Cauldron (Kotel)

Cauldron neboli Kotel se nazývá území čarodějek, jejich jádro. Čarodějky mají ve Francouzské čtvrti svoje vlastní místo, kam patří.

*Rozhovor s Johnem v baru musela přerušit, nebot se musela vrátit zpět na kolej. Daoší den už odvahy tolik k návratu tam neměla a proto to odložila na později. Místo toho se rozhodla udělat si procházku po městě a během svojí procházky zabloudila i sem, na místo, o které se obecně mezi lidmi povídalo, že tady se scházejí čarodějnic. Proto se momentálně koukala okolo a zvažovala, kdo tady z okolí by mohl ovládat magii.*

(Po skvělém dni nic nedělání se rozhodla, že se půjde projí na čerstvý vzduch. Včera to byl zabijácký den, ale je jasné, že se za Sophie šla bít. Prostě by se nesnášela, kdyby to neudělala. Zvlášť, když jí předtím ještě napsala zprávu, že se koná schůze. A pak ještě to zjištění pohlaví Hayleyina dítěte. Dalo by se říct, že to byla taková sladká tečka za tím dnem. Nechtěla to dávat moc najevo, ale měla radost z toho, že se tomu dítěti nic nestalo. Jak se tak procházela po kotli, uviděla tu mladou barmanku, kterou s Klausem vyděsili. Přidá do kroku, než srovná krok s ní.) Tys neutekla? (hnedka na ni reaguje a sleduje ji svým pohledem. Žádné ahoj nebo dobrý den)

*Otočila hlavu a podívala se, kdo ji to oslovil. Poznala v ní tu čarodějku, která něco vyváděla v tom baru. Vlastně doteď nezjistila, co tam dělala.* Nemám kam utéct. *Pokrčila rameny a zodpověděla její otázku, zatímco zvažovala, jestli se s ní má bavit nebo ne.* A potřebuju práci, takže se jen tak nevzdám téhle.

Jo, to už vím taky (reaguje na to, že nemá kam utéct. Sophie jí něco říkala o tom, že je z děcáku nebo tak něco) Aha. takže ty chceš dál pracovat v baru, kde tě napadli a vystrašili k smrti? (přimhouří víčka a stále ji nepřestává sledovat) To je... no, musíš mít jistě kuráž, když se tam chceš vrátit a pracovat tam. Ale je pravda, že jedině tak taky přežiješ.

Memazvala bych to odvahou. Spíš beznadějí, když se musím vracet sem. *Pokrčila rameny.* Ale po té udalosti budu chtít trochu pozměnit pracovní podmínky. Například nikdo se mě nebude snažit zabít. A ještě asi pro jistotu zvážím založení urazoveho pojištění.

Tak se sem nevracej. Neříkej mi, že ve městě není žádná jiná práce, protože rozhodně je. (podívá se na ni s povytaženým obočím) Ne, láká tě to sem, proto se sem vracíš. A je to docela logické, když jsi čarodějka. Vlastně by se dalo říct, že sis dost dobře zachránila život sama. Nebo sis ho alespoň pomohla zachránit. (pokrčí rameny a pak se zasměje, když zmíní úrazové pojištění. Je to upřímný smích, vážně ji pobavila) Ty přeci nepotřebuješ úrazové pojištění. (zakroutí hlavou)

Práce jsou ale obsazený nebo mi ji nechtějí dát *Pokrčila rameny a následně si vzpomněla na ten zapálený oheń.- Nemyslím, že bych si nějak dokázala zachránit život. Ten oheň byla spíš jenom náhoda. Prostě tam najednou byl. *Podívala se na ní. když se smála. Malinko se pousmála nad tím, žej i takhle pobavila.* Asi bych spíš potřebovala životní pojištění, ale to mi je po smrti k ničemu.

A jediná Sophie se chytla. No, vlastně je docela dobře, žes narazila zrovna na Sophie. Mohla by ti s tím tvým problémem s magií docela dost dobře pomoct. Teda, když se necháš. (podívá se na ni) A myslím, že by ses měla nechat. (kývne hlavou na podporu svého tvrzení.) A budeš to mít dva v jednom, práci a školu zároveň. Za práci dostaneš zaplaceno a lekce budeš mít zadarmo. To je dost výhodné, nemyslíš? (povytáhne obočí) Právě, ten oheň tam najednou prostě byl. Musíš se to naučit ovládat, nemuselo by to někdy dopadnout dobře (teď zní docela vážně) No, asi by sis měla najít někoho, komu ty peníze odkážeš. (zasměje se)

Možná to zkusím. Ale zatím si nejsem jistá, jestli vůbec chci ta kouzla umět... Spíš bych od ní chtěla, aby mi to jenom pomohla kontrolovat, abych náhodou ve spánku nezapálila pokoj. Černá kronika nemusí psát jak všichni přes noc uhořeli z nevysvětlitelných důvodů. *Pokrčila ramney.* Možná bych ty peníze mohla odkázat charitě... Třeba bych se za to dostala do nebe. Už tak si nejsem jistá, jestli čarodějky mužou do nebe. *Pohledem sjela na svoje hodinky na ruce.* A už asi budu muset jít. *Podívala se na ni.* Tak ahoj. *Rozloučila se s ní a potom zamířila směrem k nejbližší stanici metra.*

Jistě, když ne využití, tak kontrola rozhodně. No, alespoň jsi rozumná (pousměje se... skoro to opravdu zní, jako by ji měla chválit.) Ne tak docela. Nebe se to rozhodně nenazývá. Ale, tím tě teď nebudu zahlcovat, není to důležité (mávne rukou... ta holka se jí určitým způsobem líbí. Je správně, jak by to jen řekla... praštěná. A hloupá rozhodně taky není.) Ahoj. (kouká se, jak mizí za rohem. Vydechne, otočí se a rozejde se domů)

(Přijde do kotle a už z dálky vidí hlouček lidí. Hlouček čarodějek. Nejsou tam všichni, ale většina ano. Mladí členové zůstali doma. Přijde na křižovatku, kde se coven shromáždil. Kolem není skoro žádný člověk. Sem tam projde nějaký turista a překvapeně se na ně dívá, ale nikdo se k nim nepřibližuje. Tohle je jejich území a každý to ví. Sophie dojde až do kruhu, který tam čarodějky vytvořili svými těly. Sypou na ní otázky a ona je zatím jen poslouchá. Když se dav konečně uklidní, Sophie jim začne vše pomalu vysvětlovat. Kdo Benjamin je a co chce. Nebo, co ví oni, že určitě chce. Jak nebezpečný může být a že se jen tak nezastaví před ničím. Dost jasně jim řekne, že si nepřeje, aby ho někdo kontaktoval. On nepatří do covenu a rozhodně do něj patřit ani nebude. Taky jim řekne o schůzce, která se v nejbližší době uskuteční a že chce, aby coven spojil síly s dalšími frakcemi a společně porazili Benjamina. Pár, ale opravdu jen pár lidí se na ní začne dívat nespokojeně. Jedna členka dokonce projeví svůj nesouhlas, aby coven spolupracoval s původními a obzvláště s Klausem. Dokáže skousnout ještě místní upíry a Marcela, i když ani ty zrovna nemají v lásce čarodějky, ale Klaus? To už je trochu moc. Sophie chápavě přikývne a ujistí je, že tohle je zvláštní situace. Musí spolupracovat s každou frakcí, aby zničili nepřítele. Tím utne všechny další poznámky. Sjede pohledem všechny členy a pak konečně odejde za Genevieve do bytu.)

(Pár hodin strávila doma a studovala to kouzlo pro Sophie. Měla ještě dost času, ale rozhodla se, že musí na čerstvý vzduch. Potřebovala si provětrat hlavu, potřebovala si chvíli odpočinout, ale doma musela až moc myslet na všechno kolem. Ani si nezkontrolovala mobil, když byla doma, takže Jacksona vlastně stále ignoruje, i když nevědomky. Měla hlavu jako pátrací balón a potřebovalo to jít ven. Sedla si na lavičku poblíž Jardin Girls, dala si obličej do dlaní a prostě tak chvíli zůstala.)

(Dával si načas, cestou ke Kotli, kde měl namířeno, si prohlížel další uličky, kterými předtím cestou ke svému bytu neprošel. Po nějaké chvíli došel ke kotli. Začal si to tam procházet, nikde nikoho zatím neviděl, ale nijak ho to prozatím netrápilo. Byl rád, že si může vychutnat tu atmosféru, kterou před několika lety opustil. Zůstalo to tady pořád stejné. Pak se zastavil, v dálce uviděl na lavičce sedět Genevieve a za nějakou chvíli se k ní připojila i Kate. Tím se mu potvrdilo, že se zde pořád scházejí. I když mu Kate řekla, že je v tomhle teprve nováček, nenapadlo by ho, že by mohla vědět o tomto místě.)

(Prostě úplně vypnula. Seděla tam, snažila se nevnímat okolí, ani svoje myšlenky, dalo by se říct, že možná usínala, protože posledních pár dní bylo vyčerpávající a ona se dostávala do postele vždy hrozně pozdě. Dostávala se do stavu, kdy byla opravdu jen stále vyčerpaná a nic jí nevracelo tu energii zpátky. Všechno se jen sypalo, i když aspoň v práci to jakž takž šlo. Z jakéhosi tranzu ji probral až Katiin hlas. Vzhlédla, dlaně spustila ze svého obličeje zase podél těla. Pokusila se o úsměv, ale byl to hodně unavený úsměv.) Ahoj. Tak co? Jak si zvykáš na svůj nový status?

(Chvíli je pozoroval a napadlo je jít za nimi, ale všiml si, že si asi mají o čem povídat a nechtěl je rušit. I když mu spíš přišlo, že mluvila hlavně Kate. Rozhlédl se kolem sebe a nakonec se odhodlal tam jít. Vyšel pomalým krokem k nim. Když už byl u nich usmál se) Zvláštní, potkat vás 2x za jeden den (usměje se a podívá se na obě dívky)

Ne? (podívá se na ni a povytáhne obočí... Sophie bohužel asi neměla zatím dostatek času na to, aby Kate nějak víc učila. Ne, že by jí to měla za zlé. Teď je vše hektické a času mají všichni málo.) No, alespoň se dokážeš nějakým způsobem bránit, i když tvou magii vyvolávají emoce. Neříkám, že je to úplně špatně, ale magie se lépe kontroluje s chladnější hlavou. Když o ní umíš přemýšlet. Ale magii si můžeš procvičovat i sama. (podívá se na ni) Klidně si každý den párkrát rozsviť tu svíčku. Jen tak. I tím se cvičí magie. (Pak se na ni zahleděla, když řekla, že nevypadá nejlíp a poslouchala dál. Když se zmínila o historce s francouzštinou, tak se opravdu upřímně tiše zasmála.) Je pense que tu es drôle. (řekne s perfektním francouzským přízvukem) Tu vis dans le quartier Français. Le français est la base. (Pak vydechne a přejde znovu na angličtinu) Jsem prostě unavená. (pousměje se a pak vzhlédne, když na ně promluví Kaleb) Co je na tom zvláštního?

To s tou svickou asi zkusim. *Prikyvla* Aspon budu pripravena na ten pripadny vyadek produ a nebudu pak muset byt potme. I kdyz mozna budu muset, pokud se mi podari pri tom cviceni nekam zasantrocit svicky, coz je docela pravdepodobne. *Pokrcila nad tim rameny a pak se pousmala, kdyz slysela francouzstinu. Odpovedela ji na to take plynne francouzsky.* Jo, to mi rika hodne lidi. Ale sps pouzivaji vyraz ukecana. *Pak uz ale Gen presla do anglictiny, tak tam presla take.* Tak kdyz jsi unavena, tak by sis mela odpociout Vetsina lidi to tak dela kdy jsou unaveni. *Zaslechla pak hlas, ktery uz dneska jednou slysela Otocila hlavu a podivala se na Caleba.* Bud rad, ze mas to stesti potkat nas dvakrat v jeden den. Kazdy nema takove stesti, aby potkal casto takove uzasne osobnosti jako jsme my. *Usmala se na nej.*

(Nad poznámkou Genevieve jen pokrčí rameny a pousměje se. Pak se zaměří na Kate a usměje se potom co mu řekne. Přikývne) Taky pravda, všichni mi mohou jen závidět (usměje se, rozhlédne se kolem a pak se pohledem zastaví zpátky na obou dívkách.) Vidím, že jsem vás vyrušil, takže už zase půjdu (přikývne s úsměvem) Hezký večer (a pak odejde pryč, ještě se chvíli prochází kolem a nakonec zamíří domů.)

Jo, to taky. Ukecaná je rozhodně asi to nejlepší slovo. (usměje se a koukne se před sebe) Taky jsem bývala ukecaná a do všeho jsem strkala nos a všechno mě zajímalo a fascinovalo. Ale to mě hodně rychle přešlo. (mírně se zamračí) A ty rozhodně nenechej svoji magii jen tak ladem. Myslím tím, že bys ji měla cvičit, protože nikdy nevíš, co se stane, nebo co by se mohlo pokazit, kdybys ji neměla pod kontrolou. Ale zase neříkám, abys cvičila dvanáct hodin denně. Pokud tedy nejsi fanatik. (ušklíbne se a vzpomene si na svoje zdlouhavé hodiny magie. Ne, že by ona chtěla, Benjamin to po ní chtěl) Ano, většina lidí opravdu odpočívá. Já nemám poslední dobou moc nárok. (Když se Kate zmíní o tom, že jsou úžasné osobnosti, jen se pro sebe usměje, pak se podívá na Kaleba) Na viděnou.

No, neřekla bych, že zrovna typická. (pousměje se) Spíš to pak ostatním leze na nervy. Ostatním frakcím myslím. Čarodějky jsou pro ně většinou zlo a ukecaná čarodějka, tak to už je naprostý konec. (zasměje se) Myslím, že Sophie s tebou bude magii v baru procvičovat. (nějak bere jako automatickou věc, že prostě to kouzlo fungovat bude) Ale takhle na koleji po večerech to není špatný nápad. (uzná a kývne hlavou) Nedokážu si představit mít spolubydlící. Spíš jsem vždycky ráda měla svůj klid. Možná pro to, že pro mě byl docela vzácnou záležitostí. A vážně mi stačí pobývat sem tam se svým přítelem, protože někdy je prostě na zabití. (zakroutí očima) Věci tady ve městě jsou teď složité. Normální lidé to nevidí, ty to možná nevidíš jako naprostý začátečník, ale je to tu teď těžké a všichni se snaží, aby se to vyřešilo co nejdřív. (vysvětlí jí, i když v nekonkrétních obrysech) Jo, knížky, tos trefila dobře, ale primární je u mě taky hudba. Hraju na housle a cello a ráda si i zazpívám.