French Quarter

(Od jejich tématu o zvířatech, přešli poněkud k divnému tématu. Bavili se o jejím náhrdelníků, který rozhodně nebyl nějaký ten typický náhrdelník. Navíc by ho vážně nehledal na této slečně, která vypadá poněkud slušně. A ne jako nějaká žena, která ještě nedávno netušila o civilizaci. Nakonec tedy přešel konverzaci o tom náhrdelníku a nechal slečnu, ať mu jde pro veškeré vybavení k jeho želvě. Přešel ke kase, kde na ní chvíli čekal. Zaplatil požadovanou částku a rozhodně neměl v úmyslu jí tu nechávat nějaké ty drobné. To, co jí tu nechal rozhodně není pár korun a jistě z toho něco bude mít i ona.) Děkuji a na shledanou. (Se všemi těmi věcmi pro jeho nového mazlíčka a se želvou, odešel k sobě domů. Všechno jí připravil, dal jí něco najíst a ještě chvíli se vrtal ve spisech. Bohužel, už tam nic více nenašel. Všechno to tedy uklidil na své místo a vyrazil do školy, kde si odučil alespoň tu jednu hodinu.)

*Přejde ještě jeden blok a zahne do menší uličky. Vzduchem se line líbivá vůně a tak tuší, že jím dnes vybraná hospůdka je blízko. Dojde k ní a následně dovnitř. Všimne si, že je zde docela plno. Také není příliš velká a tak téměř všechny stoly jsou obsazené. Naštěstí jako by přímo na něj čeká jeden zcela volný v jednom z rohů, nedaleko okna. Zamíří si to proto rovnou k němu, aby mu stůl nevyfoukl někdo další. Sundá si bundu, kterou si pověsí na věšák hned za židlí, na kterou následně usedne. Vezme si jídelní lístek a začne si prohlížet zdejší nabídku. K tomu si hned objedná jedno nealkoholické pivo. Chce dnes ještě řídit a tak nehodlá riskovat. Nakonec si objedná smažené kuře a hranolky s oblohou. Odloží lístek zpět a vezme si pivo, které popíjí, zatímco čeká na své jídlo. Během toho přemýšlí, jak se asi rozhodne Nailah, co jiného by ještě mohl udělat pro lidi v Zátoce... a tak dále. Jeeho mysl stále něco zaměstnává. Mimo jiné i to, jestli by měl zajít za Hayley a říct jí o Nailah a také to, že už chvíli neviděl Claire a neví tudíž, jak se jí vede. Co je zpět v Zátoce, ještě ji nepotkal. Zatímco nad tím dumá, sleduje trochu nepřítomně výhled z okna a lidi, kteří procházejí kolem něj.*

(Od náhodného setkání s Genevieve ho ještě více zatěžovali vlastní myšlenky. Konečně ví, co všechno se potuluje po světě, i když věděl vůbec o všem? Nejprve se dozvěděl o upírech a pak i o existenci čarodějek a vlkodlaků. Existovali ještě nějaké nadpřirozené bytosti nebo tohle bylo všechno? Nemá rád nevědomost, ale na druhou stranu by to možná raději vše nevěděl. Pokaždé, když jde ulicí, tak se rozhlíží kolem sebe a pozoruje lidi s naprosto jiným pohledem než dříve. Přemýšlí, zda právě tento muž není vlkodlak či něco jiného. Jak to vlastně má poznat? Čím dál více měl nutkání si najít toho Damiena ze střelnice a zeptat se ho na všechno. Jenže Steven nevěděl jistě, že Damien o tom všem ví, i když měl pocit, že ano. Přeci by nemluvil takhle o obyčejných lidech ne? Jde akorát z práce a přepadne ho hlad. Doma toho zrovna moc nemá, což mu připomíná, že by měl nakoupit. Ale i tak neměl zrovna náladu si něco vařit sám a navíc by to trvalo na něj moc dlouho. Prochází se ulicemi francouzské čtvrti a po chvíli narazí na jednu menší hospůdku, kde vaří. Nikdy dříve tu nebyl, ale nikdo nemůže vařit hůř než on sám. Vejde dovnitř a po chvilce rozhlížení zjistí, že tu je plno. Povzdychne si. Buď se otočí a najde si jiné místo nebo si k někomu přisedne. Jeho zakručení v břiše rozhodne, že se zkusí někam nacpat tady. Popojde kousek dál a zahlédne jednoho muže u stolu. Byl sám, ale taky mohl na někoho čekat. To pouhým pohledem nezjistí, a proto se rozejde k němu.) Dobrý den, omluvám se za vyrušení. (Pohlédne na něj.) Máte tu volno? Všude jinde jsou místa obsazená. Normálně bych si našel jinou restauraci, ale hlad je hlad. (Lehce se pousměje a čeká na mužovo reakci. Opravdu doufá, že na nikoho nečeká a Steven se bude moct posadit. Stůl nebyl nijak malý, takže by nemuseli sedět ani nijak blízko u sebe.)

*Z jeho zamyšlení jej pojednou probere neznámý hlas. Tím si je jistý, slyší ho poprvé ve svém životě. Pootočí hlavu od okna a jeho pohled nabude přítomného výrazu. Prohlédne si muže, který stojí před ním. V jeho očích se objeví otázka, co si přeje, když mu místo pozdravu krátce kývne na přivítanou hlavou. Když se ho muž zeptá na to, zda-li zde má volno, opět kývne.* Ano, mám. *Odpoví pak raději ještě nahlas, aby nebyl hned za podivína. Při tom v rychlosti letmo prolétne místnost pohledem. Skutečně shledá, že je restaurace zaplněná do posledního místa.* Klidně se posaďte. *Koukne zpět na muže. Zvedne ruku a mávne dlaní na volné místo naproti něj.* Místa je tu dost. *Ujistí ho. Snaží se působit upřímně, i když v duchu není právě nadšený, že bude mít u jídla společnost. Sotva si vzpomene na jídlo, donesou mu jeho objednané jídlo. První pivo stačil už vypít a tak si k jídlu dá ještě jedno. Koukne krátce na muže, který si k němu přisedne. Na první pohled působí docela normálně.*

(Tiše si oddychne, když muž vysloví, že má u sebe volné místo. Zatím si nesedá. Mohl mít sice volné místo, ale nemusel chtít u stolu přítomnost cizího muže. Přeci jenom někomu může být přítomnost cizího člověka nepříjemná. Jemu to samotnému nevadilo nikdy. Vždycky si všímal svého, neposlouchal cizí rozhovory a ani nepokukoval po lidech, co právě dělají. Tedy pokud nebyl v práci. To musel být ostražitý a všímat si všeho, ale nijak nenarušoval osobní prostor nějakého člověka.) Děkuji, právě jste můj žaludek zachránil od dalšího sténání. (Posadí se naproti tomu muži o jednu židli dál, aby neseděl přímo proti němu. Jakmile přijde servírka s objednávkou muže, Steven si objedná minerálku a vezme si do ruky jídelní lístek. Jen ho rychle přelétne pohledem a poté si objedná vepřový steak s pečenými brambory a zeleninovou oblohou. Pousměje se na servírku a poděkuje. Vytáhne si mobil z kapsy a napíše sms své kolegyni na policejní stanici, aby mu zjistila adresu, kde bydlí Damien. Už se rozhodl, že ho v blízké době navštíví a rovnou se ho prostě zeptá. Když tak bude hold za blázna nebo se dozví nějaké nové a užitečné informace. Položí si mobil na stůl a vyčkává na nějakou odpověď a své objednané pití.)

*Postřehne nepatrnou úlevu ve tváři muže, když nemá nic proti tomu, aby si k němu přisedl. Podle toho usoudí, že musí mít opravdu velký hlad. Své pobavení, ale dokáže zakrýt a udrží vážný obličej. Nechce, aby si myslel, že se mu vysmívá nebo posmívá. To rozhodně nemá za potřebí, ale znělo mu to vtipně. Když si sedne naproti němu, tak k němu zvedne pohled od talíře.* Netušil jsem, jak málo stačí k vykonání dobrého skutku. *Poznamená, teď už s pobaveným podtónem. Nemyslí to ovšem nijak zle. Jen se snaží udržet konverzaci v jakési slušné rovině. Vezme si příbor a pomalu se pustí do svého jídla, zatímco si muž objednává to své u obsluhy. Má možnost si ho chvilku prohlížet, ale nedělá to nijak okatě. Je si jistý, že se s ním ještě zde ve městě nesetkal a tak nepředpokládá, že by to mohl být někdo z nadpřirozené komunity. Když muž začne někomu psát zprávu, tak se začne věnovat zase své porci jídla. Sem tam ji zapije nealkoholickým pivem.*

(Opravdu velmi se mu uleví, když muž svolí, aby si přisedl. Za celý den snědl jen jednu koblihu a bílý jogurt, který si dal doma před odchodem do práce. V práci je poslední dobou jak na trní a celý nesvůj, proto vůbec nemá chuť na žádné jídlo. Stále se rozhlíží kolem sebe a přemýšlí, zda právě tento jeho kolega ví o upírech nebo ne. Ale Genevieve mu to přeci řekla ne? Každý na okrksu věděl o upírech, ale jen on byl za hlupáka. Ví o tom i jeho parťák? Pokud ano, jak mu mohl něco takového zatajit? Bylo to vše kvůli Leně? Z jeho úvah ho vytrhne hlas toho muže. Pousměje se na něj.) Stačí opravdu málo v dnešní době, kde jsou dobré skutky něco vyjímečného. Lidé si chrání svůj osobní prostor a neprahnou po společnosti cizince. Nejspíš jste výjimka. (Pokrčí rameny. Vlastně ho ani v přítomnosti muže nenapadla otázka, zda i on třeba patří do nadpřirozené komunity. Nejspíš díky tomu, že je milý. Jsou vůbec nadpřirozené bytosti milé? Vlastně o nich neví naprosto nic a to mu nahání husí kůži. Poznal zatím jen Genevieve a Kola. Kola nemohl považovat za milou osobu. A Genevieve? Ten den v parku se mu snažila vše vysvětlit, nenechala svého snoubence, aby ho zabil nebo ovlinil. Proč by to dělala, kdyby někde uvnitř ní nebylo něco dobrého? Jenže pořád tu byl fakt, že ona je upír a živí se lidskou krví. Vytáhne si pak mobil, aby napsal své kolegyni zprávu. Pak mobil odloží zpátky na stůl. Během chvíle mu servírka přinese jeho minerálku. Pousměje se na ní a poděkuje. Hned se napije.)

*Když si muž přisedne a objednává si jídlo, může si ho prohlédnout. Během toho si všimne, že je chvílemi tak trochu jako na trní. Zdá se mu nervózní. Přemýšlí, co by k tomu někoho na první pohled docela obyčejného, mohlo vézt. Navenek se ovšem tváří stále stejně. Nejde poznat, co se mu během občasného pozorování muže před sebou, honí hlavou. Když dostane svou porci jídla, dá se pomalu do ní. Přeruší jídlo tehdy, když muž před ním zareaguje na tu jeho poznámku o dobrém skutku. Docela kouká na to, jak to rozvede. Poslechne si ho. Svým způsobem má pravdu, krátce na to chápavě přikývne. Nepatrně se po té pousměje, když ho začne přirovnávat k těm světlým výjimkám.* Řekl bych, že místa zde máme oba dost. Nemohl bych vás nechat umřít hlady. *Odpoví mu na to. Zareaguje na tu jeho téměř zoufalou žádost o to, jestli se zde může najíst.* Výjimka? *Zamyslí se nad tímhle pojmenováním své osoby.* Jak v čem. *Dodá.* Jackson Warren mi, ale zní o něco lépe. *Pokračuje a než riskovat další podobné pojmenování, raději se muži naproti sobě představí. Pak se vrátí k jídlu. Během něj občas po muži koukne očkem, nebo když přeruší jídlo a zapije ho pivem.*

(Jako obvykle se zatoulá myšlenkami úplně někam jinam a vypadá trochu nepřítomně, což vlastně i je. Kdyby na něj někdo v tuto chvíli promluvil, nejspíš by toho člověka ani neslyšel. Ale přeci jen ho mužův hlas vytrhl z jeho přemýšlení a on tak nevypadal jako naprostý blbec, který přeslechl jeho slova. Pobaveně se usměje nad jeho slovy. Umřít bych nejspíše neumřel, ale další hledání nějakého místa, kde bych se najedl by jistě bylo vyčerpávající. (Zvláště po práci, kde se vlastně vůbec nenajedl. Poté, co se mu muž představí neobvyklým způsobem, k němu natáhne ruku a sám se představí.) Steven Carter. (Jakmile Jackson přijme jeho pádní ruky, silně mu ji stiskne, ale ne nějak moc, aby to nevypadalo, že mu ruku chce rozdrtit, i když k tomu by potřeboval mnohem více síly. Nechá ho pak v klidu se věnovat jídlu a on sám se do toho svého pustí, když mu ho přinese servírka. Opět jí s úsměvem poděkuje a pustí se do něj. Asi po dvou soustech mu začne zvonit mobil a tak přijme hovor. Chvíli poslouchá člověka na druhé straně a pak spustí.) Nezajímá mě, jak dlouho to bude trvat a zda kvůli tomu budou nějaké problémy. Chci vědět všechno o Kolovi Mikaelson a Genevieve Rousseau, je ti to jasné? (Řekne až příliš hlasitě, ale v tuto chvíli si to nějak neuvědomuje. Zdá se být dokonce i naštvaný, což byla pravda. Ukončí hovor a položí mobil na stůl. Zhluboka se nadechne, aby se uklidnil a pak se jako by nic pustí opět do jídla.)

*Muž se mu zdá myšlenkami mimo, když na něho po chvíli promluví se svou poznámkou. Pozvedne nepatrně obočí. Pokud získá dojem, že ho svými řečmi ruší, tak toho nechá a bude si hledět pouze svého jídla. Poslechne si jeho odpověď a po té odpoví.* Tak jste si to hledání jiné restaurace a volného stolu ušetřil. *Pak se dostanou podivnými cestami k představování. Mužovo jméno mu nic neříká. Neví, jestli to má brát za dobré, či špatné znamení. Každopádně k němu natáhne pravici a krátce, pevně mu ji stiskne, ale rozhodně nemá v úmyslu muži ruku rozmačkat.* Těší mně. *Dodá k tomu. Ruku stáhne a hledí si opět chvíli svého jídla. Stejně tak jako Steve toho svého. Když mu zazvoní mobil, zvedne k němu zvědavě pohled.* Moc klidu tedy nemáte. *Ušklíbne se pobaveně.* Možná jste si ho měl na chvíli vypnout. *Kývne bradou k Steveovu mobilu. Ten, ale telefon vezme a začne do něj mluvit. Vrátí se tak zpět k jídlu. Už mu zbývá pár soust a talíř bude prázdný. Když k jeho sluchu dolehne mužův náhle hlasitější hlas, který nezní právě příjemně, zpozorní, i když, si dál hledí talíře. Uši má našpicované. Ve chvíli, kdy uslyší z jeho úst dvě jemu velmi známé jména, přestává se mu ten telefonát líbit čím dál méně. Náhodou dojí poslední sousto a tak odloží příbor do talíře a utře si ubrouskem pusu. Po té zvedne, dost pronikavý pohled na Stevea a chvíli ho pozoruje. Soustředěně oči přivře a vypadá na chvilku zamyšleně.* Vy je znáte?! *Zeptá se lehce podezíravě. Rázem totiž netuší, co si o muži naproti sobě myslet.*

To ano. (Přikývne hlavou a více se k tomuto tématu už nevyjadřuje. Přijde mu to naprosto zbytečné. Byl vděčný muži, že mu dovolil si přisednout k němu a v klidu se tu najíst. Více už to rozvádět nepotřeboval. Po vzájemném představení, si potřesou rukama.) Také mě těší. (Zvedne koukty úst lehce nahoru do krátkého a mírného pousmání. Stáhne ruku zpátky k sobě a věnuje se svému jídlu, které mu přinesla servírka, když ho vyruší telefonát. Nejdříve se podívá, kdo mu volá.) Pořád v jednom kole. (Pokrčí rameny. Jemu nijak nevadili telefonáty během jídla. Byl na tohle zvyklý. Mobil si jen tak vypnout nemohl. Kdyby se něco stalo a on nebyl k zastižení měl by problém a nejspíše by si to i vyčítal. Co kdyby se dělo něco závažného? Byl detektiv a něco jako vypnutý mobil v jeho práci neexistovalo. Poté už poslouchá muže, který mu volá a sám mu řekne k tomu pár slov ne zrovna příjemným a tichým hlasem. Telefonát ukončí a mobil položí zpátky na stůl. Chce vědět všechno o těch dvou. Chce vědět, jak se jmenují jejich přátele, kteří s velkou pravděpodobností budou také upíři nebo cokoliv jiného. Chce prostě vědět vše. Nevšimne si pohledu Jacksona. Až když uslyší jeho hlas, tak se podívá jeho směrem a zaznamená jeho pronikavý pohled. Povytáhne překvapeně obočí. Jeho otázka byla na něj celkem drzá. Ale to by mu nijak nevadilo. Vadilo mu, jak se zajímal o to, zda zná Kola a Genevieve. Proč by se totiž ptal, kdyby je sám neznal? Byl i on snad upír? Ale upíři se přeci živí lidskou krví, tak proč by si dával jídlo tady? Nebo to byl snad jeho předkrm a chystal se zakousnout právě do něj? Proto mu dovolil si sednout k němu? Odloží příbor a utře si pusu ubrouskem. Nepospíchá s odpovědí. Jednu ruku si položí na stůl a druhou schová pod stůl, kde si nahmatá svou zbraň v pouzdře, které otevře. Díky mikině, kterou má na sobě, nebylo vůbec poznat, že má u sebe nějakou zbraň. Přimhouří oči.) Proč vás to zajímá? Jsou to snad vaši přátele? (Odpoví mu na otázku otázkou. Používá u toho svůj obvyklý tón hlasu, kterým vyslýchá podezřelé nebo obviněné osoby. Jeho výraz v obličeji neříká naprosto nic.)

*Přemýšlí od Steveovy odpovědi, co může dělat, že je stále v jednom kole. Z jeho způsobu, jak hovoří s někým na druhé straně přístroje mu připadá, že se o Genevieve nějak moc zajímá. U Kola Mikaelsona je mu to jedno. U Gen ho to, ale znepokojí. Měří si muže o to pozorněji a snaží se na něco přijít. Přemýšlí rovněž, jestli Genevieve tuší, že se o ni a jejího snoubence někdo zajímá. Chce, potřebuje to zjistit a tak se nechá trochu unést a sotva Steve dotelefonuje, položí mu svou otázku. Je rád, že už dojedl, protože tohle by mu nejspíše zkazilo chuť. Když na něj pak Steve koukne, krapet zalituje své zbrklosti. Možná se mohl zeptat jinak, ale teď už je pozdě. Zpátky to nevezme. Sleduje pohyb jeho rukou. Nějak nad tím nepřemýšlí. Mohl tušit, že se žádné odpovědi, která by ho uspokojila nedočká. Místo toho se dočká, jen dalších otázek. Opře se trochu více zády o opěradlo židle, když si muže měří.* Já jsem se ptal první... *Poznamená, ale snaží se trochu mírnit. Než může Steve něco říct, tak pokračuje.* Jméno - Mikaelson - je v tomhle městě docela známé. Překvapilo mě, že se o ně zajímáte. *Pokračuje klidně dále. Přesto, když se zmiňuje o tom jméně, nedokáže zakrýt nenávistný záblesk v očích. Kdyby se jednalo, jen o Kola, hrozně rád by mu alespoň trochu znepříjemnil život. Nyní se, ale velmi úzce proplétá s tím Gen a tak dost váhá.* Ale Genevieve je jedna z nejúžasnějších žen, jaké jsem dosud poznal. *Neví, jestli dělá dobře, že o tom takhle mluví, ale na druhou stranu tím neprozrazuje nic zakázaného. Snaží se své sympatie k téhle zrzce před mužem hodně krotit, ale nelze přehlédnout ani přeslechnout, že ji zná, a že mu není zcela lhostejná. Podle toho, jak rozdílně se zmiňuje o těch dvou, by se dalo říct, že s nimi má nějaké zkušenosti a tudíž je nejspíše zná. Když sedí a čeká na reakci toho muže, zapípá mu v kapse mobil.* Pardon... *Neví, kdo a proč mu píše, ale rozhodně to musí být důležité. Nyní pro změnu vytáhne telefon on a přečte si zprávu. To, co v ní najde, ho upřímně šokuje. Chvilku na displej hledí, jako by nevěřil, že je to skutečně pravda. Claire přišla o dítě.* Claire... *Ztěžka si povzdechne. To, že mu píše Marcel, nyní nijak neřeší. V tuhle chvíli je rád i za zprávu od něj, že tohle ví. Musí se, co nejdříve na Claire podívat. Mobil zase schová a pak se ještě jednou podívá na muže před sebou. Je na něm vidět, že zprávu, kterou dostal vůbec nebyla příjemná. Kdyby se nepokoušel zjistit, co zná tenhle muž o Genevieve, patrně by hned odešel. Takhle ještě chvíli setrvá. Přesto už v tuhle chvíli sáhne do kapsy pro peníze a položí na stůl peníze za jídlo.*

(Po ukončení hovoru ho překvapí Jacskonova drzá otázka. Jeho slova se dala sice jen těžko přeslechnout, když mluvil tak hlasitě, ale slušný člověk by to přešel a hleděl si svého. Z jeho otázky usoudí, že Jacskon ty dva zná, a proto si hned začne dávat větší pozor. Položí si ruku na svou zbraň a je připravený na cokoliv. Nejspíše by v hospůdce vypukla panika, kdyby začal střílet, ale co kdyby se Jackson rozhodl ho napadnout? Neví, co má teď očekávat. Třeba je to upír a bude ho chtít teď zabít, aby chránil své přátele. Odpoví mu na jeho otázku dalšími otázkami. Přeci mu jen tak neřekne pravdu ne? Obzvlášť, když neví, kdo před ním sedí. Překvapí ho jeho následná slova, ale nijak to na sobě nedává znát. Takže těch Mikaelsonů je víc? Kolik? A jsou všichni upíři jako ten Kol? Určitě byli. Bude si muset o jeho celé rodině něco zjistit. Nechce být opět zaskočený novými informacemi. Všimne si jeho výrazu ve tvřáti, když zmiňuje to jméno. Neví, co si teď myslet. Dával dost najevo svou nenávist, ale také to mohl hrát, aby od Stevena zjistil něco více.) Ano, zajímám, ale nemohu o tom mluvit. Policejní záležitost. (Pokrčí rameny a samolibě se usměje. Byla to vlastně jeho osobní záležitost, ale proč mu říkat pravdu?) Myslím, že si na Genevieve Rousseau udělám vlastní názor. (Odvětí mu na jeho slova o Genevieve. Je sice pravda, že Genevieve mu rozhodně připadala více sympatická než Kol, ale pořád tu byl fakt, že ho chtěla zabít. Možná to nechtěla udělat, ale málem to udělala. Kdyby takhle napadla jiného člověka, tak by nepřežil. Vlastně bylo štěstí, že napadla právě jeho a on jí mohl zarazit výstřelem do hrudi. Když se Jackson omluví a vytáhne svůj mobil, s klidem se vrátí ke svému jídlu, které má už z poloviny sjezené. Do ruky si vezme vidličku a druhou ruku má stále položenou na zbrani, kdyby náhodou. Zapije sousto minerálkou a soustředěně se podívá na muže. Přijde mu lehce mimo, ale neptá se ho, zda se něco děje vzhledem k jejich předchozí konverzaci by to nebylo vhodné. Povytáhne obočí. Jako policista ho prostě zajímá, co se stalo, ale udrží svou zvědavost na uzdě a mlčí. Jeho výraz ve tváři mu potvrdí jeho domněnku, že se opravdu něco stalo. Dá si do pusy ještě poslední dvě sousta a složí příbor na talíř. Z kapsy vytáhne peníze stejně jako Jacskon a položí je na stůl. Otře si pusu ubrouskem. Zapne své pouzdro, aby mu zbraň někde nevypadla.) Myslím, že raději půjdu. Vidím, že máte jiné problémy a nebudu vás od nich zdržovat. Jsem si jistý, že kdyby jste někdy chtěl pokračovat v této konverzaci, tak si mě najdete. (Prozradil mu, že je policista, takže stačilo jen přijít na okrsek a poptat se po něm. Nebylo to nic složiého. Oblékne si bundu a naposled se podívá na Jacksona. Pak se zvedne ze židle a odkráčí pryč.)

*Pozoruje Stevena po té, co od něho chce slyšet, proč se zajímá zrovna o Genevieve a Kola. Kol je v tomhle případě, ale vedlejší. Je natolik vstřícný, že mu sám něco málo poví. Více do detailů, ale zabíhat nehodlá, protože stále netuší, koho má před sebou. Zanedlouho se to, ale dozví. Chvilku na Stevena hledí, když zjistí, že je od policie. Přemýšlí, odkdy se zdejší policie míchá do záležitostí nadpřirozené komunity.* Hmm, jak chcete. *Pokrčí následně rameny. Nechce mluvit Steve, nebude už dál mluvit ani on. Jeho výraz trochu ochladne, když si ho dále, teď spíše nedůvěřivě měří. Bude muset dát Genevieve vědět a zároveň zjistit, proč se o ní zajímá policie. Naštěstí už dojedl a chystá se k odchodu. Ten trochu pozdrží příchozí zpráva, která ho nemile překvapí. Když jí dočte a schová mobil, shledá, že už je Steven na odchodu. Jeho oznámení, že odchází přejde mlčky, stejně tak možnost, že by v tomhle rozhovoru můžou pokračovat jinde. Dovede si představit, jak by to vypadalo. Policajt se bude vyptávat a očekávat odpovědi, které mu on nemá důvod dávat.* Myslím, že nechtěl. *Ujistí ho, že se ho rozhodně nedočká. Počká až se policajt sebere a odejde. Dá mu pár minut náskok. Teprve pak také vstane. Oblékne si bundu a podnik opustí. Vrátí se ke svému domu, kde má připravené auto. Nasedne, nastartuje motor a vyrazí směr Zátoka.*

(Ze směny v baru šla rovnou do pekařství. Do toho jejího oblíbeného. Věděla, že tam mají koláče celý den a jsou opravdu čerstvé, takže si zaručeně pochutná. S Kolem si to už vyříkala a napsala mu, že přijde tedy za chvíli domů, ale staví se právě pro již zmíněné koláče. Dneska měla službu s Johnem a teď k večeru jí pomáhal ještě Jack. Směna byla docela klidná. Místy se i nudila a psala si s Kolem. Zapadla pak do té pekárny. Už ji tam vlastně znali. Vzala si pět povidlových koláčů a pět tvarohových. Opravdu měla obrovskou chuť na sladké. Pak zaplatila, poděkovala, rozloučila se a vyšla z pekárny. Kontrolovala ještě mobil, jestli jí Kol ještě něco nepsal, ale do někoho narazila, protože nedávala pozor. Vzhlédla a omluvila se, ale pak zjistila, do koho to vlastně narazila. Byl to Scott. Neviděla se s ním už pekelně dlouho. Vlastně přes ty dva měsíce. Rozjasnila se jí tvář a široce se usmála. Pozdravili se nadšeně a dokonce se i objali. Pak se spolu dali do řeči, co celou u dobu, co se neviděli, dělali. Scott docela litoval toho, že musela odejít z orchestru. Ale ona nad tím jen mávla rukou. Opravdu to nebyla chyba ředitele ale její. Neměla na to čas a pravděpodobně by neměla ani teď. Takže nakonec se domů asi za chvíli nevrátí, protože rozhodně měla v plánu si pokecat se Scottem. Bylo příjemné ho zase vidět. Zažila s ním toho spoustu. Docela si ty chvíle, kdy spolu byli v jednom souboru, užívali. On jí pak nabídne, že by si někdy někam mohli spolu zase zajít. A ona souhlasí. Scott byl její kamarád a ona by o něj nerada přišla, byla s ním sranda.)

Po té včerejší výměně názorů s Bekou se rozhodl, že půjde do baru a dá si tam pár panáků. Nakonec si jich dal víc než pár, takže když dorazil domů, byl docela opilý. Ale potěšilo ho, když mu napsala Genevieve. Kdyby nebyl opilý, možná by dělal drahoty, že jí to ještě neodpustil, ale teď? Těšil se, až přijde konečně domů a budou spolu sami. Dozvěděl se od ní, že začala pracovat v baru, což ho docela překvapilo. Nakonec se rozhodl, že jí půjde naproti. Sbalil si proto svých pět švestek a vyrazil do ulic New Orleans. Šel cestou, kterou do Rousseau's vždycky chodili. Už není tak opilý - byl upír, to znamenalo, že měl velmi rychlý metabolismus. Dívá se po lidech, co míjí a najednou před sebou vidí zrzavé vlasy. Gen. Na jeho tváři se objeví úsměv. Ten ale okamžitě zhořkne, když vidí, že vedle ní stojí nějaký chlápek. Nepoznal v něm toho jejího kamaráda z orchestru. "Genevieve?" osloví ji jménem, když k nim dojde, aby si vůbec všimla, že tam je.

(Nakonec si v té pekárně koupili se Scottem kafe s sebou. Nezůstali vevnitř. Venku bylo hezky, takže jen poodešli od pekárny, aby nepřekáželi ve vchodu a postavili se na vnitřní kraj chodníku a povídali si s kávou v rukách. Ona si to kafe docela vychutnávala, ale Scott ho pil o něco rychleji. Mluvili o orchestru, o tom, co ona dělala, když odešla. Samozřejmě mu musela spoustu věcí zatajit, ale třeba to, že byla na dva měsíce v Paříži, to mu řekla, i když nepověděla důvod. Prostě si chtěla zacestovat a Paříž ji vždy lákala. Tím tedy vysvětlila i to, že jí za celé ty dva měsíce nemohl nikde zastihnout. Vyměnili si taky telefonní čísla, protože ona měla teď nový telefon. Taky Scottovi řekla, že je zasnoubená a bylo na ní vidět, že je opravdu šťastná z toho, jak to s ní a jejím přítelem dopadlo. Scott byl za ni rád, protože viděl, že má opravdovou nefalšovanou radost. V tu chvíli si ani ona tak neuvědomila, že vlastně nerada přitahovala prstenem pozornost. Ale v tomhle případě se pochlubila Scottovi sama. On věděl, že chodí s Kolem. Možná proto se nikdy nepokusil o nic víc v jejím případě. A nebo ji opravdu měl jako kamarádku, se kterou by si ani začít nemohl. Každopádně pro ni byl někdo, s kým se mohla uvolnit a nic neřešit. Byl vtipný a rád dělal různé skopičiny. Zrovna se společně něčemu smáli, když přišel Kol a oslovil ji. Otočila se a usmála se, když ho viděla.) Kole. Co tady děláš? Neříkej, žes mi přišel naproti. (Povytáhne obočí a pak se postaví trochu na bok, aby mohla oba dva představit, což taky udělala.)

Vyrušil je zrovna, když se něčemu smáli. Ale co měl dělat, stát tam jen tak opodál a čekat, až si ho Gen ráčí všimnout? Ne, to fakt ne. A navíc ještě nějaký alkohol v sobě měl, takže byl poněkud odvážnější. Když si Scotta tak prohlížel, zjistil, že není vůbec ošklivý. Tedy ne, že by Kol normálně porovnával, jaký chlap je pěkný a jaký ne, ale z tohohle přímo čišelo charisma na míle daleko. Nelíbil se mu. Genevieve se s ním až moc bavila a to se Kolovi nelíbilo, nebylo mu to příjemné. Když si ho konečně všimla a usmála se na něj, jemu koutky taky vystřelily mírně nahoru - byl rád, že ji vidí. "Jo, řekl jsem ti, že by ti to mohlo udělat radost... Že bychom mohli někam zajít, užít si společný večer... Ale koukám, že ty už sis našla jinou mužskou společnost," řekne nedůvěřivě a podívá se na Scotta. Nechá Gen, aby je představila a podá si s ním nakonec ruku. "Půjdeme domů, nebo tu chceš ještě zůstat? Se Scottem?" To, jak vyslovil jeho jméno, bylo zvláštní. Jen hluchý by neslyšel, s jakou nechutí to jméno říká. A to ho vůbec neznal, stačilo, aby se motal kolem Genevieve a už se mu nelíbil.

(Kdyby věděla, že Kol přijde, tak by... vlastně co? Nic by nezměnila. Bavila by se pořád stejně. Scott byl její přítel. Kolovi se to nemusí líbit, ale ona nemínila kvůli tomu, že on je tak žárlivý. Nemínila se v tomhle nijak omezovat. On se mohl bavit, s kým jen chtěla, ona bude taky. Ona možná tak žárlí na Claire, ale má důvod žárlit. A vlastně to stejně nedává tak najevo, jako vždycky u každého Kol. Klidně se mohl s Claire stýkat, ona mu to nezakazovala. Ale byla to spíš ona, která nechtěla Claire mít na očích. Bavila se se Scottem naprosto normálně a zrovna se smáli nějaké historce. Nebylo trestné se smát, i když Kolovi to tak přijít mohlo. Když přišel, usmála se na něho možná i proto, aby ho udržela v klidu. Aby mu ukázala, že mu od Scotta nic nehrozí. Byl to jen přítel, se kterým se tady sešla, narazila na něj, neviděla ho už tak dlouho. Bylo logické, že se s ním tady zastavila na kus řeči.) Samozřejmě, že mi to udělalo radost. A ráda někam půjdu. (Kývne hlavou a usměje se. Pak oba dva představí, i když z Kolovy strany vidí to napětí. On pak řekne, jestli tedy půjdou domů a nebo tu chce zůstat se Scottem. Rozhodně jí neuniklo, jak vyslovil Scottovo jméno. A taky to, že řekl, že půjdou domů. Zřejmě si ten hezký večer někde venku rozmyslel. Podívá se na Scotta. Kol jí rozhodně neměl říkat tohle. Měl jí říct, že když se potkali po tak dlouhé době, že by si spolu měli pokecat. Ale Kol takový nebyl. No, možná žádný muž. Scott tak nějak vycítil, že Kol bude nejspíš trochu žárlivější. Takže sám řekl, že on už stejně musí jít. Ještě ale stihl Gen říct, že se určitě někde sejdou, že se domluví po telefonu. Ona s tím rozhodně souhlasila a rozloučila se s ním. Potom se už otočila na Kola.) Bylo to nutné? Ten tón? (povytáhla obočí)

Je rád, že Gen souhlasí s tím, že společně někam půjdou. Opravdu měl v plánu nějakou večeři, sice v nějaké obyčejnější restauraci, ale aspoň by to byla změna. A mnohdy v takových restauracích vařili mnohem líp než v těch luxusních. Gen je potom oba dva představila, Kol se samozřejmě snažil působit mile, ale asi se mu to nedařilo. Nikdy by si to nepřiznal, ale byl strašná žárlivka. Jo, pravděpodobně s ním nic neměla, ale co když se ten chlap k něčemu chystal? Genevieve je krásná a ti dva si očividně dost rozuměli. Nedivil by se, kdyby na ni už někdy něco zkoušel, když spolu byli v orchestru. Tedy ne, že by Gen přál něco ošklivého, to vůbec, chtěl přece, aby dělala něco, co ji baví... Ale docela se mu hodilo do krámu, že odtamtud odešla, aspoň se teď tolik nestýkala s tímhle týpkem. Už na to nic neříká, však oni se domluví po cestě, kam půjdou. A nebo nemusí nikam, můžou jít klidně domů, udělat si hezký večer tam, v tom jim nic nebránilo. Elijah se tam naštěstí ještě nepřestěhoval, Bekah tam nechodila, ani Klaus... Měli celý dům jenom pro sebe, to je skvělý. Potom se se Scottem představí. Podají si ruku a on ji stiskne maličko víc, než bylo nutné. Možná mu chtěl dát najevo, aby si dával pozor, s kým si zahrává. Kol nebyl jen tak někdo, zvlášť v té chvíli, když se někdo motal kolem jeho Gen. Zeptá se jí potom, jestli už teda půjdou a Scott raději řekne, že už musí jít. Možná nebyl tak hloupý. Slušně se s ním rozloučil a potom se rozešel pryč, ale Gen stála na místě. Otočil se na ni, když se ho zeptala, jestli to bylo nutné. "Jaký tón? Já se s ním bavil úplně normálně," řekne nechápavě. Potom jí nabídne ruku, jestli tedy půjdou.

(Klidně by si společně vlastně mohli jít někam sednout všichni tři, ale to by Kol neměl být tak strašně příjemný, jak byl. I když musí uznat, že uměl být i nepříjemnější. Ale mohli se spolu všichni tři v klidu pobavit, Kol by tak Scotta alespoň poznal a možná by pochopil, že ona prostě miluje jeho a že Scott je jen její přítel, se kterým je sranda. Bohužel Kol asi nikdy nebude chtít poznávat její kamarády. Zvlášť ty mužského rodu. Asi by se stejně celý večer snažil Scottovi ukázat, že ona je jeho a ať se na ni jen opováží se nějak jinak podívat než jen jako kamarád. I když Scott se na ni nikdy nedíval jinak než jako kamarád. Nikdy na ni nic nezkoušel. Spíše byl jen ohleduplný, ale ne zamilovaný do ní. Kol viděl ale prostě všude hrozbu. I tam, kde vůbec nebyla. Rozloučila se s ním a chvíli ještě pozorovala, jak odchází, než se otočila na Kola a ihned na něj spustila, že to opravdu nebylo nutné. On dělal samozřejmě hned hloupého, že o ničem neví a že s ním mluvil normálně.) Kole, nejsem idiot. (Zamračí se na něj a zakroutí hlavou.) Znám tě a vím, jak reaguješ. A tohle rozhodně nebyla super milá reakce. A ten tón, jakým jsi vyslovil jeho jméno? Znělo to jako, jestli s ním tady zůstaneš ještě chvíli, tak ho zabiju! (Podívá se na něj vyčítavě.) Je to můj přítel, Kole. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme si chtěli popovídat. (Vydechne a pak pokrčí rameny.) To je jedno, stejně slíbil, že se ozve, abychom někam zašli a navázali v rozhovoru tam, kde jsme skončili. (Pak se podívá na jeho ruku, kterou ji nabízel. Natáhne tu svou a dlaní stiskne tu jeho. Srovná se vedle něj, pak oba vykročí směrem domů.)

(Jakmile ji ujistí o tom, že se o ni postará, tak kývla hlavou. Samozřejmě si všimla toho, že jí to nesliboval, jen to konstatoval. Nějakou dobu asi nebude Jackson slibovat nic, protože teď za poslední dobu věděl, že slibovat se mu nevyplatilo. Sliboval jí, že se v klidu a pohodě může přidat k jeho smečce, protože oni ji ochrání před případným útokem lovců, ale nebylo to tak. Jeho vlastní smečka si za jeho zády dohodla vlastní plán. On tomu mohl zamezit jedině tak, že by si ji nárokoval. Jenomže to tehdy neudělal a nechal ji, aby ji jeden z jeho vlkodlaků podřízl hrdlo. A až pak přišel s tím, že si ji tedy bude nárokovat. Bylo to jeho velké selhání jak vůči sobě, tak vůči ní. Bohužel se tak stalo a ona teď bude jeho. Když konečně bylo vše vyřízeno, tak z nemocnice mohli vypadnout. Ona byla připravená. Měla vše, i svou kabelku, ve kterém byl i její šamanský náhrdelník. Jakmile se Jackson vrátil a zmínil se o tom, že je vše vyřízené a mohli by si zajít někam na jídlo, docela to uvítala. Tady v nemocnici měla samé šlichty, které byly ještě po většinou i rozmixované. Neví, jak bude reagovat na normální jídlo. Tedy jak její krk bude reagovat na normální jídlo, ale chtěla to zkusit. Když tak si to bude krájet na opravdu malá soustíčka a Jackson se prostě bude muset smířit s tím, že jí to bude trvat. Souhlasila tedy, že pojedou na jídlo. Bylo to lepší, než kdyby hovořili v zátoce, tak by se necítila zas až tak dobře, kdyby mluvili o věcech, o kterých jistě hovořit budou. Ale restaurace byla zrovna takové příjemné neutrální místo. Na to, jestli jí nebude zima, jen pokývala hlavou, že nebude. Taky se trochu pozastavila nad slovem, že pojedou pak domů. Domů, na to si asi jen tak nezvykne. Zátoka pro ni asi jen tak domovem nebude.
Byla to nějaká italská restaurace, ve které se zastavili. Pro ni to bylo dobré, protože si dá nějaké těstoviny a ty pro její zraněný krk jistě nebudou tak obtížné poklnout. Usadila se na židli a vybrala si těstoviny s kuřecím masem se špenátem a sýrem. K pití si dala obyčejnou vodu. Ta ji teď nejméně dráždila. Počkala, až co si objedná Jackson a když číšník odešel, podívala se na něj.) Takže teď můžeme mluvit i o jiných věcech, které se jistě očekávají. Třeba svatba. Ne, že by to bylo moje oblíbené téma, ale vyřešit se musí. Kdy a jak ji máš v plánu? Vím, že předem musíme splnit ty úkoly rituálu, ale to není věc, která by se nedala vyřešit během pár dní. Spíš záleží na tom, jak moc to chceme či nechceme protahovat. (Šla rovnu k věci. Ani nečekala, že by měla dostat předem nějaký zásnubní prsten. Pro ni tohle byla povinnost, ne nějaký požitek, kvůli kterému by se musely dělat tyhle všechny věci kolem.)

*Z nemocnice nakonec zamíří do jedné italské restaurace. Byl rád, že s tím Nailah souhlasila, protože v Zátoce by na jídlo musela nejspíše chvíli čekat. Tak se najedí a teprve potom pojedou domů. Cestou z nemocnice většinou mlčel, mluvil, jen tehdy, když bylo třeba něco říct nebo na něco poukázat.
Když se usadí k jednomu stolu, který je v rohu místnosti, mají tam docela klid. Objedná si těstoviny s boloňskou omáčkou a k pití nealkoholické pivo. Když má ještě řídit, nehodlá riskovat. Hlavně, když poveze Nailah. Skutečně by ji, jen velmi nerad nějak ohrozil. Když u stolu osaměli, překvapí ho, že jde Nailah takhle rychle k tomu důležitému, co je svedlo dohromady. Natáhne se do stojánku, který stojí uprostřed stolu a jsou tam různá dochucovadla, pro párátko, zabalené v průhledném obalu. Zatímco Nailah mluví, on ji poslouchá a při tom si s ním v rukách hraje. Tváří se vážně, o něco více, se zamračí, když mu naznačí, že je to svatba z donucení, a že z ní není ani trochu nadšená. Jako kdyby on snad byl. Znovu se rozhodl splnit přání smečky, která si ovšem jeho souhlas vydobyla velmi tvrdým způsobem. Ví, ovšem, že tohle je z jeho strany poslední ústupek. Musí pro něj obětovat, nejen své štěstí, ale hlavně volnost a svobodu Nailah, protože ji ke sňatku s ním velmi nehezkým způsobem přinutil.* Chci, aby byla svatba, co nejdříve. *Odpoví, když pak Nailah domluví a je řada na něm.* Ale až potom, co budeš v pořádku. Až se zotavíš. *Pokračuje dále.* Do té doby to můžeme naplánovat. Uskutečníme to potom. *Zhruba navrhne to, jak si představuje příští období on. Samozřejmě si chce poslechnout i její návrhy, případné námitky.* Nechci, aby se k tomu dostali vlkodlaci z města. Ti, kteří slouží Esther kvůli prstenům, u mě nemají nárok získat takovou výhodu. *Poznamená ještě, než dá možnost Nailah něco říct. Mezitím jim donesou jejich pití. Na jídlo ještě chvilku musejí čekat. Natáhne se pro sklenici s pivem a trochu upije, protože mu nějak vysychá v krku.*

(Ráda na talíři uvidí konečně nějaké normální jídlo. Těstoviny jí přijdou k duhu. Hlavně, když to nebude ta hrozná nemocniční šlichta. Ona restaurace ve městě moc neznala. Nevěděla, jestli tuhle Jackson znal, nebo se tu prostě jen stavil cestou, protože nějakou restauraci viděl, ale bylo jí to vlastně jedno. Hlavně, že se pořádné nají. Pokud jí to tedy její krk povolí. Ale doufala, že ano, protože její polykání se už zlepšilo. Objednají si a ona jde hned k věci. Nemíní tady mlčet, ani se nemíní bavit o něčem, co je nepodstatné. Prostě prázdné tlachání teď nepřipadalo v úvahu. Rovnou načne téma svatba. Nevěděla, jak si to Jackson představuje. A kdy chce svatbu uskutečnit, takže se na to zeptala. Samozřejmě, že i když jí to není po chuti, ona by nejraději měla tu svatbu co nejrychleji za sebou, protože čím déle to bude trvat, tím víc by se tím mohla užírat. Nechce se užírat, nechce přemýšlet o tom, co by bylo kdyby. Chtěla to mít za sebou. Když už si ji nárokoval, chtěla, aby to bylo co nejdřív zpečetěné úplně.) Taky jsem toho názoru, že by měla být co nejdřív. (Kývne hlavou. Opravdu netoužila po tom, aby se to zdržovalo.) Dobře, když trváš na tom, abych byla zotavená, uskutečníme to pak. Ale máš pravdu v tom, že pro to stejně můžeme něco dělat. Jednak tedy plánovat. A za druhé myslím, že jednotlivé části rituálu můžeme plnit klidně už teď. Já... nemyslím, že by tohle pro nás oba byla záležitost, kterou si chceme oba užít, takže opravdu sdílím tvůj názor, aby to bylo co nejdřív za námi. A můžeš si myslet, jak chceš, že jsem přehnaně upřímná, ale v tomhle případě se mi nemůžeš divit. Vím, že ani pro tebe to nebude žádná oslava, i když to třeba neřekneš na plno. (Podívala se na něj. Pak jim přinesli pití, takže se na chvíli odmlčela, než ten číšník zase odešel a ona mohla dál pokračovat.) Kde chceš, aby se svatba uskutečnila? Já nejsem pro žádné velké obřady, ale mám takový pocit, že se tomu bohužel nevyhnu. Takže zřejmě budu ten pocit, že jsem jak exponát ve výkladní skříni, přežít. (Ušklíbla se. Samozřejmě slyšela nějaké zvěsti o svatbě Hayley a Jacksona a věděla, že to měla být svatba velká. Ale třeba tak velkou svatbu Jackson zruší, když si nevezme svou lásku ale někoho, o koho nikdy nestál.) Takže tu chceš mít tedy situaci, kdy tu budou dvě smečky na jednom území? A jak to chceš dělat? Pokud nechceš vlkodlaky ve městě všechny zabít, nedokážu si to představit. Vždycky tu bude konkurenční boj. Pokud vím, vždycky jsi stál o jednotu, tohohle by ses neměl pouštět. Jen to chce jiné prostředky a trochu neoblomnější zacházení. (Podívala se na něj, co jí na to poví.)

*Restauraci, kam dnes vzal Nailah už párkrát navštívil v dřívějších dobách. Nevaří v ní špatně a navíc je to po cestě do Zátoky. I proto zde zastavili. Po té, co se usadí a objednají si jídlo a pití, Nailah se bez nějakých vytáček pustí do probírání svatby a všeho ostatního s ní společného. Samozřejmě, stejně jako on i ona to chce mít, co nejrychleji za sebou. Malinko ho těší, že se, alespoň v něčem shodnou bez předchozích domluv. Když jí poví, svou představu, poslouchá ty její. Sleduje ji při tom. Tváří se u toho vážně, ale to, co si o tom všem myslí nebo, co se odehrává v jeho nitru, najevo nedává. V tuhle dobu chce vyřešit, co nejvíce potíží a někam se pak konečně už pohnout. Nejlépe kupředu. Pokyvuje občas hlavou. Pokud se Nailah cítí na to, projít rituály před svatbou, bránit jí v tom nebude. Není to koneckonců nic náročného.* Proč ne. *Připustí.* Půst, očista a prozrazení tajemství pro tebe snad nebude náročné. *Pokračuje dále. Když mu dá najevo, že ona v tom žádnou slávu ani nic podobného nevidí, mlčky kývne. Sám k tomu neřekne nic. Nemá na výběr a své pocity drží pod pokličkou. Nehodlá před ní dávat najevo ani nadšení, ale ani žádné znechucení, nebo jak moc je mu to proti srsti.* Vím, že to pro tebe není nic příjemného. *Poznamená a mírně se ušklíbne.* Jak to vnímám já je naprosto nepodstatné. *Dodá smířeně s tím, co udělat musí. Občas si ani nepřipadá jako někdo, kdo by mohl mít svá přání, touhy, nějaké vědomí. Spíše si připadá jako nástroj, věc, který slouží smečce a je tady pouze proto, aby splnil jejich potřeby, požadavky. Bez ohledu, co to bude stát. Když jim číšník přinese pití, udělá přestávku. Pak se slova ujme opět Nailah. Poslouchá ji a sotva začne mluvit o velikosti svatby, v jeho výrazu se objeví nesouhlas. Není sice nadšený, ale nemá na výběr.* Svatba bude větší, aby se na ni dostali všichni ti, co projevili zájem. Ozvali se mi Alfy z několika smeček z Louisiany. Chtějí se k nám přidat. Spojit se, aby mohli získat stejnou schopnost, jako máš ty. S velikostí obřadu ti tedy vyhovět nemůžu. *Zasvětí Nailah do toho, co by normálně měl řešit a probírat s Hayley. Nad tím, kdy ona sebe samu označí jako jakýsi exponát, jen krátce semkne pevněji rty k sobě. Přejde to mlčením.* Nejspíš by to mělo proběhnout v Zátoce... *Řekne svůj názor. Nechce záležitosti vlkodlaků tahat do města. Fakt, že j sou v něm zrádci sloužící Esther je pro něj o důvod navíc. Samozřejmě chce slyšet i její představy a tak jí dá prostor. Poví jí také svůj názor na zrádce, kteří dělají pro Esther, jak to s nimi vidí. Hayley jim chtěla dát šanci, ale v jeho očích tu šanci promarnili v momentě, kdy se rozhodli podruhé zaútočit na sídlo. Skutečnost, že se po té přidali kvůli prstenům k Esther, je pro něj pouze znamením, že udělají vše a pro kohokoliv, kdo jim nabídne něco výhodného. Takové lidi ve smečce nechce, protože by si nikdy nezískali jeho důvěru. navíc těmihle jedinci hluboce pohrdá. Nedovede si představit, jak by takové soužití s nimi pak v Zátoce vypadalo. Nailah na to zareaguje a z jejich slov má pocit, že tohle příliš neschvaluje. Na její rady, doporučení, vždy koukal pozitivně. Ani teď nevypadá, že by měl něco proti tomu, když mu říká to, co si myslí. Během jejího proslovu se napije a svlaží vyprahlé hrdlo. Pak se objeví číšník s jejich jídlem, které na talířích před ně postaví. Trochu mu tak svou přítomností přetrhne niť. Počká tedy až odejde. Nejprve se nadechne a zdá se, že chce něco říct, ale pak pusu zase zavře a mlčky zavrtí hlavou. Nakonec nepoví nic z toho, co původně chtěl. Nemá podle něj význam říkat Nailah o tom, že je pro něj téměř nadlidský výkon někomu důvěřovat. Opět se těžce spálil a jeho důvěra ve své lidi se silně otřásla v základech.* Dobrou chuť. *Popřeje jí místo dalšího plánování. Rozbalí si příbor, ale sáhne pouze po vidličce, se kterou se pustí do ujídání z talíře. Jí spíše mechanicky, jen aby dostal něco do žaludku. Myšlenkami se toulá po blízké budoucnosti, a co přinese.*