French Quarter

Zdálo se, že Alisea mu prostě nevěřila. No ale nedivil se jí. Kdo by taky věřil chlapovi, který tvrdí, že je té malé strýček, ale jako strýček nevypadá a ani se jako strýček nechová? Normální strejda by totiž neukradl neteř potají mamince z kočárku. Problém je v tom, že Kol prostě normální není. Takže tomu mohla věřit, ne? On je prostě svůj a patřilo k němu to, že si rád z člověka vystřelí. A dneska byla jeho obětí čirou náhodou nejstarší sestra Alisea. "Ne, synovec," odpoví jí a protočí nad tou její otázkou oči, jako by to bylo něco, co si mohla odpustit. Vlastně nebylo, protože ona nechápala, co se tady děje. Nechápala, jak by mohla být její dcera neteří tohohle cizího chlapa. Dokonce jí osloví i jejím jménem, ale evidentně jí to nepřijde nijak divné. Proč také ano, když už tu byla takovou 'celebritou'? Byla Mikaelsonová. Jedna z těch normálnějších, ale stále Mikaelsonová. A hodně lidí jsou přeborníci ve škatulkování, takže podle nich byla určitě zlá čarodějnice, která si svou dceru vychovávala pro bůhví co. Lidi byly prostě svině a většinou věřili tomu, co slyšeli. A podle Kola ani neoddělovali Mikaelsonovi, pro ně to byli prostě monstra a je jedno, jestli se jedná o upíra nebo o čarodějku... "Vážně vypadám na pedofila, kterej krade několikaměsíční děti jejím maminkám z kočárků pomocí kouzel? Ok, jsem pedofil," pokrčí rameny. Nevšimne si, jak si prohlížela jeho sádru. Možná i proto, že doufá, že mu uvěří, že se jedná o jejího nejmladšího bratříčka Kola. On se mezitím stačil z lavičky zvednout, protože už se tak nějak připravoval na to, že jí Nikolasu prostě dá, protože to nevypadalo moc nadějně. Ale ona mu najednou sádru sevřela a ta samozřejmě začala okamžitě praskat. A jeho pochroumaná ruka začala brutálně bolet. "Doprdele, Aliseo!" zavrčí na ni, protože to se vážně nedalo vydržet. Zároveň mu podrazila nohy, takže on padal na zem. A bylo nemožné, aby mohl svou neteř udržet. Je sakra normální? Jediné štěstí bylo, že se jí podařilo ji chytit. Rychle se zvedne ze země a s bolestivou grimasou se drží za ruku. Asi bude muset k doktorovi. A nebo se na to vykašle a vyléčí si to, no. "Jako by jí bylo u strejdy Kola nějak strašně, co?" podívá se na ni vyčítavě. Ta ruka ho pěkně štve.

Nechápe, jak ho za tu dobu ještě nemohla nepoznat. Bože, copak nezná svého vlastního bratra? Toho nejvtipnějšího, samozřejmě. Protože nikdo jiný, Klaus, Elijah ani Finn, by tohohle schopní nebyli. Elijah je na to až moc rozumný a suchar, Niklaus na takové srandičky prostě není a Finn je právě teď zavřený někde, kde ho Esther nenajde. Takže ona musela vědět, že je to na devadesát devět celých devět procent Kol. Až teď si uvědomí, že to třeba poznala. Poznala to, ale stejně mu způsobila bolest zlomené ruky. Ta mrška. Než se stačil zvednout ze země, Alisea zrušila kouzlo, kterým Kol Nikolasu začaroval. Ta samozřejmě začala strašně křičet. To byla siréna, doslova to trhalo ušní bubínky. "Hele hele, dokud jsi ty nezačala hysterčit, líbilo se jí u mě a byla naprosto v klidu, taakže..." řekne a ušklíbne se. Však je to pravda, Nikolase se u Kola líbilo, sice spala, když ji držel, ale co jako. Prostě neplakala. Plakala až u maminy! Musí se pobaveně usmát, když slyší, jak ji jeho sestra utěšuje. "Nechci ti do toho kecat, ale seš si jistá, že bude normální, když se na ni budeš pořád takhle pitvořit?" Všechno to říká s pobavením v hlase. A nezaručuje, že to Aliseu ještě víc nenaštve. "A já nejsem Dudley Dursley a ona nikdy nebude Hagrid, aby mi zvládla přičarovat prasečí ocásek, takže nestraš, drahá sestro." Samozřejmě, že viděl Harryho Pottera, kdo taky ne? Není připravený na to, že mu vlepí facku, takže mu hlava jde do strany trošku víc, než když by připraven byl. Nestačí se ani zeptat, proč to dělá, protože Alisea mu to hned mileráda objasní. Ale ani poté nestihne nic říct, protože mu přiletí další rána, tentokrát jenom pohlavek. Dělala si srandu? "Tyhle výchovný pohlavky a facky přišly o tisíc let později, ale jo, jen si posluš," ušklíbne se na ni. "A na mou obhajobu, měl jsem dost jiných starostí, když jste vy dvě byly v nemocnici. A ty starosti byly docela vážný, jen tak mimochodem, kdyby tě to náhodou zajímalo. A já jsem ji neprobudil, u mě spala úplně v pohodě, dokud jsi neukázala, jaká jsi hysterka a nezačala na mě řvát a šikanovat mě!" zatváří se docela dotčeně, chudák. Starší sourozenec mlátil mladšího, taková hnusná šikana. Doteď ta ruka pořádně nebolela, začala až teď. A proto si sedl vedle svojí sestry na lavičku, opřel se lokty o kolena a předklonil se. Snažil se tu bolest aspoň trošku vydýchat. Ale nechtěl to uzdravit, ne ne. Kdy znovu zažije něco, co aspoň trošku připomíná lidský život? Jakmile mu řekne, aby jí přivezl kočárek, hodí po ní dost nepříjemný pohled. Copak neviděla, jak ho ta ruka bolí, sakra? Zamumlal pár slovíček a jeho bolest aspoň trochu ustoupila, už se to dalo vydržet. Taky zařídil to, aby se sádra zase zacelila. Potom se zvedne a dojde pro kočárek. Ten ale veze jenom jednou rukou. Přijede s ním až k Alisee a nechá ho stát před ní. Potom si sedne zpátky na svoje místo na lavičce. "Nic ta ruka," odsekne. Po tomhle jí nic nebylo. Nechce jí říkat, že se porval s Jacksonem a že Claire utekla. "Ta první možnost. Kdybych to nepřijal, zabila by ji," podívá se na ni a pokrčí rameny. Co by k tomu měl víc říkat? Jejich matka byla svině, tak to bylo, je a bude. A docela se děsí toho, co přijde dál.

"Začaroval jsem ji jenom proto, aby sis hned nevšimla, že je pryč, kdyby začala křičet. Nezačaroval jsem ji, aby klidně spala, Aliseo," podívá se na ni otráveně. "Prostě se jí u mě líbilo, tak se s tím smiř," řekne a zaculí se na ni. Ještě aby se jí nelíbilo u vlastního strýčka. Je to ženská. A které ženské se kdy u Kola nelíbilo? "Zapomínáš na to, že já jsem teď taky čaroděj. A i když už nebudu za několik let, až vyroste, pořád je tu moje krásná přítelkyně Genevieve, která by se postarala hned o to, aby mě moje malá zlomyslná neteř nic neudělala. Ani bych se nestačil tou žábou stát," ušklíbne se. Vlastně si tím není tak moc jistý, jelikož on Genevieve taky často dost štve, takže by se nedivil, kdyby mu dala lekci. I když... Jako by těch lekcí od ní už nedostal až až. Potom od Alisey schytá facku a pohlavek. Zasloužil si tu facku, to každopádně, ale ten pohlavek byl už trošku zbytečný. On vážně neměl ani pomyšlení na to, aby chodil do nemocnice za těma dvěma. "Ještě že se ti to nepovedlo, to bys jinak přišla o svýho nejlepšího bráchu," zaculí se na ni. Jojo, on je trošku egoista, ale to o něm ví už i Alisea. A stejně měl pocit, že s Kolem vychází asi nejlíp ze všech bratrů. Rebeku samozřejmě nepočítá, ta jako chlap nevypadá. "Nezlomíš, protože jsem teď člověk a víš, jak zlomenina bolí a že se hned neuzdraví. A taky jsem tvůj brácha. A taky jsem mimochodem čaroděj, takže to ani nezkoušej, ty jedna hysterko." Ne, nic mu neudělá, to už by bylo až příliš. Ona se ho zeptá později na jeho ruku, Kol jí ale jenom odsekne, že nic. Nechce to uzdravit a ani jí nechce říkat, jak se to stalo, to je jeho věc. "Popravdě, teď ani tak ne. Zdá se, že si dává pauzičku. O to je to ale horší, protože nikdo neví, kdy si usmyslí, že nás všechny chce zase vidět," ušklíbne se a nechápavě zavrtí hlavou. Vlastně i docela pobaveně. Sice to nebylo k smíchu, ale Kolovi to tak připadalo. Celá tahle šaškárna. "Ne, nechceš ji poznat, protože při jejích skvělých vlastnostech babičky bys přišla o svoje dítě. A vypadá.. No, jak vypadá? Řeknu to takhle, jsi jí o dost podobnější, než Rebekah. Vlastně jste si vy dvě dost podobné." Potom se podívá na svou neteř. Proč mu ji nepůjčí? Vždyť si ji pořádně nepochoval. "Nechceš mi mou neteř na chvíli půjčit?"

"Ježiši, tak aby ses náhodou nezbláznila třeba. Jako by to byl zločin, začarovat dítě, aby nekřičelo moc nahlas. A děláš ze mě nějakýho začátečníka, kterej neví, co umí a co ne. Tak jenom pro tvou informaci, já už jsem si za svůj život taky něco odčaroval, měl jsem dobrou učitelku, kterou bych teď sice nejradši zabil, ale co..." pokrčí rameny. Už se těší, až ji zabije. A když ne on, tak třeba Klaus, Elijah nebo někdo jiný. Kdokoliv, hlavně že bude mrtvá. "Nesnědla jsi dneska ráno náhodou vtipnou kaši?" podívá se na ni tázavě. Už mu to popravdě ani nepřipadalo vtipný. Když se ho zeptá, jestli ještě nevypil tu starou whiskey, co od ní dostal k Vánocům, pořádně se zamyslí. Neví. Ale asi ji nevypil, co si pamatoval. Bude ležet někde doma na Plantáži, určitě jo. "Bude štěstí, když ještě tak dlouho vydrží, Aliseo. Třeba ji někdy otevřu s Genevieve nebo s někým jiným, kdo ví," začně ji provokovat. Ne, pokud ji vážně ještě nevypil, možná ji bude šetřit pro Aliseu. "Proč neléčených nebo špatně zahojených? Snad jsi byla upír, takže se ti zahojilo všechno dobře. Nic by nenašli, mám za to." Byla upír, to znamenalo, že byla pořád zdravá a všechno se jí hned uzdravilo. Dobře uzdravilo, takže si nemyslí, že by tam měla třeba nějaké špatně srostlé kosti. Za nějakou chvíli se začnou bavit o Esther. "A nebo na Finna kašle a spřádá plány, jak ublížit nám, ne? To by bylo pravděpodobnější. Už se neukázala strašně dlouho a myslím, že až se ukáže, bude to stát za to." Přikývne, když ji ujistí, že tam s sebou brát Nikol nebude. "Myslím, že ji ale nezajímá, jestli ji s sebou vezmeš nebo ne. Když bude chtít, Nikol se zmocní, stejně jako to chtěla udělat s Hope. Trošku nechápavě se na ni dívá, když začne s tím, co by dělal, kdyby se našlo po tísíci letech jeho dítě. Bože. "Žádný čistě hypoteticky, to by se mi nikdy nestalo, takže tak." Vůbec se mu nechce nad takovýma věcma přemýšlet. Ztráta času. Esther na Alisee asi nezáleželo, když se o ni nezajímala ani teď. Potom se jí zeptá, jestli si může pochovat Nikol. Otráveně se na ni podívá, když po něm chce, aby slíbil, že nebude používat kouzla na její dceři a že nebude předstírat její únos. Samozřejmě, že ne. Dívá se na Nikolasu, když Alisea řekne, že je čas, aby byli oficiálně představeni. Protočí oči, když slyší, jak ho představuje, ale nic neříká. Natáhne ruce a vezme si od ní Nikolasu. "Strašný jméno. A taky nechápu, proč se jmenuje po Nikovi. Kola by bylo přece mnohem lepší jméno," řekne dotčeně a podívá se na svou neteř. "A to, jak tvoje matka říkala, že vypadám jindy ještě hůř, není pravda. Protože až budeš chodit do školy a já budu vypadat furt stejně, všechny tvoje spolužačky se za mnou budou otáčet," usměje se na ni a potom se podívá na Aliseu, na kterou se ušklíbne.

(Adelle poslední dobou měla celkem pohodu. Tedy, jen opravovala stále nějaké písemky a pracovní listy a stále připravovala něco dětem do školy. Ale i tak měla celkem pohodu. Hodně času teď trávila se svou fenou Aidou. Chodila s ní na procházky a hrála si s ní. Už trochu vstřebala to, co jí řekl Marcel, ale stejně se s ním chtěla brzy vidět. A zjistit toho mnohem více. Třeba jak zabránit ovlivnění? Chtěla vědět všechno a při příštím jejich setkání se snad dozví zbytek toho všeho. Nebo jak zabít upíra. Prostě chtěla vědět všechno. Dnes skončila ve škole o něco dřív a tak si vzala jedny písemky z francouzštiny na opravování domů a stavila se ještě v jedné kavárně. Měla dnes na sobě černé lodičky, upnuté džíny a bílou košili. Svůj dnešní vzhled doladila obyčejným líčením a černým náramkem, k tomu černými náušnicemi a černým prstýnkem. Vlasy si stáhla do vysoko vyčesaného ohonu a prameny vlasů, které jí z něj vypadly, si zastrčila za uši. Objednala si kafé a kus tvarohového zákusku a usadila se u volného stolu. Mezitím, co čekala na svou objednávku, si vytáhla písemky a začala je opravovat červenou propiskou. Nebyla to žádná sláva, ale ona byla vcelku mírná, neobvykle. Avšak teď narazila na jednoho darebáka a ten to měl celé červené. Francouzština ho nebavila a hlavně mu nešla, jak jí nedávno řekl. Na chvilku odložila propisku a promnula si oči. Pohlédla na servírku, která ji přinesla kávu a zákusek. Adelle odsunula písemky a přisunula si k sobě kávu i se zákuskem. Nejdříve se napila kávy a pak se pustila do zákusku.)

Dneska měl docela klidný den, sice neseděl celý den doma, ale i tak. Měl totiž konečně zase zkoušku s kapelou, takže tam strávil dopoledne několik hodin. Ano, dopoledne. Sice nespal moc dlouho, ale to mu vůbec nevadilo. Vlastně toho poslední dobu moc nenaspal, protože musel každé ráno venčit Maxe, aby neměl vždycky nějaké překvápko od něj, když se probudí. Má docela štěstí, že je Max klidný, když je doma sám. Zatím se mu totiž nestalo, že by přišel domů a tam by byly rozkousané boty, roztahané oblečení a tak. Možná, kdyby si dokázal ten pes otevřít ledničku, tak to by bylo špatné, protože Max dokáže spořádat všechno, na co přijde.
Když ze zkoušky přišel domů, rozhodl se, že si zajde někam na oběd, nebo něco takového. I kdyby to měla být jen kavárna a něco na chuť, někam prostě půjde. Ale ještě předtím se musí postarat o Maxe, který je celý u vytržení z toho, že Adama zase vidí. Vezme ho na vodítko a jde s ním ven do nedalekého parku, kde si s ním chvíli hraje, hází mu míček a frisbee. Maxe to opravdu moc baví a Adam ho odtamtud nemůže skoro dostat. Bohužel, někdy se domů musí jít a tak asi po hodině strávené v parku dojde s Maxem zase domů a nechá ho tam samotného. Naštěstí na něj přišla únava a moc nevyvádí, když Adam odchází.
Prochází se ulicemi New Orleans a ještě nemá tak úplně jasno, kam půjde. Jestli si dá k jídlu něco normálního a nebo jestli zajde na kafe. Nakonec mu po nějaké době padne do oka jedna kavárna, která vypadá docela příjemně. Na nic teda nečeká, vydá se k ní a vejde dovnitř. Je tam teď docela dost lidí, ale to mu nevadí. Bude se muset nějak procpat k volnému stolku úplně vzadu u stěny, který mu padl do oka. Když už to vypadá, že všechno proběhne bez nějaké větší škody, strčí do něj nějaký člověk, který odchází z kavárny a má asi docela naspěch. Adam na to není připravený a tak trošku zavrávorá a narazí do židle, na které seděla nějaká žena. "Co děláš, sakra?!" oboří se na toho chlapa, který do něj strčil. I když to asi nebylo úmyslné, tak si prostě nemohl pomoct. Navíc ten chlap se mu ani neomluvil a prostě zmizel. Adam se poté otočil a uvědomil si, že do někoho vrazil a díky tomu se té ženě vylila káva. Do háje. pomyslí si a udělá pár kroků a stoupne si tak, aby na té ženě viděl do obličeje. "Moc se vám omlouvám," začne okamžitě s omluvami a když vidí, že jí polil i nějaké papíry, může na něm vidět, že je mu to vážně líto. "Samozřejmě vám koupím nové kafe a tohle... no..."

(V klidu si upíjela svou kávu a jedla zákusek. Vlastně ho snědla dříve, než stihla vypít kávu a tak ji teď dopíjela. Vzala si k ruce písemky a pomalu a trochu i znechuceně je opravovala. Zatím nikdo neměl dobrou známku. Vůbec se jim to nepovedlo. Zřejmě jim dá nějaký nový anebo možnost opravy známky. Vlastně měla chuť ty písemky roztrhat a vyhodit. Ale to jen tak nemůže. Vlastně jí to přišlo celkem ironické, když do ní nějaký muž strčil zrovna v moment, kdy pokládala hrníček s kávou na talířek, a tak omylem kávu rozlila po celém stole a nejvíce na písemky. Byly úplně promočené a písmo se díky kávě rozmazalo. Nejdříve nevěděla, co má dělat. Hlavně se lekla a tak jako první rozdýchávala šok. Potom pohlédla na rozlité kafé a povzdechla si. Vytáhla z kabelky kapesníčky a začala utírat rozlitou kávu. Písemky nemělo cenu zachraňovat, už bylo moc pozdě. Najednou se u ní zjeví nějaký muž, zřejmě ten, co do ní strčil. Pohlédne mu do očí, vcelku vlídně a pak hodí mokrý kapesníček do prázdného hrníčku.) Nic se nestalo. Byla to jen hloupá nehoda. Měla bych se naučit, že testy se nemají opravovat u jídla. (Pousmála se. Ano, trochu to byla i její hloupost, opravovat testy u kávy. Jak příhodné. Trochu se pousměje, když se muž znovu rozpovídá.) To opravdu není nutné. Stejně už jsem byla na odchodu. Ale pokud to opravdu chcete odčinit, mohl byste mi koupit zmrzlinu, kterou prodávají támhle na rohu. (Odmlčela se a ukázala mu, že je to opravdu jen pár kroků. Zvedla se ze židle a naklonila se k Adamovi, jako kdyby mu chtěla říct něco důvěrného.) Je opravdu bezkonkurenční. (Ušklíbla se a vzala ze stolu písemky. Roztrhla je na dvě půlky a vyhodila do koše. Poté se ohlédla na toho muže. Byla to otázka, zda tedy bude něco nebo ne. To s tou zmrzlinou myslela spíše ze srandy, ale pokud jí ji opravdu koupí, nebude se zlobit.)

Vůbec nečekal, že by na něj mohla být ta žena tak milá, málokdo by se tak zachoval. Už několikrát se mu stalo, že do někoho takhle vrazil a polil ho a snad nikdy se na něj nikdo takhle vlídně nepodíval. Vlastně si není jistý, zda by se zachoval podobně jako ta žena, protože v první chvíli by byl asi naštvaný, že mu někdo vylil kafe a hlavně že mu někdo polil nějaké papíry. Co si to tak prohlížel, to nadělení, co způsobil, všiml si, že to vypadá jako nějaké písemky. A ta, co byla úplně navrchu nevypadala vůbec nejlíp, protože na ní bylo opravdu hodně červené propisky. Vypadá to, že právě teď někomu zachránil krk před výpraskem, který by ho čekal doma, když by domů přinesl ukázat písemku s takovouhle známkou. Okamžitě se jí začal samozřejmě omlouvat, ale ona ho ujistí, že se nic nestalo a vlastně vezme velkou část viny na sebe. To přece nemusí, za to mohl Adam. A když ne on, ten chlap, co do něj vrazil. "Jak ale koukám, asi jsem svou nešikovností zachránil pár lidí od ne moc pěkných známek..." řekne a pousměje se. Opravdu vypadá mile a i se tak chová. Takovouhle učitelku by si jako kluk určitě přál. Nabídne jí také, že jí koupí novou kávu, když ta její skončila všude možně, jen ne v jejím žaludku. Ale tohle taky odmítne s tím, že jestli pro ni chce fakt něco udělat, tak jí má koupit zmrzlinu. Vypadá trošku překvapeně, když to slyší, ale rozhodně nijak neprotestuje. Ba naopak, tohle se mu líbí. A zmrzlinu už dlouho neměl. Má nutkání trošku vzdálit obličej, když se k němu přiblíží obličejem blízko. Ona mu ale jen řekne, že je ta zmrzlina bezkonkurenční. Nemůže udělat nic jiného, než se usmát. Sleduje ji, když vyhazuje písemky a jakmile se na něj podívá a tím se ho asi ptá, jestli teda jde, tak udělá pár kroků k ní. "Tak jo, jdeme na zmrzlinu," řekne a společně se rozejdou ven z kavárny. Cukrárnu, ve které zmrzlinu prodávají vidí už odsud, je to opravdu kousek, takže je otázka pár minut, než tam dojdou.

(I jí trochu překvapilo, že na něj byla tak milá. Z části to ale byla i její vina a zřejmě to nebyla ani tak vina toho muže, co do ní strčil, ale někoho jiného. Lidé prostě někdy chovají jako hovada. Pospíchají a ostrými lokty do vás strkají, neberoucí na vás žádné ohledy. A s těmi písemkami, no, stejně by jim ta známky asi nedala zapsat, pokud by jí něčím nenaštvali. Zřejmě jim dá asi tu samou ještě jednou a uvidí se, jestli si něco zapamatovali. A to už jim ale zapsat dá. Vlastně je ten muž i celkem milý a má snahu odčinit to, co omylem způsobil. Ona ho ale ujistí, že si za to svým způsobem může i tak trochu sama. Jíst při opravování testů je prostě o hubu. Ale ona to stejně dělá. Jednou opravovala testy a jedla při tom špagety. To pak bylo velmi trapné vysvětlovat ve třídě proč má někdo ten test tak špinavý a umaštěný. Ten den to šla zapít do baru výborným Bourbonem. Trochu se opila a ráno jí bylo špatně od žaludku, že celý den radši nejedla. Znovu pohlédne tomu muži do očí, když řekne, že někomu asi zachránil prdel před nepříjemnostmi. Jen se musí pousmát a lehce přikývnout.) No, nevím. Místo tohohle testu dostanou nový. Pokud se ale budou ptát proč, pošlu je za vámi. Nevím ale, jestli vás najdou jen podle popisu. (Ušklíbne se a pak vyhodí testy. Poté mu nabídne, že jí místo kávy může koupit zmrzlinu. Soudě podle jeho výrazu jde o souhlas, což je pro ni taková malá výhra Nemusí si jí platit, o což jí vlastně vůbec nejde, ale jen ten pocit, že tam nepůjde sama a navíc, nechce, aby moc lidí vědělo, kolik má peněz. Zatím to tedy nechce prozrazovat. Chystá se ale udělat jednu věc, kterou tak trochu poodhalí, kdo vlastně je a proč sem přijela. A co její příjezd vlastně znamená. Nakonec se ten muž rozhoupe a vyjde s ní z kavárny. Musí se zeširoka usmát, když pronese, že jdou na zmrzlinu. Otočí se na něj a pohlédne mu do očí.) Mimochodem, já jsem Adelle. (Radši nedodává své příjmení a podá mu ruku s tím, že si s ním potřese. Jakmile jí i on vyzradí její jméno a potřese si s ní rukou, vydají se do cukrárny na zmrzlinu. Vejdou dovnitř a Adelle se při pohledu na všechny ty druhy rozzáří oči a hned si přijde jako malé dítě. Má chuť se nalepit na sklo a hltat tu zmrzlinu pohledem, ale místo toho se jen otočí na Adama.) Dám si velkou točenou. (Oznámí mu a ušklíbne se. Opravdu není vůbec ‚náročná‘.)

Podle těch červeně popsaných papírů, které teď už byly polité, mu dojde, že mluví s učitelkou. A byla velmi milá, čemuž se docela divil. Tedy ne, že by nikdy v životě neměl za svůj studentský život nějakou milou učitelku, to měl. Ale ať už by byla sebemilejší, rozhodně by nereagovala takhle, kdyby jí zničil písemky. Ty děcka můžou být opravdu ráda, že je taková. Jakmile mu řekne, že si není jistá tím, jestli je zachránil od špatných známek, trošku udiveně se na ni podívá. Ona mu to ale hned objasní, proč je asi nezachránil. Už na to nic neříká, jenom se nevinně usměje a pokrčí rameny, když řekne, že je pošle za ním. Ale tak on si myslí, že pokud ty děti vědí, že tu písemku tak pokazily, tak se to budou snažit naučit, ne? Protože je jasné, že je jen otázka času, než se objeví nějaká další písemka, která bude hodně podobná téhle, jelikož se jim nepovedla, tak se bude snažit učitelka ověřit, jestli se látku už naučily... Teda to si aspoň myslí Adam. Pár učitelů to takhle praktikovalo, když chodil do školy. Nakonec souhlasí s tím, že vezme tuhle ženu na zmrzlinu, aby aspoň nějak odčinil to, že ji připravil o kafe a o písemky, které ji beztak asi přiváděly ke zlosti. Ona vyhodí písemky do koše a poté už se oba dva vydají ven z kavárny do cukrárny na rohu, kde mají tu bezkonkurenční zmrzlinu. "Adam," prozradí jí s úsměvem také své jméno. Když neřekla příjmení ona, taky si to své nechá pro sebe. Potom, co se představí, se už konečně vydají na tu zmrzlinu. Za chvilku jsou tam, vejdou dovnitř a on se jen pobaveně dívá na Adelle, která teď vypadá jako malé dítě, když vidí všechnu tu zmrzlinu. Přikývne, když se na něj otočí a řekne mu, že chce velkou točenou. "A jakou příchuť?" podívá se na ni tázavě a když mu to Adelle řekne, vydá se k místu, kde zmrzlinu točili a ženě řekne, jakou zmrzlinu chce: "Dvakrát velkou točenou." Samozřejmě dodá také příchuť, kterou Adelle chce. On nebude trhat partu a dá si ji také. Za malou chvilku už jde k Adelle a v každé ruce má jeden kornout se zmrzlinou. "Jdeme ven nebo si sedneme tady?" zeptá se jí. Venku je docela chladno, možná by vypadali jako blázni, kdyby tam chodili se zmrzkou. Ale zase je to podle něj příjemnější. Tak uvidí, co Adelle.

(Vlastně už vůbec neřeší, co se stalo. Prostě to bere tak, že co se stalo, stalo se. A ty písemky by stejně asi skončily v koši tak jako tak. Prostě už to nechala být. Zatím její myšlenky utekly zpět do Francie za její rodinou, za jejími přáteli a za mužem, kterého miluje. Neozval se jí už strašně dlouho. Připisovala to spíše tomu, že prostě nemá čas nebo na to vždy zapomene. Pravdou ale spíše bude to, že jakmile odjela, dal jí navěky sbohem a našel si nějakou jinou. Spousta lidí v jejich okolí jí říkala, že je s ní jen kvůli penězům. Nikdy to však nechtěla slyšet, jelikož ona do něj byla blázen. Pro ni to byla pravá láska, jenže co pro něj? Je pravda, že ji zatáhl o spousty nehezkých věcí. Drogy, tvrdý alkohol, každý večer někde jinde, avšak úplně na sračky a ráno příšerná kocovina. Dobrá muzika, málo spánku, tvrdý sex, výborné jídlo a hlavně jeho společnost. I když to bylo skvělé a chtěla tak žít navždy, často propadala depresím a pláči. A nikdy tu pro ni nebyl on. Vlastně tu pro ni nikdy nikdo nebyl. Byla to jen ona, sama a musela se s tím vypořádat. Hodit to za hlavu, dostat se přes to, usmát a znovu jít dál a zářit jako to vždy dělávala. Znovu jí pak z jejích myšlenek vytrhne, když jí ten muž řekne své jméno. Ona se jen pousměje a potřese si s ním rukou. Pevně mu ruku sevře, ale ne moc. Hlavně nechce působit jako leklá ryba. Ani jeden z nich neřekl své příjemní, zřejmě z různých důvodů. Ani jednomu to však asi moc nevadí, takže se k tomu dále nijak nevyjadřují. Nakonec vejdou dovnitř a Adelle mu po chvilce řekne, co si dá. Vypadají stejně staří, ale Adelle si oproti němu přijde jako bláznivá puberťačka. Nakonec se jí Adam ještě zeptá, jakou chce. Na chvilku se zamyslí.) Míchanou. Višeň – jogurt. (Odpoví mu a pak čeká, až jim Adam koupí zmrzlinu. A díky tomu si připadá ještě více jako puberťačka a není to vůbec příjemné. Musí se ale jen celou dobu usmívat. Nakonec se její úsměv o něco rozšíří, když k ní Adam přijde a jednu zmrzlinu jí podá.) Klidně můžeme ven. Tedy, pokud vám nevadí, že na nás ostatní lidé budou divně koukat. (Ušklíbla se a vydala se ven. Začala už mezitím lízat zmrzlinu, ona ji vlastně skoro hltala. Nakonec si sedne ven na lavičku a plně se věnuje zmrzlině. Prohlíží si přitom stále ale Adama.) A co vlastně děláte za práci vy? Co dělám já už víte… (Pohlédne na něj a stále líže zmrzlinu.)

Jemu by ani snad nedělalo problém prozradit jí i své příjmení, ale nějak neví, k čemu by jim to teď bylo. Vypadá to, že ho nezná jako hudebníka, takže by jí v tom příjmení určitě nepomohlo. A on ji vidí poprvé v životě, takže pochybuje, že by to byla nějaká slavná zpěvačka, herečka, modelka či co. Takže je vlastně jedno, jestli svá příjmení znají nebo ne. Prozatím jim prostě stačí jenom Adam a Adelle. Uvidí se, jestli si na sebe třeba vezmou kontakt, aby se znovu někdy sešli. Taky se třeba může stát, že se nebudou mít o čem bavit. Podá si s ní ruku a také ji stiskne, ale je jemný, rozhodně ji nemačká tak, jako by ruku podával nějakému chlapovi. Potom konečně vejdou do cukrárny a Adelle mu řekne, jako zmrzlinu by si dala. Ta příchuť, kterou řekla, se mu zamlouvá, takže se rozhodne, že si ji dá taky. Odejde k místu, kde se zmrzlina prodává a koupí dvě velké točené míchané zmrzliny. Vypadají opravdu skvěle a jsou obrovské. Někdy se stane, že si koupíte velkou a je stejně velká jako malá někde jinde. Ale tady to asi nehrozila, protože i malá by tady byla docela velká. Dojde k Adelle a podá jí její zmrzlinu, potom se jí zeptá, jestli půjdou ven nebo zůstanou uvnitř. "Ne, to mi nevadí, kolikrát se na mě lidi už divně dívali," usměje se a jde hned za ní. Vyjdou ven a sednou si na nedalekou lavičku. Adam už si několikrát zmrzliny blíznul a byla opravdu dobrá. Podívá se na ni, když se ho zeptá, co dělá za práci. "Zpívám v jedné skupině," řekne jí nakonec, co dělá. Ano, on ví, že je učitelka. Musel by být hloupý, kdyby si nedal dvě a dvě dohromady. "Vy jste teda učitelka... Co učíte? Nestačil jsem si všimnout, co je to tam napsané na těch písemkách."

(Opustila své příjemní a věnovala se tomu, co se dělo právě teď a tady. Začala si Adama pozorněji prohlížet. Měl spousty tetování, asi jako ona. Ona jich tedy měla mnohem méně. Černé vlasy vyčesané nahoru, tmavší oči, zřejmě zelené či modré. Nebyl škaredý, ale její typ také zrovna nebyl. Ona si tedy nehrála na žádnou krásu nebo typy, ale měla určité typy mužů, které ji velmi přitahovaly. A Adam, i když byl potetovaný, vypadal vcelku jako až moc dobrý člověk. Měla by o tom přestat přemýšlet, jelikož s Adamem nejsou zatím ani přátelé. Nepůsobil na ní zatím ale nijak extra přitažlivě. Byl jen milý. Přesně takový, jací mají být přátelé. Kteří jsou teď všichni pryč. Pomyslela si a zastrčila si jednu ruku do kapsy. Poté čekala, až Adam koupí zmrzlinu a nakonec si s ní sedli ven. Bylo vcelku hezky. Sluníčko svítilo a vítr foukal jen jemně a ne moc studený. Tak trochu si pohrával s jejím culíkem a máchal s ním do všech stran. Lehce jí znervózňovalo, jak jí šimraly na zátylku vlasy, ale nic s tím nedělala. Prostě jedla zmrzlinu a po očku Adama pozorovala. Nakonec se ho zeptá, co dělá on, když ví, že ona je učitelka. Trochu se podiví, ale své udivení skryje za milý úsměv.) To je určitě skvělé. Já jsem zpívala v jedné skupině na střední, ale nakonec nám to nějak nevyšlo. Ke zpěvu jsem se vrátila až později, ale neřekla bych, že je to nějak až moc profesionální. Někdy prostě jdu do nějakého baru, tam se s nimi dohodnu a jeden den tam jdu večer zpívat. Je to celkem příjemné. (Pousměje se. Ani netuší, proč se tak rozpovídala. Ze svojí zmrzliny už má většinu pryč.) Já učím hudebku a francouzštinu. (Odpoví mu a dojí zmrzlinu. Pohlédne na hodinky. To to uteklo.) Moc se omlouvám, strašně ráda bych si s vámi ještě povídala, ale už musím jít. Mám na dnešek domluvenou zkoušku s jedněmi hudebníky. Moc ráda jsem tě poznala, Adame. Doufám, že se ještě někdy uvidíme. (Pousměje se, vytáhne z kabelky vizitku a podá mu jí.) Měj se a ahoj. (Řekne a potom se rychlou chůzí vydá pryč, do jejího domu. Po cestě si chytne taxi a dojede na místo, kde se měla setkat s těmi hudebníky.)

(Včera měla zkoušku s těmi hudebníky a nakonec je pozvala ještě na sklenku dobrého alkoholu. Nikdo neodmítl a taky aby ano, když jim to všechno Adelle zaplatila. Další den se sešli v jednom méně známém klubu, avšak s příjemnou majitelkou a pěkným, útulným prostorem a hlavně vynikajícím rumem a začali se připravovat hodinu předem. Konec konců, bylo ohlášeno v kolik je tu dnes živá hudba a tak jim nic nevadilo. Nijak se ani dnes nevymódila, chtěla vypadat prostě přirozeně a jako každý druhý. Vzala si černé triko s dlouhým rukávem, džínové kraťasy, černé tenisky bez tkaniček a vlasy si nechala rozpuštěné.

Vlastně ani nečekala, že přijde tolik lidí, ale většina zde byla kvůli alkoholu, ne kvůli ní. Stále ji to ale těšilo. Nakonec začali přesně na čas. Vcelku jí to utíkalo rychle. Zpívaní jí bavilo, vlastně to byl její život. Bylo to na ní poznat. Doslova si zpěv užívala. Usmívala se na lidi, kteří ji poslouchali, věnovali jí nějakou pozornost. Jistě, někomu se její zpěv líbil, styl, který zpívala, a někomu ne. Někteří to nedávali nijak poznat, ale někteří byli tací, že na ni nepříjemně koukali, nebo si něco nespokojeně mumlali pod vousy. Adelle se ale nenechala nijak vytočit či zaskočit, prostě zpívala dál. Pohledem se dívala snad na každého v baru a prohlížela si ty lidi. Teď právě dozpívala a než zazpívá poslední písničku, prolétne bar a vyčká si na čas, kdy má začít znovu zpívat. Samozřejmě si všechny písničky skládá sama a s hudbou ji dopomáhají různí lidé.)

*Dnešní večer nechce trávit v poloprázdném sídle s Finnem, ani s některými dalšími sourozenci, kterým nemůže moc přijít na jméno po posledních událostech. Na Hayley nemá štěstí, i když by ji opravdu velmi rád viděl, mluvil s ní. Cami má na dnešní večer také nějaký program.
Vydá se na procházku večerním městem. Vnímá ho opět trochu jinak, v jiném světle. Vše se mu jeví jasnější, v živějších barvách. Cítí se nejlépe za posledních několik mnoho týdnů. Uvědomuje si, že ani zdaleka ještě není vyhráno, ale vnímá, že je trochu jinde.
Prochází se ulicemi. Chvílemi kráčí ponořený do svých úvah a myšlenek nad spoustou, pro něj aktuálních věcí. Střídá to s pozorováním okolí, včetně proti němu jdoucím turistům i místním. Levou ruku má strčenou do kapsy svých kalhot. Pravou při chůzi mírně pohupuje před a za sebe. Jde docela pomalu. Nikam nespěchá. Když opouštěl sídlo neměl žádný konkrétní cíl.
Podaří se mu dostat do míst, kde ví, že se nachází jeden z hudebních klubů, kde občas zavítá, protože tam hrávají hudbu, kterou si rád poslechne. Když se na okamžik zadívá před sebe, k jeho uším dolehne z dálky hudba. Stačí mu pár vteřin a jeho večerní program se téměř ihned změní.
Zamíří směrem, kde se klub nachází. Nemusí se moc řídit okolím. Vede ho hudba, která postupně přibývá na hlasitosti. Do klubu vejde zrovna ve chvíli, kdy dozní jedna z písní a nastane ticho. Nijak mu to nevadí. Ví, že je to pouze dočasné a brzy se hudba opět rozezní. U vchodu se rozhlédne, aby si našel dobré místo. Všimne si jednoho volného stolku kousek od vystupujících. Zamíří k němu a posadí se. Má tak dobrý výhled na vystupující. Když si je okamžik prohlíží, pozná v jednom z nich Adelle. Pamatuje si ji ze setkání u Sophie v baru. Docela jej potěší, že ji nejspíše za chvilku uslyší zpívat. Objedná si k pití Martini. Než mu jej donesou přelétne očima blízké okolí a pak se zadívá na Adelle. Na sobě má jeden ze svých obleků. Tentokrát tmavě šedý. K tomu tmavě modrou košili i kravatu. Tvář má hladce oholenou. Když Adelle pozoruje, přemýšlí, jestli si ho všimne, a jestli si ho bude pamatovat. Přeci, jen ona nemá paměť původního.*

(Všímala si lidí, i když to tak nevypadalo. Všimla si každého, kdo se na ní usmíval, každého, kdo se potichu při refrénu přidal, každého, kdo od ní obracel pohled a každého, kdo přišel. Prohlížela si lidi a neviděla žádné známé tváře. Až najednou, kousek od pódia, upírajíc na ní svůj zrak, muž, elegantně oblečený, sám, u jednoho ze stolků. Ihned věděla, kdo to je. Pamatovala si ho. Byl jiný, a hlavně jeho jméno bylo netradiční. Utkvěl jí v paměti. Možná, že na něj koukala moc dlouho, ale neubránila se lehkému pousmání a stále se na něj dívala. Pozorovala ho, avšak stále se plně věnovala svému zpěvu. Možná, že to vypadalo zvláštně, když tam na něj tak civěla a tak po dlouhé době odvrátila svůj zrak a projela rychle zbytek publika. Píseň byla u konce. Odložila mikrofon, usmála se na všechny, lehce, nesměle se spolu se zbytkem dnešní kapely uklonila, poděkovala všem a vydala se za Elijahem. Po cestě se rozloučila s hudebníky a odsouhlasila jim, že to někdy zopakují. Poté se prodrala menším shlukem lidí k baru, kde si objednala dvakrát sklenku Bourbonu a vydala se za Elijahem se sklenkami v rukách. Vypadala jako každá jiná, dokonce by řekla, že její postava není nic moc, přeci byla jen člověk. Ano, jistě, člověk. Ne všichni jsou obyčejní lidé. Již z dálky hleděla na Elijaha a nejistě se usmívala. Došla až k němu, pohlédla mu do očí a promluvila.) Dobrý večer, Elijahu. Mohu si přisednout? (Jakmile jí Elijah odpověděl, usadila se a přehodila si nohu přes nohu. Sedělo se jí tak lépe. Nezabírala svými nohami ani moc prostoru, což jí také vyhovovalo. Sklenky s alkoholem položila na stůl a jednu posunula před Elijaha.) Nečekala jsem vás zde. Asi na sebe máme štěstí. (Pousměje se a napije se ze sklenky. Odloží ji na stůl a přejede po něm prsty. Stále slyší doktory, kteří jí říkají, že by neměla pít, kouřit a tak dále a tak dále. Je to její život, to ona si ničí zdraví, i když jí přijde už tak dost chatrné a zničené i bez její pomoci. Je ráda, že jí ještě tak pěkně narostly vlasy. A tak husté... Je ráda že o těchto věcech zde nikdo neví. Kdyby jí snad Marcel nebo kdokoliv viděl bez vlasů, možná by stačila fotka a začali by utíkat. Radši nad tím přestane přemýšlet a pohlédne na Elijaha. Usměje se na něj, bezmyšlenkově.) Jak se vlastně máte? (Zeptá se ho, aby řeč nestála. Nerada mlčí, i když, jak se říká, výřeční lidé mívají pravdu asi tak často, jako pitomci. Nepočítá se za moc upovídanou, ale nemá ráda trapné ticho, s někým, koho ještě ani moc dobře neznáte.)

*Krátce na to, co zavítá do klubu, usadí se u jednoho z volných stolků poblíž podia a objedná si Martini, se místností opět rozezní hudba a Adelle opět baví posluchače svým zpěvem. Zatímco sedí, popíjí svůj drink a poslouchá ji, má dobrý výhled a tak se v převážné většině dívá na ni nebo na pódium, kde vystupuje s ostatními hudebníky.
Netuší, jak moc dobrý výhled mezi diváky Adelle má. Neujde mu ovšem, když si ho všimne poprvé. Dívá se zrovna na ni a tak se setká s jejím pohledem. Z jejího delšího pohledu i výrazu usoudí, že si nejspíše vzpomíná. Roztáhne své rty do širšího pousmání a místo pozdravu pokývne hlavou. Po té dále poslouchá její píseň. Přelétne očima občas i místnost za sebou, ale většinou až do konce písně sleduje Adelle.
Když dohrají a dozpívají, než zmizí z podia, odmění je krátkým potleskem s uznalým výrazem na tváři. Adelle se mu pak ztratí mezi ostatními. Párkrát se napije a přemýšlí, jaký další program zde bude následovat. Z toho jej vyruší hlas a příchod Adelle. Zvedne v prvním okamžiku, trochu překvapený pohled k její tváři. Trvá to, jen zlomek sekundy. Vzápětí se vytratí a na tváři ho nahradí příjemné pousmání. Postaví nyní již prázdnou skleničku na stůl před sebou.* Také Vám přeji krásný večer, Adelle. *Odpoví jí na pozdrav svým příjemným hlasem. Během toho se postaví a poopraví si sako.* Samozřejmě. Vaše společnost mi bude potěšením. *Pokračuje a při tom se natáhne a odsune její židli, na kterou se vzápětí Adelle posadí.* Nevěděl jsem, že zde dnes zpíváte, ale bylo to velmi pěkné. *Poznamená, zatímco si sedne zpět na své místo. Na rtech se mu usadil mírný úsměv, se kterým Adelle sleduje.* Mám hudbu rád a ve zdejším klubu hrají dobře. *Odpoví pak na její poznámku, že ho zde nečekala. Všimne si, že během jeho slov k němu posunula jednu sklenici s pitím, kterou sem donesla.* Děkuji. *Poděkuje jí za to. Vidí ji teprve po druhé, přesto si ji nenápadně trochu zkoumavě prohlíží, ve snaze odhalit nějaké odlišnosti od minula něco viditelného i pro někoho, kdo ji vidí podruhé. Adelle se ho po té zeptá, jak se mu daří. Touhle dobou je to pro něj dost ošemetná otázka. Má několik verzí a záleží na tom, kdo se jej ptá. U Adelle nemá důvod lhát nebo si vymýšlet. Je to, ale člověk a zatím nezaregistroval, že by mohla vědět o nadpřirozenu. Proto pro ni musí vytvořit přijatelnou verzi.* No v mé rodině už delší dobu panují mezi některými napjaté stavy, Adelle. Veškeré mé rozpoložení se proto odvíjí od aktuální situace. Můžu říct, že některé věci se zlepšily, vyjasnily. Přesto ani zdaleka není nic dořešeno. *Odpoví jí nakonec, jak nejlépe v danou chvíli dovede.* Jak se daří Vám? *Rovněž se zajímá.*

(Řekla by, že tenhle večer se jim velmi povedl. Spousta lidí jim tleskala, vlastně skoro celý bar kromě nějakých výjimek. Byla spokojená. Bavilo jí bavit lidi a měla velmi dobrý pocit z toho, když jí dávali najevo, že se jim to líbí. Jako malá si přála být slavnou a uznávanou zpěvačkou, ale postupem času se její sny změnili. Zjistila, že by jí život slavné zpěvačky nesvědčil. Když se u ní projevila nemoc, její sen, cíl by jasný. Být šťastná a zdravá. Protože jedno nemůže bez toho existovat. Jistě, i nemocní lidé můžou být šťastní, ale to se stává málokdy. Ti lidé většinou pak bývají šťastní, když se vyléčí. Nakonec oba dva zjistí, že si na sebe pamatují. Adelle má paměť spíše na tváře a jména, než na nějaká čísla nebo hesla. Proto má na mobilu jako heslo gesto. Při zpívání se s Elijahem pozorují, ale jí to přijde naprosto normální nebo přirozené. Nakonec se proplete mezi lidmi i se sklenkami bez jakékoliv úhony a dojde až k Elijahovi. Seděl tam sám a vypadalo to, že na nikoho nečeká a tak se rozhodla, že si sedne k němu. Pokud jí to tedy dovolí. Pousměje se, když jí Elijah popřeje také příjemný večer. Všimne si, jak si poupraví sako. To je vždy tak elegantní a galantní? Přemýšlí. Jako kdyby nebyl z téhle doby. Napadne jí. Jen o Marcelovi ví, že je upír, o nikom jiném. Prý tu ve městě žijí i nějací Původní. Elijah vypadá ale až moc mile, než na to, aby byl upír, pomyslí si a přestane nad tím vším přemýšlet. Znovu se musí pousmát, když jí řekne, že její společnost uvítá. Není zvyklá na takovouto pozornost. Nakonec jí Elijah odsune i židli, i když by to zvládla sama, a posadí se s ‚Díky.‘ na ní.) Děkuji. Jsem ráda, že se vám to líbilo. (Odpoví mu a na tváři ji stále hraje mírný úsměv.) Tak to chápu. I já sem někdy zavítám poslechnout si dobrou hudbu. (Připustí a napije se ze sklenky, kterou si přinesla pro sebe. Netuší, jak to teď má, ale kdyby věděla, že to není nic moc, radši by se neptala. Vzít to ale zpátky nemůže a tak si poslechne jeho odpověď. Přikývne. Neví, co by mu na to měla říci. Jistě, s rodiči měli jisté spory, ale nebylo to nikdy nic vážného, protože byla ještě dítě. S bratrem to bylo vždy skvělé a teta jí taky ráda vyšla vstříc. No, její rodiče i bratr jsou mrtví a teta je daleko ve Francii. Jakmile se Elijah zeptá jí, jak se má, na chvilku trochu rozpačitě sklopí hlavu. Jak se ona má? Vlastně ani neví. Zvedne svou hlavu a pohlédne mu do očí.) Já se mám dobře. Žiji tu sama, tedy, s fenkou, takže žádné spory naštěstí řešit nemusím, jen s kolegou v práci, když si zapomenu klíče od kabinetu. Sem tam zajdu do klubu, buďto se jen napít a poslouchat hudbu, nebo zpívat. Takže, já se mám dobře. (Pousměje se a znovu se, dlouze napije ze skelničky. Podívá se na Elijaha.) Doufám, že se vše ve vaší rodině vyjasní, vyřeší a zlepší. (Pousměje se a odloží skleničku před sebe na stůl. Neříkala to jen tak. Myslela to vážně. Elijah jí připadal sympatický a moc milý. Navíc, rozpory v rodině jsou někdy to nejhorší.)

*Přese všechno, co zjistil o své temné minulosti, díky Esther a mnohé z toho mu naprosto najednou začíná vypadat jinak, drží se svých zažitých způsobů, alespoň, co se vystupování týče. Stále je pozorný, galantní, ke svému okolí, obzvláště, jedná-li se o něžné pohlaví. I proto bylo jeho přivítání, uvítání Adelle jaké bylo. Na tohle nemusí myslet, nebo se do něčeho z toho nutit. Za těch tisíc let to v něm zakořenilo tak hluboce, že je to pro něj samozřejmé.
Když se pak společně usadí zpátky u stolu, tak si najde, co nejpohodlnější pozici. Svůj drink již dopil, a tak neodmítne ten, co donesla Adelle. Mezi prvním, co poví je jeho názor na její zpěv a vystoupení. Skutečně vypadá potěšeně. Jeho slova tedy nejsou pouhou frází, ale upřímná.* Tak to se zde možná budeme potkávat. *Pokývá hlavou, když od ní slyší, že sem chodí za hudbou. On to má už také tak nějakou dobu. Mírně se u toho usmívá, jako by ta skutečnost, že ji zde může potkat, pro něj byla důvodem navíc, proč se sem těšit. Nahlas to, ale nakonec nepoví. Vidí se teprve podruhé a on by nerad vzbudil u Adelle nesprávný dojem, kdyby ho nesprávně pochopila.* Ještě jednou děkuji za ten drink. *Poděkuje ji. Vezme při tom sklenici a přitáhne blíže k sobě. Po té ji zvedne ze stolu.* Na příjemný večer v milé společnosti. *Pronese krátký přípitek. Pozvedne sklenici a napije se z ní. Po té ji postaví zpět na stůl. Následně zodpoví Adelle její otázku. Příliš, ale nezabíhá do detailů. Tahle dívka o nadpřirozenu podle něj netuší a kdyby ji měl zasvěcovat do problémů jeho rodiny, nevyhnul by se tomu, aby něco neprozradil. Je rád, že už se pak více nevyptává a on nemusí problémy více rozebírat.
Po té, si poslechne Adelle. Je pozorný, a soustředěný. Slabě se nad jejími slovy usmívá. Úsměv roztáhne až ke konci, když to shrne tak, že se jí daří dobře.* To opravdu rád slyším. *Odvětí potěšeně. Má kolem sebe tolik problémů, že slyšet něco pozitivního ať už od kohokoliv, je to pro něj takové osvěžení.* Přeji si, ať vám to vydrží, co nejdéle, Adelle. *Dodá ještě. Po těch slovech znovu sáhne po sklenici a napije se z ní. Její obsah tím definitivně vyprázdní. Prázdnou ji pak postaví zpět na stůl.* Děkuji. *Pousměje se, když od ní slyší v co doufá. Přesto je v jeho výrazu něco, co naznačuje, že on v něco takového už doufat přestal.* V naší rodině je to opravdu komplikované. *Odvětí. Pak se jen tak letmo podívá na hodinky. Zjistí, že už je mnohem později, než si myslel. S omluvným výrazem tak pohlédne k Adelle.* Mrzí mě to, ale naše setkání bude velmi krátké. Musím už jít. *Odvětí.* Rád jsem vás viděl. Přeji příjemný zbytek večera. Budu se zase někdy těšit na viděnou. *S těmi slovy vytáhne z kapsy peněženku a položí na stůl bankovku mnohem vyšší hodnoty, než by mohl stát jeho drink i ty dva Adelliny dohromady. Peněženku opět schová zpátky do náprsní kapsy svého saka. Po té vstane, poopraví si je. Pokývne Adelle naposledy hlavou a pak klub opustí.*

(Byla odhodlana podniknout jiste kroky k tomu, aby Kol Mikaelson zaplatil za to, co ji udelal. Nenecha to jen tak bez odezvy. Nenecha mu to projit. Dovolil si vuci ni dost a bylo to neopravnene. Premyslela nad tim, jak by mohla potrestat Mikaelsona. Kdyby se ukazala ted pred nim, tak by se s ni asi znovu neparal. Moment prekvapeni by ji dlouho nevydrzel. Musela na to jit vic chytre. Vzpomnela si na toho lovce, ktery uz vic nezastiral, kym je. Samozrejme, ze se ho zprvu pocatku desila, protoze na slovo lovec byla alergicka, ale tenhle mohl opravdu uz davno zavolat posily a jit po ni. Neudelal ale tak a ona se cim dal vic ujistovala o tom, ze ma opravdu zajem o Puvodni. No a proc by nemohla pomoci jednoho z nich chytit? Ted uz duvod mela. Mela duvod jit aspon po jednom z nich. A to taky udela. Damien ji pri posledni navsteve nechal na pultu vizitku. Vsimla si toho ale az pozdeji, protoze byla zastrcena pod nejakym balickem na pulte. Zjistila, ze Damien je ucitel. Nechtela mu volat. Chtela se s nim setkat osobne. Proto zamirila rano do skoly, kde ucil. Pujcila si zase auto Eve. Samozrejme, benzin ji proplaci. Zaparkovala u skoly. Jeste ani nebyl zacatek vyuky, takze byl cas na to si pohovorit. Jen doufala, ze Damien ve skole bude. Vyhledala uvnitr skoly jeho kancelar a zaklepala. Kdyz slysela pobidnuti k tomu, aby vstoupila, cinila tak. Naskytl se ji pohled na Damiena sediciho za stolem, jak se prehraboval v nejakych papirech.) Dobre rano. (Oslovila ho.) Vim, asi je trochu zvlastni me tu videt. Priznavam, ze i mne to dalo trochu prace, nez jsem si vubec pripustila, ze bych za vami jit mohla. Ale na druhou stranu si rikam, ze nikdo jiny mi asi nevyhovi lip. (Zacala svou rec k Damienovi, jako by ji snad mela pripravenou, ale to nemela.) Jdete po Puvodnich, ze? Tedy alespon tak jste to rikal. (Utvrzuje se v tom, co ji rikal uz predtim.) Rekla bych, ze se trochu zmenilo moje stanovisko. Alespon vuci jednomu z nich. A rekneme, ze mam o nem jiste informace, ktere by vam mohly pomoc. A taky mam primo neco, co by pomohlo. (Vydechne a prestane mluvit a jen se na nej diva, jestli ji chce poslouchat dal, nebo ji vyrazi z kancelare)