French Quarter

Neřekl jsem, že umím lovit. Ale tak kdybych skončil někde v divočině a bez jídla, asi bych něco ulovil no. *zasměje se.* Jo, myslím, že s mečem to docela umím. Často jsme si tak hráli, že jsme bojovali. A luk.. No. To se musí trénovat a já to netrénoval. *znovu se zasměje.*

(se zájmem ho poslouchá, ale jeho vyprávění není zas tak dlouhé, jak čekala... vydechne a napije se vína) Buď se až moc podceňuješ, nebo jsou tvoje schopnosti opravdu až k uzoufání tragické. (ušklíbne se) Ale s mečem bys mi někdy mohl něco předvést. Je to vzrušující. (podívá se na něj s mírně povytaženým obočím a na rtech jí hraje mírný úsměv)

Nevím, jestli se podceňuju, nikdy jsem sám totiž nelovil. *vždycky lovili společně s Mikaelem..* Samozřejmě, že ti s mečem něco předvedu, když o to tak moc stojíš. *zaculí se na ni a číšník jim konečně přinese jídlo. Poděkují a Kol se hned pustí do jídla.*

Ano, stojím. (usměje se) Možná bys mě mohl naučit pár výpadů. (navrhne mu... vždycky ji vzrušovalo, když někdo uměl se středověkými zbraněmi. Historie byla její koníček a historické zbraně milovala. Když jim číšník přinese jídlo, tak poděkuje a směle se do toho pustí. Vážně jí to chutná, takže jí mlčky a vychutnává si každé sousto. K tomu upíjí víno.)

Naučím tě pár výpadů a vůbec, naučím tě zacházet s mečem. Abych měl s kým trénovat. *potichu se zasměje.* Jenom doufám, že ti to půjde, protože potřebuju někoho, kdo by se mi aspoň trošku vyrovnal. *zašklebí se na ni a napije s vína.*

(Rozkouše sousto a chvíli si Kola prohlíží.) Myslím, že budeme mít vážně zajímavou a pestrou domácnost. A abys věděl, beru tě za slovo. Jestli mě s tím mečem nenaučíš, tak... prostě tak (Zrovna není schopná nic vymyslet, co by se stalo, kdyby ji to Kol nenaučil.) A trénovat nemusíš jen se mnou. Jsem si jistá, že někdo z tvých sourozenců by si třeba zatrénoval rád. (Znovu se pustí do jídla.)

Samozřejmě, že tě s tím mečem naučím. Nechci přece riskovat, co bys mi provedla, kdybych to neudělal. *zasměje se a vezme si další sousto. Vážně to bylo moc dobré, měl by si zvěřinu dávat častěji.* Jo, asi máš pravdu, asi řeknu Elijahovi.

Budu vám dělat sudího. (Zasměje se tiše... samozřejmě ví, že Elijah by byl nejraději, kdyby byla nejméně na druhé straně světa, pryč od Kola a pryč z jeho rodiny. Nemá ji rád. Nebere mu to. Ona ho taky nemusí. Za chvíli dojí hlavní jídlo a dopije víno.) Jsem plná, dezert už opravdu nezvládnu.

Super, tak to se nemusím bát toho, že bych někdy prohrál. *zasměje se potichu a stejně jako Gen dojí jídlo a potom dopije víno.* No, tak když myslíš.. Můžeme si pak dát něco sladkýho venku, říkala jsi, že je tam stánků s občerstvením dost. Pokud teda budeš chtít. *pousměje se na ni.*

(usměje se) No, když se mi budou líbit Elijahovy výpady, tak nevím, nevím. (položí prázdnou sklenku na stůl) Ano, dáme se když tak něco venku. Už se těším na ten náš taneček. (zasměje se... číšník jí mezitím sklidí ze stolu)

Věř mi, Elijahovy výpady se ti nebudou líbit víc než ty moje. Vždycky jsem byl v tomhle lepší než on. Teda.. Myslím. No, uvidíme potom, jestli jsem lepší, nebo ne. *usměje se na ni a když přijde číšník a sklidí jim ze stolu, rovnou mu zaplatí.* Jo, taky se těším. Netancoval jsem ani nepamatuju.

(Poděkuje číšníkovi, zvedne se od stolu, vezme si na sebe svou bundičku a přisune židli zpět ke stolu. Pak se podívá na Kola.) Tak pojď, ty mistře ve zbrani. (usměje se a pak vyjde z restaurace a míří ihned přes silnici do protějšího parku. Stále to tam žije. Vlastně má pocit, že teď to teprve začalo pořádně žít. Francouzská čtvrť v noci je něco nádherného. Ještě k tomu, když jsou hudebníci na každém kroku.)

*zvedne se od stolu a pomůže Gen navléct tu bundičku a potom s ní vyjde ven a jde s ní do parku..* No, jsem docela rád, že jsme sem ještě šli, protože ta hudba zní skvěle. *usměje se na ni.* Už se těším, až si zatancujeme.

Jo, hudba je krásná. Když jsem byla mladší, poskytovala mi dobré rozptýlení. Když jsem zrovna neměla náladu a to, abych hrála já sama, moje okno z pokoje mě nikdy nezklamalo. Vždycky jsem ho otevřela dokořán a poslouchala, jak se všechny ty nástroje venku a ta hudba mísí. Odpočinula jsem si při tom vždycky. (pomalu dojdou až k parketu uprostřed parku.)

Tak to si myslím, že jsem ti měl koupit byt spíš v nějaké rušnější části města. *dovede ji za ruku až na parket, kde se zaposlouchá do hudby a začne s ní tančit..*

Ne, to zase ne. Ten byt mi vyhovuje. Je perfektně zařízený, zamilovala jsem se do něj hned. Mám nohy. Když budu chtít slyšet hudbu, tak si do té rušnější části města dojdu. (nechá se odvést na parket... vidí, jak se Kol nejdřív pečlivě zaposlouchá do hudby, než začne tančit. Nevypadá to, že by byl zas takový amatér. Po chvíli tančení zjistí, že tancuje vlastně dost dobře. Není to jen šlapání zelí, dokonce s ní dělá otočky a mírné záklony, když se to hodí.) Tančíš dobře, víš to?

Ale tak já bych to zase moc nepřeháněl. *potichu se zasměje a udělá s ní otočku.* Ty taky netančíš špatně. *zazubí se na ni potom a pokračuje v tanci.*

Netančím špatně? (povytáhne obočí a zakroutí hlavou) Tančím tak, jak tančí můj partner, protože ten vede při tanci. Tedy alespoň by vést měl. Když nevede, raději netancuji, protože bych nerada, aby mi pošlapal nohy.

Aha, no. Tak v tom případě tančíš výborně. *potichu se zasměje a udělá s ní další otočku, tentokrát rychlejší, na jejímž konci na Gen čekala sladká pusa.*

(Pusu mu opětuje, pak se na něho podívá) Umíme my v poslední době dělat vůbec něco jinýho než spolu cukrovat? Nepřipadá ti to trochu děsivé? Asi se mi tím brzy zatemní mozek a já budu přeslazená. Ne, bože, to se nesmí stát. Ještě, že mě Claire trochu zaměstnala, jinak bych si asi opravdu za chvíli připadala jako sladké lízátko.

Ale prosimtě. Zase tolik spolu necukrujeme. Můžeme jít třeba někam, kde rozhodně cukrovat nebudeme. Třeba na paintball. *napadne ho. Už tam byl s Claire a bylo to super.* Nemyslím si, že dovolíš, abys byla přeslazená. *zasměje se.*

Paintball? (docela ji překvapí, že navrhl zrovna tohle... něco o tom už slyšela) Takže po sobě budeme pro změnu střílet? No, vlastně, proč ne. (souhlasí a kýve hlavou... když už tančí na několikátou písničku, tak po konci jedné z nich z parketu zase odejdou) Ať si taky stihneme projít všechna pódia. (zamíří s ním k jednomu)

*Zaslechla něco o tom, že se koná něco uměleckého parku a protože se trochu nudila, tak se tam rozhodla zajít podívat. Poté, co se vypravila z domova, si užila docela dlouhou procházkou městem spojenou s cestou tramvají. Auto se ji nechtělo brát a taky si nebyla jistá, jestli natankovala benzín, proto ho raději nechala doma. Nakonec do parku došla a rozhlížela se po ostatních. Umění měla vždycky ráda, ačkoliv nikdy žádné nezkoušela. Zaujatě si prohlížela nějaké malířské kousky a chvílema se zaposlouchala do zvuků hudby. Trochu se zarazila, když se zadívala k parketu a zahlédla tam nějaké známe. Teprve když pořádně zaměřila svůj pohled jejich směrem, tak rozpoznala tancujícího Kola a Genevieve. Asi minutku je pozorovala a trochu se přitom pousmála, pak odvrátila pohled krátce před tím, než odešli z parketu, a vydala se podívat k nějakým stánkům.*

To stihneme. Vždyť máme času. *řekne a zamíří společně s Gen k jednomu z pódií. Klidně by tancoval i dál, bavilo ho to, ale když se Gen chtěla podívat ještě na něco jiného.. *

(Jak tak šli směrem k podiu, uviděla u jednoho ze stánků známou tvář) A hele, tvoje zbrusu nová sestra. (Svým tvrzením zbrusu nová myslela to, že Alisea už není upír ale čarodějka. Alisea jí vždycky říkala, že jí připomíná sebe, když ještě čarodějkou byla před těmi několika stovkami let. Nemohla říct, že by Aliseu neměla ráda, ale nemohla se vyjádřit ani opačně. Byla to pro ni prostě neutrální osoba, ke které byla jednou milá, podruhé zase pichlavá, jednou jí pomohla, podruhé se nad pomocí jí ofrňovala.)