Benjamin´s Old House

*Ani neměla šanci nějak zareagovat, když uslyšela ten samý zvuk, co její kamarádka. Samozřejmě, že se otočila hned za tím rámusem, ale znovu otočila hlavu zpět k Monique. No, to už i sama věděla, že by měla držet jazyk za zuby. V očích má divokost, která ji popohání kupředu, ale i strach z toho, že je dostanou a ony neskončí dobře. Rozhodně ji ale nedostane jenom tak někdo, je si sice jistá, že přišli buď pro moc Daviny a nebo pro obě dvě. V každém případě hodlá bránit Monique, ale i sama si musí dávat pozor na sebe. Navíc její spojenkyně je chytrá, vypočítává a rozhodně se nenechá jen tak chytit. Stejně tak jako ona. Zvedne se z gauče a následuje ji po jejích stopách. Opatrně našlapuje na špičkách a opravdu doufá, aby náhodou do něčeho nenarazila a nebo pod její váhou nezavrzala podlaha. Následuje ji až do kuchyně a nechá ji udělat první krok v tom, aby se zbavila upírů, kteří je rozhodně očekávali. Vecpe se hned vedle ní, aby ji stála po boku. Pozvedne ruce a odhodí jednoho upíra od nich na druhou stranu kuchyně, přičemž jak dopadá mu zlomí vaz. Už se chce rozběhnout za Monique, ale uslyší za sebou někoho. Otočí se a znovu odhodí upíra pryč od sebe, přičemž natočí ruku směrem ke kuchyňské lince, kde zahlédne nůž, který magií hodí přímo tomu upírovi do krku, aby se mu tam pořádně zabodl a tím ho odstranila z cesty. Teď už je v ní jen spalující zuřivost a pud sebezáchovy. Nakonec se rozběhne za Monique a za chvíli se objeví vedle ní. Trochu se zasekne, když uvidí to, co je čeká venku. Potřebují se jimi probojovat a potřebují nejdřív odstranit ty, co jsou nejsilnější. Jakmile zahlédne Marcela, tak si začne mluvit potichu pro sebe přičemž mu začne působit praskání žílek v hlavě. Otočí svůj pohled na Monique a kývne na ni a potom očima ukáže směrem k ulici na kterou by se měly vytratit, čím jí dává najevo, že by se měly spojit a zlomit jim všem vazy, aby měly volnou cestu. Na Marcela se podívá ještě znovu pohrdavým pohledem, tolik nenávidí upíry. Sophie si rozhodně ještě nestihla všimnout.*

(Jeho muži se pustili do rabování a on, Diego a Thierry se nakonec odebrali zpět ven, aby mohli když tak odrazit další útok čarodějnic. Abigail mu začala způsobovat silnou bolest hlavy. Vykřikne bolestí, ale naštěstí tam jsou ještě Thierry s Diegem. Monique se jim prosmýkne, ale Abigail jim neuteče. Tedy kdyby chtěli, tak čapnou i Monique, ale tu chtěla Sophie. Oni tedy čapnuli Abigail a odhodili ji o stěnu domu. Marcela přestala bolet hlava, protože se Abigail přestala soustředit. Vstal ze země, na kterou padl poté, co na něj Abi začala působit svou silou.) Početní přesila je přeci jen k něčemu. (ušklíbne se, dojde k Abi a praští jí hlavou o zeď tak, až se sesune k zemi v bezvědomí.)

*Keď vyjde von, tak si Marcela sprvoti nevšimne, len Diega, ktorého od seba odrazí. Zastaví ju na chvíľu len Abigailin pohľad, ale nie je si istá, že by sa mali zdržovať. Proste sa rozbehne ulicou a dúfa, že Abigail ide za ňou. Avšak po pár sekundách za sebou nepočuje žiadne kroky, tak sa zastaví a zmätene obzerá vedľa seba. Potom už len vidí jej telo, ktoré letí do steny a nejaké tiene, keďže jej výhľad zakrýva zväčša roh domu. Abigail je tam a najskôr nie práve v poriadku a ona tu len stojí a nič nerobí. Nechápe, prečo sa za ňou nerozbehli, možno rátajú s tým, že sa po ňu vráti. Sophie si síce zatiaľ ešte nevšimla, ale to jej neuberalo na strachu. Nebála sa teraz ani tak o seba ako o Abi, a o to, čo by im mohol Marcel urobiť. Zvraští čeľusť a siahne si ku krku. Mohla by použiť Davininu moc, ale pri toľkých upíroch nemá istotu, že z tadiaľ Abi dokáže dostať. Pokrúti hlavou. Nestojí jej to za to, nie ak tam má jediná osoba, ktorej verí, ktorá jej zostala, zostať a ona utiecť. Prižmúri oči a rozbehne sa späť, aby jej pomohla. Je predsa čarodejnica a čarodejnice pred upírmi neutekajú. Tá moc bude jej istota, ktorú bude môcť s Marcelom vymeniť. Už nič viac a nič menej.*

*Nemyslela si, že to nestihne, nemyslela si, že nezastaví ty ostatní upíry. Ti ji vezmou a odhodí a v tu chvíli její tělo letí vzduchem, až silně narazí do zdi. Sveze se k zemi a už tak si připadala hodně omráčená. Nestihla už ani nic dalšího, možná by v tu chvíli dokázala ještě kouzlit a udělat něco, aby se bránila. Její poslední myšlenka patří Monique ve které doufá, že alespoň ona stihla uniknout, když už má moc Daviny. Nechce zemřít, nechce být poražená, ale nechce, aby její kamarádka byla ve stejné situaci, jako ona a proto doufá, že utekla. V tu chvíli už přijde Marcel a praští jí hlavou o zeď. V ten moment upadne do těžkého bezvědomí a zůstane ležet bezvládně na zemi.*

(Nenapadlo jí, že by tenhle dům neměl zadní vchod. Je tak zvyklá na to, že její dům zadní vchod má, že si neuvědomuje, že některé domy ho nemají. Dívá se za Marcelem a jeho upíry, když od ní odchází dozadu a chvíli jen čeká. Když se nikdo delší dobu nevrací, pomalu vkročí na pozemek a míří ke dveřím. Zastaví se až u vchodových dveří a jen se na ně dívá. V hlavě si pořád opakuje, aby zůstala klidná. Ještě si raději sáhne na dýku, kterou má v pouzdře za opaskem. Už nedělala tu chybu, aby měla dýku v botě. Minule kvůli její nepozornosti zemřela jedna čarodějka a ona nechce být tou další. Nechce dát Monique nebo Abigail možnost na ní zaútočit, když se nebude soustředit. Už chtěla otevřít dveře, ale koutkem oka spatřila nějaký pohyb. Otočila se a uviděla Monique, která se akorát zastavila a dívala se směrem, kde by měli být upíři. Monique jí vidět nemohla díky tomu, že byla u dveří. Jak tam tak stála a dívala se na ní, najednou jí pohltili všechny emoce, které v sobě zadržovala. Zklamání, nenávist, bolest... Všechno tohle najednou vycházelo na povrch a jí to dodalo sílu. Poté, co se Monique rozběhne zpátky a zmizí jí z dohledu, se také rozběhne. Stačilo jí udělat jen několik rychlých kroků a už stála na místě, kde před chvílí ještě stála Monique a opět jí má na očích. Nejraději by na ní zakřičela, ale neudělá to. Ruce jí vystřelí do výšky a natáhne je směrem k Monique, zaměří svou sílu jen a jen na ní a odhodí zpátky k Sophie. Když pak Monique dopadne na zem, hned si všimne váčku, který má zavěšený kolem krku. Její ruka teď míří proti Monique a šňůrka, na které visí váček se Monique začne stahovat kolem krku.) Dlouho jsme se neviděly. (Zadívá se na ní, ale ve tváři si zachovává výraz plný odhodlání. Není si jistá, zda by dokázala Monique zabít, nejspíš ne, ale její výraz tento krok nevylučuje. Přišla si sem pro Daviny moc a zastavit ty dvě, ať se děje cokoliv.)

(Podívá se na ležící Abigail. Pak zvedne pohled k Thierrymu a Diegovi.) Vezměte ji. (Pokyne těm dvěma. Ani si nevšiml, že by se Monique vracela zpátky. Nestihl to, protože to už byla v akci Sophie, která si ji vzala na starost. Rozjede se směrem kolem domu, Diego a Thierry s Abi v náručí šli za ním. Podívá se, jak Sophie stahuje smyčku kolem krku Monique. Nezastaví ji. Nechá to rozhodnutí na ní. Ona s tím pak bude muset žít, pokud ji zabije. Sice měl svá pravidla, že neubližují dětem, ale tohle je něco jiného. Tyhle holky mají sakra vymytý mozky. Stojí tam a dívá se a je připraven, kdyby bylo potřeba zakročit)

*Keď bola k upírom o niečo bližšie, kúzlom k sebe stiahla nejakú tenšiu dosku, ktorá bola hodená na kope ďalších vedľa domu a bola rozhodnutá, že nejakého z nich zabije, keď tam uvidela Abigail len tak bezvládne ležať, ale nestihla už nič urobiť, keďže ju niečo stiahlo späť dozadu. Doska jej v momente vypadla z ruky a ona sa zrúti pár metrov od miesta, kde stála predtým, niekam na trávu. Na pár sekúnd privrie oči, ako dopadne, avšak, keď jej v ušiach zaznie známy hlas, sprudka ich otvorí a venuje Sophie priamy a hlavne ostrý pohľad, ktorý je teraz trochu poznačený aj neistotou. Mohla tušiť, že dokáže poklesnúť až tak, že sa spriahne s upírmi, vlastne to bolo jasné od začiatku.* Čarodejnica a upíri spolu spolupracujú...Si pre nás hanbou. *Prenesie s priškrteným hlasom, ako sa snaží prstami uvoľňovať šnúrku na krku, ale nejde jej to. Nikdy z nej nebola sklamanejšia viac, a to už pred jej očami vzdala v poslednej chvíli dokonanie úlohy, ktorú im predkovia dali. Avšak, ak si myslela, že to len tak teraz vzdá, bola na omyle. Bude jej musieť niečo urobiť. Lapá po dychu, ako sa jej šnúrka utiahne ešte viac a otvára ústa, nakoniec stiahne ruky zo svojho krku a natiahne ich ku Sophie, pričom ju chce od seba odhodiť. Šnúrka ju samozrejme začne škrtiť viac, ako keď medzi ňu pchala prsty, ktoré mala teraz trochu otlačené.*

(Šnůrka se Monique stahuje více a více. Sophie se na ní jen dívá a v očích se jí zračí zklamání společně s nenávistí. Nevěděla, co teď zrovna k Monique cítí. Nechápala její posedlost předky. Monique by udělala cokoliv, aby se jim zavděčila. Pro ní předci neznamenali nic. Prahli jen po větší moci, násilí a udělali by kvůli tomu cokoliv. Nezajímalo je, že někdo vraždí jejich potomky, čarodějky, které měli chránit. Ne, chtěli jen tu moc.) Rozhodla jsem se hrát podle sebe. Smiř se s tím. (Nakloní hlavu na stranu a dívá se na Monique, jak se snaží uvolnit tu šňůru kolem krku. Ale to se jí nepovede. Nechtěla jí zabít. Byla rozhodnutá, že jí nezabije. Na to by neměla žaludek. Pořád svou moc soustřeďovala jen na ni a ani si nevšimla, že Marcel stojí opodál. Chtěla jí jen zastavit přívod vzduchu na takovou dobu, aby omdlela. Ale Monique se jen tak lehce nedala. Sophie odletěla dozadu a dopadla na zem. Sice to nebylo tak silné, ale stačilo to, aby se přestala soustředit a kouzlo, kterým škrtila Monique povolilo. Posadí se do sedu a už se chce zvedat, ale nakonec to neudělá. Spatří kousek od Monique na zemi kámen.) Znovu už ti nedám šanci, aby ses mě pokusila zabít. (Probodne jí pohledem. Mávne rukou a kámen směřuje přesně na hlavu Monique. Nebyl zas tak velký, aby jí popřípadě rána zabila.)

*Keď Sophie padne pod náporom jej moci niekam dozadu a šnúrka, ktorá sa jej stále uťahovala okolo krku viac a viac povolí, zhlboka nasaje vzduch do pľúc, posadí sa na tráve a začne sa znovu zberať na nohy, ale to už jej letí niečo do hlavy a ona sa nestihne uhnúť alebo použiť svoju moc, aby to odrazila. Možno to bude tým, že sa jej stále ťažko dýchalo alebo si ho proste nevšimla včas. Na to čo povie Sophie už nijako nereagovala, akonáhle jej kameň udrel do hlavy, pretočili sa jej oči a spadla znovu na zem, pričom jej vlasy pokryli väčšinu tváre. Teraz len mohla dúfať, že Sophie neurobí ani jej ani Abigial nič, čo by sa nedalo zvrátiť a hlavne, že ju nezabije. Ona sama sa nikdy nezamýšľala nad tým, čo sa na tom cintoríne vlastne stalo, medzi ňou a Sophie. Vie len, že z nej bola sklamaná a bola hlavne naštvaná, pretože nedodržala sľub k nej. Raz jej povedala, že Genevieve sa vráti, kam má, keď pomôže covenu, ale znovu ich len oblafla, nikdy by sa to nestalo a oni to vedeli, aj keď sama chcela veriť opaku. Chcela veriť tomu, že jej teta bude mať vieru, bude verná niekomu, s kým je mocou spätá, ale tento človek...Tá žena, ktorú tak nenávidí, spikla sa s Marcelom a práve teraz ju omráčila kameňom, to už nie je jej teta Sophie. Už je to len odpadlá čarodejnica pred svojimi vlastnými predkami, už je nič, aj keď je stále Staršou a vedie coven, nebude to tak už dlho. Teraz sa mohla spoliehať jedine na Benjamina, nech Sophie chce už čokoľvek. Možno jej len zoberie Davininu moc alebo...Alebo im zoberie aj tú ich.*

(Dívá se na kámen, který letí na Monique hlavu a poté jí do hlavy udeří. Vydechne těžce, když Monique spadne zpátky na zem. Rukama se zapře o zem a začne zhluboka oddechovat. Sice jí tohle nějak nevyčerpalo, nepoužívala tolik síly a moc kouzel, šlo to vlastně celkem rychle a dobře. Ale vidět opět Monique a jít proti ní? To pro ní bylo stále nové a psychicky těžké. V její tváři sice neviděla už nic, co by jí připomínalo starou Monique, ale to neznamená, že by to pro ni mělo být lehké. Monique znala už od jejího prvního dne na tomhle světě. Milovala jí, skoro jako by byla její vlastní dcera. Starala se o ní, když její sestra nemohla. A jediný čas, kdy s ní nebyla, bylo když odjela na skoro rok pryč z New Orleans. A teď? Najednou k ní už nepociťovala lásku, ale nenávist. Dřív by si ani nepomyslela, že by jí kdy Monique ublížila, ale teď si musela dávat pozor, aby Monique nevyužila nějaké šance a nezabila jí.
Pomalu se zvedne ze země a přejde k Monique. Klekne si k ní a vlasy jí odrhne z tváře. Dívá se do jejího obličeje, ale nakonec vytáhne dýku a přeřízne šňůru, na kterém visel váček, ve kterém byla Daviny moc. Zandá si ho pak do kapsy u bundy a vstane ze země. Rozhlédne se a až teď si všimne Marcela.) Stojíš tam dlouho?

(Sleduje celé to divadlo. No, divadlo. Ale vlastně ano, pro Sophie to jistě musela být jedna velká tragédie. Pozorovat, jak jdou proti sobě dvě příbuzné, které se dřív měly rády a teď si tady mnohé vyčítaly a z očí jim sršely plameny, vlastně nebylo vůbec uspokojivé. Sám si tohle ze začátku zažíval s Klausem a vlastně si stále nebyl jistý, jestli se to mezi nimi urovnalo, nebo jestli by ho stále nejraději viděl pryč z tohohle města někde daleko. Podívá se na Sophie, když ho osloví) Moc dlouho ne. Ale kdyby Monique zkoušela něco víc, tak jsem tu byl, abych mohl v případě nouze zasáhnout. Nemusel jsem. Říkalas, že s Monique si to vyřídíš sama, tak jsem to respektoval. (Otočí se k Teemu) Polož ji vedle ní. (položí Abi vedle Monique. Marcel se zase podívá na Sophie) A teď chceš dělat přesně co? Davininu moc máme. (podívá se na ni tázavě)

(Kývne hlavou na pochopení. Je ráda, že jí nechal, aby to s Monique vyřídila sama a nijak se do toho nemontoval ani on ani jeho muži.) Jo nemusel si. Kupodivu ani nepoužila Daviny moc, aby odrazila můj útok. (Pokrčí rameny. Tohle byl divný fakt, ale nijak to neřeší. Je ráda, že tohle má za sebou a nebylo to ani nějak těžké, tedy fyzicky. Dívá se, jak Thierry pokládá Abigail vedle Monique. Podívá se na obě dvě a pak opět na Marcela.) Daviny moc máme, ale oni mají pořád svou moc, která není zas tak malá. Dívky ze Sklizně mají po probuzení větší moc, než dříve. (Potřebuje jim jejich moc svázat a nejraději by to udělala už tady na místě, ale neví jestli v domě budou všechny potřebné věci, neví jak dlouho tady Monique a Abigail jsou. Projde kolem Marcela a ostatních upírů a zamíří do domu zadním vchodem. Vejde tam a rozhlédne se kolem. Byl to dost velký nepořádek, takže si není jistá jestli tady vůbec něco najde. Začne procházet po kuchyni a dívá se na police, jestli nezahlédne něco, co by jí mohlo pomoct. V jedné skříňce najde malou misku, na další poličce najde sklenici s kamennou solí a na zemi pak najde rozbitou sklenici s potřebnými bylinkami. No bylo tady toho vlastně dost. Monique a Abigail se vybavili celkem dobře. V šuplíku pak najde jednu bílou svíčku. Všechno pak popadne do rukou a odejde zpátky ven.
Položí si všechny potřebné věci na zem k Monique a a Abigail. Do ruky vezme jen sklenku s kamennou solí a začne jí sypat do kruhu kolem těch dvou. Poté si vezme do ruky svou dýku a misku. Postupně obě dvě řízne do zápěstí a krev nechá stéct do misky. V misce pak smíchá krev s bylinkami, poté jí položí mezi ty dvě. Vezme si do ruky svíčku a pomocí své mysli jí zapálí. Začne odříkávat kouzlo, které sváže jejich moc a ony ji budou moct používat v mnohem menší míře, než jsou zvyklé. Bude to stačit jen na základní kouzla. V polovině odříkávání si namočí prst do krve s bylinami a udělá Monique i Abigail křížek na čelo. Vosk ze svíčky jim pak nakape na dlaně. Konečně pak vystoupí z kruhu a postaví se mimo kruh k jejich nohám. Zavře oči a odříká druhou část kouzla. Sfoukne svíčku a v tu chvíli vzplane krev smíchaná s bylinami v misce. Teď si konečně může být jistá, že ty dvě už nic neprovedou. Sami kouzlo zrušit nemohli a žádná čarodějka z města jim nepomůže.
Spustí ruce kolem těla a upustí svíčku na zem.)

Chápu, asi vím, co chceš dělat. (Kývne hlavou. Jistě chtěla spoutat jejich moc. Omráčení upíři se k nim pomalu ale jistě začali připojovat. Dostali docela na frak. Tyhle dvě vážně nebyly jen tak nějaké pouťové čarodějky. Když přijde Sophie se vším potřebným. Jenom to mlčky sleduje. Ale je vlastně docela zvláštní to sledovat, obzvlášť když čarodějkám po hodně dlouhou dobu zakazoval čarovat. Když byla Sophie hotová, podíval se na ni) Hotovo? Můžeme odtud zmizet?

(Otočí se na Marcela a kývne) Jo můžeme. (Vlastně ráda odtud už vypadne. Ještě si ze země sebere svou dýku a zandá si jí zpátky do pouzdra. Díky bohu je tahle ulice docela prázdná a nepřitáhli ničí pozornost. Naposled se ještě podívá na Monique a rozejde se pryč. Konečně to má za sebou. Konečně může vrátit Davině její moc. A také může bez problémů zítra proběhnout oslava svátku. Do teď vlastně nevěděla, zda ho provede, ale teď, když si byla jistá, že tam nepřijdou Monique a Abigail a nevyvolají tam nějaký chaos, ho provést může.
Podívá se na Marcela.) Davina je u tebe? (Povytáhne tázavě obočí)

Měla by být. Pokud si neřekla, že už ji nebaví, jak je pořád jen v sídle a nevyrazila někam ven. Ale myslím si, že tohle není její styl. Raději se vždycky ptá. Takže jo, nejspíš bude někde v sídle a bude trucovat, že ještě nemá svou moc a přemýšlet nad tím, jak si to vyřídí tady s Monique (kývne hlavou k ní a pak pokyne svým mužům a dají se všichni do pohybu. Nějak je mu jedno, že tam ty dvě leží na zemi) Takže jdeme rovnou ke mně do sídla, ať už to má i Davina za sebou. (vyrazí pryč z ulice směrem k jeho sídlu)

No jestli tam přeci jen nebude, tak se určitě vrátí brzy nebo jí najdu. (Doufá, že Davina bude u Marcela v sídle. Už to chce mít celé za sebou. Je zvědavá hlavně, jak se bude tvářit Davina, až jí oznámí, že získali její moc zpět a během chvíle jí bude vlastnit opět ona.) A já pak budu moct konečně taky zařídit vše na zítřejší událost. Všechno na poslední chvíli zas. (Vydechne. Jo to je celá Sophie, prostě všechno pořádá na poslední chvíli a nemá skoro čas na pořádné přípravy. Celému covenu bude muset zaslat zprávu, schůzi svolat už nestihne, ale nebojí se toho, že by se tahle informace po městě nerozšířila dostatečně rychle. Tyhle zprávy se tady šířili dost rychle.)

Takže se to chystáš slavit? (povytáhne tázavě obočí. Jde rozmáchlým krokem, ruce mu lítají kolem těla) Nebyl jsem si jistý, jestli po tom všem chceš tohle slavit. I když vlastně jsi přežila, tak proč bys nechtěla. A teď ses postarala o Monique a Abigail, což znamená, že jsi vlastně splnila Klausovo ultimátum. Ano, asi to pro tebe bude jeden z těch šťastnějších dnů.

(Podívá se na něj a lehce kývne) Jo chci. (Podívá se opět před sebe, ruce si dá do kapes a sklopí pohled.) Vlastně jsem to ani nechtěla slavit. Ale teď, když je Monique a Abigail mimo, tak se nemusím bát, že by tam vtrhli a něco provedli. A nejde o mě. Jde o coven. Je to náš svátek a tradice, takže jim na téhle oslavě svátku hodně záleží a nechci jim to vzít. (Pokrčí rameny a opět vzhlédne. Podívá se kolem. Moc lidí touhle ulicí neprocházelo a ani se nediví, tahle ulice patřila do těch, které se v téhle době moc neobydlují, proto si jí taky asi Monique a Abigail vybrali.) Šťastný dny si představuji jinak. (Šeptne)

(Dal si dost na čas, než se konečně vrátil domů. Byl velmi potěšen z toho, co se mu dnes povedlo. Jeho plány se začali rýsovat ještě dříve, než vůbec čekal. Jeho sestra teď bude pěkně trpět v blízkosti Kola. Bude se mu snažit pomoct, ale nic nebude fungovat.
Dojde před dům a otevře vrátka na dvůr. Chtěl jít přímo do domu, ale nakonec změnil směr. U domu viděl ležet nějaké dvě osoby, ale takhle z dálky ještě nepoznával, kdo jsou. Když konečně přijde blíž, zjistí, že to je Monique a Abigail. Povytáhne obočí a začne obcházet kolem nich dokola a dívá se, co u nich vše leží. Kolem nich je vytvořený kruh z kamenné soli a mezi nimi leží prázdná miska. Neví, co v ní bylo předtím, takže ani netuší jaké kouzlo na nich, kdo prováděl. Ještě chvíli to všechno zkoumá pohledem, až se nakonec nakloní nad Monique a luskne jí prsty před obličejem, to samé udělá i Abigail. Dívky by se měly každou chvíli probudit a on aspoň zjistí, co se tady stalo.
Přejde ke zdi a opře se o ni, pozoruje ty dvě a čeká, až se proberou a vysvětlí mu to. Vážně se nemohl spolehnout na nikoho. Každej všechno jen zvoral a nechal se skoro zabít, ne-li opravdu zabít. Nebyl sice naštvaný, že je tady takhle našel a bůh ví, co ještě se tady stalo. On měl jen jedinou věc, o kterou rozhodně nechtěl přijít a tu nenajde naprosto nikdo. Bylo by mu dokonce jedno, kdyby tady ty dvě našel mrtvé.)

*Chvíli ještě nijak nereaguje a vypadá to, jako kdyby snad byla mrtvá. Ale potom se ji začnou třepotat víčka a zamručí nespokojeným hlasem. Otevře pomalu oči a zaostřuje. Zřejmě ji zrak dělá chvíli problém a i soustředění, ruka ji vystřelí směrem k hlavě za kterou se chytne a prohmátne se na místě, kde ji praštil Marcel. Vážně to byla pořádná rána, dokonce nedostala jenom jednu. To místo na hlavě ji bolí, vlastně celkově ji třeští hlava. Natočí hlavu do strany a uvidí vlasy, které jí jsou až moc známé. Do obličeje Monique prozatím nevidí skrz hustotu jejích vlasů. Ani Benjamina si zatím nestihla všimnout. Převrátí se na břicho, aby pořádně viděla na svou kamarádku. V jejích očích se zalesknou trochu slzy a pootevře ústa.* Monique! Monique! Probuď se, prosím. *Řekne vyděšeným hlasem, který se ji v určitých tónech třepe. Chytne svou kamarádku za ramena a trochu s ní zatřese. V krku se ji dělá knedlík z toho pocitu, že by její kamarádka na tom mohla být velice špatně a nebo už vůbec není. Rozhodně nechtěla, aby se jí něco stalo protože ona byla přesně to poslední, co jí zbylo a pro ni by udělala mnohé. V hloubi duše se modlí, ať se co nejdřív probere. V tom zmatku si ani nestihne všimnout, že na krku ve váčku už nemá moc Daviny. Nakonec pozvedne hlavu, aby se podívala okolo, zda tam ještě někdo je a zahlédne jeho - Benjamina. * Benjamine? *Řekne trochu nakřáplým hlasem, ale přesto ji zajímá teď jediná osoba - Monique. A proto obrátí svůj zrak zase k ní.*

*Od čierneho obrazu pred jej očami ju náhle niečo začalo ťahať preč. Nechcela síce odísť, páčil sa jej ten pokoj a samota, ale nemohla to zastaviť. Počuje len niečí hlas, ktorý je pre ňu tak známy, až je cudzí. Hučí jej v ušiach a ozýva sa jej všade v hlave. Náhle sa sprudka posadí na tráve a  chvíľu sa len díva neprítomne pred seba.* Som v poriadku, Abigail. *Povie pevným hlasom, teda sa o to aspoň snaží. Na hlave sa jej robí menšia hrča od kameňa, ktorý po nej hodila Sophie a ona si chvíľu nedokáže rozpamätať na nič viac. Bola zmätená a dezorientovaná a v mysli sa jej miešalo plno myšlienok. Mierne prižmúri oči a siahne si rukou ku krku. Sťažka vydýchne a na pár sekúnd privrie oči. Bola samozrejme preč, to bolo to, prečo sem aj s Marcelom prišla. Spojí pery pevne k sebe a pokrúti hlavou. Prítomnosť svojej kamarátky zaznamenala už dávno, to jej hlas ju budil z tmy. Otočí k nej tvár a prvé, čo si všimne je znak, ktorý má znázornený na čele. Prižmúri oči a nepatrne pootvorí ústa. Cíti, ako jej presne tá istá tekutina schne na čele rovnako. Pozrie sa okolo seba a vidí len kruh zo soli a nejakú misku. Sophie ani Marcel neublížili ani jednej z nich, ale za to nie je ublížiť ako ublížiť, všakže. Cíti menšie pálenie na ruke, tak ju vystrie a trochu stiahne rukáv bundy. Na zápästí má drobnú reznú ranu, ktorú jej niekto mohol spôsobiť len nožom alebo dýkou...Musela im niečo urobiť s mocou. Cíti sa omnoho slabšie ako zvyčajne, slabo na dievča zo Sklizne.* Zabijem ju...*Zostra sykne a tlačí čeľusť pevne k sebe. S nenávisťou v očiach zatína zuby, pričom zhlboka vydýchne, aby sa trochu upokojila. Keď si konečne všimne, že tam nie sú samé, tak sa obzrie niekam k domu, z kadiaľ cíti niečí pohľad. Stál tam samozrejme Benjamin, ktorý sa opieral o stenu a ako zvyčajne do nej vkladal svojou prítomnosťou naozaj zlé vibrácie. Zahryzne si do jazyka, aby nepovedala niečo, čo nechce a rozhodne sa, že prejde rovno k veci, aby nestrácala čas. Asi by mu najskôr mala vysvetliť, o čo tu šlo.* Našli nás upíri, spolu s Marcelom. *Ak by tu boli len upíri, tak by to ešte nejako zvládli, ale nie ak im pomáhala aj čarodejnica, ktorá má v sebe silu dvoch a je navyše Staršia.* Za pomoci Sophie Deveraux, ktorá nám musela pravdepodobne spútať moc. *Povie trochu trpko pri pohľade na Abigail a začne sa zdvíhať na nohy. Budú to musieť nejako vyriešiť, ona nezostane skoro bezmocná, teraz potrebuje moc viac než kedykoľvek inokedy, hlavne ak to chce Sophie všetko splatiť aj s úrokmi.*

(Stále se opírá o zeď a sleduje, jak se Abigail pomalu probouzí. Protočí oči, když začne hysterčit. Jo kdyby byla chytrá, přesvědčila by se, že její kamarádka žije, ale ona místo toho začala panikařit, jak předvídatelné. Konečně si ho všimne také. Vydechne) Přestaň vyvádět, brzo se probudí. (Stočí pohled na Monique, která se během chvíle začne také probouzet. Pozorně pozoruje každý její pohyb. Té řezné rány na zápěstí si nevšiml, takže čeká až mu konečně někdo vysvětlí, co se tu stalo. Povytáhne obočí, když Monique konečně začne mluvit.) Člověk si na pár hodin odejde na procházku a stane se tohle. (Vydechne, ale přitom ho to vlastně celkem těší. Tak moc jim všichni hráli do karet a ani si to neuvědomovali.) Výborně, spoutaná moc. To se hodí. (Přimhouří oči a prohlédne si obě dvě. Skousne si ret a nadechne se.) Předpokládám, že tvá tetička bude chtít zítra uspořádat oslavu svátku požehnání, proto se ujistila, aby jste nic neprovedly. No plus pro nás, nebudou nic čekat. A jestli ta oslava opravdu proběhne, tak je to skvělá příležitost se konečně ukázat. (Dneska byl opravdu den plný překvapení, ale těch dobrých překvapení. Uřknutý Kol, upíři a Sophie, který si teď myslí, že jim od těch dvou holek nic nehrozí a nikdo pořád netuší, že Benjamin je naživu. Jestli zítřek vyjde, tak bude naprosto nadšený z toho, jak se vše vyvíjí. Pokyne jim hlavou, aby šly za ním a sám se pak rozejde dovnitř domu. Jde předním vchodem, takže bordelu v kuchyni si nevšimne.) Jinak Monique věděla jsi, že tvá teta byla mrtvá?

*Postaví sa na nohy, odhrnie si vlasy z tváre a pozrie sa na Benjamina.* Mne sa nesťažuj. *Odsekne sucho a začne si oprašovať rukou bundu aj nohavice, keďže dlhší čas ležala vonku na tráve. Ešteže tu nikto veľmi nebýva, takže si ich nemal kto všimnúť. Ešte to by chýbalo, aby museli niekomu niečo vysvetľovať. Otočí k nemu nechápavý pohľad a mierne podvihne obočím. Akoby sa im už len mohlo hodiť, že im Sophie spútala moc? Jej výraz v ten moment svedčí za všetko. Akonáhle však bližšie opíše pochod svojich myšlienok, tak jej to začína byť jasnejšie. Ona spolu s Abigail tam predsa majú dôležité miesto. Sú ďalšie dve dievčatá zo Sklizne a ten sviatok by mal byť dôležitou súčasťou aj pre nich. Nebolo by ani spravodlivé, ak by tam nešli, práve preto sa jej Benjaminov plán každou sekundou páči viac a viac. Navyše ak Ben ich moc znovu odpúta, tak si to so Sophie bude môcť aspoň vyriešiť alebo aspoň nejako ublížiť Davine, ak sa teraz o ňu tak stará, že sem prišla až po jej moc.* A určite to bude veľkolepý príchod. *Mierne sa nad tým pousmeje, pričom sa s neutrálnym výrazom na pár sekúnd pozrie na Abigail, ktorá tiež nevyzerala, žeby jej vadilo ísť tam. Keď im Benjamin naznačí, aby ho nasledovali a vyberie sa do vnútra, tak bez nejakých slov ide aj s Abi rovno za ním. Predkovia ho oživili, poslali sem, aby ho nasledovali, aby im pomohol splniť, čo chcú a ony museli robiť presne to. To však ešte neznamenalo, že mu vo všetkom verili, samé si ešte pamätali, ako to skončilo, keď Sophie oživila na pomoc Genevieve, ktorá zabila Cassie. Z premýšľania ju vytrhne až Benjaminov hlas. Zdvihne k nemu tvár a mierne ohrnie spodnou perou. Po dnešku už ani nemohla zniesť, ak niekto spojil Sophie s jej tetou. Jej teta zomrela už dávno, teraz to bol len jej nepriateľ číslo jeden. Popravde však netušila, ako mohla byť mŕtva, keď pred pár hodinami stála rovno nad ňou a prakticky ju škrtila šnúrkou na krku. Pokrúti nepatrne hlavou, pričom zostane mierne prekvapená.* Predpokladám, že jej oživenie má v prstoch tvoja sestra. *Aj keď presne netušila, ako ju vôbec mohla oživiť. Avšak s toľkou mocou sa dnes dá skoro všetko.* Kto mal to šťastie? *Prakticky sa ho pýtala, kto Sophie zabil, pričom stále kráčala aj s Abigail za ním.*

(Jeho mozek už začal pracovat na velkolepém příchodu, jak ho nazvala Monique. Přesně věděl, jak jejich příchod bude vypadat nebo spíš jeho. Dívky by tam mohly být už dávno před tím a on tam vejde až, když uzná za vhodné. Jistě bude to velkolepý příchod. Musel ještě zařídit několik věcí, ale to počká do zítra, až si bude na sto procent jistý, že se oslava uskuteční. Chtěl si být jistý vším.) Ano bude velkolepý. (Přikývne mírně hlavou. Ale pokud má vše proběhnout podle jeho plánu, ony dvě ho musí poslechnout. Doufá, že nic nezkazí. Nechce, aby se něco pokazilo. Těší se, až uvidí Klausovo a Genevieve výraz. Bude to pro ně obrovské překvapení, až ho uvidí, živého.
Vejde do domu a zamíří hned do obýváku, kde se posadí na pohovku. Pohodlně se usadí a opře. Až poté opět pohlédne na ty dvě, ale většinu pohledu věnuje spíše Monique, protože to ona k němu mluví.) Ano, má sestra jí opět oživila. A to štěstí měla Rebekah Mikaelson. (Ušklíbne se při vyslovení jejího jména. Jak on nenáviděl upíry a Původní ještě více. Ale všichni brzy okusí, čeho je vlastně schopný. Pro všechny vymyslí nějakou pomstu. No ne všem se vlastně bude mstít. Některý udou trpět, jen protože to on chce.) Ale to byla jen taková poznámka, aby jsi byla v obraze. (Mávne nad tím rukou, aby tu pustila Monique z hlavy. Zvedne se z pohovky a přejde k ní. Chytne jí za ruce, zavře oči chvíli se soustředí. V mysli si představuje, jak uvolňuje uzel na provazu a když ho v mysli uvolní, zruší se kouzlo, které spoutalo její moc. To samé pak udělá u Abigail. Normálně by se tím ani nezatěžoval, ať si to vyřeší samy, ale potřeboval, aby byly silné a neměly spoutanou moc. Vrátí se opět na pohovku, na které se usadí.) Na tu oslavu zítra půjdete samy. Nebudete nic podnikat a nebudete dávat najevo, že nemáte spoutanou moc. Nikdo to nepozná, když se budete chovat normálně a nebudete vyvolávat potíže. Já tam přijdu až déle. A pak... (Spojí si ruce a lehce se usměje tím jeho zlomyslným úsměvem.) Nastane chaos. A vy se ke mně připojíte. Konečně každý bude vědět, kdo tady velí. (Olízne si rty a na chvíli se odmlčí. Neměl potřebu se jim svěřovat s jeho plány, které má, ale prozradit jim, co dnes udělal by mohl.) Dnes jsem potkal Kola Mikaelsona a řekněme, že za pár dní nebude vědět, kdo sám je. Uřknul jsem ho. Tudíž bude trpět, jak on, tak má sestra. A to je teprve začátek. (Spokojeně vydechne.)

*Keď prídu do obývačky, zastaví sa niekde medzi stolom a gaučom, pričom si prekríži ruky na hrudi a s neurčitým výrazom na tvári hľadí na Benjamina. Abigail je samozrejme hneď vedľa nej a Monique by sa mohla staviť, žeby ju smrť Sophie teraz tešila rovnako ako ju. Netušila, či by teraz mala v duchu tej Pôvodnej poďakovať za službu, ktorá jej síce nevyšla, ale Sophie niekto konečne aspoň raz dostal, alebo si radšej nemyslieť vôbec nič. Nakoniec sa uchýlila k druhej možnosti, keďže aj keď ju čin Rebekah tešil, toľké opovrhnutie, ktoré voči nej cítila už len pretože bola upír a navyše Pôvodný, sa proste nedalo prekryť ničím. Nahne hlavou mierne do strany a mierne prižmúri oči. Nikdy nemohla ani tušiť, či im Benjamin hovorí všetko, čo by mal, nevedela, čo presne je medzi ním a Gevieve a vlastne v podstate ani čo s ňou zamýšľa. Dúfala, že ju čím skôr zabije, nepáčilo sa jej, že to chce naťahovať, aby trpela, dávalo jej to len viac života a čas na útek alebo nejakú záchranu, keďže v tom ona v posledných mesiacoch vynikala. Ani si nevedela predstaviť, ako vždy mohla mať také šťastie. Musela si proste dávať pozor na každé jeho slovo či dlhší pohľad, pretože nikdy nemôže vedieť, čo sa za ním skrýva. Avšak bola rada, že ho predkovia oživili, teraz mali obrovskú šancu splniť, čo bolo dané a konečne spraviť coven takým, akým by mal byť, a to rozhodne nevyzerá tak, že sa vodca spriada s upírmi proti čarodejniciam a púta ich moc. Oblizne si suché pery a pomaly vydýchne vzduch z pľúc, keď k nej Benjamin pristúpi. Bez nejakého zaváhania či slova nechá, aby jej chytil ruky, pretože vie, čo sa chystá urobiť. Znovu bude mať späť všetku svoju moc a bude môcť prekvapiť jej drahú tetu, ktorú teraz tak neznášala. Pozrie sa na Abigial, keď u nej zopakuje to isté a mierne podvihne kútikom úst. Vlastne sa nič také až na to, že jej zobrali Davininu moc, nestalo. Bolo dobré mať v rukách niečo tak dôležité, hlavne ak patrila niekomu, koho by najradšej videla bez moci celkom. Sleduje Benjamina, ako sa znovu usádza. Počúva jeho slová, ktoré sú jej zo začiatku trochu proti srsti, keďže tam nejde kvôli tomu, aby nič nerobila a tvárila sa slabo. Ale nakoniec to vyznie celkom dobre, aj vzhľadom k tomu, že ak by čokoľvek skúsili, určite by boli pri takej presile hneď zarazené. Takže si asi budú musieť znovu zahrať tú hru na pretvarovanie.* Ako môžeš vedieť, že nás Sophie alebo akákoľvek iná čarodejnica či upír nevyhodia, keď sa tam objavíme. Vieš, že rodina Pôvodných nás s Abigail nemajú veľmi v láske a ja by som vážne nerada svoj život riskovala len kvôli tvojím veľkolepým príchodom, nech to znie už akokoľvek geniálne. *Prenesie sucho. Tá posledná časť sa jej páčila, ale nebola si istá tým, že tam len tak prídu a každý ich tam s čistým svedomím nechá. Niekomu tam prekážať budú určite, teda ak nie všetkým. Keď im povie o tom, ako uriekol Kola, tak len podvihne obočím a mierne prižmúri oči. Je pastvou pre jej uši, keď počuje spojenie - Genevieve bude trpieť - v hocijakej fráze a podobe.* Dúfam, že má niečo spoločné s cestou dostať sa bližšie k zabitiu toho dieťaťa. *Vlastne by sa s tým mohli naraz zabiť všetky problémy. Urieknuť Kola bol dobrý nápad a presne to na ňom obdivovala, ten jeho zvrátený zmysel pre všetko, čo by mu mohlo nejako napomôcť k tomu, čo chce.*