French Quarter

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

JO, ale na tu kytaru to není až taková sláva. Na klavír mi to jde líp, taky na něj hraju delší dobu. U kytary mi chvíli trvalo, než jsem se na ni naučila hrát. *Informace o jejích prarodičích pro ni byli zajímavé. Věděla, že umřeli už před dlouhou dobou, ale ťed se dozvídala, že umřeli ještě dřív než si myslela. Takže ji s jejími rodiči pojilo i vyrůstání bez rodičů, i když to měla víc společné s Genevieve, prtoože Benjamin aspoň trochu jejich výchovu zažil. Ona teď sice rodiče našla, ale na výchovu už bude pozdě.* Ne všechny vztahy jsou bezproblémové. *Poznamenala ke zmínce o jejích vztazích.* Vlastně si nevzpomínám na žádný bezproblémový vztah, který bych u někoho viděla. Asi mají všichni svoje prolébmy, někteří malé, někteří velké a někteří až moc velké, že se nakonec rozejdou. *Pokrčila rameny. Na otázku o přespání se trochu zarazila, ale nakonec kývla.* Nenapadá mě, proč bych neměla. *Usmála se*

Předmět: Re: French Quarter Thu Nov 27, 2014 5:36 pm

*Sleduje Finna po celou dobu. Dlouho neměl takovou možnost a tak toho teď náležitě využívá. Nevidí mu do hlavy, a tak se může pouze domnívat, o čem bratr přemýšlí. Nechá mu prostor. Když je teď s ním, tak nemusí pospíchat. Zaznamená přesně okamžik, kdy si získá Finnovu pozornost. Stačí jméno jeho lásky. Slabě se nad tím pousměje. Nechá, ale mluvit bratra. Sám nyní poslouchá. Pokývá při tom hlavou.* Teď už to vím, bratře. Nakonec se to ke mně doneslo. *Když ho tak poslouchá, tak je mu jasné, že už nedoufal a tak se nediví, že chtěl udělat to, v čem se mu nyní snaží zabránit.* Příliš brzy se vzdáváš, Finne. *Poznamená. Během těch slov mu slabě zajiskří v očích. V jeho hlase je slyšet, že už nemá tolik důvod na něj naléhat. Nyní zní jeho hlas uvolněněji. Je rád, že má s Finnem konečně možnost mluvit. Baví se s ním nyní vřeleji, jako s bratrem, kterého po dlouhém hledání našel a je za to rád. Proč ho trochu nepopíchnout. Nemyslí to ve zlém. Jen si sobě i Finnovi chce připomenout, že jsou blízcí příbuzní, ne dva náhodní kolemjdoucí. Vyčkává, jak se Finn nakonec rozhodne. Když mu popřeje sluchu, přikývne. Zůstává i nadále vážný, ale jeho tvář se přeci, jen o něco rozjasní. Sleduje Finnův pohled. Všimne si rovněž kavárny. Pochopí, že si jej chce bratr poslechnout právě tam. Věří mu. Stisk povolí a ruku odtáhne a spustí. Měl možnost chvíli se bratra dotýkat. Následuje jej ke stolku. Odsune a posadí se na druhý, naproti Finnovi. Pohlédne na něj.* Vím, že si myslíš, že není možné přivést Sage zpět, protože jsi byl třikrát odmítnut. *Začne.* Sophie tě odmítla, protože neznala kouzlo. Genevieve z toho důvodu, že už není čarodějka. *Pomalu Finna zasvěcuje.* Než jsem šel za tebou, chvilku jsem si se Sophie povídal. Nabídla mi, že pro tebe to kouzlo zkusí, když jí Genevieve povede. Pokud se to povede, tak získáš Sage zpět. *Povídá mu, co nejstručněji. Nechce to protahovat.* Budeš mít u sebe osobu, kterou miluješ. Pak ti Sophie splní tvé další přání. *Pokračuje dále, protože si během svých slov vzpomene i na tuhle část, kterou málem opomenul.* Udělá z tebe člověka. Můžeš prožít jeden dlouhý život, obklopený ženou dětmi, vnoučaty. Tak, jak si to přeješ celou dobu. *Nastiňuje mu jeho možnosti. Po celou dobu se mu dívá do očí, aby zjistil, jestli je to skutečně jeho přání.* Budeš moci mít vše, po čem toužíš. *Uzavře to. Trochu pohodlněji se opře. Obsluhu, která se jich přijde zeptat, co si dají, požádá o černou kávu, kterou si pak bude moci vzít se sebou.* Kdybych o tom věděl, Finne, nemusel by si hledat pomoc sám. *Poznamená po té, co obsluhující odejde pro objednané. V jeho hlase je slabá výtka. Skutečně ho to mrzí, že se mu Finn celou dobu vyhýbal.* Když jsem ti před nedávnem na plantáži nabízel svou pomoc, myslel jsem to vážně. *Dodá ještě. Zpytavě a také zkoumavě na bratra během svých slov kouká.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Poslouchá Elijaha, ale jeho výraz ve tváři se nemění. Pouze lehce přikyvuje. Čím dál tím víc začíná chápat, co to znamená. Byl poměrně překvapen. Jeho bratr hovořil o něm? Nad tím by se chvilku zastavil, ale to už ho bratr zasypával dalšími informacemi. Naděje... konečně mu svitla. To, jak mu bratr říkal, že polevil moc brzy, ignoroval, protože nepolevil. Jen by vyměnil stranu mince. Na jeho tváři se objevil první úsměv. Byl velice mírný, ale přesto znamenal něco, co bylo v těchto časech velice vzácné a potřeba. Nadechl se, aby vyslovil nahlas své myšlenky, ale zarazil se.* Děkuji. *Pohlédl bratrovi zpříma do očí.* Určitě jste se nesešli jen proto, abych byl šťastný. Chápu, že máte dost starostí a museli jste se pojistit, abych... *Odmlčel se. Dál nic říkat nemusel. Byla to jen část, kterou vlastně ani nechtěl říci, ale prostě to z něj vyplynulo. On nikdy nezradil. Z jeho pohledu to bylo jen napomáhání druhé půlce rodiny pro vyšší dobro. To byla jejich definice jeho zrady. Uvědomoval si, že je na tenkém ledě, ale stále se nedovedl dokopat k tomu, aby se Elijaha zeptal na to, o čem přemýšlel už od doby, kdy z něj tenkrát vytáhl dýku. Dobře si pamatoval, jak ji zabodl Nikausovi do dlaně.
Zavrtěl hlavou, nechtěl v tomto duchu pokračovat, proto ukázal na obsluhu, že si dá to samé, jako si objednal bratr.* Já... *Zarazil se, ale pak se nadechl a pokračoval.* Jsem vděčný, co pro mě děláš, bratře. Bohužel, nejsem si jist, jestli budu mít k tomu všemu jistotu. Je krásné, že vzkřísí Sage, je krásné, že budeme oba lidé. Ale já budu žít v neustálém strachu, Elijahu. Upíři jsou všude, čarodějnice to samé... Jak bych mohl zaručit, že se jí nic nestane? *Vyřkl do větru a zadíval se někam za Elijahovo rameno. Tyhle obavy ho trápily už několik dní. Opravdu... nebude si v lidské podobě připadat slabý? Samozřejmě, že se nesmířil s čím je, ale obával se. Bude křehký, slabý - člověk. Tisíc let žít s vědomím, že se cokoliv stane jen za pomocí čar, dýky nebo něčeho jiného, mu byla přítěží. I kdyby se přestěhoval na druhý konec světa, stále by se bál. Přesně proto chtěl přivolat matku. Ta by mu Sage vzkřísila a ještě by je ochránila po zbytek jejich života. Zničila by všechny přítěže - všechno, co nesnášel. Zničila by upíry, s tím mu jistě Elijah nepomůže. Po bratrových slovech vzhlédl.* Musel, Elijahu. Musel jsem si své problémy vyřešit sám, ale zjistil jsem, že i s tím, čím jsem a co dokáži, bych to nezvládl. *Pak se odmlčel, protože jim obsluha přinesla objednávku. Kývnutím poděkoval. Jeho loajálnost tu stále byla i přes to, v jaké se nacházel situaci. Chvilku s prázdnou tváří hleděl na kelímek. Dolní ret se mu mírně chvěl.* Potřeboval jsem pomoci už dávno. Dávno před tím vším. Potřeboval jsem pomoc - stačilo jen jedno. *Celou dobu naráží do toho, že ho nechali v rakvi. Elijah měl nad Niklausem dost velké slovo, aby to mohl udělat. Tohle mu vyčítal... ale nikdy to nevyslovil nahlas. Zadíval se Elijahovi do očí. Pokýval, ale nakonec se znovu usmál.* Beru to, bratře. Chci být opět se Sage. Chci žít.

Předmět: Re: French Quarter Thu Nov 27, 2014 8:01 pm

*Dívá se na Finna a opět by chtěl vědět, na co myslí. Nebyl si jistý, jestli se má Finna ptát. Chtěl ho pochopit, ale možná to bude chtít více času. Rád by bratra vídal častěji, ale neví, jestli by to bylo vzájemné. Zatím to nerozebírá. Jelikož téměř nespouští oči z Finnovy tváře, neunikne mu ani slabý úsměv, který se tam mihnul. Zamyslel se, kdy naposledy viděl na bratrově tváři něco takového. Brzy od toho upustí, neboť má dojem, že to bylo nejspíše naposledy v Mystic Falls, když se tam na velmi krátkou dobu všichni sešli. Zpozorní, když Finn promluví. Poslouchá ho. Když větu nedokončí, dál na něj v očekávání hledí. Rád by věděl, jak měla pokračovat.* V tomhle městě je toho hodně, co by se mělo vyřešit. *Odvětí.* Důvod, proč jsem dnes vyhledal Sophie, ale sedí naproti mně. *Pokračuje a dívá se na něj.* Musel jsem tě nechat najít pomocí magie, protože jinak nevím, jak tě kontaktovat. *Posteskne si, ale nijak to Finnovi nevyčítá. Bere to, jako důsledek jejich minulosti, která bude ještě dlouho ovlivňovat jejich vzájemné vztahy.* Chci, aby byli šťastní všichni mí sourozenci. Záleží mi na vás všech. Jsem proto udělat všechno, co je v mých silách. Stalo se to mým smyslem života. *Poznamená. K tomu, co Finn nedokončí se nevrací. Je tady a poslouchá ho. Může mu říct vše, co má na srdci. Vidí na něm, že by chtěl, ale něco mu brání. S tichým povzdechnutím skloní pohled ke stolku, který stojí mezi nimi. Čeká, co Finn řekne nebo udělá. Zvedne k němu pohled, když bratr znovu promluví. Poslouchá ho. V jeho očích se objeví pochopení proto, co mu říká. Rozumí Finnovým obavám. Přemýšlí ovšem, jestli si Finn uvědomuje, že tomuhle nebezpečí jsou vystavení úplně všichni na tomhle světě. Lidé jsou, ale obdaření nevědomostí. Neví, co se skrývá ve stínech, co je může ohrozit.* Tohle, bratře ti nemůže zaručit nikdo. Můžeš proto udělat maximum, pouze ty sám. *Pokračuje a dívá se mu při tom do očí.* Naše matka byla velmi mocná čarodějka. *Povídá dále.* Jistě si nějakou moc zdědil. Až se staneš člověkem, budeš je moci rozvinout a ochránit tak sebe i Sage. *Navrhne jistou možnost, která se nabízí jako řešení jeho obav.* Tady v New Orleans by vám nic nehrozilo. Místní lidé jsou pod ochranou. *Dodá ještě. Více to nerozvádí. Ví, že to Finn nesnáší a nechce mu to připomínat. Sleduje po té Finnův zamyšlený pohled. Není si jistý, co se mu honí hlavou. Spočine na něm tázavým pohledem, když mu odpoví na jednu z jeho poznámek, zakryje v sobě slabé zklamání, které u toho pocítí. Snaží se Finna pochopit. Jistě k tomu měl své důvody. Když dostane svou kávu, poděkuje a zaplatí za ně oba. Nijak se nad tím nepozastavuje nebo nepřemýšlí. Vezme si kelímek, ve které kávu dostal, počká až obsluha odejde a poví, co má na srdci.* Nejsme tak mocní, Finne, jak se ti možná na první pohled zdá. *Odpoví mu na něco jiného v té větě, co ho zaujalo. Chce ještě něco říct, ale okamžik nad tím uvažuje, jestli by měl. Finn, ale mezitím pokračuje. I když to neřekne přímo, tuší na co Finn naráží. Sklopí pohled dolů na kelímek, který drží v dlaní a ohřívá si jí tak.* Finne, udělal jsem tolik chyb, které už nemůžu vrátit, jen litovat. *Poznamená tiše, ale ví, že ho bratr uslyší. V hlase zaznívá lítost a věcnost. Je to nevratné. Minulost nezmění.* Já tvůj návrat, i návrat Kola, vidím jako druhou šanci. Máme příležitost zkusit to znovu. *Pokračuje potichu dále.* Já chci zapomenout na to, co bylo a jít dál. *Mluví dále. Chce, aby Finn pochopil, že se nechce vracet ani k tomu, co udělal Finn.* Můžeš mi odpustit? *Zvedne k němu s těmi slovy oči a s nadějí na něj pohlédne. Neví, jestli se přes to Finn přenese, ale jinak se nikdy nebudou schopni posunout dál. Po té se dozví, že Finn souhlasí s tím, co mu přišel nabídnout. Pocítí díky tomu jistou úlevu a potěší ho i Finnův úsměv. Vídá ho tak vzácně. Přikývne a také se slabě pousměje.* Můžu to domluvit, jestli chceš a dám ti vědět. *Nabídne se mu.* Slyšel jsem, že si začal pronikat do moderní doby, bratře a pořídil si telefon. *Pokračuje dál a o něco více se mu rozjasní tvář, zajiskří v očích a zacukají koutky. Vzpomene si, co mu povídala o Finnových lapáliích s telefonem Alisea.* Dej mi číslo. Budeme tak snáze v kontaktu. Ozvu se ti, když bude potřeba. *Požádá ho.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Pokyvuje a ani se nepozastavuje nad bratrovým smyslem životě. Každý Původní ho měl jinde. On najít klid, Kol štvát všechny okolo v okruhu třiceti mil, Rebekah se bezhlavě zamilovat... A tohle byl jeho bratr. Chodící morálnost.* Proto se bojím. Popravě si neumím sebe sama představit, jako "něco" jiného. Nikdy se nesmířím, pouze jsem si zvykl. To je velký rozdíl. *Pokýval a napil se z kelímku. Káva byla horká, ale jemu to nevadilo. Voněla krásně, stále lepší než krev, kterou nenáviděl a zároveň potřeboval. Docela chápe Elijaha v jeho počíná - nebýt jeho - možná by toto město už nestálo a nejmenovaný hybrid by řádil.* New Orleans. Prochodil jsem to tu křížem krážem. Narazil na lidi, upíry, vlkodlaky... čarodějky. Viděl jsem upíra, jak téměř přizabil jednu ženu, když hodoval. *Poslední slova doslova vyplivl. Neměl s nimi slitování.* Kdyby ženě nedal svou krev, zemřela by. Jej jsem zabil. *Ani nevěděl, proč to právě říká, ale v duchu doufal, že to pomůže osvětlit situaci, proč má o NO takové přesvědčení.* Nechci tady zůstat. Tohle město je prokleté, nádherné, ale prokleté. Chtěl bych se vrátit tam, odkud jsme přišli. Do Evropy, najít místa, kde byla matka. *Svěřil se a poslouchal. Jeho rysy se pomalu uvolňovaly, ale stále byl trochu vyděšen. Možná z toho, že od Elijaha čekal naprosto něco jiného. Možná, že čekal dýku. Zamyslel se. Co by se stalo, kdyby byl tenkrát propuštěn dříve? Možná by vše bylo jinak... možná by se smířil. Zavrtěl hlavou, o tomto nechtěl přemýšlet. Zarazila ho až bratrova otázka, jež zůstkla chvilku vyset ve vzduchu. V hlavě si formuloval správná slova, aby svého bratra, který se teď projevil jako pravý gentleman a ten, komu by měl v budoucnu hodně děkovat, neurazil. Nadechl se proto a pevněji sevřel kelímek. Ani si nevšiml, že to Elijah zaplatil. Peníze pro něj neměli žádný smysl.* Elijahu... Nemohu odpustit. Ale mohu zapomenout. *Vzdychl. Doufal, že to bude Elijahovi stačit. Kdokoliv by mohl vzít za tu prokletou věc a vyjmout jí z jeho srdce, které bylo jen pro jedno. Být šťastný. Kdokoliv ale také mohl riskovat život, proto doufal, že to mohl udělat někdo z rodiny. Za Kola ani Rebekah nesázel. Jeho nejmladší sourozenci byli příliš divocí a zaneprázdnění vlastními představy, že by si na bratra v rakvi ani nevzpomněli. Jeden Finn sem, jeden Finn tam - měli přece spoustu dalších sourozenců. U jediného Elijaha ho to mrzelo, proto se dál nevyjadřoval a zhluboka se nadechl.* Byl bych vděčný. *Přitakal mu na souhlas a skoro poprvé s v jeho tváři objevil tak dlouho skrývaný vděk. Byl tam jen chvilku a zase ho vystřídal ten lehce utrápený - lehce zachmuřený podtón jeho normálního výrazu. nakonec pokýval.* Byl jsem donucen. Dříve jsem na zprávy čekal týdny. Lidé této doby jsou netrpělivý, pokud jim odpověď nedojde do pár minut. Chtěl jsem ho proto, abych se mohl rychleji zkontaktovat. Již jsem si tam dal Aliseu. A ani písmena už mi nedělají problém, najal jsem si učitele z místní univerzity - naučil jsem se dost na to, aby přečetl rychle jednoduchá slova a s obtížemi ta dlouhá a zbytečně složitá. Připadá mi, že lidé mluví ve zkratkách. *Postěžoval si. Opravdu netušil, proč to tu s bratrem řeší, ale bylo to poměrně uvolňující. Kéž by tu byla matka. Ta jeho povídání vyslýchala každý den a dávala mu rady. Elijah byl vlastně taková "matka" Původních, ale Ester byla Ester. Na chvilku jeho obličej získal zamyšlený výraz, jak si zasteskl. Chyběla mu, první žena jeho života. Ta, kterou miloval, a pro kterou by byl schopen zemřít. Náhle vytáhl z kapsy svůj telefona podal ho Elijahovi. Držel jej skoro s odporem.* Nevím, kde se nachází mé číslo. Je někde uvnitř. Bohužel, stále nevím mnoho věcí. Například nechápu, jak to funguje, ale zvykl jsem si. Jiná možnost nebyla. *Díval se na bratra a přemítal, jestli se svěřit ještě s něčím. Ihned myšlenku zahnal, ale už párkrát přemýšlel, že by se přestěhoval. Bohužel, občas na Plantáž chodil Kol, se kterým se neměli zrovna v lásce. Poslední dobou však Kol doma nebýval, což mu bylo divné. Naštěstí nebyl Finn jeho hlídací chůva, která by zametala vše, co provede. Trochu se ušklíbl. Hlídací chůva byl vlastně Elijah. Teď vše toto dělal.* Bratře... *Začal a uvažoval, jestli ho rád viděl, nebo rád slyšel jen ty dobré zprávy. Usmyslel si, že bude slušný, takže pokračoval.* Rád jsem tě potkal. A ještě radši jsem slyšel zprávy. Ale je čas se vydat novou cestou, tedy cestou k domovu. Na své poměry se mi nevinná - *Pořádně zdůraznil to slovo, protože chtěl naznačit, že Benjamin byla jeho poslední a zoufalá možnost. Tedy, chtěl, aby to tak vyznělo.* - procházka protáhla. Tedy půjdu. Jsem na Plantážích. Skoro vždy a teď, když má to - to číslo, můžeš mne kdykoli kontaktovat.

Předmět: Re: French Quarter Thu Nov 27, 2014 9:34 pm

*Chvíli mluví, chvíli poslouchá bratra. Většinou chápavě přikyvuje. Zkouší bratrovi porozumět. Neví, jestli se mu to povede. Dozví se, co dělá ve svém nekonečně volném čase. Na jeho dobrodružství s upírem raději nic neřekne. Finn to odsuzuje, on ví, že všechny zachránit nelze. Slabě se pousměje nad tím, když slyší, že Finn ženě pomohl. Nad mrtvým upírem se nepozastavuje. Pozvedne nepatrně obočí, když mu Finn naznačí, co plánuje. Nebude ho nutit zůstávat tam, kde se mu nelíbí. Nový začátek v Evropě mu pro Finna zní docela dobře. Přijde tak o jednoho ze svých bratrů, protože bude z dosahu, ale pokud to Finnovi vyhovuje, tak nic nenamítne. Zaujme jej po chvilce opět bratrův zamyšlený výraz. Sleduje jej a čeká, jaká bude jeho odpověď. Mírně přivře oči, než od Finna uslyší jeho odpověď. Jeho naděje v očích trochu pohasne. Nepřekvapí ho bratrova reakce. Mohla být klidně horší. Doufal, ale i v lepší. V jeho pohledu je to něco jako střed.* Pro začátek to není nejhorší. *Snaží se v tom vidět pozitivum. Oči znovu otevře, nepatrně kývne, že to bere na vědomí a sklopí pohled dolů na svůj kelímek. Zvedne jej k ústům a trochu se napije. Dojde mu, jak jsou s bratrem rozdílní. On své rodině a hlavně Niklausovi dokázal odpustit hodně. Finnovi to, ale nechce vysvětlovat. Káva je dobrá. Hořká, horká. Takovou má rád. Spustí kelímek v ruce zase dolů a postaví ho na stůl. Vyposlechne si Finnovy stížnosti na moderní uspěchanou dobu. Jak se mu vede s telefonem i to všechno ostatní. Chápavě přikyvuje a na rtech se mu objeví nepatrný úsměv. Nikdy neměl problémy s tím naslouchat ostatním.* Jsem si jistý, že si postupně zvykneš. Za nějakou dobu ti to ani nepřijde. *Poznamená pak. Má dojem, že dlouho mlčí. Co chtěl to, ale pověděl. Pozvedne trochu nechápavě obočí, když Finn vytáhne svůj telefon a podá mu ho. Když mu to vysvětlí, přikývne. Vezme si ho tedy od něj. Neměl by problém to bratrovi vysvětlit i ukázat, dokud to nepochopí, ale není si jistý, jestli by chtěl a jejich první setkání po tak dlouhé době nechce pokoušet nějakou rozepří. Najde si ve Finnově telefonu, co potřebuje. Vytáhne pak v mžiku svůj telefon a uloží si Finnovo číslo. Pak uloží i do bratrova telefonu své číslo. S tím mu telefon vrátí.* Najdeš můj kontakt pod tím sestřiným. *Oznámí mu pak jako hotovou věc.* Když to párkrát vyzkoušíš, půjde ti to líp a rychleji. *Doporučí mu to, co si myslí, že by bratrovi pomohlo. Svůj telefon schová zpátky do náprsní kapsy svého saka. Napije se kávy a pak pohlédne na Finna, když ho osloví. Přivře soustředěně víčka a poslechne si jeho rozlučkovou řeč. Mohl to tušit. I tak se mu jejich setkání zdá delší, než z počátku doufal. Přikývne.* Mě těší, že jsem tě našel, a že si mě vyslechl. *Odpoví mu.* A že jsem ti mohl říct potěšující informaci. *Dodá ještě. Myslí to upřímně. Nechá bratra dokončit to, co načne. Na konci se slabě pousměje a kývne, že bere jeho slova na vědomí.* Ozvu se brzy. *Ujistí ho. Rozhodně s tím nehodlá otálet.* Měj příjemný zbytek večera, bratře. *Popřeje mu a zadívá se krátce do jeho očí.* Dobrou noc. *Rozloučí se s ním. Vstane ze své židle, vezme si ze stolku kelímek s kávou, obejde stolek i Finna a zamíří pomalu prázdnou ulicí zpátky směrem, kterým sem za Finnem přišel. Brzy zahne do další uličky. Chce se vrátit k baru Sophie, pro svůj vůz. Cestu si pochutnává na kávě. Nikam nespěchá.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Pokýval a podíval se na bratrovo kontakt, který byl hned po jménem Alisea. Víc toho zřejmě nepotřeboval. Po čísle Kola, Rebekah ani Klause netoužil, ale možná by se mohl zeptat na číslo čarodějek. Vlastně, když s nimi budechtít mluvt, ví jejich adresu - aspoň tu Geneviinu.* Děkuji. *Pronesl stroze. Vyslechl, že ho to těšilo. Nevěděl, co je na tom pravdy, ale Elijah vapadal upřímě. Opravdu, upřímě. Jen znova pokýval, nebude si vyívat srdce, když si myslel, že na něj všichni zanevřeli.* Tobě také. Brzy se uvidíme. *Nadhodila a sledoval, jak bratr vstal. Chvíli se za Elijahem díval,a le pak mu zmizel z dohledu. Také vstal, zastrčil za sebou židli a napil se kávy. Tento podnik si bude pamatovat, dělají tu opravdu výtečnou kávu a má s ní spojenou radost.
Aby se přiznal, byl opravdu rád. Hodně vděčil, ale stále mu myšlenky zalétávaly k matce a tomu, kde je. Vzdychl, ale uvědomil si, že když bude mít při boku Sage a možná - jednou jeho malé děti, na svou starou rodinu si vzpomene jen občas. Narozdíl od bratra, kterého viděl, jak odcházel pohodovým krokem, zašel za roh a upíří rychlostí se přesunul do sídla na Plantáž.*

Poèet pøíspìvkù : 475 Join date : 20. 08. 14

*Krátce poté, co vyšla z baru, ušla pár kroků a rozhlédla se po ulici. Trochu nakrčila čelo, když spatřila o kousek dál na lavičce sedět Claire. Musela vyjít ven krátce po ní a nezdálo se, že by si jí nějak všimla, že tam byla. A teď tu sedí sama, zranitelná, osamocená... Mohla by jí tam nechat v klidu dál sedět a odejít, jenže zdá se, že Claire teď bude mít smůlu. Pořád je naštvaná na Kola a na kom jiném si ten vztek vybít než na jeho oblíbenkyni, kterou chrání, pokud teda není zrovna zavřený ve sklepě. Ušla proto těch pár metrů, co je dělily a zastavila se před Claire.* Už tě omrzelo motat se kolem Marcela a už sis stihla nabrnknout Jacksona? Jaká škoda, že teď nemá čas tu být s tebou... Dokonce ani Kol tě nemůže zachránit. Chudinka Claire, kdopak ji teď zachrání?

Předmět: Re: French Quarter Sun Nov 30, 2014 1:34 pm

(Vnímala okolí a tak uslyšela že k ní někdo jde. Oči ještě neotevírala. Tiše si povzdechla když uslyšela Rebečin hlas. To jí tak scházelo. Fakt super. Bude ráda když z toho vyvázne celá a živá.) Marcela si nech celého, je mi jedno co s ním uděláš. A Jackson? Jsme jen přátelé. To je vlastně úplně jedno, tebe to nemá co zajímat. To jsi opravdu tak ubohá že se tu budeš prát s vlkodlakem, a budeš tím porušovat mírovou dohodu? Myslíš si, že tím něco získáš? Ubohá Rebekah, nikdy nedostane to co chce. Nikdy nedostane toho, koho chce. Jaká smůla, že. (Ušklíbla se a přehodila si nohu přes nohu. Dívala se jí do očí. Ne, tohle nebude hezké.)

Poèet pøíspìvkù : 475 Join date : 20. 08. 14

Jo, máš docela pravdu, že mě to nemá co zajímat. Tvůj milostný život je mi ukradený. Stejně už vím, že jsi děvka, nepotřebuju si to ještě potvrzovat. *Ušklíbla se. Ale ten úšklebek trval jenom několik vteřin, protože vzápětí ji drapla pod krkem. Vytáhla ji na nohy, ale zatím ji nedržela v nějak velké výšce, takže se ještě mohla dotýkat nohama země.* A kdo říká, že se s tebou budu prát? Zbytečné zdržování. Prostě tě rovnou zabiju. *Usmála se nad tou představou. Zabít ji chtěla už delší dobu a teď pro to má bezvadnou příležitost. Kol ji chránit nemůže a Jackson s Marcelem si vyřizují svoje věci. Problém je, že jsou až moc blízko u nich. Proto ji na chvíli pustila krk, aby ji vzápětí čapla za zápěstí ruky. Nejspíš jí tam udělá pár pohmožděnin a trochu jí i ruku zkroutila. Táhla ji vedle sebe někam, kde nebudou tolik na veřejnosti.* A mimochodem, jak tě napadlo, že nedostanu toho, koho chci? *Claire ani netuší, jak moc se v tomhle plete a zároveň má pravdu. Chce Marcela a i by s ním teď byla, kdyby ho neodmítla. Jakmile s Claire zabočila do jedné ulička a prošla skrz ní do jedné prázdné, méně používané ulice, tak ji tam pustila.* Máš možnost říct svoje poslední slova.

Předmět: Re: French Quarter Sun Nov 30, 2014 3:58 pm

Hezké, že máme jednu stejnou vlastnost. Na rozdíl od tebe, mně tohle nazývání nevadí. (Pousměje se a Pozoruje ji. Nelíbí se jí jak jí chytla pod krkem a už vůbec síla jejího stisku. Brzy bude lapat po dechu víc a více. Podívala se bezradně k baru a doufala že jí Jackson nebo někdo takový spatří, ale měla smůlu. Nebo si to alespoň myslela.) Tak to udělej hned teď, ať všichni vidí jaká jsi a jak si musíš dokazovat svou sílu tím, že se pereš s někým, kdo nemá žádnou šanci. Jak vznešené. (Ušklíbla se ale už nic neříkala. Bolelo jí jak jí stiskla ruku a zkroutila ji jí. Musela zatnout zuby aby nevykřikla bolestí. Táhla jí za sebou jako neposlušné dítě a nebylo to ani trochu příjemné. Zazubila se.) Možná že ho dostaneš, co je mi po tom. Ale myslím, že Marcel má na lepší. No tak, neužírá tě to, že s ním nebudeš moct mít děti, protože on se upírství jen tak nevzdá, stejně jako tohohle města. (Koukla se na ní a na obličeji jí hrál samolibý úšklebek. Jakmile jí pustila, promnula si ruku.) Poslední slova? (Došla k ní o něco blíž a zazubila se.) Co třeba takhle? Sejdeme se v pekle, bloncko. (Ušklíbla se, plivla jí do obličeje a přitáhla si jí k sobě. Vycenila zuby a začala z ní pít, tedy spíše jí do těla vpouštěla co nejvíce vlkodlačího jedu, který ji oslaboval.)

Poèet pøíspìvkù : 475 Join date : 20. 08. 14

Zabila bych tě s radostí klidně na místě, ale nepotřebuju k tomu publikum turistů. A řeknu ti ještě jedno tajemství. Speciálně kvůli tobě tu smlouvu klidně poruším. *Sdělila jí ještě než ji začala táhnout do uličky. Cestou tam zaslechla to, co říkala o Marcelovi a msela se nad tím ušklíbnout.* A tady máme další věc, při které se pleteš. On se kvůli mě upírství a města klidně vzdá. Vlastně mi to už nabídl. Otázkou je, jestli by to samé udělal pro tebe... Ale to je vlastně jedno, protože tohle sis pokazila sama, když jsi spala s Kolem. A ty teď hniješ v zátoce a on ve sklepě v řetězech, zatímco já se s Marcelem vesele dohaduju o polštářích. *Nemohla si pomoct a ušklíbla se. Úšklebek ji, ale přešel, když schytala plivanec do obličeje. Naštvala se, oči jí zčervenaly a tesáky se prodloužily. Ovšem nečekala, že bude Claire tak chytrá a předvším, že se jí teď zvládnou objevit tesáky. Varianta, že by mohla mít prsten, ji zatím vůbec nenapadla. S následky jedu se ale bude muset vypořádat později. Momentálně chytla Claire a odhodila ji od sebe.* Podívejme se, kdo si pořídil nový šperk. Jaká škoda, že ti bude k ničemu. *Přešla k ní a vytáhla ji nešetrně na nohy.* Původně jsem tě chtěla zabít rychle a s ne moc velkou bolestí, ale teď jsem naštvaná. A když jsem naštvaná, tak vraždím pomalu a bolestivě. *Chytla její ruku a prudkým pohybem ji stočila do nepřirozené úhlu. Bylo slyšet křupnutí.*

Předmět: Re: French Quarter Sun Nov 30, 2014 4:49 pm

Tak to je novinka, ty k tomu nepotřebuješ publikum. Překonala jsi se. (Obrátila oči v sloup. Už jí to nebaví se s Bekah pořád dohadovat a prát. Chce od ní jen jedno a to je, aby jí nechala na pokoji.) Klidně ať se vzdá města, a má s tebou malou skvostnou rodinku, užijte si to a mně nech na pokoji. Je mi opravdu jedno, co by pro mně Marcel udělal a neudělal. Hniju? Je vidět že o mně nic nevíš, bloncko. Vůbec nic. A Kol? Nebude celej zbytek svého života spoutaný v řetězech. Oni si pro něj něco vymyslí. (Vydechla prudce vzduch z plic, už jí to opravdu přestává bavit. Bohužel, Rebekah jí od sebe odhodila dřív než chtěla, a tak narazila prudce do zdi a sesunula se na zem. Zasténala bolestí a chytla se za záda. Tohle jí bude hodně dlouho vidět.) Budeš toho litovat. (Zaskřípe mezi zuby. Její páteř jí bolela, ale na nohy se postavit dokázala. Opravdu neohrabaně jí vytáhla Rebekah na nohy a tím jí způsobila další bolesti. Na její proslov už nestihla zareagovat, vnímala jen jak jí projela rukou neuvěřitelná bolest. Vykřikla dost nahlas, aby jí někdo uslyšel a zhluboka dýchala. Do očí se jí brzy nahrnou slzy. S rukou nemohla ani pohnout, Rebekah ji jí nejspíše zlomila. Znovu jí zežloutly oči a vycenily se tesáky. Ruka se jí hojila, ale až moc pomalu a bolestivě. Rychle se natáhla a zakousla se Rebekah do ruky, kterou jí kroutila ruku. Když už nic, tak já alespoň pustí.)

Poèet pøíspìvkù : 475 Join date : 20. 08. 14

*Ucítila ostrou bolest v ruce od jejího kousnutí a na pár vteřin jí pustila. To, že schytala další kousnutí, jí zatím bylo jedno. Bude ještě chvíli trvat, než začne jed účinkovat. A až to nastane, tak bude Claire mrtvá. Ona si pak buď zajde za Klausem pro jeho krev anebo prostě těch pár dnů nějak vydrží. Ale momentálně musela vyřešit jí, takže jí chytla pro změnu levou rukou a tentokrát znovu pod krkem. Takhle měla jistotu, že ji jen tak nekousne.* Když chceš mít klid, tak vypadni z města a odjeď někam daleko, protože tady pro tebe není bezpečno. Mám hned tři důvody, proč tě zabít. *Stisk krku zesílila.* Zaprvé motáš se kolem Marcela. *Pravačku sevřela v pěst a udeřila ji do obličeje.* Zadruhé tvoje smrt ublíží Kolovi. *Znovu ji udeřila.* A zatřetí... prostě tě nemám ráda. *Tentokrát už ji nepraštila, teď ji rovnou odhodila na nějaké okno jednoho baráku. Nesvítilo se tam, takže asi nevyruší žádnou rodinku od večeře.*

Předmět: Re: French Quarter Sun Nov 30, 2014 7:06 pm

(Jakmile jí Rebakh pustila, neváhala ani chvíli a začala utíkat směrem k baru a nahlas křičet. Avšak Rebekah jí znovu chytla, tentokrát za levou ruku a pod krkem. Její oči byli vytřeštěné dokořán, sice je její život na nic, ale má ho ráda a bude se za něj prát do konce svého života.) Bohužel, už jsem si zde udělala přátele, a nejen to. (Odsekne a snaží se dostat z jejího sevření. Začala lapat po dechu a chroptět, její stisk byl hrozně silný. Pravou rukou nemohla hýbat a levou jí držela Rebekah. Kopala okolo sebe, ale nemohla se trefit do Rebekah. V tu chvíli co jí pustila ruku a sevřela ruku v pěst, zavřela oči a chytla Rebecce vlasy a co nejsilněji za ně zatáhla. Nijak si však nepomohla. Obličej jí bolel jak jí do něj udeřila, bude ho mít pěkně barevný. Takhle se ani nedostane do zátoky. Projel jí další ostrá vlna bolesti v jejím obličeji. Rebekah jí zlomila nos a tak jí z něho řičela krev. Zaskučela. Bohužel, co bylo nejhorší, prohodila jí oknem jednoho baráku a tak si kompletně pořezala záda a jeden střep se jí zabodl do stehna. Zařičela, zněla jako zvíře které trpí a žádá o to, aby ho někdo ušetřil. Nesmí si ho vytáhnout, jinak vykrvácí. Natáhla se po jednom velkém střepu a schovala ho tak, aby ho Rebekah neviděla. Teď už se ani nepostaví na nohy. Doufá, že Jackson ještě neodjel z města.)

Poèet pøíspìvkù : 35 Join date : 11. 10. 14

Ale, ale, ale. Koho pak to tu máme? *Olízl si rty a založil si ruce, když uviděl obě dvě dívky. Šel se podívat po městě a narazil zrovna na tu, která ho naštvala. Měl kvůli ní problémy a ještě vynadáno od Marcela. A pak ta holka Původních. I když, s tou by to stálo za hřích. Měl ústa trochu od krve, jak před chvilkou pil.*

Poèet pøíspìvkù : 475 Join date : 20. 08. 14

*Malinko se pousmála, když viděla, jak Claire proletělo skrz okno. Vzápětí se otočila, když zaslechla hlas. Poznala Marcelova upíra, ale nebyla nadšená z toho, že je tady. Znamenalo to, že to nejspíš vyžvaní Marcelovi. Ale to je asi stejně jedno, protože on se to dřív nebo později se to stejně dozví.* Varuju tě. Když ji budeš chtít nějak pomoct, skončíš tu se zlomeným vazem. *Sdělila mu a pak vešla do domu. Našla tu místnost, kde byla Claire.* Paráda, teď ještě abych tě zvedala... *Zamumlala a došla až k ní. Opět ji nešetrně vytáhla na nohy a chňapla po její ruce, na které měla prsten.* Asi už tě brzo zabiju... Ale napřed bys měla přijít o svůj prsten. A možná i s prstem. *Potom, jako kdyby měla místo prstů jen parátka, jí chytla pár prstů a stiskla ruku tak, že bylo slyšet několik prasknutí kostí.*

Předmět: Re: French Quarter Sun Nov 30, 2014 9:09 pm

(Byla až moc zaneprázdněná sebou, že si ani nevšimla upíra, který přišel. Narovnala si nos a pokusila se zastavit krvácení své nohy. Postupně se začala plazit do domu a snažila se najít něco co by jí pomohlo zachránit život. Skučela každou chvíli, jelikož ta bolest byla nesnesitelná. Měla u sebe jen velký ostrý kus skla, který stále skrývala. Podívala se orosebně na Rebekah, aby toho už nechala. A nebo ukončila její trápení.Už nic neříkala. Ještě nebrečala, ale brzy bude. Už to nevydrží. Jakmile jí zvedla, zaskučela, neudržela se a tak jí Rebekah držela. Její věta znamenala další mučení. Zařičela podruhé, když jí lámala prsty. Druhou rukou jí rychle zabodla kus střepu do krku co nejhlouběji mohla a jakmile jí Rebekah pustila, začala klopýtat někam, kde by se schovala. Zoufale volala o pomoc. Ztrácí až moc krve. Brzy vykrvácí jestli s tím něco neudělá. Volá z plných plic. Přeci jí někdo musí slyšet.)

Poèet pøíspìvkù : 35 Join date : 11. 10. 14

*Upíří rychlostí byl za nimi a opřel se o futra dveří.* Jsi milá. *Prohodil ironicky směrem k Rebekah.* Možná ti pomůžu. Takhle vlkodlačí štětka mne dost naštvala. *Ušklíbl se a díval se na její mučení. A náhle byl u Claire a zacpal jí pusu. Byla k němu zády, takže cítila jeho dech na svém krku.* Kdopak nám tu krvácí, zlatíčko? Nevolej, tohle je město upírů. Tady ti nikdo nepomůže.

Poèet pøíspìvkù : 105 Join date : 03. 09. 14

(Prochází se po čtvrti, se svým prstenem si je mnohem jistější. Nebojí se vylézt mezi lidi. Tedy on se nebál ani předtím, ale teď cítí, že je mnohem bezpečnější a samozřejmě i mocnější. Lidé okolo něj se procházeli a neurčitě chodili kolem něho. Najednou uslyšel čísi křik. Nejvíc ho zarazilo, že lidé si toho nevšímali a prostě šli dál, ale tady v New Orleans se dělo hodně věcí a lidé se od takových zážitků raději distancovali. Jde za křikem a jde potichu, protože by nedal nic za to, že tam někde řádí upír. Když se mu naskytl dobrý pohled na situaci, povytáhl obočí. Claire byla v úzkých. Nemohl říct, že by ji měl nějak rád, ale přeci jen, byla vlkodlak, byla jednou z jejich druhu a on byl naštvaný, když viděl upíra, ještě k tomu dva upíry a ještě k tomu Marcelova nejvěrnějšího a Původní upírku, jak si dovolují na Claire, která, i když měla prsten, jak si stačil povšimnout, byla rozhodně slabší. Oči mu zahžnuly zlatavou barvou a on byl v tu ránu za Diegem a zlomil mu vaz. Beku odhodil někam dál od Claire. Využil momentu překvapení. Nemohli to čekat. Pak podepře Claire, která vůbec nevypadá dobře. Zvedne ji do náručí a rychle se s ní odebere pryč.)

Poèet pøíspìvkù : 475 Join date : 20. 08. 14

*Pocítila ostrou bolest v krku, ale momentálně ji ignorovala. Střep si chtěl vyndat, až to s ní vydrží, tu chvíli ještě vydrží. Kvůli tomu nijak nereagovala na Diega, se střepem v krku se mluví blbě. Ale byla ráda, že ji umlčel. Zrovna se chystala trhnout rukou a utrhnout ji prst, když uviděla padajícího Diega a sama pak letěla dozadu. Zvedla hlavu a viděla akorát nějakýho blonďáka zdrhajícího s Claire v narůčí. Zavrčela a bleskově si vytáhla z krku střep. Ten po nich vzápětí hodila, ale netušila, jestli jednoho z nich trefila. Bude ji prostě muset zabít někdy jindy. Pohledem zhodnotila stav svého oblečení, které teď bylo od krve.* Mrcha... za tohle zaplatí. *Zamračila se a potom se vydala do sídla.*

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Když odejde ze sídla, nasedne do vozu, než vyrazí do Zátoky, vezme telefon a napíše Claire zprávu.*

kód:: Ahoj Claire, už jsem dnes ve městě skončil. Je ten odvoz ještě aktuální? Pokud ani, kde tě mám vyzvednout? Jackson.

*Zprávu jí odešle, a po té vyrazí pomalu městem domů. Čeká, jestli se mu Claire ozve nebo ne.*

Předmět: Re: French Quarter Tue Dec 02, 2014 5:11 pm

(Pošle Jacksonovi SMS.)

kód:: Ahoj Jacku. Stala se mi nemilá příhoda a málem jsem přišla o prsten i s prstem. A taky o hlavu. Myslíš, že by jsi mně mohl ráno vyzvednout? Myslím že neudržím volant. Sejdeme se před opravnou aut, tam kde pracuji zítra ráno. Budu tě čekat. -Claire

Poèet pøíspìvkù : 768 Join date : 24. 08. 14

*Když mu přijde od Claire odpověď, chvilku nevěřícně hledí na displej. Neví, co se stalo, ale rozhodně se mu to nelíbí a tuší zatím další problémy.*

kód:: Claire, jsi v pořádku? Vyzvednu tě hned. Kde jsi?

*Odepíše jí okamžitě a doufá, že mu napíše, kde ji najde. Trochu sníží rychlost a dost naštvaně během jízdy drtí volant.*

Předmět: Re: French Quarter Tue Dec 02, 2014 5:38 pm

(Volá Jacksonovi.)