátky. Bylo už docela pozdě a tak hned ulehli každý do svého pelíšku. Tedy na začátku. Max se totiž za nějakou chvíli přemístil k Adamovi do postele.

Tak nakonec ta kolaudačka se Sophie nebyla jediná, jak si zpočátku myslel. Kluci z kapely ho totiž donutili, aby uspořádal něco dalšího. Chtěl to jenom pro něj a pro kluky, ale oni si samozřejmě nedali říct, neposlouchali ho a přitáhli asi pět dalších lidí, které Adam v životě neviděl. A to nesnášel. Sakra, je to jeho 'akce', on si to chce užít, tak co sem tahají někoho, koho nikdy neviděl a koho nezná a koho ani poznat nejspíš nechce, protože se stejně uvidí jen jednou? Takhle si myslel, že to bude, když ty lidi viděl. Že to nebude nic moc, že si to ani neužije, ale opak byl pravdou. Byli to fakt skvělí lidé a zvlášť jedna dívka, kterou kluci pozvali taky. Možná to udělali kvůli tomu, že věděli, jak je na tom se Sophie. Věděli to, co jim Adam řekl - že s ní to na devadesát procent nevyjde a že se teď nebude snažit, protože už na to nemá náladu. Už nechce, aby ho znovu odmítnula. Tak proto to udělali. Třeba mu jen chtěli přihrát nějakou dobrou partii. No což o to, ta holka pěkná je a je i sympatická. Sice to není Sophie, ale co se dá dělat...

Už několik dní od té druhé kolaudačky uplynulo a Adam se pořád nemohl rozhodnout, jestli té slečně zavolat nebo ne. Ano, vzal si od ní číslo. Teda spíš mu ho dala ona, ale na tom nesejde. Seděl na gauči a akorát ho žmoulal a mačkal v ruce. Přemýšlel, zda jí má zavolat a nebo ne. Když jí zavolá, tak bude jasné, že se Sophie pro teď skončil. Skončí pro něj veškeré snažení, které už od svého příjezdu dost utlumoval.. A budou opravdu jenom přáteli, jak si to Sophie přeje. Přestane si říkat, že by z toho mohlo být i něco víc. Možná. Možná si to přestane říkat. Vezme telefon a vytočí číslo té dívky, jmenuje se Adalind. Navrhne jí, zda by se nemohli sejít na skleničku a dát si třeba něco dobrého k jídlu. Ona je ráda, že se ozval a tak samozřejmě s jeho nabídkou souhlasí. Takže Adam má domluvený rande. Kdo by to byl řekl. Adam rozhodně ne.

(Uběhli už čtyři dny od doby, kdy se setkala s Cami a od té doby ještě s nikým nemluvila. Dala si sice za úkol, promluvit si s Chrisem, s Davinou a poté najít pravé záznamy, kde by našla, kdo byl ten muž z vězeňského světa, ale nakonec své priority přehodnotila. Nejdřív se vrhla na ty záznamy. Nevěděla jaký hledat, z jakého roku. To by jí hledání hodně usnadnilo, protože by věděla, kdo byl v té době na místě Starší. Strávila nad tím hodně času a nejspíš se i někam blížila, jenže každý potřebuje odpočinek. Ona se potřebovala odreagovat a myslet na něco jiného, než na Kaie. I kdyby měla jít do práce nebo uklízet doma, dělala by konečně něco jiného. Ale ona se rozhodla pro odpolední procházku. Oblečení přizpůsobila teplotě venku. Na sobě má tyrkysové kraťasy, šedé tílko a letní nízké kozačky. Jakmile vyjde ven, nasadí si sluneční brýle a zamíří do nedalekého parku. Měla v plánu si tam na chvíli sednout, pozorovat lidi a na nic nemyslet. Jenže po cestě si vzpomněla, že nedaleko odsud bydlí Adam. Dlouho ho neviděla a ani spolu už nebyli tolik v kontaktu jako dříve. Navíc jí v hlavě pořád vrtala slova Cami. Možná ta dívka, kterou s ním viděla nebyla jeho přítelkyně, třeba to byla jen kamarádka nebo nějaká fanynka, která ho zrovna odchytila. Nedozví se pravdu, pokud se s ním opět nesetká a nepromluví si s ním. Změní svůj směr a míří k domu, kde má Adam byt. Po cestě přemýšlí, jak se vlastně dozví, co chce. Nemůže se ho přeci zeptat, kdo to byl. Nechce, aby to vyznělo žárlivě. Protože ona nežárlí. Nebo snad žárlí? Zavrtí hlavou ze strany na stranu. Ne, není to žárlivost, ale jen zvědavost. Po chvíli už stojí před dveřmi Adamova bytu a upřeně se na ně dívá. Ví, že je doma, cítí jeho energii, ale nemůže se přimět k tomu, aby zvedla ruku a zaklepala. Připadá si jak malá holka. Bože Sophie, jsi přeci dospělá. Napomene se v hlavě. Zvedne ruku a opatrně zaklepe na vstupní dveře od bytu. Zhluboka se nadechne a čeká, až jí Adam otevře. Po chvilce uslyší přibližující se kroky, dveře se otevřou a v nich se objeví Adam. Usměje se na něj.) Ahoj… fešáku (Při oslovení „fešáku“ sklopí pohled a podívá se na Maxe, který se protáhl vedle Adama. Skloní se a podrbe ho na hlavě.)

U Adama se skoro nic za tu dobu, co Sophie neviděl, nezměnilo. Stále jezdil s kapelou na koncerty, ale stále se nějak neměl k tomu, aby z New Orleans odjel na nějakou delší dobu. Pořád ho tu něco drží. Ať už je to Max, kterého nechce tahat pořád někde s sebou, a nebo třeba Soph. A nebo Adalind. A vůbec, která z těch dvou ho tu drží víc? Sophie, se kterou se neviděl celou věčnost, ale stále na ni nemůže přestat myslet? A nebo Adalind, se kterou teď má něco, čemu by se dalo asi říkat vztah? A vůbec, není to vůči ní nefér, že pořád myslí na někoho jiného? Kdyby se ho někdo zeptal, kdo mu v tuhle chvíli chybí víc, má v tom jasno. A není sám. I Max má svoji oblíbenkyni a Adamova blonďatá kamarádka to zrovna není... Vlastně ani neví, proč se ještě nerozhoupal k tomu, aby Soph zavolal, protože se mu stýská, dlouho si nepovídali, ani neví, co se u ní děje. Jak je to s Davinou, jak se jí daří v práci, zda má nějaké nové velké zakázky, jestli třeba nechce s něčím pomoct... A pořád je tu ta věc s tím, že by Adam rád zjistil něco o svojí rodině. Ale docela od toho upustil, už se na to nesoustředí tak, jako předtím.
Zrovna teď sedí na pohovce, v rukách má kytaru a brnká si na ni. Zkouší, zda na něj nepřijde nějaká múza nebo něco takového. Dlouho už totiž nic pořádného nesložil. Žádný text a ani žádnou pitomou melodii. Max leží v klidu na gauči vedle něj, vypadá docela utahaně - před chvílí totiž byli v parku. Z jeho pokusů o skládání ho vyruší zaklepání na dveře od bytu. "Ty někoho čekáš, Maxi?" obrátí se na psa s tázavým pohledem, ale on se na něj jenom otráveně podívá a dál leží. Asi nemá v plánu se v dohledné době zvedat. Adam odloží kytaru a vydá se otevřít dveře. K jeho překvapení je za nimi Sophie. A Max jako by to vycítil, protože už byl u nich... "Ahoj Sophie," usměje se na ni zeširoka a když zase osloví Maxe jako fešáka, tak jenom nechápavě a s úsměvem zavrtí hlavou. "Hlavně že ještě před chvílí vypadal, že se z toho gauče už dneska nezvedne," zasměje se a dívá se na ty dva. Max ji vidí opravdu rád. A Adam také. "Maxi, běž dovnitř, mazej," zavelí a Max ho poslechne, i když se mu vůbec nechce. "Pojď dál," usměje se na ni a uhne jí z cesty, aby mohla projít dovnitř do bytu. Ani jí neříká, kudy a kam má jít, přece už tu byla a snad nezapomněla, kde obývák je. On jenom zavře dveře a jde hned za ní. "Dáš si něco?" zeptá se jí ještě předtím, než si k ní sedne.

(Honí se jí toho hlavou hodně, než dojde před Adamovo dveře. Pak najednou všechno zmizí, ona zírá na dveře a bojí se na ně zaklepat. Neví z jakého důvodu. Už v takové situaci byla několikrát, nemá se čeho bát. Prostě jen zaklepe na dveře, Adam otevře, pozdraví se a dál už to zná každý. Přeci jenom se po chvíli odhodlá a chodbou se rozlehne tiché zaklepání. Usměje se hned, když uvidí Adama mezi dveřmi. Přijde jí jako pošetilost, že se bála zaklepat na jeho dveře, protože jeho úsměv je přesně to, co potřebovala vidět. Byla to dlouhá doba, co ho neviděla a on jí opravdu chyběl. Bylo to tak vždycky. Vždycky, když se dlouho neviděli, chyběl jí, ale i přes to ho nevyhledávala a nepřišla ho navštívit, až do dnes. Nezapomene pozdravit i Maxe, protože ten si to zasloužil také. Hned ho podrbe na hlavě. Zasměje se.) Dělám s ním zázraky. (Narovná se a zvedne pohled zpátky k Adamovi.) Díky. (Vejde dovnitř, vyzuje si v předsíni boty a pokračuje dál do obývacího pokoje.) Něco studeného. Třeba vodu nebo cokoliv prostě. (Mávne nad tím rukou a sedne si na pohovku. Počká, až jí Adam přinese pití a poté se na něj pootočí, aby na něj viděla. Lehce se na něj pousměje. Opravdu ráda ho viděla, vždycky ho ráda vidí.) Davina je zpátky. (Začne s tím nejdůležitějším, aniž by se Adam stihl zeptat.) Ale nevyšlo to, jak jsme chtěli. Kai tam zůstal a nevíme, zda je mrtvý nebo živý. (Nebude mu říkat, že ho viděla mrtvého, protože teď si tím není zcela jistá po rozhovoru s Cami. Dokud nezjistí něco více, nebude dělat žádné závěry. Pro teď to je prostě takhle. Nechce moc rozebírat ty špatné věci, které se dějí v jejím životě. I když je jí jasné, že nikdy nic nebude dokonalé. Vždycky se objeví něco. Vydechne a natáhne se po sklence s pitím, aby se napila. Cesta k Adamovi je sice krátká a rychlá, ale i tak jí vyprahlo v hrdle.) A jak se máš ty? Měli jste teď s kapelou nějaký koncerty nebo máte pauzu? (Povytáhne obočí. Mohla si sice na internetu zjistit, jak jsou teď na tom s koncerty, ale to by se i ona musela považovat za blázna. Navíc takhle by nemohla poslouchat nějaké zážitky z koncertů.) Kdyby jste náhodou jeli někam dál a nechtěl jsi sebou brát Maxe, můžu ti ho pohlídat. To doufám víš, že jo? (Neví, jestli mu to už někdy nabízela, ale ráda Maxe pohlídá kdykoliv.)

Usměje se, když mu poví, že s Maxem dělá tedy asi zázraky, když ho tak najednou dostala z gauče a ani se o to nesnažila. Jo, dělá s ním sakra divy a Adam si nemůže pomoct, ale dělá divy i s ním. I když by neměla, protože teď má přítelkyni, kterou má rád. Sice spolu nejsou dlouho, ale přece. Neměl by myslet na jinou ženu. Ne takhle. Pozve ji dál a potom společně dojdou až do obýváku. On jí samozřejmě nabídne něco k pití a jenom počká, co řekne, že si dá. "Dobře, hned to tu máš," pousměje se na ni a zapluje do kuchyně, která je propojena s obývákem, takže spolu vlastně mohou stále mluvit. Vytáhne ze skříňky skleničku a nalije do ní vodu, když už mu Soph říká o Davině. Když se vrací zpátky k Soph, může na něm vidět, že je fakt překvapený, ale zárověň že je i rád, že je Dav zpátky. Protože když je zpět, tak je jistě šťastná i Sophie. "Tak to je skvělý!" řekne nadšeně a skleničku s vodou položí na stolek před gauč a poté si sedne kousek vedle ní. "Kdy se vůbec vrátila? A je celá?" začne ji zasypávat otázkami a neuvědomí si, že mu to možná ani neřekne, protože mu do toho přece jenom nic moc není. Ale zajímá ho to. Také ještě předtím řekla to o Kaiovi, ale to už spíš vypustil a nesoustředil se na to tolik, je překvapený tou zprávou o Davině. "Já jsem ale myslel, že nikdo ani nechtěl Kaie zachránit, ne?" koukne na ni tázavě. Má pocit, že o tomhle chlápkovi už mu něco říkala a nebylo to hezké. "Mám se fajn, s kapelou se nám daří. Žádnou pauzu teď nemáme, právě že jezdíme na koncerty docela často a i docela daleko. Ale jak kdy, no. Někdy to je několik koncertů za týden, někdy tam je zase delší pauza. Prostě děláme, co se nám chce, nikdo nás neřídí a nám se to tak líbí," pousměje se na ni a je jasné, na co se zeptá potom. "A co ty? Předpokládám, že se máš asi dobře, když je Davina zpátky, ale tak co práce a tak?" povytáhne zvědavě obočí. Kdo ví, co chce vědět, když se zeptal na práci a potom na 'a tak'. "Jojo, už několikrát jsi mi to říkala a já vím, počítám s tím, ale přece jenom, máš hada Soph. Ten sice může být zavřený v teráriu, ale tam se mu asi pořád moc líbit nebude. A navíc už jsem se ve městě rozkoukal trošku víc a znám i víc lidí, kteří mi můžou Maxe pohlídat, protože vím, že ty máš hodně práce a nechci tě zbytečně otravovat. Ale je teda fakt, že tebe má nejradši," pousměje se a potom se podívá na Maxe, který zase začal otravovat Sophie.

(Mezitím, co čeká než ji Adam přinese sklenku vody, o kterou ho požádala, poví mu, že Davina ze zpátky z vězeňského světa. Ani nečeká, až se jí na to zeptá sám, protože by se určitě zeptal. Ví, že Davina je pro Sophie hodně důležitá a trápilo jí, když byl ve vězeňské světě. Jeho první otázka by jistě směřovala tímto směrem. Adam na Sophie může vidět, jak je díky tomu šťastná, ale zároveň ji něco trápí. Podrbe Maxe levou rukou na hlavě a podívá se na Adama, který se vrací zpátky z kuchyně.) Díky. (Pousměje se na něj. Je pravda, že Adam má mnoho otázek a kdyby to nebyl on, nejspíš by ani neodpověděla. Je to sice skvělá zpráva, ale stalo se toho ještě více, takže na nějaké oslavy není vhodná chvíle.) Před týdnem. Je živá a zdravá, alespoň po fyzické stránce. Po té psychické to bude o něco horší. Prožila si toho hodně. (Vydechne. Natáhne se pro sklenku s vodou a napije se z ní.) S Kaiem je to složité. (Postaví sklenku zpátky na stůl a podívá se na Adama. Natočí se trochu do strany a jednu nohu si složí na pohovku pod tu druhou.) S Marcelem jsme měli v plánu ho tam nechat, jenže když tam pak zůstala i Davina, uvědomili jsme si, že to byla chyba. Věděli jsme, že Kai se nějakým způsobem změnil, ale nevěřili jsme mu. Chtěli jsme tím chránit Davinu. Jenže Davina Kaiovi věřila. Věřila, že se doopravdy změnil a lituje toho, co provedl. Takže v plánu bylo dostat zpátky i Kaie. Ale to se nestalo. Byl tam s nimi jeden nečekaný host, který nám zkazil plány. A teď nevíme, co s ním je. (Pokrčí rameny. Bylo to stručné vyprávění toho, co se stalo. Nechce Adamovi říkat, co by se mohlo stát, jestli že je Kai živý. Zatím neví nic, takže nechce nikoho rozrušovat. Raději stočí rozhovor někam jinam a zeptá se ho, jak se má on. Vypadá to, že Adam se má opravdu dobře.) Někdy se opravdu budu muset zajít kouknout na váš koncert. (Slyšela ho zpívat. Vždyť jeho kapela vystupovala na akci, kterou organizovala a díky tomu se seznámili, ale koncert byl něco jiného. V první řadě šílení fanynky, které by udělali všechno pro to, aby se k nim dostali.) Jo. (Usměje se na něj.) Mám se dobře, když je teď Davina zpátky. Opadl za mě všechen ten stres a obavy. Práce mě hodně zaměstnává, ale nestěžuji si. Baví mě to a baví mě to ještě víc, když vím, že se nám daří. Na ostatní věci už nezbývá moc času. A na konci dne jsem ráda, že mi zbyl i nějaký čas pro mě samotnou. (Nabídne pak Adamovi, že může kdykoliv Maxe pohlídat, když pojede někam pryč. Maxe si opravdu zamilovala a jak se zdá, on si zvykl na ni. A je přeci jenom lepší, když by zůstal u ni, než u cizího člověka.) Je pravda, že mam hada a taky, že terárium rád moc nemá. Ale s Maxem nutně nemusím být u mě v bytě. Můžu s ním být v domě, který patří mé sestře. Nikdo tam nebydlí a Max by měl celou zahradu pro sebe. Apopa nepotřebuje mou pozornost celý den a nemusel by být pak zavřený. A Max by se mohl skamarádit s Marvinem, s Daviny psem. A otravovat mě s tím rozhodně nebudeš. Maxe mám ráda a když by bylo třeba, udělám si na něj čas kdykoliv. Bar beze mě přežije několik dní a organizaci zvládám z domova. (Pousměje se na něj a začne Maxe drbat na hlavě, když se opět dožaduje její pozornosti.)

"Není zač," pousměje se na ni, když mu poděkuje za sklenici s vodou, kterou položil před ní na stolek. Sedl si kousek vedle ní a vyčkával, co z ní vyleze ohledně Daviny a Kaie. Opravdu ho zajímá, jak se jí daří, protože být ve vězeňském světě, to musí být asi hrozné, podle toho, co mu říkala Sophie. Adam toho o tom totiž zase tolik neví, ale to nevadí. Co potřebuje nutně znát, to se dozví od Soph. Je samozřejmě nadšený, že je Davina zpět a je to na něm i vidět. Mohl by se třeba domluvit se Sophie, že by oni tři zase mohli společně někam zajít, třeba jen na kafe. Pokud se jí ve vězeňském světě nezměnil hudební vkus (a tím pádem i sluch), a nejen ten, mohla by ho ráda vidět. Poslechne si od ní, kdy se vrátila zpátky a jak na tom je fyzicky i psychicky. Zajímalo by ho, jak špatně na tom je po té duševní stránce, ale to mu přijde hloupé se na to ptát, takže zatím drží pusu a poslouchá, co říká dál. Vyjádří se také ke Kaiovi a zdá se, že o něm nemluví nějak ve zlém, aspoň to tak teď nevyznělo. "Tak jestli to nějak pomůže, tak bychom zase třeba někdy mohli zase někam zajít, společně s Davinou, přestala by myslet na věci, na které musí myslet a aspoň chvíli by jí bylo fajn, pokud na tom není psychicky nejlíp," pousměje se na ni. Je to samozřejmě jenom návrh, nikam chodit nemusí. Ale bylo by to fajn. "Takže říkáš, že ten Kai už není takový záporák, jak se mi podle toho, co jsem slyšel, jevil prve?" podívá se na ni tázavě, protože si to chce ujasnit. Tak buď je to klaďas a nebo ne, jiná možnost tu není. "Jestli to správně chápu, tak Kai a ten 'nečekaný host' tam zůstali sami dva?" podívá se na ni nejistě. Potřebuje si to nejdřív všechno urovnat v hlavě, potřebuje to pochopit a potom ho může zatěžovat dalšími informacemi. Musí to pochopit, on o ničem takovém do téhle doby neslyšel, je to pro něj úplně nové.
Poté se začnou bavit o něčem jiném, konkrétně o tom, jak se Adam má. Což o to, on se má dobře a to jí také řekne. Jeho ale spíše zajímá to, jak se má Sophie. "No to bys rozhodně měla. I když to asi není tvůj nejoblíbenější styl, myslím, že by ses bavila. Zvlášť s námi v zákulisí," zaculí se na ni. Jí i Davině zařídí klidně permanentní VIP na všechny koncerty, žádný problém. Potom se jí konečně zeptá, jak se má ona, co práce, a tak dále a tak dále. "Tak o asi ani tolik nevadí, když tě ta práce tolik zaměstává, pokud tě naplňuje a máš ji ráda. Něco jiného by bylo, kdyby pro tebe ta práce byla otrava a nebavila by tě," řekne a pokrčí rameny. Takhle to je - kdyby jí to nebavilo, asi by s tím dávno sekla. Takhle s tím má sice dost práce, ale i přesto ji to baví. Je rád, že mu znovu nabídne hlídání Maxe, když bude potřebovat, ale jemu to fakt přijde hloupé, protože ví, kolik práce Sophie má a nechce jí přidělávat další. "Zahrada a psí kamarád?" podívá se na ni tázavě a s úsměvem, poté pokračuje. "Tak to by byl asi v sedmém nebi. Škoda, že to není fenka, to by se mu líbilo asi víc, ale aspoň by měl nějakého parťáka," zasměje se a poplácá Maxe po zádech. "Ale tak k tomu vlastně ani nepotřebujeme, abys ho hlídala, můžeme se někdy domluvit, že je vytáhneme ven a půjdeme je vyvenčit," pokrčí rameny.

(Nemůže mu toho říct tolik o tom, jak se má Davina. Ona sama to neví. Může akorát tušit, jak moc trpí po ztrátě Kaie. Jak hrozné to tam pro ni muselo být. Mít vedle sebe jen Kaie a nikoho jiného. Být na místě bez života a hlavně nemít svou magii. Pro čarodějky je velice těžké necítit svou moc a nemoct ji použít, když se cítí ohroženě. Muset se spoléhat jen na ostatní. Kvůli tomuhle se Sophie rozhodla, že se nebude spoléhat jen na magii. Naučila se vrhat nože a snaží se v tom pořád zdokonalovat. Nejspíš by nebylo na škodu, naučit se i nějakou jinou techniku obrany a útoku, ale na víc zatím nemá moc času. Vysvětlí mu také, jak se to má s Kaiem. Byla pravda, že poprvé tam Kaie chtěla nechat, ale po druhé už to v plánu nebylo. Zpět se měli vrátit všichni čtyři a nejen tři. Teď mohou jen hádat, co se bude dít dál. Usměje se na Adama. Nebyl to špatný nápad, vlastně to byl opravdu dobrý nápad. Davina si Adama oblíbila hned a tohle by jí mohlo přivést na jiné myšlenky.) Ten nápad se mi opravdu zamlouvá. Myslím, že by to mohlo vyjít. (Pokračují v konverzaci o Kaiovi. Neví, jak mu to má vysvětlit. S Kaiem je prostě všechno složité.) Vlastně teď ani nevím. Když sem Kai přišel byl to psychopat bez citů a prahl jen po moci. Získal vše, kvůli čemu sem přišel, ale získal i něco jiného. Emoce. Nejspíš se pak začal cítit provinile vůči Davině. Chtěl jí pomoct, a proto s námi šel do vězeňského světa pro Chrise. Jenže tam jsme to zpackali my. Po druhé se to zpackalo před týdnem, když jsme se tam vrátili. Byl tam nějaký muž, vedle něj ležel Kai bez známky života. Mysleli jsme si, že je mrtvý a nechali ho tam. Jenže nejspíš to všechno přežil. A pokud ano, vrátí se z vězeňského světa, aby se pomstil. Aspoň tohle si myslí Cami, jeho sestřenice. A já si to začínám myslet taky. (Vydechne a rozhodí rukama. Bylo to opravdu stručné vysvětlení.)Je pravda, že preferuji jiný styl hudby, ale to neznamená, že vaší hudbu nemam ráda. A být v zákulisí s vámi? To si rozhodně nemůžu nechat ujít. (Pousměje se na něj. Posunou se v konverzaci dál, přesněji řečeno k ní. Je hodně zaměstnaná prací v baru a ve firmě, ale přes to všechno je vidět, že je opravdu šťastná. Práce ji baví a naplňuje. Ne každý může říct, že ho jeho práce baví. A teď když je Davina zpátky, nemá důvod být ve stresu a trápit se. Možná ji brzy čekají těžké časy, ale právě teď si užívá přítomnost.) Přesně tak. (Usměje se.) To je samozřejmost, že je někdy vytáhneme společně ven. Aspoň si budou hrát spolu a nám dají pokoj. Teda pokud bude Davina souhlasit, ale to jistě nebude problém. (Po té chvilce, kterou s Adamem strávila, už úplně zapomněla, proč sem vlastně přišla. V první řadě samozřejmě chtěla Adama vidět, protože jí chyběl, ale taky chtěla zjistit jednu věc. Chtěla vědět, kdo byla ta dívka, kterou s ním viděla.)

Je moc rád, že se jí ten nápad, že by se mohli zase jednou všichni tři sejít a někam zajít, zamlouvá. Je si jistý, že pokud se nemá Davina teď nejlépe, tak že by jí tohle náladu zlepšilo. Přece jenom, uvidí někoho jiného, bude se moct bavit o věcech, které nesouvisí s Kaiem ani s ničím jiným nadpřirozeným. Prostě to bude normální kamarádská schůzka. A ani nemusí být zalezlí někde v kavárně nebo tak. Je teplo, na každém rohu je zmrzlina, takže můžou chodit klidně po venku. A nebo proč se třeba nevydat za nějakým adrenalinem? Co takhle airsoft? Nebo třeba lasergame? Adam to ještě nikdy nezkoušel a upřímně? Hodně by si to chtěl vyzkoušet, ale neví, co na to Davina se Sophie, no. Ale tak to by se zjistilo kdyžtak později. "Dobře, tak se nějak domluv s Davinou. Zavolal bych jí, ale nejsem si jistý, jestli na ni mám číslo. A přece jenom asi bude lepší, když to s ní domluvíš ty..." Asi by pořádně koukala, kdyby jí najednou Adam zavolal s tím, že půjdou někam ven, když se viděli všehovšudy... jednou? Možná dvakrát, už ani přesně neví. Poté už mluví o Kaiovi a Soph se mu snaží vysvětlit, jak to s ním tedy bylo a je. Pozorně ji poslouchá, aby to pochopil. A to se mu povedlo, tedy aspoň si to myslí... Kai byl nejdřív zlý psychopat, potom měl najednou city, chtěl nějak odčinit všechno, co udělal Davině, proto s nimi šel do vězeňského světa... Takže vlastně je to teď klaďas, pokud tomu dobře rozumí. Je to klaďas, pokud se z něj potom, co ho tam zase 'zapomněli', nestal opět psychopat. Ale to snad ne. "A co ho odtamtud prostě zkusit dostat, stejně jako jste to udělali s Davinou? To by se přece potom nemusel chtít pomstít, pokud byste se pro něj vrátili, ne?" podívá se na ni tázavě i nejistě zároveň. Moc toho o tom neví, takže proto. "Tak jo, jsme domluvení, až bude v dohledné době nějaký koncert, tak ti dám vědět, a prostě se mnou půjdeš, pokud budeš mít čas," pousměje se na ni a poté se začne vyptávat i na to, jak se má ona. Podle toho, co říká, usoudí, že se má dobře a Adam je za to rád. Je rád, když vidí, že je šťastná a nic moc ji netrápí. Tedy kromě Kaie. Potom jí navrhne, že by mohli někdy vytáhnout ven Maxe i Davinina psa a asi by v tom nebyl problém, což je skvělé. "Hele Soph, a co kdybychom pro začátek vzali ven jenom Maxe? Asi by už potřeboval vyvenčit... Pokud ti to teda nevadí?" podívá se na ni tázavě. Taky se jí nemusí chtít jít nikam ven, třeba chce být jen uvnitř. Je tu ještě jeden důvod, proč chce jít ven. Asi za hodinu by se měla stavit Adalind, tedy asi. Přesně neví. Nechce, aby se ty dvě potkaly ve dveřích...
Ještě chvíli si oba dva povídali v bytě a nakonec se rozhodli, že zajdou vyvenčit Maxe do parku. Díky tomu se Soph nepotkala s Adalind, což Adamovi vůbec nevadilo. V parku se spolu nenudili, jako ostatně nikdy, ale rozloučit se také někdy museli. Doprovodili Sophie domů a pak se vydali k Adamovi.