French Quarter

*Má pocit, že potom, co si oba dva navzájem řekli to své, že se to mezi nimi opět docela zklidnilo, a ačkoliv se nic z toho, co udělal a na čem se podílel nezměnilo, nevymazalo a on si je vědom, že ho to bude ještě dlouho trápit, dokud se mu to nepovede trochu urovnat, je mu o něco málo lépe. Zdá se mu, že Sophie skutečně chápe jeho pocity, i důvody, které ho k tomu všemu vedly. I když nad tím přemítá mlčky, ona mu to vzápětí potvrdí svými slovy. Pohlédne na ni a krátce kývne hlavou. Je to z jeho strany jakýsi výraz díků za její důvěru v to, co jí pověděl. Výraz v jeho očích při tom naznačuje, že mu to skutečně hodně pomohlo. Po té hlavu mírně skloní a podívá se dolů, pod její nohy a na chodník před nimi. Vyčkává, jaké bude pokračování. Když mu Sophie odpovídá, proč jdou předci po malé, znovu k ní zvedne hlavu i oči. Vypadá trošku překvapeně, že mu to říká, nějak to ani nepotřebuje slyšet neboť je mu to víceméně jasné, ale i tak si váží toho, že mu to Sophie povídá. Nespokojeně, nesouhlasně nad těmi důvody svraští čelo a stáhne obočí. Mračí se i potom, co Sophie pokračuje o důvodech Benjamina. Jen natočí hlavu před sebe a zadívá se tak podmračeně někam na druhou stranu parku. Nechce, aby si Sophie myslela, že se mračí na ni. Je to, jen kvůli tomu, co slyší. Dívá se při jejich slovech nepřítomně před sebe. Nezaregistruje tak její reakce na jeho slova o Benjaminovi a předcích, se kterými Sophie nesouhlasí. Probere ho to z lehce nepřítomného stavu. Zaostří pohled, nejprve před sebe a pak trochu překvapeně koukne na Sophie. Uvědomí si z jejich slov, že ho nepochopila zcela přesně. Soustředěně stáhne obočí a poslouchá ji, připravený hned, jak skončí upřesnit, co chtěl říct.* Takhle jsem to nemyslel, Sophie. *Zavrtí mírně hlavou a na moment semkne rty do úzké linky. Zavře při tom také oči. Když hlavou dovrtí oči otevře a zadívá se na ni. Už je zase klidný, vážný, až moc, protože přesto, že se mu trochu ulevilo, díky Sophie, stále ho trápí, co se muselo kvůli Benjaminovi udát. Ta skleslost, smutek v jeho výrazu i očích přetrvává. Před Sophie už se to zakrývat nesnaží.* Měl jsem na mysli to, co Benjamin udělal Genevieve. *Pokračuje a upřesňuje.* Ať je Klaus nebo kdokoliv z mých příbuzných jakýkoliv, něco takového by Rebekah neudělal ani za dalších tisíc let. *Znovu krátce zavrtí hlavou a natočí ji pak rovně před sebe. Spustí ruce z klína a položí je po stranách svých stehen na okraj lavičky. Sevře tak v dlaních desku, která tvoří sedátko. Kouká, před sebe.* Něco takového je pro mne nepochopitelné. *Pokračuje dále a trochu sníží hlas, i když i do téhle chvíle mluvil docela tiše.* A předci ať už dobří či zlí tomu, jen přihlíželi. *Pokračuje dále. Už chápe, že tihle zemřelí magicky nadaní jedinci dokážou ovládat své živé potomky, nebo komunikovat s nimi. Proto je zkrátka v tomhle "hází do jednoho pytle" a nic a nikdo ho nepřiměje na ně změnit názor. Když to Sophie poví, zmlkne a dívá se dále rovně před sebe. Poslechne si o tom, co se nejspíše událo v sídle, zatímco on "bavil" Kate a po té se střetl s Benjaminem. Jen slabě pokývá hlavou. Brokovnice mu přijde k Genevieve jako docela výmluvná zbraň. Rozhodně jí, ale nepřál to, co si musela při té jejich frašce prožít. Když Sophie odvětí, že je vlastně chápe i jejich počínání, ale neschvaluje to, znovu, jen kývá hlavou. Sklopí jí mírně dolů a zadívá se pod nohy, když naznačuje, že u Genevieve a Kate to tak snadné mít nebude.* Snad jim to oběma budu moct nějak vynahradit. *Poznamená s povzdechnutím. To, že ho teď vidí v tom nejtemnějším světle ho netěší a nelíbí se mu to. Jako by to vypovídalo o úplně odlišném charakteru, než na jakém si zakládá a který preferuje.* Víš, jak těžké pro mě bylo na to Klausovi kývnout? *Poznamená nepřítomným hlasem.* Nelíbilo se mi to. Krátce před tím teprve pověděl, jak je to s dcerou Genevieve. Vše ve mě bylo proti. Jediné, co mě k tomu nakonec přimělo, bylo zoufalá touha získat něco na Benjamina. Zjistit, jestli kromě jeho sestry má, ještě nějakou další slabinu. Jak je známo rodina je stejně velká přednost jako slabost, téměř všech. *Povídá dál. Chce, aby si Sophie udělala obrázek o tom všem, co tomu předcházelo.* Řekl, že Kate nehodlá ublížit, že bude, jen návnada. Jen proto, a protože je v ohrožení Klausova a Hayleyina dcera, jsem na to kývl a byl u toho. Abych se ujistil, že se Kate skutečně nic nestane. *Povídá dál. Je upřímný, otevřený. Přesto stále tak trochu nepřítomný. Když hovoří o Kate, v jeho hlase není slyšet jediná stopa znechucení, či odporu, nebo snad nějaký náznak toho, že by měl něco proti ní. Bere ji také více jako dceru Genevieve, a že je Benjamin její otec, jako nutné zlo.* To vědomí, že kvůli hrozbě jednoho dítěte musím vyhrožovat a děsit jiné. *Povzdechne si při tom ztěžka a sklopí pohled k zemi. Zavrtí mírně hlavou. Více k tomu nenachází slov.* Chtěl jsem, abychom získali proti Benjaminovi nějakou výhodu. Vůbec jsem neuvažoval, jaké následky to bude mít pro zúčastněné. Postupně mi to začalo docházet, až už bylo po všem. *Pokračuje.* Ale i kdybych to tušil dříve, stejně bych neměl na výběr, nejspíš. *Uzavře to. Poví tak k tomu Sophie vše, co mu leží na srdci. Pak utichne a poslouchá zase ji.* Hayley ti to asi nikdy neodpustí. *Poznamená po té, když zase má na co reagovat. Po delší době k Sophie opět otočí hlavu a zvedne trochu živější pohled, ve kterém je vidět, že ho to mrzí, jak to má Hayley vůči Sophie, ale že nevidí naději na nějaký posun k lepšímu. Vyslechne si krátce na to, že Sophie nebyla k zastižení, a přikývne. Ta poznámka mu připomene Kola. Nadechne se trochu rychleji, než promluví.* Chtěl jsem ti poděkovat za Kola. Za jeho "vyléčení". Děkuji, Sophie. *Opravdu si toho cení a je jí za to vděčný. Kouká jí upřímně do očí, ale pak trošku posmutní a uhne pohledem dolů.* Proč jsi mi neřekla, že ti to vadilo? *Zeptá se trochu nechápavě.* Proč jsem se to musel dozvědět odjinud, že se ti nelíbilo, se o to kouzlo Kolovi postarat? *Znovu k ní zvedne nechápavý pohled.* Požádal jsem o to tebe, protože jste si s Genevieve blízké, a vím, že by to pro Kola chtěla i potom, co se mezi nimi stalo. Z toho pohledu mě nikdo vhodnější nenapadl. *Zkouší jí to i teď zpětně, když je po všem, vysvětlit.* Nechtěl jsem tě tím, ale obtěžovat. Kdybych to tušil, pokusil bych se získat pomoc u někoho jiného. *Pokračuje dále. Mluví celou dobu klidně s nechápavým podtónem a stejně tak na Sophie kouká. Také je při tom posmutnělý, protože ho mrzí, že mu to Sophie nepověděla a řekla mu to až Alisea. Pak hlavu zase skloní a pohlédne na kousek lavičky, co se nachází mezi nimi.* Co si dělala v poslední době, žes nebyla k zastižení? *Nejdříve si není jistý, jestli má, ale nakonec se zeptá. Tázavě na Sophie koukne. Chvíli přemýšlí, kolik toho má Sophie povědět o druhé fázi Klausova plánu, o které toho moc neví.* Víš, tohle by mělo mít ještě pokračování, ten Klausův nápad. Nevím, nic přesnějšího. *Povídá jí a kouká na ni trochu bezradně. Zavrtí hlavou. Vypadá při tom upřímně a pravdomluvně.* Vím, jen tolik, že Kate se nic nestane. *Pokračuje dále. Tuhle část si v hlavě uložil, protože pro něj byla důležitá pro odsouhlasení toho všeho.* Navíc by do něj ona i Genevieve měly být zasvěcené. To byla Klausova poslední verze. *Dopoví a kouká na ni v očekávání nějaké reakce.*

(Už je zcela klidná, stejně jako byla, než potkala Elijaha a možná i ještě více. Potřebovala to všechno ze sebe dostat a to také udělala. Potřebovala slyšet nějaké vysvětlení z jeho úst, aby to celé chápala. Má pocit, že už to celé prozatím vyřešili a žádné obviňování z její strany ani vysvětlování z jeho strany není třeba. Elijah se jistě cítil mizerně i, aniž by na něj musela křičet. Povytáhne obočí, když Elijah začne reagovat na její slova ohledně předků a upírů. Poslouchá ho, když začne vysvětlovat, jak to celé myslel. Začíná už chápat, jak to myslel. Pro ni samozřejmě bylo také nepochopitelné, jak to Benjamin mohl provést své vlastní sestře, ale něco takového viděla ve zprávách už mnohokrát. Na světě bylo více psychopatů, jako je Benjamin. Někteří násilníci dokonce znásilňovali i malé děti a to bylo opravdu odporné. Takové lidi by nechala trpět. Zabít je by bylo moc jednoduché. Přehodí si nohy, tak že teď má levou přehozenou přes pravou.) To, co udělal Benjamin Genevieve je opravdu nepochopitelné a kruté. A předci jsou hajzlové. Každý si ze začátku myslí, že předci tu jsou od toho, aby na nás dohlíželi a radili nám. Ale jen nám dávají rozkazy, nezajímá je nic jiného, než moc. Když se jim něco nelíbí, tak zařídí, abychom dostali za vyučenou. Pletou se do našich životů už od doby, co se narodíme. Takový je už náš život. Jediný způsob, jak se tohoto života zbavit a žít jak chceme my, je utéct z New Orleans. (Pokrčí rameny a tiše si povzdychne. Ona na tohle celé už byla nějak zvyklá. Sice se jí nikdy nestalo něco jako Genevieve, ale život taky nikdy neměla lehký. Nikdo z covenu ho neměl lehký. Už od narození se od nich něco očekávalo. Měli se stát příkladnými čarodějkami a sloužit dobře svým předkům. Nikoho nezajímalo, že by třeba chtěla cestovat po světě. Ona sice dva roky cestovala, ale to vlastně utekla. Kdyby se coven dopředu dozvěděl, že odjíždí pryč, jistě by jí vzali její moc. K čemu by jí taky potřebovala mimo New Orleans? Mírně se pak pousměje.) Ano, snad. (Pokrčí rameny. Vynahradit to Genevieve bude jistě nejtěžší, ale ani u Kate to nebude jednoduché. Je to přeci jenom dcera Genevieve. Poslouchá ho pak, jak to bylo pro něj těžké na to Klausovi kývnout. Připomíná jí to čas, kdy se ona sama rozhodovala, co udělat. Unést Hayley a zabít jí i s dítětem nebo proti tomu bojovat a nechat, aby se o to pokusila Monique s Abigail a při tom by mohli umřít. Nakonec Abigail stejně umřela a Sophie jde proti Monique.) Kvůli rodině občas děláme věci, které se nám protiví. (Chápavě kývne hlavou, ale nějak moc to celé nerozebírá. Nemusí to přeci Elijahovi pořád předhazovat. Ale zdá se, že on sám v tom chce dál pokračovat. Nejspíše se potřebuje vypovídat, tak ho nechá. Vyposlechne si ho.) Vždycky si vše uvědomujeme, až když je pozdě. Takový je život. Já tě chápu, takže tě vážně už nebudu mlátit a křičet na tebe. Teď musíš jen přesvědčit Genevieve a Kate. (Krátce a lehce se pousměje. Už je vyčerpaná z těch všech problémů, a proto se nechce ani s Elijahem hádat.) Já vím. Být na jejím místě, tak to té druhé taky nikdy neodpustím. (Pokrčí rameny. Netrápí jí to nijak. S Hayley nikdy nebyla kamarádka a nikdy by ani nebyla, i kdyby se rozhodla to vše neudělat. Už je prostě smířená s tím, že kolem sebe budou chodit se zakyslým obličejem a pokoušet se tu druhou ignorovat.) Není za co děkovat. (Zkonstatuje. Lehce povytáhne obočí, když si všimne změny výrazu v jeho obličeji. Nejdříve nechápe, na co naráží, ale pak jí to dojde. Alisea. Vydechne a prohrábne si vlasy. Nečekala, že to Alisea řekne Elijahovi. Bylo to přeci jen krátké vybouchnutí. Sklopí pohled a opět si začne hrát s dírou na koleni. Poslechne si ho, až do konce a pak začne mluvit.) Takhle to nebylo. Teda bylo, ale Alisea neví důvod, proč jsem řekla, co jsem řekla. (Zvedne hlavu a podívá se mu do tváře.) Nevadilo mi to. Kouzlo stejně vymyslela Genevieve a já ho jen pak trochu upravila, protože první verze nefungovala. Jenže když jsem to kouzlo konečně provedla, tak přišla Alisea a začala hned s tím, jestli jsem to udělala dobře a takové. Naštvalo mě to. Prostě jsem bouchla. Bylo toho už tak na mě moc a do toho ještě její kecy. Tak jsem jí prostě řekla, ať si to příště udělá sama. Nevadí mi ti s čímkoliv pomoct, ale i já mám své hranice zdravé psychiky. (Skousne si ret a podívá se mu do očí. Nechce, aby si myslel, že to pro ni byla přítěž. Jen toho na ní prostě bylo už moc.) Byla jsem pryč. Druhý den od Kolova oduřknutí jsem odjela pryč. Nakonec se z toho stala pracovní cesta. (Řekne prostě, ale víc to nerozvádí. Ani si není jistá, zda by ho zajímalo, že má catering a ty blbosti kolem toho, z kterých ona měla radost.) Jo to mi došlo, že to bude mít pokračování. Z tohohle prvního plánu vlastně získal jen informace, nic víc. (Opravdu doufá, že Kate se nic nestane. A hlavně doufá, že jí do ničeho Klaus nebude nutit. Neznamená, že když o tom bude vědět, tak to pro ni bude jednoduché, ať už Klaus plánuje cokoliv.)

*Za jiných okolností by mu přišlo úsměvné, jak rychle se to mezi ním a Sophie uklidnilo. Tak ho to těší, ale do smíchu mu není. Kolem něj i všech ostatních je ještě stále hodně napětí, zla, nebezpečenství a toho, co musejí překonat, jestli chtějí normálně žít. V Sophienině přítomnosti si, ale připadá teď nejlíp a nejpříjemněji. Je rád, že se zde v parku náhodou potkali. Pohlédne na ni a poslouchá ji. Trochu se zamračí a přikývne.* Je to kruté a smutné, od vašich předků. *Zkonstatuje nesouhlasně nad takovým přístupem. Měl za to, že by předci měli své potomky chránit, ale z toho, co už od Sophie všechno slyšel má za to, že je jen využívají a je jim jedno jaké následky to má. Rodina pro tuhle frakci všeobecně moc neznamenala. To už, ale také věděl. Jak tak Sophie poslouchá přijde mu to trochu podobné s těmi předky a možnostmi, které mají, jako v jejich rodině. Jejich rodiče se jich také neptali, co chtějí, než z nich udělali upíry. Muselo být po jejich a když pak zjistili, že udělali chybu, chtěli se jich zbavit. Pronásledovali je a usilovali o to neúnavně až do konce. Sophie a místní čarodějky mají, alespoň výhodu, že je předci mimo tohle město pronásledovat nemohou, ale kvůli svobodě musí opustit domov, rodiště, všechny přátele, příbuzné a známé. Připadá mu to stejně nespravedlivé, jako v případě jeho a jeho sourozenců. Přemítá nad tím, ale mlčky. Více už k tomu Sophie nepoví. Přijde mu to zbytečné, protože se to nejspíš, jen tak nezmění a rozčiloval se dnes už dost. Pohlédne na chvilku před sebe, ale pak znovu na Sophie. Sleduje její zamyšlenou tvář. Velmi slabě rozjasní tu svou a mírně se pousměje.* Budu o to usilovat, Sophie. Nechci to takhle nechat. *Odvětí odhodlaně, že to s Genevieve ani Kate, tak snadno nevzdá, i když tuší, že to nebude procházka růžovou zahradou. On má, ale výzvy rád a rád se jimi potýká a zdolává je. Většinou bývá úspěšný. Někdy dříve, jindy méně. Pokývá pak vážně hlavou a zase trošku posmutní.* Za těch tisíc let toho už bylo tolik... *Zavrtí hlavou pro změnu záporně. Pozoruje ji dále a poslouchá. Když od ní pak slyší, že ho chápe a víceméně naznačí, že už je to mezi nimi v pořádku, je to pro něj jedna z nejpříjemnějších zpráv od toho plánu.* Děkuju, Sophie. *Poděkuje jí za její porozumění, které potřebuje více, než si uvědomuje, než si dovede přiznat. Slabě se znovu pousměje. Vděčně, ale i potěšeně.* Moc to pro mě znamená. *Dodá a pak trošku zvážní.* Vážně se vynasnažím. *Vrátí se, ještě k tomu přesvědčování.* Je mi líto, že si se o mě bála. *Poznamená posmutněle a omluvně se na ni podívá. Vrátí se tak k tomu, co od ní slyšel téměř na samém počátku jejich dnešního setkání. Pak skloní pohled dolů a padne mu zrak na její ruku, kterou ho před tím praštila. Všimne si, že její klouby jsou stále ještě načervenalé.* Myslím, že jsi víc ublížila sobě... *Zkonstatuje. Natáhne k ní ruku a vezme pak do svých její pravačku. Přitáhne si ji víc k sobě, zvedne ji více k obličeji a začne si prohlížet tu část, kterou ho praštila. Tváří se při tom nespokojeně, protože se mu nelíbí, že momentálně neví, jak tyhle následky, odstranit. Podrží si její dlaň ve své a druhou ji přejede po hřbetě ruky i přes klouby prstů. Jeho dlaň, kterou ji pohladí příjemně chladí. Drží její ruku stale tak, aby na ni při tom viděl, ale když pak na něj Sophie promluví nechá ruce klesnout dolů na své nohy, tu její, ale při tom nějak zapomene pustit, takže ji dále drží. Uvědomí si to, až po chvilce a to ji teprve nakonec pustí. Vzhlédne k ní a poslouchá od ní o Hayley a o tom, co mezi nimi nejspíše napořád už bude. Pokývá hlavou. S tím při nejlepší vůli nic neudělá. Jen se na to bude muset dívat a poslouchat. Neřekne k tomu, ale nic i tak ho to rmoutí, beze slov. Poslouchá Sophie, když ho ujišťuje, že jí nemusí za Kola děkovat.* I tak, jsem rád, že se to podařilo a bratr je zase v pořádku. V téhle době je to jedna z mála dobrých věcí, které naši rodinu potkala. *Poznamená, ale pak ztichne a poslouchá Sophienino vysvětlení toho, co slyšel od Alisey. O tom, že se Alisea chovala takhle, ale nevěděl. Moc ho to nepřekvapí. V poslední době s ní moc nevychází.* Zlobila se na mě, že jsem jí o Kolovi neřekl a ty jsi byla na ráně. *Poznamená omluvně, protože tohle už stihl odvodit.* To chápu, bylo toho na tebe hodně. *Po jejím vysvětlení se zase v tomhle směru uklidní a slabě se pousměje, když ho Sophie ujistí o své pomoci, kdyby potřeboval.* Já tobě taky, Sophie. *Naznačí, že to rozhodně cítí stejně. Při tom se na ni kouká. Uvažuje nad tím, jestli se jí ptát na to, co po něm chtěla Alisea. Jestli je mezi nimi dvěma nějaké nedorozumění, kvůli tomu, rád by to nějak urovnal. Kvůli své sestře a také kvůli Sophie, protože nechce, aby jí Alisea dělala nějaké problémy. Na moment skloní zamyšleně oči dolů na kousek lavičky, která se nachází mezi nimi.* Víš, má sestra, mi pověděla, že jí chybí část její magické moci. *Začne pomalu a zase k ní vzhlédne. Je, ale zcela klidný, když o tom hovoří.* Myslí si, že jsi jí ji vzala ty, Sophie. *Povídá dál.* Řekla mi o tom, když jsem s ní včera mluvil. Ještě stále jí leží v žaludku to s Roderickem a ještě to, že jsem ji neřekl nic o tom, co se v sídle děje. Není to mezi námi teď moc dobré. Už kvůli tomu jsem slíbil, že se tě zeptám. Kvůli ní, ale i kvůli tobě bych rád znal pravdu. Nechci, aby si kvůli tomu, měla s Aliseou problémy. *Poví to Sophie úplně pravdivě, proč se na to ptá. Nezdá se, že by se za to na Sophie zlobil, i kdyby mu to potvrdila. Nyní to, chce, jen vyřešit, urovnat, nic víc. Dívá se na Sophie a čeká její reakci. Pokývá ještě hlavou, když slyší o té její cestě. Chvilku na ni kouká, jestli to nerozvede více. * Opravdu víc netuším, Sophie. Jsem si ovšem jistý, že pokračování na sebe nedá dlouho čekat. *Vrátí se ještě k tomu Klausovu plánu.*

Jo to je, ale nic s tím neuděláme. Sice má coven nové pravidlo, že předky neposloucháme, ale i tak nás mohou ovlivnit. Dostat se k nám a není to zrovna nic hezkého. Ale s tím jsem smířená. Nemůžu s tím nic dělat. (Pokrčí rameny. Kdyby byla možnost, jak to vyřešit, tak by to udělala. Nelíbí se jí, že předci nad nimi mají i tak moc. Kdykoliv se může někomu něco stát a hlavně jí. Jako Starší se k ní totiž předci mohli dostat nejsnadněji. K ostatním členům sice také, ale ne tak snadno. Možná by se mohli snadno ještě dostat k dívkám ze Sklizně, ale zbývali už jen dvě. Monique a Davina. Monique dělala, co předci chtěli a Davina se do ničeho nemontovala, takže nemá takový strach o tyto dvě dívky. Ale přeci jenom nějaký strach pociťuje. Nemůže Monqiue chránit a to jí ze všeho nejvíc tíží. Slabě kývne hlavou, když jí řekne, že bude usilovat o to, aby to vše mezi ním a Genevieve s Kate napravil. Ví, že by to jen tak nenechal. Přeci jenom má nějakou reputaci a tímhle si jí docela poškodil. Navíc jí přijde, že mu hodně záleží na tom, aby to vše Genevieve pochopila. V tomhle se od Elijaha hodně lišila. Jí je jedno, jestli Hayley někdy pochopí, proč to všechno udělala. Ona sama moc dobře věděla, proč to dělá a na tom záleželo nejvíce. Její nejlepší kamarádka jí chápala a chápal jí i Elijah. Tohle jí naprosto stačilo. Ona chápe Hayley, ale Hayley jí ne. A nikdy nepochopí, protože neví jaké to je být součástí tohohle covenu a být ovládána předky. Chránila svou rodinu, protože coven je její rodina.) Nemáš vůbec za co děkovat. (Mírně se pousměje. Ona sama je ráda, že si to vše vyříkali. Nechce kolem něj chodit se zamračeným obličejem. Nechce se s ním hádat. Elijah byl jedním z mála s kterým si dokázala promluvit o všem. A nechce narušit tenhle přátelský vztah, který mají. A pokud jí on dokázal pochopit, proč by nemohla pochopit jeho čin ona?) Byla to sice, až poslední myšlenka, která si mi v hlavě ozvala, když mi to vše řekla Genevieve, ale i tak jsem měla obavy, jestli se ti něco nestalo. Benjamin je teď, až moc silný a nevíme, co vše dokáže. Takže mé obavy byli samozřejmostí. (Vydechne. Tohle na tom všem bylo to nejhorší. Neví, co Benjamin dokáže s tolika mocí, co teď má. Vědět, co přesně má v plánu a co všechno dokáže by bylo jednoduší. Mohli by se připravit, ale takhle mohli jen hádat a připravovat se na všechny možné možnosti. Slopí pohled a pohlédne na svou ruku při jeho slovech. Stále je má načervenalé, ale bolest už necítí.) Jo s tím se musí počítat, když dá člověk ránu Původnímu. (Zažila už horší bolest, než byla tahle, takže to rychle hodila za hlavu a navíc jí v tu chvíli poháněl vztek a to je pak snadné na to zapomenout. Sleduje Elijaha, jak bere její ruku do svých. Nechápe, co právě v tuhle chvíli dělá, ale ani ho v tom nezastavuje. Sleduje zároveň jeho tvář a ruce, v kterých drží tu její. Na krátkou chvíli se jí v obličeji objeví nechápavý výraz, jako by čekala, že udělá snad nějaké kouzlo a ono to zmizí. Ale to bylo samozřejmě nereálné. Nemohl provést žádné kouzlo. Byl upír. Tahle chvíle jí přijde celá trochu divná. Nevadí jí to, ale není na to zvyklá. Ani si nevzpomíná, že by s Elijahem měla někdy fyzický kontakt. Nepočítá fyzické kontakty, které byli nezbytné, aby jí například ukázal Roderickovu tvář. Jenže tohle nebyl ten případ. Tohle bylo naprosto jiné. Zadrží dech, když jí přejede dlaní po hřbetě ruky a klouby. Ale hned na to vydechne a začne opět klidně dýchat. Stále má pohled upřený na jejich ruce a i ve chvíli, kdy její ruku pustí a ona tu svou stáhne k sobě a položí na své koleno. Vzpamatuje se a zavrtí hlavou. Zadívá se před sebe a svraští obočí. Co to...? Pomyslí si, ale ani svou myšlenku v hlavě nedokončí. Ne, nemůže tohle řešit. Není přeci nějaká blbá puberťačka. Taková ona není. Má svá pravidla. Prostě to bude brát, jako by tohle udělal například Marcel. U něho by něco takového neřešila přeci. Jenže u něj byla zvyklá na fyzický kontakt. Prostě si jen musí na tohle zvyknout u další osoby.) No doufám, že to opravdu fungovalo jak mělo. Kola jsem totiž pak už neviděla a u mě je známo, že dělám občas nějaké ty chyby. Každý je dělá a vše není stoprocentní. (Opravdu doufá, že to vyšlo. Jenže u Kola je někdy složité poznat, zda ho ovládá uřknutí nebo to je prostě on. Zajímalo by jí, jestli Elijah ví o incidentu s Jacksonem a Genevieve. Ale k tomuhle se nedostane, protože Elijah naváže na její vysvětlení.) Jo promiň, nečekala jsem, že to přijme, až takhle, když jsem jí to vše řekla. Ale zaráželo mě, že je neinformovaná, když se jednalo i o jejího bratra. (Pozoruje jeho zamyšlenou tvář. Zajímalo by jí nad čím přemýšlí, ale ptát se ho nechce. Jenže netrvá dlouho a on sám o tom začne mluvit. Už jen při jeho první větě jí všechno dojde. Zatracená Alisea. Pořád se nezbavila toho podezření a ona sakra neví, co má dělat. Podívá se doprava a už se vidí, jak odtud zdrhá pryč, aby nemusela na nic odpovídat. Ale to by jí bylo k ničemu. Zajede si rukou do vlasů a obrátí pohled na Elijaha. Nejhorší je, že Elijahovi lhát nechce. Nikdy by mi to neřekla, kdyby na to přišla řeč, ale teď přišla a ona by mu tím pádem lhala. Jenže nechce ani říkat pravdu. Podle jeho slov to vypadá, že chce vědět pravdu i kvůli ní. Tohle bylo pro ní opravdu velké dilema. Neuvědomuje si ani, že mlčí už pěkně dlouho a stále se nerozhodla, co vlastně řekne. Ale její mlčení už vydalo za všechno.) Hádám, že mé přesvědčovací způsoby na ní neplatili. Stalo se to, když jsem jí proměnila v člověka. Byla nějakou chvíli mimo a já měla čas na menší úpravy v kouzle. Proměňovala se zas v člověka a já jí sebrala kousek moci. Pak jsem proměnu zastavila a ona stále byla upírem, až do úplňku. Potřebovala jsem mít více moci. Nebyla jsem dostatečně silná ani s mocí Celeste. Aspoň v tu chvíli na své plány. Pak jsem na to všechno úplně zapomněla a na nějaký čas poskytla kousek své moci Davině, takže jsem se cítila pořád stejně. Jenže pak se mi to celé vykouřilo z hlavy. Až když přišla Alisea a zmínila se o tom, tak jsem si na to vzpomněla. Její moc už nemám, teda ne v sobě. Vložila jsem jí do něčeho jiného a schovala, aby jí nemohla najít u mě. Tak nějak jsem zatím nepřišla na způsob, jak jí tu moc vrátit, aniž by přišla na to, že jsem to byla já. (Ruku, kterou má ve vlasech položí na opěrku lavičky, nohy si přitáhne k tělu a podrážky položí na lavičku, oběma rukama si pak obejme nohy a zadívá se před sebe. Takže teď tohle tajemství znal už i Elijah a nejen ona.)

*Poslechne si Sophie, co mu povídá o covenu, pravidlech, předcích.* Nemáš to lehké. *Zkonstatuje s nespokojeným povzdechem. Kouká před sebe, a protože je celou dobu natočený tělem mírně k Sophie, periferně ji docela dobře vidí, i když nekouká zrovna na ni.* Tak buď opatrná. Nechci, aby se ti něco stalo, Sophie. *Otočí hlavu k ní a koukne na ni, když ji nabádá k opatrnosti. Myslí to naprosto vážně. Pak má možnost pozorovat Sophienin zamyšlený výraz. Uvažuje nad čím Sophie přemýšlí, ale neptá se. Vyčkává, jestli mu to potom poví sama nebo ne. Když po té odpoví na jeho poděkování a pousměje se, je opravdu upřímně rád, že to tak mezi nimi dopadlo. Z toho měl velké obavy, jak to bude dále mezi nimi, ale nakonec je v celku spokojený. Poslechne si o jejich obavách, které měla, když ji Genevieve informovala. Mírně roztáhne koutky rtů do stran do úsměvu a kývne. Nevyjadřuje se, ale již k tomu Benjaminovu příchodu i jejich následném "souboji". Nebylo to nic neobvyklého s čím se během Benjaminova útoku setkal, ale kvůli jeho moci byly bolesti, co vnímal mnohem silnější. Neměl, ale na výběr. Musel to vydržet, aby to bylo přesvědčivé. Chvilku nad tím přemýšlí.* Šlo tam hlavně o Kate a té se nic nestalo. Možná si, jen udělala lepší názor na svého "otce". *Promluví zamyšleně po chvilce. Moc dobře si vybavuje, jak se na Benjamina Kate dívala, když se v zahradě objevil. Vypadá v myšlenkách nepřítomný, zřejmě na něco z toho dne vzpomíná. Pokaždé, když mluví o Benjaminovi jako otci, pronese to dost znechuceně, opovržlivě.* Vidět Benjamina takhle. *Vybavuje si, jak se tvářil.* Velmi zajímavá skutečnost. *Dodá, probere se a podívá se na Sophie. Pak už se o dotyčném, ale nechce dále bavit. Má dotyčného plné zuby od samotného jeho návratu do města. Více se pak soustředí na Sophie a na její ruku, kterou chvíli drží ve svých a zkoumá, jestli ji ta rána neublížila víc, než dává najevo. Od té doby, co se to mezi nimi uklidnilo, od toho povedeného/nepovedeného plánu na Benjamina, při kterém zabili Papa Tunde, má potřebu na Sophie svým způsobem dohlížet, dávat pozor, chránit ji. Jen představa, že by se jí něco mohlo stát se mu příčí. Samozřejmě si tuto skutečnost nechává pro sebe. Nemá důvod ani smysl o tom někomu vyprávět. Z jeho rodiny by ho nejspíše ani neposlouchali a pokud ano tak by si klepali na čelo nebo by měli poznámky, na které by nebyl zvědavý. Se Sophie zkrátka z jeho rodiny vychází a opravdu o to stojí, jen on sám. Pousměje se nad její poznámkou. Zavrtí na to hlavou.* Aspoň to nebyl nůž... *Zkonstatuje věcně. Připomene tak její první "útok", když se probrala u nich v sídle. Po prohlídce Sophieniny ruky usoudí, že pro ni v daném problému nemůže moc udělat a tak po té, co hřbet ruky přejede svou dlaní a pustí ji, napadne ho ještě jedna varianta, jak něčemu podobnému předejít.* Příště budu dávat větší pozor a raději ti uhnu. *Poznamená. Její ruku pustí. Neujde mu, jak při tom doteku Sophie měla malé obtíže s dechem. Zvedne pak oči od rukou k ní. Jeho pohled je zkoumavější, jako by chtěl zjistit, co se v ní odehrává. Doufá, že Sophie jeho starostlivost vůči ní nepochopí nijak špatně. Zdá se mu, ale že je Sophie hned zase v pořádku, takže se k tomu už nevyjadřuje. Když se pak Sophie zmíní o Kolovi, nejprve pokývá chápavě hlavou.* Také jsem Kola ještě neviděl. Myslím, že se snažil urovnat to, co napáchal během svého uřknutí Genevieve. Dokonce za ni jezdil do Zátoky, kde přesídlila. *Přišlo mu to velmi podivné a netypické pro Genevieve. Pohlédne zkoumavě na Sophie a přemýšlí, jestli mohla tentokrát také udělat nějakou chybu, například v kouzle a Kol může být stále ještě pod vlivem uřknutí, ale ptát se na to nehodlá. Přesně, jak řekla Sophie, nikdo není stoprocentní. Nehodlá za to Sophie soudit, ani kdyby se to třeba ukázalo pravdivým. Pozoruje ji, když se vrátí k Alisei.* To nic. *Ujistí ji, že po jejím vysvětlení už to neřeší.* Už jsi mi to vysvětlila a já to pochopil. Je to v pořádku. *Doplní. Trochu posmutní.* Tehdy se toho událo tolik, že jsem vůbec nemyslel na to, dát vědět Alisei. Navíc na mě byla naštvaná a nejspíš je stále kvůli Roderickovi. Trvá pořád na svém. V tomhle směru s ní není žádná řeč. *Poví Sophie.* To jsem, ale trochu odbočil. Pak si se toho ujala ty a já ji tím už nechtěl zatěžovat. Má svých starostí i tak dost. *Vysvětlí zase důvod toho nedorozumění ze svého pohledu. Trochu si povzdechne, uhne pohledem a sklopí hlavu. Je to další chyba, kterou udělal, a kterou mu nejspíš budé Alisea připomínat, pokud je jako Finn. Moc tak Sophie nesleduje, dokud opět nepromluví. Zvedne k ní oči a poslouchá. Když se tak dozví další zajímavý příběh, nestačí se divit. Oceňuje, váží si toho, že mu Sophie pověděla pravdu. Ví, že nelže. Proto, a také i z toho důvodu, že to považuje za chybu a chybovat patří k tomuhle životu to nijak neřeší. Párkrát během jejího povídání kývne hlavou. Tváří se stále stejně klidně, nezdá se, že by ho to naštvalo. Po té co se mezi nimi na chvíli rozhostí ticho, přemýšlí, jak to urovnat. Nechce, aby měla Sophie potom, co vrátí moc Alisei, potíže. Uvažuje, jak by mohl Sophie pomoc. Nenapadá ho, ale nic, jak z toho Sophie dostat.* Já nevím, Sophie. Rád ti s tím pomůžu, ale nenapadá mě nic, jak tě z toho vynechat. *Poznamená po chvilce a zvedne k ní pohled.* Alisei to, ale stejně nejspíš z hlavy nedostaneš, když na to jednou přišla. *Pokrčí rameny.* Umí být tvrdohlavá. *Naráží na její neústupnost u Rodericka.* Ale pravda pokaždé nakonec vyjde najevo, ať se nám to líbí nebo ne. *Zkonstatuje, že je proto, aby to Sophie nesnažila nějak zakamuflovat. Věří tomu, že by se na to nakonec stejně přišlo.*

A kdo to lehké má? (Povytáhne mírně obočí a pokrčí rameny. Svým způsobem to neměl lehké naprosto nikdo, ale každý měl jiné problémy.) Budu se snažit. (Kývne lehce hlavou a pousměje se. Popravdě, i kdyby byla sebevíc opatrná, tak by nezabránila něčemu, co by jí chtěli předci provést. Jedině, kdyby odjela z města nebo se od nich odstřihla jako Genevieve. Ale ani jedno provést nemohla. Kdyby odjela, tak tady za sebou nechá své přátele, neteř a coven. To nemohla udělat. A odstřihnout se od předků? Byla by sice volná, ale pak by už nepatřila do covenu, nebyla by jejich Starší. Z počátku si myslela, že bude vůdce na nic. Neměla na to předpoklady. Nikdy jí tyhle věci nezajímali, ale teď? Coven pro ni znamenal opravdu mnoho, byl její rodina. Tohle prostě nepřipadalo v úvahu.
Nevyjadřuje se už k tématům, ke kterým se nevrací ani Elijah. Jen zaregistruje jeho beze slovné odpovědi.) Pokud je aspoň z části jako Genevieve a to je, tak na něj jen tak lehce názor nezmění. Takže si opravdu nemyslím, že by ho teď viděla v lepším světle. (Zavrtí hlavou. Opravdu si nemyslí, že by teď Kate nějak radikálně změnila názor na Benjamina. Genevieve to přeci taky neudělala, i když jí zachránil život před šílenou Francescou. Svraští obočí. Nechápe, jak Elijah myslí poznámku o Benjaminovo výrazu. Jenže po chvíli si to vše nějak uvědomí. Benjamina viděla vždy jen s chladným nic neříkajícím výrazem. Vlastně ho nejvíckrát viděla prostřednictvím Geniných vzpomínek. Takže ve chvíli, kdy přišel pro Kate, se musel jistě tvářit naprosto jinak. Vlastně se tomu ani nedivila. Nejspíš i Benjamin měl své hranice, kdy dokázal držet své emoce na uzdě.
Krátce se zasměje, když Elijah připomene její první „útok“ na jeho osobu. V tu chvíli, kdy se to stalo, to samozřejmě k smíchu nebylo, ale teď když si na to vzpomene, jí to vlastně vtipný přišlo. Ne, že by nějak ráda ubližovala Elijahovi, to vůbec ne.) Ta dýka byla aspoň účinnější. A doufejme, že žádné příště raději nebude. (Podívá se mu přímo do obličeje, když jí pustí ruku a neujde mu jeho výraz. Bezva teď si bude myslet, bůh ví co. Skvělá práce Sophie. Zase by si nejraději vrazila facku. Je jasné, že Elijahovi neušlo to její pozastavení dechu. Vždyť je to upír, ale vysvětlovat mu, že jí to přišlo divný? Nebo spíš nový? Myslela by si akorát, že to chce nějak zakecat. Raději nic prostě říkat nebude. Není na to od něj zvyklá, tečka. Na nové vztahy, i když přátelské si prostě musí zvykat.
Během Elijahovo povídání o Kolovi, jí dojde, že rozhodně neví, co se stalo. Vydechne a zavrtí hlavou.) No tohle je možná opravdu pravda, ale poslední informace ti zřejmě chybí. Kol chtěl zabít Jacksona. Žárlivost. Genevieve ho zastavila. (Její výraz dává najevo, že je jí to líto. Tedy aspoň vůči Elijahovi a samozřejmě i vůči Genevieve. Genevieve kvůli němu měla akorát další problémy k řešení a Elijah se tím jistě také bude zabývat.) Být na jejím místě, taky bych si nepřiznala pravdu, že můj bývalý přítel nebo manžel je naživu, skáče z těla do těla a nezajímá se o ni ani o tu malou. Díky bohu, že mám jen jednoho lidského přítele. (Poslední větu zkonstatuje spíše jen sama pro sebe. Jí tohle opravdu nehrozilo. Mít za přítele jen obyčejného člověka, má nejspíše své výhody. Povytáhne obočí, když konečně Elijah reaguje na její přiznání. Celkem jí jeho reakce udivuje. Nebyl na ní naštvaný a ještě jí chtěl pomoct?) Chceš mi pomoct? Lhát vlastní sestře? Nemůžu říct, že mě tahle informace celkem i těší, ale nechci, abys mi s tím pomáhal. Tohle je můj bordel a já ho po sobě musím uklidit. Jak sice ještě nevím, ale nějak to udělám. Snažila jsem se to hodit na těhotenství. Některé čarodějky jsou v těhotenství slabší než normálně. No, nepřesvědčila jsem jí. (Pokrčí rameny.)

Asi nikdo. *Připustí, když to Sophie podá takhle a koukne na ni.* Ale teď se bavíme o tobě. *Doplní. Kývne na její slib, že se bude snažit. Ví, že zdejší mágové nemají proti svým předkům mnoho šancí, ale myslel to tak, aby Sophie pokud možno moc neriskovala a neprovokovala je, pokud je to v jejím případě, ještě možné. Nechá Sophie v jejich úvahách a se zájmem ji při tom sleduje. Když se pak vrátí ke Kate a mluví o ni, zpozorní.* Nevím, jestli je to trvalé nebo to bylo díky úlevě, že ji přišel "zachránit". *Poznamená neurčitě.* Neměl jsem možnost to zjistit. *Doplní věcně.* Kate je hodně podobná Genevieve. Hrozně mi ji připomínala i u tebe v baru, když jsem jí tam viděl. Napadlo mě tam tehdy něco ve smyslu, že kdyby Genevieve někdy měla dceru, vypadala by jako Kate. Netušil jsem, jak přesné to tehdy bylo. *Odvětí a kouká na Sophie.* I když jsem ji tam přišel ujistit, že musí umřít... *Udělá přestávku a ušklíbne se. Nerad na to vzpomíná a ne ještě mluví.* Byla vyděšená, ale nevzdávala se. Bojovala. Snažila se utéct. *Mluví o Kate obdivně, ale jeho hlas při tom má bolestný podtón. Zjišťovat to za takové situace pro něj nebylo vůbec lehké.* To, jak na mě koukala... bylo jasné, co si myslí... *Utne to. Semkne rty do úzké linky a uhne na chvíli pohledem. Dál to nerozebírá. Štve i mrzí ho to dost i bez toho, aniž by na to právě teď znovu myslel, vzpomínal. Kouká tak před sebe, prázdným pohledem. Probere ho zněj její krátký smích. Trošku překvapeně i užasle si ji prohlíží. Samozřejmě mu nevadí, že směje, naopak, jen to v tu chvíli nečeká. Brzy pochopí, co ji přišlo k smíchu. To se pak také mírně pousměje. I v očích se mu krátce pobaveně zablýskne, což je u něho dnes i během posledních dnů vzácnost.* No jistě, bolelo to víc a měl jsem díru v saku a košili. *Připustí. Ačkoliv to pronáší vážně, je jasné, že to bere z nadhledu a nevadí mu to. Zakroutí hlavou. Sophie mu tím vtipkováním zvedla trochu náladu. Chvilku si to užívá, než se pak rozejdou a jemu se vrátí jeho starosti.* Tomu moc nevěřím... *Pochybuje, že už mezi nimi nikdy nedojde k nějakému konfliktu a horkokrevná Sophie. Nevěří, že by to příště přešla bez něčeho takového. Setká se posléze s jejím pohledem. Sleduje její výraz a snaží se něco pochytit, vydedukovat. Čeká jestli něco nepoví, ale když mlčí, tak to přejde. Nechce tohle rozmazávat, rozebírat. Nechá tomu volný průběh. Zpozorní, když pak slyší o událostech mezi Kolem, Jacksonem a Genevieve. Bezděky se zamračí, nesouhlasně. Je mu bratra a toho vývoje mezi ním a Genevieve líto, ale také se na něho zlobí, protože ho varoval, aby Jacksona nechal na pokoji, protože ví, že by tím ublížil Hayley a to v žádném případě nechce.* Měl bych Kola vyhledat. Naposledy jsem ho viděl, když jsem za ním přišel do jeho cely v sídle a objevil tam tebe. *Poznamená zamyšleně. Dále vypadá zachmuřený, ale i posmutněle. Kol je jeho bratr, má ho rád a dlouho ho již neviděl. Pokusí se s ním při tom promluvit. Přemýšlí nad tím, než Sophie začne rozebírat Aliseu. Poslechne si ji a trochu se zachmuří. Měl takový problém s Celeste, takže to dobře zná, ale chápe, že mezi nimi nebylo žádné dítě a ani nebyli manžely, takže to ani nevytahuje a nesrovnává. Raději to přejde mlčením. Stejně jako před Aliseou ani před Sophie to nerozebírá.* Chci ti pomoct. Tobě i Alisei. *Odpoví a zavrtí hlavou.* Nechci ji lhát. Chci, jen ukončit ten váš spor, a kdybych proto něco mohl udělat, tak nebudu váhat. Lhaním se nic nevyřeší. Pravda se vždycky nakonec ukáže. *Vrátí se ještě k tomu lhaní.* Měla bys jí tu moc vrátit. *Doporučí jí.* Jak to lze provést? *Zajímá se. Když bude mít přesnější informace, bude moct být třeba užitečnější. Tázavě se na Sophie podívá, čeká odpověď.*

(Vyslechne si jeho další odpovědi ohledně toho, že to nemá lehké, ale už k tomu nic nedodává. Nechce hlavně myslet na doby, kdy byla ovládána předky a denně kontrolována. Teoreticky jí vlastně nikdy neovládali. Ale změnili Monique, ovládali jí a díky tomu ovládali i jí. V tu chvíli si vzpomene, že s Monique chtěla mluvit. Chtěla jí zkontrolovat a zkusit se jí zeptat na toho Rodericka. Úplně na to zapomněla při tom všem a pak ještě odjela pryč. Jak mohla zapomenout na vlastní neteř? Musí jí kontaktovat, než bude pozdě. Promne si rukama oči a vydechne. Absolutně neví jak Monique kontaktovat. Poslat jí vzkaz je moc riskantní. Mohla by být zrovna v blízkosti Benjamina a on by ten vzkaz viděl. Chvíli přemýšlí, jak to udělat, ale pak jí vyruší Elijaha, když začne mluvit. Vrátí se zpátky do reality a poslouchá ho. Lehce se pousměje, když začne poukazovat na to, že je Kate velmi podobná Genevieve.) Jo její hodně podobná. Hlavně v chování. Má dokonce i některé stejné zvyky a dokonce i na mě měla stejný vliv jako Genevieve. Začínala jsem si toho všímat už dříve, ale nikdy by mě nenapadlo, že je nějak příbuzná s Genevieve a dokonce, že je její dcera. Každý si myslel, že linie Rousseau skončila u Genevieve a Benjamina. Což mi připomíná, že bych měla upravit záznamy covenu. (Kate byla opravdu dcerou Genevieve. Raději nijak přesně nereaguje na to, jak se snažila Kate bojovat a utéct. Nejraději by se o té události už nebavila, ale nějak se k tomu stále vracejí. Proto je i ráda za odlehčenou atmosféru, když se baví tom, jak na něj hodila tu dýku.) Koupím ti klidně nové sako a košili. Problém mi to nedělá. Jen doufám, že to nebyli zrovna oblíbené věci. (Lehce s pobavením se na něj podívá. Je ráda, že i po tom všem se zas dokáží bavit odlehčeně jako dříve. Jako by na něj vlastně nebyla naštvaná ještě před pár hodinami. Jenže to trvá jen chvíli. Pak se vrátí opět k těm nepříjemným záležitostem.) No to už je pěkně dlouho. Genevieve říkala, že si s Kolem promluvila a prý už jim nebude dělat problémy, takže snad to tak bude. (Opravdu v to doufá. Zabitím Jacksona by se vyvolala opravdu hodně ošklivá válka mezi vlkodlaky a upíry. A čarodějky by do toho dříve či později byli přimotány taky. Ona by se na to hlavně nevydržela dívat.) Věř mi, že já ten spor chci ukončit taky. Jenže Alisea je furt naštvaná. Já chápu, že jsem jí podrazila. Ale i tak jsem jí dala, co chtěla. No možná jsem u toho udělala pár blbostí, ale tohle? Vážně? Vždyť se spolu dokážeme i normálně bavit. Naposled jsme se dokonce bavili o malé. Doporučila jsem jí, aby si najala nějakou chůvu na výpomoc, aby to vše zvládala. Dítě dá vážně zabrat. Ale to jsem nějak odbočila, promiň. (Začínala být nějak moc ukecaná. Zavrtí hlavou a vrátí se raději k tomu s čím začali.) Jde to provést celkem jednoduše. Tu její moc jsem vložila do kamene, který je zavěšený na řetízku, takže to je vlastně šperk? Co já vím. Stačilo by, aby ho měla přes noc u sebe a ta moc se jí vrátí zpátky. Jen jsem to chtěla udělat nějak nenápadně. Jako vloupat se jí do domu a dát jí ten kámen pod polštář. (Pokrčí rameny. Ví, že tohle asi nebyl zrovna nejlepší nápad, ale co měla asi dělat? Nechce, aby Alisea věděla, že to opravdu byla ona. Nechce se s ní totiž hádat. Je unavená hádáním se s okolními lidmi. Spustí si nohy opět na zem z lavičky a postaví se. Ani neví, jak jí v souvislosti s Aliseou napadlo řešení, jak kontaktovat Monique, ale napadlo.) Nevadilo by ti v tomhle rozhovoru pokračovat po cestě na hřbitov? Musím něco udělat.

*Sophie mu přijde zahloubaná do něčeho důležitého, ale nedokáže přijít na to, co ji trápí. Tak ji, jen pozoruje a čeká, až se k němu "vrátí". Když si Sophie povzdechne, pozvedne trochu tázavě obočí, jako by čekal, že mu to nějak vysvětlí. Nestane se tak a on tedy dál čeká. Ona se pak začne vyjadřovat ke Kate. Poslouchá ji. Nenamítá proti tomu nic, že se dozví něco málo o Genevieveine dceři. Občas kývne.* Řekl mi o ní můj bratr. Do té doby jsem to netušil. *Poznamená věcně. Vidí, že se Sophie už nevrací k tomu incidentu s Kate. On o tom také nechce mluvit, ale musel, protože chtěl Sophie říct svůj názor na Kate. Více se k tomu už nevrací. Vyslechne si Sophie, když mu nabízí, že mu koupí nové věci, úplně ho tím vykolejí, že na ni chvilku nevěřícně hledí. Pak se probere, zamrká očima a zatváří se zhrozeně. Ihned zavrtí odmítavě hlavou.* To vůbec ne, Sophie. *Odmítne to.* Nemluvil jsem o tom, kvůli tomu. Jsou to jen věci. Nic víc. Jen jsem poukazoval na ten rozdíl. Dýka a tvá pěst. *Poznamená. Hned, jak zamítne její návrh, tak se znovu uvolní a vrátí se mu do hlasu ten podtón nadsázky. Pak se na moment zarazí a tentokrát se diví sám sobě.* Nevím, proč ti tohle na sebe, ale vůbec prozrazuji. *Zavrtí nechápavě hlavou. Zavře oči a usmívá se pobaveně pod nosem. Z odlehčeného tématu přejdou na to vážné.* Dlouho? Vážně? *Vypadá udiveně a hned na to sklesle, zklamaně. Povzdechne si. Netěší ho, že Kola tak dlouho neviděl.* Ten čas někdy tak letí. *Zavrtí nespokojeně hlavou.* Opravdu ho musím brzy vyhledat. *Poznamená si to více sám sobě, než Sophie, ale také to mohla velmi dobře slyšet. O Kolovi už víc neřekne, jen dosti pochybuje, že si jeho bratr nechá, jen tak lehce něco vymluvit. I on ho žádal marně. Následně ho, ale slova Sophie přimějí k mírnému úsměvu. Rád slyší, že chce spor s Aliseou ukončit. Poslouchá ji dále. Pokyvuje hlavou. Jeho sestra je opravdu v poslední době pořád nabroušená, podrážděná. Zhruba tuší, co ji žere, po jejich posledním setkání. Překvapí ho, že s Aliseou Sophie byla schopná i normálně promluvit.* Každý je zkrátka jiný. Ne všichni se umějí povznést nad křivdy, které na někdo spáchá. *Poznamená. Sám toho zažil také dost, ale dokáže hodně přejít, odpustit. Kdyby ne, nejspíše by musel být naštvaný pořád.* Jsem, ale rád, že spolu vy dvě i přesto dokážete komunikovat... *Poznamená. Pak se na moment zarazí. Vzpomene si, co mu říkala Alisea o jejím magickém souboji s Monique. Nebyl z toho nadšený, když to slyšel prvně, že jeho sestra podnikla něco takového na vlastní pěst. Navíc je Monique Sophienina neteř. I proto jej to netěší, přes to všechno, co napáchala. Povzdechne si, ale nemůže o tom nyní Sophie povědět. Nechce ji tím znepokojovat. Mohla by se chtít za neteř Alisee chtít pomstít nebo kdo ví, co by z toho bylo. V tuhle dobu mu to přijde krajně nevhodné.* Mohl bych ten kámen na řetízku dát já. *Navrhne pak to, co jej napadne, když mu Sophie poví něco víc.* Nemusí vědět, že je od tebe. Můžu jí to dát jako dárek na usmířenou mezi námi nebo jí to dát tajně pod polštář. *Pokračuje dále.* Přeci, jen se do jejího domu dostanu mnohem snáze, než ty. *Podotkne významně.* Třeba si to ani neuvědomí, že to má souvislost s její mocí. *Uvažuje nahlas. Pohlédne na Sophie. Své jí k tomu řekl a nechá na ni, jestli s tím bude souhlasit nebo ne. Každopádně stále trvá na tom, že Sophie rád pomůže. Když Sophie po chvilce znenadání vstane, překvapeně k ní vzhlédne. Ona mu hned vysvětlí, co se děje a tak se s kývnutím postaví také.* Samozřejmě, že nevadilo. *Ujistí ji. Těší ho, že s ní ještě nemusí loučit. Pak se k němu opět nahrnou problémy a výčitky, které na chvilku v její přítomnosti zahnal. Milerád si ty okamžiky ještě prodlouží. Hned, jak se zorientuje, vydá se pomalu nejkratším směrem na zdejší hřbitov.*

(Lehce povytáhne obočí, když začne Elijah vypravovat, co se stalo, ale po chvíli ho opět uvolní, jelikož začíná chápat, kam tím míří. Nechtěl se bavit o tom, co se stalo, ale o Genevieve. Lehce nakrčí nos, když zmíní Mikaela. Z toho chlapa vyzařovalo sebevědomí na míle daleko, jenže o to více se bála, že by opravdu mohl něco udělat dívkám. Ale tyhle vzpomínky zažene, tak rychle jako přišli a raději poslouchá Elijaha. Vyposlechne si ho až do konce. Vůbec se nediví, že nevěřil žádné čarodějce ani Genevive, když se coven spojil s Mikaelem.) V takových situacích je těžké někomu věřit. Mám pocit, že Klaus Genevieve v té době věřil nejvíce. Vlastně ani já jí nevěřila nebo spíše jsem se nejdříve bála se jí svěřit a pak se to vše zamotalo jako nikdy. Někdy přemýšlím, jak by vše dopadlo, kdybych jí hned řekla o Mikaelovi, když se mě ptala, co se děje. Ale to jsem moc odbočila. Chtěla jsem tím jen říct, že je pochopitelné, že si jí nevěřil. (Vydechne a na to se hned zhluboka nadechne, aby mohla pokračovat.) S Genevieve to je tak trochu běh na dlouhou trať. Když jsem jí oživila, tak si držela ode všech hodně velký odstup. Není se taky čemu divit. Kdo by mohl někomu tak lehce věřit, kdyby si zažil to co ona? Její bratr jí týral, tvá sestra, v které viděla svou přítelkyni, jí využila a pak zabila a nakonec se ještě dozví, že její nejlepší kamarádka byla posedlá Celeste, i když i ta moje. (Vzpomene si na chvíli na Sabine. Zajímalo by jí, jak dlouho v ní byla Celeste a jestli to vše byla jen přetvářka. V covenu si rozuměla jen s ní, než oživila Genevieve a ona jediná jí věřila. Nebo to celé opravdu jen hrála? Zavrtí hlavou nad těmi úvahami.) S Genevieve to prostě chce čas. Ona sama si k člověku musí najít tu správnou cestu. Věř mi, ale trvalo hodně dlouhou dobu, než se mi otevřela, ale jsem za to ráda. Někdy si říkám, kde bych teď bez ní byla. (Usměje se. Ze všeho nejvíc je ráda za to, že poslechla svou intuici a oživila právě jí. Bylo to prostě hned jasné, když pohlédla na její jména na hrobce. V tu chvíli věděla, že ona je ta pravá. Že s ní konečně dokáže zastavit Marcela a byla to pravda.) Nemáš vůbec za co. Říkám jen pravdu. (Pousměje se. Poslouchá pak jeho, když se rozpovídá o jeho myšlenkách toho někdy nechat a odejít. Koho by to někdy taky nenapadlo? Utvrdí jí pak v jejích myšlenkách, že Elijah by rozhodně nikam neodjel ani po vyřešení všech problémů. Není se čemu divit, když jeho neteř se každou chvíli narodí a bude potřebovat ochranu.) Hlavní je, že ty myšlenky nikdy nevyplníš a neodejdeš. A později bys nemohl opustit svou neteř, chápu. Ale pro někoho jako já, je těžké držet se stále tady. Nikdy neopustím New Orleans navždy, to už vím. Ale cestování je má druhá největší záliba. Prostě se jeden den sebrat a někam odjet. Prožít nezapomenutelný chvíle a na chvíli zapomenout, že jsem čarodějka. Ale ty máš rodinu tady, a pokud někdy neodjedete všichni, tak ty sám také ne. Je to vlastně hezké, že svou rodinu neopouštíš za žádné situace. (Pousměje se nad tím. Ona to nikdy nebrala tak, že opouští svou rodinu, ale plní si své sny. A každý by si přeci měl plnit své sny. Kývne pak na jeho slova o Seanovi.) Ano Sean. (Na chvíli při té chvíli posmutní. Neznala ho, ale byla to její jedna chyba z mnoha. Také si vzpomene, že chtěla Cami ohledně toho odpovědět na jakékoliv otázky. Promluvit si s ní, ale k tomu se ještě nikdy nedostali. Možná se jí ani na jednu stranu o tom mluvit nechce. Stále cítila výčitky, ale raději na to prostě nemyslela, když to nebylo nezbytné. Většinou si na to stejně vždy vzpomněla, když přišlo na Cami.) Nejspíš jste na sebe neměli štěstí. To se stává. Alisea zase nevěděla, že u mě pracují dva barmani. Myslela si, že je to jen jeden a přitom to jsou dvojčata. (Zavrtí nad tím hlavou s úsměvem. Nechápala, proč je pro lidi tak složité je rozpoznat. V chování byli naprosto jiní a John byl navíc více potetovaný a Jack je o několik centimetrů větší. John měl vytetované malé slzy u koutků očí a často nosil klobouky a měl kulatý obličej na rozdíl od Jacka, který ho měl oválný. Byli prostě odlišní, a proto nechápe, jak je někdo nemůže od sebe rozpoznat. Po chvilce pak dojdou do baru Tonique. Hned, jak vejde, rozhlédne se kolem sebe. Její pohled nejprve padne na bar a nejspíš by tam i zamířila, kdyby nebyla s Elijahem. Byla zvyklá si sedat k baru, ale ve společnosti druhých si sedala ke stolu.)

*Když začne mluvit o Genevieve, všimne si zprvu, jak divně se Sophie zatváří. Dojde mu, že to bude tím, že zmínil dost citlivé téma z nedávné minulosti. Pro něho je to, ale pryč, uzavřené. Vrací se k tomu, jen kvůli tomu, aby poukázal, že byly doby, kdy Genevieve neměl v lásce, spíš naopak. Nebyl proto nijak nadšený, když se s ní dal dohromady jeho bratr. Těch pár hovorů, kdy o tom s ním mluvil a on se nad Genevieve rozplýval opravdu nemusel. Genevieve tak on z jeho rodiny znal nejméně a také ji neměl ve velké oblibě. Nyní by to rád, už nějakou dobu napravil, ale nedaří se mu to podle jeho představ. Přesto to nehodlá vzdát. Ani po té, co se stalo teď s Kate. On umí být trpělivý a nikam nepospíchá. Času na to má hodně. Své myšlenkové pochody na tohle téma si, ale nechá pro sebe. Sophie už to říkal dříve a nepotřebuje a nechce se opakovat. Poslouchá Sophie, jak mluví o té době. I když je to pryč, uzavřené, její názory, dojmy, pocity z té doby ho zajímají i dnes. Někdy je to zajímavé i zpětně. Sem tam pokyvuje hlavou, když s něčím, co Sophie říká souhlasí, nebo dává najevo, že chápe její tehdy těžkou situaci. Proto ji neodsuzuje a nezanevřel na ni, potom všem. Měl na to sice trochu více času, ale je za něj rád. Chápe ji, jak náročné to je. Rozhodnout se, co je správné, a jak daleko ve jméně ochrany svých blízkých zajít a koho případně požádat o pomoc. Zase se až moc během toho, co Sophie mluvila zamyslel. Je rád, když přejde k Genevieve. Může tak minulost opustit a posunout se kousek dál.* Nikdy jsem to netušil, jaký život Genevieve měla. Neměl jsem to jak ani od koho zjistit. Nápovědu mi dal až sám Benjamin, tehdy v lyceu. A ani pak a ještě ani dnes toho o ní moc nevím. Ne od ní. Většinou se to dozvídám od lidí kolem ní. Niklaus, Kol, od tebe. *Poznamená. Z jeho strany je to pouhé konstatování, žádná výtka. Chápe, že nemůže o všech vědět všechno a se všemi vycházet.* Třeba se to někdy podaří změnit. *Vydechne s nadějí v hlase i v pohledu své přání. Pak zmlkne, neboť Sophie pokračuje a víceméně tak potvrdí svými slovy to, co právě pronese on. S mírným pousmáním kývne. Sám k sobě nebo k tomu, co o něm pronesla Sophie se už nevrací. Poslouchá pak, když se Sophie vyjadřuje k jeho tajným myšlenkám, které snad ještě nikdy nikomu neřekl, alespoň co se vrátili sem zpět do New Orleans. Sophie je patrně první a také poslední, kdo od něj tohle slyší. Poslouchá, jak je Sophie srovnává. Pousměje se po té.* Víš, já už za tu dobu procestoval snad všechno. Sám i se svými příbuznými. Za celou dobu jsme, ale neměli nikde možnost zůstat, usadit se a pokládat to místo za náš domov. Neustále jsme museli být připravení na to, že nás objeví Mikael a my budeme muset opět odejít. To neustálé kočování je hrozně únavné. V New Orleans když jsme tu byli před tím, to chvíli vypadalo nadějně, než se to pokazilo. Opět. Teď už nás, ale Mikael nepronásleduje, konečně jsme se ho zbavili. Nyní mi to přijde jako nejpříhodnější se usadit a zrovna tady. Kde se nám už v minulosti docela dařilo. Teď to vypadá ještě lépe. Naše rodina se brzy zvětší. Když to vyjde, mé přání se mi konečně splní. *Zase se mu povede rozpovídat daleko více a déle, než je u něj většinou typické. Svěří se tak Sophie zase s kouskem toho, co před všemi ostatními skrývá. Může tak pochopit, proč ho již cestování tolik neláká, jako možnost usadit se a vybudovat si domov, zázemí a žít v něm pak se svou rodinou. Není naivní. Ví, že oni jako původní budou mít na krku neustále nějaké mstitele, ale věří, že vždy vše nakonec zvládnou a překonají. Hlavně, když budou držet spolu. To se mu vyplňuje někdy méně, někdy více. Vždy se na tom, ale snaží najít pozitiva a vytěžit z toho to nejlepší.* Mám je všechny moc rád a moc mi na nich záleží. Na tom, aby byli šťastní, spokojení. Všichni si tohle zaslouží. A já proto chci udělat maximum. *Poznamená na závěr, kdy se ze svých myšlenkových pochodů zase vrátí zpátky na "zem" k Sophie. K Seanovi se už dále nevyjadřuje. Opět je to minulost, kterou nelze změnit. Spíše ho teď zajímá Camille. Ví, že jí slíbil, že se u ní někdy zastaví. Během událostí posledních dnů, ale neměl kdy a ani na to neměl chuť, náladu. Díky času stráveném se Sophie nad tím teď, dokáže alespoň přemýšlet. Stále ho, ale nenapadá vhodný termín. Pobaveně se usměje, když pak Sophie mluví o nevšímavosti Alisei.* Má sestra má zkrátka trochu jiné starosti. *Podotkne, jako by jí tím omlouval. Když se ze hřbitova přesunou do baru, který Sophie vybrala, neujde mu, že první její pohled směřoval k baru.* Chceš jít k baru? *Zeptá se jí. Jemu samotnému to nevadí. Přizpůsobí se Sophie.*

O takových věcech se mluví těžce. Byla jsem první, které se svěřil, ale ani před tím jsem nevěděla všechno. Až když se objevil Benjamin, dozvěděla jsem se více podrobností a nakonec ještě, že má dceru. Je pochopitelné, že takové informace o sobě jen tak někomu neřekne. Taky všem o sobě nevykládám naprosto všechno. A ty se určitě Genevieve taky nesvěřuješ, aby tě mohla lépe poznat. Ale jinak hodně štěstí, abys s Genevieve lépe vycházel. (Zajímalo by jí kolik toho ještě o Genevieve neví. Ale chápe, že ne všechno se dá říct v jednom dni. Její příběh o životě s Benjaminem se dozvěděla celý, až nedávno. Vlastně si není jistá, že ví všechno. Její vzpomínky sahali jen k znásilnění a Sklizni. Jenže pak s ním žila ještě dva roky. Mohlo se během těch dvou let stát hodně věcí, ale mohlo to taky pokračovat stejně jako před tím. Ale ani Genevieve nevěděla všechno o Sophie. Některé informace prostě nemá potřebu sdělovat a hlavně na ně myslet. Poslouchá pak Elijahovo vyprávění na téma cestování a New Orleans.) To je vlastně pravda, že si musel být snad všude. Tisíc let je hodně dlouhá doba. A pochybuji, že byste někdy přišli do situace, kdy jste neměli peníze na další cestu, a i kdyby ano, tak jste mohli někoho ovlivnit. Slyšela jsem, co se stalo dříve s Mikaelem tady v New Orleans. No aspoň už Mikael neotravuje ničí život a můžete se usadit. Jen zabít Benjamina, aby tady byl klid na žití. (Mírně a povzbudivě se pousměje. Byl velký rozdíl cestovat a nemít se kam vrátit, což zažíval Elijah a cestovat, mít domov, kam se vrátit, kdy chceme, což měla Sophie. Dalo by se říct, že Elijah se svou rodinou necestoval, ale hledal domov. Nakloní hlavu na stranu po jeho dalších slovech a chvíli se na něj zkoumavě dívá.) Chceš, aby byli všichni z tvé rodiny šťastní a spokojení a uděláš proto maximum. Ale co ty? Nebo ti ke štěstí stačí štěstí druhých? Neříkám, že to není uspokojující vidět všechny kolem sebe šťastné, ale jednomu to nestačí nebo nemělo by. (Povytáhne na chvíli obočí a pak opět narovná hlavu. Zadívá se před sebe a pozoruje okolí. Na poznámku k Alisee nic už neřekne. Byla pravda, že Alisea měla jiné starosti, to každý.
Zavrtí hlavou a podívá se na Elijaha.) Ne, vůbec ne. Nejsem u sebe, takže k baru nejdu. A navíc tu nejsem sama, takže stůl bude jistě lepší. (Pousměje se a rozhlédne se po volném stole, ke kterému pak zamíří. Stůl byl postavený u okna, což jí vyhovovalo. Neměla ráda, když sedí u stolu, který je uprostřed, stávalo se tam nejvíce nehod jako třeba, když číšník zakopne a upustí tác se sklenkami. Nejhorší je, když ty sklenky jsou ještě plné. Sedne si s Elijahem ke stolu a u obsluhy si objedná kafe a jemně perlivou minerálku.) Slyšela jsem taky, že společně s Cami chcete zkritizovat mé jídlo. (Na malou chvíli přimhouří pravé oko a pak se pousměje.)

Já vím, Sophie, a právě proto to nemám Genevieve za zlé. S odstupem a tím, co už vím. *Řekne rychle, protože tohle si za tu chvíli, co se tak více o Gen zajímá, uvědomuje.* Já jsem zvyklý na to poslouchat. *Pokračuje a slabě se usměje.* Mám tisíciletou praxi. *Doplní, proč ho to přimělo k úsměvu.* Takže s tím nemám potíže. Ale chápu, že ne vše, za všech okolností může být podle toho, jak to chci. *Povídá dál. Povídá to s jistou nadsázkou. Tváří se tak, že může být Sophie jasné, že právě proto vždycky o to víc usiluje, aby nakonec, na ten definitivní závěr byl úspěšný. Je to z části způsob, jak tráví svůj dlouhý život. Má tak stále, co dělat. Když Sophie konstatuje, že on se Genevieve taky nesvěřuje, zatváří se na chvíli, jako by řekla dobrý vtip. Hned na to, ale semkne rty do úzké linky a zavrtí hlavou, že v tom má Soph naprostou pravdu.* Upřímně si něco takového mezi námi nedovedu zatím představit. *Přizná jí. Více už o tom neříká. Zase by se opakoval. Za přání štěstí v tomhle se na Sophie děkovně pousměje. Pozoruje ji během toho, když mluví o své minulosti. Má pocit, že to Sophie chápe. Proč to tak má. Musí přiznat, že je za to rád. Pokyvuje pak na její reakci hlavou nebo se pousměje.* Ne o peníze jsme nikdy nouzi neměli. *Ujistí, že mu nikdy nechyběly.* Mikael už je minulost. Ukončená kapitola. *Poznamená na adresu svého otce a vypadá u toho opravdu tak, že je za to skutečně rád. Spadla z něj velká starost díky tomu. Nemusí se stále ohlížet přes rameno, jestli tam není jejich otec s kolíkem z bílého dubu, připravený ho použít.* Nevíš, jak moc potom toužím... *Poznamená a přimhouří krátce oči. Při tom se mu v nich na moment nebezpečně zablýskne.* Uzavřít i kapitolu Benjamin Rousseau. *Doplní. Ztiší při tom trošku hlas. Více se k dotyčnému čarodějovi nevyjadřuje. Raději bude rozebírat to další. Pousměje se.* Samozřejmě, že to není vše, co bych chtěl. *Poznamená.* Ale je to pro mě na prvních místech. Až se mi to splní, budu se moct zaměřit i na to, co chci já, i když takhle, jak o tom přemýšlím je to zatím nereálné, neuskutečnitelné. *Uvažuje již opět před Sophie nahlas.* Možná i proto se více soustředím na ně, než na sebe, protože je to uskutečnitelné. *Doplní. To, že by také někdy chtěl mít vlastní rodinu moc nemluví. Nemá kdy ani s kým. Navíc, neví, jak by toho mohl dosáhnout. Ne po té, co z nich matka udělala upíry. Ano nyní se objevilo kouzlo, které by z něj mohlo udělat člověka. Za těch tisíc let si, ale již zvykl na to čím je a hlavně se nechce vzdát svých sourozenců. Neustále kolem nich hrozí nějaké nebezpečí a on si nedovede představit, co by se stalo, kdyby z nich byli opět lidé. Nepřemýšlí nad tím ani teď. Jen ho to na chvilku napadlo, ale stejně rychle toto téma opustil. Když si v baru Sophie zvolí k sezení stůl, chce vybrat nějaký na strategicky vhodném místě. Sophie ho předejde, ale její výběr shledá vyhovujícím. Posadí se a objedná si červené víno. Zatím, jen skleničku, neví, jak dlouho se zde zdrží. Než dostanou objednávku Sophie vzpomene jeho rozhovor s Cami na téma její kuchařské umění. To se pousměje.* Mluvili jsme o tobě a nějak vyšlo najevo, že jsi nás oba pozvala. Camille napadlo spojit to dohromady. *Odvětí a pokrčí rameny.* Konec konců, proč ne? Ušetříš si tak jedno vaření a budeš to mít při jednom. *Poznamená z jeho hlasu zní pobavení. Myslí to trochu v legraci, i když ten nápad se mu od samého počátku docela zamlouvá. Jen nemít ve městě magického psychopata, bylo by snazší to zrealizovat. Po té, co dostanou své objednávky si ještě chvíli povídají. Během toho se mu ozve v kapse saka telefon.* Promiň. *Omluví se a vytáhne ho na světlo. Přečte si zprávu, kterou dostal. Pochopí z ní, že příjemný večer pro něj končí a bude se muset vrátit domů a zase se věnovat problémům, co město má. Dočte zprávu, při které se jeho tvář zamračí. Telefon schová a vzhlédne k Sophie. Zůstane vážný.* Omlouvám se, ale budu muset jít. *Poznamená. Během toho vytáhne z kapsy peněženku a položí na stůl peníze za útratu. Je tam tolik, že si Sophie, kdyby chtěla toho může objednat ještě spoustu.* Rád jsem tě viděl. *Pohlédne pak na ni s upřímným úsměvem.* Děkuji za hezký den ve tvé společnosti. *Poděkuje. Pro něj to byl zase jeden z těch příjemnějších dnů.* Ozvi se, když budeš chtít nebo potřebovat. *Připomene jí tak, že jí nabídl svou pomoc. Samozřejmě ji vždy rád uvidí.* Snad se zase někdy brzy setkáme. *Opravdu si to přeje.* Dobrou noc. Dávej na sebe pozor. *Rozloučí se s ní a kývne hlavou s pousmáním, než vstane a odejde z baru. Před ním si odchytne nejbližšího taxikáře. Pověří ho, aby si pohlídal až bude Sophie odcházet a nabídl, že ji odveze domů. Dá mu za to předem dost velkou hotovost, aby neprodělal. Kdyby mohl, doprovodil by Sophie až domů sám. Takhle musel zajistit náhradní variantu. Když zařídí, co potřebuje, vydá se domů.*

Zajímalo by mě, v čem nemáš zkušenost za těch tisíc let. (Pousměje se nad tím. Možná neměl v praxi ve spoustu věcích. Na chvilku začne uvažovat, co by dělala ona, kdyby měla tolik času. Mohla by vyzkoušet naprosto všechno, ale stejně si nedokáže představit tak dlouhý život. Takhle věděla, že jednoho dne prostě umře a snažila se každý den si užívat, bohužel to někdy nešlo, když toho na člověka bylo moc. Během jeho slov občas kývne hlavou na pochopení nebo se pousměje. V jednom s ním rozhodně souhlasila. Ona si také nedokáže představit, jak se Genevieve svěřuje jemu a naopak. Už tak jí dost překvapilo, když společně vešli do baru, i když každý za jiným účelem a za jinou osobou, ale šli společně.) Díky bohu. (Zareaguje naposled k tématu o Mikaelovi. Ona s ním sice lehce spolupracovala, ale to neznamenalo, že by ho tady viděla nějak ráda. Ne, jen to dělala, aby chránila dívky. Možná doopravdy chtěla, aby zabil Mikael Klause, ale tyhle myšlenky jí už opustili.) To jsme dva. Ale bude to horší zrealizovat. (Na chvíli se zamyslí nad Benjaminem. Zdálo se jí už naprosto nereálné něco udělat a zastavit ho. Navíc bylo podezřelé ticho. Ano, furt se něco dělo, ale z jeho strany nic. Nenapadá jí způsob, jak by ho mohli dostat na kolena a zabít. Jenže pak si uvědomí další věc. Nemůžou ho zabít. Aspoň ne dokud má Geninu moc. Jak jí pak dostane zpátky? Sakra. Tohle bylo ještě komplikovanější, než to bylo před chvilkou. Raději pak poslouchá Elijaha a své úvahy si nechá pro sebe a bude je rozebírat až později, kdy bude sama.) Nic není nereálné, když to opravdu chceš. (Usměje se, ale neptá se ho na to, co chce. Možná někdy později, protože jí to i docela zajímá. Ale nechce ho zahrnovat miliony otázkami v jeden den. Dneska už toho probrali tolik. Vlastně si toho dnes pověděli, než kdy dříve.) Fajn, teď mi přijde jako bych své jídlo vtírala snad každému. (Krátce a tiše se zasměje.) S tím bych si nějak nedělala starosti, jestli budu mít jedno vaření navíc nebo ne. Za prvé mě to baví a za druhé je to má práce. Ale nemám nic proti, i když na mém názoru vůbec nezáleží. (Během následného povídání stačí vypít kafe. Podívá se na Elijaha, když mu přijde zpráva a pozoruje ho při čtení sms.) To vůbec nevadí. (Ujistí ho a přitom se pousměje. Na to, že zaplatí za oba dva, tentokrát nic neřekne a ani se o to nesnaží. Klidně by si za sebe zaplatila sama, ale bylo by zbytečné jen něco říkat.) Já tebe také. (Usměje se.) Ozvu. Ty udělej totéž, když budeš něco potřebovat nebo klidně i jen tak. Tobě také dobrou noc. Měj se. (Pozoruje ho pak, jak odchází z baru. Sama tam ještě nějakou chvíli zůstává. Vytáhne si z kabelky tablet, který si koupila, když byla mimo město a začne si číst příchozí emaily a odpovídat na ně. Mezitím vypije i tu minerálku a ještě si objedná další kafe, které taky vypije. Odpovídání na emaily jí zabere docela hodně času a tak se ani nediví, že když vyjde z baru je světlo. Zase jedna probdělá noc, ale necítí se vůbec unaveně. Překvapí jí, když jí na chodníku odchytne taxikář a nabídne jí odvoz. Kouká na něj docela překvapeně a zmateně, ale on jí vysvětlí celou situaci. Zavrtí nad tím s úsměvem hlavou a přijme to. Odveze jí až k baru.)

(Vyběhl ze svého bytu a přešel přes silnici. Chvíli se jen tak bezmyšlenkovitě procházel po krásném nočním New Orleans. Dokonce ani nevešel do žádného baru, ani nějak neměl chuť se opít. Chtěl se jenom procházet po městě, které určitě bude brzy zase jeho. Zabrousí na místo, kde potkal tu mladou, nadějnou houslistku Giu. Zatím jí nikde nevidí, možná tu není a nebo se jen blbě dívá. Prochází okolo různých umělců. Občas se zastaví u hudebníků a hodí jim tam nějaké peníze. A nebo se zastaví u malířů. Zvlášť ho zaujme jeden, který maluje noční New Orleans. Jeho obraz a styl se mu nesmírně líbí. Neváhá ani chvíli a rovnou si ho koupí. Obraz mu zabalí do nějakého plátna, aby se mu nepoškodil. Mile mu poděkuje a zaplatí mu, ještě mu k tomu něco přidá. Dál se prochází uličkou, která je snad jeho nejoblíbenější. Vždycky sem rád chodil buď sám a nebo s jeho přáteli. Nejvíce sem chodil asi s Thierrym. Posadil se na lavičku a díval se na nebe, kde zářil měsíc, který teprve dorůstal. Jenom se díval na nebe a užíval si hudbu, která se tu všude vznášela.)

(Poslední dobou pořád chodila večer hrát na to samé místo, kde se potkala s tím příjemným mužem. Stále dokola opakovala tu samou písničku a ani nevěděla, proč to dělala. Snažila se vydělat co nejvíce šlo, aby si konečně mohla koupit ten byt, co se jí tak líbil. Na chvíli odložila housle. Byla z nich unavená. Ruce jí začínaly bolet. Je tu už pěkně dlouho a bez přestání hraje. Vlasy má dnes rozpuštěné a kudrnaté, jak jí narostly. Sedla si na okraj nějaké lavičky, nebo co to bylo a zadívala se na lidi, co se zde potulovali. Párkrát zamrkala, aby se ujistila, že viděla toho černocha, co s ním jednou mluvila. Vyhoupla se znovu na nohy a začala si ho pozorně prohlížet. Celé to jejich setkání bylo divné a její myšlenky jí přišly neutříděné, rozházené.)

(Slyšel okolo sebe kroky, ale pokaždé když se podíval, nebyl to nikdo  s kým by musel mluvit. Přestal pozorovat nebe a díval se okolo sebe. Zdálo se mu, že vidí tu dívku, kterou potkal. Jejich setkání pro ni muselo být určitě zvláštní a hrozně jí to muselo mást. Všiml si, že si ho prohlíží a tak vstal. Přešel k ní o něco blíž.) Jsem krásný, že jo? (Zasměje se sám pro sebe a projde okolo ní.) Nechceš se jít projít? Asi máš hodně otázek. (Ukázal na cestu, kterou lemovali krásné pouliční lampy a osvětlené domy. Chvíli na ní počkal a pak se rozhodl rovnou jít. Možná by se jí mohl znovu zeptat na její život, protože se mu to tak trochu vykouřilo z hlavy. Skoro nic už si nepamatuje. Jediné, co si tak pamatuje, je ten její smutný pohled, který má snad nonstop.)

(Jakmile se na ní podíval, neuhýbala pohledem. Proč by měla? Není stydlivá 15 malá holka. Nad jeho slovy se jen lehce překvapeně usmála a pootevřela ústa, že by řekla něco, co je naučená říkat, ale svojí jedovatou poznámku radši spolkla hluboko dovnitř. Když se okolo ní projde, otočí se za ním, až se jí rozhoupou vlasy.) No, možná, že mám hodně otázek, ale důležité pro mně je, zda na ně dostanu odpovědi. (Pozvedla tázavě obočí a pohlédla mu do jeho hnědých očí, které jí připomínaly hořkou čokoládu, kterou tolik milovala a přišlo jí, že kdyby se mu do nich dokázala dívat ještě déle, tak by se v nich snad dokázala utopit. Někdy by to bylo fajn, ale ne dnes. Dnes se bude dít něco zajímavého, cítila to v kostech. Marcel se pomalu vydal na cestu a ona se rychle sehnula k houslím a uklidila je do škvíry, kde měla skrýš a vydala se za ním. Moc toho nevydělala, ale v kapsách něco měla. Najednou jí ten muž přišel hrozně zvláštní, ale to se brzy vyjasní.)

(Potěšilo ho, že neuhýbá. Něco to říká o tom jaká vlastně je. Trochu ho naštvalo, že mu na to nic neřekla, protože bylo vidět, že chce. Docela by byl rád, kdyby ho nějak pošťouchla. Prohlíží si jí od shora dolů a usmívá se. Dívá se jí z očí do očí a stále se usmívá. Docela ho potěšila její poznámka.) To budeš muset zjistit. (Trochu tajemně se zatváří. Zajímalo ho, jestli za ním půjde i přesto, jak hrozně zvláštně se chová. Neotáčel se za ní, zda ho následuje. Cítil, že se za ním hned rozeběhne. Chvíli jí to sice trvalo, ale pak už slyšel její kroky, které byly čím dál víc hlasitější. Stále se neotáčel, ale už na ní začal mluvit.) Tak se teda ptej. Pokud se mi tvá otázka bude líbit, tak odpovím. (Stále si nechával masku zvláštního muže. Choval se pořád stejně tajemně. Stále se díval před sebe na osvětlenou cestu a usmíval se. Usmíval se způsobem, že toho ví mnohem víc, než ona. A taky že ano, ale časem i ona možná bude vědět všechno. A možná, že je ten čas už dneska. Možná, že dneska se stane nejmocnějším stvořením. Upírem. Všechno záleží jen na ní samotné.)

(Docela jí štvalo, jak si hrál na pana tajemného. Měla ráda upřímnost a pravdu.) Platí. (Řekla, když ho dohnala a slyšela jeho řeč. Díval se stále před sebe a jeho pohled byl přemýšlivý, možná i trochu posmutnělý.) Pamatuji si, jak jsi mě pozval do baru na sklenku a byl jsi milý. Tedy, někde uvnitř to vím, ale nevybavuji si to úplně přesně. (Odmlčí se, založí si ruce do kapes a koukne se na něj.) Proč jsi na mně byl milý, když jsi za to pak nic nechtěl? (Koukne se mu do očí a čeká na jeho odpověď.) A proč jsou moje vzpomínky rozházené? Zase tolik jsem nepila, abych si to nepamatovala a tohle je jediná vzpomínka, která je takováhle. (Otočí se na něj a zastaví se před ním, takže on také zastaví svoji chůzi.) Kdo jsi? A co ode mně k čertu chceš? (Probodává ho pohledem. Proč by chodila okolo horké kaše. Zajímá jí to, a je připravená na cokoliv. No, na cokoliv normálního, takže rozhodně ne na upíra. Sleduje ho. Cítí, jak jí na tvářích a krku šimrá lehký studený vánek. Byl už večer a tak začínala být mnohem větší zima. Přitáhla si bundu více k tělu a neustále ho pozorovala.)

(Rád si hrál na pana tajemného, prostě ho to bavilo. Mohl na chvíli zapomenout na své problémy. Mohl chvíli řešit jenom Giu a ty její problémy. Otočil se na ní na chvíli a pousmál se. Má opravdu silnou osobnost, když si pamatuje aspoň tohle. Tohle bude asi důvod, proč si jí vybral.) Ty nejsi zvyklá, aby na tebe byl někdo milý a nechtěl za to nic? (Ani od ní nečekal odpověď, protože už mu odpověď jasná byla.Na to, co řekla hned potom, jí zatím neodpovídal. Věděl, že odpověď na tuhle otázku ještě dneska večer dostane. Buď jí to řekne on sám a nebo si vzpomene. Pozoruje jí, jak si před něho stoupá. Zastaví se, protože už dál jít nemůže. Zadívá se jí do očí. Vidí v ní odhodlání.) Chceš to vědět? Tak fajn. (Přikývne a chytne jí za ramena. Pod očima se mu objeví žilky a oči mu začnou červenat.. Jeho celý obličej se promění v upírský. Přiblíží se k ní blíž hlavou a začne jí ovlivňovat.) Vzpomeň si na tu noc. Na všechno, co jsi mi řekla a na všechno, co jsem ti řekl já. Vzpomeň si na úplně všechno. (Odtáhne se od ní a jeho obličej se začne měnit zpět. Po několika vteřinách už vypadá jako normální člověk. Už se na ní dívá jeho hnědýma očima a na jeho tváři je vidět úsměv.)

(Nahlas polkla při jeho otázce a zavrtěla hlavou na znamení, že ne. Pokud na ní byli muži milý, tak většinou kvůli jedné určité věci. Bedlivě ho pozoruje, když jí řekne, že jí tedy vyhoví. Je zděšená, když jí ukáže jeho upírský obličej. Neví, co si má myslet. Potom si na všechno začne vzpomínat, jakoby lusknutím prstů. Je zmatená. Poodstoupí od něj o krok dál a těká pohledem z jeho očí na cestu, která je za nimi. Na možný únik. Teď jí ale dohnal k tomu zjistit, co to bylo. Bojí se, ano, to určitě, ale její odhodlanost je větší. Založí si ruce na prsou a koukne se mu do očí. Ještě chvíli to rozdýchává a pak promluví.) Kdo přesně jsi? (Hledí mu do očí a vidí v nich tolik boje a emocí. Oči za nás mluví. Říkávala její kamarádka. A je to pravda. Ty Marcelovi byli průzračné a čisté, takže se v nich dalo číst, ale nic moc nebylo zřetelné. Prvotní šok již pomalu pominul, teď začínal nastávat strach.)

(Všimne si jejího zděšení, nijak se nad tím nepozastavuje a stále se tváří jako upír. Hned jak jí ovlivní, tak se změní v člověka. Pustí její ramena a ruce si dá do kapes. Všimne si, že těká pohledem z něj na cestu. Rozhodně by jí netipoval na člověka, co by utekl. A věří i v to, že nikam neuteče. Mírně se usměje, když se už dívá jenom na něho. Je na ní vidět, že je hodně odhodlaná, ale trochu se i bojí, bojí se, protože je zmaten. Neví, jestli se ho má bát, jenže chce zjistit víc a proto tu zůstane. Chce vědět všechno a to se mu líbí.) Upír. To jsi to nepoznala? (Zakroutil hlavou a pak se pousmál. Koukne se dál na cestu s tím, že by rád pokračoval v cestě. Nerad stojí na jednom místě.) Ptal jsem se tě na tvůj život. A ty jsi říkala, že by jsi ho ráda vyměnila, tak jsem tady. Změním ti život, co říkáš? (Šibalsky se usměje, ale ona to možná ani nevidí. Chvíli čeká, než se rozhodne, zda půjde a nebo. Po několika vteřinách už ale pokračuje v cestě a prochází pod pouličními lampami.)

(Vzpomněla si, jak se jí ptal. Na všechno, a co jí říkal. Teď se to všechno vysvětluje. Stojí jen tak na místě, zírá na něj a potom musí chvíli mrkat, aby si to v hlavě nějak srovnala. Neví, co říct, co dělat, je úplně vykolejená. Koukne se mu do očí a lehce kousne do rtu. Nad jeho další otázkou přemýšlí a potom přikývne. Její život stojí za houby a hrozně ráda by ho změnila. Jakmile Marcel znovu začne pohybovat nohami v chůzi, chvíli tem jen stojí a pozoruje ho a potom se za ním rozejde a dožene ho.) Jak mi upír, jako ty, může změnit život, kromě toho, že mně zabije? (Nic o tomhle nevěděla a stále se jí to nechtělo věřit. Ale ten jeho obličej, to, jak jí vrátil vzpomínky. Něco na tom pravdy bude. Pozorovala jeho a cestu před nimi, která se klikatila a mizela v dálce v malém lesíku, který za chvilku končil a cesta pokračovala dál. Naproti nim prošla jedna blondýna v objetí s černovlasým klukem, která se smála až příliš křečovitě a nahlas. Jinak by si jí Gia nevšimla. Ona byla skoro pravý opak. Ale teď by se to mohlo změnit, ne tolik, jen o něco málo, k lepšímu.)

(Pozoruje jí, jak si to snaží všechno srovnat. Vlastně jí toho ani moc neřekl a tak bude zmatená spíš, až jí řekne úplně všechno. Doufá, že se k němu přidá. Vidí v ní potenciál. Je docela pěkná a byla by škoda, kdyby svůj život promrhala hraním na ulici. Zaslouží si trochu žít. Otočí se na ní, když ho dožene a jen se pro sebe usměje. Nebyl to normální úsměv, ale spíš takový ten: "Nevíš vůbec nic". ) Můžu dělat hodně věcí. A to ovlivnění? To je jen sladký bonus. Zamilovala by jsi si tenhle život. (Už se na ní nedívá a pozoruje cestu, která byla klikatá a vedla přes malý lesík. Všiml si dvou hlučných lidí, kteří vypadali jako turisté. Mohl by si na nich smlsnout, ale teď nějak nemá hlad. Jedl doma, sice nic nemá na krev přímo ze žíly, ale nebude se chovat jako zvíře před Giou.) Jsem upír a miluji to. Myslím si, že ty by jsi si to taky brzo zamilovala. (Na chvíli se na ní otočí a mrkne na ní. Vybočí z cesty a kráčí po měkoučké trávě. Míří na jeho oblíbené místo, ze kterého je výhled na celé město.)