Benjamin´s Old House

(Kate už neodpoví. Ví přesně, co se tam stalo, protože v té době ještě způsoboval Genevieve noční můry a díky tomu zjistil všechno, co se stalo. Tedy přesně všechno, co viděla Genevieve a co pak slyšela. Svůj pohled teď otočí na Genevieve úplně a poslouchá jí, jak se bezdůvodně rozčiluje a obhajuje upíry. S tímhle rozhodně nesouhlasil. On bral upíry jako monstra a omyl přírody. Jakmile Genevieve domluví, ještě chvíli vyčkává a pomalu jí. Po třech soustech konečně začne mluvit.) Nevím, proč se tady rozčiluješ Genevieve. Vůbec jsem tady Kate nechtěl říkat nic o upírech. U tebe to také nezabralo a jsem si jistý, že ona si dokáže udělat svůj vlastní názor. Jsem jsem tady naši dceru upozorňoval, že v baru a zvláště u Rousseau's to je někdy nebezpečné. Sama přeci víš, co se tam všechno stalo ne? Většinou jsi u toho byla. Nejvíc se mi líbilo, když jsi střílela na ty upíry brokovnicí. (Slabě se pousměje a opět se pustí do jídla.)

(On věděl, že jeho ledový klid ji vždy rozčiloval a věděl, že ji dokáže vytočit tím, že se chová a mluví naprosto lhostejně, jako by on nic nedělal, on nic nezpůsobil. Fajn, budou spolu hrát tuhle hru. Už nevyletí z kůže, nedopřeje mu tu radost, aby ji viděl, jak tady vyjíždí a nervuje se. Ne. Možná jí sebral moc, možná jí udělal kotvou, ale na dno ji nedostane, to tedy ne. Nenechá se od něj zničit úplně. I když pociťuje, že už teď jí magie chybí. Hodně chybí. Proudění té energie bylo k nezaplacení a ona teď necítila nic z toho.) Samozřejmě, dokáže si ho udělat sama. Nebudeme jí do toho mluvit ani jeden. (navrhla kompromis a pak se musela pobaveně usmát, když se zmínil o té brokovnici) Ano, to je i můj oblíbený moment. (koutek jí vystřelil nahoru, chvíli se na Bena dívala, ale pak se jen obrátila k vínu a dopila sklenici. Zanedlouho dojedla i svou porci večeře.)

Konečně se opět v něčem shodneme. (Byli to opravdu výjimky, když se na něčem shodli a právě teď to udělali. I když stále neví, co by měl přesně dělat. Měl by se o Kate snad zajímat nebo snad dělat, že není jeho dcera? Když se to tak vezme, tak byla naprosto cizí člověk. Neměl k ní žádný vztah, i když cítil, že by se snad starat měl. Z tohohle mu nejspíš praskne hlava. Neví, co má dělat. To se stalo snad poprvé za jeho život. V klidu dojí jídlo, které má na talíři a dopije obsah sklenky.)

(Podívá se na Kate, když se jí zeptá, po kom střílela a prohrábne si vlasy) To je už delší doba. Těsně po tom, co jsem byla oživena. Tehdy měl město pod palcem Marcel Gerard, upír. Měl ve své moci jednu čarodějku, díky níž kontroloval ostatní čarodějky. Když některá z nich použila magii, měla podepsané rozsudek smrti. Takže když jsem nemohla proti upírům použít magii, aspoň jsem po nich střílela z brokovnice. (sekne rty k sobě a pokrčí rameny. Vzpomínala si na ten moment a možná by se tomu snad i zasmála, protože to svým způsobem bylo komické, ale teď ne. Pak se podívala na Bena a jen kývla. Poté vstala, protože už měla dojedeno a aby pravdu řekla, byla unavená. Sklidila všem ze stolu, protože už dojedli a pak se opřela o linku.) Když mě omluvíte, půjdu spát. (oznámila jim, neřešila, co jí na to řekne Ben, pak se jen podívala na Kate) Dobrou noc. (a chystala se odejít z místnosti)

(Dolije si ještě do sklenky víno a pozoruje Genevieve a Kate, jak sklízí nádobí ze stolu. Po chvíli se zvedne od stolu a podívá se na Genevieve, která se chystala odejít.) Počkej ještě. Nevíš přeci, kam máš jít. (Nechtěl jí nechávat spát v jejím starém pokoji. Otočí se na Kate) Vyber si jakýkoliv volný pokoj chceš. (Vlastně tam byli zabrané jen dva pokoje a zbytek byl volný. Rozejde se k Genevieve, chytne jí za ruku a začne táhnout nahoru na půdu. Dojde ke dveřím a Genevieve strčí dovnitř.) Můžeš vzpomínat na hezké časy, co jsi tady zažila. (Podívá se na ní s vážným výrazem, pak zavře dveře a pomocí kouzla je uzamkne. Samozřejmě by nepomohlo ani vyrazit dveře, ani trochu se nepohnou. Pak se vydá dolů do své ložnice.)

(Zarazí se a otočí se na Bena, když řekne, že přeci neví, kam má jít. Samozřejmě chtěla jít spát do svého starého pokoje, když už tu tedy byla, ale on jí to nedovolil. Podívala se ještě naposledy na Kate, než ji Ben čapnul za ruku a násilím ji táhnul nahoru. Bohužel se vůbec nezastavili v prvním patře, ale šel s ní až nahoru na půdu. Tam ji strčil do místnosti a než se stačila otočit a protestovat, zavřel za ní a kouzlem dveře zapečetil. Samozřejmě je zkoušela vyrazit a zběsile na ně bouchat, ale nepomohlo to. Akorát si rozedřela kůži na rukou. Bohužel, teď se nemohla vyléčit. Tělo má plné modřin, na hlavě má obrovskou bouli a zaschlý pramínek krve ještě z toho boje. Otočila se směrem do místnosti a prohlédla si jí. Byla tam zima. Snažila se ohřát tím, že si třela ruce, ale moc to nepomohlo a ona se začala za chvíli klepat. Podlaha byla tvrdá, nedalo by se na ní pořádně spát. Šla ke komodám a začala prohledávat zásuvky a skříňky, jestli aspoň někde nenarazí na nějakou deku. Po chvilce hledání jednu starou našla. Byla prožrané od molů, ale lepší, než nic. Šla až do rohu místnosti, schoulila se tam do klubíčka a přehodila přes sebe tu deku. Snažila se nemyslet na tu zimu. Usnula, ale opravdu měkce a ráno rozhodně nebude vyspaná do růžova.)

(Projde kolem Kate, ale nic neřekne. Prostě zajde do své ložnice a z ní do koupelny. Opláchne se a vyčistí zuby. V ložnici se pak převlékne a zaleze do postele. Hodně dlouhou dobu přemýšlí o všem možném a hlavně o Kate. Nevěděl, jak se k ní má chovat nebo co vlastně dělat. Bylo to pro něj moc nové. Raději přemýšlí o dalším jeho plánu, který měl už dobře naplánovaný. Chce převzít coven a tak oslabit Sophie. Bez covenu proti němu nebude mít nejmenší šanci a tak si nebude muset dělat starosti, že by překazila zabití toho dítěte. Za pár hodin konečně usne a spí klidně až do rána.)

(V noci jí probudil nějaký hlas. Byla to nějaká čarodějka, která chtěla přecházet na druhou stranu. Když se dotkla Genevieve, tak Gen zažívala nezkrotná muka. Nemohla jinak, než nahlas vykřiknout, nešlo jí to zastavit. Svezla se v bolestech na zem. Takže takové to bude, když bude někdo přecházet na druhou stranu. Takovou fyzickou bolest ještě nikdy nezažila. Zvykne si na to vůbec? A dá se na to zvyknout? Potom už neusnula. Dostávala se z toho šoku, který zažila přechodem jedné osoby. A absolutně si nechtěla představovat, jaké to bude, když jich bude přecházet víc naráz. Benjamin si pro ni vymyslel dobrý trest. Vzpomněla si na Klausova slova, že každý ve výsledku má, co si zaslouží. Vážně si ona tohle zaslouží? Jestli ano, tak to musela mít z minulého života, když nepočítala ten před sto lety, opravdu dost špatnou karmu. Když první sluneční paprsky konečně osvítily půdu, seděla ještě v koutě. Byla stále zmrzlá. Zvedla se a šla vstříc slunečním paprskům prosvítajícím skrz malé okno. Třeba ji zahřejí. Jak tak šla, stoupla na prkno, které se zdálo dosti uvolněné. Zkoumavě se na něj podívala, shýbla se a vypáčila prkno. Našla tam jakýsi sešit vázaný v kůži. Když ho otevřela, k jejímu překvapení zjistila, že je to deník její matky. Ihned se do něj začetla. Četla v něm celé dopoledne, než dorazila k poslednímu psanému záznamu. Z deníku vypadla fotografie. Zvedla se a sebrala ji. Přišel další údiv a překvapení. Zatím nechala poslední záznam záznamem. Seděla prostě jen uprostřed půdy, kam dopadalo světlo a dívala se na tu fotku. Na fotku, kde ji Ben jako malý kluk držel v náručí, když se zrovna narodila.)

(Probudil se už brzy ráno, ale ze své ložnice ještě nevylézal. V koupelně se jen trochu oplách, učesal si vlasy a pak se převlékl. Nakonec usedl za svůj psací stůl a z prvního šuplíku si vyndal svůj notes. Začal si ho pročítat od začátku a vzpomínal na svou dobu, kdy bez problému zabíjel upíry. Teď to tak snadné už není, když po něm všichni jdou a on má jen jednoho spojence a jednoho potencionálního. Nemůže sám zabíjet jednoho upíra po druhém a nemůže se vyskytovat moc ve čtvrti, i když má teď moc Genevieve a Esther.
Uslyší z půdy nějaké zvuk, jak Genevieve přechází z místa na místo, ale během chvíle zvuk ustane a pak už dlouhou dobu nic neslyší. Opět se začne do notesu a pročítá ho až do dopoledne a u toho přemýšlí nad novými plány. Sejde pak dolů do kuchyně a udělá si kávu a něco k snědku. U jídla si čte dnešní noviny. Jako vždy tam nebylo nic, co se týkalo nadpřirozené komunity. Lidé si těhle sporů nevšímali a frakce to vždy dokázali držet jen mezi svými lidmi, aby se to nedostalo ven.
K poledni odejde nahoru na půdu za Genevieve, aby jí konečně pustil z půdy. Zruší kouzlo a následně otevře dveře. Podívá se na Genevieve jak sedí na zemi uprostřed půdy. Zatím netuší, že našla matčin deník, jelikož sedí právě k němu zády.)

(Nakonec si přečetla i poslední záznam v matčině deníku, který poukazoval na to, jak moc se těší, až se narodí. Jak se těší všichni, včetně Bena. Poslední slova ale byla dopsána cizím písmem. Ne moc úhledným, jako by je psalo dítě. Domyslela si, že ta poslední slova "a potom zemřela" dopsal právě Ben. Musela to pro něj být strašlivá rána. Ona rodiče nikdy nepoznala. Věděla o nich jen z vyprávění babičky, Ben o nich nemluvil, nechtěl. Zůstalo to v něm hluboce zakořeněné, jako v ní zůstala hluboce zakořeněná jeho výchova. Vyčítal jí to snad? Vyčítal jí smrt matky a proto se k ní tak choval? Nebo mu naopak připomínala matku tak, že ji od sebe raději odháněl, než aby si k ní vytvořil vztah? Všechno tohle rozproudilo nové otázky. Nakonec znovu odložila deník a zahleděla se do té fotky. Neunikl jí i menší úsměv. Pak slyšela mohutné kroky, které se rozléhaly na schodech. Ani nevnímala to, že už je opravdu dost hodin a jí kručelo v žaludku. Ne, to jí teď bylo úplně jedno. Když Ben otevřel dveře, stále seděla uprostřed půdy a hleděla na fotku. Pootočila se mírně k němu, takže mohl vidět, že drží v ruce tu fotografii.) Byl jsi docela roztomilý kluk. (podívala se znovu na tu fotku s mírným úsměvem a pak se podívala Benovi do očí)

(S kamenným výrazem pozoruje Genevieve, i když se konečnně pootočila na něj. Povytáhne obočí při jejích slovech. Nechápe proč mu tohle říká a hlavně, jak mohla vědět, jak vypadal jako malý kluk. Její první vzpomínky má ve své paměti až tak od tří let a to mu bylo dvanáct, ale vypadal už mnohem starší. Všimne si konečně fotky v její ruce a zarazí se. Úplně zapomněl na ten deník, který sem dal už před dávnou dobou a dokonce zapomněl i na tu fotku, kterou tam vložil po matčině smrti. Všechny ty vzpomínky na které chtěl zapomenout se mu začnou vracet. Na ten den chtěl zapomenout. Stalo se toho ten den tolik a nejhorší byla smrt matky. V jeho tváři se vystřídá několik emocí za krátkou dobu. Šok, překvapení, vztek, bolest, ale nakonec se vrátí ke své kamenné tváři.) Můžeš se jít rozloučit se svou dcerou. Za chvíli se zruší kouzlo, které ji tu drží. (Kate pustit hodlá, ale Genevieve zatím ne. Ta tady ještě nějakou dobu zůstane. Bez dalších slov sejde zase dolů a skončí v obýváku na gauči se sklenkou whiskey v ruce.)

(Člověk, který Bena nezná, by snad ani nezaregistroval tu chvilkovou změnu v jeho výrazu, ale ona ano. Moc dobře věděla, že ho tím vyvedla z míry. Moc dobře věděla, že ať si Ben myslí a dělá se, jak žádné emoce nemá, jsou tam. Jsou někde hluboko uvnitř a nejvíce vyplouvají na povrch při zmínce o jejich matce. Teď poznala, že ho stále umí konfrontovat tak, že jeho kamenná tvář zmizí a je si jistá, že tohle nezkoušela naposledy. Chtěla si s ním promluvit, ale on jí nedal šanci. Ale je to pravda. Měla by se jít rozloučit s Kate. Plán měly. Tedy plán, ono se to asi nedalo nazývat plánem, ale říct to, co se stalo Sophie, teď bylo prioritní. Sophie si s tím dál poradí a kontaktuje když tak někoho dalšího. e si jistá, že Ben chtěl, aby to všichni věděli, ale pokud by se to udělalo dobře, nemuselo by se to rozkřiknout zase tak hodně do široké veřejnosti. To by jistě Ben nebyl potěšen. On chtěl publiku, chtěl, aby to vědělo co nejvíce lidí. Vstala tedy, fotku si zastrčila do kapsy, deník tam nechala a sešla dolů po schodech. Kate našla v kuchyni. Usmála se na ni.) Ahoj. Tak už za chvíli odsud konečně vypadneš. (opřela se o linku, stále se kouká na svou dceru)

(Nějakou chvíli sedí v obýváku a popíjí whiskey, ale nakonec vstane a přejde do kuchyně, kde byla Kate a Genevieve. Prohlédne si pozorně Kate a pak až Genevieve. Svými vlasy byla Kate hodně podobná Genevieve, ale více rysů v obličeji měla po něm. Její chování ještě nesačil tolik prozkoumat, ale měla něco od nich obou. Byla prostě čistokrevná Rousseauová a byla by opravdu velice silná čarodějka, kdyby měla už od mala šanci se učit. Jenže Genevieve jí před ním skryla a poslala někam do Londýna, kde neměla moc. Kde se nemohla učit. A kde ji rozhodně nemohl učit on, protože byl stejně mrtvý a oživl až teď. Ale nebyl kvůli tomu vůbec naštvaný. Mohl jí toho tolik naučit teď. I kdyby nechtěla.) Hlavně žádné hrdinské řeči, že tady nenecháš Genevieve se mnou o samotě. Chci, aby jsi odešla z tohohle domu za několik minut, kdy se zruší kouzlo. (Samozřejmě chtěl, aby se všude vědělo, co se stalo Genevieve a on si je jistý, že Kate hned za někym poběží pro pomoc, ale to bude pozdě.)

(Na její řečnickou otázku jen pokývala hlavou a semkla rty. Netěšila se na chvíle, kdy tu bude s Benjaminem sama. Až moc jí to bude připomínat minulost, ale ona to zvládne. Vždycky to zvládla a nehodlá se vzdát Benjaminovi jen tak. Stále v sobě má sílu bojovat, i když je kotva, i když nemá magii. Její plamen tentokrát neuhasí.) Já vím, určitě dostaneš. (usmála se... řekla to stejně povzbudivě jako ona jí, protože si byla jistá, že ona to teď možná potřebovala ještě víc. Jakmile se objevil Benjamin a řekl Kate, že by měla za chvíli jít, jen tam tak stála u linky a dívala se chvíli na něj a chvíli na Bena. Kate věděla, že mu nemá odporovat, ale že má jít. Ona sama ji k tomu nabádala, takže nepředpokládala, že by nechtěla z domu odejít. Když ale řekla, že by si ona vybrala i ji, pootevře mírně ústa a chvíli se na Kate jen dívá, než se jí po tváři rozlije upřímný a mírně dojatý úsměv. Nechtěla brečet, rozhodně ne před Benem, ale tohle pro ni byly teď ta nejlepší slova, co mohla od Kate slyšet. Když ji objala, ona na nic nečekala a taky ji stiskla pevně záda k sobě. Kéž by s ní tak mohla být od mala, kéž by jí tak mohla všechno vynahradit. Zavřela na chvíli oči a pak se od sebe odklonily. Při poznámce, kterou měla na Bena se pobaveně uchechtla. Kate měla opravdu trefné poznámky. Pak už se jen dívala, jak mizí z domu pryč. Když zaklaply dveře, podívala se na Bena.) Tak a už je to zase jen o nás dvou. Jako za starých časů.

Máš pravdu bylo by mi to jedno. (Pronese bez špetky zájmu. V tomhle ohledu mu opravdu bylo jedno cokoliv by Kate řekla. Když něco chtěl, tak si za tím šel a nikoho se neptal na názor nebo jestli to chce udělat. Stejně jako se před sto lety neptal členů covenu, jestli chtějí zabíjet upíry. Prostě jim to nakázal a oni to udělali. Při proslovu Kate k Genevieve jen protočí oči. Bože těch sladkých řečiček měl plné zuby. K čemu to je, když si lidé něco takového říkají? Aby je to dohnalo k slzám? Na další slova směrovaná k němu vůbec nereaguje a nijak ho to nerozhodí. Prostě další bezvýznamná slova. Sleduje ji pak, jak odchází a jakmile uslyší bouchnutí vchodových dveří, obnoví ochranné kouzlo. Jenže tentokrát to mělo jen zabránit lidem, aby se přiblížili k jeho domu a tudíž i dovnitř. Otočí svůj pohled na Genevieve.) Ne vždy to bylo jen o nás dvou. Přeci si vzpomínáš na Olivera, Troye a Dylana ne? A na toho tvého učitele? Jak jen se to jmenoval? (Zamyšleně si promne bradu a vzhlédne ke stropu.) Už vím. Alan. (Zlomyslně se usměje. Ještě teď si vzpomíná, jak ho zabila a pak donutil Genevieve, aby všem řekla, že jí obtěžoval a pak ho v sebeobraně zabila.)

Ach, ano, to je pravda. Ale když se to vezme kolem a kolem, bylo to hlavně o nás dvou. (pokrčí rameny. Nedává na sobě znát žádné rozhození z těch jmen. Jako by se bavili normálně o nějakých osobách, které na ni absolutně neměly vliv, což samozřejmě není pravda, protože každý z nich na ni svým způsobem vliv měl, ať už v dobrém nebo špatném. Pak vydechne a následně se kousne do rtu. Podívá se Benovi přímo do očí a vypálí otázku, kterou možná nečekal, ale ona se prostě zeptat musela.) Viníš mě za to? (přimhouřila oči a odlepila se od linky, aby přistoupila k Benovi blíž) Viníš mě za smrt naší matky?

(Genevieve  měla pravdu, vždy to bylo spíš o nich dvou. Alana zabil kvůli ní, kdyby  mu neřekla pravdu, tak by žil. A znásilnění od těch třech? To se spíš jen bavil v tu chvíli a chtěl ji dát  najevo,  že on si s ní může dělat, co chce a ostatní také, když to povolí.) Máš  pravdu. (Kývne na potvrzeni svých slov. Při její otázce povytáhne mírně obočí. Nechápe přesně její otázku. Z čeho by ji měl vinit? Po chvíli už pochopi.  Napije se ze sklenky a pomalu přejde ke stolu a posadí se na židli.) Měl  bych snad? (Podívá se na ni tázavě.) Mohla za to ona. Tedy ta nemoc, ale ona byla nezodpovědná. Chtěla tě porodit, i když věděla, že je nemocná a je to riskantní. Neřekla nám to a správně se neléčila. Není divu, že pak zkolabovala, porodila předčasně a pak umřela. (Všechno to v něm vyvolává bolestné vzpomínky, ale snaží se udržet klidnou tvář.)

(Když se posadí na židli a podívá se na ni s otázkou v očích, chvíli ještě stojí, než si odejde taky sednout přímo naproti němu. Zakroutí neurčitě hlavou, kousne se do jazyka a podívá se někam nad sebe.) Já nevím (Stočí pohled zpátky k němu) To je to. Ještě jsem to prostě nestihla pochopit. (zamračí se a poškrábe se na tváři, něco ji tam zasvědilo.) Naše matka byla nezodpovědná, protože riskovala svoje zdraví proto, aby mohla porodit mě. Věděla, řekla bych, že téměř jistě, že to nepřežije a nechá za sebou tak svého syna, manžela... rodinu. Náš otec byl taky nezodpovědný, protože místo, aby se postaral o svého syna, o novorozenou dceru, tak se uchlastal u matčina hrobu. Ano, všichni říkali, jak strašným žalem musel zemřít, ale oba dobře víme, že mu v tom něco pomohlo. (nakloní se tak, že je teď obličejem víc k němu. Ano, jejich otec se prostě uchlastal k smrti, proč to nenazývat pravým jménem a schovávat to pod zástěrkou, že zemřel žalem.) Já jsem svoje rodiče nikdy osobně nepoznala, takže to, že jsem je neměla, byl pro mě prostě fakt. Rodiče mi nahrazovala babička. Ale ty jsi s nimi vztah měl a podle toho deníku, co jsme četla, byl ten vztah dost úzký a krásný. A moje narození ti tohle všechno vzalo. (ukáže na sebe a pak mávne rukou na znamení toho, jako by něco odletělo pryč. Začíná to být trochu teatrální konverzace, v tom smyslu, že do toho dává emoce a silně gestikuluje.) Proto jsme nemohli být normální sestra a bratr? Proto jsi dělal všechno proto, abych se v tvé přítomnosti cítila hrozně? (udeří na něj. Chce, aby jí konečně řekl pravdu, aby jí řekl důvod, nějaký rozumný důvod, proč jí tohle všechno dělal a dělá dodnes.) Chci, aby sis na to v sobě upřímně odpověděl a pak mi to řekl. Žádám tak moc? (zeptá se ho ještě nakonec)

(Drží na ní svůj pohled, když si sedá. Zajímalo by ho, proč se zas ptá na takové věci, ale on jí samozřejmě ve všem odpoví pravdivě. Při jejích slovech se musí opět napít whiskey. Už několikrát přemýšlel nad matkou a proč nikomu nic neřekla a došel taky k závěru, že musela vědět, že umře, i když v jejím deníku se o tom nezmiňovala.) Aby tě mohla porodit a pak všehovšudy vidět jen půl hodiny. Náš otec byl slaboch. Víš, že tě ani nedržel v náručí? Po tvém narození odešel pro lékaře. Zůstal jsem s matkou a s tebou v ložnici. Umřela ve spánku. Začala jsi pak brečet a nepřestala jsi, dokud jsem tě nevzal do náručí. Zůstal jsem s tebou až do rána. Otec pak konečně přišel, ale bylo pozdě. Pak už se doma moc neukázal a zbytek znáš. (Podívá se jí do očí, když se k němu nakloní. Nenapadlo ho nikdy, že by o tomhle dokázal mluvit tak klidně.) Ano měl jsem s nimi úzký vztah a nejvíce s matkou. Podporovala mě, když se mi něco nepovedlo. Otec byl hodně v práci, takže na mě tolik času neměl. Tvoje narození, matčina nemoc, otcova slabost. (Zatímco Genevieve silně gestikuluje, on má ruce položené na stole a jen občas jedni zdvihne, aby se mohl napít ze sklenky.) Řekl jsem, že tě z toho neobviňuji. (Řekne nezaujatě. Je to pravda, on ji neobviňoval. Ale stále jí jen odpovídá neurčitě. Vyvracuje její myšlenky, ale neřekne pravý důvod, proč dělal, co dělal. Vydechne a podívá se někam jinam jen ne na Genevieve. Žádá moc? To je jasný, že ano. Má jí teď odhalit všechno včetně sebe? Kopne do sebe zbytek whiskey a opře se o opěradlo židle. Podívá se opět na Genevieve.) Nechtěl jsem si nikoho připustit k tělu. Ne tak moc. Ale jsi má sestra a chtěl jsem tě chránit. Jen jsem to dělal trochu radikálním způsobem. Chtěl jsem, aby ses naučila čarovat, co nejlépe. Chtěl jsem, aby ses ničeho nebála, ale zároveň si dávala pozor na svět, náš svět. Byla jsi naivní, mladá a příliš milá dívka, když jsem tě dostal do opatrovnictví. Potřebovala jsi vědět, že ne každý je tak milý jako naše babička. Bohužel někdy jsem chtěl, jen aby jsi věděla, že nad tebou mám moc.