Benjamin´s Old House

Starý dům Benjamina Rousseau, ve kterém bydlel před sto lety. Dům je zachovalý a nikdo ho teď nevlastní. Na jeho půdě jsou stále magické předměty, které si zde Benjamin uložil.

(Když si přečetla Sms od Genevieve, nepřišlo jí nutné odepisovat a tak jen zadala do GPS adresu a jela. Když dojela na místo, zaparkovala a šla k domu. Začala si ho zkoumavě prohlížet a vyčkávala na Genevieve. Postupem času začala být nervóznější a nejrvóznější.)

(Šla docela rychle. Zabočila do Alistair street a přejížděla ulici zkoumavým pohledem. Dlouho se tomu místu vyhýbala, ale neměla by. Měla by tomu všemu čelit, jak poradila Sophie, ne se za to schovávat. Přijde před dům a Claire už čeká přede dveřmi) Fajn. Jsi tu. (jde ke dveřím. Nešly by otevřít, i kdyby byly odemčené. Ben je měl zapečetěné a tím pádem vlastně dosáhl toho, že dům byl opuštěný. A vlastně nikdy nepřestal být jejich vlastnictvím, takže město ho nezbouralo a ni nic takového. Ten dům byl vlastně dost zachovalý. Vytáhla svoje athame, co si dala za pas a řízla se do ruky. Nechala skapat pár kapek na kliku a pronesla kouzlo. Dveře se pomalu otevřely dokořán.) Tak jdeme (vejde dovnitř)

Ahoj. (Pozdraví svou čarodějku a lehce se pousměje. Přejde k dveřím a čeká že je Genevieve normálně otevře. Proto se dost podiví když začne říkat ty svoje "kouzelnický rýmovačky" a řízne se do zápěstí. Tenhle dům se jí vůbec nelíbil a něco jí tu nehrálo.) Čí je to vlastně dům? (Zeptala se jí trochu zvědavě ale opatrně. Nedůvěřivě vejde a rozhlíží se jako kdyby jí měl někdo každou chvíli vrazit kolík do srdce. Necítila se dobře a její nervozitu to ještě zvětšovalo. *Jak to říkal Jacson? Jsi v dobrých rukou, Claire. Klídek. Všechno bude v pohodě. Nikdo tě nezabije. Jsi jen trochu paranoidní.* Podívala se na Genevieve s pozdviženým obočím. Doufala že na ní její emoce nebudou moc vidět.)

(Otočí se na ni už v domě, když se jí zeptala, čí je tohle dům. Povytáhne obočí) Ach jistě, máš asi strach. Ty moje čáry u toho vchodu. Neměj obavy, jen jsem lámala pokrevní pečeť, která na ten dům byla uvalena. Bydlela jsem tady. Kdysi dávno. (kývne hlavou ke schodům, ať jde za ní. Měla z toho místa dost špatný pocit, ale věděla, že Benjamin tu měl dost magických předmětů a ona jistě některé bude potřebovat. Ty předměty tu jistě zůstaly. Před schody na půdu se na chvíli zastaví a snaží se nemít před očima vzpomínky na tohle místo. Vyjde schody, otevře na půdu a přejde doprostřed. Vážně se tu nic nezměnilo, jen na všem seděl prach. Přejde k jedné z polic, za ní je páčka. Zatáhne za ni a najednou se s vrzáním se otevře velké střešní okno. Paprsky měsíce v úplňku dopadají na zem.) Postav se do toho světla.

Aha. (Už se na nic neptá. Jen ji mlčky následuje až na půdu. Působí na ni opravdu zvláštním dojmem. Začne se kousat do tváře. Trochu jí to pomáhá uklidnit se. Pozorně ji sleduje při všem co dělá.) Musí to probouzet hodně vzpomínek, že? (Soucitně se na ní podívá a pak se podlejejích pokynů postaví do kuželu měsíčního světla. Čeká, co se bude dít dál.)

(Ten Claiřin soucitný pohled je tak zvláštní. Vážně ji trochu vyvedl z míry, jako by snad věděla, co tenhle dům vše zažil, co v něm zažila Genevieve.) Jo, jo, samozřejmě, že je v tomhle domě hodně vzpomínek, ale snažím se to nevnímat. Celých sedm měsíců, co jsem tady, jsem tu nebyla ani jednou. A nechybělo mi to. Ale je tu dost předmětů, které by se nám mohly dneska hodit. A nemusíš mít strach ani o to, že bych snad chtěla to kouzlo schválně zkazit. Máš štěstí, že nemám ráda, když neuspěju. Čáry jsou pro mě vizitka a já ji chci mít dobrou, co se čarování týče. Moje osobnost, tak to už je zas něco jiného. (pokrčí rameny, pak vytáhne to kouzlo a vezme posvěcenou křídu. Nakreslí kolem Claire kruh a pak symboly, které jsou zvýrazněné na tom papíře, co je to kouzlo. Pak přejde k bylinám, co visely usušené na ráhnu. Odřízne svázaný oměj a dojde ho rozdrobit všude do kruhu kolem Claire. Pak vezme nějaký prach. Je to roztroušený měsíční kámen. Foukne ho na Claire. Pak rozestaví pár magických předmětů okolo a nakonec zapálí svíčky, co rozestavila. Začne odříkávat kouzlo. Svíčky se rozhoří ještě víc a měsíční svit, jako by se snad zdál intenzivnější. Když dokončí jednu část, vezme sporýš a přejede jím po kůži Claire. Nic se nestane. Proto tedy přejde ke druhé části kouzla. Nakonec odříká i své vymyšlené, jako pojistku, aby náhodou Claire nezestárla. Stálo ji to hodně energie a ona je ještě víc vyčerpaná, než byla. Opře se rukou o komodu, ale nechce dát nic znát.) Tak, myslím, že hotovo. Teda je to hotovo.

(Přikývne. Chápe ji. Což jí přijde divné, ale je to tak. Celou dobu jí pozoruje. Má z toho husí kůži. Při kouzle se necítí nijak jinak. Vyčerpaně, prostě nijak zvláštně. Když na ní foukne prach, trocha jí vlítne do očí a do nosu a tak zakašlala a zamrkala, aby ho dostala ven. Sporýš jí nepálí, což ji přijde jako něco nemožného. Má pocit že si na to nikdy nezvykne. Když jí Genevieve řekne že je hotovo, vyjde z kruhu a prohlíží si sama sebe. Nemůže tomu uvěřit. Začne se usmívat.) Díky! (Přijdek ní a v zápalu štěstí ji obejme. Pak se rychle odtáhne když si uvědomí co udělala.) Promiň. (Lehce se pousměje.)

(když ji obejme, trochu ji to překvapí a ona ztuhne, ale netrvá to dlouho a uvolní se, protože ji Claire zase pustí.) Jo, jasně. Aspoň už jsi ten, kým jsi být měla, i když je mi jasné, že tvoje snahy na to, aby ses stala hybridem, jen těžko změníš. I když sama nechápu, co na tom vidíš tak zázračnýho. Takhle bys mohla v klidu žít, dokonce ani nespouštět tu kletbu. A ty chceš být hybrid. (protočí nechápavě panenky) No, jestli už nechceš nic jiného, klidně můžeš jít.

(Zamračí se a pozvedne obočí.) Uvidíme jak se to bude dál vyvíjet. Tohle nebylo jen tak. Z něčeho to vzešlo. (Odmlčí se. ) Tak já už tě teď nechám odpočívat. Určitě to bylo náročné kouzlo. Nechceš svést? (Podívala se na ní klidně. A čeká na její odpověď.)

Ehm... ne, díky, Claire. Myslím, že ještě chvíli zůstanu tady. Přeci jen to tu na mě nějak dolehlo. A taky to tu hlavně musím uklidit. (ušklíbne se) Takže se měj a doufám, že to kouzlo fungovalo dobře a nic se nezkazí.

Fajn. Kdyby se něco dělo, dám ti vědět. (Pousmála se a pak a odešla s přáním hezké noci pryč. Nasedla do auta a odjela do sídla. Cítila se nějak unaveně a hladově.)

(Když Claire odešla, porozhlédla se po půdě. Tak dlouho tady nebyla, tady v domě. Vzpomíná si, jaká to byla úleva, když se jí v osmnácti podařilo od Bena odejít, aniž by ji pronásledoval a naháněl. Na tuhle půdu má obzvlášť špatné vzpomínky. Tady poprvé zažila opravdovou fyzickou bolest. Tady ji zbičoval. Zatřese hlavou, aby na to nemyslela a jde uklidit ten svinčík po tom kouzle. Pak se podívá skrz otevřené střešní okno na Měsíc. Vypadal nádherně, ale Měsíc v úplňku v sobě skrýval nebezpečí. Zatáhla zase za páčku, tentokrát na opačnou stranu, a okno se zavřelo. Nastala tma. Ve tmě to tu bylo ještě strašidelnější než za světla. Rychle se vydá z půdy pryč a jde dolů. Láká ji podívat se do svého bývalého pokoje, ale rozhodne se, že chce být co nejdřív pryč. Sejde shody dolů, vyjde ven, práskne za sebou dveřmi, ale už je nepečetí. Pak se vydá ulicí a jen tak bloumá. Nechce se jí domů, nechce se jí nikam a už vůbec se jí nechce spát.)

(Přes měsíc trávil čas jen v domě, který si vybral. Nechtěl se zatím vracet do svého domu. Genevieve by si sice určitě nepřipustila, že je opět naživu i přestože jí předhazoval její noční můry a hezké vzpomínky ve snu převracel. Jenže i přes to mohla Genevieve chytit podezření a přesvědčit se zda opravdu není naživu a on ještě nechtěl, aby se to dozvěděla. Chtěl velkolepý příchod a chtěl oznámit celému New Orleans, že je zpět a hodlá se pomstít. Zatím mu stačilo, že se Genevieve jistě dost trápí díky snům, které jí každý večer vyvolával. A nejenže jí tím jen trápil, ale určitě jí také velmi oslabil. Sny mohou být dost zákeřné a ještě více, když si se sny hraje někdo jako je on. Také to mělo své výhody. Díky tomu, že se jí dostal do hlavy a nemusel být ani v její blízkosti, zjistil věci, které by jen tak nezjistil. Něco bylo užitečné a z něčeho se mu naprosto zvedal žaludek. Genevieve se stala naprostou zrádkyní. S tím jejím upírem, kterého podle všeho milovala, ohavnost. Ale to by ještě nebyla taková ohavnost jako to, že ho nechala, aby se z ní krmil a dále pila dobrovolně i ona jeho krev. Po tom všem, co jí učil a říkal. Myslel si, že z ní vyroste žena, čarodějka, která se nebude ničeho bát a bude příkladnou čarodějkou jako byl on, ale ne. Ona se spřáhla s upíry a ke všemu s původními. Ale tohohle bude ještě litovat a to hodně. Měl plán a to velký plán. Genevieve a všichni ostatní budou trpět. První chtěl prostě jen všechny zabít a jeho sestru by nechal trpět podle svého, ale rozhodl se jinak. Budou trpět všichni podle toho, jak on bude chtít. Budou žadonit, aby zemřeli.
Konečně vystoupil na světlo a odešel z toho zatuchlého domu, kde pobýval. Vrátil se konečně domů, kde měl všechno, co potřebuje. Ale když přijde před dům, zarazí se. Pečeť byla pryč a on si byl jistý, že dům opět zapečetil, poté co tady byl pro Geniny vlasy a jediný, kdo pečeť mohl prolomit byla jeho sestra. Vstoupí opatrně do domu a rozhlédne se kolem. V domě nevycítí nikoho, byl tady sám. Ale zajímalo by ho velmi, co tady dělala jeho sestra, tak se vydá na půdu, kam jinam také.
Na půdě nebyla stopa, potom že by tady někdo byl, ale on věděl, že tady někdo byl. Na zemi byli opravdu nepatrné stopy po posvěcené křídě. Nikdo jiný by to samozřejmě nezaznamenal, ale on ano. Nepoznával, co tady bylo nakreslené, ale byl si jistý, že jeho sestra tady prováděla dost silné kouzlo. Kdyby chtěla provést malé a nedůležité kouzlo, nemusela by chodit sem. Ale jak se zdálo nic nechybí, takže to nechal být a začal přemýšlet o dalším jeho tahu, jak by mohla trpět Genevieve i ten její upír.)

(Ještě ten den, co se vrátil konečně po tolika letech domů, se u jeho dveří konečně objevily ty dvě dívky, které očekával. Dvě mladé, ale přes to odhodlané čarodějky, Monique a Abigail. Chvíli si je jen prohlížel, jako by jim snad nevěřil, ale nakonec je pustil do svého domu. Pravdou bylo, že nevěřil nikomu. Ano Monique a Abigail jsou věrné čarodějky a jdou za cílem, který jim dali předci. Viděl, čeho jsou schopné, aby dosáhli svého a obzvlášť Monique, která se dokonce pokoušela i zabít svou tetu, když se odvrátila od předků, ale i přes to jim nevěřil na sto procent. Neměl v povaze někomu zcela věřit. A hlavně, kdo by věřil tak mladým dívkám, které našli svůj, vlastně předků cíl teprve nedávno.
Hned co vstoupily do jeho domu, šla Monique rovnou k věci. To se mu líbilo. Nechodila kolem horké kaše a prostě řekla, proč tady jsou a co chtějí. Chtěly zabít to dítě, stejně jako on. Ale on chtěl více, chtěl pomstu a chtěl to udělat všechno pěkně popořadě. Promluvili si o budoucích plánech. Na rovinu jim řekl, že nechce, aby jen sáhli na Genevieve. Chtěl se jí pomstít, vlastně to neměla být pomsta, ale připomínka toho, co se jí stane, když neposlouchá. Chtěl jí dát lekci a to po svém. Věděl, čeho se Genevieve bojí. Věděl jaké má slabiny. A hlavně věděl, koho miluje.
Hned na to se domluvili, že se nebudou ukazovat na veřejnosti, do doby než uzná za vhodné. Potřebovali vhodnou příležitost, až nikdo nebude čekat žádný útok. Všichni budou překvapení, vykolejení a najednou budou opět v ohrožení.
Díky Genevieve byl stále v obrazu, co se děje ve čtvrti. Věděl naprosto o všem nebo alespoň o všem, co věděla Genevieve a jak znal svou sestru, vždycky musela být ve středu dění.
Když si promluvili o všem, odešel zpátky na půdu. Už přesně věděl, jaký bude jeho další tah. A už se těšil, co na to řekne jeho milovaná sestra. Určitě nejdřív nebude vědět, o co jde, ale jakmile ho pak spatří, dojde jí to. Také přemýšlel nad jejich vhodné příležitosti. Věděl, jaká příležitost by byla vhodná na jejich příchod, ale nevěděl, zda se to uskuteční. Svátek požehnání. Do svátku zbývali dva dny a přes to pořád neměl ponětí, zda proběhne oslava svátku.)

(Druhý den sejde dolů do kuchyně a přemýšlí, jak přesně provést plán, který chtěl uskutečnit. Nejprve si chce vzít na starost Kola Mikaelsona, původního upíra, ale také přítele Genevieve. Mohl by ho vyhledat pomocí lokačního kouzla, ale neměl žádnou jeho věc a navíc by mohlo trvat, než by se trefil do času, kdy bude mimo svůj nebo Genin domov. Bude muset něco vymyslet a to hodně rychle, nechtěl nějak otálet. Nakonec vyjde z kuchyně a zamíří ven z domu. Chtěl se projít, dlouho se jen tak neprocházel ulicemi New Orleans. Ale musel být opatrný, kde kdo by ho tady mohl poznat a to on nechtěl. Držel se dál od míst, kde věděl, že by se mohla vyskytovat Genevieve či Klaus. Nechtěl na sebe upozorňovat, ještě ne. Chtěl mít velkolepý příchod.)

*Sedí v obývačke na pohovke a číta si nejakú knihu, ktorú si zbalila z bytu so sebou. Posledný mesiac bol možno jeden z najťažších v jej živote, ale vie, že to najhoršie možno ešte len príde, a tak musí zostať presne taká ako teraz. Bez pochybností, bez výčitiek a hlavne rozhodná, čo sa bude týkať jej konania. Neexistuje nič, čo by sa mohlo stať, aby o predkoch začala mať pochyby. Bezpodmienečne im dôveruje a vie, žeby ju nikdy nesklamali, a to v ničom. Vážia si čarodejnice, ktoré sú im verné, chránia ich. Ak o to chcela Sophie prísť, má to mať, to ona tu bola ten vyvrheľ a keď sa konečne zmocnia covenu, tak po nej nezostane nič, možno len holý byť. Pousmeje sa a pretočí stránkou, pričom nahne hlavou mierne do strany. Občas musí premýšľať nad tým, či predkovia urobili dobre, ak oživili niekoho ďalšieho. Vie, ako to dopadlo s Genevieve a je to predsa jej brat, aj keď vyzerá byť omnoho dôveryhodnejší než ona, no zároveň by od neho ešte viac čakala nejaký podraz. Akoby mal už všetko premyslené a vedel presne čo robí. Súhlasí s ním v mnohých veciach, ktoré sa zatiaľ stihli povedať, ale inak jej zdraví rozum hovorí, že by si naňho mala dávať pozor a nie len ona, ale aj Abigail, ktorá bola teraz jej sestrou. Vlastne bola jediné, čo ju spájalo s tou starou Monique, ktorá ešte nevedela, že bude musieť umrieť v Sklizni, ktorá nevedela, čo všetko bude musieť urobiť, aby predkom vyhovela a ktorá si nebola istá, že má vieru. Bola to jej kamarátka ďaleko predtým. Neboli teda vždy tak spolu, skôr sa viac bavila s Davinou, ale to je vďaka bohu už minulosťou.*

*V tuhle chvíli je zavřená v koupelně. Potřebovala na chvílí být sama, aby dokázala přemýšlet. Popravdě není tak klidná jako je Monique, alespoň předpokládá, že Monique je klidnější, než ona. Nebyly poslední dny pro nich lehké, ale stále věří tomu, že dokud ony dvě drží při sobě, dokud poslouchají Předky, tak budou stále silné a pod jistou jejich ochranou. Musejí být, přece k tomu byly určeny, aby dělaly to, co po nich jejich Předci chtějí. Za to je přece nikdo nemůže odsuzovat, ne? Jen dělají to, co je správné. Upřímně se jí tenhle Benjamin ani trochu nezamlouvá, ale pokud mu jen trochu věří Mon, tak bude i ona. Ví, že jediné, co opravdu teď má je její kamarádka, která je ve vedlejší místnosti. A je za ni teď ráda víc, než kdykoliv předtím. Ačkoliv je asi obě čeká peklo a těžké časy, stále doufá, že společně všechno zvládnou. Nakonec vyjde z koupelny a zavře za sebou dveře. Prohrábne se rukou ve vlasech a přijde za Monique. Lehce se na ni pousměje se a posadí se kousek od ní, podívá se na tu knihu, ale nepřipadá ji, že by ji znala. Potom pohlédne na ni.* Netušila jsem, že budeš mít vůbec náladu na čtení. Chtěla jsem se tě na něco zeptat, když jsme tady samy. Co si o něm myslíš? O tom Benjaminovi. *Jeho jméno pronese trochu s odporem, aniž by třeba chtěla. Prostě se ji nezamlouvá, ani trochu. Už jeho vzhled je pro ni děsivý a z něj i ta děsivost sama o sobě dost vyzařuje. Opře se o opěrku a zadívá se do stropu, stále přemýšlejíc nad tím vším, co se v poslední době událo. Nakonec přeci jen zabloudí nazpět očima k Monique a vyčkává na její odpověď.*

*S očami upretými na písme pretočí ďalšiu tenkú stranu a keď za sebou začuje kroky, tak párkrát žmurkne, keďže sa pristihne, že vôbec nevnímala jej obsah. Myseľ jej behala snáď nad všetkým a jediné, čo dokázala ešte vnímať bol zvuk alebo pohyb okolo nej. Pohľad síce nezdvihne, keďže vie, že Benjamin niekam šiel a potom to môže byť už len Abigail, čo sa jej potvrdí, keď si sadne vedľa nej a začuje jej hlas. Zopne pery pevne k sebe, zdvihne zrak od knižky a pevnejšie ju zovrie v rukách.* Popravde ani neviem, o čom tá kniha je...*Vydýchne potichu, rukami ju zaklapne a položí na stolík pred sebou. Následne sa na pohovke mierne narovná a znovu otočí pohľad ku svojej kamarátke, ktorá sedí kúsok od nej. Keď sa jej spýta na Bena, tak len podvihne obočím a oblizne si pery, pričom si do spodnej zahryzne zubami.* Predkovia mu veria. *Povie prosto a pokrčí plecami.* Máme rovnaké ciele...*Ohrnie perou a pokrúti hlavou.* A ani jemu, ani nám sa nedá veriť. *Uškrnie sa na ňu trochu pobavene.* Musíme byť pri ňom opatrné a hlavne mať nejaký záložný plán, vždy je treba nejaký plán...*Vydýchne sucho a siahne si ku krku, kde má tak isto ako mala Sophie, moc Daviny.* Ako je vyznieť z tvojho tónu, nemáš voči nemu práve kladný názor...Ale som si istá, že nám pomôže, to dieťa zomrie a nič iné ma nezaujíma. *Možno to nebola tak celkom pravda, ale to dieťa bolo prvoradé.*

*Přihmouří trochu oči a potom je jen převrátí vzhůru nohama, když odhadne její negativní názor na Bena. Dá si obě nohy na gauč a sedne si do tureckého sedu. Opět se podívá na Monique a nějakým způsobem její oči se upřou na její vlasy, které se ji vždy mimochodem líbily. Ale hned se ji podívá zase do očí, aby udržovala oční kontakt.* Vypadá hrozně. *Podotkne, jako kdyby to snad bylo absolutní vysvětlení toho, proč se ji nezamlouvá.* A taky si myslím, že nám nedůvěřuje. Ano, my jemu taky ne a nemá důvod nám důvěřovat, ale přece jen by trochu měl, když ho Předci přivedli nazpět, ne? *Pozvedne obočí a vezme si polštář, který si položí na nohy a začne si hrát s jeho rožkama. Žmoulá je v prstech, snad to i značí její kapku nervozity, kterou má. Nasaje do plic vzduch a její hruď se pozvedne, následně zase dlouze vydechne. * Ale máš pravdu, pomůže nám s tím dítětem a to je to důležité. Hlavně jsem zvědavá, jak se k němu dostaneme, když nám první pokus bohužel nevyšel. Zajímalo by mě, co se teď děje v covenu. Když jsme my dvě teď mimo dění. *Pokrčí nad tím rameny. Opravdu by chtěla vědět, co se tam děje. Rozhodně jí je jasné, že nejsou v bezpečí kvůli tomu všemu. Nechápe, ale proč by jejich jednání mělo být označené za špatné, když jen dělají to, co je po nich žádáno.*

*Pousmeje sa a sklopí pohľad na pár sekúnd niekam na jej nohy, ktoré má na pohovke.* Jeho vzhľad mu len pridáva na desivosti. *Poznamená pobavene a znovu k nej zdvihne pohľad.* Občas to nie je na škodu. *Mykne neurčito ramenami.* Myslím, že vie, ako sme oddané naším predkom a vie, žeby sme urobili prvé aj posledné, čo by chceli, ale neviem, či niekto ako on môže mať vôbec v povahe niekomu bezpodmienečne dôverovať vo všetkom. *Pokrúti hlavou a usmeje sa na ňu. Ona sa sklamala už dvakrát, keď do niekoho dala dôveru. Teraz si môže byť istá len blonďatým dievčaťom, ktoré sedí vedľa nej. Celý čas sedí rovno, akoby sa ani nevedela nahrbiť. Vlasy má prehodené voľne na pleciach a jednu nohu má prehodenú na druhej.* Myslím, že Benjamin má plán, ale nie som si istá, či sa naňho môžeme spoliehať bezprostredne, navyše, ak tu je stále Sophie Deveraux, ktorú určite naštvalo, že som ju okradla, než som odišla. *Pokrčí plecami, akoby hovorila o počasí.* Možno to onedlho bude chcieť späť, keďže to ani nie je jej, ale je to istá záruka, ktorú môžeme použiť, keď to budeme potrebovať. *Mierne prižmúri oči a zovrie pevne čeľusť. Priam jej hučí v ušiach, keď počuje nahlas slovo coven. Sophie nie je schopná ho viesť správne, nie podľa želania predkov, ktorí do toho vidia najlepšie. Takto celá čarodejnícka frakcia v meste rýchlo skončí.* Stačí ti položiť si otázku, kto je Staršou...*Povzdychne si sťažka a pokrúti hlavou.* Budeme toho musieť napravovať mnoho, keď sa vrátime späť...

(Po nějaké době konečně dojdou do Alistair street a přímo před dům, ve kterém by měli být Monique a Abigail. Neví jestli tam jsou stále, ale proč by se přesouvali během několika hodin? Zastihla se, že si přeje, aby tam nebyli. Ale pro její a Daviny dobro tam být musí. Davině už slibovala jakou dobu, že jí vrátí moc a pořád se nic nedělo a najednou, když je tak blízko, tak by nejraději utekla. Zastaví se před brankou domu a zírá na ten dům. Stojí, jak zkamenělá a není schopna pohybu. V tom domě je člověk, kterého milovala, byla její rodina a chtěla jí ochraňovat. A nakonec se jí pokusila zabít. Který člověk, jen tak může zaútočit na člena své rodiny a pokusit se ho zabít? Viděla její pohled a neviděl v něm nic jiného než odhodlání jí zabít. Monique byla tak zaslepená řečmi předků, že by to udělala. Už si nemohla být jistá ničím. Pokud dnes jen zaváhá, tak skončí mrtvá.) Tady to je. (Zhluboka se nadechne a podívá se na Marcela. Vlastně ani neměli pořádný plán. Prostě sem přišli. Začne přemýšlet, jak to všechno udělat. Pokud Monique a Abigail spojí svou moc a k tomu ještě tu Daviny, nemají zrovna velké šance. Takže je musí rozdělit.) Co kdyby jsi ty a tvoji muži šli k zadnímu vchodu a udělali tam trochu rozruch? Já mezitím vejdu do domu předním vchodem.

*Přikyvuje občas při jejich slovech, ani se nestihne nadechnout a už znovu spustí.* Záleží ale na tom, kdy se vrátíme zpět. Pořád je tady tvoje teta, která je hodně velkou překážkou pro nás. Ačkoliv se mi nelíbila moc ta myšlenka, že by jsme ji měly zabít, ovšem je to nezbytně nutné. Vždycky udělám to, co je správné a dobré pro nás. A taky je tady pořád ta zrzavá liška, doufám, že se o ni Benjamina postará protože mi vážně leze na nervy. Kdyby nebylo jí, mohlo být třeba všechno jinak. Zdá se, že ona dělá spíš ty největší problémy. *Smekne rty pevně k sobě a narovná se. Vzpomínka na Genevieve ji nedělá vůbec šťastnou, právě naopak. Měla v hrobě zůstat a vůbec se tady neobjevovat. Nakonec oddělá od sebe polštář, zdá se, že ji to snad znervózňuje ještě o něco víc, než aby ji to pomáhalo. Zubama si zkousává spodní ret. Znovu se porozhlédne po bytě, který na ni taky nepůsobí zrovna nejlepším dojmem. A je to asi proto, že ví, že v něm přebývá on. Modrýma očima zkoumá naprosto všechno, co ji přijde zajímavé. Obrátí hlavu směrem k Monique a usměje se.* Věř tomu, že kdyby jsme vedly coven my, tak by to fungovalo tak, jak mělo. A Předkové by byly spokojeni. Vlastně to tak i mělo být, když si to tak vezmeš. *Je opravdu ráda za ni, alespoň má někoho, koho může nazvat opravdovým přítelem, který při ní bude stát. To si o ostatních nemůže dovolit říct a už vůbec ne o Davině a přitom měla šanci, aby se s nimi spojila. Mohly být všechny spolu, teď akorát je sama a ještě k tomu bez moci. Jak mrzuté. Párkrát se zavrtí na sedačce, jako kdyby si chtěla sednout ještě pohodlněji.*

(Jdou ulicí, vidí, že Sophie z toho zrovna není nadšená. No, on by asi taky nebyl, kdyby šlo o jeho příbuzného. Vlastně by se dalo říct, že on to má nebo alespoň měl takhle s Klausem. No, on vlastně ani moc neví, jak to má teďka s Klausem. Na jednu stranu ho nesnášel, na druhou ho respektoval. Má v tom sám docela zmatek, ale nenechá se tím vykolejit.) Jestli tam nějaký zadní vchod je. Ne všechny domy je mají, ale půjdeme to zkusit. (mávne na svoje muže, aby ho následovali. Projde kolem domu, který mu Sophie ukázala a hledá zadní vchod. Naštěstí na něj narazí. Vejdou dovnitř i se svými muži. Je to kuchyň. Začnou se rozhlížet a pak začnou rabovat a rozbíjet věci.)

*K tomu, čo povie o zabití Sophie sa nijako nevyjadruje, len pokrúti hlavou a uprie na Abigail rázny pohľad.* Ona už nie je moja teta. *Povie rozhodne.* Nie po tom sklamaní, nedokázala by som sa na ňu ani pozrieť bez nenávisti v očiach. Nesklamala len predkov, ale aj mňa, nás...Ako už len niekto taký môže byť Starší, riadiť coven? *Spýta sa akoby samej seba s nechápavosťou v očiach.* To už by to radšej mohla robiť moja nepodarená matka, ktorá sa očividne vzdala všetkého. *Prenesie s trpkosťou v tóne, pričom sa to vôbec ani len nesnaží zakryť.* O ňu sa chcel postarať sám, chcel ju vidieť trpieť a ja mu v tom rozhodne brániť nebudem, možno sa celkom zdržím práce navyše. *Pokrčí ramenami, že sa jej to už vôbec netýka, ak jej samozrejme nepadne na plecia, aby sa o ňu postarala sama. Síce by si musela nejako pomôcť, keďže zďaleka nie je tak mocná ako ona, ale verila tomu, že ak by využila moment prekvapenia, dostala by ju, skôr či neskôr.* Ani Genevieve nemôže ovplyvniť to, že Sophie proste nemá vieru, že sa nechce riadiť predkami, bolo to jej rozhodnutie a skôr či neskôr, aj keby to Genevieve neprekazila, by nám svoju nevieru ukázala tak či tak.. *Vydýchne sucho a sleduje, ako si Abigail obzerá očami miestnosť. Ona si nepotrebuje prezerať nič, stačí keď vie, kde je aká izba, a to jej úplne stačí, aj tak tu nehodlá zostať dlho.* Lenže coven potrebuje v prvom rade aj Staršieho, teda mal by ho mať, tak to je správne. *Spojí pery do úzkej línie. Nechcela by tým samozrejme povedať, že Sophie bude Staršou naďalej...Ak ju nezabijú, tak vyhostia alebo celkom oberú o moc.* Ale máš pravdu...Tak by to bolo teraz pre coven najlepšie. *Kývne hlavou, keď zrazu začuje nejaký hlasný buchot z vedľajšej miestnosti. Rozšíria sa jej oči, pričom sa v momente postaví a ukáže Abigail prst na perách, aby náhodou niečo nepovedala, ak by to mala v úmysle. Ak sú to upíri, tak vedia, že sú tu, ale nechápe, prečo sem proste nejdú a nezaútočia. Pravdepodobne ich chceli nalákať do kuchyne, ale to im nevyjde...* (Ben nebude nadšený...) *Pomyslí si nad tým rachotom. Nemalo význam utekať, ale taktiež by bolo hlúpe ísť tam. Pozrie sa na Abi a mierne prižmúri oči. Určite si Marcel prišiel po Davininu moc, ale ona mu ju nehodlá len tak dať. Siahne si k šnúrke na krku a pevne ju zovrie v ruke. Určite je už dom obkľúčený jeho upírmi a oni nemajú jedinú šancu ujsť. Napadne jej viac možností, ale nechce zostávať v dome, nie ak by Marcel mohol mať aj inú čarodejnicu, ktorá by mu mohla pomôcť. Očami Abi naznačí miestnosť, z ktorej sa ozýva hluk. Musia prejsť zadom, nemôže vedieť, čo ich čaká vpredu. Bolo to jasné na odlákanie pozornosti, možno by si myslel, že sa bude snažiť jeho upírov zabiť a brániť sa, ale to oni robiť nebudú. Uistí sa, že to Abigail pochopila a vydá sa pomaly do kuchyne, pričom opatrne našľapáva na päty. Následne zastane za rohom, pozrie sa ešte raz na Abigail a vyjde do dverí. Hneď v prvej sekunde od seba rukou odhodí nejakého muža, teraz si aspoň mohla byť istá, že to bolo upíri, ktorého uvidí ničiť veci, skontroluje, či je Abigail vedľa nej, ďalšiemu zlomí väzy a beží k zadnému vchodu, ktorým vyjde v rýchlosti von. Marcela si v tom všetkom nejako nevšimla, ale bola istá, že tu boli na jeho podnet.*