French Quarter

*Neví přesně, jak se dostali od lichotek, komplimentů a nezávazných témat až k rodinným tajemstvím a tomu všemu. Možná, kdyby tušil, že ho dnes s Camille nečeká, pouze nezávazný rozhovor o ničem důležitém, nechal by ji dál pracovat na jejich tajemstvích a šel by o kavárnu dál. Není to z důvodu, že by mu byla nepříjemná její společnost, ale spíše tím, že si před ní chvílemi připadá, jako by byl otevřená kniha a ona v něm bez problému vyčetla, co se odehrává v jeho mysli a to i takové věci, které, jen tak najevo před svým okolím nedává. Navenek to nedává najevo, že je mu to trochu nepříjemné. Když se zmíní o rodinných tajemstvích a Camille mu k tomu poví svůj názor, pozoruje ji a poslouchá.* Nemyslíš, Cami, že tím většinou chceme ochránit sami sebe? *Poznamená po té tázavě a zkoumavě se na ni podívá. Sám si něco podobného ne tak dávno ověřil. Samozřejmě nechce, aby si Cami uvědomila, že naráží na sebe. Z toho důvodu to podá všeobecně, neurčitě a v očích má jen zvědavost a zájem o její názor.* To, že chráníme své blízko, je pouze výmluva nebo omluva, proč to děláme... *Dodá a rozvede tak svou teorii, kterou nedávno získal, z vlastních zkušeností. Udělá pak v povídání přestávku. Mezitím se dozví nyní už od Camille něco o Kaiovi a potvrdí jí kývnutím, že o něm už slyšel. Přemýšlí, jestli má Cami říct, že se mu o Kaiovi zmiňovala právě Sophie. Přemítá nad tím, zatímco ona o něm dále mluví.* Už o něm slýchávám chvíli, i když až dosud to byly docela neucelené informace a netušil jsem, koho se to týká. *Odpoví jí nakonec neurčitě.* Jen vím, že je nebezpečný svému okolí i nyní, když svou vlastní moc nemá. *Pokračuje a nyní se mírně zachmuří.* Myslíš, Cami, že pokud se mu podaří uspět, že zase město opustí? *Zeptá se jí se zájmem o odpověď, ale sám vypadá v tomhle dost pochybovačně, že něčemu takovému nevěří.* Nedalo by se to vyřešit jiným způsobem? *Zajímá se. Opravdu se mu nelíbí směr, jakým se to ubírá. Jako by měli problémů málo. Zůstává vážný po celou dobu, mírně zachmuřený a to i tehdy, kdy mu Camille děkuje z a jeho mlčenlivost před Klausem. Přikývne, že to bere na vědomí, chápe a spoléhá v tomhle na její úsudek.* Neměj obavu. *Ujistí ji.* Nemyslím si, že mě teď bude poslouchat. *Dodá se smutným pousmáním. Poslechne si nabídku Cami svěřit se jí, ale nemá k tomu v jejím případě potřebu. Není to nedůvěře, ví, že Cami umí naslouchat a díky své psychologii se v tom i vyzná, ale on to v tuhle chvíli nechce znovu celé rozebírat. Stačilo, že už to vyprávěl Sophie a Hayley. Mírně přimhouří oči, když zvažuje možnosti, zatímco mu Cami nabízí svou pozornost.* Děkuji ti za tvou starost i účast, Cami. *Poznamená po chvilce s lehkým děkovným pousmáním.* S Klausem to není teď po jeho návratu, tom skutečném návratu, z druhé strany jednoduché. *Pokračuje dále.* Nemyslím si, ale že by si mi v tomhle mohla nějak pomoci. *Zavrtí krátce hlavou. Při tom přeruší na chvíli oční kontakt, protože při tom oči zavře.* Podle jeho slov jsem ho zklamal, že jsem nepřišel na to, že pobývá na druhé straně. Nesnažil jsem se dostatečně ho přivézt zpět. A nepoznal jsem podle něj v čas, že se za něj vydává někdo cizí. *Vyjmenuje Cami jeho provinění v bratrových očích. Zůstává věcný, vážný. Trápí ho to, mrzí, ale na druhou stranu, Klaus v tom vidí, jen sebe a je mu jedno, jestli to někdo vnímal, vnímá jinak. Nedívá se na ně, pouze na své pocity, prožitky. Poví Cami, jen některé důvody. O Hayley se nezmíní, protože by musel vynechat Hope a tak by to mohlo vyznít jinak. Nechce, tím proto Cami vůbec zatěžovat.* Podle něj to vše bylo naprosto jasné, zřetelné a tak jednoduché. *Poznamená to s nadsázkou, jako by to tak skutečně bylo. Je to z jeho strany ovšem ironie.* Dal a dává mi to velmi důrazně a jasně najevo, jak hluboce je mnou i mým jednáním zklamaný a rozzlobený. *Odvětí, nezabíhá do detailů. Nechce tohle Cami říkat. Kdyby Klaus chtěl, aby něco o tom věděla, nejspíše by jí to řekl sám.* Nejspíše jsem přišel o jeho důvěru. *Poznamená a pokrčí mírně rameny. Zdá se, že v tuhle chvíli se nad to povznesl a nijak silně se tím nezabývá. Ví, že tím stejně nic nezmění, ani Klausovo jednání.* Ale nechci, aby si se tím ty trápila, Cami. *Přejde ze stručného všeobecného povídání v ujišťování, že to opravdu nechce.* Jak už jsem řekl. *Chystá ze jí zopakovat to, co už jednou dnes Camille řekl.* Máš na něj neuvěřitelně dobrý vliv. *Na jeho tváři se na chvilku objeví slabý úsměv.* Jsem rád, že si bratr našel někoho s kým dokáže zapomenout na to, co musel prožít, přestát. *Poznamená. I potom všem, je pro něj bratr stále velmi důležitý a chce pro něj, to nejlepší.* Jestli mu může někdo pomoci, pak jedině ty... *Poví Camille na konci svůj názor. Vypadá při tom chvilku uznale a hlavně vůči Cami pociťuje jakousi vděčnost za to, že se o jeho bratra svým způsobem teď stará.* A za to jsem ti opravdu vděčný. *Přizná jí to zcela otevřeně, upřímně. Po té udělá přestávku. Natáhne se po hrníčku s kávou a znovu se párkrát napije. Pozoruje během toho Cami, ale i dění za oknem nebo, jen letmo koukne po kavárně. Od jedné pro něj důležité osoby se pak dostanou ke druhé. Je rád, že si Camille chystá se Sophie promluvit. Děkovně se na ni usměje. Nechce, aby se Sophie zbytečně trápila. Neujde mi ve tváři Camille touha zjistit, proč se zrovna on tolik stará o Sophie. Přijde mu to úsměvné, ale podaří se mu udržet vážnou tvář. Jeho pohled je o něco jasnější. Poslechne si její konstatování, ze kterého jako by vyplývala otázka, ale není si jistý, co chce Camille vlastně slyšet. Mírně přimhouří oči, když přemýšlí nad odpovědí.* Sophie je pro mně od jisté doby opravdu hodně důležitý člověk. *Poznamená.* Chci dohlédnout na to, že bude její život v bezpečí, že jí nikdo a nic nebude trápit. *Pokračuje ve svém objasňování.* Pokud pro to budu moct něco udělat. *Dodá. Je jasné, že by Sophie nikdy do ničeho nenutil. Vypadá u toho, co Cami říká odhodlaně. Když o Sophie mluví má v očích zvláštní světlo. Nejspíše by se, ale cítil lépe, kdyby mezi nimi naposledy neproběhlo takové nedorozumění. Cami se pak zmíní ještě o jeho bratrovi. Zdá se mu, že o tom již před tím mluvil, tak se jen slabě pousměje a chápavě pokývá hlavou.*

*Vypadá to, že Elijah mluví ze svých zkušeností a proto si myslí, že top dělají hlavně kvůli sobě. Ne, rozhodně nechce chránit jenom sama sebe, tedy alespoň v prvotní chvíli na to nemyslí. Jenomže nechce se přít s upírem, který má tisíc let navrch a tudíž i více zkušeností hlavně co se týká ohledně rodinného tajemství. Ne však ve všem se na tuhle skutečnost ohlíží. Netušila, že jejich rozhovor dnes bude takhle směřovat, ale ani se tomu nijak nebrání a není jí to nepříjemné. Ano určitě jsou lepší témata na rozhovor při kávě, ale když už se dostali k tomuhle? Vždyť se jí na to zeptal a nemá v úmyslu něco zatajovat Původnímu a nebo snad lhát a ještě k tomu, když ví, že právě on by to poznal. Poposedne si trochu, aby se jí sedělo lépe a stále se mu dívá do tváře.* V prvním momentu rozhodně nemyslím na sebe, ale na ostatní. Jsem sama, Elijahu, proč si myslíš, že bych tím raději chránila sebe, než ostatní? *Co se týká rodinných vztahů, tak je rozhodně sama. Kai není ten, kterého by v něm chtěla mít a i když ho bere jako rodinu, ví, že u něj to takhle není, že to s ní nesdílí. Zůstala zkrátka sama v tomhle směru. A Ano má okolo sebe jisté lidi, má je při sobě, ale ví, že není u nikoho na prvním místě, že není jejich prioritou tak jak je to u rodiny. Nakloní hlavu mírně do strany a vydechne dlouze při jeho slovech.* Elijahu, tohle jsi možná ty nebo ostatní., Tohle je tvůj životní styl, ale ne ten můj. Já nelžu, nemám to ráda a nevymlouvala bych se na úkor ostatních. Pokud chci i chránit sama sebe tak to dokáži přiznat, ale tohle je více o mém okolí, než o mě, protože vím, že dokud na to nepřijdu jsem z Kaiovi strany v bezpečí a co bude potom, tak to už bude o mě. *Stále na něj mluví mile a taky potichu, ale on to může slyšet velmi zřetelně. Nemyslí si, že Kieran před ní držel tajemství o nadpřirozeném světě, aby snad nějak chránil sám sebe. V tomhle se tak úplně nemůže shodovat, ale každý má na danou věc jiný úhel pohledu. Přesune se k tématu ohledně Kaie a prozradí mu tak pár věcí ohledně něj. Netuší, zda o tom slyšel nebo ne, popřípadě si to teď poslechne od ní podruhé. Ale pravděpodobně někdo takový jako je on se nezatají a zvěsti se rozšíří rychle. Navíc Sophie ví o něm docela hodně a když si je blízká s Elijahem, tak si nemyslí, že by se o tom nezmínila alespoň okrajově.* Kai je sociopat. Je velmi nebezpečný, i když nemá moc a nedokážu si představit jak moc nebezpečný by dokázal být s ní. *Možná si to ani nechce představit, protože by to znamenalo naprostou katastrofu pro každého. Nad jeho otázkou jenom zavrtí hlavou a zhluboka se nadechne, jako kdyby potřebovala hodně vzduchu do plic. Na chvíli odvrátí od něj zrak a opět se podívá na rušnou ulici a na různé typy lidí, co chodí tam a zpět, než se znovu otočí k Elijahovi.* Myslím, že ano. Pokud Kai získá to, co chce nebude mít důvod tady zůstávat. Kvůli rodinným vztahům tady není. *Neměl by sebemenší důvod tady zůstat a ví, že ona pro něj takhle nic neznamená i přes to, že se opravdu snaží se k němu nějakým způsobem dostat, snaží se na něj používat své psychologické zkušenosti a dává mu všechno, co potřebuje. Je tady zcela jistě spokojený, ale nepřišel tady kvůli ní a tak očekává jeho odjezd hned, co to dostane.* Nemyslím si. Kai není zvyklý a ani schopen prohrávat. Přišel si tady pro něco a odejde až to získá. Tohle už si ale budu muset vyřešit po svém, protože se to týká čistě jenom naší rodiny. *Ne, že by se jí nehodila nějaká pomoct a ještě k tomu lépe ochrana, ale všichni už pro ni udělali hodně. Tohle si musí vyřešit sama a taky si to sama vyřeší. Chce to nechat jenom mezi ní a Kaiem už jenom kvůli tomu nebezpečí, které může hrozit. Možná by s tím ostatní nesouhlasili, ale jí se přece taky nikdo na spoustu věcí neptá a jedná. Poděkuje mu za to, že před Klausem nezmíní nic z toho o čem mu tady dnes vypráví a nechá si to pro sebe. Pozoruje jeho výraz ve tváři a ví, že mu tohle téma není tak úplně příjemné, možná by bylo lepší, kdyby toho nechali už jenom kvůli němu. Má jistě svých starostí dost a nepotřebuje další a ani mu je nechce přidělávat. Pousměje se na něj, jen co jí ubezpečí, že to zůstane u něj. Vidí na něm, že se něco mezi ním a Klausem stalo už jenom proto jak o něm mluví, ale taky v jeho tváři jde vidět ta ustaranost. Proto mu nabídne, aby se jí svěřil, pokud bude chtít. Ráda by věděla, co se stalo, ráda by mu i nějak pomohla, ale je to čistě jenom na Elijahovi jak už se rozhodne. Asi mezi sebou mají velké spory, když tvrdí, že Klaus mu nebude naslouchat a tak nějak si i vzpomene na to, kdy Klaus nechce poslouchat ani ji a má jenom tu svou pravdu. Je těžké s ním vyjít, ale to poznala už dávno předtím, ale není to však nemožné. Odmlčí se a jenom mu naslouchá, ale hned z prvních slov si myslí, že nemá v plánu jí do toho zasvětit. Možná jenom okrajově se o něčem zmíní. Dá mu však pro to prostor. Když tak poslouchá vrací se i k tomu večeru, kdy jí Klaus řekl velmi stručně o tom, co udělala jeho matka a jak byl rozzuřený. Nechává ho, aby jí řekl všechno a poté se trochu k němu nakloní přes stůl, aby mu lépe viděla do očí. Obě ruce si položí na okraj stolu.* Neudělal si nic za co by tě měl vinit, Elijahu. Klaus je zraněný tím, že v jeho těle byl někdo jiný a že je vaše matka nazpět. Taky jsem na chvíli poznala jeho zlost a vím, jak moc dokáže svými slovy ublížit. V tu chvíli je lepší ho nechat ať to ze sebe dostane ať už to bolí sebevíc. Nemůžeš si však vyčítat to, že jsi ho nepoznal, nemyslím si, že něco takové je tak jednoduché. Je to tvůj bratr a jsi mu po boku po celou tu dobu, ale stále jsi jenom člověk a ti dělají chyby a nejsme sestrojeni tak, abychom poznali všechno. *Ani ona nepoznala, kdy Kieran byl už někým jiným, ani ona sama nepoznala spoustu věcí a i když se to nedá tak úplně srovnávat, prostě z něčeho takového ho nemá Klaus právo obviňovat. Pokud byl v jeho těle někdo, kdo alespoň trochu věděl jak má jako Klaus vystupovat, tak přeci není možné, aby lusknutím prstu odhalili jeho jinou identitu. Dále mu naslouchá a jenom zavrtí hlavou. Ne všechno, co Klaus udělá a řekne dokáže pochopit, ne vždy mu dokáže porozumět, protože on je velmi komplikovaná osobnost. A Elijah si rozhodně nezaslouží takové jednání, alespoň si to nemyslí. Vidí na něm, cítí z něj jak moc ho to trápí. Po celou dobu ho pozoruje a ani jednou nepřerušuje oční kontakt.* Klaus teď nevěří nikomu jenom sám sobě, jelikož je to podle něj to nejlepší, co může udělat. Dej mu čas, než na některé věci přijde sám. Ale nevin se z něčeho, co není ani tak tvou chybou. *Jako kdyby mu říkala ať si zase nenechá od něj líbit naprosto všechno, protože ani to by nebyl správný přístup. Nejde o to, zda by se tím měla trápit nebo ne, spíše by měl někdo Klausovi alespoň trochu otevřít oči, jelikož jak tak vidí tak všichni musejí odnášet jeho zlost a vztek. Usměje se na něj, jen co podruhé zmíní, že má na něj dobrý vliv. Snaží se, snaží se, aby mu ukázala i jiný pohled na svět, aby to trochu změnila. U jeho slov se usmívá, jelikož ji skládá nesmírné komplimenty, které ji velmi těší. Nechá ho domluvit a znovu se na něj usměje.* Děkuji, Elijahu. Opravdu mu chci pomoct. *Zakončí tak tohle téma. Neuvěřitelně ji potěšil svými slovy a nemá vůbec za co jí děkovat. Tohle je už v ní. Jakmile se zavede jejich řeč k Sophie, tak jí neujde způsob jak o ní Elijah mluví a to, co vidí v jeho očích jasně naznačuje, že je pro něj velmi důležitá. Zajímá se o to z jakého ohledu, zda je v tom něco více a nebo je to čistě pevné a velké přátelství. Proto se to snaží jen tak rozvinout, ale z jeho odpovědi se nedozví více, než tak nějak věděla doteď a nebo si to alespoň myslela. Nechce ho však nutit do další konverzace a vytahovat z něj další informace. Kdyby chtěl, tak to řekne sám a proto jenom přikyvuje s úsměvem.* Sophie musí být ráda, že někoho takového má ve svém životě. *Zakončí to tímhle. Možná se časem dozví něco více, kdo ví? Ale teď už více do detailů raději nezachází.*

*Možná si sám tak trochu naběhne, když poví Camille svůj názor na rodinná tajemství. Nejspíše ji napoví, jak to je v jeho případě nebo v případě jeho rodiny. Jeho tajemství, které měl, má, protože neměl dosud příležitost o tom někomu říct, kromě Sophie není jediné temné v jejich rodině. Niklaus, Rebekah, každý něco skrýval a muselo uběhnout mnoho let i století, než některá vyšla najevo. V obou případech to způsobilo nemalé potíže. Naštěstí to vždy překonali. Brzy nejspíše dojde i na něj. Mírně podmračený, soustředěný na tajemství jejich rodiny, kouká chvilku do prázdna. Cami si proto nějakou dobu nevěnuje. Probere se, když zaregistruje na její straně stolu pohyb. Zvedne k ní oči a poslechne si její odpověď. Zůstane vážný, jen nepatrně cukne koutky rtů do stran. Nechá ji domluvit. Zdá se soustředěný na její otázku.* Víš, Cami, já nechci, aby sis myslela, že nyní mluvím přímo o tobě. Jen vycházím z vlastních i rodinných zkušeností. Mám dojem, že jak to je s tou ochranou vyjde najevo až s odstupem času. Nejednou jsem toho byl svědkem. *Odpoví jí na to. Mluví o něco mírněji, možná smířlivěji, protože kvůli přístupu jeho sourozenců, ale třeba i Esther reagoval prvně trochu prudčeji, ostřeji.* Možná je to, ale parketa jen mé rodiny. *Dodá neurčitě. Mírně pokrčí rameny. Natáhne se pro sklenici s vodou a napije se. Cami po té pokračuje dále a možná si to ani neuvědomí, ale když se nejprve zmíní o tom, že je to možná jeho styl a hned na to se zmíní o lhaní a vymlouvání, svým způsobem se ho dotkne na něčem, na čem si zakládá a na čem ve svém případě už dlouho pracuje, aby něco takového nedělal. Zasáhne do na citlivém místě jeho nitra. Naštěstí v současnosti si je sám vědomý toho, že má bohužel Cami v tomhle pravdu, i když se to týká jeho daleké minulosti. V jeho očích se krátce nehezky zablýskne a jeho výraz trochu ochladne. Spíš zatím, ale skrývá své skutečné pocity, jako to, že udeřila hřebíček na hlavičku a on zrovna na tohle není ani trochu hrdý. Uhne pak pohledem dolů, aby v něm Cami nemohla moc dlouho číst a zkoumat jeho vnitřní rozpoložení. Poslouchá, jak to má ona. Nemyslí si, že by to, co mu říká v jejím případě nebyla pravda. Zaujme ho ovšem podstatně více a znepokojí to, co poví ke konci o jejím bezpečí, případném nebezpečí. Zvedne k ní vážně pohled a vypadá teď spíše nevěřícně, že tady o svém potenciálním nebezpečí mluví takhle klidně, jako by o nic nešlo. Nespokojeně, nesouhlasně se zamračí. Nelíbí se mu příliš, jaký k tomu Camille zaujala postoj. Sice to na jednu stranu chápe, ale rozhodně to neschvaluje. na jeho výrazu je to znát, ale prozatím mlčí. Zdá se, že zvažuje možnosti. Nepatří k těm, kteří by ji do něčeho nutili.* Doufám, že víš, co děláš, Cami... *Poznamená pak tiše, lehce znepokojeným tónem. Při tom se na ni chvilku dívá.* Určitě víš, že na to nemusíš být, jen sama. *Pokračuje po té.* Kdyby si potřebovala pomoct, s čímkoliv tak neváhej. *Poví jí. Svým způsobem je to nabídka, ale i jakési doporučení, ne-li žádost, aby na tohle velmi dobře pamatovala a hlavně se tím v případě potřeby nebo nouze řídila. Nemyslí v tu chvíli, jen sebe, ale je si jistý, že mluví i za Niklause, Sophie a jistě by si dokázal vybavit i další potenciální pomocné ruce, kdyby chvilku přemýšlel. Tihle jsou, pro něj v případě Cami nejdůležitější. Když tak poslouchá Camiiny postupy, není si jistý, jestli by o tom neměl Klausovi přeci, jen dát vědět. Kvůli jejímu bezpečí by to raději udělal. Není si ovšem jistý, že by se dalo s bratrem v klidu mluvit, kdyby se mu zmínil, že Cami ohrožuje její bratranec, velmi nebezpečný člověk. Poslouchá během svých úvah další domněnky Caille o Kaiovi. Vyvolá mu to na čele, jen další vrásky. Své znepokojení a jisté pochyby nad tím, že Kai po získání tak jednoduše odjede, si nechá pro sebe. Osvěží se několika doušky vody. Přestane Camilleina bratrance raději řešit, protože ho, jen mluvení o něm dost rozčiluje. Následující téma Niklaus a jejich neshody sice není taky nejvhodnější, ale je to o trochu méně čerstvé, takže už na to dovede reagovat klidněji, s větším rozmyslem. Když jí popíše, co ho vůči bratrovi trápí, dostanou se do fáze, že se ke slovu dostane Camille se svým pohledem na věc. Sleduje ten pohyb, kdy se Camille před tím, než promluví nakloní více nad stůl. Jeho tvář je docela klidná, je na něm vidět, že ačkoliv ho bratrovo chování i přístup tíží, už se s tím svým způsobem vyrovnal, smířil. Poslechne si ji. Do toho, co mu říká ji nezasahuje, dokud nedokončí, co mu chtěla říct. Její slova ho samozřejmě těší a je to balzám na jeho rány na duši i na srdci, které mu způsobil Klaus svými slovy.* Možná má bratr v něčem pravdu. Měl jsem být vnímavější, pozornější, podezřívavější. Jenže zpětně se to hodnotí mnohem snáze, než během toho. Nejspíše si myslí, že těch tisíc let stačí na to, abych ho kdykoliv a kdekoliv bezpečně poznal. Dívá se na to, jen ze svého pohledu. Nezajímá ho, můj pohled, můj názor, mé pocity. Má svou pravdu a s tím nic nezmůžu. *Odpoví Camille, posmutněle, ale smířeně. Ví, že takový Klaus je.* Spíše mě na tom mrzí skutečnost, že jsme opět u něčeho takového. Doufal jsem, že potom všem, co se stalo, čím si prošel, se v tom můj bratr změní. Tím dobrým směrem. Že už se k těmhle svým způsobům nevrátí. *Pokračuje dále. Na tváři se mu objeví zklamané pousmání, když o tom mluví.* Bohužel se stal pravý opak. *Povzdechne si. Zavrtí po té hlavou. Má pocit, jako by byli zase na začátku, možná ještě dál. Všechno nakonec přišlo vniveč. A přeci, právě kvůli Camille, a když vidí, jak je to teď mezi ní a bratrem, neklesá tak zcela a úplně na mysli ani duchu a doufá, že pro jeho bratra není vše ztraceno. Když mu Camille po té popisuje Klausovo jednání, chování, nemůže víc, než jí dát za pravdu. Na jeho tváři přetrvává posmutnělý výraz s nepatrným pousmáním na rtech.* Nic jiného, než čas mi nezbývá. Naštěstí ho mám spoustu. *Poznamená pak a kouká při tom na Cami.* Nemáš mi za co, děkovat, Cami. *Pousměje se tentokrát vřeleji, upřímněji.* Jsem rád, že tě můj bratr má. *Dodá ještě. Pak se chvíli baví o Sophie. Poví Camille, jak to s touhle čarodějkou má. Zdá se mu, že se vyjádřil jasně. Z Camiina výrazu ovšem pochopí, že jí to nejspíše tak zcela jasné není. Neubrání se nad tím pobavenému pousmání. Na chvilku sklopí pohled dolů, aby neviděla jeho pobavený záblesk v očích, který to u něj mimo jiné vyvolalo.* Mám ji rád a záleží mi na ni, Cami. *Rozhodne se ukojit její zvědavost a touhu potom, přijít tomu na kloub.* Ale beru ji spíše jako někoho, komu rozumím, a kdo je mi v mnohem podobný. Také se snaží chránit své blízké, a dělat pro ně to nejlepší. Ne vždy je to snadné a jednoduché. Ne všichni tohle chápou. *Pokračuje dále. Během svého povídání a vysvětlování Camille ohne pravou ruku v předloktí a zvedne ji před sebe. Gestikulací prsty a protáčením zápěstí, kdy dlaň střídavě otáčí vzhůru nebo k sobě si pomáhá při vyjadřování a lovení myšlenek ve své hlavě. Nezabíhá do detailů. Neví, jak dalece Sophie Camille říkala o některých událostech v nadpřirozené komunitě. Nechce prozradit něco, o čem Cami třeba netuší.* Je pro mě jako sestra...? *Sám si není jistý, jak přesně to, jak Sophie vnímá, nazvat.* Někdo, koho mám potřebu chránit, pomáhat, a usnadnit její život. *Snaží se Camille zodpovědět to, jak nejlépe dovede. V duchu si ironicky pomyslí, že nyní se spíše snaží o pravý opak toho, než Camille říká. Nejraději by se kvůli tomu neviděl. To si nechá pro sebe. Když se dostane až sem, nechá ruku klesnout dolů. Sáhne po kávě a napije se. Káva je již trochu chladnější, než by mu bylo příjemné, ale určitě ne natolik, aby ji nedopil.* Ale až od jisté doby, jisté události... *Dodá ještě, aby si Camille nemyslela, že to tak má pořád. Vždy se k ní snažil chovat vlídněji, příjemněji, ale potřeba chránit ji a dávat na ní větší pozor, nastala až v tu dobu, kdy musel Sophie svým způsobem zabít, aby zabil Bellatunde. Když se dostane až sem, ustane v dalším vysvětlování. S jistým očekáváním a doufáním koukne na Camille. Má pocit, že nyní byl mnohem přesnější, a že by ho Cami mohla pochopit.*

*Samozřejmě jí došlo, že mluví převážně o sobě. Z toho, co řekl se tomu tak dalo rozumět a i ona to tak pochopila. Dokáže číst mezi řádky, možná taky proto, že studování člověka je její obor a ne vždy se každému podaří skrýt to, co chce nechat skryto. Proto se hned zmíní o tom, že takhle to možná funguje u nich, ale ne u ní. Ona je naprosto jiný typ člověka, nemůže však tvrdit, že by něco nikdy neudělala, protože lidská mysl je nevyzpytatelná a nikdy jeden neví, co udělá příště. Jen teď si je jistá tím, co říká a ví, jak to cítí. Všímá si taky jeho zamračeného výrazu, ale nemůže teď vědět, zda se tak tváří jenom díky jejich konverzaci a nebo snad proto, že je mu to až velmi nepříjemné. Každopádně má raději, když na jeho tváři vidí úsměv. Ví, že nemluví přímo o ní a že se to snažil podat všeobecně. Rozhodně si to nebere nijak osobně a snad ani z jejich slov to nevyznělo tak, že by si to vzala osobně. Nějak mu hned neodpovídá na jeho první větu, jelikož přijde ještě malý dodatek. Chápavě přikývne hlavou.* Ty a tvá rodina máte za sebou toho opravdu mnoho a tak jisté věci vnímáte jinak. Já sama si nedokážu představit jaká bych byla za tisíc let mé existence. Všechno, co se u vás děje vychází z toho, co jste prožili a proto je to s rodinnými tajemstvími u vás pravděpodobně jiné. Ale určitě se najdou i takový, kteří to berou stejně. *Promlouvá k němu tiše, ale ne tak, aby ji neslyšel. Jenom nepotřebuje, aby cizí uši slyšeli něco z jejich konverzace, protože se zrovna nebaví o tom, jak moc náročný den je čeká či cokoliv podobného. Jejich konverzace nemohou slyšet normální lidé, ne ti, co nejsou do všeho zasvěceni. Pokračuje dále ve svém proslovu a nemůže si nevšimnout toho jak se Elijah v jednu chvíli tváří a jak se mu zablýskne v očích. Nedoufala by, že by se ho snad mohly dotknout její slova, protože je nemyslela špatně a neřekla ani nic, co by ho snad mohlo urazit. Typologie člověka je každá jiná, každý se chová jinak a rozhodně si o něm nikdy nemyslela nic špatného, takže je trochu zmatená z toho, proč se tak tváří. Tak či tak dopoví svůj názor i přes to, že se ho očividně něčím dotkla, jen si vážně nemyslí, že by se zmínila o něčem, co by se ho mělo dotknout a možná to jenom špatně pochopil. Když uhne pohledem, tak o to více pochopí, že řekla něco, co se ho dotklo, i když to tak vůbec nemyslela.* Elijahu? *Osloví ho jemně.* Omlouvám se, zda jsem řekla něco nevhodného. Nemyslela jsem to ve špatném slova smyslu. *Její pohled je teď starostlivější, jako kdyby si snad vyčítala to, co řekla, i když si za tím stojí. Možná ne vše by před ním měla pronášet nahlas, ale ptal se ji na její názor vlastně, chtěl vědět, co si o tom myslí a tak mu odpověděla. Neměla v plánu ho však nějak zasáhnout. Zmíní se taktéž i o situaci ohledně Kaie. Dívá se na něj a doslova v něm může číst tu nevěřícnost nad tím jaký postoj zaujala k celé té situaci, jenomže ona nemá příliš na výběr. Nechce do toho zatahovat ostatní, nechce, aby bylo někomu ublíženo a aby pořád někdo stál za jejími zády, protože není schopná se bránit. Tohle jí osud už vepsal do její knihy a s tím nemůže nic udělat ať už se to jemu příčí a nebo ne. Vydechne dlouze a poslouchá ho.* Elijahu, položme si ruku na srdce a upřímně si řekněme, že snad nikdo z nás neví pořádně, co dělá. *Jak by taky mohli vědět, co dělají? Vždyť všechno je jeden velký zmatek a i když si věci nějak naplánujeme, tak stejně nevyjdou tak jak by měly. Ona sama neví, co přesně dělá, nemá o tom sebemenší tušení, i když se tváří, že to ví. Jenomže má taky jiné možnosti? Nechávat trpět ostatní za to, čemu se ona musí postavit čelem? To opravdu nehodlá dělat a v jejím výrazu jde vidět jasně, že se raději o tuhle část postará sama.* Děkuji, Elijahu. Cením si toho, ale tohle musím vyřešit nějak sama. *Neřekne zrovna přívětivě, protože i jí samotné se to příčí. Ale jak dopadla Sophie? Díky tomu, že si nedokázala ohledně Kierana vyřešit jisté záležitosti, tak je na tom psychicky špatně, protože ho zabila, aby zachránila její život. Kai je i její záležitostí, protože kvůli ní spolu měli konflikt a on ještě k tomu okrádá o moc místní čarodějky. Klaus má hodně svých záležitostí stejně tak jako Elijah a akorát by museli řešit něco za ni, což se jí příčí. Ke všemu je to čistě rodinná záležitost a nemusí být do toho nikdo zasažen. Netuší, co se stane až Kai dosáhne toho, proč tady je, ale do té doby bude muset vyřešit, jak to přežít. Dostanou se až úplně k tématu Kai a Cami mu možná řekne více, než by měla, jenomže v tu chvíli si to ani neuvědomí. Kdyby se vyhýbala všemu, tak by měl Elijah jisté podezření, že toho příliš tají a to by se mohlo donést ke Klausovi a lhát už vůbec nechce. Opravdu se dovnímá, že až Kai dostane to, co chce, tak odejde a snad bez toho, aniž by někomu ublížil a nebo jí. Zabít ji sice teoreticky nemůže, ale u něj neví, co má čekat, rodina nerodina. Až když si všimne jeho znepokojení, tak usoudí, že by nadále to neměla více do hloubky rozebírat, protože mu tak dává větší důvody k tomu, aby se strachoval a trval si na tom, že by si měla nechat od něj či někoho jiného pomoct. Naštěstí se poté už k tomu nevrací, takže se jí poněkud uleví. Když Elijah mluví o tom, co se děje mezi nim a jeho bratrem, tak se natáhne po sklenici s kávou a napije se. Vlastně už dopije poslední zbytek a hned na to to zapije jablečným džusem. Stříbrný tácek na kterém bylo latté odsune trochu stranou a potom se zapře rukama o hranu stolu, přičemž se mírně nakloní jeho směrem a začne mu odpovídat na to o čem ji informoval. Vyslechne si ho znovu.* Stejně tak jako ty by jsi mohl tvrdit, že by mohl být k tobě schovívavější. Klaus by si měl sám odpovědět na otázku, zda by to dokázal on poznat tě i po tak dlouhé době, co jste spolu strávili. *I když se snaží porozumět Klausovi, tak nemůže souhlasit se vším a měl by se i sám zamyslet nad tím, zda by dokázal jeho sourozence vždycky poznat. Přikývne souhlasně na jeho slova, protože i tohle už ona zažila.* Je těžké mu něco vysvětlit, když je přesvědčený o své pravdě. V takové chvíli nezbývá nic jiného, než ho v tom nechat, protože i když se to snažíš vyvrátit, tak je to ještě horší. *Vidí na něm jak je z toho zničený a možná si ohledně toho s Klausem promluví. Elijah se tím trápí, opravdu ho to mrzí a přitom není tak ani chyba na jeho straně. Ráda by mu pomohla.* Mrzí mě to, Elijahu. *Poví s naprostou upřímností a je to vidět i v jejich očích. Netuší, co všechno mají společně za sebou.* Klaus ale není takový jenom tak z nějakého důvodu. Muselo se toho nastřádat více, proč se vrátil ke svým starým způsobům jak říkáš. *Řekne zase tentokrát na Klausovu obranu, protože ví, že by se nechoval takhle jenom tak zničehonic. Možná je v tom více, než jenom jejich matka a fakt, že někdo jiný byl v jeho těle. Bohužel nemůže říct více, když netuší, o co přesně jde a kolik toho je. Poté mu řekne, aby mu dal jenom čas, než se všechno začne urovnávat. Přikývne na jeho slova a trochu povzbudivěji se na něj pousměje. Musí mu poděkovat za jeho komplimenty, kterými ji zahrnuje. Rty roztáhne ještě více do úsměvu. Těší ji fakt, že je Elijah rád za to, že se tak nějak dala dohromady s Klausem a že v tom vidí i jistou naději pro Klause. On kdyby je teď slyšel, tak by pravděpodobně z toho nadšený nebyl. Vrátí se ještě k Sophie a nijak zvlášť už jejich vztah nerozvádí. Stejně si stihne všimnout jeho pobavení a proto povytáhne pravé obočí a s jemným úsměvem na tváři se na něj dívá stylem, co řekla špatně. A možná jenom na ni vidí to, že očekávala od jeho odpovědi více. Ano, určitě to poznal, protože se znovu rozmluví a i na ni lze teď zahlédnout jisté pobavení. Po celou dobu, co Elijah vypráví se na něj usmívá radostně a přikyvuje hlavou. Ví, kam tím míří. Sophie je pro něj velmi důležitý člověk, ale ne v romantickém slova smyslu, i když musí uznat, že takhle vzhledově by jim to rozhodně pasovalo, kdyby byli spolu. Ale tyhle myšlenky si nechá čistě jenom pro sebe. Nechce něco takového pronést nahlas. Přejede si jazykem po rtech a opře se poté o opěradlo židle. Přikývne znovu několikrát hlavou na náznak, že tomu plně rozumí. Za celou dobu mu do toho ani jednou nevstoupila, nechtěla přerušovat jeho vyprávění.* Takže ne vždycky jste spolu měli dobrý vztah? *Pousměje se. Neví, zda tomu rozumí správně.* Ale máte spolu vážně hezký vztah, jsem si jistá, že i Sophie na tobě velmi záleží. *Podívá se poté na svůj mobil a zkontroluje tak čas. Zjistí, že s Elijahem se vážně rozpovídala na dlouhou dobu a musí ještě dořešit nějaké své záležitosti a taky chce doluštit ty poslední symboly a proto by se neměla tady už dále zdržovat i přes to, že jeho společnost jí je příjemná a ráda si s ním povídá. Stočí pohled nazpět k němu.* Omlouvám se, Elijahu, ale už budu muset jít. Ráda jsem si s tebou po dlouhé době promluvila, snad budeme mít k tomu více příležitostí. *Usměje se na něj mile a poté se zvedne ze židle. Vezme si svůj kabát a obleče si ho. Kabelku si přehodí přes rameno a trochu si poupraví vlasy.* Hezký zbytek dne, Elijahu. *Popřeje mu s úsměvem a ještě se vydá k pultu, aby zaplatila svou útratu. Poté se otočí a ještě jednou se podívá směrem k Elijahovi, než vyjde z kavárny pryč a ztratí se v davu lidí, kteří bloudí po francouzské čtvrti.*

*Nejraději by se k tomu už nevracel, ale Cami má potřebu k tomu ještě dodat pár věcí a tak ji trpělivě a soustředěně po celou dobu pozoruje a poslouchá. Když Camille přijme jeho vysvětlení, zadoufá, že už by mohli skončit, ale nakonec si ještě poslechne její názor k jeho rodině. Tisíc let je skutečně dlouhá doba. Je si toho vědom a oni toho za ten čas prožili hodně. Nějak se v tu chvíli ztratí v tom, o čem to hovoří a tak už se k tomu, co Cami poví dále slovy nevyjadřuje. Nechce se mu to rozebírat. Camille, ale nakonec zmíní něco, co je pro něj dost citlivé a osobní. Z její reakce pozná, že to nebylo nijak cílené a tak jeho reakce byla unáhlená. Bohužel, je to pro něj nyní velmi čerstvé. I když si to uvědomí, je pozdě, aby to nějak zakryl. Cami si to bohužel všimne a když sklopí zrak, ještě na to svou reakcí poukáže. V tuhle chvíli by mu bylo milejší, kdyby to nechala tak a mohli to přejít, bez dalšího rozebírání. Když se mu začne omlouvat, zvedne k ní pohled, který je trochu ostřejší z jeho nelibosti. Zůstane vážný a stále lehce odtažitý. O tom, co Cami zasáhla s ní dnes už mluvit nechce. Zavrtí krátce hlavou. Přivře při tom na chvilku oči.* Nic se nestalo, Cami. Netrap se tím, prosím. *Odpoví jí a požádá o to, aby se tím už nezabývala. Je mu to v tuto chvíli milejší. Z jeho výrazu navíc musí Cami být jasné, že už z něj dnes nic nedostane. Vezme si hrníček s kávou a několika doušky ji dopije. Když začne pro změnu tak trochu filozofovat Camille. Postaví hrníček zpět na podšálek a poslouchá ji. V očích mu nepatrně zajiskří. Zvedne pak ruku ke tváři a promne si krátce kořen nosu. Při tom s mírným pousmáním na chvilku zavře oči.* Já měl do dnes pocit, že v tom mám docela jasno... *Poznamená k tomu. Pustí svůj nos, otevře oči a zase na Camille pohlédne.* Teď už si, ale nejsem zcela jistý. *Zareaguje lehce s nadsázkou, ale svým způsobem i vážně, na tu její poznámku. Úsměv mu na rtech ještě zůstane. Rád by chvíli probíral zase něco příjemnějšího a lehčího, než neustále problémy, které se v tomhle městě stále hromadí. Jeho úsilí odvést téma jiným směrem se, ale neshledá s úspěchem. Naopak, pokračuje se v rozebírání Camiina problému s jejím bratrancem. Když odmítne jeho nabídku pomoci, tak se jeho úsměv ztratí a chvilku na ni vážně kouká. Krátce po té přikývne, ale neřekne k tomu už tak ani tak. Možná by si tak Cami měla uvědomit skutečnost, že on se, jen tak nevzdává toho, co si vezme do hlavy. Zatím, ale nijak ne tento fakt nepoukazuje. O Kaiovi se dále už nikterak nezmiňuje a Camille také ne. Další pro něj potěšující zjištění. Z toho, co od Cami zjistil, se bude mít více na pozoru a bude mít oči ve městě otevřené dokořán. Dostanou se k Niklausi. Poslechne si její poznámku a nepatrně se pousměje. Musí uznat, že Klaus něco takového neměl příležitost zažít a tak se mu to jistě snadno kritizuje, ze svého pohledu. Pokrčí mírně rameny. Na tuto otázku Cami odpovědět nedokáže. Na to by se měla spíše zeptat jeho bratra. Ale pochybuje, že by tohle oni dva společně probírali. Jistě budou mít zajímavější témata. Do tváře se mu opět vrátí jeho smutné pousmání, když mu Cami potvrzuje to, jak se Klaus chová.* To ano. I kdybych měl možnost mu k tomu něco říct, stejně by to k ničemu nevedlo. Neposlouchal by mě. *Poznamená a tak se ani nesnaží bratra vyhledat a pokusit se o něco jako rozhovor. Potřebuje mu sice něco předat, ale na druhou stranu to může počkat. Chvilku nad tím přemýšlí, dokud ho trošku nepřekvapí slova Camille. Překvapeně k ní vzhlédne.* Tebe to mrzet nemusí, Cami. Nemůžeš za nic z toho, co je mezi mnou a Niklausem. *Odvětí s nepatrným pousmáním, které je vřelejší, než jeho stále ještě smutný pohled. I když je v něm krapet potěšení z jejího zájmu, i pochopení. Když pak Camille zmíní, že Klause k takovému chování vede ještě něco dalšího, sice ho to překvapí, ale nezdá se, že by jí to chtěl zatajit. Nechce, ale nemůže jí říct celý ten důvod a tak o tom nemluví vůbec.* Na to se budeš muset zeptat mého bratra. *Odpoví jí s významným pohledem. Dá jí svým způsobem návod, jak se dozvědět něco více, pokud jí to zajímá. Chvilku pak přemýšlí. Neušla mu ta její snaha pomoci jim to, co mezi nimi vzniklo urovnat. Nemyslí si, že je to dobrý nápad. Nechce, aby měla s bratrem problémy, kvůli své dobrotivosti a touze pomoct.* Cami, nechci, aby si tom, co je mezi námi s Niklausem mluvila. *Podívá se na ni naléhavě. Samozřejmě, ji k tomu nedonutí, a pokud si vezme do hlavy, že to udělá, tak tomu nezabrání. Chce jí, ale říct svůj názor.* Nemyslím si, že by to něco změnilo. K lepšímu rozhodně ne. *Zavrtí krátce hlavou. Pak se na ni krátce pousměje. Sáhne po sklenici s vodou a napije se. Při tom sleduje její úsměv, když jí říká svůj názor ohledně toho, jak je rád, za ni v bratrově životě. Už Niklause dále nerozebírá. Chvilku se ještě baví o Sophie. Camille to pochopí správně.* Ne, Sophie mě v lásce příliš neměla. Bylo to komplikované. Tohle už je doufám pryč, daleko za námi. *Odpoví Camille. Pousměje se, když zkonstatuje, že Sophie na něm také záleží. Přikývne, i když ne právě jistě a jeho úsměv trochu zakolísá. Má pocit, že teď k Sophie nebyl právě nejpříjemnější. Chce, musí, potřebuje to urovnat. Když nad tím spekuluje, tak se Cami podívá na čas a pak se začne docela rychle sbírat a chystat k odchodu. Trošku překvapeně na ni pohlédne, ale chápavě kývne. Nemůže ji zde držet, pokud spěchá.* Neomlouvej se. Trošku jsem tě nejspíš zdržel. *Poznamená on s omluvným pousmáním, ale nezdá se, že by jej to příliš trápilo. Naopak. Je rád, za její společnost.* Já tě také rád viděl a povídal si s tebou. *Ujistí ji, že to potěšení je vzájemné. Když vidí, že Cami vstává od stolu, postaví se také. Přejde k ní, a pomůže jí do kabátu. Pak se na ni ještě jednou pousměje.* Děkuji, Cami. Tobě přejí totéž. *Rozloučí se s ní. Když odejde od stolku, ještě se posadí na chvíli zpět. Věnuje ji ještě jeden úsměv, než opustí kavárnu. On po té v klidu a v zamyšlení dojí pečivo, které si koupil a dopije vodu. Během toho mu přijde zpráva, kvůli jeho starému telefonu. Zvedne se tedy nakonec také a kavárnu opustí. Pokračuje ve vyřizování toho, co započal dnes ráno.*

(Ráno vstala, i když se jí vůbec nechtělo. S Lorentem to přepískla. Ten spánek, který předešlý den neměla, jí už nic nenahradí, ale ona se z toho oklepe. Musí jít do práce, to ji donutí. Byla opravdu ráda, že v tom zverimexu nemusela mít nějakou uniformu, protože v takovém oblečení by se asi zbláznila. Dělala by, dá se říct, šaška. A to ona neměla ráda. Vlastně byla svobodomyslná ve všem, takže i ve stylu oblékání. Hodila na sebe něco slušného, aby nevypadala jak moc velký trhan, ale zároveň se nijak extra neupravovala. Vzala si svůj náhrdelník z vlčích zubů, který se k tomu oblečení celkem hodil. Na křesle měla přehozenou tašku přes rameno. Popadla ji a když byla jakž takž hotová, tak vypadla z bytu. Ten náhrdelník byl pro zákazníky zverimexu vlastně dost dobrá atrakce. Nikdo nevěděl, k čemu slouží, ale každý ho obdivoval. Většině říkala, že jsou to zuby umělé, protože tady lidi neznala a nevěděla, kdo je kdo. A když náhodou někdo poznal, že jsou to pravé zuby, tak dělala hloupou, že si vždy myslela, že jsou falešné. Ale v práci si náhrdelník potřebovala hlídat, protože byla pryč dlouho. Kdyby věděla, že se to s Lorentem tak protáhne, rozhodně by ten náhrdelník nenechávala v sejfu, ale vzala by si ho taky s sebou. Prostě ho mívala raději u sebe. Konečně došla do práce. Musela nejdřív připravit všechno potřebné, nakrmit zvířata a některým vyměnit vodu, než mohla otevřít. Zvířata jí vlastně vůbec nevadila. Ona sama měla svou zvířecí součást, takže jí práce se zvířaty vyhovovala. Raději by možná dělala v nějaké zoo a starala se o vlky, ale to by zase neměla žádný volný čas. Konečně otočila ceduli na dveřích ze zavřeno na otevřeno a sedla si za pult a čekala na zákazníky. Brala si s sebou taky vždycky knížku, aby jí krátila dlouhé chvíle. Začetla se, než někdo přijde.)

(Ráno vstal poměrně brzy, ačkoliv mohl ještě v klídku dál dospávat včerejší noc. Dneska měl totiž pouze jednu hodinu a tu měl, až odpoledne. Nemusí tudíž jít do školy a může si užít volné dopoledne. Nejlepší by asi bylo, kdyby si ještě šel lehnout, jelikož je pořád unavený. Po tom rozhovoru s Camille byl naštvaný, že nedosáhl svého, ale svým způsobem trochu tušil, že to nebude tak lehké. Večer, jak dorazil domů, vyhrabal všechny složky, které doma našel. Prohledával snad všechno, většinou to byly nějaké záznamy o Původních. Ale občas tam byly i informace o různých rasách. Jedna složka ho velmi zaujala, byla to složka o vlkodlacích. Přesněji o šamanech, jejich schopnostech a hlavně se konečně dozvěděl, jaké problémy lovci s nimi měli. Jeho otec mu občas říkával, že šamani nejsou žádní obyčejní vlkodlaci a, že pokud nějakého potká, měl by si na něho dávat pozor. A nebo ho při nejlepším zabít. Něčeho se trochu nasnídal a pak se oblékl do nějakého slušného oblečení. Jelikož sám moc dobře ví, že i kdyby si teď lehl do postele, tak prostě neusne. Tudíž využije volného dne tím, že se trochu projde po městě a možná si zajde do nějakého toho krámku. V jeho bytě je menší prázdno a tak by nebylo na škodu, kdyby mu v jeho bytě dělal bordel někdo jiný než on sám. Město je v tuhle roční dobu a v tento čas velmi krásné. Zamířil tedy rovnou do nejbližšího zverimexu. Vešel dovnitř a jen letmě pohlédl na slečnu, která posedávala za kasou a byla zabraná do nějaké knížky.) Dobrý den. (Krátce řekl a následně se otočil se k místu, kde mají vystavené nějaká ta zvířata.)

(Není zvyklá, že někdo do obchodu chodí tak brzy. Sice tu nepracuje nijak dlouho, ale lidi většinou chodili až tak hodinu po otevíračce. Dopoledne vlastně v krámku bývalo docela prázdno, sem tam se tam dostala nějaká zbloudilá duše. Za to odpoledne, to už bylo něco jiného. Dveře se otevřely a zvoneček, který ohlašoval příchod nějaké osoby, zazvonil. Chvíli se ještě dívala do knížky, protože chtěla dočíst stránku, ale pak vzhlédla směrem k zákazníkovi. Bylo by asi dost špatné, kdyby se mu nevěnovala. Nechtěla žádné stížnosti, protože by pak mohla dostat vyhazov. A ona práci potřebovala, aby se uživila. Možná by si mohla najít nějaký byt. Bydlí sice v penzionu, ten je levnější než hotel, ale přeci jen možná dražší, než kdyby si pronajala byt. Ale musí si nejdřív nějaké prohlédnout. Zatím se ještě spokojí s pokojem v penzionu, když ho má předplacený.) Dobrý den. (Pousmála se a podívala se na svého prvního dnešního zákazníka. V duchu si říká, že je to docela fešák, takže se na něj pokusí být milá a možná mu i pomůže s výběrem toho, za čím sem přišel.) Přejete si? Můžu vám s něčím pomoct? Stačí říct. (Zvedne se ze židličky, obejde pult a přejde k němu, aby se mu mohla popřípadě věnovat tak, jak by se zákazníkovi věnovat měla. A ona byla vlastně opravdu ve výhodně, protože zvířatům rozuměla, takže zákazníci pak mohli být zajisté spokojení.)

(Rozhlédl se okolo sebe jako, kdyby snad hledal něco specifického. Přitom ani sám netušil, jaké zvíře by chtěl. Asi něco, o co se nemusí tolik starat. Něco, co nebude řvát a nebude ho to budit v noci. No, prostě má hodně podmínek, které jeho výběr tak trochu zužují. Docela by byl rád, kdyby slečna, která sedí za pultem, přišla a pomohla mu. Udělal jeden krok a pohlédl na malé andulky, následně se otočil za hlasem.) Vlastně by se mi hodila pomoc. (Ještě nějak se na mladou blondýnku neotáčel. Stále si prohlížel zvířata. Mohl vypadat jako člověk, který nemá ani moc zájem o pomoc. Ale jeho přístup byl vždycky jiný. Konečně odtáhl pohled od těch veškerých zvířat a pohlédl na mladou prodavačku před ním.) Chtěl by si koupit nějaké to zvíře. (Odmlčel se.) Nečekaně. (Po krátké chvilce dodal s kapkou ironie.) Něco tichého. Ne moc náročného.. (Zase se otočil nazpátek a udělal dalších pár kroků. Zastavil se u terária s rybičkami, ty se mu nikdy ale moc nelíbily. Dneska byl pořád takový mimo, takže si ani nevšiml toho zajímavého náhrdelníků, který na sobě má. Možná, kdyby se na ní díval o něco déle a prohlédl by si jí celou, tak by si ho všiml. Ale ne, on pouze udržoval oční kontakt a tvářil se zase zachmuřeně, a odtažitě. Ano, Camille ho včera odhadla vcelku dobře. Má nějaké ty předsudky vůči ženám a nadpřirozenu. Nikdy jim nedokázal věřit a pravděpodobně se žádné ženě jenom tak neotevře. Nebude na nějakou milý jen z důvodu, že má pěknou tvář. Takový on není.)

(Povytáhla obočí, když jí řekl, že by se mu pomoct hodila. Nejdřív se na ni nepodíval, nějak to neřešila, ale nevypadal zrovna jako extra společenský typ. To ona taky nebyla, ale zapřisáhla se, že na zákazníky bude milá a vyjde jim vstříc. Chvíli prostě čeká, než se dodívá na zvířata a čeká, co z něj vypadne dál. Ano, opravdu nečekaně si chce koupit zvíře a nechce s tím mít moc starostí. Opravdu nechápe, proč si lidi chtějí pořizovat zvířata, když se pak o ně ani nemíní pořádně starat a věnovat se jim. I když tenhle je alespoň upřímný. Mnohdy si lidi domů pořídí zvíře a to pak jen trpí, protože lidi měli velké oči, ale už si vlastně ani tak nezjistili, co by vše měli pro to zvíře udělat. Takoví ale prostě lidi jsou.) Takže nenáročné a málo hluku... (Kývne si pro sebe hlavou a přejde k akváriím.) Tak to vám doporučuji rybičky. (Podívá se na něj a pak stejně jako on předtím dodá za svou větu jedno slovo.) Nečekaně. (Ušklíbne se mírně, i když to nemyslí nijak zle.) Ale předpokládám, že zrovna pro rybičky jste si nepřišel. Potom ještě přichází v úvahu vodní želva. Když jí nakoupíte na začátku vše, co potřebuje do akvaterárka, tak je želva docela nenáročná na údržbu. Jednou za několik týdnů se jí mění voda a každý týden by se měl čistit filtr, ale filtr to přežije i jednou za dva týdny. Mláďata se krmí každý den, ale až vám ta želva vyroste, tak tím méně ji stačí krmit. minimálně ale aspoň třikrát za týden. Želva jí hlavně maso, kuřecí, hovězí, žížaly, larvy. To záleží na tom, co bude té vaší želvě chutnat. Teprve až tak od pátého roku věku se její strava dělí, takže jí i byliny. No, víc vám toho asi v sortě nenáročné a nehlučné nenabídnu. (Pokrčila rameny.)

(Damien nikdy nebyl extra společenský, což by se mohl zdát jako problém, když pracuje ve škole. Jenže tam je to něco jiné. Ta práce ho vážně baví. I přes to, že se tam musí přetvařovat a dělat, že je to pouhý normální člověk, který je zoufalý a proto vzal tuhle práci. Ve škole se dokonce i usmívá, což je takový menší zázrak. Slečna prodavačka k němu dojde s milým úsměvem na tváři a nabídne mu pomoc. Bez nějakých keců jí poví, že si sem přišel koupit zvíře, o které se nijak moc nemusí starat. Ano, může se to zdát trochu sobecké. Chce si koupit zvíře, které mu nedá moc práce a nebude dělat hluk. To si rovnou může koupit obraz nějakého psa a vlastně to splní svojí funkci. Ale on vážně chtěl nějaké zvíře, které mu bude dělat radost a určitě se tu najde nějaké dle jeho představ. Krátce pohlédne k jejím očím, když zmíní rybičky. V jeho očích je vidět obrovský nesouhlas. Po čase jejího rozhovoru jí bedlivě naslouchá a přitom se to může zdát jako, kdyby byl duchem jinde. Přejde k nějakým těm želvám, o kterých tu prodavačka mluví a nakonec se na ní otočí. Ano, vodní želva by pro něho byla téměř perfektní. O takové zvěrstvo by se jistě dokázal postarat a pokud stačí toto, tak rozhodně.) Děkuji za výklad. (Slušně odvětil a v jeho očích bylo vidět spokojení. Jenže jeho výraz ve tváři zůstával pořád jako zmražený.) Ta želva zní jako skvělá volba. (Konečně na ní pohlédne a celou si jí prohlédne. Jeho pohled se však zastaví na jejím náhrdelníku. Vzpomene si, jak četl o něčem podobném a rozhodně se mu nelíbilo, že by něco takového měl na sobě člověk v tomto městě. Odvrátil pohled od jejího krku a podíval se jí do očí.) Zajímavý náhrdelník.. (V jeho hlase zaznělo něco trochu tajemného. Pohledem jako, kdyby z ní chtěl vymanit všechny informace, které o tom náhrdelníku má.)

(Ano, myslela si to. Ten člověk chtěl zvíře, ale jediná opravdu hodně nenáročná zvířata, kterými byly rybičky, to se mu zase nelíbilo. Naštěstí existují želvy, i když v jeho případě si rozhodně nebyla jistá, jestli i želva pro něj není moc náročné zvíře. A to i přesto, že jí řekl, že želva pro něj bude perfektní. No, když ji nezapomene každý den nakrmit, tak by to snad mohlo vyjít a ta želva by mohla i nějakou tu dobu přežít. Někteří lidé by prostě zvířata mít neměli vůbec, to byl její názor, ale bohužel nemůže říct zákazníkovi, že mu nějaké to zvíře neprodá. Většinou se jí zvířata nechtějí prodávat malým dětem, které si vydupaly nějaký ten přírůstek do rodiny, ale myslí si, že se se zvířetem budou jen mazlit. Zvíře je povinnost a je to starost, ale to děcka většinou nevnímají. Pro něj snad bude želva akorát a opravdu se o ni bude starat.) Ano, želva rozhodně není tak nepopulární jako rybičky. (Pousměje se a podívá se do akvaterárek, ve kterých ty želvičky mají.) Radši byste samičku nebo samečka? Předpokládám, že si pro ni rovnou vezmete i vybavení. Nebo jste se přišel jen poradit a vezmete si ji se vším všudy až někdy jindy? (Povytáhne obočí. Mohlo se zdát, že je docela výřečná, ale ani ne. Tohle jsou naprosto běžné otázky, co jako prodavačka používá. Pak se podívá na svůj náhrdelník, na který poukázal. Možná by ho mohla nějak skrývat před zraky všech, dávat si ho pod tričko. Stále se jí na něj někdo ptal a ji to někdy znervózňovalo. Řekne svou obvyklou lež.) Ale. (Mávne rukou.) To je jenom pouťová tretka. (Koutky jí mírně vyrazily nahoru, ale pak její výraz mírně ztuhl, protože z jeho pohledu byla docela nesvá.)

(Sice sem dneska moc nepřišel s tím, že opravdu odejde s nějakým tím zvířetem. Ale teď když tu je, neměl by s tím problém. Rád by si nějaké odnesl a pokud je želva téměř nenáročná, tak jak říká, nebude to problém. Postavil by jí nějaké to akvárium na stůl, aby jí měl pořád na očích. Ano, je ten z těch, kteří chtějí nenáročná zvířata. Ale zase není ten, který si zvíře koupí a už mu nikdy nedají najíst. Ne, to by on nemohl udělat. A navíc rozhodně nenechá umřít tak drahou želvu a taky, co by dělal se vším tím vybavením? Přikývne na její slova o rybičkách a želvách. Pozoruje malou želvu, která pluje v rohu akvaterárka a je velmi daleko od těch ostatnícj. Jako nějaký vyvrhel. Zamyslí se nad její první otázkou a v tu chvíli se vážně pozastaví. Samec či samička? Želva ho přece neobelže, tak by to mohla být i žena. Navíc se nějak říká, že samičky jsou více věrné. Ale to se asi říká o psích. Počká, než na něho slečna vychrlí všechny otázky a pak začne konečně mluvit.) Asi samičku a vybavení plus cokoliv, co k tomu je, si vezmu sebou. (Přikývne a konečně pohlédne směrem k ní. Celou si jí prohlédne, ale jeho oči zaujme hlavně její náhrdelník. Nebyl to rozhodně nějaký obyčejný, který najdete snad všude. Poslechne si její slova.) No, nevypadá to jako pouťová tretka.. (Všimne si, jak její výraz ztuhl. Asi jí znervózňoval jeho výraz a ani se tomu nedivil. Hodně lidí z jeho pohledu bylo nesvých.) Spíše to vypadá jako něco, co má sentimentální hodnotu.. (Prohodil, stále se díval do jejích očí a pohled byl stále stejný.)

(Vychrlila na něj všechny ty otázky, protože tak byla školená. Samozřejmě, že za prodej nad určitou částku bude mít bonusovou odměnu na výplatě. A tenhle chlap vypadá vlastně docela jako rejžák, protože doma žádnou výbavu nemá a chce zvíře. Když mu prodá vše, co k tomu potřebuje, jakože ano, její bonus bude opravdu slušný. Chvíli pozoruje akvaterárko stejně jako on. Na chvíli se zadívá na něj, aby tak zjistila, kam směřuje jeho pohled. Pak se vrátila pohledem na želvy a podívala se na tu úplně v rohu.) Padla vám do oka ta v rohu? Tak to je štěstí, protože to zrovna samička je. (Pousměje se) A pokud byste chtěl někdy i mláďata, můžete se stavit i pro samečka. Ale to asi hodně předbíhám. Myslím, že prozatím jedna želva bude stačit a pak uvidíte, jestli uživíte ještě jednu. My zvířata i vykupujeme, takže popřípadě s prodejem mladých nebude problém, když se jich budete chtít zbavit. (Fajn, tak teď už možná kecá až moc. Prostě by mu měla jít najít všechno, co k té želvě potřebuje, namarkovat mu to a nechat ho jít, aby si to náhodou ještě nerozmyslel. On se pak ale soustředí na její náhrdelník. Popravdě, většinou, když řekne, že je to pouťová tretka, tak se lidé víc nevyptávají, ale tenhle byl jiný a ona začínala mít divný pocit. Možná byla hodně paranoidní, ale vzhledem k tomu, co už dvakrát zažila, že už jí dvakrát vyvraždili smečku, protože lovci chtěli ten náhrdelník a možná chtěli zabít taky ji, aby měli jistotu, že vlkodlaci se vždycky budou přeměňovat jen o úplňku. Podívala se znovu na ten náhrdelník a snažila se pokračovat stejně jako předtím.) Vážně? (Nahodila překvapený pohled a podívala se na něj.) Ale máte pravdu, sentimentální hodnotu to opravdu má. Můj otec mi ho vystřelil, když jsem byla malá. Majitel té střelnice byl, myslím, indián. (Trochu se zamračí, jako by si snažila vzpomenout.) To by vysvětlovalo, že tam měl zrovna takové podobné tretky. (Rozhodí rukama.) Já vám asi půjdu najít ty věci pro tu želvu. (Ukáže ke dveřím do skladu, protože ne všechno mají tady. Pak se od něj uvolní, otevře dveře do skladu a zmizí v nich. Popadne nůž na krabice a zastrčí si ho vzadu za rifle. Pak jde hledat všechny ty různé věci, které budou potřeba pro tu želvu. Akvaterárko je naštěstí zabalené tak, že se do něj ty ostatní věci dají dát, takže když se pak vrátí ze skladu, položí to rychle na pult, aby měla volné ruce, kdyby se náhodou něco dělo.)

(Měl jediné štěstí, že zrovna nedávno bral výplatu a tudíž má nějaké ty peníze, které může utratit. Samozřejmě to nesmí být nějak extra drahé, protože pak by jídlo měla pouze želva a on by žil o suchém chlebu. Zadívá se do akvaterária a speciálně na jednu menší želvičku v rohu. Má velmi pěkné zbarvení a celkově mu přijde úplně odlišná od ostatních. Přikývne na její první otázku a ve chvíli, kdy mu řekne, že je to samička, jeden koutek se mu vyhoupne do úsměvu. Poslouchá jí, když se zase o něco víc rozkecá. Nechá jí domluvit, protože je neslušné někomu skákat do řeči. Sám ví, jak to nesnáší. ) Já prozatím zůstanu u té jedné. (Jednoduše jí odpověděl. Vážně si netroufal si později pořídit celou želví rodinku. Pro něho bude úspěch, když se ta jeho želva dožije aspoň trochu vysokého věku. Od vcelku příjemného tématu se dostanou k něčemu, co se mu už od začátku nezdá. Náhrdelník vážně nevypadá jako nějaká levná tretka, kterou člověk sežene na každé pouti. Navíc o něčem podobném četl ve svých spisech. Mohl být taky jenom paranoidní a dívka před ním měla jenom štěstí na velmi realistický náhrdelník z poutě. Jenže v tomhle městě je třeba, aby člověk byl opatrný a nevěřil nikomu. Tedy téměř nikomu. Poslechne si její pohádku. Vážně by ho zajímalo, zda se to tak vážně stalo a nebo se jenom naučila jednu lež, kterou říká všem. Nic k tomu však ale už neříkal a jenom chápavě přikývl.) Jistě. (Krátce odpověděl na její slova a sledoval jí, jak pomalu kráčí pryč. Rozhodně si teď netroufl na ní skočit a vyhrožovat jí. Ano, je toho schopen, ale pouze ve chvíli, kdy si bude jist, že mu slečna něco tají. Přejde od akvaterária k pultu, kde už čeká na prodavačku.) Za kolik to tedy bude? (Zeptá se a pak počká na její odpověď. Mezitím si začne vyndavat peněženku a kreditní kartu. Hned, jak mu to namarkuje, zaplatí kredit kartou, vezme si od ní všechny věci a pak ještě počká, než mu přinese želvu.)

(Vidí, že je potěšený tím, že je to opravdu samička. Samozřejmě mu ji vyndá hned, jak mu připraví všechno ostatní. Než to ale udělala, tak ho ještě zahrnula všemi možnými informacemi o tom, kdyby si chtěl pořídit ještě další želvu. On odpověděl velmi stroze, ale úplně to stačilo, řekl, co ona potřebovala slyšet. Opravdu se hodně rozpovídala, takže bude zase brzdit. Pak ale přijde to divné téma. Její náhrdelník. Opravdu by jí zajímalo, proč má o něj takový zájem. Možná je to jen nějaký znalec a ví, že tohle není jen taková cetka, ale ona se spíš bála nějakého horšího scénáře. Zřejmě byla asi opravdu paranoidní a tomu chlápkovi se jen zamlouval ten její náhrdelník. I když ji docela překvapilo, když podotknul tu sentimentální hodnotu. I když je pravda, kdo by v dnešní době nosil takovou tretku. Vlastně až tolik nelhala. Ten náhrdelník jí dal opravdu její otec, ale rozhodně ho nevystřelil v pouti a rozhodně ho nedostala jako malá holčička. Ale měl pro ni sentimentální hodnotu. I když jí propůjčoval moc, byl hlavně připomínkou jejích rodičů a jejího rodu. Nedokázala by si představit, že by o něj třeba přišla. Ne proto, že by pak byla v lidské podobě prostě obyčejný člověk, ale proto, že by ztratila památku na rodiče. On už ale naštěstí žádné poznámky k jejímu náhrdelníku neměl, takže ona se odebrala do skladu. Ale stejně si raději vzala ten nůž. Pak se postaví k pokladně a všechno namarkuje. Řekne mu cenu a on jí zaplatí. Pak mu ještě dojde pro tu želvu, vše mu tedy předá a podívá se na něj.) Tak ať vám želva přináší radost. Na shledanou. (Rozloučí se s ním a když odejde, tak úsměv, který měla celý čas nasazený ve svých sanicích, konečně "sundá." Promasíruje si panty, na tohle opravdu není zvyklá. Ale na to, že je teprv chvíli po otevíračce, má teď celkem vyděláno. Znovu si sedne za pult a vezme si knížku, do které se zase začte, než přijde někdo další.)

*Zajel si do města pro nějaké věci do domu, aby si je pro změnu mohl odvézt do Zátoky. Vyzvedl si je, naskládal do auta. Než se vrátí zpátky do Zátoky, má v plánu si ve městě zajít na jídlo. Vyrazí od domu pěšky, protože se chce projít do nejbližšího podniku, kde slušně vaří. Prochází se kolem výkladních skříní různých obchůdků, které cestou "potkává". Hlavou mu při tom vrtá, kde by mohl zase náhodou potkat Nailah. Od poslední návštěvy Eve, kdy s ní o té jeho Divožence mluvili, se jí chce zeptat na pár věcí. Zjistil, že v Zátoce opět ubylo pár členů smečky, kteří odešli do města, kvůli možnosti získat měsíční prsteny. Loajalita vlkodlaků, kterou předvádějí ho, jen více rozčiluje. Upřímně ho štve, že s nimi vůbec, kdy začínal, ačkoliv to zpočátku vypadalo jako dobrý nápad a nadějná možnost k tomu, jak dát vlkodlakům možnost pro lepší život. Mírně zachmuřený kráčí dále. Míjí zrovna jeden zverimex. Když nakoukne, jen tak letmo přes výlohu do obchodu, přes různé pomůcky pro chov zvířat, si všimne, jemu opravdu známé osoby. Zpomalí a pozorněji se do obchodu podívá, jestli to, není, jen shoda podob. Díky tomu si, jen potvrdí, že uvnitř obchodu za pultem vážně stojí Nailah. V obchodě zrovna nikdo další není. Jídlo ještě chvilku počká. Zamíří proto ke dveřím a dovnitř. Přelétne očima nabídku v obchodě i to, jak to v něm vypadá. Hned na to koukne na Nailah.* Ahoj, Divoženko. *Pozdraví ji. Nemůže si na začátek odpustit malé popíchnutí.* Nevěděl jsem, že pracuješ tady. *Dodá. Během toho dojde pomalu k pultu.*

(Stale cetla svoji knizku. Byla to nejaka fantasy detektivka. Jmenovalo se to Trinact relikvii. Docela dobre cteni. Nestezovala si. Popravde do te knizky byla vlastne dost zazrana a jen se tesila z toho, ze zadny dalsi zakaznik krom toho, ktery prisel s tou zelvou, neprichazi. Pak ale odpoledne zazvonil ten povestny vitaci zvonecek. Zrovna, kdyz v te knizce nalezli dalsi obet. Bude muset knihu odlozit, i kdyz s velkou nechuti. Docte stranku stejne, jako to udelala u Damiena. Nez ale stacila vzhlednout, ticho prorizl znamy hlas. A to osloveni proste nikdo jiny nez Jackson nepouziva. Konecne se na nej tedy podivala.) Alfa samce, prisel sis koupit zviratko? Neposlusna smecka ti nestaci? (Povytahne oboci a zadiva se na nej. Opravdu netusi, jestli sem zamiril nahodou, nebo s ni chce mluvit a nahodou na ni narazil za vylohou. Zvlastni, jsk se to otocilo. Nejdriv se zdalo, ze ona pronasleduje jeho. Ted, ze on pronasleduje ji.)

*Pozoruje ji, cestou k pultu, jak je začtená do nějaké knížky. Podle toho, že na její reakci chvilku čeká, si domyslí, že je nejspíše zajímavá. Nepatrně se nad tím pousměje do vousů. Než k němu Nailah zvedne hlavu, už je zase vážný. Je zvědavý s jakou ho dnes tahle šamanka uvítá. Nikdy si u ní není jistý. Dojde až k pultu, zatímco ho Nailah "přivítá". V očích se mu nepatrně zablýskne. Opře si ruce o desku pultu a koukne na ni v zamyšlení. Nakloní hlavu mírně na stranu.* Možná by se mi jedno hodilo, pro povzbuzení morálky ostatních. Nějaký talisman. *Odpoví jí s mírným náznakem pobavení v hlase a významně se na ni podívá. Zůstává, ale vážný, takže nelze s určitostí říct, jak moc si z ní dělá legraci, a jak moc vážně to myslí.* Nabídneš mi nějaké? *Zeptá se jí. Pozvedne při tom v otázce mírně obočí.*

(Necekala, ze by se opravdu chytil a chtel po ni nejake zvire. Delala si z neho legraci a je si jista, ze on z ni taky, ale rozhodla se to vzit opravdu vazne. Chvili se na nej jen premyslive divala, pak zaklapla knizku a sklouzla dolu ze stolicky. Obesla pult a mirila k akvariim. Cekala, ze Jack pujde za ni.) Takze talisman. (Kyvne hlavou a stale k nemu stoji zady, nez se zastavi u malych akvarek, kde jsou bety bojovnice. Kazda ma sve vlastni akvarko, jinak by se asi sezraly.) Doporucuji ti rybicku. Ta neni narocna na udrzbu, o tu by ses mohl zvladnout postarat. (Samozrejme, ze do neho tim rype, protoze naznacuje, ze se Jack jen tak o nekoho asi nepostara, hlavne o smecku ne.) Tohle je beta bojovnice, dobry talisman, rvacka. Jen pozor, at te nevyzve na souboj a nestane se alfou. (Usklibne se. Ona vedela, proc mu chtela nabidnout zrovna betu. Diky tomu ho mohla postuchovat.)

*Kouká na Nailah a snaží se dopředu odhadnout, jak na jeho popichování a drobné utahování si z ní bude reagovat. Když si ho po jeho otázce začne měřit, přimhouří podezíravě oči a sleduje ji. Dle její další reakce, pochopí, že jeho narážku na talisman pro povzbuzení smečky nepochopila. Pobaveně se tomu pousměje. Vypadá to, jako by se usmíval vtipu, jehož význam pochopil, jen on sám. Když se Nailah vydá k akvárkům, tak popojde za ní. Je trochu ve střehu, protože neví, co má za lubem a nemá rád nepříjemná překvapení. Nad jejími popichovačnými poznámkami, kdy mu dává najevo, že je víceméně neschopný, postarat se o svou smečku, se raději nepozastavuje. Spíše čeká, co mu doporučí. Když pak její skrytá pointa vyjde najevo, tak se jen pobaveně ušklíbne. Propíchne ji ostřejším pohledem, ale nehádá se s ní.* Bezva, možná to zvážím. *Odpoví jí na oko vážně, jako by nad jejím doporučením skutečně přemýšlel.* Představoval jsem si, ale nějaké trochu větší. Někdy chlupatější, jindy ne. *Pokračuje hned dále, téměř na jeden nádech. Kouká při tom na Nailah. Během toho, si založí ruce za záda.* Jedno takové jsem nedávno potkal v lese. *Povídá dál a možná začne být patrnější, na co celou dobu naráží.* Možná bych ho i poznal, podle štípance na zadku... *Mluví celou dobu vážně, ačkoliv jisté pobavení v jeho podtónu se nedá přeslechnout. V očích mu občas zajiskří, ale jinak je vážný.* Nějaké takové tu nemáš? *Své vysvětlování toho, co hledá, ještě završí svou otázkou. Tváří se u toho jako nevinnost sama. Vážnost na tváři mu, ale vydrží.*

(Ano, opravdu nepochopila, ze to myslel tak, jak ji to predestre za chvili, ale ona to alespon vyuzila k tomu, aby si do nej rypla. Jackson sam o sobe ji ale nevadi, jen jako alfa stal za starou belu a ona se mu to nebala dat najevo. Byla saman, vlastne byla uzpusobena k tomu, aby myslela na blaho smecky. U ni se ale priority trochu zmenily, protoze vi, ze je podledni. Nemuze dlouho zustavat na jednom miste. Je to pro ni nebezpecne. A kdyby byla ve smecce? Rozkrikne se to a bude tak v nebezpeci cela smecka. Ne, zjisti co a jak a presune se zase dal. Nemuze tu zustat.) Fajn, zvaz. Zvire jak delane pro tebe. (Usklibne se pobavene a pak uz posloucha jeho. Nedovoli mu to rict cele do konce, protoze kdyz zacne mluvit o zvireti, co nedavno potkal v lese l, zatvari se na oko pobavene) Tys potkal veverku s rakovinou po chemoterapii? No pani, ty jsou opravdu vzacne, ale ty tu nevedeme. (Zakrouti zklamane hlavou a tezce vydechne. On ale pak pokracuje s ji zacina byt cim dal tim jasnejsi, ze mluvi o ni. Hlavne kdyz zmini ten stipanec na zadku. Jiste, uz to chape. Talisman pro smecku, saman. Chce, aby se pridala ke smecce a byla jakousi jejich psychickou oporou. Samozrejme by mohla pomoci ritualu tu smecku chranit a jeste vic ji posilit, sle je tu ta vec s lovci, brani ji v tom. Podiva se na nej s vsznou tvari.) Aha, takze pro tohle zviratko sis prisel. Ale to zviratko se tady v New Orleans nechce usadit. To zviratko je putovni, ohrozeny druh a boji se, ze ho lovci uplne vyhubi. (Polkne a podiva se Jackovi do oci)

*Zdá se mu, že Nailah jeho narážky stále nedocházejí. Své pobavení zakrývá za vážnou tváří. Nepřišel se jí vysmívat ani posmívat. Nemá něco takového za potřebí. Když mu stále svým způsobem doporučuje zvíře, které mu ona sama vybrala, nechá ji u toho, že nad tím bude přemýšlet. Samozřejmě už to dávno vypustil z hlavy. Ještě dříve, než ji požádal o nějaké doporučení. Více už se k tomu nevyjadřuje. Spíše ji sleduje a pozoruje a čeká, kdy jí začne docházet, na co naráží. Když se Nailah nejprve zmíní o té veverce, chvilku na ni nechápavě hledí, proč sebe samotnou přirovnává k něčemu takovému. Po té, co pokračuje dále, tak pochopí, že se Nailah stále ještě nechytá a tak mu zacukají pobaveně koutky úst. Vážnost na tváři, ale nakonec udrží a poslechne si ji do konce. Nenechá se vykolejit a dokončí to, co jí chtěl v náznaku říct až do konce. Pozná na ni, kdy jí to konečně dojde. Jelikož je on stále soustředěný a pozorný, sleduje ji téměř stále stejně. Poslechne si její odpověď. Nepřijde mu to jako ani ano ani ne. Mírně při tom přimhouří oči. Kývne chápavě hlavou. Dá si ruce v bok a pohlédne krátce ke dveřím obchodu. Chvilku přemýšlí nad reakcí.* Přišel jsem se tě zeptat, jestli se nechceš ke smečce přidat. *Pohlédne zpátky na ni, teď už vážně a bez žádného popichování, ani nic podobného. Ruce spustí dolů.* Někdo, jako ty by mohl dát mým lidem trochu naděje a povzbuzení. *Pokračuje dále.* Zátoka je mimo město. *Odvětí, jako by tím chtěl naznačit, že nežijí v New Orleans.* Smečka se postará, aby se ti nic nestalo. Žádný lovec tě nebude obtěžovat. Žádný lovec nemůže být horší než rodina Původních upírů. *Dodá a znechuceně se ušklíbne.* Možná se ti podaří snáze zjistit, po čem pátráš. *Když bude Nailah pobývat mezi vlkodlaky, může snáze získat nějaké informace. Taky netvrdí, že u nich musí zůstat napořád, ale to si nechá pro sebe. Může si to rozmyslet, což by bylo pro smečku konečně něco dobrého, pozitivního. Lepšího, než měsíční prsteny. Jako jediná na světě by měla šamana. Taková představa se mu hodně líbí.*

(V duchu si trochu nadavala, ze ji to nedoslo drive. Bylo to naprosto ocividne. Mozna, ze se tak zazrala do toho popichovani, ze tak nejak odmitala vnimat to, ze Jack mluvi oni. Vlastne se musela priznat, ze ji tim trochu prekvapil, kdyz za ni prisel s touto nabidkou. Na druhou stranu, jakemu vudci smecky by se nelibilo mit posledniho samana na svete ve sve smecce. Takze si vlastne dokazala predstavit, ze v tom hraje roli jakasi Jacksonova jesitnost. Alfove takovi byli. A bylo uplne jedno, jak silni byli. Pycha a jesitnost byly jejich domenou, i kdyz ji nekdy dost dobre zakryvali.) Nekdo jako ja... (Zopakuje po nem a diva se na chvili nekam do prazdna) Dokazu si predstavit, ze by se jim to libilo. Na druhou stranu si myslim, ze spise uvitaji, kdyz se jejich vudce zacne jako vudce chovat a nebude se schovavat pred zodpovednosti ve meste. (Trochu ho pokara. Jak by ji vlastne smevka mohla chranit, kdyz je takhle rozvracena?) Jacku, ,(oslovi ho vazne) Tys nezazil, kdyz ti lovci dvakrat po sobe vyvrazdili smecku. Mela jsem obrovske stesti, ze jsem vyvazla. Lovci jsou jako mor a ver mi, ze moc dobre vedi, koho lovi a jak ho maji lovit. Neznam Puvodni a jsou mi jedno, kdyz mi neslapaji na paty, aby me zabili. (Netusila, ze uz mela tu cest s Rebekou. A tam se jednalo o potycku v hospode.) Ja... Nech me si to jeste promyslet. (Oblizne si rty a pak se na nej podiva.) Pokud ovsem to pridani se ke smecce nezahrnuje nic jako svatebni ritual. Do toho bych nesla rovnou. (Odmitne kategoricky a zakrouti hlavou. V tu chvili zazvobi zvonecek, ktery ohlasoval dalsiho zakaznika. Podiva se na nej a pak na Jacka.) Promyslim to, dobre? Ted se ale musim vdnovat zakaznikovi. (Omluvi se mu a jde za zakaznikem, ktery by si rad poridil nejakeho hada. Zacne mu tam licit, ktery bude pro nej nejlepsi.)

*Znovu má chvíli na to, než se Nailah vyjádří k jeho nabídce. Chvilku těká očima po obchodě za ní. Nechce ji hypnotizovat očima a rozptylovat z jejího přemýšlení. Přesto, když na ni po chvilce koukne, všimne si, že se dívá někam do prázdna. Využije toho a prohlédne si ji během jejího zamyšlení. Přimhouří mírně oči, když Nailah zopakuje část jeho slov. Poslechne si její odpověď, která se mu zamlouvá možná do chvíle, než ho znovu začne kritizovat. V duchu nad tím převrátí oči. Miluje ty, kteří ho poučují, co by měl a neměl dělat. Navenek, ale zůstane vcelku klidný, jen se mu mírně zablýskne v očích. Nehodlá proto, co dělá někomu něco vysvětlovat. Má proto své důvody. Raději se kousne do jazyku, aby si odpustil nějakou poznámku na to. Nailah se, ale přesune k lovcům. Přestane se zabývat jejími výtkami a poslechne si o lovcích. Samozřejmě, něco takového jako Nailah nezažil.* Buď ráda. *Odvětí, když přejde od přejde od lovců k původním.* Všechno to jsou lidi, co se dají zabít... *Vrátí se ještě k lovcům. Nenechá si nic líbit od někoho takového. Nailah ho nakonec požádá o dobu na promyšlení. Konečně něco, co se mu zamlouvá lépe.* Klidně o tom přemýšlej. *Kývne souhlasně hlavou. Trochu se mu rozjasní tvář, ale ne že by dával najevo nějakou radost. Prostě je rád, za ten průběh. Pak zpozorní, když se Nailah zmíní o tom svatebním rituálu, který probírali minule. Koukne na ni dost nechápavě, možná trochu dotčeně. Nejprve se rozhlédne kolem sebe, pak mírně rozpřáhne ruce a sjede pohledem, ještě sebe, než se podívá podmračeně na ni.* Připadá ti tohle, jako žádost o ruku?! *Zeptá se jí trochu zostra. Loupne po ní očima.* Nebo snad vidíš někde prsten, a že bych před tebou poklekl? *Dodá ještě. Pak ruce spustí a dá si je za záda. Zůstane zamračenější a semkne na moment rty pevněji k sobě.* Nic jako svatba ani manželství v nejbližší době neplánuji, tím si buď jistá. *Zavrčí na ni podrážděně. Skutečně po tom, jak to proběhlo s Hayley a Genevieve na celou instituci svatby, manželství a podobné věci, zanevřel. Pak se trochu uklidní. Nailah za jeho problémy nemohla. Vydechne a pak ještě jednou krátce kývne na to, když mu zopakuje, že si to promyslí. Pohlédne na zákazníka, který je vyrušil a ještě jednou na Nailah.* Brzy se opět zastavím. Nebo se můžeš ty zastavit v Zátoce. Určitě mě tam najdeš. *Odpoví jí na rozloučenou. Svým způsobem jí tak dá najevo, že už se do Zátoky vrátil. Naposledy na ni koukne, kývne hlavou a vyjde z obchodu. Pokračuje dále na ten pozdní oběd.*