Benjamin´s Old House

Ne, to jsem nevedela. (zakrouti hlavou a sklopi zrak) Nikdy jsi o tom nechtel mluvit. Nikdy jsi mi nedovolil vyptavat se. (znovu se podiva na nej. Sleduje ho pozorne) Pak jsem to uz proste vzdala. I kdyz ve mne ty otazky stale virily. Tehdy jsi nebyl ochoten odpovidat. Zkusila jsem to tedy ted. (nalije si do sklenicky taky whiskey. Pila ji malokdy. Ale ted to potrebovala. Napila se. A odlozila sklenku znovu na stul.) Dobre. Neobvinujes. Co v tom tedy je? (podiva se na nej tazave a kdyz se ji zacina dostavat odpovedi, zbystrila a peclive ho poslouchala.) Bolelo to? Rict mi tohle popravde? Boli to ted spolu takhle mluvit? Pokud ne, proc jsme tohle neudelali uz davno? (zvedne tazave ruku do urovne oci a a mirne nafoukne rty) Hodne jsi me naucil, to je pravda, Bene. Ale stejne tak jsem te mohla ucit ja. Mohli jsme si od sebe vzit neco vzajemne a nevxpadalo by to ted takhle. (oblizne si suche rty a pootevre na chvili usta.) Ty jsi me neodstrcil. Ty jsi me donutil nenavidet te. (povytahne oboci a zase na chvili sklopi zrak, nez k sobe prisune sklenicku a napije se) Jak jsme to skoncili? (povzdychne si a zase se na nej podiva) Tebe vazne bavi delat poskoka predkum? Mas ted dost moci na to, aby ses odpoutal, abys byl svym vlastnim panem. Vim, co si myslis o upirech, ale ani my nejme o moc lepsi nez oni. Bene , to dite nemusi umrit. Nemusis ho zabijet. (nalehave se na nej podiva)

Mohla ti to říct babička. Byla tam také. Ale nejspíš ti toho moc neřekla nebo spíš také nechtěla mluvit o tom dni. (Pokrčí rameny. Baví se o tom, jako by to byla naprosto normální konverzace třeba o jídle nebo o čemkoliv jiném, ale ví, že o tom všem bude pak přemýšlet a nebude moct usnout.) Nechtěl jsem se o tom bavit ani teď, ale smrt mě posilnila. (Vlastně teď přiznal, že to pro něj nebylo zrovna lehké, a proto o rodičích nikdy nemluvil.) Ne, ale kdybych ti to řekl hned, brala by jsi něco z toho, co jsem dělal tak vážně? Chtěla by jsi mě akorát zachránit od toho, čím jsem se stal. Jenže já nechtěl. (Dolije si do sklenky whiskey a vezme ji do ruky, na chvíli se zadívá na zlatavou tekutinu uvnitř, ale pak opět zvedne pohled. Snad poprvé se baví takhle naprosto upřímně o minulosti. Vždy jí říkal pravdu, ale to se bavili o jiných věcech.) Vím přesně, jak by to vypadalo. Byl bych normální čaroděj jako každý jiný, který má velice rád svou sestru a záleží mu na ni. Já bych se nejspíš nespřáhl s Papa Tundem a nezabil by mě Klaus společně s ním, ale ty by ses i přes to kamarádila s Rebekah, která by tě zabila a já bych ti nemohl nijak pomoct. Ztratil bych tě a to by mě zase zlomilo. Takže ne o tohle jsem nikdy nestál a nestojím. (Podívá se na ní s vážným výrazem v obličeji.) Nenávidíš mě, ale ta nenávist tě celou tu dobu poháněla dopředu. (Na další otázku jí neodpovídá. Nemá k tomu co říct.) Nejsem jejich poskok. Jsem jim roven. Oživili mě a dali mi další šanci. Zabitím dítěte jim jen udělám laskavost. Navíc nedělám to jen, protože mi to řekli. Chci to udělat. Takže přestaň mě přesvědčovat o tom, co je správné nebo ne. Máme na tohle naprosto odlišné názory.

Možná. Možná o tom pro ni taky bylo těžké mluvit, ale ať už to bylo jakkoliv a ať už to nám dvěma trvalo tak dlouho, jsem ráda, že nakonec opravdu pořádně vím, co se tehdy stalo. Hlodalo mi to v hlavě hodně dlouho. (Napila se whiskey, co měla ve sklenici a pak si dolila stejně, jako to udělal Benjamin.) Myslím, že smrt nějakým způsobem posilní nebo změní všechny, pokud tedy mají to štěstí, že jsou znovu vzkříšeni. (podepře si dlaní tvář a její rezavé kadeře jí na chvíli spadnou do obličeje, než si je zastrčí za ucho, aby byly v klidu.) Víš, myslím, že bych to brala všechno o mnoho vážněji a že bys se mnou měl lehčí vyjití právě v případě, že bychom se k sobě chovali normálně. Takhle jsem měla potřebu vzdorovat ti a neposlouchat tě, protože jsi mi dělal mnoho nepěkných věcí a protože jsem tady s tebou nebyla šťastná. (zakroutí hlavou a podívá se mu do očí) Výsledkem toho všeho nebylo to, že bych plnila tvoje rozkazy, protože bych sama chtěla, ale bylo to z donucení, pokud jsem je tedy vůbec plnila. (Protože se párkrát stalo, že naprosto ignorovala to, co po ní chtěl.) Měla jsem potřebu vzdorovat ti, protože jsem věděla, že to jde i jinak, ale... (na chvíli se odmlčí a pak hlasitě vydechne) Naší hlavní chybou, a to myslím oboustranně, bylo to, že jsme spolu nedokázali dobře komunikovat. Ano, říkali jsme si pravdu, nelhali jsme si, ale stejně v tom našem jednání nebyla upřímnost, ne taková, jaká by měla být. Tys mě ovládal a já se ti za každou cenu snažila dokázat, že nejsem až tak dobře ovladatelná, nebo že se alespoň budu snažit o to, abys měl svou vládu nade mnou hodně ztíženou. Všechno tohle jsme si mohli ušetřit. A ano, možná jsme mohli vládnout i New Orleans, ale to bychom se k sobě museli chovat jinak. (Samozřejmě neháže vinu jen na Bena, ví, že ona na tom také má svůj díl viny)Říkám si, jestli by bylo kdy možné si k sobě najít cestu jinak. (pokrčí rameny a podívá se kamsi do prázdna.) Z holky, která svého bratra milovala a uznávala ho, se stala holka, která ho nenáviděla a snažila se ho podkopávat. Nejsme zrovna sourozenecký vzor. (ušklíbla se a zase se napila ze sklenky) Ano, nenávist mě hnala kupředu, ale úplně jiným směrem, než bych správně hnána být měla. Hnala mě proti tobě. (slovo tobě zdůrazní a podívá se mu při tom do očí, přičemž se zase na chvíli nahne k němu) Dobře, chceš to udělat, i když mi nejde do hlavy, jak můžeš jen tak zabít nevinné malé miminko. 

Vlastně nevíš pořádně všechno, ale to už jsou jen detaily. Třeba to, že byla už mrtvá tak hodinu, než jsem si toho všiml. Nebo že jsem u ní pak strávil několik hodin, i když jsem věděl, že se nevzbudí. Že jsem se od té noci změnil a na otcovo pohřeb nešel. Místo toho jsem byl doma a učil se kouzla. A že od smrti matky ke mně mluvili předci, i když jsem ze začátku netušil, co to je za hlasy. (Vydechne a prohrábne si vlasy.) Tebe taky posilnila, až do jisté doby. Pak jsi začala být opět ta milá dívka, kterou jsi byla. I když do jisté míry. (Připustila si k sobě až moc lidí a to byl její největší problém, alespoň podle něj. Kdyby to neudělala, tak by byla silnější. A nejspíš by ho dnes dokázala i zabít.) A o tom to právě bylo ne? Že jsi měla sílu mi vzdorovat. Pokusila ses ode mě třikrát utéct, i když v jednom případě jsem tě pustil dobrovolně, jen abych ti mohl dát lekci, kterou jsi zjistila až za pár let. Nedovolila jsi, abych tě zcela změnil. Trestal jsem tě za každý tvůj vzdor, ale ty ses vždy zvedla a zkusila to znova. Nevzdala ses. A o tom je ta vnitřní síla, bohužel mnohokrát tě ovládaly emoce a díky tomu jsem vždy vyhrál i dnes. (Dneska ji ovládl strach. Strach o svou dceru. Jistě si myslela, že jí něco provede a bude se k ní chovat stejně jako k Genevieve.) Žádný vztah není ideální že? Dokonce ani sourozenecký. Rozhodl jsem se, že se k tobě budu chovat, tak jak jsem se choval. A to rozhodnutí bych neměnil. Možná některé věci bych dnes změnil, ale minulost se nedá změnit. Jako se nedokážu změnit ani já. Jsi má sestra a určitě si říkáš, že bych se mohl změnit kvůli tobě, ale ne. I kdybych to udělal, tak stejně budeme stát proti sobě. Neupustím od svého cíle a nikdo mě nezastaví. Tentokrát ne. (Byl si tím naprosto jistý a říkala to i jeho tvář. Měl teď mnohem více síly a více prostředků. Nezastaví se, dokud nesplní to kvůli čemu tady je.) A přiznej si to. Nikdy by jsi dobrovolně nezabíjela upíry. Takže těžko by jsme mohli vládnout New Orleans. (Povytáhne obočí. Najít si cestu k sobě jinak? Raději se k tomu nevyjadřuje.) A bratr, který se tě snažil chránit, i když jsi o tom nevěděla. Jenže pak jsem musel tenhle úkol předat někomu jinému. Jenže ona to všechno zkazila. Neuchránila tě, jak měla. (Samozřejmě mluví o Celeste, ale jestli to dojde Genevieve to neví. Měla zasáhnout už dříve. Sama znala původní dobře, měla čekat, že Rebekah Genevieve jen využívá.) Nevinné je možná teď, ale za pár let bude stejné jako jeho otec. (Nad touhle poznámkou se ušklíbne. Upíři byli ještě v pořádku oproti Klausovi. To on byl největší omyl. Nepřirozená bytost ze všech.)

(Poslouchá ho, když ještě dopovídá to, co se tehdy stalo a jak to celé bylo. Muselo to být pro Bena opravdu těžké.  Co těžké, muselo to být naprosto hrozné. Byl to malý kluk a zažil tak strašné trauma. Na chvíli ji přepadla lítost vůči Benovi. Ne tomu, kterým je teď, ale tomu, kterým býval. Vlastně se díky tomu takhle změnil. Zasáhlo ho to natolik, že už pak nechtěl naprosto nic cítit. Ale nebyla tohle právě taky slabost? Odstřihnout se od svých emocí?) Ano, posilnila a ano, nejsem ta pomstychtivá Genevieve, kterou jsem byla na začátku, protože jsem se rozhodla, že nechci žít v zášti a nenávisti. Rozhodla jsem se opačně než ty. Rozhodla jsem se cítit. Rozhodla jsem se pro tu mnohem těžší cestu, než jsi se rozhodl tenkrát ty. Protože cítit všechno a překonávat překážky s tím, že člověk cítí jak to dobré, tak to zlé, to je teprve výzva, to je síla. Ano, možná jsem podle tebe slabší tím, že jsem tě neporazila. Ale co když je to právě naopak? Co když síla tkví právě v tom, že jsem tě nezabila, protože zabít tě by bylo až moc snadné. Ale nechat tě žít, to je ta správná výzva. (podívá se na něj... ano, proč na to nepřišla dřív? Ona není slabší než Benjamin. Ne, právě naopak, je mnohem, mnohem silnější, protože ona na rozdíl od něj cítí všechno.) Tvoje cíle jsou jen na tobě Benjamine. Ale rozhodně počítej s tím, že to nebudeš mít snadné. Možná jsi mě zbavil moci, možná jsi ze mě udělal kotvu, ale pořád tě znám lépe než ostatní a pořád tu jsou právě ostatní. Možná dosáhneš svého cíle (pokrčí rameny) Možná se ti vše podaří podle tvých představ, ale možná taky ne. Nic není jisté. Nic není ideální, to máš pravdu. (kývne hlavou a dopije whiskey. Dneska už nic pít nebude. Ani si nevšimla, jak už se začalo stmívat. Ten jejich rozhovor trval už dlouho. Ona celý den nejedla, ale jako by snad ani neměla hlad. Nebo ji to alespoň vůbec nezajímalo. Teď momentálně ji zajímal jen její bratr a možná fakt, že na ni zase padá únava, protože se opravdu skoro nevyspala. A nejen včera, ale už hodně dlouho. Měla toho v poslední době tolik a jen se to nabalovalo, ale ona zůstávala stále hrdě stát.) Jo, každý bychom asi stejně měli ty cíle jiné. Vím, že jsi se mě svým vlastním způsobem snažil chránit, ale já to tehdy rozhodně jako ochranu nebrala. Vlastně... nebyla by to pro mě ochrana ani teď. Možná jsi mě chránil před okolím, ale nikdy jsi mě nedokázal ochránit sám před sebou. (rozhodí rukama a pak se zamračí, když řekne, že tu úlohu předal někomu jinému, ale ta osoba selhala. Potom jí to všechno dojde. Celeste, tedy v těle Clary. No jistě, že ji to nenapadlo dřív. Byla Benovi špehem, ale na druhou stranu mu nikdy neřekla o jejím těhotenství. A za to jí mohla být vděčná.) Celeste. Jistě. Bene, (najednou ho osloví a na chvíli se zachmuří, než se na něj zase podívá) Kdyby ses tehdy teoreticky dozvěděl, že jsem těhotná, jak by ses zachoval? (povytáhne tázavě obočí... ke Klausovu dítěti se už nevrací. Nemá to cenu.)

(Dojede do ulice, kde bydlel Benjamin, ale zaparkuje o něco dál. Johnovo auto je dost hlučné aa ona na sebe nechce upozorňovat, alespoň ne teď. Vystoupí z auta a poamlým krokem se vydá k Benjaminovo domu. Nespěchá nikam, protože by to nemělo cenu. Jednala by akorát unáhleně, ale ona si teď potřebovala zachovat chladnou hlavu, což šlo hodně špatně, ale aspoň trochu to zvládala. Stále neví, co bude dělat, až tam vlastně dorazí. Vejde prostě do domu a zaútočí na něj? Nejspíš by skončila mrtvá. Určitě by ho neporazila, ale aspoň by dokázala odlákat jeho pozornost, aby mohla Genevieve odejít. Přemýšlí, co se nejspíš děje v tom domě a jestli tam je i Monique. Monique neměla ráda Genevieve a je si jistá, že by jí v tomhle nijak nepomohla. Taky se jí honilo hlavou, že mohla někomu zavolat o pomoc, ale komu? Upír by tady byl naprosto zbytečný. Potřebovala čarodějku. Mohla požádat Kaleba, ale neměla na něj číslo a navíc byl určitě ještě hodně nezkušený. Alisea by připadala v úvahu, kdyby nebyla těhotná. Nejspíš by nechtěla riskovat, kdyby mohla přijít o dítě a to v tomhle případě bylo dost možné. Musí to prostě nějak zvládnout sama.
Dojde skoro až k brance, který vede na Benjaminovo pozemek, ale jakmile se ji pokusí otevřít, odhodí jí to na druhou stranu přes silnici. Naštěstí se při pádu nebouchla do hlavy, ale rozhodně jí boleli teď záda a měla sedřené ruce i nohy.) Bezva. (Povzdechne si a zůstává na zemi. Měla pocit, že má dokonce zlomenou nohu, ale nejspíš jen přeháněla a bude to naražené. Posadí se a kouká na ten dům. Ochranné kouzlo, které jí brání od vstupu na celý pozemek. Teď nemusela přemýšlet, co udělá. Prostě musí zrušit to kouzlo, jinak nebude moct vůbec nic. Sedne si do tureckého sedu, zhluboka nadechne a do jedné ruky si vezme kompas a do druhé brož. Pak už se jen soustředí na zrušení ochranného kouzla. Sedí tam takhle už pěkně dlouho, ale sama neví, jak přesně dlouho. Stále se soustředí na zrušení ochranného kouzla.)

(Poslouchá Genevieve a má pravdu a on to ví. Síla se skrývá v mnoha věcech a pro ni to byly zrovna emoce, které se rozhodla přijímat. Jak ty zlé, tak ty hezké. Jenže on nechtěl cítit ani jedny, i když v některých momentech opravdu něco cítil. Ale nechtěl cítit hlavně ty dobré, protože ty ho oslabovali nejvíce. Kdyby se choval k Genevieve tenkrát jako milující bratr, dopadlo by vše naprosto jinak, ale pro něj špatně. Proto v životě toužil jen po moci. Byla to jeho jistota.) Každý máme něco z čeho čerpáme sílu. Pro tebe jsou to emoce. Pro mě je to má ctižádost. To emoce by mě oslabovali. Kdyby jsi byla u smrti matky ty a pak ses koukala na otce, z kterého by ti bylo špatně a který se nakonec uchlastal, dokázala by jsi to vše přijmout? Možná ano a možná ne, ale nikdy by jsi už nebyla stejná jako dříve. Nechat mě žít? Jo to pro tebe je rozhodně výzva, ale chceš mě zabít a pokud dojde k tomu nejhoršímu, že zabiju to dítě nebo to budu akorát chtít provést, nebudeš váhat a uděláš to. Akorát sis oddálila nevyhnutelné. (Moc dobře si pamatuje ty její pokusy ho zabít. Jednou mu nechala v posteli svou athame a utekla. Po druhé ho už bodla, ale Oliver se u něj objevil rychle a navíc by se musela trefit do srdce, aby se jí to povedlo na sto procent. Dokázal by se vyléčit aspoň trochu sám.) Znáš mě hodně dobře, ale netušíš jaký bude můj další krok a co vlastně ještě chci udělat. Nebo to možná víš, ale nevíš kdy a jakým způsobem to udělám. A ostatní? Nejsou pro mě hrozba. Neporazí mě. (Zavrtí hlavou a napije se ze sklenky. Genevieve dokázala ohledně něj odhadnout hodně, ale ne vše. Podrobnosti ne. A teď? Měl dokonalé plány, dokonalé prostředky, spojence. A Genevieve nemůže vědět ani o polovině věcí. A rozhodně se jí nehodlá s tímhle svěřovat. Tentokrát se dopředu nic nedozví jako to bylo dříve.) Ne, máš pravdu. Před sebou samým jsem tě nedokázal ochránit. (Zvedne se ze židle a přejde k lince se sklenkou v ruce. Dopije zbytek a sklenku odloží do dřezu. Zamyslí se nad její otázkou. Co by dělal, kdyby se dozvěděl, že je těhotná? Absolutně neví.) Nepustil bych tě z domu. Ale další své kroky nedokážu předvídat. A v té době už vůbec ne. (V té době byl hodně ovládaný svou mocí a občas udělal věci, kterých pak.... Ne, nelitoval jich, ale byl si jistý, že by výsledek mohl zajisti jiným způsobem. Otočí se k ní a opře se o linku. Chvíli se na ni jen dívá, ale najednou ucítí v domě jistou změnu.) Měla by si jít. Někdo si pro tebe přišel a nechceš, aby ten dotyčný šel na sebevražednou misi, že? (Povytáhne obočí.)

(Zamysli se nad tim, jak by reagovala, kdyby zazila to, ze jeji rodice zemreli. Tedy ona to zazila, ale nepamatovala si to. Kdyz tak o tom premyslela, ve svem zivote prisla o hodne lidi, na kterych ji zalezelo. Predevsim o babicku, ktera pro ni byla jako rodic. Tehdy pkakala a byla smutna, chtela truchlit, ale vedela, ze se z toho dostane a chtela se z toho dostat. Benjamin to vlastne vzdal. Vybral si tu nejjednodussi cestu. Zahodit vsechno.) Dostala bych se pres to. Trvalo by to, ale ano. Ty sis vybral cestu, na ktere nemusis resit nic. Vybral sis jistotu. Neberu ti to. Vyhovuje ti to tak. Ja si vybrala cestu, kde musim resit vse a riskuji. Mohla bych to udelat stejne jako ty, ale nechci. (zakrouti hlavou a opre si lokty o stul) Ano, zrejme jsem oddalila nevyhnutelne, ale kdyz te nezabiju ja, udela to stejne nekdo jiny. (pokrci rameny) Podcenovat nepritele se nevyplaci. Tohle samozrejme plati pro obe strany. (on nikdy nepocital s tim, ze by mohl byt porazen a pak byl vyveden z omylu. Ted se dopousti stejne chyby, i kdyz si je jista, ze ma bravurne vymyslene plany. Na jeho poznamku o ochrane pred sebou samym jen kyvne hlavou. A kdyz se zmini o tom, ze by ji drzel v dome, ale dal nevi, jen mlci. Vlastne nevi, co by mu na to mela rict a ve vysledku je to uz vlastne jedno. Tenkrat se rozhodla tak, jak se rozhodla, nemenila by to. Jakmile se zmini, ze si pro ni nekdo prisel, zamraci se a podiva se na nej. Podle jeho slov ji propoustel. Nechtela, aby vznikaly problemy. Tak proste jen kyvla.) Hadam, ze se stejne nevidime naposledy. (pak se otocila a vysla z domu. Uvidela Sophie, ktera se pokousela prolomit barieru. Prisla k ni a jako by se nechumelilo, tak na ni promluvila.) Pojd, jdeme pryc.

(Už jen mlčí a dívá se na Genevieve. Poslouchá jí. Možná by překonal matčinu smrt, jak by jí překonala Genevieve, alespoň podle jejích slov, ale nechtěl to. Upnul se raději k magii, aby na to nemusel myslet. Svým způsobem to vlastně překonal, ale tak, že na to nemyslel a odepřel si cítit cokoliv. Také věděl, že se ho každý pokusí zabít a možná se to někomu povede, ale nejdřív dokončí svůj cíl a pak s klidem přijme smrt. Stejně se mu tahle doba nelíbila a vlastně ani nechtěl vládnout New Orleans. Chtěl se jen pomstít a zabít to dítě. To bylo vše. Dívá se na Genevieve, jak odchází pryč a pak odejde do ložnice. Lehne si na postel, kouká do stropu a přemýšlí.)

(když jí to Ben konečně zvedl, za což byla opravdu ráda. Nakonec si asi ten telefon přeci jen nechal zprovoznit, začala do telefonu něco blekotat, než se konečně alespoň trochu uklidnila, aby mohla mluvit co nejzřetelněji a tak, aby Ben rozumněl, co se děje a co má dělat on.) Benjamine, tady Genevieve. Vím, nidko jiný asi tohle číslo nemá, ale je tu jeden problém, který mě teď zasáhl a myslím, tedy doufám, že tě to bude zajímat. Klaus má naši dceru, unesl ji a já se bojím toho, co s ní zamýšlí. Nevolala bych, kdybych neměla zbytí, ty to víš. Já nemůžu naši dceru chránit tak, jak bych si sama přála. Nemám magii. Ale ty ano. Bene, prosím tě, žádám tě o to, abys Kate za pomocí lokačního kouzla vyhledal a... prosím tě, spěchej, zachraň ji. (Zní v tom telefonu opravdu naléhavě a taky to říká docela rychle, ale snad z toho bylo poznat, co se děje. Ona sama si v zátoce vezme svou dnes již velice oblíbenou zbraň. Brokovnici, kterou nabije dřevěnými kulkami a vyrazí do Abattoiru. Neví, jestli tam bude Kate, neví, jestli tam bude někdo, komu by teď nejraději ustřelila hlavu, a to Klaus, ale musela to zkusit. Ona sama to taky nenechá jen tak.)

(Od doby, co byl v zátoce za Genevieve se moc venku neukazoval. Chodil na procházky jako obvykle, ale nijak zvlášť na sebe nepoutal pozornost. Raději byl doma a dokola si procházel své plány. Brzy nastane čas na jejich uskutečnění a on konečně zvítězí.
Dneska šel jako obvykle na ranní procházku a jakmile se vrátil domů, uslyšel zvonění pevné linky, kterou si nechal zprovoznit, i když vůbec neví k čemu. Nejspíš to bylo jen ze sentimentálních důvodů, aby byl dům přesně stejný jako před sto lety. Netuší, kdo mu může volat. Tohle číslo neznal nikdo, ale třeba si ho zjistil. Tady v New Orleans je možné všechno. Přejde do obýváku a zvedne sluchátko. Hned se v něm ozve Genevieve, nic neříká a jen poslouchá. Nejdříve absolutně nechápe o čem Genevieve mluví, ale jakmile řekne, že Klaus má jejich dceru, naroste v něm neuvěřitelný vztek a vzrůstá každým Geniným slovem. Hluboce oddechuje, jako by se chtěl uklidnit, ale nechce. Potřebuje ten vztek. Na jeho krev nebude nikdo sahat. Nikdo nebude ubližovat jeho dceři. Genina žádost o záchranu Kate je naprosto směšná. Nebylo to totiž vůbec zapotřebí. Je jasné, že jí najde a zachrání. Je to jeho dcera a i když jí skoro nezná a ona k němu má jistě stejný vztah jako Genevieve, má jí rád. Jak by taky nemohl mít rád vlastní dceru? Zavěsí, jakmile Genevieve domluví a pustí se do lokačního kouzla. Když najde, kde je Kate zamíří tam. Cítí vztek v každičké části jeho těla. Posiluje ho to. Nedokáže ovládat své emoce a nechává svou moc utrženou ze řetězů. Nad jeho hlavou se obloha zatáhne a zčerná, hřmí a sem tam nějaký blesk zasáhne okolní strom nebo elektrické vedení. Jde celkem rychlým krokem, ale i tak mu to nějakou chvíli trvá, než dorazí na místo, kde je Kate.)

(Nepřekvapilo ho, že Kate myslela i na možnost, že by nepřišel. Přeci jen zatím o něm slyšela jen to nejhorší, neznala ho pořádně jako Genevieve. Ta věděla, že by Kate nenechal na pospas upírům a smrti. Možná to byl hajzl a ubližoval své sestře, ale nikdy by nenechal svou rodinu v nebezpečí.) Možná jsem hajzl, ale nedovolil bych nikdy, aby někdo ublížil mé rodině. Ať už jsem jaký jsem, na rodině mi záleží. (Svraští obočí a přemýšlí, jak se o tom tedy dozvěděla Genevieve. Že by jí to Klaus řekl? Chtěl snad, aby Kate umřela před jejich očima? Celé mu to nedává smysl, ale nijak podrobně to neřeší. Záleží jen na tom, že Kate byla živá a zdravá.) Volala mi Genevieve. Pak už bylo lehké tě najít podle lokačního kouzla. Jak se to dozvěděla ona, nevím. (Pokrčí rameny.) Můžeš si koupit nový ne? Klidně ti na něj dám peníze, jestli chceš, ale zpátky bych se být tebou rozhodně nevracel. Každou chvíli by se tam mohl objevit jiný upír. (Upozorní jí. Přeci jenom to bylo Marcelovo území a pochybuje, že on tam nechá ty mrtvé upíry hnít.
Celou cestu pak k němu domu mlčí. Neví, co by měl říkat. Stále si zvyká na to, že Kate je jeho dcera. Neví, jak se má v její přítomnosti chovat a rozhodně neví, co by měl v tuto chvíli říct. Nejspíš by se jí mohl zeptat, jestli je v pořádku. Po fyzické stránce byla díky upíří krvi, ale po psychické nemusela. Přeci jenom jí chtěl někdo zabít, unesl ji a pak se dívala na Benjamina, jak mučí jednoho z upírů. I když by si rozhodně zasloužil větší utrpení a nebýt Kate, tak tam stále je a vylévá si na něm vztek. Po nějaké chvíli konečně dojdou k němu. Uvnitř zamíří rovnou do kuchyně a naznačí Kate, aby si sedla.) Dáš si čaj nebo něco jiného? (Povytáhne obočí)

(Celou cestu k Benově domu se dívala, jestli je někde na ulici neuvidí. Pár aut na ni i troubilo, protože někdy jela opravdu pomalu, ale to ji nezajímalo. Ji teď zajímalo akorát to, jak je na tom její dcera a kde je. Předpokládala, že ji Ben vezme k sobě, proto se také vydala právě k jeho domu. Doufala, že její domněnka bude správná. Přemýšlela i nad tím, co slíbila Klausovi, že bude mlčet. Mohla by to teď Benovi vše vyklopit, ale potíž byla v tom, že nechtěla, aby vyhrál. I když za svůj pobyt tady v NO udělal pár věcí, které ji možná přiměly nenávidět ho méně, stejně se nezmění to, co k němu primárně cítí. A také nesouhlasí s jeho cíli. Ano, byla by schopná ho tolerovat, kdyby jeho cíle nebyly, jaké jsou. Takhle to ale nešlo. Konečně dorazila k Benově domu. Zaparkovala na ulici před domem, protože Ben neměl žádnou příjezdovou cestu. Vystoupila z auta a doufala, že tam budou a že je Kate v pořádku. I když si je jistá, že po fyzické stránce už jistě bude, ale psychická stránka jistě utrpěla víc. Vždyť ona sama se z toho ještě nevzpamatovala, i když se od Klause dozvěděla, co se dozvěděla. Neměl na tohle právo, neměl právo si takhle zahrávat s jeho dcerou. Bude si muset dávat větší pozor a tohle ji jen utvrdilo v tom, že se musí a chce vrátit do města. Přišla až ke vhcodovým dveřím, vzala do ruky klepadlo a uštědřila dveřím několik hlasitých ran. Pak čekala, jestli se něco bude dít. Byla nervózní a nesvá. Přešlapovala z místa na místo a kousala se do rtu.)

Možná mě jednoho dne budeš znát stejně dobře jako Genevieve. Pak budeš vědět, co ode mne očekávat a co ne. (Pohlédne dne na ni trochu udiveně, když se ho zeptá na mobil. Vypadal snad na to, že on vlastní nějaké moderní přístroje? Vyrostl a žil v jiném století, a jen protože teď žije v tomhle století neznamená, že se tak bude taky chovat. Věděl sice co je mobilní telefon, ale neměl potřebu si ho pořizovat. Dával přednost raději psaným vzkazům nebo osobním schůzkám.) Ne, mobil nevlastním. Ale pokud si pamatuješ její číslo, tak jí můžeš zavolat z pevné linky. Nebo jí poslat vzkaz. (Jeho rozhodně nenapadlo dát vědět Genevieve. Chtěl spíš zjistit, kde je.
Postaví vodu na kafe a připraví do dvou hrnků kávu. Poté ji zaleje horkou vodou a oba šálky položí na stůl. Doprostřed stolu pak dá cukřenku a smetanu, kdyby náhodou Kate chtěla. On sám dával přednost černé kávě bez cukru. Člověk si pak mohl vychutnat pořádně její chuť. Posadí se naproti Kate.) Jak se cítíš? (Pohlédne na ni tázavě, ale pak uslyší klepání. Otočí hlavu k východu z kuchyně a svraští obočí. Trvá mu jen krátkou chvilku zjistit, kdo před těmi dveřmi stojí.) Tak jí nebudeme muset dávat vědět. Genevieve je tady. (Zvedne se od stolu a dojde k vchodovým dveřím. Otevře je a bez nějakých zbytečných slov od nich kousek odstoupí a naznačí rukou Genevieve, aby šla do kuchyně. Když je Genevieve uvnitř domu, zavře dveře a zamíří zpátky do kuchyně.)

(Jakmile se otevřeli dveře, trochu se jí ulevilo, protože to znamenalo, že Ben se už vrátil. A doufala, že i s Kate. Vlastně to věděla. Benjamin by ji nechtěl jen tak pustit, když ví, že byla v takovémhle ohrožení. Mlčky vešla dovnitř a zamířila si to rovnou do kuchyně. Nepotřebovala se s Benem zdravit, nebo si s ním na přivítanou něco říkat. Takoví nebyl ani jeden. Jak tak šla chodbou, tak se její obavy znovu stupňovali. Vlastně je teď v pasti mezi Klausem a Benjaminem. Jak by asi mohla rozumně Benjaminovi vysvětlit, že i když Klaus ohrozil jeho dceru, zůstává na jeho straně? Že bude stále bojovat proti Benovi? Ne, ona vlastně teď ani tak není s Klausem jako spíš s Hayley. Po téhle stránce mateřství si s ní rozuměla. Ale když konečně přišla do kuchyně, tyhle obavy zase hodila za hlavu, protože konečně viděla Kate, živou a zdravou a spadl jí další kámen ze srdce. Konečně opravdu ví, že je v pořádku. Že jí nic není. Ať by to bylo jakkoliv, Ben prostě Kate zachránil. I když to tak Klaus chtěl, stejně to Benovi ty zásluhy nemůže nikdy vzít. Zachránil svou dceru. Jakmile ji oslovila a vrhla se jí kolem krku, tak se jí do očí nahrnuly další slzy, i když už si v duchu říkala, že těch slz bylo už dost, tohle nemohla zadržet. Nechala jich pár stéct po svých tvářích, než svůj pláč zastavila.) Kate, holčičko, jsem tak ráda, že tě vidím živou a zdravou. (Pak jen silně semkne víčka k sobě a chvíli ji prostě jen drží v pevném objetí. Potom oči otevře a naskytne se jí pohled na Benjamina. Podívá se na něj a rty naznačí slovo "Děkuji." Ať už to bylo hrané z Klausovy strany nebo ne, Ben do toho šel naplno, šel zachránit jejich dceru a tohle slovíčko si teď prostě zaslouží. Pak se od Kate odlepí, vezme její hlavu do dlaní a ještě se na ni chvíli jen dívá, jako by si chtěla vrýt do paměti její obličej.) Kam tě zavlekli? Kdo tam byl s tebou? A jsi opravdu v pořádku? (najednou ji zahrnula otázkami.)

(Poslouchá Kateinu odpověď na jeho otázku. Ocitnout se blízko smrti nikdy není zrovna procházka růžovým sadem. A i když už byla Kate v bezpečí, jistě bude nějakou dobu ještě otřesená z téhle zkušenosti. Člověka takové zkušenosti posilňovali to ano, ale poprvé je všechno těžké. On si už ani nevzpomíná, kdy měl takovou zkušenost poprvé. Tyhle vzpomínky měl zamlžené. Ani si nevzpomíná, jak se poté cítil. Nic jí neřekne, protože za prvé odešel ke dveřím a za druhé, ani neví co říct. Mohl ji chlácholit řečmi, že by stejně neumřela, jak jí řekl už před nějakou chvílí. Nebo snad, že by nikdy nepřišel pozdě. Tak či tak by si stejně musela projít těžkou chvílí. A umřít, i když jen na chvílí není taky zrovna nic hezkého. Vrátí se z předsíně do kuchyně a přejde ke kuchyňské lince, aby udělal kávu i pro Genevieve. Mezitím, co se vaří voda, se opře o kuchyňskou linku a pozoruje ty dvě, jak se objímají. Na její tiché "děkuji" jen kývne hlavou. Poté nalije vodu do hrnku s kávou a postaví taktéž na stůl.) Do Marcelovo zahrady, kde věznil své upíry do nějaké doby. Elijah a pár teď už mrtvých upírů. (Elijahovo jméno poví s jistým odporem. Odpoví za Kate na Geninu otázku, ale na poslední jí samozřejmě už odpovědět nemůže. To už jím musí odpovědět Kate. Marcelovu zahradu samozřejmě znal. Přeci jenom byl nějakou dobu mrtvý a všechno dění pozoroval, ale také jí znal díky Tundemu, který tam zabil všechny upíry a získal tak potřebnou moc do své dýky, kterou má teď on ukrytou na půdě.)

(Podívala se na Benjamina, když začal mluvit. Musela povytáhnout obočí. Takže Elijah se snížil k takovému činu? To by od něj nečekala. Na druhou stranu vždycky nějak tak dělal to, co po něm Klaus chtěl, protože se vždycky nějak snažil držet jejich rodinu pohromadě, ale kdyby ho v tu chvíli viděla, i když by už věděla, že to všechno byla jen hra, plivla by mu do tváře s učiněnou radostí. Takhle se bude muset spokojit jen s naštváním ve svém nitru.) Takže Elijah... (kousne se do rtu a pokývne hlavou. Pak se zase podívá na Kate, protože ta se vyjídřila ke svému stavu. Pousmála se, když od ní uslyšela, že je v pořádku.) To je dobře. (hlesla a pak se jí úsměv rozšířil, když řekla, že přišla o mobil. Ano, to byla jistě asi jedna z největších tragédií moderní doby. Přijít o mobil.) Klidně ti koupím nový, s tím si nedělej starost. (Nabídne mu stejnou alternativu jako už před ní Benjamin. Když se trochu uklidnila, tak si šla sednout ke kávě. Kofein opravdu potřebuje, protože byla dost vyčerpaná tím hysterickým záchvatem u Klause. Napila se, nesladila ani si tam nedala smetanu. Dneska potřebovala silnou černou kávu.) Já jsem byla v Abattoiru. (Tohle patřilo spíš Benovi) Ale Kate tam nebyla. Čekal tam na mě akorát Klaus. Kdybych měla magii, rozhodně by dopadl hůře, ale i tak to odneslo alespoň jeho rameno, kde se mu roztříštil dřevěný náboj z mojí oblíbené brokovnice. (ušklíbne se)

(Už podruhé za dnešek slyší, že Kate přišla o mobil. Lidi téhle doby byli vážně moc upnutí k jejich moderním přístrojům. Zajímalo by ho, jak by si poradili v jeho době, kde existovali jen pevné linky a lidé se spíše spoléhali na dopisy a poslíčky. Kývne směrem k Genevieve.) Ano, Elijah. (Svoje pocity, které měl z Elijaha na poslední chvíli si nechává pro sebe. Nechtěl to teď řešit a už vůbec to nechtěl řešit s Genevieve. Sice to byla jeho sestra a matka Kate, ale stále stála na jiné straně. Pochybuje, že po tomhle by se přidala k němu. Jak jí znal, tak jí nešlo o Klause, ale čistě jen o to dítě, které on chtěl zabít. A tak či tak bude proti jeho smrti. Benjamin a Genevieve jsou protivníci, ale dokáží se snášet a spolupracovat, když je třeba. A on jí i tak chrání jako naposled, když jí zachránil před smrtí od Francescy. Sedne si také ke stolu a podívá se na Genevieve. Upije trochu kávy mezitím, co ona mluví.) Myslel jsem si to. Zase brokovnice. Nechápu, proč jí stále používáš, když ani posledně ti nezachránila život. (Zavrtí hlavou a vzpomene si, jak to vypadalo u ní v bytě posledně. Jedny dveře byli prostřelné brokovnicí, a proto usoudil, že jí měla i posledně. Svraští pak obočí, když si uvědomí, že Klaus čekal na Genevieve. Takže to musela vědět od něj, že Kate byla unesena a chtěli jí zabít. Ale i tak mu nedává smysl, proč jí to Klaus dal vědět, proč na ní čekal v Abattoiru. Celé tohle mu přišlo nějak divné, ale třeba se Klaus chtěl jen pochlubit svými činy a pak jen zadržoval Genevieve, aby nešla pro další pomoc a pak za Kate.)

(Cítí se trochu divně, protože si je istá, že jí tu může být vyčítáno, jaké má vztahy s Původními a že se jí to takto vymstilo. Ona zná pravdu, ví, že to všechno byla hra, ale stejně se jí to nelíbilo. To, co se Klaus s Elijahem rozhodli udělat, to bylo nepřijatelné a pro ni čistě nepřípustné. Nenáviděla je za to oba, protože ona se jejich rodině snažila pomáhat a oni vymyslí tohle. Bylo jí jedno, že Kate je dcera Bena. Kate je především taky dcera její. Ona ji porodila. Když se zmíní Kate o tom, že už chápe, proč někteří nemají rádi upíry, nemůže se jí divit, že to říká a nemohla by se jí divit ani, kdyby na sama teď zastávala tento názor. Jen doufalo, že ji to nepřiblíží na stranu Benjamina. Nechtěla by, aby se do toho zamotala až tak, že půjde s Benem proti Původním a bude chtít zabít Hayley i s dítětem. Ale mlčela. Tak nějak si myslela, že tady teď nikdo nestojí o její názory na upíry. A kdyby je teď začala obhajovat, mohla by to jen a jen zhoršit. Když Kate vypráví o tom, jaký to byl pocit, sevře dlaň v pěst. Kdyby v ní něco měla, rozhodně by to rozdrtila. Jestli Elijaha někdy teď potká, řekne mu svoje, i když nebylo v plánu Kate vůbec zabít, stejně ji ohrozil a byl to pro ni šok.) Klaus se chlubil. (podívá se na Kate a pak zase zabodne pohled do hrnku s kávou a napije se.) Chtěl být prostě teatrální. (řekne s odporem. Tohle ani tak moc předtírat nemusela. Opravdu k němu teď cítila odpor, co se týče Kate. Zároveň tím ale maskovala to, že to všechno bylo Klausem naplánované a přesně to vyšlo podle jeho představ. Pak se s pošklebkem otočí na Benjamina.) A co má používat na obranu? Svůj úsměv a mrkání víčky? (řekne ironicky a zakroutí hlavou) Nemám jiné prostředky pro to, jak se bránit, tak nech mou brokovnici na pokoji. (řekne naštvaně, protože je to jeho chyba, že se ona nemůže pořádně bránit. Pak se znovu otočí na Kate. Chvíli přemýšlela, co ji na její otázku odpovědět.) To samé jako dneska. Střílela jsem. (Ale víc k tomu neřekne. Možná, že Ben se bude chlubit, jak byla neschopná se ubránit několika vlkodlakům s prsteny a on ji zachránil jako princ na bílém koni.)

(Podívá se na Kate, když se zmíní o upírech. Nemůže říct, že by ho netěšilo, že Kate teď určitě nebude mít upíry zrovna v lásce po téhle zkušenosti, ale také jí nebude nutit své názory. Už jednou to zkoušel u Genevieve a nevyšlo to. Nebude to už vůbec dělat u Kate. Své dceři nechá, aby si na vše udělala svůj obrázek. Zatne pak pěst, když se Kate ještě více rozpovídá. Samozřejmě byl stále naštvaný, ale neřekl k tomu ani slovo. Co by měl říct? "To jsou prostě upíři?" Jenže takhle klidně při zabíjení se nechovali jen upíři, ale i čarodějky, on sám se tak choval. S klidným svědomím chce zabít přeci dítě, které se ještě nenarodilo. Nepřipouští si, že by dělal chybu. Dělá správně a ví to, ale nemůže na Kateina slova nic říct. Povolí pěst a raději obouma rukama sevře hrnek a napije se z něj. Pohledem se přesune na Genevieve a čeká odpověď na otázku, kterou ji položila Kate. Povytáhne obočí. Tohle si myslel. Klaus se chtěl pochlubit.) Čekal jsem spíše, že s Kate bude Klaus. Pochybuji, že by si chtěl nechat ujít můj výraz, kdyby jí zabil před mýma očima. Tak proč čekal na tebe? (Nakloní hlavu na stranu. Byl ve všech směrech podezíravý a ohledně Klause obzvlášť. Prostě mu to vše nezapadalo přesně dohromady, aby to dávalo pořádný smysl.) Možná by se ti hodilo těch prostředků více. A možná si občas zajít na střelnici. (Pokrčí rameny, ale dál se k tomu nijak nevyjadřuje. Nechá Genevieve, aby odpověděla Kate a on sám k tomu nic nedodává. Nemusí Kate stresovat ještě více tím, co se stalo nebo se málem stalo její matce.)