French Quarter

*Když mu začne zvonit mobil, koukne na displej a po té, co zjistí, že je to Claire, zpomalí, zajede ke krajnici a hovor přijme.*
Claire, co se stalo? Kde jsi? Jsi v pořádku?
*Spustí hned, nedá ji, ani možnost něco říct.*

Jacksone. (Potichu a rozespale vydechne jeho jméno.) To je na dlouho, ale neboj se, vše se dozvíš. Kde jsem ti bohužel říct nemůžu, ale jsem v pořádku a dokonce jsem spala. Zachránil mně jeden vlkodlak. Zatím ti řeknu že si mně Rebekah a Diego, Marcelův upír, nějakou dobu podávali. Tedy spíš Rebekah, Diego naštěstí nic moc nestihl. (Celou dobu mluví velice tiše, ale tak, aby jí Jackson slyšel. Zívne.) Zastavíš se pro mně ráno, ano? Ještě mi není nejlépe a jsem unavená, tak se vyspím a ráno to vyřešíme. A při cestě autem ti můžu vyjmenovávat co všechno mně bolí. (Tiše se ušklíbla, ale bohužel jí to dlouho nevydrželo. Bylo jí z toho na nic. Vlastně má pocit, že se zítra bude muset pořádně někde vybrečet.)

*Teprve až uslyší v telefonu její rozespalý hlas si uvědomí, že nejspíše už spala, a že jí nejspíše vzbudil. Protočí nad svou natvrdlostí oči, ale Claire poslouchá tiše. To, co slyší o útoku Rebekah a Diega.* Zase on. Dělá, jen problémy. *Proběhne mu hlavou, zatímco Claire povídá dál.* Claire, to je mi líto. *Povzdechne si do telefonu.* A promiň, neuvědomil jsem si, že už můžeš spát. *Omluví se jí.* Samozřejmě, že pro tebe ráno přijedu. *Ujistí ji ihned, když se ho zeptá. Ani by nemusela. Z jeho pohledu je to samozřejmost.* S Marcelem si budu muset promluvit mnohem dříve, než jsem doufal. *Zabručí do telefonu. Nevěří, že by s tím on měl něco společného, ale všechny tyhle útoky způsobí, jen další rozpory mezi upíry a vlkodlaky. Neví, jak mu pak vlkodlaci v Zátoce budou věřit, když se tohle neustále děje.* Běž znovu odpočívat, Claire. Prsten ti pomůže v uzdravování. *Pobídne ji, jako by to už sama nevěděla. Má o ni, ale strach a mrzí ho, že měla takové potíže. Zlostně nad tím skřípe zuby.* Původní budou pořád dělat, jen problémy. *Běží mu při tom hlavou.*

(Poslouchá a vždy, když se odmlčí mu odpoví.) Dobře, takže ráno. Vše se dozvíš, neboj se. Tak dobrou. (Vyčká na jeho odpovědi a potom mu telefon položí.)

*Vyposlechne si její odpověď.* Dobře, Claire. Odpočiň si. Dobrou noc. Uvidíme se zítra. *Odpoví jí. Po té hovor ukončí. Opět pocítí docela zlost, že by se nejraději otočil a našel si Marcela hned. Ví, ovšem, že s horkou hlavou by to asi nedopadlo dobře. Vydá se proto raději do Zátoky. Svůj vztek si trochu vybije na pedálu plynu v autě. V Zátoce je zanedlouho. Zmizí v domku a jde spát.*

*Hned ráno je znovu ve městě. Podle domluvy s Claire zamíří na místo, kde pracuje. Tam by na něj měla čekat. Cestu k servisu zná, tak je tam za chvilku. Cestou do města se připravuje na to, co se od Claire dozví. Ví, že to budou další informace, které způsobí problémy mezi vlkodlaky a upíry, až se to donese do Zátoky. O čemž nepochybuje. Má v úmyslu brzy kontaktovat Marcela. V noci moc nespal. Stále nad tím vším uvažoval. Když dojede k servisu, zastaví, vystoupí a jde se podívat po Claire.*

(Její ruka byla stále citlivá, stejně tak noha, kam se jí zarazil střep. Cítila se však mnohem, mnohem, lépe. Pomalu dojde k servisu. Jack tam ještě nebyl tak zašla dovnitř a pozdravila Daniela, svého kolegu. Ten jí udělal čaj a zeptal se jí, jestli je vše ok, protože vypadala hrozně. Jen mu řekla že na ní něco leze a uvařila si čaj, který si vypila a potom se šla podívat na jedno auto, které musí opravit. Zítra, nebo pozítří tam přijede a celý ho dodělá, protože Daniel tu nebude. Za pár minut už uslyšela auto a spatřila Jacksona. Rozloučila se s Danielem a šla mu pomalu naproti. Pousmála se když ho viděla a zdravou rukou mu zamávala.) Ahoj Jacku. Díky, že jsi pro mně přijel. (Koukla se na něj a došla k němu.)

*Chvilku chodil kolem servisu, než se objevila Claire. Zpozorní a prohlíží si ji, zatímco míří k němu. Hned pozná, že není ještě zcela v pořádku. Nespokojeně se zamračí. Tohle vážně nepotřeboval. Další problémy s upíry.* Ahoj, Claire. *Odpoví na pozdrav.* To nestojí za řeč, Claire. *Odmítne její díky. Nepovažuje to za nutné.* Jak je ti? *Zajímá se a zkoumavě si ji prohlíží.*

(Je ráda že ho vidí. Nelíbí se jí, jak si jí prohlíží. Takovým tím ostřížím zrakem, jako když hledáte, kde jste udělali chybu v příkladu. Jakmile vidí, ze se zamračil, už to neřeší. Jackson se mračí v jednom kuse. Stačí si na to zvyknout. Podívá se do dálky a povzdechne si s hraným úsměvem.) Docela fajn. Až na ty bolavá místa, třeba jako zlomená ruka, rozdrcené prsty, noha probodnutá od střepu, a ten zlomený nos a pořezaná záda se mi už vlastně zahojili. (Snaží se to říkat jako by nic, ale nejde jí to. Připomíná jí to, jak slabá je. Slabá, bezmocná, chudinka Claire. Úplně slyší Bekah jak to říká. Cítí, jak jí tlačí na hrudi pláč. Teď nechce brečet. Ne teď. Ne před Jacksonem. Omluvně se na něj podívá, jako kdyby to byla všechna její vina.) Ale je tu jeden člověk, na kterého jsem změnila názor. Oliver. Myslím, že je tu naděje, že by jsme ho mohli zachránit. (Podívá se mu vážně do očí a jak zafouká vítr, tak jí obličej přikryjí vlasy. Je pořád celá od krve a špinavá, a má roztrhané oblečení tam, kde jí zasáhla Bekah, nebo něco jiného.)

*Když k němu Claire dojde, ještě chvilku si ji prohlíží. Nechtěl by ji vidět těsně potom útoku. Zůstane zachmuřený, ale ne proto, že by se zlobil na Claire. Má zlost na celou tu situaci, která může hodně věcí zkomplikovat. Poslechne si, co všechno ji postihlo. Mračí se stále stejně.* Pojď vezmu tě domů. *Poznamená k ní povzbudivě. Opatrně jí položí paži kolem ramen a nasměruje k místu, kde nechal stát auto. Vydá se k němu pomalu s Claire.* Chceš se zastavit někde na snídani? *Zeptá se jí po cestě. Když se Claire zmíní o Oliverovi zkoumavě na ni koukne.* Ty jsi viděla mého bratra? *Ujišťuje se, že to chápe správně. Vypadá překvapeně. Tázavě na ni hledí, jako by chtěl slyšet úplně všechno, ale nemusel se jí na to ptát. Mezitím dojdou k autu. Otevře jí dveře na straně spolujezdce a počká, až nasedne. Dveře za Claire zavře, obejde vůz a sedne si na své místo. Nastartuje a pomalu se rozjede ze servisu pryč. Podle toho, co si Claire řekne přizpůsobí směr jízdy.*

(Vděčně se usměje. Jeho úsměv i jak jí položil ruce kolem ramen, je jí příjemné. Je ráda že na to není sama. Pomalu jde k jeho autu a koukne se na něj.) Ne, díky, už jsem snídala. Jediné, co bych teď ocenila je sprcha. (Pousměje se. Zapáchá nepříjemnou vůní a její oblečení by potřebovalo vyprat. Nasedne do auta. Řekne mu všechno za jízdy. Je jí jasné že bude chtít vědět všechno. Jakmile nasedne. Koukne se na něj.) Ano, nějakou chvíli si mně Rebekah podávala. Pak přišel Diego a připojil se k ní. Pamatuji si jen, že všude okolo byli střepy. Nepříjemný dech na svém krku a spoustu krve. Najednou se tam objevil Oliver a zachránil mně. Odnesl mně do bezpečí a nabídl svou postel. Já se v klidu vyspala celkem zahojila. Ráno mi dal snídani, já mu poděkovala a odešla za tebou. (Byla to pravda. Dívala se mu zadumaně do očí. Zajímá jí, jak na to bude reagovat. Ona sama byla překvapená že to byl zrovna Oliver.)

*Když od Claire slyší, že už jedla, tak se rozhodne vzít ji zpět do Zátoky. Míří ulicemi ven města.*Za chvilku se jí dočkáš. *Pousměje se na ni povzbudivě. Pak zvážní a poslouchá, co se večer stalo. Znovu se zachmuří. Občas se koukne na Claire, ale většinou sleduje cestu před sebou. Ze zlosti, která v něm pomalu stoupá už zase drží v rukách volant silněji, než je nutné.* Takže tě vyhledala hned, když si odešla z baru... *Zkonstatuje. Ještě více se zamračí. Pak si povzdechne.* Nemusela si vůbec odcházet, Claire. *Poznamená a pohlédne krátce na ni.* Všechno, co jsem Marcelovi říkal už víš. Před tebou nemám tajemství. *Pokračuje. Otočí hlavu zpátky na cestu.* Jsem rád, že ti Oliver pomohl. *Poznamená. Dívá se na cestu, ale z jeho hlasu zaznívá slabé podráždění. Má na bratra neskutečnou zlost, že se dostal do takového maléru.* Jenže tím, co udělal si podepsal rozsudek smrti, Claire. Klaus ho chce mrtvého... *Prozradí Claire, proč ho Oliver tolik vytáčí. Je na něm vidět, že netuší, jak mu pomoct. Přesto díky tomu, roztržce Claire s Rebekah ho něco napadne. Přimhouří zlostně obočí, když hledí na cestu před sebe.* Teď se ukaž Klausi Mikaelsone... *Pomyslí si. Pak se škodolibě ušklíbne.*

(Složí si ruce do klína a pozoruje cestu. Brzy budou v zátoce. Už se opravdu moc těší.) Jo, už se těším. (Dosvědčí mu a pousměje se. Vidí, jak křečovitě svírá volant. Vůbec se jí to nelíbí. Doufá, že se nezačnou ještě hádat a nabourají. To by jim tak scházelo. Na to, co řekne jen přikývne. Není k tomu co dodat. Pak ho jen pozorně poslouchá a když domluví, tak mu odpoví.) Chtěla jsem vás nechat o samotě a nadýchat se čerstvého vzduchu. Nevěděla jsem, že ta-, no, že mně bude sledovat a prát se se mnou. Musím si na ní ale dávat pozor, protože jsem jí pokousala. Já taky. Oliver mi zachránil život. Ztratila jsem hodně krve a omdlela jsem, takže to bylo jen tak tak. (Podívá se na něj. Cítí v něm spoustu emocí, hlavně těch záporných. Položí mu opatrně ruku na rameno.) Musí tu být nějaká střední cesta. Jasně, Klaus. Klaus je tak trochu paranoidní. (Jakmile nakrčí zlostně obočí a ušklíbne se. Tázavě se na něj podívá.) Napadlo tě něco? (Sleduje jeho i cestu. Ruku z jeho ramena už opatrně stáhla zase k sobě.)

*Genevieve to s těmi kameny vystihne docela trefně. On je odhodlaný ty kameny získat stůj, co stůj. Co s nimi udělá ještě netuší, ale to bude promýšlet až bude problém s vlkodlaky vyřešený. Z jeho myšlenek jej vytrhne Gen, když začne povídat, co je u ní nového. Otočí k ní hlavu a poslouchá ji. Při tom sem tam koukne na cestu. Provoz je v celku klidný, tak nemá problém stíhat obojí. Když slyší o Kolovi, vzpomene si na Hayley, a co kvůli němu společně řešili, když za ní naposledy zajel. I když ví, že je Kol pod vlivem kouzla, není rád, že Hayley vyzvonil o těch svých útocích na něj. Nepotřeboval, aby to Hayley věděla. Nad těmi myšlenkami i vzpomínkami, se zamračí. Neví jestli má být rád, že kouzlo nefungovalo a Kol je tak dále pod zámkem. Tak nějak od té doby, co mluvil s Hayley, nevěří, že ho Kol nechá být, až se dostane z pod vlivu kouzla a z těch řetězů. Aby si Gen nemohla všimnout nad čím přemýšlí, zadívá se podmračeně na cestu před sebe.* Víš, že se Hayley chlubil tím, že mě chtěl zabít? *Poznamená jako by mimochodem. Zní podrážděně. Sevře pevněji volant od zlosti, kterou kvůli tomu pocítí. O tom, že to Kol hodlá dokončit, i když to tvrdí v tomhle svém stavu, raději mlčí.* Byla pěkně naštvaná... *Povzdechne si. Detaily raději vynechá. Věří, že si to Genevieve dovede představit. Raději se kousne do jazyku, než by pronesl něco na Kolovu adresu. Více se raději soustředí na cestu a poslouchá při tom, jak Gen líčí návštěvu Francescy u ní doma. Kouká chvíli na cestu a mračí se stále více. Je slyšet jak rukama pevně svírá volant. Když slyší, jak se Francesca k Genevieve chovala sevře čelist a zlostně skřípe zuby.* Co..cože?! *V tu chvíli, kdy slyší, že Gen Francesca vyhodila z balkonu, k ní otočí nevěřícně hlavu a s rozšířeným pohledem na ni vyděšeně a také trochu nechápavě kouká. Naštěstí jsou tou dobou nedaleko místa, kde stojí restaurace, kam chce Genevieve vzít. Zamíří proto ke kraji a zastaví na prvním volném místě. Vypne motor a opře se o zády o opěradlo sedadla. Nechá ruce na volantu, jen více natáhne paže. Pak je spustí a nechá klesnout dolů. Teprve pak se otočí k Gen. Vypadá stále ještě v šoku. Znovu ji téměř rentgenuje pohledem. Jestliže prožila to, co mu říká, a sedí tady s ním, někdo jí musel pomoct, zachránit ji, ale nějak si to teď nedokáže dát dohromady.* Gen... ty nás chceš zabít...?! *Poznamená pak ještě šokem podbarveným hlasem, když se konečně zmůže na slovo.* Jsi v pořádku... *Tohle je nejisté konstatování. Vidí to na vlastní oči, i když nechápe proč.* Jak to, že jsi to přežila? *Zní to udiveně. Pak mu dojde, co řekl za hloupost. Zatváří se rozpačitě a na chvilku zavře oči.* Jasně, že jsem rád, že jsi. *Pokračuje hned dál. V tu chvíli by se raději neviděl.* Jen nechápu... jak? Kdo ti pomohl? *Snaží se to uvézt na pravou míru. Doufá, že Genevieve pochopí, že takové informace na něj nemůže vybalit aniž by to na něj nemělo nežádoucí vliv. Zůstane na ni koukat, během toho mu z obličeje vymizí rozpaky nebo šok, který díky její informaci, zažil. Je na něm vidět, že je rád, že to dopadlo dobře. Až to překoná, dostane na Francescu pěknou zlost a ona si z jeho strany vysloužila další hřebík do rakve. Nad jejím údivem a otázkou, co se stalo, se zamračí.* Rebekah vyvolala potyčku s Claire. Patrně ji chtěla zabít. Ani nevím pořádně proč. *Začne povídat, co ví. O trojúhelníku Rebekah - Marcel - Claire, mu ale nikdo z nich nic pořádně neřekl.* Claire ji kousla. Nejspíše by ji i tak zabila, kdyby jí nepomohl Oliver. *Tím řekne Gen i o bratrovi.* Rebekah si na to přibrala i posily. Upíra Diega. Ten nikdy nevynechá příležitost k tomu, aby si zgustnul na někom od nás. Jen dělá další problémy a zlo mezi našimi rasami. *O Diegovi mluví podrážděně a nehezky se mračí. Při tom kouká na Genevieve.* Jsem vážně rád, že se tam Ollie ukázal. Jinak by byla Claire mrtvá a její smrt by vyvolala, jen další komplikace a zlo. Kdo ví, kolik dalších by se přidalo k Oliverovi. *Pokračuje dále v povídání i ve svěřování se Genevieve se svými názory a pocity na danou věc. Většinou na ni hledí, nebo uhne pohledem někam za ní. Střídá to.* Co se stalo? Rebekah měla nějaké zatmění mysli, kvůli jedu a napadla Hayley. Ta utekla z města a nyní je v Zátoce. Naštěstí jsou obě dvě v pořádku. *Dostane se k poslední otázce, kterou Genevieve zodpoví.* Z původních si pro ni ještě nikdo nepřijel. *Zavrčí nespokojeně to jméno. Nemůže původní vystát. Zamračí se na moment zavře oči. Když je otevře znovu na Genevieve koukne. Na první pohled vypadá normálně, ale po povrchem to v něm vše bouří a přelévá se.* Ta restaurace je kousek odsud. *Poznamená pak úplně z jiného soudku.* Kousek se projdeme. *Dodá. Pak vytáhne klíčky od auta a vystoupí. Zabouchne za sebou a čeká na Gen, až vystoupí aby auto zamkl. Přejde na chodník, počká na ni a pak se vydají společně k restauraci. Ta leží nedaleko. Několik desítek metrů rovně po chodníku. Není příliš velká a má k sezení i boxy, kde je příjemný klid a nikdo neruší. Když vejdou dovnitř, zavede Genevieve do jednoho z boxů. Místo židlí je kolem stolu dřevěná lavice. Na stěně je lampička, která místo hezky osvětluje a ozdoby s květin. Usadí se a počkají na obsluhu. Po celou cestu k restauraci i uvnitř, dokud nesedí, jde vedle Gen většinou mlčky. Zamyšlený.*

Nevím, čím vším se Hayley chlubil, ale vím, že za ním byla a že to neprobíhalo moc dobře. I když vážně nevím, co to Hayley napadlo, že tam za ním chodila. Musela předpokládat, že Kol rozhodně nebude sdílný a nebude milý a bude ji naschvál provokovat. Provokuje každého, kdo za ním přijde a pokud ten člověk jen trochu povolí, Kol nad ním prostě vyhraje a převezme nad ním kontrolu. Takže se pak Hayley nemůže divit, že ji Kol napadl a že jí říkal takovéhle věci, protože on se tím baví. (ušklíbne se a pak už se ke Kolovi víc nevrací, nemá náladu ho rozpitvávat. Hayley si za to může tak trochu i sama, ale samozřejmě Kol ji tímhle taky naštval. Napadl těhotnou ženu. Pak se kouká na Jacksona trochu vyděšeně zase ona, protože ji on mírně vystrašil svými reakcemi. Zamračí se, když řekne, jestli je chce zabít a následně se jí zeptá na to, jak to přežila. No, tohle opravdu nebyly ty nejlepší reakce, které by čekala.) Jak to myslíš, jestli vás chci zabít? Proč? A vlastně proč to množné číslo? Asi mi uniká smysl. (dívá se na něj trochu udiveně, protože opravdu neví, co to má znamenat.) A jak to, že žiju? No, to je mi vážně otázka za milion dolarů. (odfrkne si, opravdu se jí nelíbilo, jak to vyznělo, podívala se raději ven z okýnka, ale Jackson to hned začal napravovat. Takové ty řeči, jako že je rád. Jo, zrovna Jacksonovi věřila, že to byly jen špatně volená slova, která prostě v tu chvíli nevyzněla moc dobře, ale i přesto se jí to mírně dotklo, i když se to pak snažil zamlouvat a napravovat.) Ten podle všech asi nejnepravděpodobnější. A v tu chvíli jsem byla opravdu ráda, že tam byl. (podívá se nakonec zpět na Jacksona.) Můj bratr. Zachytil mě a pak mě vyléčil a dal můj byt znovu dopořádku, protože to tam vypadalo hrozně. Myslím, že nikdy nepředpokládal, že by mě chtěl někdo zabít. Tedy nikdy nepředpokládal, že když mi sebere moc a udělá ze mě kotvu, bude tu pro mě nějaká hrozba, která bude ohrožovat můj život. Jenomže těch hrozeb je tu několik, řekla bych. Benjamin přišel právě včas. Jinak bych už byla mrtvá. (semkne rty k sobě a chvíli se dívá před sebe, než se zase probudí ze své přemýšlivosti a poslouchá Jacka a jeho příběh o Rebece a Claire. I přesto, že Claire nemá ráda, musí kroutit hlavou nad počínáním Rebeky. Ona samozřejmě byla seznámená s tím milostným trojúhelníkem, ale pokud ví, tak Claire a Marcel už spolu nebyli a pokud ano, tak se spolu bavili jen pouze jako přátelé. Musí se ušklíbnout.) No, ne, že bych měla Claire zrovna nějak v lásce, ale předpokládám, že v tomhle byla opravdu nevinně a nechápu, co si tímhle chtěla Rebeka dokázat. Cestu k Marcelovi má volnou, předpokládám, takže Claiřino zabití by jí v tom stejně nijak nepomohlo a myslím, že Rebeka akorát znovu rozčeřila jakž takž klidnou hladinu. A to, že Oliver Claire zachránil, to mě zase až tak nepřekvapilo. Bylo dobře, že šel zrovna kolem, jinak by Claire asi nikdo nepomohl. (ukončí svou řeč na tohle téma a pak vystoupí z auta a vydá se s Jacksonem do restaurace. Byla maličká, útulná a opravdu pěkná. Jakmile si sedla na lavici, přišla k nim obsluha. Objednala si hovězí steak s bylinkovým dresinkem a opečenými bramborami. A k pití kafe a minerální vodu. Podívala se na Jacka.) A jak se jinak máš vlastně ty? (usmála se na něj)

*Když Genevieve začne o tom, že neví, o čem všem se Kol Hayley chlubil, tak mu dojde, že o tom ví. Jakmile se začne pohoršovat nad chováním Hayley, tak se nesouhlasně zamračí. Za tohle Hayley vinu nedává, že se to stalo.* Kdyby tebe zavřeli do domu plného upírů, nemohla si ani na krok, a ještě by si tě nikdo nevšímal, asi bys taky hledala společnost i u Kola. *Podotkne s podrážděným podtónem nad Hayleyinou situací. Rozhodně to neschvaluje.* Tak nějak jí nikdo neřekl, že je Kol pod vlivem kouzla, Gen. Nevěděla to. *Vysvětlí jí, když nechápe, proč si s ním začínala.* Počkej on ji napadl?! *Jeho obočí vylétne výše, jak na ni opět nevěřícně koukne. Stejně jako jeho hlas na konci věty o oktávu výše. Z jeho reakce je patrné, že o nějakém napadení neměl ani ponětí. Když s Hayley mluvil, nic takového mu neřekla, a vypadala fyzicky v pořádku. Pohlédne na chvilku do prázdna, jak se vrátí k tomu setkání. Je si jistý, že si na ni ničeho nevšiml. Jen byla rozrušená, a pokud jí Kol napadl, už se ani nediví, že byla naštvaná i na něj, když se jí Kol pochlubil.* Teď mám opravdu chuť jít a rozbít mu hubu. Jenže k čemu to, je, když se za chvilku zotaví. *Pomyslí si. Cítí jak v něm opět stoupá jeho vlkodlačí zlost.* Mám chuť ho zabít. Kéž by to bylo možné. *Ví, že do sídla by se dostal hned. Zlomit původnímu vaz, ale nic nevyřeší. Když přijde na původní, přistihuje sám sebe stale častěji při myšlenkách na Benjamina. Věří, že on by byl schopný toho jich tohle město zbavit. Všech, i když mu v současné době jde nejvíc o Kola a Klause. Kdyby Benjamin zároveň nešel i po Hayley a jejím dítěti, možná by to udělal. Takhle, ale zůstává, jen u myšlenek. Díky těm myšlenkám si ani nevšimne, jak moc se Genevieve dotkl svou reakcí na to, co mu řekla. Byl, ale vážně mimo, a byl rád, že neskončili v tu chvíli někde mimo cestu. Dozvědět se, že někoho hodně blízko vyhodili z balkónu a při tom to vypráví dotyčná osoba, uprostřed silnice... Není nejvhodnější způsob ani místo oznámení.* Vás? Zabít? *Zamračí se a koukne nechápavě na Genevieve. Pak mu dojde, že to špatně pochopila.* Myslel jsem nás, teď. *Vysvětlí ji.* Tady v tom autě. Kdybych dostal infarkt a někam jsme nabourali. *Doplní ještě, jak to myslel. Když Genevieve reaguje dotčeně na tu jeho neomalenost, tak rád by se ztratil z povrchu zemského, protože si připadá hrozně.* Promiň, Gen. Víš, že takhle jsem to nemyslel. *Omlouvá se kajícně a vypadá v tu chvíli jako poloutopené zmoklé štěně, jen není tak mokrý.* To, jen to, co jsi mi řekla, absolutně jsem to nečekal. *Dovysvětluje chlácholivě a kouká na ni svýma nejsmutnějšíma "vlčíma očima". Genevieve se, naštěstí dlouho nezlobí, což mu způsobí velkou úlevu. Pak se zaposlouchá, kdo jí to pomohl. I když Benjamina nemá v lásce za to, že jde po Hayley a terorizuje téměř celé město, za tohle má u něj drobné bezvýznamné plus.* Měla si neskutečné štěstí, Genevieve. *Vydechne, když Gen dovypráví. Dívá se na ni s úlevou, ale i tak se tváří znepokojeně. Mračí se nad tím, že je Genevieve ustavičně v nebezpečenství a kdekdo jí usiluje o život.* Mohlo mě napadnout, že po tobě půjde. Chce to kouzlo, a jen tak se nezastaví. *Povzdechne si nad svou lehkomyslností. Měl na Genevieve dávat větší pozor, hlavně když věděl, že už nemá svou magickou moc a Kol už ji také nechránil. Místo toho se hlavně z uražené ješitnosti od ní držel dál. * Co dál, Genevieve. *Probere se, zase byl mimo, a znepokojeně, podmračeně se na ni otočí.* Jsi v nebezpečí. Francesca se může kdykoliv vrátit. *Znovu tuhle chybu už udělat nehodlá.* Jde po tobě hlavně proto, že jsi mi a mým lidem, chtěla pomoct. *Zamračí se krátce ještě více. Nehodlá to tak nechat.* Do toho bytu by ses už neměla vracet. *Namítne a zkoumavě na ni koukne. Jediné místo, kam by ji nejraději vzal je Zátoka. Není si ovšem jistý, že by tam chtěla jít a nějakou dobu zůstat. Přemýšlí proto i nad nějakou jinou variantou. Genevieve ho tak během jeho úvah nevědomky zasvětí do problému mezi Claire, Rebekah a Marcelem. Když se na ni dívá, je vidět, že se mu tak mnohé objasnila.* Takže se Claire chtěla pomstít ze žárlivosti?! *Ujistí se, že to chápe. Znechuceně se nad tím ušklíbne.* Původní jsou v tomhle ubozí. *Odvětí zhnuseně. Rebekah se tak přiřadila z jeho úhlu pohledu na úroveň Kola. Jenže ten je uřknutý. Věří, že Rebekah k tomu vedla, jen její žárlivost.* Takže to nebyl incident mezi vlkodlaky a upíry, ale jen pomsta jedné žárlivé ženské. A Diega. *Přemýšlí nahlas a o Rebekah se nevyjadřuje nijak přívětivě. Na jednu stranu ho to těší, ale na druhou. Claire má stejný problém s původní, jako on. Je zvědavý, jestli s ním Klaus bude ochotný na dané téma diskutovat. Hodlá toho totiž využít v Oliverův prospěch. Jen to chce ještě promyslet. Genevieve tím, ale nezatěžuje. Pohlédne na ni s jasnějším pohledem, když od ní slyší snad první lichotivou poznámku na jeho bratra.* Na to, že vy dva s Oliverem se moc nemusíte, je to z tvé strany snad první lichotivá poznámka na jeho adresu... *Poznamená s nepatrným pousmáním. Je to, jen nepatrné odlehčení, protože má dojem, že je toho kolem nic přespříliš vážného.* A já musel přežít jedno setkání s Marcelem navíc. *Zamračí se útrpně.* Kvůli žárlivosti. *Zavrtí hlavou. Kdyby to byl jediný problém, asi by si pískal. Pak ho napadne, že Genevieve o tomhle jejich příměří a spolupráci možná ani neví. Sám jí to určitě ještě neříkal. * Claire se mi zmiňovala, že ji nemáš ráda. *Vybaví se mu slova Claire, když s ní nedávno mluvil. K tomu, proč už se nedostali. Tehdy ne a později také ne, protože nebyla příležitost ani čas. Když už se pak přesunou z auta do restaurace, objedná si hovězí steak s volským okem, hranolky a zeleninovou oblohou. K tomu nealkoholické pivo. Přemýšlí, kdy naposledy si takhle zašel někam na jídlo. Ještě s někým, kdo je jeho srdci tak blízký, jako Genevieve. Nechává si všechny pocity, které by mohly vyjádřit něco více, než přátelství pro sebe. Od jejich posledního setkání se v tomhle drží dál. Nechce Genevieve uvádět do rozpaků nebo jí nabízet něco, o co nemá zájem. Pokud s ní může trávit chvíle, jen jako její přítel i to je pro něj velká odměna.* Já? *Zamyslí se. Hodně jí toho řekl už cestou sem. Při její otázce se na chvilku zamyslí.*

Věř mi, že já vím, jaký je to pocit být zavřená nedobrovolně někde, kde ti to zrovna není moc po chuti. Hayley je s Původními sotva pár měsíců, pokud vím, já jsem takovýhle pocit musela zažívat šest let. Taky mi ze začátku vadilo, že si mě můj bratr nevšímal, ne tak, jak by měl a víš co? Po té době jsem byla spíš ráda, když mě nechával o samotě a nevšímal si mě, protože to bylo mnohem lepší, než když se mi "věnoval." (Tón hlasu byl docela ostrý, protože na tahle témata byla Genevieve docela háklivá. Když se to tak vezme, Hayley se měla mezi Původními dobře. Ano, jistě, měli by si jí všímat víc, bylo by to záhodno, ale rozhodně to bylo lepší, než kdyby jí jen negatili a ničili život. Ostatně, nechala se zbouchnout Klausem? Nechala. Ale ona si mohla jít do města, mohla se vydat do zátoky, když chtěla, sice to musela dávat Původním vědět, ale oni o ní chtěli mít prostě přehled, aby věděli, kde je, aby se jí něco nestalo. Jí Benjamin moc nedovoloval chodit nikam, kam vyloženě nemusela. Takže to byla dlouhou dobu jen cesta do Lycea a zpět. Samozřejmě, Jackson nevěděl, jak přesně se k ní Benjamin choval, takže by se možná mohl divit tomu jejímu tónu hlasu, ale jí to teď bylo jedno, protože ji zase vytočil. Ne, Hayley si za to mohla, ne že ne.) To, že nevěděla, že je pod vlivem kouzla ji omlouvá? (povytáhne obočí) Hayley byla svědkem toho, co udělal Kol mně. Asi jí mohlo dojít, že tady je něco hodně špatně. Ale to je jedno, nechci si tím kazit náladu. (zakroutí hlavou) Ano, Kol ji napadl, stejně jako ji napadla Beka. Ale je dobře, že je teď Hayley v Zátoce, jestli se tam cítí bezpečněji. Přeci jen, vlkodlaci jsou její druh, jsou její rodina. (pokrčí rameny a tohle téma už se jí dál rozebírat nechce. Tedy téma, kde figuruje Kol. Dá to Jacksonovi jasně najevo svým podmračeným ostrým pohledem.)
Aha. Špatně jsem to pochopila. Myslela jsem, že bych tím zabila tebe a ještě někoho jiného. Nenapadlo mě, že myslíš teď tuhle situaci. Já vím, řekla jsem to dost... bezprostředně, ale nerada ze sebe dělám chudinku, která hrozně trpí a nic nevydrží, protože víš, už jsem si toho vytrpěla docela dost a přesto tady sedím a mluvím s tebou a prostě žiju. (zakroutí mírně hlavou a pokrčí rameny a chvíli se dívá před sebe, než hlasitě vydechne a poškrábe se ve vlasech. Ano, s Jacksonem si toho teď měli opravdu co říct. Bohužel to nebyly moc dobré a lákavé zprávy, ale když vyřídí nejdřív tohle, tak pro ně pak bude snazší se bavit o těch lepších věcech, protože je nebude tížit to zlé.) Vím, že jsem měla štěstí, ale musím říct, že nejsem zrovna nadšená z toho, že to byl právě Benjamin vzhledem k tomu, jaký k němu mám vztah. A věř mi, není to dobrý vztah, jinak bych už byla dávno na jeho straně a šla proti Původním, protože je to přeci můj bratr. Ale já a Ben... (Na chvíli se odmlčí, pak si oblízne suché rty a chvíli přemýšlí, jak pokračovat.) Vlastně jsme nikdy nebyli pořádná rodina, ne tedy v tom normálním slova smyslu. Cítila jsem se spíše jako jeho vězeň a otrok než jako jeho sestra. (Na chvíli sklopí zrak a přejíždí si jazykem zuby, než Jackson vysloví svoje další myšlenky o Francesce.) Já vím a musím říct, že i když by ten byt chránila všechna kouzla světa, teď se v něm opravdu moc necítím. Na můj vkus se tam toho stalo v poslední době hodně... hodně zlého a nepříjemného a už jsem se párkrát přistihla, že se mi tam nechce moc vracet. (podívá se na Jacksona a v jejích očích je ale znát, že oprvdu neví, co by měla dělat, protože do hotelu se jí nechce. Možná by si měla pronajmout jiný byt. Nebo by možná měla poprosit Sophie, jestli by mohla bydlet u ní. Neví.)
Ano, řekla bych, že to bylo čistě ze žárlivosti. (Podívá se na něj a vidí ten jeho výraz. Ví přesně, co si teď myslí. Kol ho taky napadl proto, že žárlil na ni a na něho. On byl uřknutý, ale ona sama si nebyla jistá, jestli by to takhle neudělal, i kdyby uřknutý nebyl. Opravdu si tím nebyla jistá. Docela ji to děsilo, protože v téhle situaci opravdu nevěděla, co by od Kola, normálního Kola, mohla očekávat.) Rebeka byla vždycky dost temperamentní a řekněme, že někdy dříve jedná, než přemýšlí. Ale opravdu nevím, co tím chtěla dokázat. (podmraší se a zakroutí hlavou.) Olivera ráda nemám, ale to neznamená, že nechápu jeho postoj a to, co pro vlkodlaky chce. Jen na to jde trochu zhurta. Takže asi takhle. (osvětlí mu zběžně. S Oliverem se opravdu rádi nemají, ale na jednu stranu ona chápe jeho jednání vůči upírům a to, že chce, aby vlkodlaci byli bráni za víc než za špínu z bažin.)
Ty se scházíš s Marcelem? (podívá se na něj dost překvapěně a zasměje se. Za celou dobu, co se s ním dneska baví se opravdu upřímně zasměje. Ta představa Jacksona, jak se schází s Marcelem a vymýšlí spolu plánu, tak ta je opravdu k popukání.) Jo, Claire moc nemusím. Myslím, že naše povahy se vzájemně tlučou, ale i přesto jsem jí vyšla vstříct, když chtěla být znovu vlkodlakem. Tedy člověkem s vlkodlačím genem. Proměnila jsem ji a myslela jsem, že se budeme prostě vzájemně respektovat. Pak jsem je ale viděla spolu s Kolem, řekněme, že to jejich líbání se přehlédnout nedalo. Tak trochu jsem jí tehdy rozbila nos. (ušklíbne se a téma Claire taky uzavře.)
(Přinesou jim objednané pití a na jídlo ještě musí chvíli čekat.) Ano, ty. I když pravda, hodně jsi mi toho teď už řekl, ale spíš se to týkalo jiných. Chci vědět, jak se máš prostě ty, bez toho, aniž bys do toho zahrnoval milion dalších lidí. (usměje se mile)

*Ostrost Genevieveina hlasu, kterým se rozpovídá ho přiměje na ni opatrně pohlédnout. Přimhouří mírně oči, ale zůstane potichu a nechá mluvit ji. Díky tomu se o ní dozví něco nového. Způsob, jakým to vše popisuje ho přesvědčí, že nejspíše ví své a taky si hodně prožila. Kvůli bratrovi, jak pochopí z jejich slov. Trochu ho mrzí, že si před tím nedal pozor na to, co říká. Nechtěl tím Genevieve rozčílit. Během toho, co Genevieve promlouvá se přestane tvářit podrážděně a naštvaně kvůli původním. Jeho názor na to, že je tam Hayley s nimi zavřená a moc radosti jí to nepůsobí to ovšem nezmění. Vyjasní trochu svou tvář a má jen slabě stažené obočí. Genevieve si tak může být jistá, že má jeho plnou pozornost. Nakrčí obočí víc, když slyší slovo "věnovat". Nelíbí se mu, co ho u toho napadá. Místo nějaké další slovní reakce raději vydechne a po očku Genevieve pozoruje, jak dlouho ještě bude v ráži. Raději se drží zpátky. Čeká až se uklidní. O nějakou omluvu se tentokrát nepokouší, nechce, aby mu jí "hodila" na hlavu. Když se pak Genevieve opět začne rozčilovat nad tím, že se zastává Hayley, tak na ni koukne, ale to už je jeho pohled trochu ostřejší. Tentokrát on ví lépe o čem Hayley hovořila, když mu o tom, vyprávěla, i když se zapomněla zmínit o "detailu", že jí Kol napadl.* Když se původních tak zastáváš a jsou podle tebe tak skvělí, Genevieve, tak proč na Hayley nedával někdo větší pozor?! *Zeptá se jí teď dost zostra on a při tom se jí dívá přímo do očí. Při tom se narovná v zádech a mírně vypne hruď, takže je v tu chvíli o něco vyšší, než Gen.* Neříkám, že je v tom zcela nevinně. Měla být opatrnější, ale když nevěděla, co od Kola očekávat? Přišla si s ním promluvit a když ji vytočil, neovládla se. Je vlkodlak. Bohužel nás zlost a hněv docela ovládají a těžko se s tím bojuje. Jestliže jí Kol vytáčel, nedivím se, že ztratila kontrolu. Věřím, že kdyby byla informovaná nestalo by se to. Původním za to nejspíš, ale nestála. Drží ji tam v tom domě jako ve zlaté kleci. Když někam jde, má z toho akorát problémy. *Mluví dost rozčíleně, podrážděně. Je v tom hodně i toho, že s tím nesouhlasí on sám. Fakt, že to kvůli Hayley toleruje, neznamená, že se mu to líbí. Také Genevieve neví, jaké to je být vlkodlak a tak se mu nelíbí, jak Hayley odsuzuje za její chování. On na ni viděl, jak jí to mrzelo, a jak měla zlost sama na sebe. Rozhodně nemá důvod jí to stěžovat svými výtkami.* Ale máš pravdu, je to jedno. Musela si tím projít, aby jí to milostivě někdo oznámil. Mají ji chránit. Místo toho ji, ale jeden nebo druhý neustále ohrožuje. *Zareaguje podrážděně na to, že Genevieve si tím nechce kazit náladu. Nelíbí se mu ovšem, jak dává vinu, jen Hayley. Je proti původním zaujatý, to je také více, než patrné, ale když si ji tam vzali předpokládal, že se o ni postarají i o její bezpečí. Nespokojeně se nad jejich neschopností mračí, ale už je potichu. Obává se, že jestli se rozčílí a začnou se s Gen hádat, kdo ví, jak by to skončilo a to on nechce.* Ano teď je v Zátoce, ale nevěřím, že ji tam oni nechají dlouho. Podle Klause tam pro Hayley není bezpečno... *Odpoví jí na to a při druhé větě se jedovatě ušklíbne. Klause opravdu nemůže vystát. Když Genevieve mluví o vlkodlacích jako o rodině Hayley, chvilku ji dotčeně pozoruje. Říká to, jako by se to jeho netýkalo, ale nechá si to pro sebe. Nechce se s ní znovu pustit do křížku. Navíc sám sebe přesvědčuje, že to, jen nepřesně podala. Stejně tak, jako on dnes při jejich setkání už mockrát. On kvůli tomu problémy dělat nechce. Pak se posunou kousek dál, i když ani to není zrovna příjemné téma. Přesto věnuje Gen plnou svou pozornost. Na její slova, když už ho pochopí, přikývne. Nad tím, že se nechce považovat za chudinku si v duchu pomyslí své, i když navenek se tváří normálně. Povzdechne si úlevně.* Jsem vážně moc rád, že to tak je, Genevieve. *Poznamená a mírně se na ni usměje. Myslí to upřímně. Za tu dobu mu přirostla k srdci. Nedovede si představit, že by ji ztratil. Hrozně rád by k ní v tu chvíli natáhl ruku a na chvilku sevřel tu její. Musí se přemoci, aby to neudělal, ale zvládne to. Potom zase poslouchá a zatváří se chápavě, a sem tam kývne, když Genevieve mluví o svém bratrovi. Stáhne při tom obočí a přistihne se, že se mračí čím dál více, dokud s tím Gen nepřestane. Nejraději by Benjaminovi zakroutil krkem, kdyby ho měl teď po ruce. Nechce Genevieve vyjadřovat lítost, nějak mu nepřipadá jako ten typ, který by o ni stál. Když se pak dostanou k jejímu bezpečí a ona mu přizná, že se ve svém bytě necítí dobře, tak na ni trošku nechápavě koukne. Ví, že jí toho nemůže moc nabídnout. Nic komfortního, ale i v Zátoce se dá žít. Povzdechne si. Svádí trochu vnitřní souboj, jí nabídnout aby šla s ním. Nechce, aby to opět nějak špatně pochopila.* Gen, jestli se u sebe necítíš v bezpečí tak pojď se mnou do Zátoky. *Nakonec se přemůže. Opravdu doufá, že ji tím neodradí.* Vím, že to tam není nic moc, ale je tam spousta místa. *Snaží se jí vyjmenovat pozitiva, která by to pro ni mělo.* Francesca se tam neodváží. Neodešla by odtamtud se zdravou kůží. *O tom je přesvědčený.* Upíra tam taky nepotkáš. *Pokračuje. Vzpomene si nyní na Claire, že žije v Zátoce a patří k jeho blízkým přátelům. To Gen, zatím neprozradí. Není si jistý, jestli to ví nebo ne. Claire, ale pro ni nepředstavuje žádnou hrozbu. V očekávání odpovědi na Genevieve pak zůstane koukat. Kromě Zátoky a starého domu patřící jeho rodině ho jiné místo, které může nabídnout nenapadá. Mezitím přejdou k jeho a problému Claire, které mají s původními. Protáhne trochu obličej a raději se podívá jinam. Nebude Genevieve vykládat, že nevěří tomu, že ho Kol nechá na pokoji. Ani potom, co ho zbaví uřknutí. Tak trochu počítá s tím, že jeho život bude trvat tak dlouho, než se znovu setká s Kolem. Nehodlá se tím, ale nyní zabývat. Má toho na starost do té doby hodně. Kola bude řešit až to nastane. O Rebekah raději mlčí. Jen se kousne do jazyku, aby se zdržel komentáře. Když Gen mluví o jeho bratrovi, s povzdechem jeho výraz zvadne, posmutní. Je vidět, že ho zlost na Olivera už přešla. Když zrovna nemusí poslouchat Marcelovy poznámky. Nyní mu chybí bratr a taky se o něj bojí, až ho dostane do rukou Klaus. Vyčítá sám sobě, že tomu nedokázal zabránit. Genevieve tím, ale nezatěžuje. Je to jeho problém. Rozptýlí jej z těchto myšlenek její smích. Zvedne k ní trochu nechápavě pohled. Když pochopí, že je to kvůli toho, že jí prozradil, že se schází s Marcelem protočí nad tím oči. Slyšet její smích, je pro něj ale velmi příjemná záležitost.* Jasně. Mám jeho číslo. Už jsme spolu byli na drinku v baru. *Přizpůsobí se tomu a s nadsázkou úmyslně jmenuje některé zavádějící informace. Při tom se pobaveně šklebí.* Myslím, že mě miluje, ale bojí se to přiznat. Víš, jak dopadli Julie s Romeem... *Dodá ještě, na oko přehnaně dramaticky, ale už ho ten humor pomalu přechází. Zavrtí hlavou, aby bylo jasné, že dál už bude mluvit vážně.* Upřímně. Byl jsem za ním už potom útoku na Zátoku. Tehdy mi přísahal, že s tím nemá nic společného. Dohodli jsme se, že se poptá a dá mi vědět, co a jak. Hned na to jsem zase musel já za ním, když na jeho sídlo zaútočili vlkodlaci. Chtěl jsem mu vysvětlit, že vlkodlaci v Zátoce za to nemůžou. Překvapivě se s ním dalo docela normálně mluvit. Už naštěstí věděl, od Sophie, *Přeruší a významně na Gen pohlédne, že to bylo, jen díky ní.* co se stalo. Dohodli jsme se na spolupráci, při chytání vlkodlaků. *Povídá dál. Gen může vidět, že si na Marcela poopravil názor, potom všem. Sice ho dál nemusí, ale z trochu jiných důvodů, než před tím.* Naposledy se chtěl sejít on. Tentokrát vysvětloval on. Ten útok Rebekah a Diega na Claire. *Dodá na závěr, aby si Gen udělala obrázek o jejich "schůzkách". Pak zase povídá Gen o sobě a Claire. Když se zmíní o tom, že se líbala s Kolem. Zamračí se.* Nemyslím si, že mezi ní a Kolem něco bylo. Možná v minulosti, ale teď ne... *Zavrtí hlavou. Tehdy v Zátoce, když tam řádil se k ní rozhodně nechoval jako k někomu komu na ni záleží.* Jestli byl Kol pod vlivem toho kouzla, možná tomu polibku nemohla zabránit... *Poznamená a koukne na Gen. Nevnucuje jí svůj názor. Jen chce, aby o něm zkusila přemýšlet. Když vidí, jak se Gen šklebí, už o Claire dále nemluví. Když před ně postaví jejich porce s jídlem a pití, sáhne po příboru. Mezitím přemýšlí, co Genevieve říct.* V poslední době se stále kolem někoho nebo někdo kolem mně motá. *Poznamená s pousmáním. Bez toho, aby do toho, co říká nezahrnoval své okolí to jde dost těžko. Když se na něj Gen usměje, na chvilku díky tomu ztratí niť. Omámeně kouká do jejich očí, než si to uvědomí. Pak rychle uhne pohledem a skloní hlavu k talíři. Nechce, aby si všimla jeho rozpaků, které vyvolalo to, že si na chvilku nedal pozor a nechal se unést.* Před pár dny jsem na chvíli zmizel a byl se projít a provětrat hlavu v lesích okolo Zátoky. Došel jsem až k pláži, ale bylo dost pozdě. Nechtěl jsem být mimo přes noc. Tak jsem se otočil a vrátil zpět. Bylo to, ale příjemné na chvíli vypnout a nestarat se. *Zatímco si krájí maso na kousky, povídá o svém výletu Genevieve. Po celou dobu kouká do talíře. Dokud si není jistý, že už má zase vše pod kontrolou. Teprve pak zase vzhlédne. V očích má lehce zkoumavý výraz. Trochu se bojí toho, že by Gen nějak zaskočil. To by nerad. Její usmívající se tváři nedokázal odolat.*

(Protočí oči nad tím, jak se s ní začne hádat o tom, že ona si myslí, že Původní jsou skvělí a že se jich zastává a dává vše za vinu Hayley. Samozřejmě, že jí nedává vše za vinu. Samozřejmě, že měl někdo další Hayley hlídat, samozřejmě, že Kol má být třeba nějak víc zajištěný, protože i ona si za ním chodí, jak se jí zachce. Ale myslela si o Hayley, že má rozum. Myslela si o ní, že by prostě neohrozila svou dceru a nešla za šílencem jako je Kol. A na věděla, že je to šílenec, protože se sama divila a byla pohoršená z toho, v jakém stavu ji viděla u ní doma.) Nezastávám se Původnách. Původní jsou prostě egoističtí, sebejistí a myslí si, že jsou neporazitelní. Ano, to jsou Původní. Ale ta jejich jistota jim možná právě dává tu moc. Ale to je jedno. Já jsem si hlavně myslela, že má Hayley dostatek rozumu na to, aby prostě za Kolem nešla. Aby neohrožovala ani sebe, ani svou dceru. Ale už se to stalo a nikdo to nemůže vzít zpět a teď je hlavní, že se Hayley nic nestalo. O to myslím jde především. (Docela se rozpálila a zčervenaly jí tváře, což se u ní jako u bledé zrzky moc často nestává. Ale i když měl Jackson svým způsobem pravdu, ona ji měla taky, takže takhle se spolu asi na ničem prostě nedohodnou. ) Prostě to nechme být, ano? (podívá se na něj a už o tom opravdu nehodlá a nechce mluvit. Nechce se rozčilovat. S Jacksonem si chtěla odpočinout, ne se hádat. Za chvíli se zase uklidní a už nemá ani poznámky, že ji tam drží jako v zlaté kleci. Ne, už nechce řešit Hayley. Nechce řešit Původní, chce od toho mít na chvíli taky pokoj. Navíc Hayley má vyřídilku dobrou a je si jistá, že by se za ni postavili mnozí a jestliže zůstává teď v zátoce, tak proto, že to chce. A nikdo ji za to nelynčuje, alespoň ne do té doby, dokud tam je.) Vím, že Původní by si měli zamést svůj vlastní práh. (podívá se na něj už o poznání klidněji) ale jednou už prostě čeká Klausovo dítě... a to je zodpovědnost sama o sobě. Nemusí se to líbit tobě, jí, Klausovi, ale nakonec stejně záleží nejvíc na tom, co je nejlepší pro to dítě, které nosí ve svém lůně. Na to by se mělo myslet především. (věnuje Jacksonovi intenzivní a velice přesvědčený pohled, jako by snad ona sama moc dobře věděla o tom, o čem mluví. Což samozřejmě věděla, ale Jacksonovi ty souvislosti docházet nemuseli, protože o nich samozřejmě nevěděl.) Dokud si pro Hayley vyloženě někdo nepřijde, myslím, že může v té zátoce zůstat. (pokrčí rameny, takový na to má názor prostě ona.) Já vím, že jsi rád. (musí se mírně pousmát, protože ona opravdu věděla, že Jacksonovi na ní záleží a že jí na ní záleží možná víc, než by mělo, ale na druhou stranu, je ráda, že má alespoń někoho takového, jako je Jackson. Jackson byl ve většině případech velice rozvážný a rozumný, což ji velice překvapovalo, protože vlkodlaci takoví opravdu nebývají. Spíš se vyznačují velice výbušnou povahou. Ale Jackson byl jiný. Vlastně to byl takový dobrák od kosti. Líbilo se jí to na něm, až ji to zaráželo, protože ona přeci byla na ty špatné hochy. Možná se jí to líbilo proto, že to právě pro vlkodlaky vůbec není typické. Jackson se prostě něčím vybočoval a lišil. KDyž jí nabídne, aby s ním odešla do zátoky, na chvíli se zarazí. Tahle možnost ji vlastně nenapadla, ale když o ní teď přemýšlí, opravdu by tam mohla mít klid. Opravdu by se tam mohla cítit bezpečněji, protože by byla mimo město, byla by v přírodě, takže by mohla i odpočívat. A vlastně to vůbec nebyl až tak špatný nápad.) Ale co ostatní vlkodlaci? Jak by se na to tvářili? (podívá se na něj docela nejistě. Zároveň mu svou reakcí říká, že o tom opravdu uvažuje. Uvažuje o tom, že by šla do zátoky. Navíc, jestli je tam teď Hayley, mohla by jí dát nějaké rady, jak na porod a tak dále. Mohla by to být docela dobrá příležitost, jak být s Hayley někde v klidu. I když tedy bude doufat, že neproběhne žádný další útok na zátoku.) Ale pokud by to tedy jiným nevadilo, docela bych to vyzkoušela. (podívá se na něj a usměje se) Bylo by to pro mě zase něco nového. V bažině jsem ještě nebydlela. (zasměje se a on hned naváže na to s Marcelem, takže se musí smát ještě víc.) Jako Romeo a Julie. Víš, že ses teď právě tímhle přiznal, že ho taky miluješ? (podívá se na něj s pobavenou jiskrou v čích a narazí mu ramenem do jeho ramene, takže ho tak přátelsky šťouchne. Vážně se ještě chvíli nemůže zbavit pobaveného výrazu.) Takže vás dva budu sledovat, opravdu mě zajímá, jak se ten váš vztah bude vyvíjet. Možná by to stálo za seriál. (zasměje se znovu, ale pak už také zvážní, když Jackson začne mluvit vážně.) Je dobře, že jste našli společnou řeč. Kdo by to byl kdy řekl. Vlastně se tak docela plní ta Kieranova smlouva. Tak nějak spolu frakce začínají vycházet, pokud zrovna nepovstal z mrtvých můj bratr. (ušklíbne se a zakroutí hlavou) Takže míváte rande docela pravidělně. (povytáhne obočí) Ale ne, je dobře, že spolu takhle komunikujete. Přeci jen, před příchodem Původních to byl král Francouzské čtvrti. Má tu opravdu vysoké postavení. (kývne hlavou a podívá se mírně před sebe, když začne mluvit o Claire.) Já ale neříkám nic o tom, že si myslím, že v tom něco bylo, ale když jsem je tak viděla, tak jsem jí prostě jednu natáhla, tohle mi nikdo vyčítat nemůže. A ano, v minulosti spolu spali, to vím dost jistě, ale to mě nezajímá. Jak říkám, je to spíš našimi povahami, než tímhle. (podívá se na něj. Opravdu to nebylo kvůli Kolovi. Ony dvě jsou obě dvě asi až moc oprsklé na to, aby si rozuměly, ale tolerovat se dokáží. Tak nějak. Malinko.) Nejsem jako Rebeka, to vážně ne. (protočí oči, protože opravdu nestojí o to, aby si Jackson myslel, že je nějaká žárlivá stíhačka. Pak si všimne jeho mírně zírajícího pohledu, když se usměje u stolu, kam jim právě přinesli jídlo. A neujde jí ani to, že svůj zrak rychle sklopil dolů. Chvíli se na něj dívá se skousnutým rtem, ale pak se taky skloní k talíři a pustí se do jídla.) Vážně? procházka? To zní dobře, aspoň sis provětral hlavu. (usměje se znovu, asi by s tím možná měla přestat, když to Jacksona uvádí do rozpaků, ale jen tak to prostě nejde.) A ty steaky jsou hříšně dobrý. (zapije sousto vodou.)

*Když se Genevieve znovu pustí do Původních a Hayley a toho, co se stalo ve sklepě, z jejího hodnocení rodiny Mikaelsonů usoudí, že je vidí přece, jen realističtěji, než se mu zprvu zdálo. Koneckonců chodila s jedním z nich a ten se pěkně vybarvil. Uvědomí si, co mu řekla Hayley. Kromě Kola měla poměr i Klausem. I když to neřeší, zapomenout na to zcela neumí. Ví, že Hayley neměla za Kolem vůbec chodit a díky tomu by nezjistila ani to o těch útocích a hlavně by jí neublížil. Teď když to ví, přemýšlí, jestli jí to při příští příležitosti má dát najevo nebo to už nevytahovat. Svým způsobem mu řekla, že za Kolem šla. Vynechání detailů na tom nic nemění. Hlavně by nerad kvůli tomu měl s Hayley další výměnu názorů.* Ale jo. *Souhlasí pak s Gen, když navrhne, aby to téma už opustili. Samotnému se mu to už nechce řešit.* Nechtěl jsem se hádat. *Vydechne pak, aby tak zkusil upustit trochu páry ze svého vzteku.* V poslední době mám snad výměnu názoru s každým, koho potkám. *Dodá omluvně, jako by na vysvětlenou. Při tom si vzpomene, jak o tom mluvil s Hayley. Sama mu přiznala totéž. Mírně se nad tím pousměje. Těší ho, že v tom není sám. Doufá, že už téma původních vážně opustili. Zatváří se útrpně, když Genevieve při dalších slovech použije to slovo opět v první větě. Protočí oči a s největším sebezapřením ji poslouchá. Teď má pocit, jako by slyšel Hayley.* Tohle jsem už někde slyšel. *Poznamená s úšklebkem.* Už vím. Od Hayley. Mockrát. *Dodá hned, aby bylo jasno, že tohle už rozebíral a právě s tou, které se to týká. Vydechne a pak už raději mlčí. Nechce to dál rozebírat. Když se konečně od původních posunou dál, na jeho tváři se objeví viditelná úleva. Hlavně když vidí ten její úsměv na jeho radost. Tu změnu si vyloženě užívá, i když to navenek moc najevo nedá. Jen jeho pohled je jasnější, zářivější. Jak ji tak pozoruje napadne ho, o čem přemýšlí. Ona pak zareaguje na jeho nabídku. Zatváří se mírně užasle, že nad jeho nabídkou přemýšlí. Rozhodně ho tím, ale potěší. Nepatrně se pousměje.* Komu se nebude líbit, že u nás hledáš útočiště, potom, co jsi nám chtěla pomoct a teď se to otočilo proti tobě i proti nám, nemusí v Zátoce zůstávat. *Odpoví jí na to zcela klidně, ale rozhodně.* Všichni ostatní, kteří zůstanou, na tebe budou muset dávat mimo jiné i pozor. *Je vidět, že to má již promyšlené, i když jí to teprve nyní nabídl. Při tom kouká, jak se Gen tváří. Když od ní slyší, že to zkusí, nedokáže tak zcela zakrýt radost, kterou u něj tímhle vyvolá. Snaží se i nadále tvářit vážně, ale mírně při tom roztáhne koutky, takže se slabě usmívá a v očích se mu šťastně zablýskne.* Je tam hodně volných domků. Po těch, co odešli i po těch, co zahynuli při tom útoku. *Odvětí.* Můžeš si vybrat ten, který ti bude nejlíp vyhovovat. *Pokračuje dále.* Jen by mohl být poblíž toho mého. *Řekne si jedinou podmínku, kterou má. Chce, aby byla blízko něj a on na ni mohl dávat pozor a samozřejmě to tak k ní bude mít blízko. Své důvody jí, ale neprozradí. Stejně si myslí, že jí to dojde. Trochu se zamračí, když řekne to o bažině. Ať už v Zátoce jsou nebo nejsou bažiny, pro něj je to domov, a když ho někdo kritizuje i když z legrace, tak mu to vadí. V případě Genevieve si, ale své poznámky raději nechá pro sebe. Stále převládá jeho radost nad tím, že souhlasí s tím, že se tam přestěhuje. Když si z něho Genevieve začne utahovat kvůli Marcelovi, mírně se k ní nakloní a při tom ji hypnotizuje pohledem.* Jo, strašně.... *Vypadá to, jako by se jí skutečně přiznával ke své lásce k Marcelovi.* Jako blechy v kožichu... *Dodá hned na to a je jasné, že to myslí jako vtip, jen s ní "spolupracuje". Líbí se mu její smích i úsměv. Když se zmiňuje o blechách a kožiše i tímhle svým způsobem mluví v nadsázce. Vybavují se mu Kolovy urážky. Tentokrát si z toho dělá legraci on sám. Když se Genevieve zmíní, že bude jejich "vztah" sledovat, už nezůstane vážný. Zacukají mu koutky a vrtí nad tím hlavou. Má pocit, že z toho všichni, včetně Marcela, co o tom ví, že se setkávají, mají legraci. Raději už proti tomu ani neprotestuje a nic nenamítá. Jen nad tím vrtí hlavou nebo protáčí panenky. Zvážní, když se uklidní i Genevieve a poslouchá ji o Kieranovi a jeho smlouvě.* Už to tak bude. *Přikývne.* Taky by mě před nějakou dobou tohle nenapadlo ani ve snu. *Přizná.* Ano máme pravidelné schůzky. *Ušklíbne se, když s tím Gen nedá pokoj ani během dalších jejich povídání. Jinak se nad tím, ale nepozastavuje.* Možná jsme to měli udělat dříve... *Poznamená. Neví, jestli by to nějak změnilo povstání vlkodlaků kdyby se z Marcelem dokázal domluvit dříve.* Bezva, ještě ty s tím začínej. *Pomyslí si, když Gen začne s králem čtvrti, vysokém postavení Marcela ve městě.* Jako bych toho neměl dost od něj. *Protáhne ústa do stran a ušklíbne se tak nad svou další myšlenkou. Jeho výraz, kterým se na Genevieve při tom dívá, je dost výmluvný. Když s tím konečně přestane, díky Claire, v duchu dotyčné opravdu poděkuje. Poslechne si ji, a jen kývne. Doufá, že to, co Genevieve říká je pravda. Brzy se o tom budou moci přesvědčit, až se v Zátoce potká s Claire. Věří, že to nebude trvat dlouho. Do té doby jí to možná poví. Neměla by, ale být nijak překvapená. Ví dobře, že Claire je vlkodlak a ti většinou žijí v Zátoce.* Snad ne... *Poznamená na oko neurčitě, nad tím, když Gen pronese, že není jako Rebekah. Nyní si z ní, ale tak trochu dělá legraci a vrací jí to za toho Marcela. Jen doufá, že to Genevieve jako vtip pochopí. Po té, co si nakrájí maso se do jídla pomalu pustí. Během toho zjistí, že na jeho malé faux pas nereagovala nijak přehnaně, tak to přestane řešit. Zatímco ujídá z talíře jednotlivá sousta, klidně ji po slouchá a její úsměv si dál vychutnává, ovšem dává si pozor na přehnané reakce ze své strany. Z nich ho vyléčila Gen reakcí tehdy v sídle.* Bylo to bezva. *Přikývne jí na to s pousmáním.* Někdy to můžeš zkusit se mnou. *Navrhne. Na procházce v doprovodu Gen nevidí nic špatného. Kouká opět chvíli do talíře, ale kvůli jídlu. Nic jiného v tom není. Zvedne oči k ní až po její poznámce. Zacukají mu koutky.* Není to špatné. *Okomentuje to rovněž, ovšem o dost mírněji. Přesto vypadá, že se její poznámkou docela dobře baví.*

(K Hayley a Původním už se tedy nevrací. Považuje to za uzavřenou věc a už to prostě nebude řešit. Myslí, že pro dnešek toho bylo rozhodně dost a teď už se situace celkem mezi ní a Jacksonem uklidnila, takže bylo naprosto zbytečné, aby se ti dva do sebe znovu kvůli něčemu pouštěli. Navíc se zdálo, že se nakonec, i když nějak mimoslovně, dohodli na tom, že mají oba v něčem pravdu, tudíž asi oba usoudili, že už to nadále nebudou řešit, protože by se k nějakému pořádnému výsledku stejně nepropracovali, když oba vědí, že mají vlastně pravdu, i když každý jinak.) Ano, jsem si jistá, že Hayley ti to říkala. Ženy na tohle mají asi hodně podobný názor. Na mateřství a tak na to všechno kolem. Vlastně je ti žena, která má se svým dítětem ten nejužší vztah, protože ho cítí už od vývinu a to všechno, to všechno je vlastně dost krásný pocit, řekla bych. A nejde jen tak popsat. Ale mateřské pudy jsou vlastně vůbec ty nejsilnější. Matky jsou pro svoje potomky schopné čehokoliv. A výjimky jen potvrzují pravidlo. (usoudí nakonec, ale celá ta její řeč zaváněla tak, jako by ona sama něco takového zažila. Byla to pravda, vlastně teď mluvila i o sobě a přištihla se nad tím, že přemýšlí, jestli to má Jacksonovi říct a jak mu to má říct. Proto se na chvíli odmlčela a na tváři měla jen přemýšlivý výraz. Ale možná jí to Jackson ulehčí tím, že se jí na to zeptá sám, tedy na tu její řeč, protože normální žena, která tohle nezažila, by něco takového asi jen těžko říkala. Ze svého přemýšlení ji probudí až jeho slova o tom, že komu se to nebude líbit, může zátoku opustit. Docela ji příjemně překvapovalo, že by ji dával vyšší postavení než svým vlkům, kteří by ji tam nechtěli. Protože ne každému se musí líbit, že tam bude a přitom by se třeba ale ani nepřidali k Oliverovi. Někdo má prostě jen rád svůj klid a svůj řád a Jackson může stropit pozdvižení tím, že si ji tam přivede.) Když s tím nebude někdo souhlasit, tak si zase půjdu po svých. Nechci v zátoce způsobovat žádné problémy, Jacksone. Stačí to, co už se tam kvůli mně odehrálo. (Samozřejmě myslí ty incidenty s Oliverem hlavně.) A hlavně nechci, abys měl nějaké problémy ty. (na chvíli se na něj zahledí a pootevře ústa, než pokračuje.) Rozhodně je te´d nepotřebuješ. Oliver může využít všeho. Vlastně by dost dobře mohl využít toho, že budu v Zátoce, aby k sobě natáhl další lidi. Když tak teď o tom přemýšlím, nevím, jestli je to dobrý nápad. (začne pochybovat. Skousne si ret, ale v zátoce by teď byla ráda.) Ale no tak, nejsem malé dítě, aby na mě museli všichni dohlížet. Bude mi stačit, když budu vědět, že je někdo kolem mě, ale bodyguardy opravdu nepotřebuju. (rázně zakroutí hlavou, opravdu nepotřebuje být hlídána.) No, to jsou mi vyhlídky (trochu zkřiví ret, jaké chatky jí nabízí. Nelíbí se jí ani edna možnost, ale ona není v pozoci, kdy by si mohla moc vybírat.) Ale raději chatku po někom živém než mrtvém. (rozhodne se nakonec, i když stále neví, jestli je to dobrý nápad do té zátoky chodit.) Poblíž tebe? (podívá se na něj s mírně povytaženým obočím) Jak myslíš. (zakončí to nakonec, protože přeci jen, Jackson jí tu nabízí azyl, neměla by jím pohrdat a neměla by si klást podmínky, i když o ten dohled opravdu nestála, ale Jacksonova přítomnost poblíž jí rozhodně nevadila, takže na to žádné námitky neměla.)
Jako blechy v kožichu? (chytá pomalu zase záchvat smíchu, ale snaží se udržet, proto si dá ruku před ústa a ani jí nějak extra nevadí, nebo to možná nezaregistrovala, jak je v jednu chvíli opravdu blízko u ní) Tak to vypadá na partnerství (podívá se mu taky do očí stejně jako on jí) Můžu za svědka? (neodpustí si ještě jednu poznámku, ale pak toho nechá.) Žádné možná a měli jsme teď už nepomůže. Je to tak, jak to je a my se s tím musíme vypořádat. (uzavře tohle téma a pak ho poslouchá, jak bude reagovat na to s Claire. Reaguje na to jednou pouhou poznámkou a to zrovna na slova, že není jako Rebeka.) Hej! (šťouchne do něj znovu) Opravdu nejsem jako Rebeka. Kdyby ano, Claire už by byla tisíckrát mrtvá za tu dobu. (podívá se na něj, ale ona samozřejmě vím že to myslel z legrace. Ona tohle samozřejmě taky.) Jo, to jo. Procházka v přírodě, to už jsem nedělala ani nepamatuju. (přizná se a asi by jí to opravdu prospělo.) Není to špatné? (podívá se na něj nevěřícně) Jíme vůbec ve stejné restauraci? (zeptá se se smíchem. Jackson jí opravdu dokázal zvednout náladu.)

*Upřímně je rád, že už s původními skončili. Když se Genevieve rozpovídá o mateřství, tak ji poslouchá. Zní to hezky, hlavně někomu, kdo o tom nedokáže takhle uvažovat. Genevieve o tom básní, že se nad tím bezděky začne mírně usmívat. Nechá ji domluvit až do konce. Její slova znějí tak, že nepochybuje o tom, že to sama zažila. Je přesvědčený, že měla také dítě. Jen netuší, co se s ním stalo. Ať nad tím přemýšlí sebevíc nevzpomíná si, že by tady viděl nějaké rusovlasé potomky. Uvažuje, jestli se jí na to zeptat nebo nechat na ni, jestli mu o tom poví sama. Zatím se k tomu nemá a tak to riskne.* Ty jsi měla dítě? *Pohlédne na ni. Sice na konci věty pozvedne hlas, aby zněla jako otázka, ale zní to spíš jako konstatování. Než se dočká odpovědi, pozoruje Genevieve. Přijde mu zamyšlená. Uvažuje nad čím může přemýšlet. Odpovědi se mu zanedlouho dostane. Nesouhlasně se zamračí nad tím, co slyší. Nechce, aby to brala takhle nebo se podle toho rozhodovala. Párkrát během její řeči se nadechne, aby něco namítl, ale pna je pokaždé rychlejší a pokračuje dál. Nakonec to vzdá a nechá jí to říct až do konce. Na konci, když slyší, že se jí to už tolik nezamlouvá, trochu povadne. Vypadá zklamaně. Přesto přemýšlí i nad tím, co řekla. Nechce, aby měla problémy. Chce, ale aby byla v bezpečí a je přesvědčený, že v Zátoce je to pro ni nyní bezpečnější, než u ní doma nebo ve městě. Navíc to k ní má pořádně daleko. Tímhle by se toho hodně zjednodušilo.* Měli problém, protože si byla čarodějka. Teď už jí nejsi. *Nakonec se přeci, jen dostane k tomu, co chtěl říct.* Jsi člověk, který potřebuje pomoc. Navíc si nám pomohla. Potom útoku. Chtěla si pro vlkodlaky lepší podmínky k životu. *Přesvědčuje ji, proč o tom uvažuje takhle a nehodlá smlouvat.* Potom, co se stalo jsem to všem vlkodlakům v Zátoce řekl. Ví, co si udělala, i co z toho vzešlo. Navíc znají můj postoj, po Oliverově zradě. Pár věcí se v Zátoce změnilo. Nikoho tam násilím držet nebudu. Komu se něco znelíbí může odejít. Chci být mezi těmi, co mají na situaci ve městě i vlkodlaky podobný názor jako já. Ostatní nepotřebuji. Poslechli si něco i o toleranci. Pokud nebudou ochotni přijmout tebe za sousedku, nebudou moci zjistit, že ne všichni z jedné z nějaké frakce patří do jednoho pytle. *Promlouvá odhodlaně chvilku zase on. Je docela zapálený proto, co říká a odhodlaný to požadovat a dosáhnout.* Samozřejmě tebe do ničeho nutit nebudu ani nechci. *Nadechne se a pokračuje dále.* Nemluvil jsem o bodyguardech, Genevieve. *Zamračí se mírně, když si něco takového ona myslí.* Nebudeš, ale sama. V Zátoce pořád někdo je. Nebude hrozit, že tě někdo přepadne nebo z tebe bude chtít vytřískat nějaké tajemství. *Vysvětlí jí, jak si to představuje on.* Pokud se ti tam nebude líbit, držet tě nebudu. Ale mohla bys to zkusit. *Ukončí to a ke konci trochu zmírni ráznost svého hlasu i odhodlanost. Jen jí chce ujistit, že jí rozhodně nebude nutit do ničeho proti její vůli. Jeho poslední věta zní spíše, jako žádost, prosba. Ještě stále má v záloze ten dům, ale bylo by to komplikovanější. V tomhle období určitě. Zatím proto o něm nechce Genevieve říkat. Když si všimne, jak se zatvářila při jeho nabídce domků, přemýšlí, ale jen chvilku, jestli to nemohl říct jinak. Nakonec od toho upustí. To, co jí řekl je fakt. Přejde to proto mlčením.* Nebudu za tebou muset chodit moc daleko. *Připustí, jakou výhodu to pro něj mimo jiné má.* A ty mě taky budeš mít blízko. *Dodá ještě. Sice se mírně pousměje, ale myslí to i vážně. Chce ji zkrátka mít blízko. Docela ho potěší její reakce na jeho poznámky, které měly sloužit přesně k tomu. K jejímu pobavení. Proto je jeho úsměv, hlavně spokojený, i když je vidět, že se díky ní baví také. Když se k ní během své hlášky nakloní blíže a pak čeká na její reakci, při poznámce o partnerství přimhouří podezíravě oči, a když se zeptá, jestli může jít za svědka, s pobaveným smíchem se odtáhne.* Gen... *Dostane ze sebe během krátkého záchvatu smíchu, na oko pohoršeně. Když se pak uklidní, zavrtí nad tím hlavou.* Já vím. *Připustí, pak, když Genevieve místo vtípků začne pronášet svá moudra. Více k tomu, raději už nepoví. Když do něj šťouchne, jen to u něj vyvolá další krátký smích.* Možná, kdo ví... *Připustí, že má Genevieve pravdu.* Každopádně to budu moct brzy zjistit na vlastní oči. *Dodá s potutelným výrazem a mírně mu zacukají koutky. Více, nedodá. Je zvědavý, jestli to Genevieve dojde. Když ne, možná jí o Claire poví. Znovu roztáhne rty do mírného úsměvu, když Genevieve shledává procházky v přírodě za něco pěkného. Během jejich povídání ujídá ze svého talíře. Jídlo v něm docela rychle mizí, i když nespěchá. Občas udělá přestávku, když na něco reaguje, nebo se napije.* No není, ne? *Pohlédne na ni, když se tak podivuje jeho hodnocení jídla. Při tom se pobaveně usměje. Málokdy takhle Genevieve vidí. Docela si to užívá. Při její poznámce se rozhlédne, jako by se tak mohl přesvědčit.* Já myslím, že stoprocentně. *Ujistí ji nakonec, ale to už se opět pobaveně usmívá. Líbí se mu, že se Genevieve baví.*

(Docela ji překvapí, že to na ni vybalí tak bezprostředně. Žádná omáčka okolo, žádné chození kolem horké kaše, prostě se rovnou zeptal. Tedy zeptal. Nakonec z toho udělal otázku, ale znělo to spíš jako prosté konstatování, jako by si byl jistý svými slovy a vlastně se vůbec nepotřeboval ptát, jen mu bylo divné říct to tak na rovinu, takže to nakonec na poslední chvíli zakončil v otázku. Podívala se na něho a mírně pokývala hlavou na souhlas. Ale víc zatím neudělala, až po chvíli se odhodlala taky mluvit.) Ano, měla jsem dítě, tedy vlastně stále mám, když se to tak vezme. (nakrčí jemně jedno rameno. Říká pravdu, Kate je její dcera a je tady, takže stále to dítě má, i když Kate už vlastně dávno není dítě.) Je to trochu složitější na vysvětlování. (upře zrak pod sebe, ale pak nakonec znovu narovná hlavu, aby viděla Jacksonovi do očí. Vlastně to vědělo dost lidí a ona si myslela, že on si tohle zasloužil vědět taky. Nějakou tu bližší věc o ní.) Otěhotněla jsem, když mi bylo osmnáct. Vlastně doslova. Bylo to v den mých osmnáctých narozenin. (Připomene se jí před očima, jak chtěla tehdy odejít nadobro od Benjamina, ale on měl zrovna špatný den a skončilo to jejím druhým znásilněním a tříměsíčním uvězněním v domě, kdy se nemohla jít projít ani na zahradu.) Zjistila jsem to tři měsíce na to. Tedy nějakou tu změnu jsem cítila už dříve, ale až po třech měsících mě napadlo použít kyvadlo a položit si otázku, jestli jsem těhotná. Potvrdilo se to. A já jsem v tu chvíli pociťovala snad ty nejvíce smíšené pocity za celý svůj život. (oblízne si svoje suché rty a je na ní vidět, že má smíšené pocity možná i teď, když to takhle vypráví.) Na jednu stranu jsem tomu nemohla uvěřit a byla jsem vážně štastná, když jsem se to dozvěděla. Na sranu druhou, žila jsem stále s Benjaminem a nebyla jsem si jistá tím, co by dělal, kdyby se to dozvěděl. A ani jsem to nechtěla zkoušet. Věděla jsem, že musím pryč, tentokrát opravdu a že mě nesmí zastavit nic. Po jednom takovém incidentu se mi to podařilo, ale byla jsem stále ve strachu a stresu, že to Benjamin zjistí, že  zjistí, že sem těhotná a bála jsem se toho, co by udělal. Ale vždycky, když jsem myslela na svou dceru, když mě kopla nebo se ve mně hnula, na všechno jsem zapomněla. (tajemně se usměje, jako by to snad měla prožívat znovu.) Nějak se mi to dařilo tutlat, ale věděla jsem, že až porodím, bude to ještě těžší, protože jsem se nemohla schovávat věčně a svou dceru jsem ani schovávat nechtěla. Jaký by asi měla život? (zamračí se a pak zakroutí hlavou) Tak jsem se rozhodla, (podívá se na Jacka a chvíli na něm jenom drží pohled, než se zase rozmluví) rozhodla jsem se, že nemůžu dovolit, aby kdokoliv ohrozil bytí mojí dcery, její život, její svobodu. Nechtěla jsem, aby skončila jako já. Vymyslela jsem kouzlo, které zajišťovalo, že kdyby se Benjamin vše dozvěděl, nikdy se nedozví, kde ta malá skončila. Poslala jsem ji pryč v časoprostoru. An já jsem nevěděla kde a kdy se vyklube. Osud tomzu chtěl, že se před nedávnem objevila tady. Tedy žila řadu let v Londýně, ale tady dostala stipendium na univerzitě. Mé dceři je devatenáct a je v prnvím ročníku na místní univerzitě a pracuje jako brigádnice v Rousseaus. Je to až neuvěřitelné. (Rozhodí rukama, protože sama si ještě občas říkala, jestli je tohle vůbec možné.) Ale je už dospělá. A s tím já nic nenadělám. Nemám jí už co předat, jak ji vychovat. Můžu být její kamarádka a budu jí ráda, ale být jí matkou? Copak to ještě jde? Zvlášť když nás teď dělí vlastně jen deset let? (její výraz je plný pochybností. Jackson je vlastně první, komu se s touhle obavou svěřila. Mohla se s ní bavit normálně, mohla jí poskytnout nějakou radu, to ona, ale spíš by to bylo v rovině přátelství. Matkou jí může teď být jenom těžko. Taky se vlastně vůbec nezmínila o otci dítěte. Třeba si toho Jackson nevšimne a kdyby ano, na jeho případné otázky prostě také odpoví. Jen o tom takhle nechce mluvit sama. Když to bude Jacka zajímat, jistě se optá.)
Aha. Jistě (mírně se uchechtne) Byla jsem čarodějka, že mě to nenapadlo. To je opravdu velký problém. Ale jo, je to problém, je to problém tady těch frakcí. Ofrňují se nad sebou vzájemně a jeden druhého nemá rád, aniž by se vlastně pořádně vzájemně poznali. Aniž by někdy vůbec zkusili spolupracovat. Vedeme jenom žabomyší války o nic. (zakroutí hlavou a vydechne) Chtěla jsem pro vlkodlaky lepší podmínky k životu, ano... a co z toho vzešlo? (pokrčí rameny a rozhodí rukama) Další spory a další boje. Tohle město prostě nemůže zůstat chvíli v klidu, protože to nikdo v něm neumí. Protože tu chtějí všichni bojovat o moc a nikdo neposlouchá toho druhého. Je jedno, jestli jsem čarodějka, upír nebo člověk. Jsem taková jaká jsem a frakce to nezmění. (podívá se mu do očí) A ty jsi asi jeden z mála, který tenhle postoj chápe a vlastně ho tak nějak i sdílí. Na začátku jsi sice nevěřil v to, že bys mohl s někým z jiné frakce vycházet, ale dal jsi tomu šanci a teď se tu bavíš se mnou, dokonce vedete debaty s Marcelem. Tohle je ten způsob, jakým by to tady mělo šlapat. Mělo by se spolupracovat, ne válčit, protože pak je pro našeho společného nepřítele mnohem jednodušší nás porazit. My nejsme jednotní a toho nepřátelé dokáží nejvíc využít. Kieranova smlouva vlastně vůbec není špatná, i když ze začítku jsem se jí smála. Problém je v tom, že tu smlouvu nebere vážně skoro nikdo. Nikomu na ní nezáleží, jen v případě, že se něco stane a on se na ni může odvolat. Ale nikdo se nechová přesně podle ní. Vlastně bych řekla, že ta smlouva je taková utopie. No, takže... asi konec filosofických myšlenek. Zpět k mému pobytu v zátoce. (podívá se na něj a usměje se) Zkusím to, vážně. Řekla bych, že by se mi tam mohlo vážně líbit. Já toho k životu moc nepotřebuji. Knih si tam můžu natahat, kolik chci a budu spokojená. (zasměje se tiše) Takže, Jacksone Warrene, máte asi novou sousedku. (podívá se mu do očí. Její pohled se na něj směje a její rty vlastně také.) Snad se v noci nebudu moc bát, to bys mě tam měl asi každou chvíli. (Samozřejmě to myslí s nadsázkou a humorem. Ale na druhou stranu, opravdu není zvyklá bydlet někde poblíž lesa nebo dokonce přímo v lese a noční zvuky tam asi mohou připomínat cokoliv, než si na ně opravdu zvykne. Ale snad nebude tak paranoidní, aby každou chvíli běhala za Jacksonem, že ji někdo sleduje, nebo někdo chodí kolem jejího domku. To se opravdu snad nestane, vlastně by se docela propadla do země, kdyby se to stalo, kdyby to musela někdy takhle udělat. Na téma Marcel slovy už nereagovala, jen se prostě musela smát a když se zmínil o tom, že se zjistí, jestli není jako Beka, přimhouří obočí a zkoumavě se na něj podívá.) To myslíš tak, že Claire je v zátoce? (nakonec obočí tázavě povytáhne) Jestli ano, tak s tím opravdu takové tajnosti dělat nemusíš. (zakroutí hlavou) Viděla jsem tam Claire už při tom útoku. mím si spojit dvě a dvě dohromady, Jacksone. Je teď vlkodlak, takže mi bylo víceméně jasné, že půjde za tebou a ty ji uvítáš s otevřenou náručí. Takže v pořádku. (jednoduše jen kývne hlavou. Nemá s tím problém, pokud ji Claire nebude nějak provokovat.)
Ano, není. Respektive já říkám, že je to hříšně dobré a ty mi na to řekneš, že to není špatné, takže ano, divím se, jestli jíme ve stejné restauraci. (zasměje se a pak chvíli jen jí a popíjí, aby jí to nevystydlo. Za chvíli měla dojezeno.)

*Neujde mu, že Genevieve svou otázkou překvapí. Chvilku nad tím, co řekl přemýšlí, ale nepřipadá mu to nijak zvláštní nebo nevhodné. Je si jistý, že Genevieve musela být máma, hlavně potom co o tom tak básnila. Zajímal ho jeho osud. Když je Genevieve zase živá a dítě měla v minulosti, přijde mu to zvláštně propletené, minulost, přítomnost. Opětuje její překvapený pohled. Mírně přimhouří oči. Přemítá, jestli by měl něco dodat nebo to raději neřešit vůbec. Než stačí něco vymyslet, Genevieve mu kývnutím potvrdí jeho domněnku. Nepatrně se pousměje, jako by mu svým potvrzením udělala radost, že to odhadl dobře. Čeká, jestli mu poví něco více, nebo zůstane, jen u němého souhlasu. Dočká se po chvilce i slovní odpovědi, která ho trochu překvapí. Pozvedne mírně obočí, když slyší ten přítomný čas. Teď už doufá, že ho Gen nenechá pouze s touhle informací. Nepatrně kývne hlavou na znamení, že chápe, když mu řekne, že je to složitější k vysvětlování. Při tom na ni kouká, je vidět, že by se moc rád dozvěděl více, protože mu to přijde zajímavé už teď.* Povíš mi to? *Zeptá se jí, když si není jistý, jestli Genevieve bude pokračovat. Mírně skloní hlavu a snaží se zachytit její pohled. Nakonec se setká s jejíma očima. V jeho pohledu může Gen vyčíst povzbuzení k tomu, aby povídala. Když se Genevieve rozpovídá, tak zůstane sedět a tiše ji poslouchá. Chce ji nechat mluvit v klidu, bez přerušení. Pokud ho něco zaujme a přijde mu vhodné se zeptat, udělá to na závěr. Během jejího vyprávění se snaží pocity a reakce, které to v něm vyvolává pokud možno držet na uzdě a nijak jimi Genevieve nerušit. Její příběh mu, ale zní jako z jiného světa. Fakt, že Genevieve měla dceru, kterou musela tajit před vlastním bratrem a pak po jejím narození ji poslala pryč kouzlem a pomocí času... Kdyby nezažil na vlastní kůži těch několik podivností, jen stěží by tomu věřil. Nyní už, ale svolný a ochotný věřit téměř čemukoliv. V případě Genevieve obzvláště. Nenapadlo jej, že její povídání bude mít nakonec takový v jeho očích hezký konec. Když mu povídá o své dceři, která se jí vrátila jako dospělá, neubrání se mírnému úsměvu, ve kterém je vidět úleva a potěšení z takového závěru. Chce něco říct, ale Genevieve se začne trápit tím, že své dceři nemá už, co předat. Nechá ji domluvit a při poslední poznámce, kdy se dozví i věk Gen, aniž by ho musel nějak nenápadně složitě zjišťovat, slabě pozvedne obočí a spokojeně se pousměje. Genevieve se pak chvilku odmlčí a tak konečně může reagovat.* Gen, netušil jsem, že uslyším takovou neuvěřitelnou pohádku, když se tě zeptám na tvé dítě. *Vydechne stále ještě trochu ohromeně z toho, co slyšel. Při tom se mírně usmívá.* Doufám, že jsem se tě nedotkl svou otázkou. *Využije toho, že může nyní mluvit on a vrátí se i k tomu, kdy po něm Gen tak koukala.* Zněla si mi, jako někdo, kdo o tom, co mi povídá sám dobře zná. *Vysvětluje, co jej přimělo k tomu se zeptat.* Prostě jako máma. *Zestruční to a nepatrně s nevinným úsměvem pokrčí rameny.* Těší mě, že má ten tvůj příběh šťastný konec, a že si se s ní setkala v současnosti. *Pokračuje, a jeho výraz je více, než výmluvný, že jí to upřímně přeje.* Jestli tohle není osud, tak už potom nic. *Potřese hlavou.* Genevieve, je neuvěřitelné, co všechno sis už prožila. *Poznamená obdivně. Je vidět, že za její sílu a chuť do života i potom všem se v jeho očích stává ještě úžasnější. Jako by to u něj postupem času, jen sílilo, rostlo.* A ne. Nemyslím si, že by si neměla svou dceru už co učit. Jsi neuvěřitelná žena s mnoha zkušenostmi. *Zavrtí pak odmítavě hlavou.* Člověk se učí celý život. * Řekne přesvědčivě.* Koukni na mě. *Dá sebe samotného za názorný příklad. S názorem Genevieve, potom co slyšel rozhodně nesouhlasí.* Může být ráda, že tě našla, že tě má. *Pousměje se.* A ty ji. Je to prostě zázrak. *Dodá ještě.* Přálo jí štěstí, že poznala, alespoň jednoho rodiče. *Pokračuje dál. Při tom přemýšlí, kdo mohl být otcem. Předpokládá, že zemřel v minulosti. Pořád mu to, ale nějak nesedí. Před chvílí mu Gen říkala, že si s bratrem prožívala doslova peklo na zemi. Netuší, jak během toho mohla někoho najít s kým by stihla počít dítě. Nedává mu to smysl.* Otce už asi nepozná... *Během toho chvilku mlčky uvažoval, ale nakonec tuhle jeho domněnku řekne nahlas. Pohlédne tázavě na Gen, jestli mu to potvrdí.* Může o něm slyšet, alespoň od tebe. *Pousměje se nepatrně. V jeho očích je vidět souboj, jak uvažuje, jestli by se na něj měl zeptat nebo ne. Nakonec se rozhodne to zkusit.* Kdo byl ten šťastlivec, který si získal tvé srdce? *Zeptá se jí. Má za to, že je to pro Genevieve už uzavřená kapitola z minulosti, a že ji nebude vadit mu o tom říct. Tázavě se zájmem v očích na ni pohlédne.*
*Zamračí se nepatrně, když slyší její reakci na to, čím se Genevieve snažil přesvědčit, aby se nedívala na vlkodlaky v Zátoce, ale na sebe. Nejraději by ji skočil do řeči, hned ze začátku. Párkrát se nadechne a otevře ústa, že jí vstoupí do hovoru, ale ona je rychlejší, tak to raději vzdá. Zavře pusu a s povzdechem ji ne právě nadšeně poslouchá. Ví, že je to pravda, co tady povídá. Bohužel až moc přesná. On sám toho má, ale už tak akorát a prostě to chce změnit. Alespoň za sebe a chce tenhle přístup i od svých lidí v Zátoce. Nenutí nikoho, aby se s upíry nebo čarodějkami kamarádil. Chce, ale, aby byli schopni je vedle sebe v klidu tolerovat, pokud se také budou takhle chovat. Od té Oliverovy zrady byl nucen dělat věci, které do té doby považoval za nemožné. Přesvědčil se, že to lze a je možné. Když může on, můžou i ostatní. Mírně se pousměje, když se Genevieve pozastaví nad jeho přístupem k tomu všemu. I když ho to stálo, stojí a je přesvědčený, že ještě bude stát hodně úsilí a nervů, říká se, že s jídlem roste chuť. On si tak díky jistému úspěchu s Marcelem "brousí" zuby i na další vůdce frakcí. Chce vlkodlakům ve městě skutečně zajistit dobré podmínky pro život. Nechce se, ale spoléhat na nějakou smlouvu, kterou sice akceptuje, ale chce se na tom domluvit osobně. To je jeho cíl. Uvědomuje si velmi dobře, že je to tak trochu i Oliverova práce. Nebýt jeho zrady, nejspíše by se k tomu neodhodlal. Přemýšlí nad tím vším, zatímco Genevieve mluví a filozofuje.* Aby se to tady změnilo, museli by to chtít všichni. Vzájemně se snášet. *Poznamená a ušklíbne se. Nevěří, že je to možné.* Vždy tady bude někdo, kdo se bude dívat na sebe a na to, co se hodí jemu, čeho chce dosáhnout. Bez ohledu na to, kdo na to doplatí. *Dodá a tváří se dost skepticky.* I když, možná se stane něco, co je k tomu nakonec přinutí. Alespoň většinu. *Jeho taky nenapadne, že za jeho změnou bude stát vlastní bratr. Přestane nad tím hloubat. Teď chce vyřešit problém, ve kterém se ocitla Genevieve. Opravdu ho potěší, když se rozhodne to zkusit. Znovu se jeho obličej rozjasní a na tváři se mu usadí spokojený úsměv.* Doufám, že bude. *Poznamená. S knihami nemá problém.* Jak si zařídíš svůj domek, je čistě na tobě. *Ujistí ji s úsměvem.* A s čímkoliv budeš chtít pomoct, tak stačí říct, Gen. *Poznamená a dost významně se na ni koukne.* To rád slyším. *Ujistí ji, když mu oznámí, že právě získal novou sousedku. Po celou dobu se tváří nadmíru spokojeně. Při tom většinu času opětuje její pohled.* Když se budeš moc bát, tak tě budu po nocích hlídat. *Odpoví jí v podobném stylu, jako se mu ona svěří se svou obavou. V tu chvíli zvážní, jen v očích mu pobaveně jiskří, takže záleží na Genevieve, jak to vezme. Nechá ji chvilku na promyšlenou, ale sám se k tomu zatím nevrací. Pousměje se docela spokojeně, když Genevieve jeho poznámku správně odhadne a zmíní se o Claire. Nepatrně kývne, na potvrzení toho, na co se ho ptá.* Nedělám s tím tajnosti. *Ujistí ji.* Ale jsem rád, že si na to přišla sama. *Dodá.* Ale je to docela pochopitelné. *Připustí, když ji poslouchá. Claire přijal v době, kdy byl otevřenější. V současné době si není jistý, jak by to probíhalo.* Ať už se na Claire díváte ty i Rebekah jakkoliv, i ona mi za tu krátkou dobu pomohla. Nebýt těch pár výměn názorů, co jsem s ní měl, možná bych za Marcelem nikdy nešel... *Připustí před Gen něco, o čem je docela dost přesvědčený. Je k ní upřímný a otevřený stejně jako ona k němu. Jí už dlouho říká téměř všechno.* Jsem rád, že to pro tebe není problém... *Vrátí se ještě ke Claire.*
Těší mě, že ti tady chutná, Gen. *Odpoví jí na její poznámku ohledně jejich hodnocení jídla. Pobaveně se u toho směje. On sám se k jídlu už nevyjadřuje. Během toho dojí. Zůstane mu ještě trochu piva, které si k tomu objednal. Pomalu ho dopíjí.* Dáš si ještě něco? *Zeptá se jí, když vidí, že má prázdný talíř. Zajímá se a pozvedne tázavě obočí.*

(Trochu pobaveně se zasměje, i když v tónu smíchu je slyšet trpkost.) Zase tak neuvěřitelná pohádka to není. Vidíš, stalo se to. (pokrčí neurčitě rameny a poslouchá dál jeho reakce) Ne, nedotkl. Já jen jsem nečekala, že to bude tak bezprostřední otázka. Možná jsem ji čekala trochu zaobalenější, co já vím, ale vlastně jsem čekala, že se na to zeptáš. (Utvrdí ho v tom, že rozhodně není nijak pohoršená nebo v přílišných rozpacích z toho, že se zeptal. Ona byla připravená na to, že se zeptá a že ona mu odpoví. Samotné se jí o otm začínat nechtělo, ale jako odpověď na otázku, musela prostě nějakou odpověď poskytnout.) Ano, je to vcelku šťastný konec. Já jsem ho rozhodně takový nečekala. Už jsem ani nedoufala v to, že bych se se svou dcerou někdy mohla setkat a že když už se to tedy stalo, tak to moje dcera bude brát tak dobře. (podívá se na Jacksona a je udivená, je udivená tím, že Kate to opravdu vzala vcelku v pohodě a dokázala s ní normálně mluvit a chodit s ní po nákupech a prostě komunikovat. Nestyděla se a dokonce jí už několikrát oslovila mami, což dělala sice spíše z legrace, ale jí se to opravdu líbilo.) Taky si říkám, že to musí být osud. Jo, prožila jsem si toho celkem dost, to opravdu ano, ale myslím, že někteří se mému příběhu i vyrovnají nebo ho třeba i předčí. Pořád jsem ve svém životě měla pár světlých chvil. Vlastně by se dalo říct, že temné období jsem měla opravdu jen těch šest let, co jsem byla s Benjaminem. (Když jí složil kompliment, tak se musí pousmát a koukne se do strany.) Nech toho, ještě se budou moje bledé tváře červenat. (Nakonec se vrátí pohledem zase na něj) Jo, ty jsi se toho naučil docela hodně. Z vlka nedochůdčete se z tebe stal docela dobrý Alfa, musím říct. (Prozradí mu tak, co si o něm myslela dříve. Vlastně si opravdu myslela, že Jackson a jeho smečka se v tom všem jen tak plácali. Ale postupem času se i Jackson proměnil ve většího dravce, než býval, i když byl stále dosti střídmý. Jakmile začne mluvit o tom, že svého druhého rodiče už asi nepozná a že jí o něm alespoň může vyprávět a když to zakončí větou, kdo že to získal její srdce, tak se mírně zarazí a přestane se usmívat. Kousne se do rtu.) Bohužel otcem mé dcery není muž, do kterého bych byla v minulosti zamilovaná. Moje srdce si rozhodně nezískal. Vlastně jsem se svým režimem ani neměla dostatečně možnost někoho takového potkat. Kdyby ano, možná bych ani nemusela posílat svou dceru pryč, protože bych měla někoho, kdo by dceru potažmo i mě chránil, ale to štěstí jsem neměla. (podívá se mu do očí) Byl den mých osmnáctých narozenin a já jsem přišla domů. Chtěla jsem nadobro odejít od Bena. Už jsem nechtěla dál snášet jeho tyranii. Ten den zrovna vymýělel kouzlo na zabití Původních, nedařilo se mu, měl vztek a přišel na to, že se chystám odejít. Měli jsme mezi sebou trochu násilnější konfrontaci. Skončila jsem atažená na jeho posteli. Znásilnil mě, aby mi připomněl, že mám být poslušná a že naopak neposlušnost se tvrdě trestá. Neudělal to poprvé. V šestnácti to bylo to samé, akorát tam byli navíc ještě tři jeho kamarádi. Jenomže tentokrát jsem otěhotněla. Předtím ne. (sklopí zrak a chvíli prostě nic neříká. Vydechne zprudka a podívá se na něj znovu) Tak (pokrčí rameny) Teď už víš asi všechno. Otcem mojí dcery je Benjamin.
(K tomu, jak funguje a nefunguje smlouva, se už nevrací. S Jacksonem na tohle mají hodně podobný názor, ale teď už to nechají být. Chtaku si opravdu jsitě zařídí podle svého, ale je si jistá, že nebude až tak náročná. Spíš jí tam bude opravdu stačit jen to, co tam už je a ona si tam natahá oblečení a podobné věci a knihy samozřejmě.) Platí. (usměje se na to, že ji kdyžtak bude hlídat, ale ona sama si nemyslí, že by toho měla někdy využít.) No, Claire je aspoň k něčemu. (rýpne si do ní, ale hned potom se na Jacka omluvně podívá, asi to bylo trochu nemístné. Ale ona prostě někdy má kousavé poznámky.) Ne, už si nic nedám. (zakroutí hlavou a dopije. Když přijde obsluha, vytáhne peněženku dřív než Jack a zaplatí. Přeci ho na ten oběd zvala ona. Pak společně ještě tedy zajdou do města, aby si pokoupila nějaké ty potraviny. Teď to bude tuplem potřebovat, když bude v Zátoce a ještě se stavili samozřejmě u ní v bytě, aby si sbalila. Všechno to zvládli do setmění. Pak se vydali společně do zátoky. Docela se těší na to, až se zabydlí.)