French Quarter

*Alisey si všimne až potom, co ho na ni Gen upozorní.* Ahoj Aliseo. *pozdraví ji, když k ní s Gen pomalu dojdou.* Co ty tu děláš? *zeptá se jí.*

*Otočila se, když zaslechla Kolův hlas. Doteď si nevšimla, že za ní jdou a ani netušila, že ji zahlédli. Zrovna přemýšlela nad tím, čím by naplnila svůj hladovějící žaludek.* Ahoj... *Pousmála se.* Šla jsem za trochou kultury. Doma byla nuda. *Pokrčila rameny a podívala se na jeden stánek, kde prodávali něco, co vypadalo šíleně přeslazeně, že z toho musí trnout zuby, ale ona na to stejně dostala chuť.*

Jak se daří nové čarodějce ve městě? (i když tu už Alisea byla poměrně dlouho, jako čarodějka tu byla prostě nováček. Docela by ji zajímalo, jaké to je, když po celá staletí byla upírem a najednou se jí vrátila znovu její podstata. Vrátila se do stavu, v jakém se narodila, v jakém byla předurčena být, ale nebylo jí to přáno. No, nutno říct, že kdyby jí tenkrát Klaus neproměnil, asi těžko by kdy poznala svoje sourozence a zjistila, kdo je.)

Zrovna jsem se chtěl zeptat na to samý. *řekne, když se Gen zeptá Alisey, jak se jí daří. Choval se k ní naprosto normálně, jako by bylo všechno předtím už zapomenuto.*

Docela si už zvykla na nový stav věcí. A moc mám zpátky, takže pozor, nedráždit. *Ušklíbla se. Bohužel neměla zpátky celou svou moc díky Sophie, ale to ještě nestihla zjistit. Víc si všímala svého problémového žaludku.* Ale na vás dva jsem poslední dobou nějak ve městě nenarážela... *Zvažovala, jestli se má ptát, kde se schovávali. Hádala, že u Genevieve v bytě a co tam v tom případě dělali, radši nechtěla vědět.*

No, vlastně jsi ani narazit nemohla. (Přizná barvu. S Kolem se vrátili teprve před několika dny z Bali a většinu času, co byli zpět v New Orleans, opravdu prolenošili doma. I když ona se sem tam šla provětrat na čerstvý vzduch.) Kol mě překvapil a koupil nám dovolenou, takže jsem poprvé v životě byla mimo město a docela daleko.  

*Ještě jednou se podívala na tu šíleně přeslazenou věc, na kterou měla chuť a otočila se ke stánku. Koupila si jednu tu věc, což bylo nějaké těsto na špejli se sladkou naplní vevnitř a celé to bylo bohatě obalené v cukru, který každou vteřinou opádaval. Zaplatila za to a ustoupila trochu od stánku. Podívala se na svého bratraa a Genevieve.* A kde jste byli? *Zeptala se jich a ukousla si kousek z té přeslazené věci.*

Byli jsme na Bali. Už jsme potřebovali vypadnout.. *teda spíš Gen, dodá si pro sebe v duchu.* Však víš, čarodějky, Mikael a tak.. Chtěli jsme si chvilku užít, než se zase objeví nějaké problémy.. A co ty, cos ty tu celou dobu dělala?

Jo, poslední dobou to tu bylo dost náročné a Kol tak nějak vycítil, za což jsem mu vděčná, že toho mám dost. (No, vycítil, kdo by to z ní tehdy necítil, byla podrážděná a náladová.) Já nerada přiznávám, že mi něco někdy je, ale to jistě znáš. Takové to - musím si zachovat dekorum, protože jinak bych zklamala samu sebe. (zašklebí se)

Jo, poslední dobou to bylo malinko hektické... *Přikývla a hlavou ji proběhla vzpomínka na otce, problémy s čarodějkami.* Takovýhle odpočinek jsme asi potřebovali všichni. I když já jsem ho trávila tady ve městě. Nějak jsem neměla náladu nikam cestovat. *Pokrčila rameny.* (S tím mým šíleným žaludkem, kdybych k tomu ještě přidala jízdy autem, lety letadlem, plavby lodí... to už bych se od toho záchodu neodlepila vůbec.) *Pomyslela si* Takže jsem zůstala tady, buď jsem byla doma, koukala na televizi nebo jsem se zašla projít, do kina nebo někdo ke mně přišel na návštěvu. Prostě takový relax.

Jo, to já jsem se chtěl celou dobu na Bali jenom válet, ale Gen mě přemluvila k tomu, abychom jeli trošku Bali poznávat. *koukne na Gen a usměje se.* A neříkám, že to bylo špatné.. No.. Já se asi půjdu někam projít. *oznámí Gen a Alisee. Moc se procházet nebude, spíš si to zamíří někam do baru. Už dlouho nikde nebyl takhle popíjet.* Neboj se, domů přijdu brzo. *zazubí se na ni, dá jí pusu a potom se rozloučí i s Aliseou a odejde pryč.*

Jo, to chtěl. (protočí panenky) Byla hrůza ho někam dokopat, ale nakonec se mu to líbilo a chtěl někam cestovat pořád, i když mně se třeba zrovna nechtělo. Dalo by se říct, že těch posledních pár dní jsme si to prohodili. Já chtěla lenošit a on cestovat. (usměje se... Když Kol řekne, že odchází a že se jde projít, jen významně povytáhne obočí... Kol a jen tak se jít projít. Nespadla z višně, aby mu to sežrala, ale neřeší to.) Přijď si v kolik chceš. Stejně u mě nebydlíš. Takže domů - tedy na plantáž - si můžeš asi chodit v kolik chceš. (zazubí se na něj na oplátku  a tímhle to tak trochu poškádlí. Pak se otočí na Aliseu) Honí tě mlsná? (podívá se na tu věc v jejích rukách) Tohle by mi rozleptalo zuby a spálilo patro. (nakrčí nad tím nos)

*Usmála se nad jejich historkou o dovolené a lenošení. Nakonec mávla Kolovi na pozdrav.* Docela vám to spolu sluší. *Poznamenala, když odešel a ukousla si další kus z té sladké věci. Překvapeně se pak podívala na Genevieve, když to okomentovala.* Náhodou je to dobrý. Mně se to nezdá až tak sladký... jestli chceš tak kousek ochutnej a uvidíš, že mám pravdu.

(Podívala se na ni, když jí řekla, že jim to spolu docela sluší. Vlastně to od někoho slyší poprvé. Nikdo zatím jejich vztah nijak nekomentoval, tedy až na Sophie, která si myslela, že jí asi musel vypadnout mozek, když se zamilovala do někoho, jako je Kol. Když pomyslela na Sohie, trochu ji to zabolelo. Takhle to nejde dál. Nemůže to skončit takhle. Bude se za ní muset stavit a promluvit si s ní.) Kol je... jak to říct. Asi prostě to pravé pro mě. (pokrčí rameny s úsměvem, pak hodlá ověřit Aliseyna slova o tom, že to není sladké a má to vyzkoušet. Nedůvěřivě nakloní hlavu a kousek si ukousne. Hned na to to ale s obrovským úšklebkem vyplivne do své dlaně a následně to vyhodí do koše. Dokonce se zakucká nad tím, jak je to sladké.) Ne, máš pravdu, není to moc sladké, je to sakra přeslazené.

Podle mě se k tobě hodí víc než Klaus. Ke Klausovi se hodí spíš... *První, co jí přišlo na jazyk, byl "kámen, protože má srdce z kamene". Ale pak si vzpomněla, jak se jí omluvil, když mu ukázala vzpomínky na svůj život, a jak ji nechal matčin grimoár. Od té doby se s ním nepotkala. Proto raději spolkla zbytek věty a zavřela pusu. Snažila se vymyslet něco jiného, ale nic ji nenapadalo, tak raději nic neřekla. Místo toho nechala Genevieve, aby ochutnala kus té sladké věci. Její reakce ji překvapila.* Vždyť to není tak hrozné. *Překvapeně pozvedla obočí a sama si znovu kousek ukousla.* Trochu sladší, ale jinak dobré.

Asi máme prostě každá úplně jiné chutě. (Přejde to, pro ni to zkrátka bylo až dost sladké. Sladký pro ni byl i trdelník, který tu měla odpoledne, ale ten byl příjemně sladký.) S Klausem to nebylo o citech. Bylo to čistě jen fyzické. Řekněme, že jsem se tak nějak oba využívali navzájem. Jo, v tom jsme vážně dobří. (zkonstatuje a mírně se kousne do rtu. Poslední dobou to s Klausem zase tak povrchní nebylo. Nějak má pocit, že si mohou navzájem rozumět, když budou chtít.) S Kolem je to jiné. Kol mě vlastně teoreticky uhnal. Nedal se odbýt, ale abych pravdu řekla, rozhodně toho nelituji. (pousměje se... její nálada, která byla ještě odpoledne na bodu mrazu, se začala zlepšovat a tak je na Aliseu o něco příjemnější a sdílnější)

To asi jo.. Dřív jsem měla chuť na krev a ty na lidský jídlo a teď, co jsem člověk, mám zase trochu šílenější chutě. Asi jsem víc na sladké než ty,,, Anebo si tím kompenzuju to, že před tisíci leti jsem takové možnosti neměla. *Pokrčila rameny a tím to už uzavřela. Zatímco vykládala o svém vztahu s Klausem, tak ujídala tu sladkou věc a přitom zauvažovala o svém vztahu s Oliverem. Netušila, jak to má on, ale ona ho v podstatě využívala. Napřed na rozptýlení a útěchu, teď od něj chtěla mít dítě, o čemž mu ani neřekla. Nebyla si jistá, jak se bude stavit k roli možného otcoství a nechtěla riskovat, že by pak s ní odmítal spát. Proto se rozhodla, že mu to řekne, až bude mít těhotenství jisté.* Asi do toho klubu využívání patřím taky... *Poznamenala a pak už přestala tak myslet na Olivera a na sebe a spíš se zaposlouchala do toho, co jí Genevieve vykládala.* Kol ke prostě Původní. Když něco chtějí, tak si za tím jdou. *Pousmála se*

Jo, může to být rozhodně tím. Nebyla jsi zvyklá vnímat chuť normálního jídla a teď si to prostě kompenzuješ. (kývla hlavou, že tahle teorie je rozhodně možná a hodně pravděpodobná) Aby jsi taky nepatřila. Myslím, že do toho klubu patří skoro všechny ženy. Rozhodně je v tom klubu více žen než mužů. Někdy se schováváme za nevinnou tváří, jindy zase jednáme na rovinu a každý tak vidí, jaké jsme. Vlastně si myslím, že tak nějak úplně nejde popsat náš charakter. (Přimhouří zamyšleně oči a oblízne si spodní ret) Řekla bych, že jsme dost přizpůsobivé. (Když se zmíní o tom, že Kol je Původní a ti si jdou za svým cílem, nemohla jinak, než souhlasit.) Ano, Kol je, řekla bych, ten nejumíněnější Původní. No, možná se o tenhle post dělí s Rebekah. (dodá nakonec)

*K tématu ohledně jejích chutí se už nevracela, jelikož ta teorie opravdu vypadala reálně, až na detail že do toho nezapadaly její nevolnosti, o kterých se nezmínila.* Takže jinými slovy jsou podle tebe všechny ženy mrchy. Ale někdy se najdou i nějaké. které sebou spíš nechají cloumat a jsou využívány... Hádám, že to budou takové slabé typy, které měli třeba nepěkné dětství a prostě nepatřily mezi ty, které takové zážitky posílí. *Pokrčila rameny a dojídala poslední kousky svojí sladké věci.* Kdybych byla Původní, tak je asi trumfnu se svojí tisíciletou nenávistí ke Klausovi, svojí snahou se mu pomstít a svým odporem k upírům.

Jo, všechny ženský jsou mrchy. Záleží jen na tom, jak moc to dávají najevo. (přitaká s uvědomělým úsměvem, pak jí ale úsměv ztuhne na tváři, když se zmiňuje o slabosti a o nepěkném dětství) Máš na mysli někoho konkrétního? Znáš někoho takového? Myslíš, že hrozné zážitky některého člověka dokáží neposílit vůbec? Ano, možná se v jednu chvíli hroutí, ale většinou se buď seberou a nebo to skončí, já nevím, třeba sebevraždou. (pokrčí rameny) Jo, věřím tomu, že si jdeš jasné a striktně za svým cílem.

Možná myslím někoho konrkétního... ale spíš mluvím tak obecně. Někdy se najdou ženy, které takové zážitky zničí - no, ty zážitky vlastně pokaždé danou osobu zniží, akorát ona to pak potlačuje nebo nedává najevo-, ale někdy tyhle typy místo aby se sebraly a něco udělaly, radši dál trpí a čekají na zázrak. A tím zázrakem nakonec bude nějaká událost, během které zemřou a pak se teprve dočkají klidu. *Poznamenala a pokrčila rameny.* Za svým cílem si jdu... i když ten se v posledním roce trochu pozměnil.

(Pozorně poslouchá, co všechno říká. Jako by snad mluvila o ní. Jako by věděla, co se dělo, když bydlela s Benem. Ale ne, nemůže to vědět. Opravdu jen mluví všeobecně, ale na Genevieve to až děsivě sedí. Tedy ne tak docela, ona se snažila něco dělat, ale nikdy to nedopadlo dobře. Ano, možná se pak snažit přestala, v některých chvílích to prostě vzdala, ale vždycky v sobě nakonec našla sílu bojovat dál, aby ji mohl Ben zase znovu srazit k zemi, ale takhle to bylo stále dokola.) A co když se ty ženy snažily? Co když něco dělaly, ale nedopadalo to nikdy dobře? Co když na zázrak nečekaly a jednou se prostě odhodlaly vzít příležitost za pačesy, ale pak stejně byly sraženy tvrdě k zemi?

*Zatím už úplně dojedla tu sladkou věc a špejli vyhodila. Následně poslouchala Genevieve a to, jakým stylem mluvila, ji trochu zarazilo. Připadalo jí to, jako kdyby mluvila o nějakém konkrétním případu. Ona přitom předtím nemluvila ani tak o nikom konrétním. Když mluvila o špatných zážitcích, tak si vzpomněla na sebe, trochu na Rebekah a chování jejich otce a pak ještě na několik případů se kterými se setkala během svého života.* O kom teď mluvíš?

(Když se jí Alisea zeptala, o kom to teď mluví, pootevřela ústa, chvíli je měla otevřené, pak je zase zavřela. Asi toho naznačila příliš mnoho. Nechce se jí přiznávat, že mluví o sobě, ale není to právě to, co Alisea zmiňovala předtím? Potlačuje to a nedává to najevo. Nechce, aby někdo viděl její slabosti, nechce, aby někdo věděl, že byla slabá.) Někoho takového jsem znala. To je jedno, zapomeń na to. (Vlastně zas tak nelhala, sebe samu znala velmi dobře.)

*Nechtěla to jen tak nechat být a chtěla se jí na to vyptávat dál, protože se jí na tom zdálo něco divného. Už otevírala pusu, aby něco řekla, ale vzápětí ji zase zavřela. Vlastně ji spíš zakryla rukou, protože k nim dolehl od jednoho stánku zápach něčeho smaženého, z čehož se jí zvedl žaludek. Rukou si zakryla pusu částečně, aby nemusela cítit ten zápach, a také proto, aby zabránila případnému zvracení. To se naštěstí nedostavilo, podažilo se jí to potlačit. Ale vlivem toho, že byla poslední dobou docela unavená a také proto, že měla nízkou hladinu kyslíku, se jí zatmělo před očima a zamotala se ji hlava. Ani si to nestihla uvědomit a už padala v bezvědomí k zemi.*