Claire's Flat

Nově pronajatý byt Claire Evans, která se po delší době vrátila do New Orleans poté, co nafingovala vlastní smrt.

(Od jejího posledního setkání s Marcelem se cítila o něco málo lépe. Možná to bylo tím, že jí připadalo, že se to mezi ní a Marcelem zlepšuje a že znovu budou přátele, nebo tím, že se prostě někomu svěřila. Jinak ale všechno zůstalo při starém. Kol se jí vyhýbal, což jí pěkně vytáčelo, ale chápala to a tak ho nějaké době přestala vyhledávat, jelikož si připadala, že ho otravuje, s Marcelem se od té doby neviděla, na Cami také neměla moc velké štěstí. Chodila do práce, večery, které netrávila v práci, chodila někam sportovat, nebo za dobrou hudbou, uměním, prostě si užívala společnost hezkých věcí. Ale dnes večer to bylo jinak. Napsala Kolovi SMS, jestli by nechtěl zajít do baru, ale když se jí nedostalo odpovědi, jako obvykle, zachumlala se do deky na gauči s knihou, pustila si k tomu potichu písničky a také si k tomu přinesla sklenku vína a brambůrky. Nečekala, že by někdo mohl přijít a tak tam seděla už vykoupaná, v pyžamu, které se skládalo z kraťasů a volného tílka. Byla nenamalovaná a vlasy měla rozcuchané. Neslyšela, že by jí přišla nějaká zpráva a tak byla dost překvapená, když u ní někdo zaklepal na dveře. Zvedla se a pomalu došla ke dveřím, doufajíc, že je to Kol s láhví dobrého alkoholu a omluvou na rtech, nebo Marcel s tím, aby šli spolu někam do klubu, zatančit si. Jaké zklamání to ale bylo, když přes kukátko spatřila Lorenta s taškami. Nejdříve sundala řetízek, potom odemkla jeden zámek a konečně otevřela dveře. Bokem se opřela o futra a pohlédla na Lorenta.) Ahoj. (Kývla na něj a podávala se na tašky.) Hledáš nějaké ubytování, co? (Podívala se mu do očí. Neví, proč, když bydlel v zátoce, ale on jí taky předtím pomohl se skrýt. Doufá, že Lorent před nikým neutíká, protože by se nerada dostala do nějakých problémů. Sama jich má až nad hlavu.) Víš, nejsem si jistá, jestli bych tě měla pustit dovnitř. Nemáš s sebou žádné dobré pití, ani jídlo, a když pomineme to, že jsme přátelé, nevynese mi to nic. (Ušklíbla se a nějakou chvíli ho nechala v nejistotě. Po několika minutách promluvila.) Dělám si srandu, pojď dál. Ale boty si sundej tady. (Ukázala na rohožku, u které byl i botník.) Včera jsem vytírala. (Probodla ho pohledem a potom se usmála. Vzala si na sebe dlouhé rukávy, aby tu nechodila v těch minikraťáskách, z kterých jí vylézá skoro celý zadek. Šedivá látka rukávů zakryla dokonce i část jejích stehen, takže o problém bylo postaráno. Došla do kuchyně a podívala se na něj.) Dáš si něco? Mám načaté víno, kdybys měl chuť. (Pousmála se a vyskočila na linku, na kterou si sedla. Houpala nohama ve vzduchu a usmívala se na něj.)

(Opravdu pomalu se šourala ke dveřím a otevírala ještě pomaleji. Nikam nespěchala. Tedy, byla dost nedočkavá, až uvidí, kdo to je, a očekávala kohokoliv, kromě Lorenta, který stál za dveřmi a docela nedočkavě se díval na dveře. Jako pes, který chce po celém dni venku, unavený, špinavý a hladový domů. Nebo jaké dítě. Lorent byl tak trochu od obojího. Vlkodlak, ale nebyl Alfa a ani nenaháněl hrůzu jako někteří jeho soukmenovci. Konečně otevřela a nevzrušeně se na něj podívala. No, prostě nikoho dnes nečekala. Na jeho vysvětlení přikývla. Samozřejmě bude chtít vědět, co se stalo, že už nebydlí v zátoce. Počká si ale, až budou pít víno a on bude uvolněný sedět na gauči, nebo na balkóně, ze kterého je skvělý výhled na město a hvězdy.) Pizzu? (Vytáhla ironicky obočí, že to snad nemůže myslet vážně. Potom se zašklebila.) Preferuji čínskou kuchyni, ale pizza zní taky fajn. (Koukla se na rohožku, na které stál. Bylo na ní napsáno „Oh no, not you again“. Claire musela vypadat jako nějaká nerudná ženská, co bydlí s devadesáti kočkami, má dost peněz, ale přesto žije „zdravě“. Byla divná. Ale svým způsobem hezky. Nebo, alespoň si to ráda říkala, když se potřebovala uklidnit. Jakmile se vydal za ní do kuchyně, ukázala na a řekla mu, že jestli tam něco na jeho nohu najde, ať si to půjčí. Potom vyskočila na linku a podívala se na něj.) No, zato ty jsi na tom mnohem hůře. Tedy, teď bydlíš u mě, takže se máš dobře, ale jinak, vypadáš, že jsi na tom docela mizerně, co? (Ušklíbla se, a jakmile jí odsouhlasil, že si nějaký alkohol dá, seskočila z linky, vyndala mu skleničku a nalila do ní víno. Podala mu jí.) Pivo nevedu. Nejlepší je točené a zase ho tolik nevedu. Takže, si asi budeš muset někdy sjet na nákup. (Zakřenila se a pomalu se vydala s flaškou vína do obýváku.) Věci si můžeš dát tamhle do té skříně, (Ukázala na jednu skříň v rohu místnosti.) a spát no, můžeme ti rozložit gauč, nebo je místo na balkóně, kde někdy spím, když je neuvěřitelné horko a pokud by ti ani to nevyhovovalo, můžeš spát u mě, místa moc nezaberu a je to o něco větší dvojlůžko než je obvyklé, takže v tomhle problém není. (Postavila flašku na stolek vedle rozečtené knihy.) Hele, je mi jedno, jak dlouho tady zůstaneš, jsem tu sama, a více tu nejsem, než jsem, takže společnost ráda uvítám. (Pousmála se a otočila se na něj celým tělem.) Jo, no, snažím se. (Koukla na něj s nic neříkajícím obličejem, jako kdyby právě narazili na nějaké citlivé téma. Jen si dnes nechtěla povídat o ní.) A co tě vůbec přivádí se ke mně? Nebo spíš, proč jsi odešel ze zátoky? (Usadila se na gauč, poklepala na místo vedle sebe a odpila ze skleničky. Sledovala ho, jako kdyby byl nějaká potencionální hrozba.)

Dobře, už jsem začínala mít docela velký hlad. (Zakřenila se a dloubla ho do boku. Došourala se do kuchyně, hned potom, co za Lorentem zamkla a pousmála se na něj. Její obličej zvážněl, když jí začal vykládat, jak na tom teď je. Možná, kdyby to nebyla ona, bylo by jí Lorenta líto, a taky malinko bylo, ale trvalo to jen chvíli. Stále má na paměti, jak na její obhajobu neřekl nic a jak vlkodlaky nechal, aby ji odvedli. Jemně si skousla rty a podívala se na něj.) Práci ti nějakou seženeme, bydlet můžeš klidně u mě a ohledně té smečky… Jediné, co by šlo udělat, že bychom my dva byli smečka. Až na to, že já nemám ani spuštěnou kletbu, takže… Ale pořád je to lepší než nic, ne? (Poplácala ho povzbudivě po rameni s úsměvem na tváři a lehce ho pohladila po paži.) Kytaru bych ti také mohla půjčit, a pokud budeš chtít, můžu tě na ní i naučit. (Ušklíbla se a nalila mu víno. Řekla mu, kde může spát. Rozhodnutí nechá na něm. On se snažil svést téma k ní, a ona o sobě nechtěla mluvit. A tak ona svedla konverzaci zpět k němu. Poslouchala jeho slova a jen přikývla.) Nešťastná láska. (Těžce vydechla vzduch z plic a poklepala prsty do linky.) Na to bychom si mohli připít. (Pousmála se a pak se na něj otočila. Až teď jí došlo, že Nailah je ta Jacksonova mrcha. Ne, že by neměla ráda Jacksona, to ne, ona neměla ráda Nailah. Musela se přemáhat, aby neflusla na zem a neřekla o ní něco nehezkého, ale jen na něj hledala.) Divím se, že tě nedal zabít ihned. Vlkodlaci by tě za to dokázali i ukamenovat. (Oblízla si rty a pokračovala k pohovce, na kterou si sedla. Upila značné množství vína ze sklenky.) Možná to nebudeš chtít slyšet, ale přála jsem si, aby to Jacksonovi konečně vyšlo. Aby byl šťastný. Zaslouží si to snad nejvíce z nás všech. (Znovu se napila, až ve sklence nic nezbylo. Díky tomu, že tu u ní Lorent bude přebývat, zvyšuje svoji šanci na to, aby ji Jackson, nebo jiný vlkodlak, zabil. Pamatuje si, jak dokázal být vzteklý a tvrdohlavý. Vzala jeho ruku do té své a promnula mu kloubky u prstů.) Možná pro nás pro oba, bude snazší nechat ty, které milujeme, jít. Když víme, že s nimi nikdy nebudeme moct být, měli bychom se přestat snažit a jít dál. (Pousmála se a jemně si hrála s jeho prsty, těmi svými. Viděla, jak se snažil svůj vztek nějak ventilovat. Vzala mu skleničku z ruky a položila ji na stůl.) Jestli tu sklenku rozbiješ, rozliješ to víno a nepůjde to vyprat, tak se nemusíš bát, že by tě mohl zabít Jackson. A navíc, bude třeba něco silnějšího jak víno. (Pousmála se. Jednu jeho ruku držela v té své a druhou mu přejela po krku až do vlasů, které prohrábla.) Bude to v pořádku. (Ujišťovala jeho i sebe.) Nejdříve by ses na to měl ale pořádně vyspat. (Pousmála se a zvedla se z gauče.) Jedl si něco? (Zeptala se, a vyčkala na jeho odpověď, která byla záporná. Objednali si tedy čínu, mezitím, než jim ji přivezli se Lorent trochu zabydlel, s čímž mu samozřejmě Claire pomohla, protože jí bylo jasné, že kdyby to dělal sám, všechno by to tam jen tak naházel, což ona nechtěla. Najedli se spolu u filmu, který ani neví, jak se jmenoval, ale docela se u toho bavili. A když už začalo být pozdě a oba dva tak nějak unavení a líní rozkládat gauč, který by nejdříve museli rozkládat a pak ještě připravit, aby se na něm dalo spát, prostě sebou švihli do postele Claire, každý na svou půlku, otočení k sobě zády a dost daleko od sebe. Bylo štěstí, že ač měli jednu peřinu, byla dost dlouhá, takže oba dva byli přikrytí bez jakýchkoliv potíží. I přesto si Claire celou noc kradla peřinu jen pro sebe, jak na to byla zvyklá. Vlastně se spánku úplně zapomněla, že je tu Lorent a začala se roztahovat. Možná, že do něj i párkrát kopla. No, zřejmě si příště radši rozloží ten gauč.)

(Snažila se Lorentovi vyhýbat. Moc s ním nemluvila a snažila se od něj držet odstup. Vlastně ani nevěděla proč, ale nějak s ním nechtěla mluvit. A zvláště, když přišla večer do bytu s boulí na hlavě, pohmožděnou rukou, kterou za sebou spíše vláčela a lehce zlověstným pohledem. Rameno jí začínalo bolet víc a více a ona věděla, že ho teď bude muset nechat relaxovat. Zítra má ale další trénink, který nechce vynechat. Nejspíš si to něčím obváže, možná lehce namasíruje a natře nějakou mastí. Hodila klíče na linku a nebolavou rukou si vyndala z mrazáku led. Přiložila si ho na bouli, kterou měla vzadu na hlavě. Slastně přivřela oči. Nalila si do sklenice vodu a napila se. Natočila si ještě jednu plnou sklenici, se kterou zapila prášky proti bolesti. Potřebuje se pořádně vyspat, nepotřebuje ještě, aby jí bolelo rameno. Podívala se zpytavě na Lorenta. Seděl tam s pivem na gauči a vypadal, že je spokojený. Nevypadal ale, že by si jejího pozvednutého obočí všiml a tak si otevřela lékárničku a vyndala z ní obinadlo a mast, kterou si udělala nedávno, starý rodinný recept, používala jí už jako člověk předtím, než se proměnila, když se na lovu zranila, nebo jí něco zlobilo. Vzala si z lednice pivo a došla s tím vším za Lorentem.) Otevřeš mi prosím pivo? (Koukla se na něj a podala mu lahev. Právě teď bude svoji zraněnou, tedy pravou ruku, namáhat nejméně.) Díky. (Odvětila, jakmile jí otevřel pivo a napila se. Hodila si nohy na stoleček a koukla se na Lorenta.) Myslíš, že bys mi na levé rameno mohl dát trochu té masti a obvázat ho? Levačkou to asi úplně nezvládnu.

(Když vešla do bytu, slyšela, že měl Lorent puštěnou televizi, ale nevěnovala tomu nějakou přehnanou pozornost. Až když si sedla vedle Lorenta a čekala, až jí otevře pivo, koukla se, co sleduje. Musela nelibostí ohrnout ret. Fotbal. Neměla ale volnou ruku, ani ovladač na dosah, aby to mohla vypnout, nebo přepnout, takže to prostě nechala hrát a snažila se to ignorovat. Nenáviděla ten sport. No, možná ne ten sport, ale ty hráče. Brali neuvěřitelné prachy za nic a ještě to byli simulanti. To už měla radši hokej nebo ragby. Nejradši ale sledovala tenis. Malinko se ušklíbla, když jí ‚pozdravil‘.) Jasně. (Jakmile jí podal otevřené pivo, pořádně se napila a slastně vydechla. Ano, přesně tohle potřebovala. Ještě si ošetří rameno, tedy Lorent jí ho ošetří, možná se lehce opláchne a půjde spát. Dala mu tedy mast a všechno ostatní, co potřebovala na ošetření ramena a taky se k němu lehce natočila, aby na ní lépe dosáhl. Dívala se na něj. Okamžitě sykla, když jí začal rameno natírat.) Opatrně, bolí to jako čert. (Podívala se na něj lehce káravě a potom prostě skousla ret a zavřela oči. Mast byla příjemná, ani chladná ani teplá, tak akorát. Podívala se mu do očí, když se jí zeptal, co dělala.) Ale, poprala jsem se s jednou pitomou nánou, která je upírka a tak nějak to odnesla moje ruka. Ale vyhrála jsem to. (Řekla trochu nevzrušeně, ale na konci se zeširoka usmála.) Takové ženské věci, však víš, náklonost ke stejnému muži. (Ušklíbla se a lehce ho dloubla pod žebry.) Není to nic, co by se nezahojilo. Sice to bude bolet a bude to trvat dlouho, ale já to nějak zvládnu. (Podívala se na něj, aby si nedělal starosti. Možná, že kdyby tam teď místo Lorenta seděl Kol a natíral jí rameno, vzrušovalo by jí to. Ale jediné, co teď cítila, byl bylinkový zápach masti a Loretnovi hrubé ruce, jenž se snažily jí neublížit, na svém rameni a jeho blízkost, která byla docela nezvyklá. Bydleli spolu, ale to neznamenalo, že spolu mají něco více. Její srdce patřilo Kolovi a Lorentovo srdce patřilo Nailah.)

(Seděla pohodlně v gauči, a sledovala Lorenta jak masíruje její pokožku. Na chvíli si dokonce i zavřela oči a chvíli na nic nemyslela. Soustředila se jen na Lorenta a jak se jí dotýkal. Bylo to docela relaxační, příjemné. Až na ten fotbal v pozadí. Dokonce si hlavu opřela o opěrku gauče. Pociťovala, jak na ní doléhá únava. Byl to docela dlouhý den, hodně se toho stalo, a stále měla před očima bezradné tělo Gen. Musela se pousmát, znovu.) Přesně ta. Počkej, to jsi poznal jen z toho mála, co jsem řekla? Asi nejsem jediná, kdo ji tak vidí. (Ušklíbla se a nechala Lorenta dokončit ošetření její ruky. Oba dva věděli, kdo Gen je a co znamená, co znamená pro Kola a co znamená pro Claire. Nesnášela jí. Tak moc, jako snad nikoho ještě.) Když jsem ještě nebyla upír, bylo lovení a zabíjení upírů moje práce. A pak jsem se do jednoho zamilovala, aniž bych věděla, že je upír, a on pak vyvraždil moji rodinu, vypálil celou moji vesnici do základů a ze mě udělal upíra. Moje první láska nemohla být větší zklamání. (Znovu se ironicky zasmála a podívala se Lorentovi do očí.) Díky. Sama bych to asi nezvládla. (Pozvedla pivo a potom z něj upila. Bylo dobré, vychlazené, tak jak má být. Oba dva mlčeli a sledovali obrazovku. Claire tedy spíše hledala ovládátko, a když zjistila, že je na gauči za Lorentem, prostě si pro něj drze sáhla a jakmile Lorent řekl, že ho to nudí, Claire televizi vypnula a pustila druhým ovladačem stereo a její oblíbený seznam písniček. Tázavě se na něj podívala.) Pamatuji si na spoustu krve nevinných lidí na mých rukách, na mrtvoly a příšerné smrti. Pamatuji si na úplné ztracení sebekontroly a ovládání, pamatuji si, jak jsem o všechno přišla. (Podívala se mu vážně a zpytavě do očí.) U Esther. Proč to chceš vědět Lorente? (Lehce se k němu naklonila. Byla u něj docela blízko, vpíjela se do něj pohledem. Cítila, že se něco děje, jinak by se na to tonikum neptal.)

(Ona prostě nenáviděla Genevive, a většina lidí co jí znala, to věděla, a i proto o ní Claire skoro vůbec nemluvila. Ale dnes po té rvačce měla potřebu vyjádřit svoje pocity ohledně ní. I když, radši by si o tom popovídala s někým, kdo Gen znal a také jí neměl rád, ale pro teď si vystačí i s Lorentem.) Kolem zatraceného Kola Mikaelsona se točí sakra hodně ženských. Vlastně mi to přijde přesně naopak. Tebe s nějakou ženskou jsem neviděla hodně dlouho. Kdy jsi měl s nějakou naposledy vlastně sex? Nebo ty teď držíš půst? (Provokativně se ušklíbla. No a co, vždyť je to pravda. Lorent byl trochu namyšlený, ale ještě o něco radši lezl ženám pod sukně a do postelí. Ne že by nebyla jedna z nich, párkrát se s Lorentem vyspala, ale to řadila ke svým slabším chvilkám, kdy podlehla pocitu samoty nebo chtíči.) Alespoň jsi to nezavinil úplně celé ty sám. Já spala s upírem a nevšimla jsem si toho, že je to upír. Přivedla jsem ho k sobě domů, tak jak chtěl, a všechny zabil. Ale myslím, že oba dva máme docela zajímavé příběhy. Měli bychom o tom napsat knihu, nebo něco takového. (Ušklíbla se a chvíli si užívala vcelku příjemné ticho. Vlastně měla ticho ráda. Třeba když skládala, psala, četla, nebo se s někým mazlila, či počítala. Ticho jí pomáhalo se soustředit, pořádně zapojovat mozek. Potom se jí Lorent zeptal na tonikum. Dala mu odpověď, kdy mu dala jasně najevo, že tonikum je zlé, špatné a že od něj musí dát ruce pryč, ať už z jakéhokoliv důvodu. Zamračila se, když jí tak trochu potvrdil její domněnku.) Nemyslím si, že by ti v tomhle městě pomohla jakkoliv čarodějka. Žádná by tu určitě nechtěla vlkodlaka bez emocí. Lorente, ať už s tím chceš dělat cokoliv, dej od toho ihned ruce pryč, než bude příliš pozdě. (Propichovala ho pohledem. Myslela to vážně. On si nesmí vzít to tonikum. Vlastně už si ani nepamatuje, že jí trocha zbyla. Pamatuje si jen na její prsten, co jí Lorent vzal. Nelíbil se jí její úsměv. A až teď si vzpomněla na zbylé tonikum. Vytřeštila oči a lehce nesouhlasně zakroutila hlavou.) To jsi neudělal. Řekni, že jsi to neudělal! (Zvýšila na něj ostře hlas a Lorent mohl vidět, že je naprosto chladná. Nenašel by u ní ani špetku vlídnosti.) Máš sekundu na to vysvětlit mi, kdo jsi, když ne sakra Lorent, a proč jsi to udělal, než tě pošlu do vlčího kómatu. (Ano, měla i injekci s vlčím morem. Nebyla hloupá, i vlkodlaci chtěli její hlavu, stejně tak jako upíři.)

(Každý měl někoho, koho neměl rád. Lorent Kola, Kol Marcela, Marcel, ten měl rád snad všechny, Claire Genevive, Genevive Claire, neexistoval na světě snad nikdo, kdo by měl rád všechny. To bylo nemožné. Netušila nic o tom, že Kol vyvedl něco Nailah. Lorent jí to neřekl, ani Kol, takže se to neměla vlastně jak dozvědět.) Já to nenaznačuji, říkám ti prostou pravdu. (Vyplázla na něj provokativně jazyk a ušklíbla se. Ona Kola milovala, co mohl čekat, že mu řekne, že je lepší než on? Ne, pro ni nikdo lepší než Kol není.) Přesně tak, žádné děvky si sem vodit nebudeš. Stačí, že tu jsem já. (Hrubě se zasmála. Možná měla sklony k tomu vyspat se s každým druhým, užívat si co hrdlo ráčí, to byla ona. A pokud to, že se bavila, znamenalo, že je ‚děvka‘, tak ať. Vlastně tak nějak jediný člověk co jí to říkal, byla Genevive, a to bylo především z žárlivosti, že na ni si Kol pamatuje a na Gen ne. A znovu si na něj vzpomněla, ale jinak než předtím, když se s Lorentem dohadovali o tom, jestli je on nebo Kol přitažlivější. Chyběl jí. Neviděla ho už nějakou dobu, nebral jí telefon ani neodpovídal na zprávy. Jako kdyby ji nahradil Genevieve. Byl tak blízko, ale přesto daleko. Bydleli skoro vedle sebe, ale jí přišlo, jako kdyby mezi nimi byl nepřekonatelně dlouhý oceán a ona neměla žádnou možnost jako ho překonat. Zase se od sebe vzdalovali, stavěli si neviditelné zdi, hradby. Jako kdyby pro něj znamenala nějaké nebezpečí. A možná že znamenala, aniž si to chtěla připustit. Podívala se na něj přísně po tom, co jí řekl, že už je pozdě. Zamračila se. Nelíbilo se jí, co se tu děje a hlavně to, že Lorent nemá emoce. Tedy, že je má, ale potlačené. Její výraz se ale okamžitě změnil, když Lorent vyndal z kapsy prsten, co dostala od Jacksona. Vzala ho jemně do ruky a dívala se na něj jako na nějaký zázrak. Po chvíli si ho nasadila na pravý prsteníček a podívala se nechápavě na Lorenta.) Nechci se potkat s vlkodlaky, kteří mě chtějí zabít. Jinak mi nevadí. (Podívala se mu významně do očí. Byla trochu klidnější. Na Lorenta tonikum účinkovalo opravdu úplně jinak než na ní.) Fajn. Pojedu s tebou, ale musíš mi říct, kam a proč pojedeme. A taky mi musíš vysvětlit, co dobrého to přinese Lorentovi. (Pojede s ním, aby ho hlídala a taky by jí to mohlo pomoci vyčistit si hlavu. Být pryč od Kola, nějaký ten prostor, by jí mohl dát jasnější pohled na věc.)

(Pro ni byl Kol prostě na prvním místě a Lorent to určitě věděl, takže i kdyby chtěla, bylo by pro ni těžké být objektivní. Nechtěla se tím už ale zabývat ani o chvilku déle, protože by se tak akorát s Lorentem pohádali a to by jí ještě tak scházelo. Stačí, že se hádá s Kolem skoro 24/7. Všimla si, že i Lorent se rozhodl tohle téma ukončit a přejít k jinému, ne moc veselejšímu. Tonikum. Nevěděla, co dělat, co si o tom myslet. Zřejmě by měla Lorentovi nějak pomoct, ale nevěděla jak. Nepřemůže ho silou, možná by na něj nějak vyzrála, ale co potom? Tonikum vyprchá až za celý den a celkově by se to mohlo všechno zkomplikovat, takže se radši rozhodne, že bude na Lorenta dohlížet a až se jeho vlk rozhodne zase uložit do spánku, vysvětlí mu, co se stalo. Podívala se na něj. Není dobré, co se chystá udělat ona ani on. Ale přijde jí to jako nejlepší možnost.) Dobře, ale chystáš se ho vrátit vůbec někdy? Protože dokážu překousnout, že tu místo něj budeš na nějakou dobu, ale ne napořád. I tohle má limit. (Varovala ho tím, že ho nechá vládnout Lorentovu tělu na určitou dobu, na nějakou kratší dobu, a potom Lorenta vrátí. Ať se tomu zablešenému psovi líbí nebo ne.) Dobře. Pomůže to tobě i jemu. S tím souhlasím. Smečku potřebuje. Ale teď popravdě. Nechystáš se do války proti Jacksonovi? Krveprolití bylo už dost, a pokud tomu můžu zabránit, aby přišlo další, udělám to. (Její pohled byl tvrdý, možná mohl na Lorenta působit až tak, že chce, aby ji Lorent viděl jako jistou autoritu. Nad jeho nabídkou zavrtí.) Zatím si vystačím takhle. Možná časem změním názor, ale teď mi vyhovuje, že nikam moc nepatřím. Ráda vyčnívám. Ale kdybych náhodou spustila kletbu, ozvala bych se ti. (Pousmála se na něj a zívla. Byla unavená.) Asi se půjdu trochu opláchnout, dám si něco k večeři a půjdu spát. Chceš se přidat? Jo, a gauč ti dnes asi nepomůžu roztáhnout. Takže buď to zvládneš sám, nebo klidně můžeš zase spát u mě, jak chceš.

*Sms zpráva pro Claire.*

kód:

Ahoj Claire. Ano, mám na tebe čas. Kde se chceš sejít a v kolik? - Cami.

*Sms zpráva pro Claire.*

kód:

Budu tam. -Cami