Benjamin´s Old House

(Usrkne své kávy. A trochu ho zarazí Benova otázka. Proč Klaus čekal rovna na ni a nebyl s Kate? Ona věděla, jak to celé bylo, ale Benovi to říct nemohla. I když vlastně sama neví tak úplně jistě, proč na ni nečekal třeba Elijah a Klaus sám se nepostaral o Kate. Možná by to bylo autentičtější, ale on se rozhodl takhle. Pokrčí rameny a taktéž nakloní hlavu na stranu.) Já nevím, proč poslal Elijaha a nešel tam sám. Možná, že pohled na mě, jak jsem ztrápená se mu zamlouval víc. (Teď samozřejmě lhala, protože Klause její smutek nijak netěšil. Sice to mohla vědět jen z tvrzení Klause, ale tak nějak mu v tomhle věřila. Věděla, když věci myslí opravdu upřímně, nějak to vycítila.) To víš, já a mé projevování emocí. To je něco jiného než tvůj chladný obličej. (na chvíli ho propálí pohledem, a pak se vrátí ke své kávě, kterou už dopije.) O tom, jak se bráním či nebráním, laskavě pomlč. (řekne trochu otřeji, ale ne hádavě. Rozhodně se nechce hádat, ale není jí jedno, jak ji tady popichuje, protože kdyby měla svou magii, vůbec by tady nějakou obrau řešit nemusela, protože by se dokázala chránit kouzly.) Můžu tě učit. Vlastně bych tě měla učit. I když bohužel, nemůžu ti ukazovat kouzla názorně. (ušklíbne se a kousne se do rtu. Vážně si teď někdy přijde zbytečná.) Ale kdejaké vychytávky a rady ti poskytnout můžu. Postup, pocit, všechno ti můžu popsat, akorát ze mě nevzejde žádný výsledek. (Sklopí zrak, jako by se snad styděla za to, že jí nemůže být plnohodnotným učitelem, což taky bohužel tak trochu stydí) Nebo tě může učit tvůj otec, mezi vším tím plánováním. Praxi v tom má, i když by se mohl opovážit praktikovat to s tebou stejně jako se mnou. (otočí se na Bena a věnuje mu tvrdý pohled. Pokud by ji opravdu učil, nedovolí, aby to dělal tak jako s ní.)

(Narovná zas hlavu a vyslechne si Genevieve odpověď. Musí se tomu ušklíbnout. O tomhle dost pochybuje, ale nebude to Genevieve vyvracet nebo jí říkat svůj názor na celou věc.) Když myslíš. (Řekne lhostejně, jako by se bavili o něčem nedůležitém. Na její rýpavou poznámku nic neříká. On sám ví, že by rozhodně v takovou chvíli chladný obličej neměl. Neměl ho ani ve chvíli, kdy se dostal ke Kate. Genevieve sama také moc dobře ví, že on dokáže projevit emoce, když chce. Potíž byla jen v tom, že to prostě nechce.) Jasně, mlčím jako hrob. (Mrkne na ni. Ví, že Genevieve ho nenávidí za to, že jí sebral moc a ona se nemůže bránit. Ano, byla to jeho chyba, ale rozhodně toho nelituje. Musel to udělat. Chtěl jí dát lekci, jako jí je dával po celých šest let. Copak si snad myslela, že jí její chování projde bez následků? Čarodějka by se neměla chovat jako se chovala Genevieve. Neměla se paktovat s upíry a mít s nimi ještě intimní vztah. Dopije svou kávu a mlčky poslouchá Genevieve, která nabízí Kate svou pomoc.) Promiň, ale mam jinou práci. Tohle rád přenechám tobě a jiným. Navíc jsem si myslel, že jsi nechtěla, aby jsem byl v jejím životě. Proto jsi ji přeci poslala pryč ne? (Povytáhne obočí, ale jinak má svou tvář chladnou a bez emocí jako obvykle. Jeho dnešní projevování emocí už skončilo a opět se choval jako starý lhostejný Benjamin. Nešlo o to, že by svou dceru nechtěl učit magii, ale nechtěl to dělat teď. Klaus a Elijah chtěli zabít jeho dceru a on potřebuje změnit své plány. Potřebuje se domluvit s Francescou. Takže měl teď opět hodně práce a nechtěl v tomhle domě nikoho jiného než lidi, kteří jsou do plánu zahrnutý. Nemůže riskovat, že by tady Kate něco objevila nebo omylem zaslechla. Navíc pro ni bude bezpečnější, když se od ní bude držet dál. Zvedne se od stolu a podívá se na Kate a Genevieve zároveň.) No bylo to příjemné shledání, ale už byste měli jít. (Pak svůj pohled upře jen na Kate.) Jsem rád, že jsi v pořádku. (Nějakou chvíli jí hledí do očí, ale nakonec pohled odvrátí a přejde s prázdným hrnkem ke kuchyňské lince.)

*V jednu chvíli si připadala jako ty malé děti, před kterýma se hádali jejich rodiče. I když tady by spíš bylo divné, kdyby se nehádali. Zatímco se dohadovali tak dopíjela kávu a přemýšlela nad zvláštností téhle rodiny. On chce zabít malé dítě, ona s tím nesouhlasí a Genevieve také i když ta proti tomu i bojuje. A stejně tady sedí u jednoho stolu a pijí kávu, dokonce všichni stejnou. Podívala se pak na Genevieve, když ji nabídla, že ji bude učit. Ještě než stihla na to něco říct, tak jí poslala k Benjaminovi. Pohlédla na něj, co on na to řekne. Měla v plánu kombinovat učení obou, ale on to pak stejně odmítl kvůli svým plánům. Radši nepřemýšlí nad těmi jeho plány a podívá se opět na Genevieve.* Takže učím se jenom u tebe. *Podotkla. Pak se podívala zase na Benjamina, když se zvedl a taktně je slovy vyhodil. Podívala se k oknu a zjistila, že už je pozdě. Když pak otočila opět hlavu, zjistila. že na ní Ben hledí. Vyslechne si jeho slova a mírně se pousměje.* Já jsem ráda, že jsi přišel včas. *Na chvíli se pak jejich pohledy spojily, než opět odvrátil pohled. Zvedla se pak od stolu a podívala se přitom na Genevieve.* Můžu dneska přespat u tebe? Po dnešku se mi nechce jít na kolej. *Podívala se pak na Bena.*

(Je ráda, že se v tom Benjamin nijak víc nešťourá, protože ona by to vysvětlovala už jen asi těžko a jen by se do toho dál zamotávala. Jindy dokázala vybruslit dobře. I s tím, že měla hodně dobré argumenty, i když třeba nepravdivé, ale poslední dobou toho na ni doléhalo tolik, že si zkrátka už nebyla tolik jístá v kramflecích jako dřív. Bylo docela zábavné sledovat ty dva, jak se škorpí, prtože to bylo přesně, jako kdyby se přetahoval bratr se sestrou... nebo snad manželé po dvaceti letech? U nich by se dalo použít obojí označení. Nehádali se teď, prostě se jen škádlili narážkami a zkoušeli, kdo toho víc snese, ale ona už s tím nemínila pokračovat, protože dneska ji to nebaví tak jako jindy. Jeho poznámku o tom, že on ji učit nebude a že ona stejně nechtěla, aby byla Kate v jeho životě, přejde mlčením. Byla to na jednu stranu pravda. Na stranu druhou teď ale podle jeho chování poznávala, že by se k jejich dceři choval jinak. Ale to tehdy nemohla vědět a rozhodně to nechtěla zkoušet.) Ano. (odpoví nakonec prostě, aby to nevyznělo tak, že na jeho otázku odpověď nemá, protože má. Pak se otočí na Kate a usměje se na ni.) Jo, vypadá to tak. Budeš se učit u mě. Neboj se, i když ti nebudu moci kouzla názorně ukázat, budeš se učit rychle. (povzbudí ji. Byla si tím jistá stejně, jako to jistě věděl Benjamin. Ona byla Rousseauová a to něco znamenalo. Když jim řekne, aby odešly, rozhodně nemá žádné námitky. Proč by taky měla? Zvedne se ze židle a postaví se ke dveřím z kuchyně. Chvíli pozoruje oční kontakt těch dvou a pak se podívala na Kate, když ji oslovila.) To víš, že můžeš. (usměje se. Takže se přeci jen vrátí do svého bytu. Dokonce už dneska. Bude muset napsat Jacksonovi zprávu, že dneska se do zátoky už nevrátí. Ale jistě si tam ještě zajede pro věci. Potom se ještě naposled podívá mlčky na Bena, otočí se a projde chodbou, otevře domovní dveře a vyjde na ulici. Když za ní přijde i Kate, tak ji zavede k autu, nasednou do něj a odjedou k ní. Ještě předtím ale napíše tomu Jacksonovi.)

kód:

Jacku, omlouvám se, že jsem tak najednou zmizela. Dneska zůstanu ve městě, takže mě nečekej. Opatruj se, Genevieve.

(Krátce se na Kate pousměje, když mu odpoví. Pak už je jen k nim dvoum otočený zády a čeká, až odejdou. Neví, co si má o dnešku myslet, ale nějak to nechce podrobně rozebírat ani ve své hlavě ani s nikým jiným. Prostě se jen bude soustředit na plán. Pomstí se Klausovi za svou smrt, za únos Kate, za smrt Papa Tundeho. Zabije to dítě a nechá všechny ostatní, aby trpěli. Později by snad mohl s Roderickem zabít Původní a vyhladit tak upíří rasu. Nejraději by to udělal sám, ale nemá na to potřebné kouzlo. Hned, jak Genevieve a Kate odejdou, sklidí ze stolu hrnky a poté je umyje. Měl rád ve svém domě pořádek. Pak odejde do své ložnice a hned kontaktuje Francescu pomocí vzkazu a magie. Pak už jen přemýšlí, jak by mohl nejvíce ublížit Elijahovi.)

(Od Cami ihned přes město zamířila k Benovu domu. Trvalo jí to poměrně dlouho, protože šla celou cestu pěšky. Možná si tak trochu taky potřebovala pročistit hlavu. Proč jí konečně nemůže dát pokoj? Proč ji nemůže nechat normálně žít a musí se montovat do všech jejích věcí. Proč musí všechno v jejím životě kazit. Chová se k ní, jako by byla jeho majetek, ale to ona už není. Je dospělá a o svém životě si rozhoduje sama, nikdo by neměl rozhodovat za ni. Ben ani neměl právo jí sebrat moc a už vůbec neměl právo jí mluvit do toho, s kým a o čem bude mluvit ona. Cami za nic nemohla. Snažila se jí pomoci a ještě by na tom měla být škodná? Ne, Benjamin ji nebude sekýrovat a nebude druhým vyhrožovat. Přišla až k jeho dveřím a zaklepala. Nikdo jí ale otevřít nešel, na to čekala venku dlouhou dobu. Chvíli tam stepovala, ale když neviděla Bena nikde poblíž na ulici, prostě vzala za kliku. Bylo zamčeno, samozřejmě. Ale Bejamin většinou nezamykal vzadu. Obešla tedy dům a tam opravdu zamčeno nebylo a ona se tak zadem dostala přímo do kuchyně, kde si sedla na židli ke stolu a čekala, až se Benjamin objeví.)

(Trvá mu ještě nějakou dobu, než konečně dojde domů. Celou cestu má na tváři slabý úsměv. Nemohl se prostě neusmívat, když mu všechno tak dobře vycházelo. Jak rád by viděl Elijahovu tvář, až mu Finn zabodne tu dýku do hrudi. Byl by to pohled k nezaplacení, ale on bude mít jiné starosti. Když konečně dojde domů ani nezaregistruj, že v domě ještě někdo je. Na to se vůbec nesoustředí a tak je dost překvapený, když ve své kuchyni uvidí sedět Genevieve. Úsměv mu z tváře zmizí a nahradí ho chladný výraz. Přejde k lince a vezme si flašku whiskey a sklenku. Pak se s tím posadí ke stolu a podívá se na Genevieve mezitím, co si nalévá do sklenky pití.) Copak tě sem přivádí sestřičko? (Povytáhne obočí a položí flašku na stůl. Vezme si do ruky sklenku a napije se.)

(Čeká opravdu dlouhou dobu a snad by to i vzdala nebýt toho, že byla opravdu naštvaná a chtěla tomuhle učinit přítrž. Benjamin si s jejím životem nemohl dělat, co chtěl, jak předpokládal. Ona je svobodná bytost, která se řídí podle vlastních rozhodnutí, ne podle rozhodnutí svého bratra, který má vykořisťující tendence. Konečně uslyší cvaknutí dveří, takže zpozorní a narovná se. Vidí ten Benův lehký úsměv na tváři a to, jak náhle mu zmizel. Nečekal ji tu, nesoustředil se, což mohlo znamenat jediné. Přešel k dalšímu bodu svého plánu a ten mu vyšel. Už začíná mít plné zuby toho, jak Benjamin ve všem vyhrává a má převahu.) Copak ten úsměv? (povytáhne obočí) Úspěšný den? (Nedokáže si tu poznámku odpustit. Potom se na něj podívá poněku tvrdě.) Co mě asi tak může přivádět... (Dělá, že přemýšlí) Třeba to, aby ses mi konečně přestal montovat do života a přestal rozhodovat o tom, co dělám, s kým se stýkám a o čem mluvím. (semkne rty k sobě a čeká na jeho reakci)

Ano, úspěšný. Ale nečekej, že ti řeknu, co jsem dělal. Statátní tajemství. (Mrkne na ni. Položí sklenku na stůl a rukama si podepře bradu, lokty zapře o stůl. Upřeně se podívá na Genevieve a poslouchá jí. Hned mu dojde, co přesně myslí. Ach New Orleans. Nikdo nevydrží mít jazyk za zuby, ani když v sázce je život. A všechno se tu šíří rychlostí světla. Camille udělala chybu a bohužel na ní doplatí. Zas bude mít další práci a to mu se nelíbí, ale musí dodržet své slovo. Co by to byl za muže, kdyby nedodržel své slovo. Povzdychne si a přimhouří oči.) Nějak se ztrácím. Zkus mi napovědět. Řekl jsem něco tomu tvému psisku a on se s tebou rozešel? Začínám se totiž ztrácet v tom, kdo je právě tvá živtoní láska. Jednou to je Alan, pak to je Klaus. Nakonec přesedláš na jeho bratra a pak pes? (Cukne s jedním obočím nahoru.) Prozraď mi něco. Leze ti taky do postele, když je pokrytý srstí a má ocas? (Opět se napije ze sklenky.)

Věř mi, ani jsem na chvíli nepředpokládala, že bys mi to mohl prozradit. To bys mě pak asi musel zabít a to ta bys přeci nedokázal. (ušklíbne se... trochu ho tím samozřejmě popichuje a zahrává si, ale jí je to jedno. Ona se ohně nebojí. Spálila se už tolikrát, že ji jen tak z míry nevyvede.) Nevíš? Já si myslím, že dost dobře víš. Camille. (řekne důrazně) Odmítla se se mnou bavit, prý na to není pořádně připravená a necítí se na to, že se spletla, ale já nejsem hloupá, Bene. Došlo mi to hned, když jsem viděla, že v jejím bytě chybí ten lapač. A mohla mít výmluvy, jaké chtěla. Jenže jí to nedávám zazlé. Ne, toty za to můžeš. Čím jsi jí vyhrožoval? Jak jsi ji zastrašil? Proč mě prostě nenecháš pořádně žít? Proč si myslíš, že o mně můžeš stále rozhodovat? (rozhodí rukama a pak se kousne do jazyka, když začne mluvit o jejích životních láskách. Samozřejmě, že ví, že vyjmenoval i muže, kteří jejími láskami nebyly, ale to on udělal naschvál. Svraští obočí a sevře ruku v pěst pod stolem, protože se jí opravdu ani trochu nelíbí, jak začal mluvit o jacksonovi. Skoro, jako by před sebou teď viděla Kola, ale Ben v tom došel ještě dál. Při poslední poznámce, kdy je až nechutný, jí vystřelí ruka zpoza stolu, stále sevřená v pěst a udeří Benjamina pod nos.) Ani se neopovažuj znovu o něm takhle mluvit. (řekne mezi zaťatými zuby)

(Zvedne zayšleně pohled ke stropu, když začne Genevieve mluvit, ale po chvíli se opět vrátí k její tváři. Docela se bavil tím, jak je Genevieve naštvaná a pokládá mu otázku za otázkou.) Camille. (Dělá, že přemýšlí, ale po chvíli jako by se mu vrátila paměť.) Blondýna? O něco menší než ty? Jo s tou jsem mluvil. Příjemný pokec a mimochodem má pěkný byt. A nevyhrožoval jsem jí. Co ze mě děláš? Jen jsem jí dal možnost, aby viděla skrz. Víš, jak je tohle město vůbec nebezpečné? Každý den tu někdo nekoho srazí autem. Každý den padá někdo opilý do řeky. Ty lidi jsou prostě tak nepozorní a nezodpovědní. (Zavrtí hlavou, aby dal najevo svůj nesouhlas k tomuto chování. Samozřejmě si jen s Genevieve hraje. Proč by jí měl říkat, co hodlá udělat? Aby mohla Kierana zachránit? To tak.) A kdo řekl, že o tobě rozhoduji? Nic jsem ti přeci nezakázal nebo se pletu? Jen jsem vyjádřil svůj nesouhlas a milá Camille si to vzala k srdci. Je to chytré děvče, opravdu. (Pokýve hlavou a upřeně sleduje její výraz. Pozná, že začíná být opravdu naštvaná a to ho těší ještě více. Jenže nečekal ránu, kterou mu Genevieve uštědří a tak se lehce zhoupne na ždili pod vlivem rány a při tom všem si ještě skousne ret, takže mu teď lehce teče krev. Přiloží si dlaň na pusu a krev si otře. Pak se mu ale na tváři objeví pobavený úsměv.) Měla ses vidět. "Ani se neopovažuj o něm takhle mluvit." (Napodobíjí.) Nenapadlo by mě, že ženská někdy bude ochraňovat pověst chlapa. Co je tohle za podivné století? (Zhluboka se nadechne a vydechne, aby se zklidnil a nepropukl v šílený smích. Tohle mu opravdu přišlo celé směšné.)

(Poslouchá ho a nestačí se divit, co mu vychází z úst. Je vidět, že se náramně baví na její účet a vlastně i na účet Camille.) Co z tebe dělám? (řekne nevěřícně) Spíš, co ze sebe děláš ty sám. Opovaž se Camille nebo někomu z jejího okolí něco provést. Nic neudělala. Odmítla mě přesně, jak jsi chtěl. To jenom já nejsem hloupá a docházejí mi věci, které jsou skryté za oponou. Copak sis myslel, že na to nepřijdu? (svračtí obočí a poslouchá ho dál. On, že o ní nerozhoduje? Ale ano, dělá to pořád, i když už ne v takové míře jako tehdy, ale dělá to.) Ano, jsem si orpavdu jistá, že Camille si tvoje výhrůžky k srdci vzala. Ale mě už nebaví, že se mi neustále montuješ do života. (zasyčí) Tohle už není doba před sto lety. (Opře se do židle, aby po něm nějak nevystartovala znovu) Tohle není o bránění pověsti. Prostě se mi nelíbí, jak o něm mluvíš. Je to urážlivé nejen pro něj, ale taky pro mě. Myslím, že to, co jsi udělal s Kolem, už stačilo. Nech Jacksona na pokoji. (podívá se na něj, Vodí, že se mu chce smát, ale udrží se. Pro ni to není směšné ani trochu, ale on se tady baví. Copak ona proti němu něco opravdu zmůže?)

(Přestává ho ta konverzace bavit. Opakuje se dokola už několik let, ale s přestávkou sto let. Genevieve něco dojde a pak naštvaně nakráčí za ním a vyjádří svůj nesouhlas nad tím, co dělá. Ale nikdy jí to k ničemu nebylo. Proč si myslí, že teď se něco změní?) Víš, co nechápu? Proč za mnou furt chodíš? Je to pořád dokola. Já něco udělám, tobě se to nelíbí, vyměníme si názory, ale nikdy mě nedonutíš udělat opak toho, co chci. Copak si neuvědomuješ, že to tím zhoršuješ? (Povytáhne obočí a dopije na ex zbytek whiskey ve sklence.) Kdyby si za mnou dnes nepřišla, tak ani nevím, že jsi na to celé přišla. Tudíž bych nemusel pak dostát svému slovu. Ty se nikdy neponaučíš viď? (Vzal sice Camille pár vlasů a mohl by pak jednoduše něco zjistit, ale popravdě ani nemyslel na to, že by ty vlasy někdy použil. Na to prostě neměl čas.) Tak takhle se jmenuje? Jackson? A copak mu něco dělám? Prohodil jsem o něm jen pár slov a ty děláš, jako bych ho odsoudil k smrti. Řeknu ti jednu věc. Právě teď mi je tvůj milostný život naprosto ukradený. (Složí ruce na stůl a opře se o opěradlo židle.)

Jo, ja vlastne uz taky nevim, proc za tebou chodim, kdyz vim, ze se nic nezmeni. (zakrouti hlavou) Ne, vazne se nic nezmeni a tys to dal najevo jasne uz nekolikrat. Vlastne pokazde. A pokazde jsi zvykly vyhrat, protoze jsi to preci ty, vsemocny Benjamin Rousseau. Ale ja uz toho mam proste dost. Ty nejsi buh, aby sis tu takhle hral. (stale se na nej diva. Benjamin ji vzdy dokazal vytocit. Jeji nejvetsi chybou bylo, ze se nechala. Ne, on neublizi ani Cami, ani nikomu jinemu. Kolikaty jeji pokus to uz bude? Mozna radeji nebude pocitat. A zrejme Benjamin ma nad sebou ochranne kouzlo, ale alespon uvidi, ze opravdu neni v bezpeci, jak si mysli. Sevre svou dyku a vymrsti se a pak sekne. Krev ji zbrodi tvar. Kdyz preseknete krcni tepnu, tak jeste aby ne. Hlasite oddechuje. Udelala to. Zabila Bena, i kdyz si je jista, ze se za chvili probudi bez jedineho zraneni. Ale je to signal vyslany jeho osobe.)

(Probudí se až další den. Samozřejmě byl vzteklý, a kdyby tu právě byla Genevieve, nedopadlo by to s ní dobře. Štěstí, že měla dost rozumu, aby nezůstávala. Nebyl naštvaný, protože to Genevieve opravdu udělala. Byl naštvaný, že mu zkazila náladu. Kvůli ní nemohl ani oslavit další svou menší výhru. Vážně už se těší, až to se všemi skoncuje a konečně bude spokojený. Nikdo už si na něj netroufne. Už přemýšlel, že se Genevieve nějak pomstí, ale nakonec od toho upustil. Genevieve bude stačit žít s vinou, že zaviní šílenost a následnou smrt otce Kierana. Tohle pro ní bude jistě horší trest, než aby ubližoval přímo jí. Celý den strávil spíše doma a nic nedělal. Přeci jenom byl chvíli mrtvý a člověka to pak trochu vyčerpá. Další den odpoledne konečně vyrazil na cestu do kostela, kde jistě najde otce Kierana. Je opravdu zvědavý, co bude dělat ta křehká lidská osůbka, až ho uvidí.)

*Volá Benjaminovi z Katinho mobilu.*

(Hned, co dorazil domů od otce Kierana, odešel do své ložnice a jen relaxoval. Přemýšlel nad svými plány a přitom se musel usmívat. Těší se až nadejde den a on konečně všechno zrealizuje. Bude pánem tohoto města. Pomstí se. Uběhne pár hodin, když uslyší zvonit telefon. Že by mu snad volala opět Genevieve? Možná už přišla na to, co se stalo s otcem Kierana, ale pochybuje, že by mu kvůli tomu volala. Ne, ona by k němu vtrhla jako tornádo. Dlouho nad tím nepřemýšlí a dojde k telefonu a přijme hovor.) Co chceš tentokrát? (Vůbec netuší, že mu volá Klaus a už vůbec ne, že mu volá z mobilu, který patří Kate.)

Dům jejího bratra Benjamina je, jak se tak zdá, jejich další zastávka, aby se co nejdřívě dozvěděli, jak dýka funguje. Ale ještě než se tam vydají, Kol musí zařídit pár věcí, které rozhodně nebudou hotové hned. Musí najít nějakou čarodějku, která bude velmi diskrétní, aby zajistila Genevieve, aby ji nikdo nenašel. Hlavně teda ta Esther, když právě z ní má takový velký strach... Ani tak ne o sebe, ale o své blízké, což je docela pěkné. Kol by se asi nejdříve staral o sebe. Asi. U něj nikdy nevíte. A najít nějakou čarodějku, která bude ochotná jim v tomhle pomoct, to bude docela fuška. Protože není zrovna moc čarodějek, které by chtěly jít proti Esther a to znamenalo zároveň jít i proti předkům. Ale Kol má naštěstí pár 'kamarádek', které by mu mohly pomoci. Sice takových čarodějek není moc, ale ne všem se líbí, že je předci ovládají. A s takovými on se kamarádí. Jsou to divošky a je jim jedno, že se vyspí s upírem. A k tomu ještě s Původním... No a ta druhá věc je, že musí sehnat Genevieve někde nějaké oblečení. Ale to je vedlejší, když bude nejhůř, může si zase vzít něco od něj. Sice se mu to dvakrát nezamlouvá, ale co se dá dělat. Hlavní je, aby měla krásné mokré sny.
První věc, na kterou se tedy vrhnul, byla ta čarodějka. To spěchá mnohem víc než nějaké její oblečení. Zná několik čarodějek, které by mu mohly v tomhle vyhovět, ale na sto procent si není jistý ani u jedné. Na všechny má telefonní číslo, takže je kontaktuje a zjistí si, která by měla čas co nejdřív. Překvapí ho ale, že skoro žádná z nich do telefonu nezní vůbec nadšeně, že by se u něj měly zastavit a pomoci mu. Ale jedna s tím naštěstí problém nemá. Mladá, ale i přesto dost silná čarodějka Annie. Tuhle pěknou tvářičku objevil při svých toulkách po barech. Smutná, opilá, tak proč ji nerozveselit? A zdá se, že ona na to jeho rozveselování nezapomněla a třeba si myslí, že až mu prokáže službičku, prokáže nějakou i on jí. No, možná ano, ale nebude taková, jakou by si ona představovala... Byla opravdu skvělá, protože přišla hned ten následující den potom, co jí volal. Skvěle. Společně s Genevieve ji zasvětili do jednoduchého plánu, co že po ní chtějí. Je to prosté a jednoduché - seslat na Gen nějaké maskovací kouzlo, aby se nedala jen tak najít. Annie souhlasila, ale Kol měl ještě jednu takovou malou vychytávku. Nebude to jednoduché kouzlo, které umí i ta nejhorší čarodějka, tohle bude spojené s jeho krví, takže pokud se ten, kdo bude chtít Gen najít, nedostane k jeho krvi, má smůlu, nenajde ji. A stejně se nikdo nedozví, s kým krví je to spojené. Tenhle jeho nápad se jí líbí už o něco méně, ale nakonec ji Kol svým charismatem dokáže přesvědčit. Annie provede kouzlo. Genevievino ukrytí je tak spojeno s jeho krví. Pochybuje, že by ji dokázala Esther najít. A když, tak by jí to trvalo hodně, hoodně dlouho. A pak přišla ještě jedna věc. Annie byla sice milá a hodná holka, která jim pomohla, ale nemůžou riskovat, že se někdo dozví, kdo za kouzlem stojí, pak ji najde a vymlátí to z ní. To nepřipadá v úvahu a je to moc velké riziko. Nechat ji žít je moc velké riziko. Proto jí Kol řekne, že ho to mrzí. Annie se na něj dívá a nechápe to, vůbec neví, o co jde. Potom jí ale jedním rychlým pohybem zlomí vaz a její tělo se sesune k zemi. Je mrtvá. S tímhle už nebudou žádné starosti. Rozhodl se, že oblečení nechá až na další den, protože tím, jak přidal ke kouzlu Annie to o jeho krvi, trošku se to protáhlo a nakupovat přece nepůjde pozdě v noci. Navíc se ještě musel postarat o tělo - pohřbil ho několik kilometrů v lese za hranicemi New Orleans, aby měl jistotu, že její moc nepadne do rukou předků.
Příští den se tedy vydal pro nějaké oblečení. Nejdříve se zastavil u ní v bytě a prohrabal celou skříň. Pár triček, kalhot i spodního prádla z ní vyhrabal. To všechno dal do tašky. V předsíni v botníku jí také vzal nějaké boty, aby se neřeklo. Bůhví, kde všude budou ti dva cestovat, takže jí vzal nějaké tenisky i boty na podpatku. Kol myslí na vše, samozřejmě. I na to, že kdyby jí přišla nějaká pánská návštěva, kdyby se fakt moc nudila, tak že nemá nic pořádného na sebe. Tedy jo, něco ve skříni bylo, ale Kolovi se to nezdálo moc odvážné ani sexy. Asi fakt půjde něco nakoupit. Všechny její věci hodí do auta a rozjede se ještě do jednoho z nákupních center, kde zamíří do obchodu s dražším a velmi hezkým spodním prádlem. Díky tomu, že se mu do rukou dostaly všechny kousky jejího oblečení, věděl všechny její velikosti, takže mu nedělalo žádný problém, aby něco takového koupil. Nakonec odcházel z obchodu s několika pěknými kousky, které se jí jistě budou líbit. Už vidí, jak se nad tím bude ofňovat, až to uvidí, ale jakmile zaleze do koupelny, bude se tam v tom promenádovat před zrcadlem. A ještě k tomu si sáhne na jeho tričko a bude to. Když se vrátí domů, je pozdě večer, protože se zastavil ještě v jednom baru, ale neopil se. Když se vrátil, Gen už spala, takže jí oblečení nechal před ložnicí a sám si šel lehnout.
Kol se rozhodl, že do domu jejího bratra půjdou dneska. A dokonce si kvůli tomu přivstal. Vstal o mnoho dříve než normálně, ale Gen už byla stejně na nohách. Docela by ho zajímalo, jak se jí líbí nové kousky do jejího šatníku, ale ptát se jí na to teď nebude, nepotřebuje ji naštvat. Oznámí jí, že dneska půjdou a ona proti tomu nic nenamítá, ještě aby ano. Kol si dá k snídani jeden pytlík s krví a poté i míchaná vajíčka. Dokonce je tak hodný, že se zeptal, zda by si dala taky. Umí výborná míchaná vejce. No tedy, kdo by je taky neuměl, že... Netrvá to zase tak dlouho a oba dva jsou připraveni vyrazit. Kol si na sebe vzal svůj obvyklý outfit - obyčejné tričko, ale dnes ne černé, ale bílé. Nebude se pařit v černém triku. A ještě si vzal maskáčové tříčtvrťáky. Společně poté nasedli do auta a rozjeli se k místu, kam měli namířeno. S Kolovou rychlostí jízdy tam byli poměrně rychle. Kol vystoupil z auta jako první, ale rozhodně jí nešel otevírat dveře, to by bylo asi až moc, ne? Radši se hned vydal k domu a zastavil se u dveří, aby se podíval, kde Gen vězí. "Děleeej," pobídne ji otráveně, že jí to moc dlouho trvá. I když ani se jí nediví, že se jí nechce do tohoto domu. Co slyšel a co viděl, její bratr se k ní nechoval zrovna nejlépe.

(Ne, že by se jí do toho domu zrovna zase chtělo. I když se to všechno snažila hodit za hlavu a neřešit to. Její minulost s Benjaminem nebyla zrovna z nejrůžovějších a už rozhodně ne taková, na kterou by bylo snadné zapomenout. Ale její bratr byl mrtvý, takže to trochu ulehčovalo situaci. Ten dům jí nic neudělal. Bylo to jen místo, místo, které ale bylo rozhodně prosáklé špatnou energií, protože jeho majitel byl černý až do morku kostí. Ale bylo to asi to nejlepší místo, kde by teď mohli najít něco o té dýce. Jenomže Kol nechtěl jít hned. Že se ještě musí něco zařídit, říkal. No a vlastně ona by stejně ráda, kdyby měla nějaké to svoje oblečení a nemusela by ven chodit v Kolově tričku a kraťasech. Takže nakonec neprotestovala, když Kol rozhodl, že nikam nepůjdou, dokud pár věcí nevyřeší. Nevěděla sice, jaké že věci chtěl řešit. Kdyby dojel k ní pro oblečení, byl by během 15 minut zase zpět, ale raději už nijak neprotestovala a byla vlastně ráda, že nemusí spát na nějaké tvrdé staré matraci na zemi, ale mohla se vyspat v pokoji v posteli. Její volba byla jasná. Její starý pokoj. Tedy když tu ještě občas pobývala.
Další den jí Kol prozradil, co má tedy v plánu. Musel sehnat nějakou čarodějku. Myslela si, že to bude kvůli té dýce. Že by s nimi snad vyrazila do Benjaminova domu? Nemohla říct, že by z toho zrovna byla nadšená, ale zřejmě by to šlo rychleji, kdyby tam čarodějka byla a teoreticky by pak s tou dýkou mohla něco udělat, pokud zjistí, jak na to. Ale Kol ji hned záhy vyvedl z omylu. Bylo to kvůli ní. Chtěl čarodějku, aby sem přišla a použila na ni maskovací kouzlo. Takové, které by zabránilo jiným, aby ji našel pomocí lokačního kouzla. Takže bude vlastně neviditelná. Tak nějak. No, Kol to vzal opravdu z gruntu, aby se nikdo nedozvěděl, že si ji tu v domě vězní. Na druhou stranu, byla to i dobrá pojistka proti Esther. Věděla, že Kol byl kdysi čaroděj a že proto má k čarodějkám stále dost blízko. A zná různé techniky a metody a kouzla, jak ta obyčejná vylepšit. Proto, když konečně přemluvil nějakou čarodějku, která přijela, aby vykonala, oč ji Kol žádal, kouzlo samozřejmě upravil tak, aby nebylo zase tak lehké obejít tohle ochranné opatření. Nestěžovala si. Tohle bylo totiž rozhodně děláno kvůli Esther, takže neměla proč by něco namítala a co by se jí nemělo líbit. I když to znamenalo, že kdyby ji chtěla lokalizovat třeba Sophie, kdyby se jí na té zprávě něco nezdálo, nenajde ji. To ale taky mohlo znamenat, že Sophie pojme ještě větší podezření a bude pátrat. Pokud tohle udělá Esther, může si prostě myslet, že se před ní snaží schovat, aby ji nechala na pokoji. Čarodějka udělala, oč ji Kol žádal, ale bohužel se nedočkala vděku. Kol ji zabil. Jestli doteď nic nenamítala a neříkala, tak tímhle to rozhodně pohnojil. Byla na něj naštvaná. Hodně naštvaná. Co si myslel? Že může jen tak mávnutím proutku brát životy toho, koho se mu zlíbí? Samozřejmě, že na něj začala dorážet a také se ho vyptávala, jestli s ní udělá úplně to samé, až usoudí, že toho má o dýce už dost a nepotřebuje ji. Zbytek dne se zašila někde, kde jí Kol nepřišel na oči. Stejně tak to bylo i další den. Věděla, že pak Kol odešel, když byl pryč, tak si alespoň došla pro sáček s krví a v kuchyni si ho vychutnala, ale pak zase zalezla. Nevěděla, kam jel a co dělá a ani ji to nezajímalo. Byla stále tak nějak uražená. Večer usnula a on ještě nebyl doma.
Když se ráno probrala a otevřela dveře ložnice, byla docela překvapená. Kol jí přinesl oblečení. Vypadalo to, že nakonec byl opravdu v jejím bytě a prostě spakoval, co tam viděl. Vzala tašku dovnitř a začala se přehrabovat v tašce. A kupodivu tam našla i pár nových malých taštiček. vytáhla je se zájmem ven a začala si prohlížet, co je  v nich. Musela se začervenat. Kol jí koupil nějaké to opravdu luxusní prádýlko a bylo vidět, že na tom rozhodně nešetřil. Ale jestli si myslel, že si ji tím nějak koupí, tak to se vážně spletl. Vzala si na sebe svoje spodní prádlo, bíle tříčtvrteční kalhoty, volné tričko. Udělala si drdol a konečně sešla dolů do přízemí a zamířila rovnou do kuchyně. Uvařila si kávu a vychutnávala si ji, když zrovna přišel Kol. Neříká mu nic o těch nových kouscích prádla, které se jí samozřejmě líbí, ale on ji tu drží nedobrovolně. Ještě, aby mu děkovala za to, že jí koupil nějaké spodní prádlo, kterého má doma dost. Oznámil jí, že dneska se vydají k Benovi domů. No, konečně. Míchaná vajíčka, která jí nabízel, si nakonec dala. Kol to už měl v ruce, aby nebyly vysušené, ale ani moc nedodělané. prostě tak akorát. Zřejmě je dělal často. Jakmile byli nasnídaní, mohli vyrazit. Vzala si na sebe ještě klobouk a sluneční brýle. I když pokud se chtěla nějak maskovat, nejspíš neměli jet Kolovým sporťákem, ale nějakým obyčejným autem.
Kol nebyl zrovna extra gentleman, co se týkalo toho, že by ji ani v klidu nenechal vystoupit z auta. Nejdřív má dost času a najednou na nu tak spěchá. Samozřejmě, že nejuchala nadšením, že je zase v blízkosti tohoto domu, ale už se tím musela přestat zaobírat. Vystoupila z auta. Neměla zrovna radostný výraz a to Kolovo popohánění jí k tomu rozhodně nepřidalo. Přišla ke dveřím, vyndala kapesní nůž a řízla se do ruky. Krevní kouzlo tady bylo stále a dveře mohl otevřít jen někdo, kdo je stejné krve jako byl Benjamin. A to byla v tuhle chvíli jen ona. Otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Vydechla.) Jestli tu něco ohledně Tundeho a jeho dýky má, bude to zřejmě nahoře na půdě. Dalo by se říct, že to byl jeho pracovní ateliér. Někdy se z půdy nehnul několik dní. (Podívala se na něj a pak se otočila směrem ke schodům a zamumlala.) A někdy jsem se z půdy nehnula několik dní já. (Řekla to tiše, ale nevěděla, jestli to Kol slyšel, nebo ne. Vlastně ji to ani moc nezajímalo. Vedla ho rovnou nahoru na půdu. Střešní okna byla odbarikádovaná, takže na podlahu půdy prosvítaly denní paprsky slunce. Vešla do místnosti, kterou nenáviděla asi ze všeho nejvíc. na podlaze vyhledala místo, kde zkolabovala kvůli bičování svého bratra. Pořád tam byly skvrny krve. Benjamin je nikdy neodstranil. Možná si tím připomínal svůj triumf nad ní, nebo to mělo děsit ji vždy, když se na půdu znovu dostala.) Tady budeme hledat. Cokoliv. (Otočila se na Kola.)

Postával nedočkavě u vchodových dveří a čekal na to, až za ním Genevieve přijde. Samozřejmě si neodpustil to, aby pohnula, protože oproti němu byla dost pomalá. Pravdou je, že Kol z auta docela hnal a ona šla celkem v klidu. No, něco o tom, co se v tomhle domě dělo, slyšel, takže pochopitelně chápal, proč se jí dovnitř moc nechce. Ale i Gennie chápe, že proto, aby se dozvěděli nějaké informace o dýce, musí tam jít. Snad to nebude zbytečné, protože Kola fakt nenapadá jiné místo, kde by o téhle věcičce mohli něco najít. Pochybuje, že na Plantáži budou nějaké knihy, v kterých by o ní mohly být alespoň nějaké informace... Když k němu konečně přišla, začala něco dělat. Kol nějdřív nechápal, o co jde, ale za chviličku mu to došlo. Samozřejmě! Benjamin očividně nechtěl, aby mu do domu chodil někdo cizí, a i když už je dávno po smrti, krevní kouzlo na uzamčení domu stále fungovalo. Takže je vlastně štěstí, že ji má s sebou. "Hmm..." zamumlá, když mu oznámí, že něco by mohlo být na půdě, ale nic dalšího zatím neříká a následuje ji po schodech nahoru. Samozřejmě mu neunikla ta poznámka o tom, že se z půdy někdy nehnula dlouho ani ona. Upíří sluch je prostě upíří sluch, slyšíte pomocí něj spoustu věcí, které byste normálně neslyšeli a třeba ani nechtěli slyšet. Nic na to ale neříká. Není to jeho věc a nepotřebuje ji provokovat. "A co když tady nic nenajdeme? Máš nějaký jiný nápad, kde by se o dýce dalo něco dočíst?" zeptá se jí nakonec přece jenom, ale to už jsou na půdě a on Kol si to tam začne hned prohlížet. "Dobře, jdeme hledat," podívá se na ni a rozejde se k jedné polic s knihami, kterých tu bylo víc. Ještě předtím, než se ale začne věnovat knihám, ho upoutají skvrny od krve na podlaze. "Tvůj brácha to měl rád asi pořádně drsný..." řekne s úšklebkem na rtech, podívá se na ni, ale hned potom se obrátí k polici s knihami, jednu vyndá a prohlíží si skoro list po listu. Nechce, aby mu něco uniklo. "Teď by se nám hodila čarodějka, která by dokázala v knížkách najít to, co hledáme..." zamumlá, když má v rukách už několikátou knihu. Stále neobjevil nic zajímavého.

(Bylo zajímavé, že si Kol do ní nerýpl, když měla poznámky k půdě. Buď to přeslechl a nebo vyhodnotil, že by bylo přeci jen lepší pomlčet. Nebyl obeznámen s její situací, co se týkalo Bena dopodrobna, protože hodně vzpomínek ztratil, ale něco přeci jen věděl a zřejmě mu nepřišlo vhodné do ní zrovna teď nějak rýpat. No, musela říct, že to jen ocenila. Vážně teď nepotřebovala poslouchat Kolovy pitomé poznámky. Ovládal se. Díky bohu. Cestou nahoru se jí zeptal, co budou dělat, pokud tu nic nenajdou. Respektive jestli má nějaký další nápad, kde by o Tundeho dýce mohli něco najít. Nápady neměla. Tohle bylo jediné východisko. Benjamin si dělal záznamy o hodně věcech. Jednak si vedl deníky a jednak měl i notesy na svá kouzla, vynálezy, poznámky k magickým předmětům, kterých na půdě bylo opravdu požehnaně. Ale nemusely to být zrovna jen jeho předměty. Zajímal se o to všeobecně a že by si něco nezaznamenal o dýce Alphonze Belatundeho. Na to se až moc rád šťoural v těchto věcech. Její bratr vlastně dost bažil po vědění. Moc miloval nade vše, ale k moci se mohl dostat i skrz informace a znalosti. Samozřejmě magické znalosti. Ty normální ho až tak nezajímaly. Proto zavrhoval její výuku klasických předmětů, i když ona si je vynutila, i když jen na krátkou chvíli, než její výuku Benjamin zase zrušil, protože ji přistihl, jak se při hodinách s Alanem baví, směje se, užívá si to. Musel tady mít nějaké informace.) Nemám žádné záložní místo, protože jsem si jistá, že tady něco bude. (Na chvíli se zastavila a otočila se na něj.) I kdyby to měla být ta poslední kniha, kterou vezmeme do ruky, Kole. (Bylo na ní vidět, že to myslí vážně. Věřila tomu, že tu může být byť jediné vodítko k tomu, kam se pohnout dál. Vystoupali společně až na půdu a jí hned padl zrak na skvrny od krve. Nijak to nekomentovala a raději se přemístila k jedné z polic, kde byly knihy. Řekla Kolovi, že tady teď musí hledat, ať už to bude cokoliv. On se do toho taky pustil, ale pak si všiml též těch skvrn od krve. Jenomže tady už svou pusu neudržel a něco řekl. Něco hodně nemístného. Byla k němu zrovna otočená zády, takže se musela otočit směrem k němu, aby věděla, co tím myslí. Když to zjistila, její tvář ztuhla v ne moc pěkném výrazu.) Ano, to měl. Zvlášť, když se jednalo o jeho sestru, kterou mohl týrat. Tahle zaschlá krev? Je moje. (Bylo na ní vidět, že to Kol dost přehnal a ona byla vážně dost rozladěná a naštvaná. A taky napjatá. Otočila se zpátky k regálu s knihami a opřela se o něj. Chvíli tam prostě jen tak stála, než sáhla po další knize a otevřela ji, aby ji mohla prostudovat.) Čarodějku jsme měli, ale tys ji zabil. Teď se holt budeš muset namáhat vlastnoručně a hezky to poctivě najít. (Procedila jedovatě mezi zuby.)

Ne, opravdu mu nepřišlo vhodné, aby to nějak komentoval, tu její poznámku. Moc věcí o tom nevěděl, neměl o tom takové informace a taky toho nevěděl tolik o tom, co Genevieve s bratrem zažívala, když byla mladší. Byl svědkem jen toho, jak ji veřejně ponížil, takže si dokázal představit, že asi takhle nějak to mohlo fungovat u nich doma. A navíc spolu měli dceru, takže byl Benjamin ještě zvrácenější a ještě větší zoufalec, než na první pohled vypadal. To bylo ale asi tak všechno, co věděl. Vůbec si nedokázal představit, že by ji dokázal zbičovat a dělat takové podobné věci... Zeptal se jí, co budou dělat, jestli tam nic nenajdou a jestli má nějaký záložní plán, kdyby tohle nevyšlo. To sice nemá, jak se teď dozvěděl, ale zní dost jistě, takže jí bude věřit a bude i doufat, že zde opravdu něco najdou, nic jiného jim totiž nezbývá. "Vypadáš, že jsi si tím dost jistá, takže ti budu věřit, Genevieve," řekne a podívá se jí do očí a tím chce dát najevo, že tentokrát to s tou důvěrou myslí dokonce vážně. Za malou chvilku došli konečně na půdu, kde mají být podle Genevieve knihy, ve kterých by mělo něco o dýce být. Hned si začal půdu prohlížet, protože tu ještě nikdy nebyl, neměl jak se sem podívat. Bylo to tu zaprášené a špinavé, ale to nemění nic na tom, že je tu spousta čarodějných věcí, které by Kol jako čaroděj ocenil. Kdyby se sem podíval před nějakou chvílí, kdy byl v těle čaroděje, dokázal by tu strávit hodně času. Zajímá ho to i teď, ale přece jen je to jiné, když je upír, protože i kdyby našel nějaké zajímavé kouzlo, nemůže ho sám vyzkoušet. Už šel k nějakým knihám, když si všiml skrvn od krve na podlaze. A tohle už nenechal bez poznámky, protože to bylo sakra divné. Možná se i chtěl dozvědět, co to tam je a proč se toho dávno už někdo nezbavil. Sice asi nepoužil zrovna nejvhodnější způsob, jak se to dozvědět, ale co. Tohle už je zkrátka Kol, jeho poznámky někdy nejsou moc pěkné. Nemohl tušit, že je to její krev a ani to, že jí mohl zbičovat. Bože byla to jeho sestra. Ale co se vůbec diví. Zvládnul jí udělat dítě, ponižovat ji, takže pro ránu asi nešel daleko. A tuhle svou poslední domněnku si Kol potvrdil, když mu oznámila, že ta krev patří jí. "Aha, to jsem nevěděl," řekne jenom, podívá se jí do obličeje, poté znovu na skvrny na podlaze a až potom se otočí zpátky ke knihám a začne v nich listovat a hledat informace o dýce. Všiml si toho, že ji to naštvalo a byla z toho nesvá, ale zeptal se na to takhle a zpátky to vzít už nejde. A vůbec, on by to ani nebral zpátky, proč taky? Chvíli oba dva mlčky stojí a prohlížejí knihy. Až po nějaké chvíli Kol promluví. "Tu čarodějku jsem zabil protože byla mladá a blbá. Kdyby se Esther nějak dopídila toho, kdo maskovací kouzlo provedl, což by jí rozhodně nedělalo potíže, nedokázala by naše malé tajemství udržet v tajnosti. A i kdyby to chtěla udělat, ona by to z ní dostala. Její smrt výměnou za tvoje bezpečí, aby tě Esther nenašla. Nemusíš mi děkovat." Celou dobu je na ni otočený a opírá se o stolek, který je kousek od police s knihami. V ruce jednu drží, ale momentálně má jen prstem založené, kde právě skončil. Pořád sleduje Gen a rozhlíží se i po půdě. Hledá něco neobvyklého. Co když je tady nějaká skrýš s dalšími knihami? Nějakými významnějšími?

(Byl to docela trapný moment, když se jí Kol zeptal na jejího bratra. I když on se ptal spíše na jeho způsoby v souvislosti se zaschlými skvrnami krve. Bohužel Kolovi způsoby při tom zůstaly ta tam a on se zeptal docela dost neurvale. Dotklo se jí to, protože co se týče Benjaminova apetitu, tak to vždycky schytala hlavně ona. Řekla mi tedy, jaký že Ben měl apetit a že ta krev je její. Bylo vidět, že je nazlobená. Ne proto, že se zeptal, ale jakým způsobem se zeptal. Bylo to tak netaktní a nerespektující. Ale už to víc nechtěla komentovat a proto se po jeho slovech, že to nevěděl, otočila k němu zády a raději se dívala do knih, než aby si kazila svoje oči pohledem na Kola, který jí zrovna v tuhle chvíli pil krev. Nebylo proto divu, že když si začal stěžovat, že teď by se hodila čarodějka. Dost ostře prohodila, že čarodějku měl, ale musel ji hned zabít. Neví, co to s těmi Mikaelsony je. Kol, Klaus, všichni zabíjejí čarodějky, když už jim k ničemu nejsou. A tohle, že měl být ten jeho respekt k čarodějkám? No to se tedy moc nevyznamenal. Vážně ne. On začne vysvětlovat, jak se věci mají. a nakonec řekne, že to byl čarodějčin život výměnou za její bezpečí kvůli Esther. A že mu nemusí děkovat. No, děkovat mu opravdu nebude, protože zabil čarodějku prostě jen tak. Ale zaujalo ji, že argumentoval tím, že to bylo pro její bezpečí. Otočila se na něj a tak trochu zkoumavě si ho prohlédla.) Pro mé bezpečí? Já myslela, že mi nevěříš, co se Esther týče. Myslíš si, že jsem si to všechno vymyslela. Proč bys mě chtěl chránit? A neříkej mi, že proto, že ti pomůžu s tou dýkou, protože ty moc dobře víš, že s čarodějkou bys slavil možná větší úspěchy. A tím, že by ses nedostal do tohohle domu, se taky neoháněj, protože jsi nevěděl, že Benjamin tady měl pokrevní pečetní kouzlo. Proč děláš tohle všechno? (Odlepila se od podlahy a pomalu začala přecházet k němu.) Myslím tím, jo jasně, jsem tvůj vězeň, tak nějak... ale tak nějak se ke mně jako k vězni nechováš, když pominu zákaz samovolných vycházek, které musejí probíhat jen pod tvým dozorem. V tomhle domě jsem zažila hodně věcí. Tenhle dům byl pro mě vězením po šest let a děly se tu věci... V porovnáním s těmi věcmi byly ty dva dny ve sklepě skvělá dovolená. ale rozhodně jsem nezažila, že by mi Benjamin, jako můj věznitel, kupoval prádélko od Victoria's Secret, když pominu fakt, že v té době ještě nic takového nebylo. (ušklíbne se trochu a dojde až úplně k němu a podívá se mu do očí. Ve tváři má vážný výraz, což značí, že ač v jejím proslovu teď byly chvíle, kterým se dalo zasmát, tohle myslí opravdu hodně vážně a chce znát odpověď. Bude ji Kol mít? A bude jí ta odpověď stačit?) Chceš, abych se cítila bezpečně, než mi vrazíš kolík do srdce nebo mi srdce rovnou vyrveš, až ti už nebudu užitečná vůbec? Nebo proč? (Povytáhla obočí a čekala na jeho reakci. Opravdu ji chtěla znát. Opravdu o ni stála. Pak sklouzla pohledem na knihu, kterou měl v ruce. Vzala ji do svých rukou a zaklapla ji. Pak ji dala zpět na polici vedle Kola.) V těchto knihách nic nenajdeme, řekla bych. Můj bratr si psal deníky a měl i zápisníky pro tyhle druhy věcí, kouzla, plány. Žádná z těch knih se jim nepodobá ani za mák. Benjaminův deník jsem všehovšudy viděla jednou. A to nedopatřením, které pak neskončilo moc slavně. (Otočila se od něj a podívala se do prostoru místnosti. Začala pak vyprávět, jako by si tím snad sama teď chtěla připomenout, co se jí tenkrát stalo a jako by snad čekala, že to povede k nějakému vodítku.) Přišla za mnou kamarádka. Nikdy u mě předtím nebyla a chtěla si prohlédnout dům. bohužel si nevybrala zrovna pravý způsob, protože po mně chtěla, abych ji chytila. Skončily jsme tady na půdě a já věděla, že tu nemáme co dělat. Můj bratr mi výslovně zakázal chodit sem. A já jsem ho poslouchala, bála jsem se, co by mi mohl udělat, kdybych ho neposlechla. Snažila jsem se odsud mou kamarádku dostat. Strčila jsem ale do jedné z polic, ze které vypadl právě Benův deník. Otevřel se. Nechtěla jsem ho číst, ale těch pár slov, co jsem zahlédla mi stačilo k tomu, abych četla a dozvěděla se tak o plánech mého bratra. Věděla jsem všechno. Všechny jeho plány s covenem, s přebráním moci. Všechno si to zapsal do svých notesů. Kamarádka mezitím odešla. Prý se mnou nebyla žádná zábava. Vrátila jsem notes na své místo a doufala, že to Ben nepozná, jenomže to jsem se mýlila. Věděl to, poznal to. Lpěl na každém detailu a vše si pamatoval. Ten deník jsem tehdy dala obráceně. A on si přesně pamatoval, jak ho tam nechal. Mohla jsem ho prosit, jak jsem chtěla, ale skončila jsem tady. Uprostřed místnosti, plná strachu. (Klekla si tam, kde byly skvrny od krve z jejích zad, které tu zanechal Benjamin zřejmě proto, aby věděla, jak by mohla zase dopadnout, kdyby se zase dopustila nějakého většího prohřešku.) Zbičoval mě a nechal mě tady v kaluži vlastní krve. Byla jsem v bezvědomí. Minimálně do rána dalšího dne. Už si ani moc nevzpomínám. Od té doby jsem ale neviděla žádný z Benových deníků a zápisníků. A tyhle skvrny tu zůstaly, jako by mě měly od něčeho odradit. (Přejela po parketách a pak se zarazila. Byla to její vlastní slova, nad kterými musela přemýšlet. Podívala se na konec jedné parkety, který nebyl zase až tak daleko od její ruky. Zatlačila na něj a druhý konec vylítl do vzduchu.) Odrazovalo mě to hodně dlouho. (Dodá k tomu ještě a pak se její ruka ponoří do díry, která teď v podlaze byla. Postupně začne vytahovat jeden zápisník za druhým.)

Musí uznat, že to, jak se jí zeptal na skrvny, které se nacházely na zemi, nebylo zrovna moc taktni. Vůbec to nebylo slušne a vzhledem k tomu, co věděl o jejím životě s Benjaminem, mu mohlo dojít, koho ta krev asi bude. Ale i přesto si to neodpustil, protože tohle je prostě on a jiný už nebude. Všiml si, že ji to dost naštvalo, protože si díky tomu pravděpodobně ještě více vybavila ty věci, které se tu staly. Jako by ji nestačilo to, že do domu vůbec šla. Připadalo mu, že není ale jen naštvaná. Zdálo se mu, že je smutná a doslo mu, že se o takových vecech asi nebaví ráda, zvlášť s cizími. A Kol je nejenom cizí člověk. Řadí se i mezi ty, kteří ji ublizili. Vůbec by se nedivil, kdyby teď prostě triskla knihami a řekla, že nic hledat nebude. Jeho to ale přece nezajímá. Nezajímá ho, že jj ublížil, proč by melo? Jak ona k němu, tak on k ní. Rozhodl se, že to nechce dal rozpitvavat, asi hlavně kvůli tomu, jak se Gen tvarila. Potřebuje její pomoc, takže ji nebude stvat ještě víc. Řekne jenom, že to nevěděl a poté se otočí zpátky ke knihám a začne v nich hledat něco zajímavého. Poté byl každý z nich nějakou chvíli zticha až do té doby, než si Kol začal stěžovat na to, že nemají čarodějku. Bylo by to s ní rozhodne jednodušší, protože by se nemuseli zatěžovat s tak zdpouhavym hledáním něčeho, co tu ani nemusí být. Je pravda, že si Annie, čarodějku, klidně ještě mohl nějakou chvíli nechat, držet ji na Plantáži... Ale to by bylo dost práce a starosti. Raději ji zabil, aby měl jistotu, že se nikdo (zatím) nedozví o jejich malém maskovacím kouzle. Genevieve je na něj naštvaná a tak je naprosto pochopitelné, proč zareagovala tak, jak zareagovala. Pravděpodobně ji nestve jen to, že zabil čarodějku, ale vadí jí i to, že s ní musí být ve stejně místnosti a dýchat stejný vzduch. Asi nechápe, proč Annie zabil a tak se rozhodl, že jí to pěkně srozumitelně vysvětlí. Ve zkratce řekl to, že ji zabil kvůli jejímu bezpečí, aby ji Esther nenašla. A ona se zdá, sklidila, ale ne zrovna takovým způsobem, jaký čekal. Možná měl vynechat to slovicko, které se mu před pár okamžiky zdálo jako úplně nevinné. Bezpečí. Chytila se právě tohohle a podle toho, co říkala, ji nedávalo smysl, proč by potřeboval její bezpečí, když ji ohledně Esther nevěří. Všimne si jejího zkoumaveho pohledu a dojde mu, ze tohle slůvko asi nezůstane bez povšimnutí, tak jak to mělo být. Poslouchal, co říkala, a v duchu přemýšlel nad tím, jak odpoví na její otázku, proč by ji měl chránit. Upozornila ho na to, že pokud řekne, že je to kvůli její pomoci, že mj to asi nesežere. V tu chvíli už ale přišel na další věc, jak by jí na to mohl odpovědět. Ale ani to mu nevyjde, protože Gen je vychytralá a zda se, že velmi dobře dokáže předvídat, co by řekl. Ale on ji vážně potřebuje v bezpečí kvůli její pomoci... Proč jinak taky? Zatím jen mlčel a sledoval, jak se najednou vydala k němu. Pomalu, ale šla k němu. A přitom stále mluvila. Neprerusoval ji. A že se zase dozvěděl věci. Že prý se k ní nechová jako k vězni. Neměla by být ráda? Vážně neměl v plánu držet ji zamcenou celou dobu ve sklepě v rozrhanych šatech, špinavou a o hladu. Tím by se i zkomplikovala jejich spolupráce. Po její poslední větě ale reaguje hned vzápětí. "Nechci te zabit, Genevieve. Kdyby ano, dávno bys tu nebyla," podívá se jí do očí. Ona k němu přišla dost blízko a Kol pořádně nechápal, o co ji jde. "A pokud jde o mou matku..." začne, protože se chystá vyjádřit se ke všemu, co teď řekla. "Řekneme, že se mi to trošku ulezelo v hlavě a já nad tím přemýšlel. Vzhledem k tomu, že je to psychopaticka stará a paranoidní ženská, která je bohužel i dost chytrá, mohla by s tebou mít možná nějaké problémy kvůli tomu, že jsi spolupracovala s námi. Chtěla by zabit buď tebe a nebo někoho tobě blízkého. Tohle všechno delam kvůli tomu, že se mi hodis, Genevieve. Máš velké znalosti věcí, o kterých jsem dokonce ani já příliš informací neslyšel. Byla by škoda, kdybys byla mrtvá a nebo kdybys měla nervy v kýblu z toho, že se musíš bát o svou dceru nebo o někoho jinýho," řekne jen a pokrčí rameny. Tohle, to, co řekl, byla pravda, jen to možná nebyla tak úplně celá. Uvědomil si, že na tom, co mu Gen řekla ohledně Esther, by mohlo něco být. Protože jeho matka, ruku na srdce, je opravdu děsná ženská. Chtěla zabít vlastní děti a i teď jim chce zničit život, takže proč by ho nemohla zničit i jedné bezvýznamné upírce, která se jednu dobu motala kolem jejich rodiny? U ní je možné všechno. A když mu to Gen říkala, byl naštvaný, rozzuřený, nedokázal normálně myslet. Ale to jí samozřejmě nepřizná, není blázen. "Jestli ti vadí, že nejsi zavřená ve špinavém, plesnivém a zaprášeném sklepě, v roztrhaných šatech, hladová a úplně vyčerpaná, tak tě fakt nechápu. Jak bych se k tobě měl jako chovat? Takhle? Myslím, že tobě se, zlato, ve sklepě moc nelíbilo," ušklíbne se na ni a na malý moment uhne pohledem někam jinam, protože ten její pohled do jeho očí už trvá fakt dlouho. Po chvíli se na ni zase podívá a pokračuje. "Fakt tě nepotřebuju držet zavřenou někde ve sklepě a chovat se k tobě jako se k tobě choval tvůj bratr, Gen. Jen na mě prostě nesmíš ušít už žádnej podraz, chápeš? Ty tvoje drobný urážky, to, jak jsi ke mně drzá, to je v pohodě, to přežiju. Dokonce i to tvoje flirtování se mnou," řekne a zaculí se. Jemu se zdá, že s ním flirtuje. Třeba si to ani neuvědomuje, ale Kol si myslí, že to tak je. Třeba to, jak ze sebe strhla šaty, když odcházela ze sklepa. To bylo jako co? Chtěla ho jen provokovat? Zapůsobit na něj? Jo, to se jí hodně povedlo, zvlášť s tou dýkou... "Ale podrazy, to ti fakt už dál trpět nebudu," řekne naprosto vážně a dává to najevo i tím jeho pohledem do Genniných očí. "Koukám, že se ti to prádlo asi líbí," kulišácky se na ni usměje a stále se jí dívá do očí. Ještě aby se jí nelíbílo. Každá ženská by něco takového brala. Asi jí nedokázal odpovědět na všechny její otázky, možná by ze sebe dostal ještě něco víc a možná ne. Možná, že ani pořádně neví, jak správně odpovědět.
V rukách pořád držel jednu z knih, kterou mu teď Genevieve vzala, zaklapla ji a položila ji zase na její místo. Řekla mu, že to, co hledají, asi nenajdou v takových knihách. To si Kol myslel. Přece by Benjamin nenechal něco tak cenného ležet jen tak na polici, i když v domě, do kterého prakticky nikdo nemůže. Když mu oznámí, že si její bratr vedl deníky a zápisníky, zvědavě pozvedne obočí. Super, ale kde takový věci najít? Nikde tu neviděl nic, co by připomínalo deník. Tedy.. spousta knih byla napsána rukou, ale nic z toho nebyl deník. Zase nic neříká a jenom poslouchá, co Gen říká, nechce ji přerušovat, když zjistil, o čem se chystá mluvit. Sice vypadá, že ho to moc nezajímá, ale opak je pravdou. Ve skutečnosti by se rád dozvěděl, co přesně Benjamin své sestře udělal. Zase se opře o stůl, o který se opíral před malou chvílí a sleduje a zároveň i poslouchá Gen. Podle toho, co od ní slyší, měla z bratra opravdu veliký strach. Bála se přivést si domů i kamarádku, aby nenašvala svého bratra a on ji potom nepotrestal. Dozví se, že si spolu hrály a nakonec to nedopadlo nejlépe a její nejhorší obavy se naplnily - Benjamin se dozvěděl, že v domě měla nějakou návštěvu a že dokonce zamířily tam, kam se nesmělo. A co hůř. Všechny Benovy plány už nebyly dál jenom jeho tajemstvím, protože si něco z toho Gen přečetla. Asi tedy nechtěla, ale člověk takovému pokušení neodolá. Když vidí něco, co je zakázané, láká ho to a i když ví, že je to špatné, tak prostě někdy neodolá. A i kdyby odolala a nic si nečetla, stejně by deník položila na polici špatně. Poznal by to tak nebo tak, takže možná bylo dobře, že se aspoň něco dozvěděla, jinak by to zbičování bylo úplně zbytečné. Sice neví, jak to bylo, ale když věděla nějaké jeho plány, tak se mohla nějak bránit, ne? Mohla něco dělat? Možná. Kolik jí vůbec bylo? Sleduje ji, jak si kleká na podlahu od krve. Nechápe, proč to dělá, copak si to chce celé zase připomínat? A vůbec, docela se diví tomu, že takové osobní věci říká právě jemu. Tomu, který se k ní taky nechoval dvakrát nejlíp. "Kolik ti tehdy bylo?" zeptá se nakonec jenom. Zajímá ho to, tuhle podstatnou informaci ve svém vypravování vynechala. Když najednou zatlačí na jedno prkno podlahy a to vylítne do vzduchu, musí vypadat překvapeně. "Bingo!" řekne, přestane se opírat o stůl a vydá se k ní. Klekne si k ní na podlahu a počká, až všechny zápisníky vyndá. "Tak to vypadá, že tady přece jen nejsme zbytečně..." zamumlá a vezme si do ruky první zápisník, který mu padne do oka. "A teď si představ, jak by se asi tvářil tvůj bratr, kdyby viděl, že se prohrabuješ v jeho zápisnících společně s upírem," řekne a podívá se na ni s úsměvem. Určitě by nebyl nadšený. Když mu vadilo, že se mu ve věcech jednou nechtěně hrabala Gen, asi by se mu nelíbilo, kdyby viděl, že si jeho věci prohlíží upír, které nesnášel snad nejvíc ze všeho na světě.

(Samozřejmě, že byla vděčná za to, že zacházení Kola není zase až tak strašné, jak by mohlo být. Kol by se mohl vybodnout na nějaké dobré způsoby a prostě by ji mohl jen trýznit a vydírat ji vším možným, aby mu pomáhala. A i když ji uvěznil ve svém domě, ze kterého nemůže odejít, byla to spíše pomsta za to, že do něj vrazila tu dýku, stejně tak ten sklep. Vlastně si odpykávala trest za čin, který udělala. To i tady s Benem, i když někdy si Ben vyloženě hledal jen mouchy, aby ji mohl nějak potrestat. Jenomže Benovi tresty nebyly vůbec přiměřené a mnohdy byly vážně za nic, jen aby jí připomněl, kdo je pánem, kdo tu má nad kým moc a kdo koho může ovládat. Bohužel, ona nebyla tou, kterou by Benjamin poslouchal. I když si přála, aby se jen někdy zaposlouchal do jejího hlasu, do toho, co mu říkal, jakým tónem mluvil. Ne vždy to s ním vzdávala. Chtěla mu pomoci, chtěla, aby se zbavil toho břemene černé magie, která ho změnila k nepoznání. I když... zřejmě bylo prostě pozdě, protože on s tím začal dávno předtím, než s ním ona měla žít. A ona byla samozřejmě ráda, že ač měl Kol právo se zlobit, tak to nedopadlo hůř, než to bylo. Dva dny ve sklepě, hladová, špinavá, dalo se to přežít, protože to bylo to nejmenší, co by jí mělo ublížit. To už jí víc ublížilo to, jak si s ní pohrál v kuchyni, jak využil její slabosti pro něj, protože on moc dobře věděl, že ona pro něj tu slabost opravdu má. Jenomže teď se ona chtěla pídit po odpovědi. A Kol se z toho jen tak nevykroutí. Moc dobře věděla, co dělala a jak to dělala. Nebyla jako Claire, která by Kolovi hnedka všechno vyžvanila a pak by se jen naštvaně a zklamaně zároveň dívala, jak se jí směje do obličeje. Když už tu je, když už je v jeho přítomnosti, chce v něm zasévat jisté semínko pochybností, proč jedná, jak jedná? Chladný kalkul, nebo se v něm něco probouzí? Něco, co si myslela, že je dávno pohřbené, protože Esther je přece tak perfektní čarodějka. Něco Kola muselo nutit k tomu, aby jí nedělal to, co ostatním, aby ji nezabil při první příležitosti, když ho zklame, naštve či dokonce, jak se stalo, podrazí. Musí v něm něco dřímat a ona to rozdmýchá, prostě to dokáže. Pomalu, ale jistě. Nikdo jí už nebude diktovat, jak by měla vést svůj život, ke komu se hodí, ke komu ne, kde je její místo. Protože ona je strůjcem svého osudu a ona si bude určovat, kde je její místo.) Fajn, nechceš mě zabít. Budu ti to věřit, protože to bychom měli přesně dělat, když už tedy spolupracujeme. (Podívala se na něj. Byla to pravda. Kdyby to chtěl udělat, udělal to už ten večer, co do něj vrazila tu dýku, která ale nebyla dost silná na to, aby ho udržela mimo. Zastavila se blízko u něj a svůj pohled držela v jeho očích. Nebyla ale zas tak blízko, aby si mohl myslet, že by ho snad chtěla líbat, nebo tak něco. Byla to naprosto běžná blízkost dvou lidí při nějakém soukromém rozhovoru vážnějšího rázu.) Samozřejmě, že se mnou měla problémy a stále je má. Jak jsem řekla, byla jsem jedna z prvních, kdo věděl, že je ve městě a má na mě pifku od doby, co jsem prozradila, přes její výslovný zákaz, Hayley, že tady je a že to na její rozkaz musela zemřít Hope. Řekněme, že tvoje matka mě nemá ráda a nikdy mít nebude, takže si opravdu vážím toho, že v té tvojí dubové palici se našlo trochu místa pro samostatné uvažování. Zkrátka nechce, abych se kolem vás motala. (Pak Kol přejde k tomu, proč že to tedy všechno dělá. S jakým vysvětlením přijde? Rozhodně nic nepřizná, to je jasné. Neřekl by, že ji chrání, protože se mu jistým způsobem zamlouvá, i když mu vrazila dýku do útrob. Ne, tohle z něj rozhodně nedostane, ale možná jí dá podle něj nějaké racionální vysvětlení.) Takže vlastně nejsem jen tak někdo, jak jsi říkal při naší rozmluvě u videoher. (Povytáhla obočí a uculila se na něj. Má ho. Prostě si ho v téhle konverzaci omotala kolem prstu, aniž by to věděl. Neměl kam odbočit, snad jen mohl změnit téma. Tohle bylo přesně to, co musela dělat. Dostávat ho ohledně sebe do nejistoty. Ale musela samozřejmě taky vědět, kdy přestat. Malé naťukávaní bohatě stačilo a ona už pro tuhle chvíli dá zpátečku. Nechce být moc hr.) Já jsem nikdy neřekla, že mi to nevadilo, jen že to bylo vůči jistým jiným věcem jako dovolená. I když hodně laciná dovolená, na kterou bych už asi nikdy nejela. (Ušklíbne se. Ale Kol mluvil dál a ona ho nechala. Protože tenhle jejich rozhovor opravdu nebyl vůbec špatný. Vlastně to ukazovalo, že když se oba dva budou držet jistých pravidel, vycházet by spolu mohli... pracovně. A to co říkal, nemohla tvrdit, že by se jí to nelíbilo.) Já vím, že nechceš. (Podívala se na něj a kývla uvědoměle hlavou. Byl to opravdu zvláštní moment upřímnosti.) Udělala jsem hloupost a zaplatila za ni. A to ještě levně. Byla jsem ve svém nitru zoufalá a konala jsem zoufalé věci. A na to dno už se dostat nechci. Takže žádné podrazy. (Koutky úst jí na chvíli mírně vyletěly nahoru. Na chvíli jí sklesly, ale v momentě, kdy začal říkat o těch urážkách, drzosti a dokonce flirtování, tak se musela usmát celkem široce. V poslední době to u ní bylo neobvyklé.) Ty vůbec netušíš, jaké to je, když s někým flirtuju. (Její úsměv se ještě rozšířil a nechala to pak být. Možná, že jisté narážky a jisté posunky tam byly, ona na ně šla velice pomalu, ale opravdové flirtování? Ne, z její strany ho teď, když ztratil paměť, ještě rozhodně nezažil.) Prádlo se mi líbí, ano. Byla bych barbar, kdyby nelíbilo. (Dodá k jeho včerejšímu nákupu. Kol měl dost dobrý vkus co se výběru týkalo. Vážně by si asi nevybrala lépe. Zřejmě měl opravdu praxi, což neví, jestli by se jí mělo zamlouvat. Pak už ale vezme knihu co drží v ruce. Tohle hledání nevede tam, kam by mělo. V těchto knihách nic nebude. Musí někde najít Benovy soukromé zápisy, protože jedině tam mají šanci najít něco o jeho spolupráci s Tundem a něco o té dýce. Ani neví proč, ale začala mu vyprávět ten příběh, co se tady na té půdě vlastně stalo. Možná to říkala proto, že si chtěla připomenout, kdy naposledy viděla Benovy deníky. Možná, že chtěla, aby Kol byl trochu víc v obraze. Nevěděla. Každopádně vyklopila mu celý ten příběh od začátku až do konce. Když se jí zeptá, kolik jí tehdy bylo, otočila na něj hlavu a nadechla se k odpovědi.) Čtrnáct. Bylo mi čtrnáct. (Pak se ale opět vrátí k tomu, co ji teď zaujalo. Ta prkna na podlaze. Bylo dost možné, že pod nimi mohlo něco být, něco, čeho si neměla všímat, protože ji ten pohled odrazoval, protože jí připomínal, co se jí stalo. Zabrala a prkno a druhý konec se uvolnil. Musela se pousmát, protože Benova schovka byla odhalena. Jistě si o ní myslel, že je naprosto dokonalá.) Ne, rozhodně tu nejsme zbytečně a některé zápisníky můžeme taky rovnou vynechat. Hledáme léta 1918-1919. Tunde sice přišel až na začátku roku 1919, ale nikde není psáno, že se s mým bratrem neznali už dříve a on o něm nevěděl. (Podívala se na Kola a začala se přehrabovat v denících a hledat ta správná léta. Pak ale vzhlédla ke Kolovi po jeho poznámce.) Omyl. Dva upíři se hrabou v jeho zápisnících. A zabil by nás za to. Celá léta se snažil přijít na způsob, jak vás Původní zabít bez kolíku z bílého dubu. Tohle by ho jen hnalo kupředu a třeba by něco v tom zápalu vymyslel. (Pousmála se na něj, protože Ben tu není a nemůže jim nic udělat. Jsou naprosto v bezpečí.)