Benjamin´s Old House

(Otázky, otázky a zase otázky. Ne, on prostě nemůže mít spojence, který se neptá a prostě plní příkazy. On musí vždy dostat na starost nějaké mladé dívky. Nejradši by pracoval sám, ale nemůže. Předci chtěli, aby pracoval s těmihle puberťačkami a on souhlasil. Dostal šanci na pomstu a konečně jednou pro vždy zbavit svět Klause Mikaelsona. Musí vyhovět předkům aspoň v tomhle, když ho nijak neomezují, aby si tady dělal, co chtěl. Na jejich přání musí jen zabít Klausovo dítě a pracovat s Monique a Abigail, takže to prostě nějak přetrpí a bude odpovídat na jejich otázky.) Je to svátek požehnání a při tomto svátku čarodějky neprojevují agresivitu a nikoho nevyhazují. Navíc Sophie dostala ultimátum, aby vyřešila problémy v její frakci, což se dnes stalo nebo si to aspoň myslí. Mírová dohoda tudíž opět platí a nikdo na vás nebude útočit. Ale pokud si chcete být opravdu jisté, že na vás nikdo nezaútočí, můžete se objevit až po mém příchodu. Tohle rozhodnutí nechám na vás. (Nebo se neobjevujte vůbec. Pomyslí si. Jemu by to rozhodně nevadilo. A zas přišlo na řadu téma dítě. Oni prostě nechápu, že on to musí mít všechno do puntíku naplánované a zrealizované, aby se nic nepokazilo. Byl prostě puntičkář a věděl to.) Za týden bude Kol naprosto šílený a nebude se zajímat o nějaké dítě, takže jedna osoba, která by se tou pokoušela zabránit, je ze hry. Další přijdou na řadu později. (Ano. Jako další na řadu pak přijde Klaus, Rebekah, Elijah a jeho sestra Genevieve. Vyřadí ze hry naprosto každého a oni budou mít volnou cestu. Už je nezastaví nic. Ještě neměl přesně vymyšlené, jak se zbaví Rebeky, Elijaha a Genevieve, ale brzy na něco přijde. Nechává tomu volný průběh. Měli ještě hodně času. Zvedne se z pohovky a spustí ruce kolem těla.) A teď dámy jestli mě omluvíte, dojdu si lehnout. Ráno se musim vydat ještě na menší lov, abych měl taky dary na zítřejší oslavu. A navíc aspoň tenhle svět zbavím nějaké havěti. (Pokrčí rameny a s tím odejde k sobě do ložnice. Chvíli ještě přemýšlí nad vším možným a pak ulehne do postele.)

*S neurčitým výrazom na tvári počúva aj s Abigail jeho slová, keď hovorí o tom, že je to sviatok požehnania a počas neho čarodejnice neprejavujú žiadnu agresivitu a ďalších slovách, ktoré sú síce pravdivé, ale jedna vlkodlačica plná nenávisti po tom, čo ju aj s Abigail uspali a následne skoro zabili aj s dieťaťom, by to mohla z nadhľadom nerešpektovať. Nakoniec len nepatrne kývne hlavou a rozhodne sa, že si to nechá rozležať v hlave v posteli. Stále jej celom nebolo jasné, čo presne chce urobiť. Bude tam mnoho čarodejníc, ktoré pri jednom Sophienom slove s radosťou pôjdu proti nemu, budú tam Pôvodní, teda aspoň predpokladá, možno nejaký ten vlkodlak a nakoniec aj pár upírov, keď sa teraz tak spriahajú s jej tetou. Jej ušiam by teda úplne stačili tie čarodejnice a Pôvodní, nebola si dvakrát istá, že zajtrajší večer dopadne dobre, ale tento čarodej nevyzeral, žeby nešiel na istotu, ona s Abigail sa však radšej bude viac spoliehať na seba. Dnes im pomohol, ale na druhú stranu sa dnešný deň už nebude opakovať, musia byť viac opatrné. Tak to je vážne zvedavá, čo všetko pre Pôvodnú rodinku naplánoval, jej osobne to bolo teraz jedno, šlo jej len o to dieťa, ale to bolo skôr neosobné. Z vlastného potešenia by ho nikdy nezabíjala, na to tu mala Sophie a Genevieve, to už osobné bolo. Sleduje Benjamina, ako sa zdvíha z pohovky, pričom celý čas mrkne možno raz. Pri jeho poslednej vete len podvihne obočím, akoby premýšľala nad tým, čo povedal. Rozprával predtým o chaose, je dosť zvedavá, čo sa bude diať. Keď odíde do jeho izby, otočí sa k Abigail.* Dávaj si naňho pozor...Mám pocit, že je schopný všetkého. *Povie jej, než usúdia, žeby sa mali ísť vyspať tiež, keďže po dnešku budú potrebovať energiu. Ona jej kývne hlavou a po sprche obe zaspia v izbe, ktorú obývajú spolu.*

(Ráno se probudil celkem časně a odešel do města na svůj takzvaný lov. Ve městě hnd zjistil, že oslava se bude konat na sto procent. Nejprve si pomocí kouzla ovlivnil čtyři muže, kterým dal za úkol sehnat si sekyru nebo cokoliv dost ostrého a velkého. Vyhlídil si upíra, kterého zabil, poté si zjistil, kam nejčastěji chodí guvernér, který byl součástí rady lidské frakce. Sledoval ho, dokud nebyl někde sám a poté ho zabil. Najít čarodějku, která nebyla až tak oddána covenu, bylo dost jednoduché, pak jí zabil. Pak si našel vlkodlaka, který se ze zátoky přemístil do města a také ho zabil. Všem čtyřem pak muži usekli hlavu a dali je do čtyř různých krabic. Pak muže propustil, aby šli někam vyčkat, do doby než jim dá vědět. Vrátil se domů, kde čekal a připravoval se na dnešní den. Když už bylo dost pozdě, dal vědět mužům, aby i s krabicemi došli do lycea a sám se tam pak pomalým krokem vydal.)

(Když z lycea odešli všichni, kteří přežili jejich útok, zapálili těla mrtvých upírů a vlkodlaků. Sliboval chaos a ten taky vypukl. Byl nadmíru potěšen. Všichni o něm teď věděli a věděli, jak silný je. Jak silní jsou oni tři.
V dalších dnech vždy odpoledne chodil do lycea, aby měl klid. Půda u něj v domě mu také dopřávala klid, ale v lyceu to bylo něco jiného. Tady zažil svůj vzestup. A teď lyceum patřilo opět jemu, tedy jim třem. Nikdy si snad nezvykne na to, že spolupracuje s dvouma puberťačkama.
Postupně jim říkal o svých plánech. Samozřejmě nejdůležitější je zabít to dítě, ale před tím se musí zbavit každého článku, který by jejich plán mohl ohrozit. Kol už byl zpracovaný. Ten se o nějakou Hayley a dítě nebude starat. Pak se musí zbavit Genevieve. V hlavě se mu rýsoval plán, ale jim o něm nic neřekl. Říkal jim jen stručné informace. Podrobnosti jim poví později. Dále se musí zbavit Rebeky a Elijaha. Nad tímhle ještě tolik nepřemýšlel, ale brzy určitě něco vymyslí. Také se nějak musí zbavit Sophie, to bude trochu horší. Nejlepší by bylo, aby získal zpátky coven, ale k tomu potřebuje plán. Nějakou informaci, která by podkopla Sophiino autoritu, a coven se proti ní obrátil. Marcel a jeho upíři byla taky překážka, ale s touhle překážkou se vypořádá snadno. Ještě uvidí jak. Všechno chce čas a pořádný plán. Také jim oznámil, že zabijí dítě, až se narodí. Předci chtějí oběť a získat moc, kterou to dítě ve své krvi má.
Každý den, když byl v blízkosti Monique a Abigail, je zřetelně pozoroval. Monique byla věrná předkům, byla odhodlaná a vykonala by vše, co by jí řekli. Jenže o Abigail se tohle říct nedalo. Ano byla věrná a chtěla smrt dítěte, jenže pořád se mu zdálo, že kdyby nebylo Monique, tak by tady teď nestála a nešla za tím, co chtějí předci. Nebyla na sto procent věrná. Nevěřila tolik, jako Monique a to se mu nelíbilo. Zatím se neunáhlil k žádnému k činu, ale připravil se. Vytvořil čarodějnou karafu. Byl to jednoduchý a snadný způsob, jak zabít nějakou čarodějku či čaroděje a ani nemusel být v její blízkosti. Ale stále jí radši pozoroval. Nechtěl jednat unáhleně a zjistit, že se spletl, i když on se nikdy neplete.
Od incidentu v lyceu uběhl už týden a jeden den. On měl už vymyšlené další plány, ale zatím se s nimi holkám nesvěřoval. Pořád se nerozhodl, které plány použije na koho. Dneska ráno vstal hodně brzy a opět přemýšlel nad plány na půdě.
Podíval se na hodinky, které měl na levém zápěstí a zjistí, že už je dopoledne. Sejde tedy do kuchyně a začne si dělat kávu.)

*Od toho masakru v Lyceu se zdržovala od Benjamina dál. Ne proto, že by se ho snad bála, když táhli za jeden provaz, ale proto, že nerada s ním byla v jedné místnosti. Cítila z něj něco, co se jí hnusilo. Ten pocit neměla ráda. Všechen čas tedy trávila s Monique v pokoji, spíš trávila co nejvíce času s ní. Ona jediná ji dávala sílu tohle všechno zvládnout. Občas měla dny, kdy se jí obracel žaludek z toho, co se děje. Ale vždy si řekla, že musí být silná, že musí dělat to, co chtějí předci. I když je pravda, že se držela převážně toho, co řekla Monique. Ne, že by v něčem protestovala, spíš se jí občas něco nelíbilo. Zabije to dítě, ví to. Ale nedokáže si představit, že by v ruce držela nůž právě ona a měla to dítě sama zabít. Nechtěla nad tím ale přemýšlet, dokud nemusela. Jediné, co chce, aby ona a její kamarádka byly v bezpečí a aby se o to Benjamin postaral. Aby měly to, co jim náleží. Celý ten týden se pohybovala opravdu zřídka po domě. Ráno se probudí a leží v posteli. V hlavě má tisíce myšlenek a neví, jak je má zahnat. Proto vstane a jde do koupelny, osprchuje se, osuší a potom převleče. Zamíří dolů do kuchyně a když tam vejde, tak zahlédne Benjamina. Trochu se zasekne mezi dveřmi.* Dobré ráno. *Vydá jen ze sebe, jako by si nebyla jistá, co má dál říct. Vždycky na Monique obdivovala to, jak věděla, jak se chovat v každé situaci. Ona tu zrovna u něj nevěděla. Vejde víc do místnosti a dívá se na jeho přípravu kávy. Nikdy s ním o samotě nemluvila, takže jde na ní poznat, že je částečně nesvá. Z něj prostě nevyzařuje nic dobrého, ani trochu. Takové lidi neměla popravdě moc ráda. I když si je jistá, že u ní už se taky nedá říct, že by z ní vyzařovalo nějaké dobro.*

(Otočí se, když zaslechne nějaké kroky a podívá se na Abigail. Trochu ho překvapí, že jí vidí bez Monique, to je snad poprvé.) Dobrá ráno. (Odpoví jí a lehce kývne hlavou. Nalije si pak kávu do hrnku a mlčky začne pozorovat Abigail. Všimne si její nervozity a povytáhne nad tím obočí. Ona se ho snad bojí? Zpozoroval, že v jeho přítomnosti moc nemluví a hlavně se v jeho přítomnosti zdržuje, jen když musí. Napije se kávy a upřeně se na ní podívá.) Takže Abigail, co by jsi řekla tomu, že by jsi byla ty ta vyvolená, která zabije to dítě? (Nadzvedne lehce obočí a pozoruje její reakci. Ano byl to test. Jistě může mu lhát a říct, že by to udělala s potěšením, ale on má dobrý čuch na lži. A hlavně dokázal lži poznat u tak mladých dívek. Naučil se toho sám hodně, když žil 6 let se svou sestrou. Nejenže naučil hodně věcí on jí a díky němu byla silnější, ale on se také naučil pár věcí.) Jsi dívka Sklizně, takže máš na to právo a navíc chcete přeci být jednoho dne vůdci covenu s Monique, že ano? Tohle by byl dobrý začátek a předci by tě odměnili.

*Zrovna od něj pohled odvrátí a jde si připravit čaj, ale v tu chvíli ji položí tu otázku. Ruku nechá ve vzduchu, když se natahuje pro hrnek a upře na něj pohled.* Já? *Řekne překvapeně a trochu polkne. Nečekal, že by o to požádal zrovna ji, začne nad tím v rychlosti přemýšlet, aby se neodmlčela na příliš dlouhou dobu. Udělala by to? Neudělala by to? Ano, udělala, ale ten pocit, zase ten pocit, který ji říká, že je to malé dítě. Vytáhne z poličky hrnek a odloží ho na kuchyňskou linku.* Já myslela, že to uděláš ty. *Působí prozatím klidně a tak trochu se vlastně vyhnula jeho přímé otázce. Ovšem jak se zmíní o předcích, tak se kousne do rtu a na chvíli sklopí zrak. Načež se na něj znovu podívá.* Ano, chceme být jednou vůdkyně covenu a věřím tomu, že by mě předci odměnili, ale...myslím, že by to raději chtěla Monique. Ona...*Cítí, že se začíná do toho tak trochu zamotávat. Zavře na chvíli oči a nadechne se zhluboka. Otevře je a znovu je na něj upře.* Pokud to mám být já, tak ano. *Řekne tvrdým hlasem. Pořád je v ní ta dívka, která by nechtěla ubližovat, ale měla by přijmout to, kým je teď. Nesmí prostě pochybovat, opravdu by měla dělat to, co po ní předci chtějí bez ohledu na to, jak moc se jí to zdá špatné.*

(Opře se o kuchyňskou linku a dívá se na Abigail. Zatím působí celkem klidně. Překvapeně, ale klidně. Samozřejmě, že to dítě zabije on, nenechal by to udělat Monique a už vůbec ne Abigail. Tuhle poctu si chce nechat pro sebe.) Ne všechno musím dělat já. (Teď už Abigail nepůsobí tak klidně. Zamotává se do svých slov a věty nechává nedokončené. Chtěl přímou odpověď, stačilo říct bez váhání "Ano" a on by jí nechal být. Prošla by testem. Jenže ona mu správnou odpověď dá až po dlouhém uvažování a zbytečně vyřčených slov.) Udělala by jsi všechno, co ti předci rozkážou? Co třeba, kdyby vyžadovali smrt Monique? (Povytáhne obočí. Předci by asi těžko chtěli její smrt, ale jednoho dne by se to opravdu mohlo stát. Bylo to stejné jako s Genevieve a Sophie. Pozoroval to vše z druhé strany. Nejlepší kamarádka tu druhou by nikdy nedokázala zabít, pokud by byla opravdu věrná předkům, tak ano.
Natáhne se ke skříňce nad linkou, do které dal včera večer tu karafu. Otevře skříňku a karafu vezme do ruky. Začne si jí před Abigail prohlížet. Ona sice nejspíš neví, co to je, ale může v ní vidět svůj prsten, který měla ještě včera před spaním na ruce a teď už ho tam nemá.) Jistě, že bys jí nezabila, že? (Sklouzne zas pohledem na ní)

*Celou dobu ho pozoruje a přestává se jí to čím dál víc líbit. Jeho tón se ji nelíbí, ani jeho otázky. Docela ji nahání strach, tomuhle pocitu se prostě nemůže ubránit. Podívá se na tu karafu a nijak to zatím neřeší, bůh ví, co to má za věcičku. A potom si v ní všimne svého prstenu. Vykulí oči a hned sklouzne pohledem ke své ruce, která ji vystřelí vzhůru. Dívá se na svou ruku na které už není její prsten, ale leží v té karafě. Nakrčí ret trochu do vrchu a upře pohled na Benjamina.* Co dělá můj prsten v tom? *Poukáže hlavou směrem na karafu a její hlas zní naštvaně, ale i vyděšeně. Natáhne ruku k tomu hrníčku, který uchopí do ruky. A potom zavrtí hlavou nesouhlasně.* Co je to za otázku, jestli bych zabila Monique? Nikdy! *Vyhrne na něj docela podrážděným tónem. Udělá mnoho, ale zabít Monique? To nikdy, to by neudělala. Je to její kamarádka, vždyť ona ji považuje za rodinu. Taková otázka...to je pro ní urážka, naprosto ji tím rozhodil. Nemůže se jí přece ptát na něco takového.*

(Podívá se znovu na tu karafu, když se ho zeptá, co v ní dělá její prsten.) Víš, co je to čarodějná karafa? (Podívá se zpět na ní s tázavým výrazem v obličeji.) Samozřejmě, že to nevíš. Já ti to tedy vysvětlím. Vezmeš karafu a dáš do ní kořen mandragory a trochu krve. Tvou krev šlo získat lehce. Máš tak tvrdý spánek, že tě to píchnutí do prstu ani neprobudilo. Pak už stačí jen osobní věc, která vstřebala trochu čarodějovy energie. V tvém případě to byl tenhle prsten. No a když je začarovaná, což v tomhle případě je, tak už jí stačí jen zapálit a puf. Čarodějka je mrtvá. (Miloval magii. Dávala mu tolik síly. Měl moc nad všemi. Stačilo je jen trochu překvapit a oni byli vykolejení a pak už sledoval jen jejich pád.
Zamračí se, když Abigail odpoví na jeho otázku negativně. Čekal to. Nebyla věrná. Nedokázala přinést oběť pro vyšší dobro.) Máš jeden opravdu velký problém. Jsi věrná, ale špatné osobě. Jsi věrná Monique nikoliv předkům a to je hodně velký problém. Monique dokázala to co ty ne. Že je schopná přinést oběť. Byla ochotná zabít svou tetu, aby dosáhla svého. Jenže ty by jsi to neudělala. Nedokázala by si zabít někoho sobě blízkého. A já to respektuji, ale tady už pro tebe tudíž není místo. Měla ses rozhodnout lépe k jaké straně patříš. (Teď nejednal rozhodně unáhleně. Teď věděl, že Abigail není čarodějka hodna své moci. Musí být obětována, aby mohla uvolnit místo někomu, komu on věřil. Už se rozhodl. Rozhodl se její místo nahradit. Propůjčí ho někomu jinému, svému nejbližšímu příteli, svému učiteli. Papa Tunde opět povstane a pomůže mu v jeho velkolepém plánu.)

*Dívá se na něj nevěřícně a v jejích očích se ji značí strach, naprostý strach. Je jí jasné, co chce udělat. Zabít ji? Za to, že je věrná Monique, ale i předkům? Jen by jí nezabila, ale vždycky dělala to, co bylo po ní žádáno.* Vždy jsem udělala to, co chtěli předci i teď dělám, to co chtějí předci a za to si zasloužím být mrtvá? *Vyjede na něj a jde na ní poznat, že začíná být zoufalá. Že v jejím hlase je bezmoc a hlavně strach. Sevře hrníček, který drží v ruce.* Já se rozhodla, že stojím na této straně, na straně předků, ale přece si nezasloužím kvůli tomu, že bych nezabila jediného člověka, který tady pro mě je...zemřít. *Začne v ní cloumat neuvěřitelný vztek, až praskne žárovka od světla. Vždy, když je rozzuřená tak ze sebe vypustí kousek magie, tohle se nenaučila moc ovládat. Nechce zemřít, ona nemůže zemřít. Zemřela při Sklizni a byla mrtvá docela dlouhou dobu. A teď má opustit tento svět jenom kvůli někomu, kdo je naprostý magor? Vždyť se přidala na jeho stranu a on jí to oplácí tím, že ji chce nechat zemřít? Nemá právo na to, aby nakládal s jejím životem. Podívá se na ten hrníček, co drží v ruce a potom se pro něco rozhodne. Máchne rukou a hodí ho směrem k Benjaminovi, aby odlákala jeho pozornost a dostala tu karafu. Hned, co to po něm hodí zamíří svýma rukama ke karafě, aby ji získala.*

Jistě teď děláš vše, co ti řeknou, ale později už to tak nebude. Vidím v tobě, že se bojíš a děláš vše, co ti řekne Monique. Nerozhoduješ se sama za sebe. Správná čarodějka nemá strach ani když stojí čelem smrti. (Olízne si rty a podívá se jí do očí. Připomíná mu jeho sestru, která si takhle stěžovala, když dřela jak mezek a stejně se jí nedostalo pochvaly nebo odpočinku. Ty emoce, které v ní proudí a dostávají se na povrch. On si zachovává chladnou tvář a jen v očích se mu zračí odhodlanost. Jestli chce, aby jeho plán vyšel, tak ona musí umřít. Tak či tak by jednou umřela, takže proč to prostě neurychlit?) Neboj se, bude to rychlé. (Pozvedne nepatrně jeden koutek úst v náznak úsměvu. Chce se natáhnout pro sirky, ale v tu chvíli zaznamená, jak k němu letí hrnek, který měla do teď Abigail v ruce. Naštěstí to zaznamenal včas, natáhne ruku před sebe a těsně před jeho obličejem zastaví ten hrnek a pak ho nechá spadnout na zem.) To bylo špatné rozhodnutí drahá. (Zavrtí hlavou a konečně se natáhne pro ty sirky. Vezme si jednu sirku, která mu bude bohatě stačit k zapálení karafy. Pak jí pomocí mysli zapálí a chvilku drží ještě nad karafou.) Škoda tak líbezné tvářičky. (Pokrčí rameny a pustí sirku do karafy, která začne v tu chvíli hořet.)

*Už ani nestihne nějak zareagovat, cokoliv říct. Jen uvidí, jak sirka dopadne do karafy a ta začne hořet. V tu chvíli jí tělem projede neskutečná bolest. Stáhne se do sebe, má pocit, že se jí všechno zastavilo. Dech, srdce, tep. Ještě v poslední chvíli se jí do očí nahrnuli slzy. Opravdu to bylo rychlé, na začátku cítila neuvěřitelnou bolest, ale teď? Padne na zem mrtvá. V jejích modrých očích jsou ještě slzy a z jejího pravého oka ji jedna skápne po tváři. Teď už opravdu necítí nic, žádné emoce, žádnou bolest. Život v jejích očích vyhasl a její srdce přestalo být. To, co po ní zbyde je jen už vzpomínka a její tělo bez známek života.*

(Dívá se na Abigail, jak umírá. Rychle a skoro bez bolestně. Opravdu jen skoro. Jakmile Abigail padne na zem mrtvá, karafa praskne. Střepy dopadnou na zem a s nimi i prsten, který ještě před chvílí byl v karafě.) Předci ti poděkují za tvou oběť. (Chvíli se na ní jen dívá. Pak konečně poklekne k ní a zatlačí jí víčka dolů. Teď musel udělat už jen jednu věc, než oživí Tundeho. Vstane a vezme z poličky bylinky a svěcenou vodu. Vodou pokape její tělo a bylinky rozsype kolem jejího těla do kruhu. Musel posvětit její tělo, aby se její moc vrátila, tam kam patří a místo ní mohl žít někdo jiný. Většinou se těla posvěcovala až na hřbitově, ale to jen kvůli tomu, aby tělo mohli rovnou i pohřbít. On se teď nějakým pohřbíváním zabývat nechtěl, neměl na to čas. Potichu vyřkne pár jednoduchých slov. Její moc z ní začne vyprchávat a vrací se zpátky do země. Pak jednoduše nechá její tělo ležet v kuchyni a odejde na hřbitov. Musel kouzlo provést ještě dnes, než zapadne slunce.
Necítil za její smrt žádnou vinu. Musela být obětována. Musela uvolnit někomu dalšímu místo. Nebyla ta pravá spojenkyně. Nebyla dostatečně věrná.)

*Nemohla sa vonku zdržovať dlhšie, ako je potreba, a tak dnes šla už skoro ráno. Abigail nechcela budiť, proste mala chuť si vyčistiť hlavu pri prechádzke po okolí, keďže náhoda je vážne zákerná vec a ak by narazila na nejakého pôvodného či inú háveď, nemuselo by to pre ňu dopadnúť dobre. Občas mala pri Benjaminovi pocit, že zásadne nie je všetko v poriadku, ale bezpodmienečne dôverovala predkom a ak ho oživili, aby im pomohol, tak im pomôže, predkovia sa predsa nemýlia, určite nie v takýchto veciach. Pomaly prejde cez ulicu späť k domu bez toho, aby sa nejako ohliadala okolo a vojde vchodovými dvermi dnu. Akonáhle vošla, prepadla ju vlna nie práve príjemných pocitov, proste niečo bolo inak ako vždy a ona ani nevedela, aký pohľad sa jej do pár sekúnd naskytne. Ak by áno, tak by tam možno ani nešla alebo by sa pokúšala niečo spraviť, či by utekala ďaleko od tohto miesta, len ťažko sa na podobnú vec vytvára scenár. Jednou rukou si prehodí vlasy dozadu za plecia a ide rovno do kuchyne, keďže jej pomaly vyschýnalo v krku. Všade bolo ticho, tak rátala s tým, že Benjamin odišiel a Abigail bude hore v izbe alebo si niečo čítať v obývačke, ani sa nezamýšľala nad tým, žeby to bolo inak. Po prvých krokoch, ktoré sprevádza vŕzganie dlážky jej to však už začne dochádzať, rýchlo rozrazí dvere, v ktorých zostane s ústami dokorán stáť, akoby chcela kričať, no nemohla vydať ani hlásku. Len tam stála a pokúšala sa donútiť svoje telo k nejakému pohybu. To musí byť len nočná mora, určite sa nejaká čarodejnica hrá s jej mysľou a snaží sa ju oslabiť, proste nie ona, nie Abigail. Nohy sa jej začnú triasť, len tak-tak sa dokáže presunúť až k jej telu, ktoré leží na dlážke. Vtedy si ešte ani neuvedomí, že okolo nej je vytvorený kruh, neuvedomí si vôbec nič, len to, že jej kamarátka, sestra, je mŕtva. Jej zatvorené oči, ústa a bledá pleť jej navždy zostanú vpísané v mysli...* (Možno len spí.) *Snažila sa nahovoriť samej sebe, ale nijak jej to nepomáhalo. Pomaly chytila jednu jej ruku a zdvihla ju k sebe. Ani si neuvedomila, kedy po nej začali stekať prvé slzy. Už sa na ňu nemohla pozrieť, nemohla sa dívať na nič okolo seba, ako to len mohla držať v sebe, ako môže?* Nie, prosím...*Pošepla medzi vzlykmi, aj keď len sťažka dokázala dýchať. Možno by sa mohla udusiť a mala by pokoj, pretože s tým mŕtvym dievčaťom, ktoré tu pri nej leží zomrela aj časť jej, akoby nikdy neboli spolu, nikdy sa nechytili za ruku a nepovedali, že to zvládnu, bola to jediné, čo teraz skutočne mala, vlastne už nie, už nemá a kto jej to zobral? Kto jej to jediné mohol zobrať? Hlas v jej hlave kričal, že vie, kto to bol, vedela to presne. Ale ako mohli? Ako to mohli dopustiť? Ak si niekto nezaslúžil zomrieť, bola to Abigail, mala vieru, vždy robili presne to, čo od nich chceli, čo je coven bez čarodejníc, čo je pre ňu coven bez Abigail? Len slovo, nič viac...Akoby všetko, o čo sa snažila stratilo svoju cenu, aký to malo význam? Aký má význam zabiť nejaké dieťa, pre vyššie dobro a zabiť Abigail, prakticky pre to isté? Ako môžu zrovnávať nejaké monštrum a čarodejnicu? Coven sa má chrániť, prekovia ich majú chrániť, nie nechať zabiť. Začne krútiť hlavou, akoby to nemohla prijať. Bola silná, ale toto nedokáže, všetko sa naraz zosypalo a ona bola sama. Čo jej zostalo? Jej viera? Ale na čo jej bola, ak všetko okolo seba stráca, všetkých aj seba samú? Boli toto s Abigail oni? Spomína si, ako sa nenútene rozprávali v škole, rozoberali rovnaké veci, ako väčšina ich spolužiakov, ktorí boli normální, boli šťastné, boli deti...Stále boli, preboha! Slzy sa jej šíria z tváre, časť z nich steká na dlážku, časť Abigail po ruke, ktorú stále zviera vo svojich, pričom ju nehodlá nikdy pustiť.* Odpusť mi to...*Vydýchne ticho, pričom zvraští čelo a nahne sa nad jej tvárou.* To ja som nás dostala sem, ja som ťa menila na seba...*Náhle opäť vzlykne.* To ja môžem za to, že si mŕtva, zabila som ťa, zabila som nás. *Pokrúti hlavou a tlačí viečka pevne k sebe.* Odpusť mi, sestra...*Znovu ich otvorí a pozrie sa do jej tváre, na ktorej sa už nikdy neobjaví úsmev, nikdy nebude počuť jej hlas a už nikdy nebude cítiť stisk jej ruky. Nič z toho a najhoršie na tom bolo, že za všetko si môže sama...Ale to nie je možné, akoby mohli niečo také predkovia dopustiť? Pozrie sa okolo seba, než rýchlo vstane, akoby ani nevedela čo robí, schmatne soľ, rozsype ju na stole do kruhu, pričom doňho rozsype nejaké bylinky, ktoré zhromaždí približne do stredu, nakoniec posledné rozmrví v rukách, ktoré sa jej ešte stále trasú, ale na plač už nemá energiu. Šmahom ruky zapálila pár sviečok, ktoré vytiahla, ani nad tým nejako nerozmýšľala, proste potrebovala odpoveď, potrebovala, aby jej niečo dali, možno aby vedela, že to predkovia nechceli, že to bola čisto Benjaminova práca, pretože sa zmýlili a oživili nesprávneho, potrebovala, aby niekto prejavil ľútosť, ľútosť nad tým, že Abigail zomrela, nemohla byť sama, nechcela byť sama, toto si Abi nezaslúžila, nič z toho. Na to ako si myslela, že už nebude plakať, znovu to u nej proste prepuklo, ale tento krát nevzlykala, len sa jej zadrhoval hlas. Zavrie oči a v duchu prosí, prosí predkov, aby k nej prehovorili, avšak oni mlčia.* Prosím...*Riekne nahlas a otvorí oči, pričom sa pozerá niekam hore do prázdna.* Ako mám veriť? Ako môžem mať ešte vieru? *Párkrát pokrúti hlavou, akoby si už nemohla ani vybaviť, prečo to všetko robila. Aby mali coven, rodinu, ktorá stojí pri sebe pri všetkom, silnú a mocnú tú rozhodujúcu v meste. Abigailiných rodičov zabili upíri, jej matka bola niekde, ani si nebola istá, že ešte v meste, jediné, čo si mohla byť, bolo, že sa o ňu nezaujíma a za to všetko mohli len a len monštrá, ktoré vraždia a ubližujú ľuďom, ale teraz netušila, o čo sú lepší. Abigail napriek všetkému bola stále nevinná, nikdy nikomu neublížila, to Monique, to ona mala zomrieť, nie Abi. Prečo im klamali pred Sklizňou? Prečo nedôverovali ich viere, ak by povedali, že musia pritom zomrieť?* Robíte si s nami, čo chcete, nechránite nás, nechali ste ju zomrieť..*Oživili Benjamina a on ju zabil, o čo to bolo iné, akoby ju zabili oni? Náhle ju prepadne bolesť hlavy, akoby jej niekto pichal ihlami do mozgu, ale nebol to len tak niekto. Boli to tí, v ktorých tak veľmi verila. Začne neúprosne krútiť hlavou, pričom si rukou zotrie slzy z tváre, avšak už predtým si mohla všimnúť, ako na stôl nekvapkajú slzy ale krv. Prečo? Prečo ju nechali zabiť ? Pre moc? Pre vyššie dobro? Aké dobro bolo v tom, keď niekto zabil šestnásťročné dievča? Rukami sa zaprie o stôl, že ho skoro prevráti. Toto nebola ona, teraz bola slabá, zraniteľná, takto smrť jej sestry padne v prach, bude to celkom na nič, a to je to posledné, čo by jej ešte chcela urobiť. Musí sa vzchopiť, musí vedieť, čo robiť a ako to robiť. Pomaly vydýchne. Riadi sa predkami, oni tu rozhodujú, ona len plní ich želania, je to dobro pre ňu, aj pre coven, Abigail zomrela pre správnu vec...Povedala si v mysli priamym a hlavne ráznym hlasom, než pootvorila ústa.* Verím...*Povie s priškrteným hlasom.* Stále verím...*Zopakuje už rozhodnejšie, pričom bolesť hlavy začne pomaly ustupovať, stále však nemôže zmyť krv zo svojich rúk, nemôže zmyť závan smrti okolo seba, okolo Abigail. Sadne si vedľa nej, položí si jej hlavu na svoje kolená a oprie sa o linku, pričom zatvorí oči. Kiežby mohla zmiznúť, kiežby mohli byť niekde len oni dve, samé a naveky. Nič iné si neželala, všetko stratilo význam.*

(Po dokončení kouzla na hřbitově, šel rovnou zase domů. Až oživne Papa Tunde, tak rovnou půjde určitě k němu. Očekává ho každou chvíli, ale nemůže jen tak nečině sedět a jen čekat.
Po příchodu domů, jde rovnou na půdu. Zkontroluje svůj nový majetek, který pečlivě schovává. Když se ujistí, že je pořád v bezpečí na svém místě, tak usedne za stůl, který tam má a začne si do svého zápisníku zapisovat plány, které budou nadcházet. Nejsou ještě pořádně promyšlené, ale to se brzy změní. Hlavně se to změní, až to vše přednese svému drahému příteli.)

(Ještě než někdo vstoupí na půdu, tak ucítí silnou energii a ne jen tak nějakou. Tuhle energii zná moc dobře. Není to energie čaroděje, který používá tradiční magii, i když v něm koluje také. Je to silná enrgie, která pochází z voodoo magie. Málo který čaroděj či čarodějka dokážou rozeznat voodoo magii, ale on ano, jelikož jí ovládá moc dobře. Uslyší kroky, ale stále se ještě neotáčí. Až když uslyší ten moc dobře známý hlas, tak se otočí a vstane ze židle.) Čekal jsem na tebe. (Po tváři se mu rozlije upřímný úsměv. Ano i on se umí upřímně usmívat, ale dává si moc velký pozor komu ho věnuje a před kým. Papa Tunde byl jedna z mála lidí, komu věnoval svůj úsměv. Byl to jeho věrný přítel, učitel a spojenec. Udělá několik menších kroků a přejde až k němu. Podá mu ruku a čeká než mu Papa Tunde podá tu jeho a pak jí stiskne.) Rád tě opět vidím příteli. (Kývne na něj a stáhne ruku zpět ke svému tělu. Chtěl hned začít s jeho plánem. Všechno mu říct a probrat to, ale najednou mu ochabnou ruce. Chce pihnout s prsty na rukou, ale nejde to. Sklopí pohled a nechápavě se na ně podívá. Než stačí něco udělat nebo říct, tak se mu samovolně podlomí kolena a on s ránou dopadne na zem. Nemůže se pohnout. Pak ucítí bodnutí v jeho hrudi. Silná bolest se mu rozlévá po celém těle, ale po pár vteřinách přestane a on necítí nic. Nemůže ovládat své tělo. Nemůže mluvit. Nemůže dýchat. Jeho tělo se snaží bránit, plíce se snaží vstřebat nějaký kyslík a proto začne kašlat, ale kašel to ještě vše zhoršuje a on cítí, jak se dusí. Těká panenkama po místnosti, ale nakonec jeho pohled spočine na jeho ruce. Jeho žíly začínají černat a ta černota postupuje výš a výš neuvšřitelnou rychlostí.)

(Oči se mu začínali zavírat. A v plicích mu už pomalu docházel kyslík. Šlo to všechno hrozně rychle a on během pár sekund ztratil vědomí.
Trvalo mu pár minut, než opět vědomí nabral. Mysl mu začala opět pracovat na plné obrátky a v tu chvíli ho napadlo jen jediné jméno. Genevieve. Jeho maličká sestřička ho chtěla zabít. Konečně získala sílu, aby to provedla. Jenže on sám věděl, že se jí to nepovedlo. Začínal cítit pomalu své končetiny. Po chvíli ucítil slabounké pálení na čele. Jeho oči se podívali na jeho věrného přítele a v tu chvíli věděl, že to je jeho práce. Ochránil ho, zachránil mu život.
Ještě nějakou chvíli trvá, než konečně začne cítit celé své tělo a do plic mu začne proudit čerstvý vzduch. Prudce se nadechne, aby nabral co nejvíce kyslíku a posadí se na zemi.) Má drahá sestra si zahrává. (Zavrtí hlavou a pohled mu opět spočine na Belatundovi.) Děkuji. Jsem ti zavázán. (Na tváři se mu zračí neutrální výraz. Tento sestřin čin ho nějak nevytočil nebo si aspoň myslel, že to byla jeho sestra. Nikdo jiný ho nenapadal. Ale rozhodně ho popostrčil. Věděl, že musí jednat. Musí zničit každého, kdo bude stát proti němu a už teď byl ten seznam dost obsáhlý. Všechny frakce se proti němu spiknou a budou chtít jeho smrt. Pomalu se zvedne ze země a opráší si svůj oblek.) Nejspíš budeme muset postupovat rychleji, než jsem si myslel.

(Kývne hlavou na potvrzení jeho slov.) Vyčkával jsem moc dlouho a oni měli čas na přemýšlení, ale to já také. A jak oba víme, můj mozek pracuje lépe než jakékoliv jiné čarodějky z New Orleans. (Samozřejmě s ním byl na stejné vlně, ale Papa Tundeho nemůže považovat za čaroděje z New Orleans, i když tady byl pohřben. Začne si pohrávat s myšlenkou, že by dopřál lekci jeho sestře, ale zatím s tím nemůže souhlasit. Musí vědět, jak moc velkou lekci jí chce dát.) Pro svou sestru mam plán už vymyšlený. Takže o jaké lekci tady mluvíme? Chceš jí nějakým způsobem ublížit? Pokud ano, tak větší utrpení bude mít, když budou trpět její přátelé, kterých není zrovna moc.

(Poslouchá ho a upřeně ho sleduje. Měl pravdu. Jich bylo víc a musí se dohodnout na postupu. Zatímco on měl jen jeho a Monique a té ani neprozradil, co vše má v plánu.) Můj plán zatím spočívá, že si vezmu její moc. Samozřejmě pro ní plánuji ještě daleko horší věci, ale to vymyslím ještě v průběhu. (Kousne se do rtu a přemýšlí o jeho nápadu. Ano byl to vlastně skvělý plán. Rozšíření jejích jizev? Genevieve se bude cítit ještě více trapně než do teď. Otevře šuplík a vytáhne vooodoo panenku, kterou tu měl schovanou už pěknou řádku let a pak z jednoho zápisníku vyndá její vlasy. Všechno to položí na stůl.) Věci jejích přátel tu bohužel nemám, ale ta malá čarodějka je pokrevně spojená s další, která je na straně mé sestry. Sophie Deveraux neboli, jak si teď říká Sophie Laveau. Monique vlasy či krev by se dali použít i proti Sophie, když spojíme síly.