French Quarter

Poèet pøíspìvkù : 40 Join date : 28. 03. 15

(Potom, co měl poměrně zvláštní rozhovor s Nailah se držel od toho všeho. Netušil, jaká bude její reakce. Mohla to všechno klidně brát jako formu útoku na její osobu. No a on nechtěl skončit jako svačinka pro bandu vlkodlaků. Stále se snažil získat všemožné informace, ale bohužel nedostalo se mu toho tolik. Akorát se mu ztratil z radaru Kol Mikaelson. Podle jeho zdrojů není k nalezení. Dnes se jako téměř každý den vydal do školy. Učí až od druhé hodiny, takže klidně mohl ještě zůstat doma, přispat si, ale on si chtěl něco dodělat, aby to pak nemusel dělat doma. Vzal si tedy vše potřebné, nakrmil svou želvu, ze které se už stávalo velké zvíře a pak se pěšky vydal do školy. Byl tam za pár minut, jelikož bydlí vážně blízko. Cestou potkal pár studentů, kteří se před ním snažili schovat cigarety. Tohle mu vůbec nevadilo. Teda pokud nekouřili přímo v budově školy a nebo před ní. Ale takto, když kouří několik bloků od školy, je mu to jedno. Projde velkými vchodovými dveřmi a vydá se rovnou ke své kanceláři. Začne vařit kafe a mezitím, co čeká, až se udělá, vrhne se do testů. Moc dlouho u toho nezůstane, protože ho vyruší klepání dveří. Vzhlédne ke dveřím a pozve danou osobu za dveřmi dál a pak se zase pohledem vrátí k papírům. Počítal s tím, že to je jenom nějaký studentík, který od něj něco chce, ale když ho osoba oslovila, okamžitě vzhlédl. Nailah. Asi poslední člověk, kterého by tu očekával. Přikývne na její pozdrav a už jenom čeká, kdy mu vysvětlí, co vlastně chce.)Ano, jdu.. (Poví trochu nedůvěřivě, protože vůbec netuší, kam tím vším směřuje. Poslouchá každé její slovo a samozřejmě ho to všechno zaujme. Má informace o někom z Původních a je ochotná mu je říct, proč toho nevyužít. Namísto toho, aby jí hned odpověděl, vstane a dojde ke dveřím. Zavře je a pak se vrátí zpátky na své místo. Ukáže na židli, která je vedle jeho stolu a mezitím shrne všechny papíry na jednu hromádku.) Poslouchám. (Rozhodně poví. V žádném případě jí odsud nechtěl vyhodit. Potřeboval informace. Potřeboval toho vědět trochu víc, než sám ví.) O jakého jde? (Zeptá se jí na rovinu, protože ho zajímá, na koho změnila svůj názor. Doufal, že se jednou něco podobného stane a je moc rád, že přišla právě za ním a nezapomněla na něj. I když asi to není možné potom, co vedli ten divný rozhovor ve zverimexu.)

Poèet pøíspìvkù : 294 Join date : 27. 02. 15

(Posadi se na zidli, na kterou ji Damien pokyne, kdyz jde pak zavrit dvere. Pripada si vazne zvlastne, ze tu takhle sedi s lovcem a on ji nechce zabit nebo jinak ublizit. Tohle ona nezna. Situace tomu ale chtela, ze tady ted prave sedi s jednim z nich a chysta se spradat plany proti upirovi. Nikdy nic proti upirum nemela, kdyz nesli primo proti ni, ale tenhle Kol Mikaelson si s ni zacal. A zacal spatne. A ona to nemini tolerovat. To, ze prisla z australske buse neznamena, ze neumi hrat vysokou hru. Kdyby se ale s Kolem stretla sama, efekt by to nemelo takovy, protoze Kol by vedel, ze s nim rozhodne nejde mluvit a nejde za nim v dobrem. Rekla Damiemovi, co tak na uvod chtela. Bylo to absurdni, ale byla tady a uz nehodlala couvnout. Prejela ho pohledem, kdyz se zajimal o to, o jakem Puvodnim to ma informace.) Jedna se o Kola Mikaelsona. Nevim, jestli jste se uz dozvedel o tom, ze neni ve svem upirim tele. Ma telo carodeje. Moc se v tom nevyznam, nereknu vam vic nez to, jak ted vypada a ze kdyz je carodejem, je smrtelny. (Na slovo smrtelny da duraz a vyznamne se na nej dlouze podiva.) Mam s nim nevyrizene ucty a jsem si jista, ze kdybychom se dostali znovu do krizku, tak by se me rozhodne nebal zabit. Rekneme, ze se mu chci pomstit a ukazat tak, ze opravdu nestojim o to, aby si se mnou nekdo hral. A vy mi muzete pomoci. (Na chvili se odmlcela a pak ze sve kabelky vytahla malou lahvicku s krvi a postavila ji na stul.) Ta krev je moje. Je ale prokleta za uplnku. Nebudu tu popisovat postup a ritual. Dulezite je, ze tahle krev funguje jako jed. Travi lidsky system pomalu ale ucinne. A clovek zemre na selhani systemu. Staci jen, aby se aspon male mnozstvi dostalo do krve obeti. Je to mozna trochu zdlouhavy proces, ale jsem si jista, ze se nechcete vyzradit hned prvni vrazdou. Tohle by vam k tomu melo pomoci. (Ukaze na lahvicku a pak popise Damienovi, jak ted Kol vypada a kde bydli, to on snad vi.) Samozrejme je to na vas, ale je to pro vas velka prilezitost, kdyz tak touzite po zniceni Puvodnich. Ostatni jsou mi jedno, ale tenhle ne. (Zatvarila se ponekud nastvane. Kolovi neprojde, co provedl.)

Poèet pøíspìvkù : 40 Join date : 28. 03. 15

(Vrátil se ode dveří a usadil se zpátky za svůj stůl. Viděl, že je Nailah trochu nervózní a nebo aspoň si myslel, že to je nervozita. On byl poměrně klidný, nijak se nebál, že se ho třeba pokusí zabít na tomto místě. Pokud by mu nějak chtěla ublížit, tak by si vybrala jiné, více vhodné místo. Škola opravdu není místo, kde by jste někoho zabili. On v žádném případě neměl chuť Nailah nějak ublížit. Vůči vlkodlakům nemá nic, ale pokud by se na něj pokusila zaútočit, rozhodně by se bránil. Zeptá se jí, o jakého toho Původního vlastně jde. Netrvalo to dlouho a on se dozvěděl, co se vlastně stalo s Kolem Mikaelsonem.) Myslel jsem si, že zmizel z New Orleans.. (Poví směrem k ní.) Ale tohle je pro mě moc příjemná zpráva. (Dodá ještě k tomu, že je z něj vlastně čaroděj a, že je smrtelný. Samozřejmě postřehl ten její důraz na to slovo smrtelný a proto už dál mlčel, čekal, co k tomu ještě dodá. Docela by rád věděl, proč se tak najednou rozhodla, že se jednoho Původního zbaví. Dozvěděl se, že se prostě nějak nepohodli a domyslel si, že se nikdo nebál útočit. Bedlivě jí naslouchal, aby mu náhodou něco neuteklo, ale zatím se nijak nevyjadřoval. Rozhodně tuhle nabídku zvažuje, ale ještě neví, co všechno od toho má očekávat. Pozoruje jí, jak vytahuje jakousi lahvičku a trochu udiveně vzhlédne k jejímu obličeji. Hned na to se dozví, že to je její krev. Moc nechápe, co s ní má dělat a proto nechápavě povytáhne obočí. Nailah pokračuje ve vysvětlování a on se po krátké chvíli dozví, že je to pro člověka jed.) Takže vy chcete, abych ho otrávil? (Převede si to všechno do jedné otázky a očekává její odpověď. Poslouchá jí, když mu vysvětluje, jak přesně ten muž vypadá a, kde vlastně bydlí, což věděl. Ale popis jeho vzhledu se rozhodně hodil. Moc dlouho nad tím vším nepřemýšlí a pak uchopí lahvičku do ruky. Začne si jí prohlížet, než se podívá na Nailah.) Udělám to. (Rozhodným hlasem řekne.) Je na mě kdy a kde? A nebo se chcete nějak přidat? (Stále se dívá do jejích očí, než uhne, aby si znovu prohlédl tu lahvičku s krví. Odloží jí zpátky na stolek.)

Poèet pøíspìvkù : 294 Join date : 27. 02. 15

(Vsechno Damienovi vysvetlila. To, kam se vlastne podel Kol, co s nim ted je a ze je smrtelny. A taky druhou cast sveho vypraveni o sve otravene krvi v lahvicce. Byla to rozhodne lakava nabidka pro nekoho, kdo se chce Puvodnich zbavit. Ale na druhou stranu nemusel byt pripraveny na to, aby je zabil.Mohl si to jen myslet. Doufat, ze kdyz prijde na neco, co ho k nim priblizi, odhodla ho to k tomu, aby neco podnikl. Ted to tu mel. Primo pred nosem. Ta lahvicka byla odpoved na vsechno. Damien mel nabidku, ktera se neodmita. Nabidku, ktera se mohla uskutecnit treba jen jednou za zivot. ) Ano, Kol Mikaelson je stale ve meste a nema nesmrtelne telo. Ale i tak je dost silny, takze by nebylo vhodne na nej zautocit jaksi primo. Neprezil byste to, to vam rikam rovnou. (Opre se pohodlne do zidle a zalozi si ruce na prsou.) Ta lahvicka je reseni a ano, chci vlastne, abyste ho otravil.zete to udelat i nepozorovane, kdyz na to prijde. On o tom nemusi vedet. Staci male skrabnuti. Ostatne, jak to udelate, to necham na vas. (Na chvili se odmlcela, aby ziskala jeho odpoved. A kdyz se ji docka, je vlastne dost spokojena. Takze to udela. V nic vic nedoufala. Ma nekoho, kdo se zbavi Kola Mikaelsona.) To rada slysim, opravdu. A necham vse na vas. Misto, cas. Nebudu se do toho michat. Kdyby me videl, nemuselo by to vyjit. Nase vztahy jsou opravdu nenavratne pochroumane. (Pocastuje jeji a Koluv vztah jeste hodne mirnymi slovy. Kola ndnavidi za to, co ji udelal. A rozhodne to nenecha tak. Proto prisla za Damienem a tady u nej byla uspesna. Vstala ze zidlicky.) Dekuji, ze jste me vyslechnul. Nebudu vas nadale rusit. Jiste se musite venovat praci. Ocenila bych, kdyby o tomto setkani nikdo nevedel. Dekuji. (Kyvla hlavou, pak se odebrala k odchodu. Jeste se otocila u dveri.) Nashledanou. (Pak uz vzala za kliku a odesla z kancelare. Zamirila skolou pryc k vychodu az na parkoviste k autu. Nasedla a odjela pryc. S dneskem byla opravdu spokojena.)

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

*Za posledních pár měsíců bylo její prioritou starost a ochrana svojí dcery. Od doby, co se dozvěděla, že Esther z nějakých pro ni nepochopitelných důvodů musí zabít Nikol, si postupně začala vypěstovávat pěknou paranoiu. Kolem svých pokojů v sídle rozmístila všechna ochranná kouzla, která znala. Nejraději by je rozmístila po celém sídle, ale to bylo kvůli jeho rozlehlosti nepraktické. Navíc by to pak zkomplikovalo život všem dalším obyvatelům v sídle a jejich případným návštěvám, proto se spokojila zatím jen s takovou ochranou. Chvíli zvažovala i přesun do svého starého domu, ale to pak zamítla. Finn a Esther určitě věděli, kde leží. Proto se jí v hlavě objevila myšlenka, že by si pořídila další dům takový, o kterém by nikdo nevěděl a který by sloužil jako takové útočiště na horší časy. Takže si jeden malý za městem koupila, pro jistotu i pod falešným jménem a doufala, že se tam nebude muset nikdy přesunout. Přes tahle všechna opatření se jí to všechno zdálo nedostatečné. Trochu i záviděla Hayley a Klausovi, kteří sice poslali Hope pryč, ale nemuseli se o ní strachovat. Jenže to samé zopakovat nemohla, Esther by na to podruhé neskočila. Takže žila s Nikol v sídle a svojí paranoiou a cítila se nesvá, už když jen měla být v jiném pokoji než Nikol. Ze sídla moc nevycházela, jen v nutných případech jako byla koupě domu nebo někdy musela zajít s Nikol na prohlídku k dětskému lékaři. Ani se svojí rodinou a s ostatními v poslední době moc nekomunikovala. Zezačátku se pouze starala o Finna, ale než se jí nějak podařilo zapracovat na odklonění vlivu Esther na něj, tak se Finnovi podařilo utéct. Nechápala, jak se mu to povedlo. Netušila, že v tom měl prsty Elijah, se kterým se už tak moc nebavila poslední dobou a kdyby věděla i o tomhle, tak by na něj byla naštvaná. Zatím byla jen zklamaná z toho, jak to s Finnem vzdal. A zrovna on. Nechápala, jak může pořád věřit Klause, stát při něm a s Finnem to vzdá. Podobně zklamaná byla i z chování ostatních k Finnovi a z toho, jak s ním jednali. Její počáteční vztek už opadl, zbylo jen zklamání. I když Genevieve je speciální případ, ta by ji nejspíš dokázala namíchnout i teď. Ale ze Sophie a Hayley byla zklamaná. Kromě všech těchto starostí ji moc radosti nezbývalo, ale jednu přeci jen měla. Dělalo ji radost vidět, jak Nikol postupně roste. Už jenom neležela v postýlce, nespala, nejedla a nevytvářela nadílky v plence. Teď už projevovalo mnohem víc zájmu o okolní svět, víc si hrála a především také už lezla. Znamenalo to především rozházené hračky na zemi, které ani moc nemělo smysl uklízet, pokud Nikol nespala, protože jinak by tam byly ty hračky do pěti minut rozházené znovu. Noci už byly o něco klidnější, Nikol se většinou vzbudila jen jednou za noc na noční krmení. Bylo by to klidné a šťastné období, kdyby tu ale pořád nebyla za hrozba od Esther. S přirůstající dobou ji trápilo, že se nic neděje, za což byla i částečně ráda, ale zároveň ji to znervozňovalo. Bylo to jako klid před bouřkou.

I přes všechny svoje obavy ale dnes odpoledne opustila s Nikol v kočárku sídlo. Bylo na čase zajít na jednu preventivní prohlídku s Nikol. U doktora si chvíli poseděly v čekárně, než je vpustila sestra dovnitř. V ordinaci pak lékař prohlédl Nikol a zjistil, že je zcela zdravé dítě. U Nikol by už teď jen těžko někdo odhadl, že se narodila předčasně a že bylo při porodu tolik problémů. Cestou od lékaře pak se ještě stavila v obchodě nakoupit a nyní už se vracela zpět do sídla přes park. Cestou se neustále rozhlížela okolo a vnímala všechny energie okolních bytostí. Občas poznala energii nějaké nadpřirozené bytosti, ale to byli většinou takoví, kteří ji zcela ignorovali, takže náhodní nadpřirození kolemjdoucí. To bylo v téhle čtvrti obvyklé.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Finn se procházel městem a sledoval okolní život. Na tváři měl lehký úsměv a jeho oči prozrazovaly zájem o vše, co se kolem něj šustne. Poslední dny byl jako na jehlách. Nedokázal o ničem přemýšlet a jeho mysl byla zahalená do mléčného závoje, přes který nešlo nic dobře rozeznávat. Nevnímal to, netušil, že ho něco užírá. Nemohl spát a neustále se mu zdály sny o temném koutě, kde byl připoutaný a bezmocný. Často se probouzel se slzami v očích, potem na čele a s rozdrásanými zápěstími. Matce o tom nikdy nic neřekl, měla vlastních starostí dost. Narůstala v něm touha pomstít se čemukoliv, co jen připomínalo jeho potupu. Toužil po jejich krvi a toužil ji vypít. Až do dna z kalichu vendety. O tom, co se stalo mezi tím, kdy ho tři ženy zavřeli a následně se o něj jeho sestra starala, nepřemýšlel. Byl tak rád, že může dýchat a užíval si svobody plnými doušky. Potom ale přišli úzkosti a touha po uznání, krvi a normálního života.

Od matky se téměř nehnul ani na krok. Byl jí přímo posedlý a slepě plnil její úkoly. Kdykoliv slyšel od jediného vlkodlaka nevhodnou poznámku, vlk poznal, že s ním už si zahrávat nikdo nebude. Na druhou stranu jí začal vyčítat. Začal jí vyprávět o tom, co mohl před tisíci lety dělat a jak mohla mít vnoučata, která by milovala. Měl by ženu, jí a rodinu, kterou vždy zároveň miloval i nenáviděl. V nejzazších myšlenkách si představoval, že by matku zabil a přinesl ji jako trofej. On musel být nejlepší a postupem dnů se to projevovalo víc, než za celý jeho život.

Dnes se s matkou ošklivě pohádal a uvolněnou silou rozbil skleněné tabule jednoho ze skleníků.* Nejsem tvůj pes, matko! Já nejsem!* Křičel. Matka se zamračila. Když chtěl zakřičet ještě něco, udeřila ho. Dostal pohlavek, jako ještě nikdy. Byl rozezlený a zároveň toužil po tom, aby o hýčkala ve svém klíně a slibovala, že vše bude dobré. Radši odešel do města. Jako kdyby někdo luskl prsty, byl opět normální. Nestrachoval se, že ho někdo pozná nebo že ho někdo naláká do pasti. Byl mocnější, než kdykoliv dřív. Uměl toho více a více a jeho moc rostla s jeho rozporuplnou myslí. Procházel se parkem, obleče ve tmavém saku s tvou košilí i kravatou. Ruce spojené za zády šel procházkovým krokem a uviděl ji. Alisea. Jeho sestra. Ano, ano, jeho sestra. Byla to ona. A vezla kočárek. Zabočila na ulici v parku doleva a ocitla se zády k němu. On sám byl zakryt stromem a dělilo je pěkných pár metrů. Jeho úsměv se roztáhl a Finn si jednou rukou mírně promnul světlé vousy, které si pečlivě upravoval. Alisea s jeho neteří jela pomalu a zřejmě si užívala každý okamžik na svobodě. Vykročil a jeho sestra zastavila na kraji chodníčku, aby se přes kočárek naklonila k malé. Krok, krok, krok... V tuto chvíli jeho sestra musela cítit, že se něco děje. A v tu chvíli promluvil, jeho oči plály šílenstvím.* Je tak nádherná... *Jeho měkký vrnivý hlas se rozlehl po šumivém parčíku. Ruce měl stále spojené za zády a bradu mírně sklonil. Slova vyřkl ještě sestře za zády, miloval moment překvapení.*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

*Po dlouhé době byla zase na čerstvém vzduchu, bylo pěkné počasí, ale toho si moc neužívala. Na to se až příliš bála o Nikol. Cestou parkem si víc než té krásné přírody a zpěvu ptáků všímala okolních lidí a energií okolních bytostí. Převážná většina z nich byli lidé, občas šel ulicí nějaký čaroděj nebo vlkodlak, kterého nenápadně pozorovala, dokud jí nezmizel z dohledu a poté si oddechla. Ale nyní to bylo jiné. Cítila energii nějakého čaroděje, která ji byla povědomá. Nejspíš se s ním nebo s ní už setkala. Už to vzbudilo její pozornost a když poznala, že se přibližuje k ní, tak zpozorněla ještě víc. Ale neotočila se, aby zjistila, kdo to je. Namísto toho se naklonila ke kočárku a vzala Nikol do náruče. Pokud to je někdo nebezpečný, tak bude lepší, když ji bude mít u sebe, a pokud jen projde kolem, tak si jí alespoň pochová. A pak ten muž promluvil a ona zaslechla ten hlas. Finn. Nevěděla, jestli má být ráda, že se s ním potkává nebo ne. Ráda se s ním po tom jeho útoku setká a v klidu si promluví, jenže problémem byla Nikol. V sídle ji vždycky nechávala v pokoji, když byla u Finna, a ani teď ho nechtěla mít v její blízkosti. Finn byl pořád s Esther, ohledně Nikol mu nemohla věřit. Dokonce i teď tu mohl být na její rozkaz. Co když je tohle nějaká past? Co kdy ji má jen odlákat? Co když je Esther nebo ti jejich vlkodlaci poblíž? Ale ne, nikoho dalšího necítila. Pomalu se otočila a pohlédla na Finna.* Finne... co tady děláš? *Opatrně se zeptala a doufala, že mu jde jenom o nějaký normální rozhovor. *

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Věnoval dlouhý pohled jeho neteři. Byla opravdu roztomilá a baculatá. V jeho širokém úsměvu však byl cítit skrytý chlad a něco, co tam nikdy nepatřilo. Viděl na Alisee, že je nervózní z jeho přítomnosti. Samozřejmě, kdo by nebyl. Zhluboka se nadechl a jeho pohled neroztával. Mysl měl opět zahalenou a pomněnkově modré oči zkoumaly jeho sestru. * To ani nemohu poděkovat a přátelsky si popovídat se svou sestrou? *Hlas měl tichý. Hlavu mírně naklonil na stranu a po dlouhých bezesných nocích si konečně snažil vybavit jeden okamžik. Byl při vědomí jen napůl a vlastně moc nevnímal to, co se děje. Myslel si, že konečně zemře, ale takhle smrt nevypadala ani neprobíhala. Myslel, že pro něj přišla matka, aby ho osvobodila od muk. Zmýlil se a poprvé, když otevřel oči, viděl před sebou právě Aliseu. Na rukou měl okovy a byl tak slabý, že by neunesl ani větývku ze stromu. V té chvíli jí byl opravdu vděčný a kdyby mohl mluvit, řekl by jí to. Řekl by jí o tom vše. O dítěti, o jejich zdánlivě mrtvé tetě, která toužila po krvi prvorozených. Teď před Aliseou stál a neměl v úmyslu říct sestře ani kapku z toho, co by zřejmě chtěla vědět. Matka chtěla a potřebovala, aby její vnučka zemřela. Nemohla dovolit, aby se Dahlia probudila, pokud už tak nebylo učiněno.* Jsi jí tak podobná... *Naklonil mírně hlavu na strnu a své ruce spojil vpředu.*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

*Celou dobu pozorovala Finna a zkoumala každý jeho pohyb, výraz, každý pohyb mimických svalů, cokoliv by jí mohlo naznačit nějakou hrozící hrozbu. V podstatě byla připravená každou vteřinou bránit svoji dceru, kterou si držela u těla. Ta nějak nezareagovala atmosféru prostředí nebo čeho se její maminka strachovala. Mnohem zajímavější totiž byly maminčiny vlasy, které stihly od prosincové ostříhání povyrůst a dosahovaly do délky ramen, takže na ně Nikol snadno dosáhla. Momentálně pro ni bylo nejzajímavější je chytat a snažit se je dostat do pusy. Ale maminka měla zatím jiné starosti.* To můžeš, ale ne když tu mám Nikol. Už vím, že Esther ji z bůhvíjakýho důvodu chce, nebo podle jejích slov musí zabít. A vzhledem k tomu, že ty jsi pokaždý na její straně, se nediv, že jsem teď trochu nesvá. *Její hlas nebyl moc přátelský, hlavně protože mluvila o Esther. Její hlas tak hodně napovídal o jejím přístupu k ní. Možná by s Esther dokázala vycházet a vnímat ji jako matku a ne jako hrozbu pro svoje dítě, ale to by museli žít v jiném světě. Od doby, co Esther naznačila, že chce Nikol zabít, už byla Esther jenom hrozba, které je potřeba se zbavit. Jenom by si přála, aby se to nemusela stát i s Finnem. Jakmile pak Finn naznačil, že je Esther podobná, tak se zamračila. Nechtěla jí být podobná.* Možná vzhledem, ale rozhodně ne povahou. *Ačkoliv si to nepřipouštěla a také protože hodně věcí nevěděla, tak ve skutečnosti by mezi nimi i nějaké podoba povahami byla. Především v tom, co by byly schopně udělat pro svoje děti. Ona by udělala pro Nikol cokoliv. Ale zase mezi nimi i byly odlišnosti, protože zase by nikdy nedokázala ublížit svému dítěti nebo vnoučeti.*

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Cítil, jak ho sestra spaluje pohledem. Jak se snaží odhalit něco, co by jí dalo možnost utéct, popřípadě mu ublížit. Z jejího přístupu k němu samému si nedělal žádnou starost. Modré oči přemístil k jeho neteři. Byla tak nevinná a zatím ji naprosto netížila situace, ve které se nacházela. A nikdy to malou Nikol tížit nebude. Pro dobro všech se obětuje a uvolní místo svým budoucím sourozencům, kterým nebude poté hrozit žádné nebezpečí. Mírně naklonil hlavu a svraštil obočí.* Snad se mne nebojíš, Aliseo? *Zeptal se a zasmál se upřímně pobaveným smíchem.* Neboj se, sestřičko, kolem nás jsou lidé a já si opravdu nehodlám zašpinit oblek teď a tady. *Jeho hlas zněl nebezpečně a vůbec se mu nepodobal. Tohle by Finn nikdy nahlas neřekl. Připomínal možná lehce psychopatického sympaťáka, který člověku nejdříve podá ruku, a následně ho bodne do srdce. Alisea nemohla odtušit, na čem je. Dával znát jen to, co chtěl, aby z jeho mimiky i slov poznala. Očima přejel zpět k sestře.* Nemluv o naší matce takovýmhle stylem, prosím. Jednou by se ti to mohlo vymstít, drahá. *Znovu se zasmál a mírně pokýval.* I chováním. Podívej se na to, jak držíš na hrudi své dítě a nedovolíš, aby mu nikdy ublížil. To samé dělá i ona. *Vzdychl. Znělo to falešně a sobecky. Na Finnovi bylo vidět, že se výrazy jeho sestry neuvěřitelně baví.* Jaká neuvěřitelná náhoda, že? Potkali jsme tu, každý zřejmě za jiným účelem. *Pousmál se a zvedl ruku k Nikol. neměl nic v úmyslu, pouze jí chtěl věnovat svůj prst na hraní. Zatím...*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

*Docela by i uvítala tuhle možnost si s Finnem promluvit, ale za jiné situace, kdy by u toho nebyla Nikol. Ráda by si s Finnem promluvila a navázala tam, kde skončili před jeho útěkem ze sídla. Svojí naděje a snahy dostat ho z vlivu Esther se jen tak nevzdá. Ale na to teď nebyla moc vhodná příležitost. Už brzy poté, co promluvil, se jí na něm začalo zdát něco divného. To, jak se vysmíval jejímu strachu o dceru, ale nebyla zdaleka tak hrozné jako to, co řekl poté. V podstatě řekl, že nezabije její dceru teď a tady, protože si nechce ušpinit košili, ale kdykoliv jindy ano. Zamračila se a přivinula si Nikol ještě blíž k těle. Ignorovala fakt, že Nikol si teď už s jejími vlasy jenom nehrála, ale trochu ji i za ně tahala. Jenže toho si nevšímala, soustředila se na Finna.* Co se ti stalo, Finne? *Jako kdyby jí na tohle mohl odpovědět. Připadal jí teď jako někdo úplně jiný než byl ten člověk, kterého znala před znovuoživením Esther.* Nemusíš ji poslouchat. Máš svůj vlastní rozum. *Sama nevěřila tomu, že by ji Finn mohl poslechnout a vykašlat se na Esther. Možná by měla šanci, kdyby se mu nepovedlo utéct. Ale teď, po tom co mu prováděly ty tři a co se vrátil zpátky ke svojí mamince, netušila, jak by mohl změnit svůj názor na ní.* Chováním? *Zopakovala po něm, když naznačil další podobnost mezi nimi.* Možná by byla i bránila stejně jako já svoje dítě, jenže zároveň by potají spřádala plány, jak zabít svoje vnoučata. Já bych nikdy žádné svoje vnouče nebo dítě nezabila. A budu o ní mluvit, jak chci, já se ji nebojím. Stejně jakékoliv slovo použiju, tak pořád bude moc mírné na to, aby vyjádřilo, co je ve skutečnosti zač. Smiř se Finne s tím, že naše matka je vražedkyně malých dětí. *Nebo spíš se o to snaží, což ale nemohla říct nahlas. Pro celý svět už se jí vraždu jednoho dítěte podařilo zinscenovat. Když pak Finn natáhl ruku k Nikol, tak ustoupila o pár kroků dozadu, dřív než se jí stihl třeba jen dotknout.* Nepřibližuj se k ní.

Poèet pøíspìvkù : 218 Join date : 08. 09. 14

*Mírně pozvedl bradu a s přimhouřenýma očima sledoval svou sestru. Se spokojenou tváři uviděl, jak si Alisea přivinula malou ještě blíže k tělu. Bylo to opravdu dojemné. Vážně si myslela, že těsnějším stiskem by ho zastavila? Mohl udělat cokoliv. Zvednou silou kámen a udeřit sestru do hlavy takovou rychlostí, že by vůbec nebyla schopna zareagovat. Mohl nechat vzplanout Nikoliny jemné vlásky na hlavě, mohl cokoliv a Alisea si to zřejmě moc dobře uvědomovala. Mírně se pousmál nad její řečnickou otázkou a mírně pokrčil rameny.* Události mne donutily chovat se tak, jako se ke mně chovala má rodina. *Odpověděl prostě a mírně se zamračil, když Alisea reagovala na jeho mírnou vyhrůžku. Finn se mírně nadechl a všechen jeho úsměv byl ten a tam. Jeho pohled vystřídal dokonale znechucený a jeho oči plály směsicí rozhořčení a touze po pomstě. Někde ve své mysli toužil sestře ublížit, hodně. Ukázat jí, čím si musel projít on. A navíc by si jako bonus by mohl matce přinést toho malého tvorečka, na kterém záležel průběh příštích dní.* Aliseo... Naše matka se stále snaží napravit to, co spáchala. Snaží se spravit chybné kroky a snaží se, aby na nás všechno nepřišlo větší zlo, než si kdy dokážeš představit. Esther ztratila víc... mnohem víc. *Mračil se stále a v jeho hlase bylo znát, že ho tyto povídačky přestávají bavit.* Sama ztratila své milované děti a některé se už nikdy nevrátí. *Na mysli měl Henrika a dítě, které Esther dala své sestře Dahlii jako cenu toho, že mohla být plodná.* Naše matka není vražedkyně, pouze uklízí cestu svých dětí před šťastným životem.

*Dokončil a zhluboka se nadechl. Čekal, že Alisea nebude chtít, aby se její dcery vůbec dotkl. Na tváři měl opět mírný úsměv a ruce znovu spojil za zády.* Sestřičko, sestřičko... *Vzdychl a jemně otřel za svými zády. Stačilo to zopakovat pouze dvakrát. Tělo kočárku se zkroutilo do jedné malé uzoučké škvíry. Kdyby v ní bylo dítě, rozmačkalo by ho to na kousku. Ještě, než stačila jeho sestra zareagovat, ocelová rukojeť, jíž Alisea kočárek řídila, se rozpojila a opět spojila kolem jejího pasu. Nemohla ni dělat, dceru stále držela v náručí a Finn kouzlil rychle. Kolemjdoucí jakoby si záhadným způsobem nevšímali, co se děje...* Sestřičko, sestřičko... *Zamumlal Finn a s každým slovem se obruč začala mírně stahovat. Vypadal šíleně a spokojeně.* Nemusím se ničeho dotýkat, abych jí ublížil. Mohu stát deset metrů od tebe i od ní... Víš, matka se snažila být silná, ale uronila pro vás spoustu slz. Její miláčkové byly pryč... a zbylo jí jen šest osob, pro které chtěla žít i zemřít *Mluvil potichu, takže si nebyl jistý, jestli ho sestra vůbec slyší. Sklopil hlavu a prsty třít nepřestal. Když vyslovil slovo "uronilo", Alisee se začaly z nevěřících očí linout krvavé slzy. Finn postoupil blíže k uvězněné sestře a naklonil hlavu na stranu.* Nic neříkej, drahá... stane se to, co se musí stát. *Mírně se pousmál a zvedl ruku k pozdravu a otočil se k celé scenérii zády. Sotva zašel za jeden strom, rukojeť kočárku se znovu rozpojila a uvolnila Aliseu ze sevření. Finna už stihnout nemohla, pojistil se. Tělo kočárku však zůstalo ošklivě zkroucené. Nikol na sobě neměla ani škrábnutí.*

Poèet pøíspìvkù : 458 Join date : 20. 08. 14 Age : 38

*Vrtalo jí hlavou, proč se Finn teď chová takhle. Bylo to tím, že byl pod vlivem Esther? Ne, měla pocit, že v tom hraje i roli to věznění od těch tří. Jak dlouho je potřeba držet někoho někde spoutaného řetězy bez jídla a bez vody než mu z toho začne hrabat?* Takže to jak jsem se o tebe starala mi hodláš oplatit tím, že se budeš snažit zabít moji dceru? *Zeptala po jeho poznámce, co ho donutilo takhle jednat. V jejích očích to byla jen výmluva. Mohl to zkoušet oplatit těm třem, které ho věznili, Elijahovi, kterému to nevadilo nebo Klausovi, který byl prostě Klaus. Ale přes to všechno asi nejhůř se chystal ublížit právě jí, která mu nic moc neudělal. Provinila se pouze tím, že s tím únosem a vězněním souhlasila, tedy pokud by bylo za lidských podmínek. Chtěla Finna jenom držet od Esther tak dlouho, dokud by neměl svůj vlastní rozum. Ale to co jí říkal o Esther nebyl vlastní rozum. Dle jejího názoru byl zaslepený, že ji dokázal takhle obhajovat. Bylo na ní vidět, že ona nevěří ničemu z toho, co o ní říkal.* Šťastný život mám jenom s Nikol a ona mi ji chce vzít a s ní i tenhle šťastný život. *Finn se pak snažil dotknout Nikol, ale ona tomu zabránila. Jeho následné oslovení se jí vůbec nelíbilo. Jakoby už předem tušila, že něco chystá. Proto kouzlem zaštítila Nikol, aby na ní Finn nemohl použít žádné kouzlo. Udělala to rychle, ale na nějaká další kouzla už jí nezbyl čas, protože se začal hroutit kočárek a jeho opěradlo ji chytla. Nemohla utéct, ale hlavně se to nijak netýkalo Nikol, ta byla v pořádku v její náruči. Snažila se pak prolomit Finnovo kouzlo, kterým ji ten kočárek držel. Proto ani nikterak moc nereagovala na jeho řeči, pouze ho jedním uchem poslouchala. Naštěstí na rozdíl od Finna neměla žádný zvyk v čarování, kdy by k tomu potřebovala ruce. Těmi teď držela Nikol. Ale zaznamenala, že jí něco začalo téct z očí a normální pláč to nebyl, to poznala hned. Po pár vteřinách i viděla, jak jí jedna červená kapka kápla na ruku. Pár kapek káplo i na její tričko a jak držela Nikol, tak některé káply i na její oblečení. V tu chvíli pozvedla hlavu a pohlédla na Finna, který popošel o něco blíž, aby jí řekl těch několik posledních slov. Řekl jí, ať nic neříká, ale ona ho neposlechla. Když se od ní pokusil odejít, tak ho kouzlem zadržela. To už vzdala svojí snahu zprostit se toho kočárku. Z obrany přešla do protiútoku. Držela kouzlem Finna, aby se nemohl ani pohnout, nemohl ani pohnout těmi prsty. Neviditelná ruka začala svírat jeho hrdla podobným stylem jako Kolovi tady v parku před pár měsíci, když tehdy nevěděla, že to je opravdu Kol.* Ne, já ti stejně něco řeknu. Řeknu ti to samé, co jsem řekla Esther. Jestli se ty nebo někdo jiný pokusí přiblížit se k Nikol s úmyslem jí ublížit, tak vás zničím. Doteď jsem tě bránila před zbytkem rodiny a jako jediná v tebe pořád ještě věřím a ani to s tebou neplánuju vzdát. Ale pokud ublížíš Nikol, tak tě zabiju já sama. *Při svých posledních slovech neviditelná ruka, která svírala jeho hrdlo, svůj stisk zesílila. Několik vteřin ho tak držela bez doušků vzduchu, než kouzlo zrušila a nechala ho odejít. Jakmile krátce na to zrušil i Finn svoje kouzlo, tak se ohlédla po zbytkách kočárku. Budou si muset pořídit nový a doma pak objednat nákup, který byl vespod kočárku a nyní byl také zničený. Dole pod kočárkem viděla malou loužičku mléka, které se tam po zničení lahve vylilo. Z kočárku si vzala jenom peněženku a doklady, které tam měla, a poté vyrazila domů. O ty trosky kočárku ať se postará, kdo chce. Ona chtěla být s Nikol v bezpečí sídla a ochranných kouzel a tak šla rychle, skoro až utíkala. Pro kolemjdoucí to musel být zajímavý pohled, když měla přitom obličej od krve.*

Předmět: Re: French Quarter Sun Oct 11, 2015 8:02 am

(To objetí od poměrně neznámého člověka ho potěšilo. Nikdy si nepřipadal jako člověk, který by potřeboval objetí, ale teď si uvědomil, že i to mu chybí. Davina se nikdy nebála ho obejmout a dokázat mu, že mu na něm záleží. On jí samozřejmě taky občas objal, ale to převážně kvůli tomu, aby jí mohl zničit účes nebo tak podobně. Z celého tohohle setkání začínal mít dobrý pocit, takže doufá, že to i dobře skončí. No začalo to velmi přátelsky a no, dneska se moc nechystá být hnusný a tak, tudíž by to mohlo vyjít velmi dobře. Dneska se dokonce i snažil být víc jako dřív, šťastnější, víc namyšlený a tak podobně. Jednoduše Marcelem. S radostí se napil ze sklenky velmi dobrého Bourbonu. Pověděl jednu poznámku a rozhodně jí myslel jinak, než to pochopila Adelle. Trochu se uchechtl, nenechal jí dlouho se v tom trápit a řekl jí, proč se směje.) No, já jako myslel my, my černoši. (Ukázal rukou na svou pokožku.) Ale vlastně jo, máš pravdu. My upíří se nečervenáme, není nám zima, ale věř mi..sex můžeme mít. Jen s tou výhodou, že nám se děti nenarodí. (Vysvětlí jí. Ano, pro něj to je výhoda. Může spát s kým chce, nedostane žádnou nemoc a nikoho neoplodní. Pro jiné..třeba pro Beku to je nevýhoda. Ta vždy po dětech toužila a brala tuto část upírství jako prokletí. Souhlasil s tou její nabídkou o názorné ukázce a už jenom čekal, zda bude souhlasit i ona. To, že zavolala barmana a zaplatila, a následně slezla, ho přesvědčilo o tom že ano. Vyjde ven z baru a rozhlédne se. Sám moc netuší, kam přesně zajdou, takže se otočí na Adelle. Při pohledu do jejích očí, ho hned něco napadne. Ukáže jí něco úžasného, překrásného něco, co se nevidí každý den. Teda rozhodně ne z toho místa jako oni dnes.) To bude překvapení..Takže si zavři oči a nepodváděj. (Vzal si jí do náruče hned potom, co zavřela oči. Upíří rychlostí se přemístil do Francouzské čtvrti. Tam našel jednu opravdu vysokou budovu a vyskočil s ní úplně nahoru. Postavil jí na kraj budovy.) Můžeš otevřít oči, ale moc se nehýbej. (Se smíchem jí poradí a udělá jeden krok dozadu. Rozhodně je ale připravený chytit jí, kdyby se náhodou rozhodla pohybovat.) Odtud vidíš celé New Orleans. (Rozhlédne se okolo sebe, ale pořád se snaží sledovat Adelle.)

Předmět: Re: French Quarter Sun Oct 11, 2015 9:55 am

(Zeptala se Marcela na rovinu, jak to s upíry funguje. Byla to jedna z věcí, na kterou se chtěla zeptat již delší dobu. Nejdříve se jí jako odpověď dostal smích, což jí trochu překvapilo, ale také se usmála. Potom už dostala plnohodnotnou odpověď. Tedy, zjistila, že každý myslel něco jiného.) Ach, jasné. (Zasmála se jeho poznámce, kterou já vysvětlil, jak přesně to myslel. Musela se zeširoka usmát, když jí Marcel ujistil, že upíři pohlavní styk mohou. Jako kdyby jí chtěl ujistit o tom, že on je muž se vším všudy. Ano, Marcel byl trochu vytahovačný, ale jí se to svým způsobem líbilo. Spíše by to nazvala tím, že je zdravě sebevědomý. Podle toho, co říkal, mu nevadilo, že děti mít nemůže. Jí by to také nevadilo. Děti nikdy nechtěla. Nebylo to nic pro ni. Zato její bratr. Ten už od útlého věku snil o tom, že bude mít velkou rodinu a milující manželku. Občas přemítala nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby místo něj zemřela ona. Měl by vše, o čem by snil? Tuhle myšlenku ale radši rychle zahnala někam daleko, pryč od nich. Nechtěla si kazit tenhle večer, který vypadal, že skončí velmi slibně. Nakonec spolu vyšli ven. Usměje se na něj mile, a jakmile jí řekne, že to bude překvapení a že má zavřít oči, má chuť protestovat, ale nakonec udělá, co po ní chce on a zavře oči. Zhluboka se nadechne. Nic nevidí a je tak trochu v nevýhodě. Porto se trochu lekne, když jí Marcel vezme do náruče a instinktivně se ho chytne kolem ramen, aby se ho přidržela. Stále ale nechává poctivě zavřené oči. Ani si nevšimla, že by se někam posunuli. Jediné, co značilo, že se někam přemístilo, byl vítr, který se do nich opíral a zvuky rušné ulice a hudby, která jí připomínala Francouzskou čtvrť. Ale hudba jako kdyby vycházela zespoda. Marcel jí postavil na nohy a Adelle se ho pustila, jakmile vyrovnala balanc. Poslechla si jeho instrukce a trochu se znepokojila.) Upřímně, dost se teď bojím ty oči otevřít. (Zasmála se. Nemyslela si, že by ji Marcel postavil na kraj budovy, odkaď by mohla spadnout a zabít se. Nakonec pomalu otevřela oči. Jakmile spatřila, kde asi jsou a jak vysoko jsou, zděsila se. Srdce jí začalo bušit jako zběsilé a ona se chtěla chytit nějakého zábradlí, něčeho pevného, ale nic tady nebylo. Možná, že kdyby neměla panickou hrůzu z výšek, užívala by si ten výhled, ale takhle to bylo jako noční můra. I když od ní byl Marcel jen kousek dál, měla pocit, že je příšerně daleko. Zatajila dech, nohy jí zdřevěněly a začala se celá třást. Snažila se dívat před sebe a zhluboka dýchat, ale strach se jí rozléval po celém těle a Adelle měla pocit, že asi omdlí. Přesto se dívala na krásu města. Nemohla si to však vůbec vychutnat.) Marceli…? Můžeš… Můžeš mě prosím sundat? (Stěží ze sebe těch pár slov vykoktala. Ještě by ji jí mohl udělat ukázkový let, to by jí asi kleplo.)

Předmět: Re: French Quarter Sun Oct 11, 2015 11:53 am

(K ničemu uvnitř baru už se raději nevyjadřoval a vydal se hned za Adelle ven. Tam mu trvalo jen pár chvil, než vlastně přišel na to, co teď podnikne. Ukáže jí město z místa, kam se každý nedostane jenom tak. Dalo by se říct, že je to jedno z jeho oblíbených míst. Vlastně tam dřív trávil dost času. Na střeše vysoké budovy, sám a nebo s přáteli či s flaškou. Užíval si své volné chvíle a bavil se. Teď to místo ukáže i Adelle, aby poznala tu dobrou a krásnou stránku města. Netuší, že má strach z výšek a no..i kdyby to věděl, asi by jí tam zavedl tak i tak. Vzal jí tedy do náruče a dostavil se s ní na střechu. Jemně jí pustil a počkal, než se postaví na nohy, než od ní udělal jeden krok. Poradil jí, aby se raději moc nehýbala a počkal na její reakci. Nejdříve uslyšel jen rychlé a hlasité bušení srdce, připisoval to všechno jenom nějakému tomu adrenalinu a tomu, že si to pravděpodobně užívá. Jenže, když se začala třást, tak už mu moc nadšená nepřišla. Udělal jeden krok k ní a chytl jí za boky.) Zhluboka se nadechni a vydýchni. Uklidni se. Nic to není. Jen takových 500m.. nevím. V tomhle nejsem dobrý. (Všechno pronášel tak klidným a vyrovnaným hlasem. Pustil její boky a postavil se hned vedle ní. Nijak neposlouchal její prosbu, protože opravdu ještě neměl v plánu sundat jí. Ne, tak jak by chtěla ona. Musí si to trochu vychutnat.) Tak zavři oči..Jenom poslouchej hudbu a vnímej vítr, jak se ti opírá o kůži. Uklidni si a představuj si, že stojíš tam dole mezi nimi a ne tady nahoře. (Otočil se na ní a pozoroval jí, jak pomalu zavírá oči a ve chvíli, kdy se její tep srdce pomalu začal uklidňovat, strčil do ní. Hlasitě se začal smát a hned potom skočil dolů, kde jí chytil do náručí.)

Předmět: Re: French Quarter Sun Oct 11, 2015 12:48 pm

(Pravdou je, že město takhle nikdy neviděla a možná by si to užívala více, kdyby nestála na římse budovy, která byla dost vysoko, nebylo zde žádné zábradlí a dole také nebylo nic nebo někdo, kdo by jí zachytil. A pak otevřela oči a měla pocit, že se zvrátí a přepadne, že jí vítr unese a ona se propadne do nekonečné temnoty. Zachvátila jí panická hrůza. Srdce jí bušilo tak prudce, že měla pocit, že jí vyskočí z hrudi, že vyletí z jejího těla a rozletí se na několik kusů. A pak jí Marcel chytl za boky a ona se do něj lehce zapřela svým tělem, aby nabyla pocit, že má nějakou oporu, něco pevného a tvrdého, čeho se může zachytit, kdyby snad měla spadnout. Zavřela oči a naslouchala jeho konejšivému hlasu. Snažila se dělat to, co jí říkal.) Není to tak jednoduché… (Vydechne tiše a pak semkne rty k sobě. Zatne zuby a začne zhluboka dýchat. Nervózně si začne žmoulat v rukou konec černého trička a utírat si do něj pot. Podívala se rozrušeně na Marcela. Nesmí se dívat dolu, nesmí se dívat… Pohlédla dolů a málem vykřikla. Pohlédla znovu na Marcela se značnými obavami v očích. Zaposlouchala se do jeho hlasu a udělala přesně to, co jí říkal. A ono to fungovalo. Cítila se lépe, dýchala pravidelně a mělce a uvolnila dlaně a roztáhla ruce, jako kdyby to byly její křídla a ona mohla létat. Jenže pak se stalo něco pro ni příšerného. Ucítila, jak do ní Marcel se smíchem strčil a ona letěla. Řítila se k zemi.) Pane bože! (Křičela a příšerně vřeštěla a ječela. Ona umře! Rozprskne se na zemi a všude bude její krev. Ječela z plných plic, oči měla doširoka otevřené a sledovala, jak se vzdálenost od ní k zemi zmenšuje a nezmohla se na nic jiného, než že ve vzduchu máchala rukama a nohama ve snaze se něčeho zachytit. Vlasy jí vlály a tričko jí obepínalo z jedné strany trup. Spolu s příšerným jekem, který vydávala, jí také z očí tekly slzy. Až několik metrů nad zemí zavřela oči a zatajila dech. Jenže nedopadla na tvrdou zem, ale do něčí náruče. Byly to silné mužské paže a jediné na co se zmohla, bylo přitáhnout se k němu a položit si hlavu na jeho hruď. Zavřít pevně oči a začít dýchat. Věděla, že to je Marcel, kdo ji chytil. Chvíli tak byla a pak ho pustila a seskočila na zem na svoje nohy. Slzy, které jí při volném pádu unikly si rychle setřela hřbetem ruky a pak se vyčítavě podívala na Marcela.) Tohle už nikdy nedělej. (Zamračila se, ale pak jí to nedalo a musela se zeširoka usmát. Jemně ho praštila pěstí do ramena a ušklíbla se.) Asi jsem si načůrala do kalhot, idiote. Strčit někoho bez varování z budovy když se bojí výšek… To není pěkné. (Zasmála se a podívala se Marcelovi do očí.) Ale nebylo to zas tak špatné. Tedy když nepočítám tu část, kdy jsem si myslela, že mě necháš rozplesknout na zemi. (Pohodila si vlasy a přešlápla na místě.) Vlastně, nikdy jsem se necítila víc naživu. (Sevřela ruku v pěst a natáhla jí před Marcela, aby si spolu mohli ťuknout.) Jo, to je přátelské bouchnutí pěstí. Nevím, jestli to znáš, a vlastně ani nevím, kolik ti je, tak ti to radši vysvětlím. Jemně, opakuji, jemně si se mnou ťukneš. A to je celý. Takhle. (Jemně bouchla do jeho ruky a zakřenila se. Možná, že to zná, ale baví si z něj utahovat. Přijde jí to fér za to, že jí shodil z budovy.)

Předmět: Re: French Quarter Sun Oct 11, 2015 2:07 pm

(Vždycky miloval výšky, mohl se tak jednou zase cítit jako člověk. Postávat na kraji vysoké budovy, cítit, jak se mu silný vítr opírá do zad. V takovýchto chvílích si uvědomoval, jak je život úžasný. Pociťoval, jak každá kapka v jeho krvi se plní adrenalinem. Často trávil i hodiny na střechách obřích budov jenom přemýšlením nad životem. Dnes to ale není o něm. Ale o Adelle. To ona dnes musí zažít trochu života. Moc dobře si pamatuje, že má leukémii a je mu jasné, že s touto nemocí moc adrenalinu nezažije. Ale on věří tomu, že něco takové by měl jednou zažít každý. Ten pocit, kdy se všechno zdá úžasné a pak vás někdo strčí a všechno závisí jen na jediném okamžiku. To všechno si teď prožije. Povšimne si toho, jak je vystresovaná a tak se rozhodne vytáhnout svoje kouzlo s řečněním a jako bonus k tomu dodá dotek. Chytne jí tedy jemně za boky, aby měla pocit, že je tu pro ní jako opora. Klidně, vyrovnaně jí začne radit, jak si užít tenhle moment.) Sssh.. (Poví, když začne vzdorovat a dál pokračuje v mluvení. Nakonec jí pustí a postaví se vedle ní. Natočí se směrem na ní, aby jí viděl moc dobře do očí. Dál pokračuje v mluvení a je si moc dobře jistý, že se Adelle pomalu ale jistě uklidňuje. Věděl, že toho musí využít a tak jí strčil. Se smíchem pozoroval jakousi šmouhu, která se s křikem řítí dolů na zem. Skočil hned za Adelle, aby jí ještě stihl chytit. Jakmile mu padne do náručí, tak se mu mírně podlomí kolena, jelikož nějak nečekal, že bude těžší než předtím.) Uff..Docela jsem se lekl, že to zase nestihnu. (Se smíchem dodal, aby si z ní ještě víc udělal srandu. Adelle to ale vzala docela klidně, slezla mu z náruče a okamžitě mu vynadala a dokonce mu i dala malou ránu do ramene. Čekal, že bude víc zuřit a nadávat, ale vzala to vážně klidně..skoro jako chlap.) Ale no ták. Byla to sranda. Teda já se rozhodně bavil.. (S úsměvem na rtech poví.) Ale jsem vážně rád, že jsem tě chytil..Častokrát se mi stalo, že jsem to neodhadl a no, došel jsem trochu pozdě. (Zašklebí se.) A řeknu ti jedno..pohled na rozplácnutou holku není něco, co tě rozžhaví. (S naprosto vážným hlasem poví. Ne, nebylo to něco, co dělal každý den a něco, čím se snažil holky sbalit. Pokud někoho už chtěl sbalit, tak ho nestrkal z budovy. Měl poněkud jiné..lepší balící praktiky.) Super..takže chceš jít znova? (Natáhl ruce, tak aby mu mohla skočit do náruče. Samozřejmě to myslel ze srandy, protože si byl dost jistý, že už dlouho nebude chtít nic podobné zažít.) Víš, že když chceš někoho uhodit, tak to prostě uděláš? A nečekáš na nic. (Ukáže prstem na její malinkou pěst. Má pocit, že už něco takové někde viděl, ale nijak ho nezajímalo, o co jde. Předpokládal, že půjde o nějaký styl pozdravu. Zatne tedy prsty v pěst a jemně si s ní ťukne.) Takže tohle znamená, že jsme přátelé? (Zeptá se jí na rovinu, jelikož si chce být jistý, co je Adelle zač. Teda pro něj.) Mám chuť na kafe. (Pronese a aniž by něco dalšího řekl, tak se vydá někam, kde možná ještě bude otevřeno a budou prodávat kafe.)

Předmět: Re: French Quarter Sun Oct 11, 2015 3:43 pm

(Stále byla v šoku, když jí Marcel chytl a silně ho držela za tričko, které křečovitě svírala. Potřeboval chvilku na uklidnění, a na to, aby to vůbec vstřebala. Marcel, muž, který jí řekl o upírech, ke kterému chová jistou citovou vazbu, moc dlouho nezná, jí vzal na vysokou budovu, kde jí postavil na římsu a strčil jí z té budovy, nechal si ji myslet, že umře, pak jí chytil a teď se mu dívá vyčítavě do očí. Pocítila, jak se mu trochu podlomila kolena pod tím nárazem a její vahou, která byla stejná, akorát k tomu teď byla připočítaná síla jejího letu. Ale vzala to dobře. Možná až moc dobře, ale ona byla vždy tak trochu šílená. Divná.) Že to zase nestihneš? Takže tohle děláš úplně normálně? Vyhlídkový let francouzskou čtvrtí? (Uchechtla se a šmikla po něm očima. Ano, zase si ho dobírala, ale oba dva se bavili, no, bavili. A pak poslouchala, co jí říkal. A musela se smát, protože na to se ani nijak jinak reagovat nedalo. Brala to tak, že si z ní Marcel dělal srandu, i když si nebyla úplně stoprocentně jistá, že to nemyslí vážně.) No, myslím, že pro dnešek to stačilo, ale příště si to ráda dám znovu. Akorát to pro tebe nebude taková sranda, protože už bud vědět, co mě bude čekat. (Naklonila hlavu na stranu a pak mu vysvětlila, co je ťuk pěst.) Kdybych tě chtěla uhodit, už bych to dávno udělala. Tedy, myslím, že proti tobě jako upírovi bych neměla žádnou šanci, ale normálního chlapa by zvládla. (Zazubila se na něj. Pár let chodila na kurzy sebeobrany a doteď se přerušovaně učí. Dokáže zacházet i se zbraní, akorát žádnou nemá, nemá ani zbrojní pas. Nakonec si s ní Marcel ťuknul a ona se musela znovu zasmát, jelikož to v jejich podání vypadalo příšerně humorně.) No jasné, kámoši. (Zakřenila se na něj a vzala ho kolem ramen, jako to dělají chlapští kámoši, akorát že Marcel byl o něco větší než ona, takže to působilo jako kdyby se Adelle snažila o něco nemožného. Po chvilce ho ale pustila, jelikož se jí začínala odkrvovat ruka.) Kávu? Teď bych si radši dala panáka. (Ušklíbla se a doběhla za ním.) Hele, Marceli, co takhle si zahrát takovou hru. Ty se mě na něco zeptáš, já ti odpovím a pak se budu ptát já, platí? (Dloubla ho do boku a povytáhla na něj obočí. Šly do nějaké kavárny na kafé, večer, což bylo trochu zvláštní, ale jí to nevadilo.)

Předmět: Re: French Quarter Sun Oct 11, 2015 4:49 pm

(Držel jí v náruči a neplánoval ji pustit, potřebuje nějaký čas, aby si uvědomila, že už je na zemi a v bezpečí. No, ale rozhodně něco dodal. Přišlo mu to vtipné a tak se nijak nebránil a podělil se s ní o svou vtipnou poznámku. Jí asi tak vtipná nepřišla..Přece jenom vtipkuje o tom, jak jí klidně mohl pustit. Nezná ho ještě tak dobře, takže si nemůže být stoprocentně jistá, že to je pouhý vtip a ne realita.) Jasně, každý den.. (Možná, kdyby vynechal tu část se shazováním z budov, tak by to i na nějakou ženskou mohlo fungovat. Skvělý výhled, romantika a tak. Třeba to někdy v budoucnu využije.. Musí uznat, že se jejich vztah rapidně změnil..vždyť poprvé jí nazval jakousi lehkou dívkou a teď se s ní baví, jak s kamarádkou. Zajímavé, vážně zajímavé. Dál si z ní dělal srandu a vypadalo to, že Adelle to bere správně a ne vážně.) Nikdy nevíš, na čem jsi u upíra. Můžu tě vždycky překvapit.. (Mrkl na ní a všechno to zakončil bláznivým smíchem. Občas si sám sobě připadal jako blázen, ale bavilo ho to. Chovat se zase jako někdo jiný. Nechá si vysvětlit, co to její ťuknutí pěstmi znamenalo.) Jsi silná ženská, co? To obdivuji. (Naprosto upřímně pověděl. Nebyl v tom nějaký vedlejší záměr a už vůbec si z ní nedělal srandu. Zeptá se jí teda, jestli jsou kámoši a nebo ne. Dostane se mu odpovědi a i nějakého toho náznaku. Adelle ho obejme okolo ramen, jakoby byla jeho chlapský kamarád. Je oproti němu mnohem drobnější a i menší, tudíž to musí vypadat extrémně vtipně.) BFF.. (S kroucením hlavy poví a už se rozejde s tím, že by si dal kávu. Adelle začne namítat, že by si raději spíš panáka. On by si ale radši dal kafe, dlouho ho neměl a navíc bude lepší, když si Adelle dá něco teplého. Přeci jenom už je venku v tuhle hodinu vážně zima a ona nemá ani bundu. Možná by jí něco mohl půjčit, ale nechce vypadat, jak nějaký milý, sladký chlápek. Otočí se na ní, když k němu doběhne a navrhne nějakou tu hru.) Oukej, cokoliv. Dámy, první. (Pobídne jí k tomu, aby začala a pak se společně vydají do nejbližší kavárny. Když tam dojdou, usadí se ke stolu hned u okna a počká na obsluhu. Sám pro sebe si objedná černou kávu a pak počká, až si objedná i Adelle.)

Předmět: Re: French Quarter Sun Oct 11, 2015 5:17 pm

(Šli spolu Francouzskou čtvrtí, až narazili na nejbližší kavárnu. Venku bylo docela chladno a ona na sobě neměla nic, jen tričko a tak teplo uvnitř kavárny vřele uvítala. Usadili se u stolu, u kterého z jedné části byla pohovka, do které se Adelle pohodlně usadila a přehodila si nohu přes nohu. Marcel si dal černou kávu a ona si dala velké latté bez cukru s oříškovou příchutí. Ne, ona nebyla vůbec náročná. Pravdou bylo, že kávu milovala a tak si k ní rovnou objednala jahodový cheesecake, kterým také nepohrdla. Podívala se na Marcela a mezitím co čekali na své objednávky, pousmála se na něj a šibalsky se jí zablýsklo v očích.) Tak fajn, začínám… Tak třeba, máš přítelkyni? A prosím tě, neber si to nějak osobně, nebo že by chtěla, ne že bys nebyl, ale známe se jenom chvíli, prostě mě to jenom zajímá. (Vymotá se konečně z tak záludné věty, kdy se na konci musí pousmát, jelikož jí to stálo spoustu síly, než jí nějak logicky skloubila. Za chvilku jim přinesli kávu a ona se ihned napila. Nějak jí nedošlo, že by nápoj mohl být horký, tedy, spíše nad tím nepřemýšlela, takže si spálila jazyk. Vykulila oči a vyplázla ho, ve snaze si nějak pomoci od toho příšerného pálení. Musela vypadat komicky, jako nějaký pes co se snaží oblíznout imaginární zmrzlinu. Anebo jako… no, to snad ani není publikovatelné. Nakonec bolest ale trochu ustoupila a ona se pustila do zákusku, který jí přinesl mladý, vcelku pohledný číšník záhy. I káva jí trochu vychladla a už se dala lépe pít, tak toho Adelle ihned využila a pořádně se napila. Bylo příjemné cítit to teplo, co se uvnitř vás rozlévá, jak prostupuje jejím tělem.) Vidím, že černá je tvoje oblíbená, co? Černé oblečení, černá káva,… (Ušklíbla se a oblízla lžičku, na které byly zbytky pěny z její kávy. V kavárně panovala příjemná atmosféra, hrála zde pěkná hudba.) Někdy bys mohl zajít do nějakého baru nebo klubu poslechnout si mojí tvorbu, kdybys měl zájem. Zpívám tedy trochu jiný styl, nevím, jestli by se ti to líbilo, ale ráda bych tě tam někdy viděla. Zatím se takto potkávám jen s jedním džentlmenem. Tedy, potkala jsem ho jen dvakrát, ale byl milý a moje hudba se mu líbila. Jmenuje se Elijah, pokud se nepletu. Dost zvláštní jméno, že? Ale je hezké. (Ani netuší, proč mu to říká, ale s nikým si dlouho takhle nepovídala, o maličkostech, úplně pomíjivých nedůležitých věcech.)

Předmět: Re: French Quarter Mon Oct 12, 2015 2:07 pm

(Usadil se na židli hned naproti Adelle. Rozhlédl se po kavárně, která byla překvapivě plná lidí. Nečekal, že tu v tuhle dobu bude tolik lidí. Ale je asi fakt, že v této zimě každý uvítá teplý, chutný nápoj. Netrvalo to nijak dlouho a hned k nim zavítala obsluha, Marcel využil toho, že si Adelle vybírala a objednal si černou kávu. Potom pozoroval Adelle, jak si něco objednává, ona si k té kávě dala i nějaký zákusek. To on si radši dá něco více krvavého až dorazí domů. Pohled na chvíli zamířil ven na ulici, kde procházel nějaký asi šťastný pár a chvilku jen tak přemýšlel nad vším možným. Z myšlení ho ale probudila Adelle, která mu položila otázku, do které se velmi zamotala. Musel se nad tím pousmát, přišlo mu to vážně vtipné.) Nemám, jsem singl. (S úsměvem jí odpoví. Ke svému překvapení si z ní nezačne utahovat a položí jí tu stejnou otázku. Netrvalo to dlouho a už před nimi stála káva, Marcel chvíli počkal, než se napil. Sice by ho to spálení jazyka nijak nebolelo, ale raději si počká. Za to Adelle byla trochu nedočkavá a napila se horké kávy, čímž si tak trochu spálila jazyk.) Přesně tenhle pohled dělá můj pes, když něco chce! (Nadšeně řekl a začal se smát. Samozřejmě, že ho napadaly mnohem horší věci, ale raději si je nechal jen pro sebe. Neslušelo by se tu takhle mluvit nahlas. Mezitím, co Adelle čekala, až jí vychladne jazyk a donesou zákusek, tak se Marcel už napil své dobré kávy. Mladý číšník jí konečně donesl dortík, tudíž mohla aspoň zajíst tu bolest. Jemu stále pohrával škodolibý úsměv na tváři. Poslechne si poznámku od Adelle a nemůže jinak, než se nesmát.) Once you go black, you never go back. (Pozvedne mírně ramena a zasměje se. Nijak víc se k tomu nevyjadřoval. Prostě má černou rád, jak barvu, tak i kávu. Ona mu po chvilce nabídne, aby zašel do nějaké baru s tím, že si jí může poslechnout. Nijak jí neskáče do řeči a nechá jí domluvit. S překvapením se na ní podívá, když zmíní to jméno Elijah. Kdo se dneska jmenuje Elijah? Není to časté a navíc..ho nazvala džentlmenem.) Možná někdy zajdu. (Poví k tomu první pozvání.) Vysoký, brunet? Účes poměrně fajn? Oblek? Příšerný přízvuk? (Popíše tak nějak Elijaha, jakého zná on a počká, zda se jedná o toho stejného. Docela by ho zajímalo, zda si je aspoň trochu vědoma toho, kdo je Elijah zač. Starý, přestárlý upír.
Zbytek večera stráví povídáním si o přátelích, životě, hudbě a tak podobně. Poměrně si toho o sobě řekl dost a možná víc než dost. Nic však úplně osobního. Každý se trochu zadrhl, když přišlo na slovo rodina. On sice věděl o jejím příběhu, ale chápal, že o tom nechce mluvit. Ani jemu nebylo do řeči, když přišlo na tohle téma. Hned jak každý dopil, tak zaplatil a rozhodl se doprovodit Adelle až k ní domů. Cestou jí dal svou bundu s tím, že jí bude víc užitku než jemu. Venku opravdu nebylo jenom na nějaké to tričko. Potom, co se s ní rozloučil před jejími dveřmi, zamířil do sídla. Tam si dal rychlou večeři z pytlíku, zašel ven s Marvinem, vykoupal se a pak usnul ve své ložnici.)

Předmět: Re: French Quarter Tue Oct 27, 2015 7:03 pm

Už je to více než tři měsíce. Tři dlouhé měsíce, kdy nebyl v New Orleans. Sice byl na turné, dělal svoji práci, která ho opravdu hodně bavila, naplňovala ho a dělala ho šťastným, ale stejně. I když v New Orleans nežil zrovna dlouho, a i když ani neplánoval, že by tady mohl zůstat delší dobu, zalíbilo se mu tu a když byl pryč, chybělo mu to. Tedy... Nevěděl, jestli mu chybělo to město a nebo lidi v něm. Lépe řečeno člověk. Sophie. Byla jediná, kterou znal trošku líp. Kromě kluků z kapely byla ve městě jediným člověkem, se kterým se scházel. Sice spolu byli v kontaktu, ale to bylo úplně něco jiného, než se vidět naživo. Moc se na ni těšil. A Max taky.
Ve městě už byl pár dní, ale Soph se ještě neozval. Nejdřív chtěl zařídit svoje nové bydlení. Pronajal si totiž byt. Sophie mu to už několikrát radila, hlavně kvůli Maxovi. No a ruku na srdce, bydlet pořád v hotelu, to by se ani Adam za chvíli nedoplatil. Ten byt se nacházel pro Adama na docela strategickém místě - nebyl vůbec daleko od baru, tedy od Sophie, a taky byl jenom pár minut chůze odsud velký park, kam nechodilo moc lidí. Max tam bude jako v ráji.
Už jenom kvůli Maxovi si vybral byt, který je opravdu veliký. Obrovský obývák, koupelna i velká kuchyň. Jediné takové menší a útulnější místo v bytě je ložnice. Oproti ostatním místnostem v bytě je opravdu maličká a to jí dělá nejhezčí místností, určitě bude jeho nejoblíbenější (ještě aby nebyla, když se tam spí!).
Je už večer a Adam se rozhodl, že s Maxem půjde ven. Potřeboval vyvenčit a taky ještě nějaký pohyb. Půjdou do parku. Takže se oba dva sebrali a vydali se tam. Adam nezapomněl vzít míček, aby se spolu nenudili. Je už docela pozdě, a tak je tam docela málo lidí. Adam hází nadšenému Maxovi míček už aspoň podesáté a teď to hodil hodně daleko. Čekal, až mu ho přinese. Už je červen a i když je večer, je docela příjemně. Aspoň jemu. Sice na sobě má mikinu a rifle, ale počítá s tím, že za pár dní si vystačí s obyčejným tričkem a kraťasy. Maxovi to trvá už docela dlouho a navíc zmizel někde v místech, kde bylo víc stromů. "Maxi!" zavolá na něj a bude chvilku čekat, než přiběhne.

Předmět: Re: French Quarter Tue Oct 27, 2015 11:21 pm

(Už jsou o tři měsíce, co je Davina uvězněná s Kaiem ve vězeňském světě. Co se asi Davině honí hlavou? Vzdala už naději na to, že jí osvobodí nebo v Sophie a Marcela stále věří? A věřila v ně vůbec někdy nebo její zklamání bylo až tak velké, že je odepsala už ten den, kdy se odloučili? A co tam vlastně celý den dělá? Neublížil jí Kai nějak? Nevybíjí si vztek určený Sophie a Marcelovi právě na ní? Jaké to bude, až se konečně se svou sestrou opět shledá? Bude jí ještě někdy vůbec věřit? A jak se zachová Kai, až se dostane zpátky sem? Přemýšlí Sophie při večerní procházce francouzskou čtvrtí jako každý den. Už jí nezbývá nic jiného, než se zaobírat otázkami, na které nezná odpověď a čekat na den, kdy konečně opět uvidí Davinu. Je jí jedno, zda jí při shledání Davina vrazí facku a nebude s ní mluvit. Chce jí jen dostat zpátky domů. To bylo teď nejdůležitější. Nic jiného ji nezajímalo, i když si byla jistá, že jí ta chyba bude pronásledovat ještě hodně dlouho. Mezitím chodila do práce a zařizovala různé akce pro klienty, kteří si objednali jejich službu. Na nic jiného vlastně neměla ani náladu. S Genevieve se naposledy viděla před dvěma týdny. Někdy měla chuť za ní zajít a popovídat si nebo jen tak někam vyrazit na kafe, ale nikdy se k tomu nedostala. Sama sobě říkala, že má moc práce, ale pravdou bylo, že prostě jen neměla chuť někam jít. Zkusit se normálně bavit a nemyslet na nic jiného, než na daný okamžik. Prostě to nedokázala nebo si myslela, že to nedokáže. Možná by to dokázala, ale to nezjistí, dokud to nezkusí. Jenže pak by měla výčitky, že si užívá, když její sestra je uvězněná v jiném světě bez kontaktu s jakýmkoli člověkem kromě Kaie.
Přejde ulici, aby se dostala do parku, kterým prochází každý den při své obvyklé procházce. I když dneska vyšla o dost dříve a tudíž bylo ve městě pořád moc lidí, bohužel neměla na vybranou. Svojí práci už měla hotovou a za barem jí nepotřebovali. Ona tedy chtěla zůstat, jenže Jack ji vyhnal ven, aby netvrdla pořád jen v práci. Takže jí Jack narušil každodenní rituál a ona se proto rozhodla jít na delší procházku. Prostě to vezme delší cestou a domů se vrátí někdy kolem půlnoci. Prochází parkem a rozhlíží se kolem sebe, když k ní z ničeho nic přiběhne nějaký pes, položí jí před nohy míček, sedne si a začne vrtět nadšeně ocasem. Na chvíli se zarazí a podívá se kolem sebe, aby našla potencionálního majitele. Jenže pak se na toho psa podívá pořádně a dojde, čí je.) Maxi? (Sehne se a začne Maxe drbat za ušima.) Nazdar fešáku, dlouho jsme se neviděli. (Začne se usmívat a při tom Maxe hladí, čímž se s ním náležitě vítá. Začíná být ráda, že dneska šla na svou procházku o dost dříve. Vezme ze země míček a narovná se.) Tak kde pak máš toho druhýho? (Povytáhne obočí a rozejde se vpřed. Max se okamžitě postaví a rozběhne se na místo, odkud přiběhl a kde by tedy měl být i Adam. Sophie zamíří za Maxem a za chvíli už uvidí Adama, u kterého už je i Max. Úsměv se jí rozšíří ještě více ve chvíli, kdy ho uvidí.) Chytej! (Zavolá na něj a hodí mu ten míček, který drží v ruce.)

Předmět: Re: French Quarter Wed Oct 28, 2015 7:26 pm

Stojí tam už několik minut jako pitomec a čeká, kdy se Max konečně uráčí vrátit. Nikdy mu to takhle dlouho netrvalo, neví, kde se courá. Možná mohl ten míček někam zapadnout, do nějaké vyšší trávy nebo tak a Max ho jen nemohl najít, kdo ví. Už je z toho ale nervózní, jak dlouho je pryč, a tak na něj zavolá. Chvíli čeká a zase nic. "Super, ještě ztratim psa, skvělý..." začne si mrmlat pod vousy a vydá pomalu tím směrem, kterým předtím házel míček. Hodil to fakt daleko, až se tomu sám docela divil, navíc musel jít trošku oklikou, protože tam byly nějaké keře a nebude přes ně skákat jako Max... Dívá se pořád před sebe a vyhlíží, jestli někde v dálce neuvidí ten bílý flek, ale vzhledem k tomu, že už bylo takové trošku šero, moc toho neviděl. Začal být fakt nervózní, protože se mu to ještě nikdy nestalo, že by se na takhle dlouho někde zapomněl. Zrychlí krok. Najednou se mu zdá, že před sebou něco vidí, něco rychlého a světlého. A taky to slyší. Jak to funí a dupe. Jo, je to Max! Okamžitě si k němu dřepne a začne ho drbat za ušima, hladit všude možně, protože je rád, že se to pako nikde nezatoulalo. "Maxi, to mi už nedělej, jasný?" vezme jeho hlavu do obou rukou a on mu potom oblízne obličej. Adam má radost a je to na něm vidět, dokonce jak ho Max olíznul, začal se smát. Zatím si nevšiml, že je nedaleko nich i Sophie, už bylo totiž hůř vidět a nějak se nesoustředil na to, co se děje kolem něj. Až když uslyšel kroky, jen několik metrů od něj, zpozorněl a jakmile uslyšel známý hlas, úsměv se mu rozšířil ještě víc. Ani se nenaděje a už k němu letí míček, který byl asi určený jemu a ne Maxovi. Ale jak je ve dřepu u Maxe, nechytá se mu to zrovna dvakrát nejlíp. Natáhne jednu ruku, aby míček tak nějak chytil, to se mu sice podaří, ale ztratí díky tomu rovnováhu a skončí na zemi. Stejně to ale všechno bere úplně v pohodě a ze srandy. Vítězně zvedne ruku i s míčkem a vyhledá očima Sophie. "Mám ho!"