French Quarter

(Stále si na sebe s Jacksonem zvykali a někdy se snažili nesežrat. Ne každý den bylo prostě posvícení a bylo to jako na houpačce, ale mohla říct, že už na té houpačce byli víc nahoře jak dole. Jackson byl její manžel a ona ho k sobě musela pustit. Samozřejmě taky kvůli smečce, která na to spoléhala. Kdyby totiž Jackson a ona neplnili své manželské povinnosti, tak by veškerý svatební rituál byl nakonec i k ničemu. Sdílela s Jacksonem jedno lože a nezůstalo samozřejmě jen o spánek v jedné posteli. Nemohla říct, že sex s Jacksonem byl bůh ví jak častý, ale probíhal. Jednou za čas je oba přepadla nálada, která se nedala něčím jen tak utlumit. Možná, že to byli jejich vlci, kteří, když se dlouho nedočkali vzájemné náklonnosti a pozornosti, vzali věci trochu do svých rukou a jim, tedy alespoň jí ano, to tak dovolovalo se trochu více uvolnit a dovolit Jacksonovi mnohem víc než obvykle. Složku s informacemi o její rodině si stále nechávala ukrytou. Sama ani nevěděla, na co čekala. Co ještě víc potřebuje pro to, aby tu složku otevřela. Možná, že až bude s Jacksonem zase na chvíli pořádně sama a nebude je nic rušit, ani dostavba jejich společného domu, která se blížila ke konci, zbývaly jen dost okrajové úpravy, tak tu složku zase nadhodí a společně se do ní podívají. Pokud šlo o Lorenta, vídala se s ním velmi často a stejně i tak měla pocit, že ho vlastně nevidí vůbec. Tedy fyzicky tu vždycky byl, ale nějak měla pocit, že se jí vzdaloval na jiné úrovni. Nic se jí nestalo už hodně dlouho a možná by mohla přesvědčit Jacksona, ať Lorenta od své služby oprostí. Lorent by možná nechtěl, ale ona by ho už nějak přesvědčila, že ji má nechat se konečně pohybovat po městě samotnou. Ona sama nemohla na Lorenta jen tak zapomenout. Jednak ho měla alespoň chvíli každý den na očích a jednak... ani její vlastní vlčice, která byla poddaná a oddaná Jacksonovi, ji nemohla zamezit v tom, aby nad Lorentem přemýšlela. Sama sobě i jiným vždycky říkala, že k Lorentovi nic necítí. Pravdou bylo, že se jen prostě chtěla rozhodnout sama, nechtěla, aby si ji Lorent podrobil. Kdyby ale měla víc času na rozmyšlenou, věděla, že by s ním skončila. Byla by jeho. To ji někdy opravdu tížilo, protože její vlastní matka jí vyprávěla o tom, jak žila s mužem, kterého nemilovala a jejího otce si mohla vzít až po smrti jejího prvního druha. Nechtěla, aby Jackson zemřel, aby mohla být s Lorentem, to vůbec ne, ale když je v zátoce Lorent a nejen v zátoce, ale i jí na blízku každý den, nemůže na něj zapomenout a nemůže se soustředit na to, aby se celá odevzdala Jacksonovi.
Dnešek pro ni byl pracovní a spolu s Lorentem vyrazila do práce. On jako vždy zmizel. Nezůstával s ní v obchodě. Vždycky si našel nějakou jinou zábavu. Ona by to s ním asi několik hodin denně v jedné místnosti nevydržela. A rozhodně ne, když je takové horko, které leze na mozek. Na sobě měla kraťasy, které byly prodřené. Bylo to schválně. Jako svršek měla přiléhavé tílko, díky kterému vynikly rysy jejího štíhlého, ale přesto vypracovaného těla. Nebyla žádná třasořitka, která by měla místo svalů máslo, ale zase nebyla ani žádná kulturistka. Na nohách měla sandály. Vlasy měla spletené do copu. Kdyby měla vlasy rozpuštěné, asi by se v tom vedru rozpustila. Klimatizace v obchodě bohužel nebyla, takže si musela pustit větrák, který měla na pultu. Stála opřená o pult, nechala se ovívat se zavřenýma očima vánkem, který tvořil větrák. V tuhle hodinu opravdu žádní zákazníci nechodili. Otevřela oči, jakmile slyšela cinkot zvonku. Musela se pousmát, když viděla Lorenta a zdálo se, že nepřišel s prázdnou.) Milkshake. Tak tím mě rozhodně uplatíš a já tě dokonce nechám, aby ses přiblížil k větráku. (Zasmála se a vzala si od něj opravdu jahodový milkshake. Banánový byl jistě taky výborný, ale banán preferovala spíše s čokoládou, než jako mléčný nápoj.) Díky. Jahoda je vážně ta, kterou volím... Ale jsi si jistý, že si nechceš pořídit nějaké zvíře? (Povytáhla obočí) V poslední době jsem vážně dobrá ve vnucování želviček. (Přiložila si brčko k ústům a napila se toho úžasného chladivého nápoje, který pro ni v tu chvíli byl cennější než ambrózie.) Hmmm, je výborný. A vážně osvěží. Klidně tu zůstaň, pokud ti tu za chvíli nebude větší teplo než venku. (Kývla hlavou. Bazének? Tak to se asi nedočká, ale byl by to opravdu dobrý pokus.) Možná tak můžeš jít zažádat o nějakou malou kašnu, ale tam bude jistě koupání zakázáno. (Prohodí a samozřejmě, že si všimne jistého červeného fleku na jeho krku. Lorent opravdu nezahálel. Na druhou stranu. Ona je přeci vdaná. Proč by se měl stále užírat tím, že není jeho? Má manžela a bude ho mít. Lorent může jít dál. Ne, on přímo musí jít dál. Ale není si jistá, jestli jen hledá ženy, aby na ni nemyslel, nebo na ni opravdu zapomněl a vrátil se ke svému starému proutnickému životu.) Divoká noc? (Neodpustí si nakonec.)

(Vlastně se trochu zarazila, že ještě neochutnal banán. Ano, byl z jiného století, kde rozhodně nemysleli na to, že někde jinde po světě by se mohlo najít tolik nových potravin, které by se daly dále upravovat, ale už tady v New Orleans nějakou tu dobu byl a měl možnost toho hodně vyzkoušet. Neříká, že naprosto všechno, to by asi nešlo, ale zrovna věc jako banán, to je teď celkem běžné a dají se koupit všude.) Vážně jsi ještě nikdy neměl banán? Tedy myslím tady v New Orleans. Je mi jasné, že před tisíci lety asi těžko. (Dovysvětlí mu, aby si náhodou nemyslel, že by ji mohl začít poučovat o tom, že banány neměli. To ona opravdu nepotřebuje, tak nedůvtipná není.) A měl jsi už sushi? Mohla bych ho objednat, až budu mít polední pauzu. Nevím, jestli ti bude ale chutnat, je to docela specifické jídlo. Pro jistotu bych k tomu ještě objednala třeba pizzu, abys měl když tak co jíst. (Zasmála se. Pizzu Lorent jistě už měl, protože jestli ještě nezkusil pizzu, tak by se mohl jít rovnou zahrabat. A navíc ona by Lorenta docela tipovala na takový typ, který by mohl jíst pizzu ke snídani, k obědu i k večeři, ale třeba se mýlila. Milkshake byl vážně výborný a rozhodně se nedal měřit s tím, který si čas od času dávala v mekáči, protože ona milkshaky milovala. Tenhle byl z čerstvého ovoce a bylo to vážně znát. Možná, že neměla v životě ještě lepší. V té kavárně vědí, co dělají. Pak už začala mluvit o zvířatech, jestli si opravdu nechce nějaké pořídit. Samozřejmě, že to myslela spíše v legraci, protože by opravdu s Lorentovým přístupem ani možná nestála o to, aby měl nějaké zvíře. A to jedním vlastně je. Člověk by si řekl, že by se dokázal postarat o zvíře, když ví, jaké to je jedním být, ale Lorentovi by asi opravdu žádné nesvěřila. Možná tak kočku, která by vlastně byla samostatná a k Lorentovi by chodila jen pro pohlazení, kdyby se jí zachtělo.) Upřímně? Ani ne... (Zakroutila hlavou a mírně při tom našpulila rty. Opravdu si to nemyslela a nehodlala Lorenta vodit za nos, že by byl jistě dobrý zvířecí pečovatel.) Ano, je to opravdu dobrá vymoženost, ale ještě lepší by byla klimatizace, to bychom nemuseli být namáčknutí u toho větráku a bylo by nám dobře po celé místnosti. Bohužel klimatizace není. Ale nevadí. ne, že bych nebyla na vedra z Austrálie zvyklá. Vlastně tam bylo ještě mnohem hůř než tady. Takže na tohle jsem zvyklá a zvládám to. (Vysvětlila mu, co si o téhle teplotní situaci vlastně myslí a přešla tu jeho poznámku o tom, že bude v její blízkosti a nehne se od ní, pokud oba budou stát u toho větráku. Prostě to přejde a vydrží to. V nejhorším případě prostě půjde něco dělat, vybalovat nějaké krabice, dělat něco v kanceláři. Ona to vedro přežije a Lorent si může zůstat u větráku. Zatím ale zůstávala za pultem. Lorent byl na druhé straně. Vlastně to zatím byla uvolněná konverzace, takže nebude dělat žádné závěry takhle brzy.) Ne, to je dobrý. Myslím, že tady stejně žádná kašna nebude. To už si raději zajdu na bazén a pořádně si zaplavu. (Pousměje se a pokračuje v pití shaku, který byl vážně osvěžující a ona by ho mohla vypít klidně litry. Kdyby jí někdo přistavěl cisternu, tak i tu by možná vypila. Samozřejmě si nemohla nepovšimnout Lorentova cucfleku na krku. Zřejmě se minulou noc dobře bavil. Nemohl to ani popřít a ani to nedělal. Popravdě řekl, že si večer užil, i když v noci už byl sám. A pak přišel s tím snem. Zajímavé. Po sexu s cizí ženou se mu zdálo o ní, jak si užívali nějaký společný výlet. A ona a krátké vlasy? Musela nad tím povytáhnout obočí, protože si není jistá, jestli by byla ochotná se někdy ostříhat. Dlouhé vlasy byly prostě její.) Krátké vlasy? Vážně? A jak jsem v nich vypadala? (Řekne s vtipem, protože se to snaží odlehčit. Nechce, aby to zabíhalo do nějakých jiných vod než do legrace, ale moc se jí to nepodařilo, protože Lorent pak řekl větu, která jí smazala ten pobavený úsměv z tváře. Byli spolu a byli spolu šťastní. Ten způsob, jakým to řekl. Prostě věděla, že tohle rozhodně bylo míněno vážně. Jako by jí tím chtěl něco naznačit. Pak se nahnul rukou ke svému nápoji a otřel se svou dlaní o tu její. Ale nezůstalo jen u letmého otření. Lorent toho využil. Moc dobře si uvědomovala, že ten jejich dotek prodloužil schválně. A ještě k tomu ten jeho pohled do jejích očí. Tohle prostě musí přestat. Musí to skončit. Musí si určit jisté hranice, které nebudou moci překročit. Vždyť takhle by se utrápili oba dva. tohle nejde. Podívala se na Lorenta, opětovala mu jeho pohled do očí.) Tohle musí přestat, Lorente. (Nic víc, ani nic míň. Věřila tomu, že Lorent moc dobře pochopil, co tím myslela. Ona je vdaná žena a její manžel je alfa smečky. Tohle si zkrátka nemohou dovolit. Lorent se sice snažil téma přesunout jinam, ale ona rozhodně nechce, aby to jen tak přešli. Protože tak se v tom budou plácat znovu a znovu. Tohle prostě chtělo vyřešit. Samozřejmě, že ji ale trochu zarazilo, že řeší zrovna tohle. Samozřejmě, že slyšela řeči o tom, že Claire není mrtvá a že se vrátila do města, ale co má znamenat tohle? Možná, že Claire byla ta žena, co si s ní včera užíval. Ani by se tomu nedivila. Ale ona nechce řešit Claire.) Takže zřejmě je to vážně pravda. Claire je naživu, když tohle teď tak najednou začínáš řešit. Claire měla být potrestána smrtí a vyhnula se tomu. Měla tu drzost se do města vrátit, ale v Zátoce se neukázala a ve smečce není. A smečka ji ani znovu nepřijme. Z hlediska vlkodlaků je tohle uzavřené. Pokud se po ní bude chtít honit Marcel kvůli svým mrtvým upírům, tak prosím. (Pokrčila rameny. I kdyby Claire nezabila to dítě, zabila další nevinné lidi. A jestli je to nějaký její výmysl, že ona to dítě nezabila, nevěřila by jí stejně ani nos mezi očima. Claire vážně řešit nechce.)

(Začala se smát, když zmínil kaivi. To je opravdu dost dobře zkomolený název pro kiwi. Ale tak nemohla se divit, on tohle neznal. I když to bylo opravdu roztomilé na jednu stranu. Věci, co jsou pro ni samozřejmostí jsou pro něj novinka. A kdyby ona měla dělat něco, co bylo tehdy samozřejmostí pro ně, asi by se z toho zvencla. I když na druhou stranu, ona přeci jen byla trochu divočejší povaha a v Austrálii žila dlouhou dobu v přírodě, i když do města jezdila často. Hlavně, když pak studovala školu. Možná, že by se uměla asimilovat v prostředí, ve kterém Lorent žil, ale asi by to taky nějakou dobu trvalo, to netvrdí.) Je to kiwi, ale na názvu vlastně až tak nesejde. A ano, v sushi jsou syrové ryby, ale vážně to není tak hrozné. Pokud ti na tom něco nebude chutnat, tak je to mořská řasa. (Pousmála se na něj a od ovoce a jídla dali ruce pryč. Byly to zvířata, u kterých se jejich konverzace zastavila. Dělala si z něj legraci, jestli ho nedonutí si pořídit alespoň želvu, ale vlastně ani tu by mu nesvěřila. Ale možná by ji překvapil a staral by se o ni dobře, nebo o nějaké jiné zvíře. Možná ho prostě jen podceňovala a nebo ho v tomhle ohledu nedokázala brát až tak vážně. Dělá, že najednou přemýšlí, když se jí Lorent zeptá, jestli neví  nějakém zvířeti, které by se o sebe postaralo samo a on si ho mohl pořídit.) Už to mám. Pořiď si plyšové zvířátko. To je pro tvoje potřeby ideální. (Zasmála se a mírně sklonila hlavu a zakroutila se smíchem hlavou. Lorent ji vždycky dokázal něčím rozveselit.) A nebo se domluv s někým ze zátoky, aby se ti jednou za čas přeměnil ve vlka a ty ho půjdeš vyvenčit. To by možná taky šlo, ale nejsem si jistá, jestli by protistrana byla nadšená z toho, co po ní chceš. (Pokrčila rameny a už si z něj přestala utahovat. Přeci jen, všeho s mírou a pro tuhle chvíli toho bylo už opravdu docela dost. Možná, že za chvíli zase narazí společně na něco, kde si budou sami sebe navzájem dobírat. Ale bohužel nepřišla žádná konverzace, která by byla vhodná na to, aby si jeden druhého dobíral. A možná že by byla radši, aby zůstali u těch srandiček, ale on jí začal vyprávět o svém snu a ona záhy poznala, že ten sen, že pro něj znamenal víc, že to nebylo jen pár obrázků, které se mu promítly ve spánku před očima. Znamenalo to pro něj hodně. To, že alespoň ve snu mohli být spolu a byli společně šťastní. Nebylo to pro ni nic snadného poslouchat, protože cítila to Lorentovo očekávání. Věděla, že na to bude chtít nějakou odpověď, i když zároveň se toho všeho asi bál a snažil se to zamluvit něčím jiným. Po jeho doteku, který ale záměrně prodloužil, se tohle musela snažit nějak usměrnit. To, kam to v tomhle okamžiku směřovalo, by mohlo být záhy docela nebezpečné. Lorent si možná myslel, že tohle všechno je jen proto, že ona je vdaná, že není přípustné, aby se o ni zajímal, když má manžela, že ona o něj zájem nemá a chce mu to dát najevo, ale tohle nebyla pravda. S Lorentem si dokázala užít skvělý den a uměl ji rozesmát a věděl, co má ráda a co ji potěší, jako by ji znal už věky. Tohle všechno jí přinášelo blaho, ale na konci dne, když si uvědomila, jak se věci mají, zůstala v ní vždycky jenom bolest. Ona o něj zájem měla, ale všechno kolem ní ji drželo zpátky. A i ona sama, její vlastní rozum jí říkal, že tohle není možné. Zničila by tak sebe, Lorenta, ale i Jacksona. Nemůže si to dovolit. Nemůže si dovolit lásku k muži, který není jejím manželem. A ona se chce naučit milovat Jacksona, ale to není docela dost dobře možné, když je Lorent poblíž, ale bude se snažit, prostě bude a nedovolí si být s Jacksonem nešťastná, to nikdy. Nečekala, že by se jí Lorent začal za ten dotek omlouvat. Jen ho upozornila, že tohle už tak není možné, ale nebylo to nic pro omluvy. Byl to dotek, dotek, který mohl znamenat víc, ale dál už to nezašlo, protože to ona utla. Už chtěla něco říct, otevírala svá ústa, ale Lorent ji přerušil. Ano, vazne se nemel za co omlouvat, v tom s nim souhlasila, ale bylo tu neco, neco v jeho ocich, co ji rikalo, ze jen u techto reci nezustane. Nez se nadala, tak se Lorent odhodlal k cinu. Byl celkem rychly a ona byla prekvapena. Chytil ji kolem pasu a druhou rukou za tvar. V ten okamzik vedela dobre, co prijde a mela sanci to zarazit. Stala ovsem jako socha a byla strnula. A taky byla rada, ze se nemuze ani hnout, protoze jedna jeji cast se tesila na to, co se melo stat. Jejich rty se spojily a on ji polibil. V tu chvili roztala a uvolnila se. Ztuhlost byla ta tam. Kdyz ten okamzik skoncil, nadechla se a zase vydechla. Podivala se na nej s trochu svrastelym obocim.) Omlouvas se za neco, co jsi chtel udelat? Tohle asi trochu nesedi. Za nic takoveho by ses omlouvat nemel. A zapomenout? Jak se na tohle da zapomenout? Proc? Proc stale rozjitrujeme rany, ktere nam byly ustedreny? Proc nezapomeneme?... Musime zapomenout, ale ne jen na tento polibek. Ale... (Priblizila se k nemu a tentokrat ho polibila ona. Bylo to naprosto neco jineho, nez to, co s Jacksonem... Ale nebylo to spravne. A o to to bolelo vic. Kdyz se od nej odlepila, podivala se zase na nej.) ... Taky na tohle.

(Bylo by to vážně asi trochu infantilní, kdyby měl plyšáka v posteli a spal by s ním. Přivedl by si domů nějakou ženu a ta by si o něm pomyslela, že asi nemůže být úplně v pořádku, nebo že je to jen přerostlé dítě, když má u sebe plyšáka, kterého si až tak oblíbil, že si ho dal do postele. Na druhou stranu, jistě by existovaly i dívky, které by plyšáka ocenily. A co víc... dokonce by se možná s plyšákem v posteli mazlily víc než se samotným mužem. Takže by asi záleželo na Lorentovi, jakou přesně ženu by si to dovedl k sobě domů. Ona by toho plyšáka asi nekomentovala. Prostě by tam byl a to by bylo všechno. Nemohla by vědět, jestli ta plyšová hračka nemá nějaký hlubší význam. Mohla by to být vzpomínka na někoho a nebo jen blbost, co se mu líbila. A vlastně ani vůbec neví, proč zrovna nad takovou pitomostí přemýšlí.) Asi by záleželo na tom, co by to zrovna bylo za ženu. Některým by se ten plyšák mohl i líbit. (Pokrčila rameny a víc se k tomu nevracela. Spíše ho popichovala dále s tím, že by si mohl ochočit někoho ze Zátoky a chodit s ním na procházku, když na něj přijde nějaká přehnaná péče. A on se toho samozřejmě chytil. Nečekala zrovna, že to vztáhne na ni, ale musela se tomu usmát. Hlavně té představě, co se jí při tom vybavila. Lorent na procházce s bílým vlkem, kterého má na vodítku. Děti se kolem nich motají a chtějí si pohladit toho krásného chlupatého pejska. A maminky šílejí, jak je možné, že si takhle po městě může vykračovat s vlkem a snaží se hystericky odrhnout své děti od podle nich nebezpečné bestie. A ona by jen ležela na zádech a nechala se drbat na břiše. Byla to vlastně docela vtipná představa, takže po úsměvu přišel smích.) No, za jistých okolností by to možná nemuselo být zase tak špatné. Možná to zvážím. (Řekla mu a na chvíli přestali vtipkovat a dobírat si sebe navzájem. Bylo toho možná za tak malou chvíli dost. Jenomže možná měli vtipkovat dál. Možná by se vyvarovali tomu, co přišlo po tom. A možná by to stejně přišlo. Nedalo se to odhadnout, ale stalo se to. Lorent ji políbil, i když musel vědět, že to neměl dělat, že se to nesluší... někdy vám prostě rupnou nervy a vy jste odhodlaní udělat i věc, o které víte, že jste dělat neměli, ale proklínali byste se do konce života, kdybyste tak neučinili. A Lorent teď takovou věc udělal. A pak se začal omlouvat. Jenomže tyhle omluvy ani nemohly být upřímné. Lorent o udělal schválně a udělat to chtěl. Nač se za to omlouvat? A jak se má zachovat teď ona? Měla by ho od sebe odstrčit a pořádně mu dát najevo, že tohle dělat nesmí a už nikdy se to nebude opakovat. Místo toho si to políbení ale užívala a v průběhu v sobě cítila záchvěvy vzrušení. Před nějakou dobou si možná ještě snažila namluvit, že k Lorentovi nic necítí, že to vše byla jen určitá náklonnost k tomu, že on byl vlastně první, kdo se tu s ní začal normálně bavit a koho mohla nazvat přítelem. Jenomže čím víc si to namlouvala a tvrdila to i jiným, tím víc si uvědomovala, že to tak vůbec není. Ona k němu něco cítila a nebylo to jen tím, že by ji jeho vlk vábil a chtěl. Teď je pod mocí Jacksonova vlka a její lidská část po Lorentovi stejně nepřestala toužit. Byla by ale schopná to Lorentovi přiznat, když to vlastně nedokáže ani úplně přiznat sama sobě? A měla by mu to vůbec přiznávat? Všechno by se tím jen zkomplikovalo. Měli by si každý hledět svého, neměli by se k sobě už nikdy přiblížit, tak proklatě blízko a už vůbec by neměli dělat to, co právě dělají. Jenomže ona se nechala unést magií tohoto okamžiku a polibek Lorentovi vrátila. Ano, museli na to zapomenout, ale to byla jen slova, která se lehko říkají, ale těžko se plní. Jak by na něj mohla zapomenout, když ho má každý den před očima? Trpí ona, trpí on a i když to sám neví, tak trpí i Jackson. Nikdy by nevěřila, že bude nakonec stát mezi dvěma muži. Když byla v Austrálii, bylo všechno o mnoho jednodušší, než všechny vyvraždili. Měla Adama, pro kterého se rozhodla dobrovolně, i když on si na ni dělal nároky ještě mnohem dříve, než mu povolila. Ale nevzal si ji násilím. Vyčkal na její souhlas. Všechno se ale pokazilo ještě předtím, než se mohla s Adamem jako družka a manželka spojit. A teď je najednou tady, má manžela a druha, ale miluje jiného... Nad svou myšlenkou se trochu zarazila. Miluje... vážně použila zrovna tohle slovo? Bylo to tak. Ona Lorenta milovala a teď si to, ač jen v nitru, přiznala.) Naposledy na mě tlačil tvůj vlk. Teď nikoliv. (Odpověděla mu na jeho poznámku a taky se jen letmo usmála. Věděla, že tahle chvíle bude muset skončit, že nebude trvat věčně, i když by v tomhle okamžiku klidně zastavila čas. Svým polibkem dala najevo, že ona k Lorentovi rozhodně není lhostejná a bylo by divné, kdyby si toho tím pádem Lorent nevšiml. Jeho oči jí ale napovídaly, že ví, že si všiml. Svou větou mu ale taky dávala najevo, že jeho vlk na ni netlačí, což znamenalo, že i když si Lorent možná myslel, že je to jen tím vlkem, nemuselo to tak nutně být. Navíc ten vlk si ji zvolil z určitého důvodu.) Je to taky moje chyba. Měla jsem ti to říct, neměla jsem mlčet, neměla jsem to nechat všechno dojít tam, kam to došlo. (Zakroutila hlavou a na chvíli se podívala do země, než znovu zvedla hlavu k němu, protože znovu něco říkal. Zapomenout bude opravdu těžké a předstírat, že se nic nestalo a oni jsou jen bezva kámoši, co si ze sebe umí udělat srandu. Po tomhle to takhle půjde už sotva.) Já nevím, Lorente. Popravdě je pro mě těžké zapomenout a předstírat cokoliv, když vím, že další den tě zase uvidím a ten další znovu a znovu a znovu. Nevím, jak máme zapomenout, když je naším denním chlebem, abychom se vídali, protože ty jsi můj bodyguard. (Držel ji za ruce a ona držela jeho, takže to nebylo nic laxního, ale všechno v tomhle okamžiku bylo dost intenzivní. Při jeho dalších slovech se mu zadívala do očí.) Jsi si jistý, že je to jen tím vlkem? (Tu otázku prostě musela položit. Lorent si to zřejmě myslel. Jeho vlk může za všechno, to jeho vlk ho ovládá a on teď na ni musí neustále myslet. Pravdou je, že po tom rituálu vlkodlaci ovládají svého vlka, ne on je, jako tomu bylo v minulosti. Ale možná, že v sobě má Lorent ten pocit svého vlka tak zakořeněný, že se ho nemůže zbavit. možná, že je to opravdu jen o jeho vlkovi a ona by mu už vůbec neměla plést hlavu svými city k němu.) Já tobě taky věřím a důvěřuji, Lorente. Byl jsi první tady v New Orleans, u kterého jsem věděla, že mu mohu věřit, s kým jsem se dokázala uvolnit. (Tohle byla pravda. Už od začátku se s ním cítila opravdu dobře. pak mírně povytáhla obočí a i když byla tahle situace vážnější, neubránila se pobavenému úsměvu při jeho poslední větě.) Tak to by byla velká věc.

*Celý zbytek večera, celou noc strávil v lesích, sám daleko od všeho a od všech. Nejdříve jako člověk, ale později, když toho už měl dost, se proměnil ve vlka a proháněl se v lesích po čtyřech. Jeho frustrace, zlost, zklamání byla o něco lépe snesitelnější, ale o to více vnímal samotu, kterou vnímala jeho vlčí část. Mezi jeho vlčí družkou a druhem sice k žádné změně nedošlo, ale nemohl pominout tu lidskou část. Nailah vnímá jako další ženu v jeho životě, která dává přednost jinému muži, před ním. Říká se do třetice. Pro něj to ovšem nic dobrého neznamená. Naopak. Není ovšem schopen nějakého rozumného uvažování, aby se pokusil přijít na to, co dál. Bylo by to jednoduché, kdyby se to netýkalo celé smečky.
Když se blížil nový den, vrátil se do své lidské podoby, oblékl si věci a zamířil domů. Jeho kroky ovšem nesměrovaly do Zátoky, ale do města, do domu. Tam si dopřál dlouhou sprchu a vzal si čisté věci. Když pak bloumal domem i po pozemku domu a pokoušel se něco vymyslet, dostal zprávu od Alisey, ve kterém bylo i její telefonní číslo. Vzkaz si několikrát přečetl a přemýšlel, jestli je doopravdy určený jemu, neboť jej nenapadal jediný důvod, proč by se s ním chtěla sejít zrovna tahle Mikaelsonová. Počítal s tím, že ji tehdy u bratrova náhrobku viděl naposledy. Ať vzkaz pročítal sebevíc, zůstával stejný a on se nakonec přiměl k tomu, aby jí zavolal na číslo, co mu poslala. Neměl sice náladu na nic a už vůbec na nějakou společnost, ale nakonec se s ní domluvil na setkání. Souhlasil i z toho důvodu, že na chvíli nemusel myslet na Nailah a mohl se zaměřit na něco jiného.
Když se přiblížil večer, převlékl se částečně do více společenských věcí, což k černým kalhotám byla světle modrá košile a kožené sako v barvě bílé kávy. Tmavé vousy, které zdobily jeho tvář byly neměnné. Tmavé nepoddajné vlnité vlasy měl o něco delší, ale nic, co by působilo neupraveným dojmem. Jakmile usoudil, že už pro svůj vzhled nic víc udělat nemůže, opustil dům a ke kavárně, kde se měl s Aliseou sejít vyrazil pěšky. Chtěl si protáhnout nohy. Namísto setkání dorazil zanedlouho. Kavárna nebyla příliš daleko od jeho domu.
Jakmile vejde dovnitř, v rychlosti přelétne místo očima a všimne si, že Alisea už na něj čeká u jednoho stolu stojícího u okna. Patrně o to setkání musí hodně stát. Stále ho nenapadá jediný důvod, proč. Když už je tady, tak se jej brzo dozví. Vykročí od dveří ke stolu, kde Alisea sedí. Po té, co přijde blíže, si všimne, že má sebou i malou Nikolasu. Připadá mu to zvláštní, že bere malé dítě do kavárny, ještě tak docela pozdě večer, ale Alisea je tady její matka, a tak si to nechá pro sebe a neřeší to.* Ahoj. *Pozdraví ji, když dojde ke stolu. Krátce se zastaví a koukne na ni. Tázavě, pátravě, možná trochu nedůvěřivě. Nechápe, co po něm může chtít.* Chtěla ses setkat, tak mě tady máš... *Oznámí jí na úvod. Po té popojde k volné židli naproti té, Aliseiny a posadí se.* Pořád si říkám, jestli si se nespletla... *Zvedne k ní pohled od stolu, když už sedí a trochu pobaveně se ušklíbne a zablýskne se mu v očích.* Určitě chceš mluvit se mnou?! *Pozvedne při své otázce-konstatování obočí. Když se u něj objeví obsluha, objedná si sodu. Chce si nechat čistou hlavu. Alkohol by mu v současné době příliš nepomohl.* Můžeš začít... *Naznačí po té, co se obsluha vzdálí. V očekávání její odpovědi se na ni zadívá.*

*Když se mu Alisea ozvala, bylo to tak krátce potom, co od Nailah slyšel ty, pro něj nelíbivá, nepříjemná slova, že ještě nestačil vychladnout natolik, aby jej to neovlivňovalo při rozhodování a jednání se svým okolím. Alisea to nemohla tušit, ale nezvolila zrovna nejlepší období. Přesto sem za ní přišel s předsevzetím, že se tohle setkání odehraje v klidu. Doufal, že ať už po něm chce cokoliv, dokáže to ustát a nezchladí si na ni žáhu. Od toho jejich posledního setkání se vůči ní snaží trochu krotit. Jako jedna z mála Mikaelsonových jemu ani smečce nic zlého nikdy neudělala a když se s ní mohl snést jeho bratr, nejspíše nebude tak špatná. Nechce, jak mu naznačila minule házet všechny do jednoho pytle. Ví, že jí tím prvně tak trochu ukřivdil, a svým předsevzetím na dnešní schůzku se to snaží mírně vykompenzovat.
Jejich pozdrav na úvod by ještě prošel, ale další jejich vzájemná konverzace už není zrovna typická. Když ho Alisea "uvítá" těmi svými slovy, krátce na ni vrhne zkoumavý, možná trochu ostřejší pohled, a vypadá, jako by měl něco na srdci, ale nakonec si to rozmyslí a přejde to mlčky. Ještě má v paměti snahu o to, probrat vše pokud možno v klidu. Posadí se naproti ní, tedy nim, protože zjistí, že si sebou vzala i malou Nikolasu, což jej trochu překvapí, ale nekomentuje to. Není to jeho věc. Objedná si něco k pití. Pak svou pozornost obrátí na Aliseu a naznačí jí, že ji poslouchá. Než se od Alisey dočká nějaké smysluplné odpovědi, dostane se mu příležitost poznat výběr hraček, které se sebou nosí pro Nikolasu. Pozoruje je klidně, leč nijak zaujatě. Bere to, jen jako rozptýlení. Během toho mu donesou pití. Alisea na chvilku malou uklidní a začne mluvit. Překvapí ho hned, když se zmíní o potenciálním spojenectví. Něco takového by zrovna od nikoho z Mikaelsonů nečekal. Hlavně ne potom, co mají vlkodlaci na svědomí. Navenek se ovšem tváří stejně, snad jen se mu v očích krátce promítne to nečekané překvapení, které ovšem velmi rychle potlačí a dál poslouchá. Je to pro něj snadnější i z toho důvodu, že se Alisea dostane k té části, kdy něco potřebuje od něj a od jeho smečky. Nechává Aliseu mluvit a neskáče jí do řečí, i když chvílemi má docela silnou chuť. Hlavně, když zjistí, co po něm, po nich chce. Zabavit jejího bratra Finna. I když oceňuje její nabídku a to, že chce zastavit Esther také. On sám, ale i jeho smečka jí pravděpodobně nebudou moct vyhovět. On by Finna viděl nejraději mrtvého. Potom, jak se angažoval u Esther a chtěl přetáhnout na svou stranu i Nailah. Finna nemá v oblibě tak jako ostatní Mikaelsony. Stejně tak jako většinu Mikaelsonů a takovou příležitost by rozhodně chtěl využít. Jenže si nemyslí, že Alisea by něco takového dovolila.* Co si představuješ pod slovem zabavit, Aliseo? *Zeptá se jí, když je nucena udělat přestávku, protože se Nikol opět dožaduje pozornosti. Neujde mu, že se tentokrát zaměřila na něho, což mu jeho tváři vyčaruje úsměv. Něco, co na ni nebylo už chvíli vidět. Chvilku si malou prohlíží při její snaze na něj dosáhnout. Jenže pak si uvědomí, proč tady je a zvážní. Zvedne pohled zpátky k Alisee.* Říkám ti to narovinu. Nejraději bych ho viděl mrtvého a pokud chceš abychom ho zabavili, víš, co ho čeká... *Odpoví jí. Mluví věcně, stručně. Svůj hlas trochu ztiší, aby ho slyšela, jen Alisea. Při tom se jí zpříma dívá do očí.
Když mu začne vyjmenovávat důvody, proč by to měl přijmout, nechá ji mluvit, ačkoliv jí své stanovisko už pověděl. Alisea se během svých slov zmíní o vlkodlacích, kteří se k Esther přidali kvůli měsíčním prstenům. Tyhle už do smečky nepočítá a na jejich osudu mu pra málo záleží. Tím by ho rozhodně nepřesvědčila. Jakmile přejde na Hope a Hayley, jeho výraz ztvrdne, když ji poslouchá. Je to pro něj velmi citlivé téma a ještě dlouho bude. To, že Hayley přišla o svou dceru dává za vinu nejvíce sobě. Alisea, jako by mu sypala sůl do jeho ran. Zamračí se a probodne ji nevraživým pohledem. Pomalu se nadechne a vydechne. Více se teď soustředí na dýchání, aby nevylétl. Pomsta a zase je to tady. To, že Alisea použije jako argument pomstu a ještě to si myslí, že by to mělo být jejich povinností... To mu stačí.* Pomsta nikdy nikomu nepřinesla nic dobrého a mé smečce už vůbec ne, Aliseo. S tímhle na mě nechoď. Hope to zpět život nevrátí. *Během svých slov se více nakloní nad stůl a ztiší svůj hlas, že zní víc jako hrozivý sykot a provrtává jí pohledem. Pak se zase odtáhne a narovná. Nějakým zázrakem, možná na něj má svůj vliv i malá Nikol. Nechce ji děsit. Opře se zády o opěradlo židle.* Mé stanovisko znáš. *Odpoví, zatímco se dívá na Aliseu. Po té sáhne po svém pití a několika doušky se osvěží.*

*Ano ovládal se dnes více, než když se s Aliseou setkali prvně. Vzal si její slova tehdy k srdci, i když by jí to ani za nic nepřiznal. Na to je příliš hrdý. Druhým důvodem byla její dcera, kterou si vzala se sebou na schůzku. Opravdu nerad by ji děsil. Pro děti má slabost. Ztrácí ovšem čím dál tím více naději v to, že někdy bude mít nějaké vlastní. To je, ale vedlejší. Zažene tyhle vtíravé myšlenky, které ho s pohledem na Nikolasu napadají a zaměří se na do podstatné. Netuší, co od něj Alisea čekala za reakci. Kdyby tušil, nejspíše by si trochu vylepšil náladu, že se přepočítala, ale takhle může, jen hádat.
Zeptá se jí, jak si představuje, že by měli vlkodlaci Finna zabavit. Narovinu jí poví, že on udělá vše proto, aby Finna zabil. O jednoho Mikaelsona méně. Jemu by to udělalo radost. Měl by o jednu starost méně. Navíc Finnovi nezapomene fakt, že obtěžoval Nailah.
Od Alisey čekal trochu jinou reakci, ale tahle docela mírná na to, že nejspíše ztratí bratra, ho rozhodně překvapí. Možná i příjemně, neboť když proti tomu ona nic nemá, tak má on silnou motivaci jí na to kývnout. Přesto se do ničeho nežene. Zvažuje všechny možnosti a při tom poslouchá Aliseu a co vše k tomu ještě má na srdci.* Pokud s tím dokážeš žít, že vlkodlaci budou zodpovědní za smrt tvého bratra... Ty i ostatní z tvé rodiny... *Pronese to do prostoru a pozorně si ji měří. Nerad by, aby pak kvůli tomu vlkodlaci měli problémy. Přesto jí na to ještě nekývne.* Finn je teď čaroděj. Předpokládám, že silný. Jestli chceš, abych na něj poslal své lidi, chci mít proti němu nějakou výhodu. Jsi čarodějka, určitě něco vymyslíš. *Pronese k ní věcně, s tím, že bez toho na to ani nekývne. Významně se na Aliseu podívá. Nechá jí pak nějakou dobu na rozmyšlenou. Při tom se na chvilku zaměří na Nikolasu a přemítá, jak se asi dohodnou. Vzpomene si na Nailah, rád by slyšel její názor. Pořád i přesto, co mu řekla s ní tak nějak počítá. Nechce být na rozhodování zase sám. Jen nevěří, že by u ní mohl mít nějakou šanci. Hlavně, když se kolem ní neustále bude motat Lorent. Odfrkne si nespokojeně potichu pod vousy. Snad to Alisea nezaznamená. Pak si od ní ještě poslechne nějaké argumenty, které jestli ho měli přesvědčit, tak by dosáhly pravého opaku, kdyby se už nerozhodl. To, že mu Alisea připomene smrt Hope, oživí jeho pocit viny, za to. Nechce to před ní dát najevo a tak se nehezky zamračí. Poví jí, co si o pomstě myslí a ujistí, že s tímhle by u něj neuspěla. Když mu poví, že by se zbavením Esther ulevilo všem, podle toho, jak to podá, jí to věří. Krátce, chápavě jí na to kývne. Vzápětí se dozví, že už ona žádné další argumenty nemá. Trochu si i oddechne. Když se ho znovu zeptá na pomoc a použije k tomu zrovna ty dvě nejmenší, téměř rezignovaně si povzdechne.* Své stanovisko jsem ti řekl. Dej mi nějakou výhodu proti Finnovi a nejspíše se dohodneme. *Odpoví a zadívá se na Aliseu.*

*Možná by si tuhle schůzku užíval jinak a více, kdyby jeho osobní život, opět neležel v troskách u jeho nohou. Přeci, jen kolikrát se mu poštěstí, že jej žádá o pomoc někdo z Mikaelsonů a ještě mu k tomu nabízí spojenectví. Nejprve Marcel, teď Alisea. Byl by to skvělý pocit, nebýt toho, že jej nyní zcela zastiňuje vědomí, že Nailah, se kterou už chvíli počítal, ve skutečnosti celou dobu měla ráda Lorenta. Lorent, jenom to jméno jej nutí vidět rudě. Nejraději by ho přetrhl, kdyby se mu dostal pod ruce. Jenže ví, že přehání. Tohle z něj mluví vztek, zlost horkokrevná vlkodlačí hlava. Pokud by Lorentovi něco udělal, tak pravděpodobně v afektu, když by se přestal ovládat. Za jiných okolností, by takhle nedokázal ublížit Nailah. Drží ho zpátky mimo jiné i to, co kvůli němu vše musela prožít. Další bolest, že by vzal život někomu, kdo je jí blízky, to by nemohl. Lorent má neskutečné štěstí aniž by si to uvědomoval. Tyhle své myšlenkové pochody by ovšem nikomu neprozradil. Nechá si je hezky pro sebe. Nepotřebuje, aby se něco takového doneslo právě Lorentovi.
I když, ale nemá moc důvodů k radosti, tohle, co nyní probírají s Aliseou se může využít. Má to rozhodně v úmyslu. Kdy se mu naskytne možnost zbavit se někoho z Mikaelsonů. Finn si dovoloval na Nai a to nemůže nechat, jen tak. Navíc s posvěcením jeho sestry. Přijde mu, že lepší možnost mít nebude.
On sám je pro. Přesto to ještě chce probrat s Nai a pak to říct smečce. Nehodlá do toho jít, jen tak. Chce mít proti Finnovi nějakou záruku. Nehodlá riskovat život svých lidí. Ujištění, že by pro Finna nikdo z její rodiny netruchlil se mu zamlouvá o to více. Možná si tím získá, alespoň drobné plus. Ze všeho nejvíce o to stojí u Hayley. Chybí mu její přítomnost, protože od té doby, co se rozešli, tak, jak rozešli je to mezi nimi špatné. A potom je tu Klaus. I když ho nemůže vystát a nesnáší ho za to, co všechno už od něj musel skousnout, nemůže se zbavit toho názoru, že je to nejstarší vlkodlak, co je na světě. Tak nějak to nemůže přehlížet, i když se hodně snaží. Pokládá to za nemožné, ale kdyby s ním nějakým způsobem dokázal vycházet, měl by z toho všeho lepší pocit. I to by mohl být jeden ze způsobů - možná. Přemítá nad tím vším, zatímco Alisea povídá, co a jak. Ona sama má pravděpodobně námět k zamyšlení a tak se navzájem neruší.* To by nebylo na škodu... *Neodpustí si škodolibou poznámku k tomu, co mu řekla o případné reakci ostatních Mikaelsonů při smrti Finna. V očích mu spokojeně zajiskří.
Alisea se pak začne zajímat, proč tolik chce Finna vidět mrtvého. Ušklíbne se nehezky, nevraživě. Dává ovšem pozor, aby tou dobou byla Nikol zaměstnaná něčím jiným.* Vy Mikaelsoni si myslíte, že všichni budou skákat, jak se vám to zrovna hodí, a když ne, tak jim znepříjemňujete život. Je to i Finnův případ. Chtěl získat Nai pro spolupráci s ním a vaši matkou. To mu nezapomenu. *Odpoví jí a poslední dvě věty procedí nenávistně tichým hlasem mezi zatnutými zuby. Při tom se mírně nakloní nad stůl k Alisee a provrtává jí pohledem. Pak se zase odtáhne. Čeká už, jen na to, jestli mu kývne na magickou výhodu pro vlkodlaky, když půjdou po Finnovi. Nakonec se dočká, kladné odpovědi. Samozřejmě se mu to zamlouvá.* Dobře. *Kývne spokojeně. Zdá se, že si Alisea zajistila jeho spolupráci.* Ještě se domluvím se svými lidmi a dám ti vědět. *Odpoví jí.* Kdy to chceš podniknout? *Zeptá se jí, aby věděl, kolik času bude mít na přípravu.*

*Tohle setkání dnes probíhalo nejspíše překvapivě pro obě zúčastněné strany. Oba sem šli nejspíše zcela odlišným očekáváním. Když už se chvíli bavili a domlouvali, dokázali i přes jejich odlišnosti najít společnou řeč. Podle toho, jak se Alisea tvářila sice nebyla nadšená z toho, že by měla přijít o svého bratra, ale patrně to pro ni bylo přijatelnější, než hrozba pro její dceru, kterou si mimochodem dnes vzala na schůzku se sebou. Bylo velkou zásluhou Nikolasy, že vše probíhalo v takovém klidu a relativní pohodě. Neměl v úmyslu tu malou děsit. Měl děti vždycky rád a ony se v převážné většině oblíbily jeho. Nevěděl pořádně proč, ale nikdy si nestěžoval a naopak to využíval. Dnes ovšem nebyl v takovém rozpoložení, aby se mu na Nikol chtělo nějak působit. Jen ji chvílemi pozoroval. Měla na jeho nitro zvláštní uklidňující vliv. Když se ve vzpomínce vrátí k tomu, jak Aliseu vlastně poznal prvně, vybavuje si, jak chtěla z téhle malé roštěnky udělat dceru jeho bratra. Její plán nakonec nevyšel, ale teď by za to možná byl i rád. Po Oliverovi by tak zůstalo, alespoň něco dobrého a hlavně by to svým způsobem nebyl jeho úplný konec. Své myšlenky na tohle si nechává pro sebe. Pečlivě je skrývá přede všemi, protože o nich nikdo, nic nepotřebuje vědět.
Pověděl Alisei, co chtěla slyšet. Nastínil jí, jak Finn obtěžoval Nailah, a že má na něj díky tomu spadeno. Podle toho, jak u toho ona vypadá, jako by pověděl to, co chtěla slyšet. Poslechne si její přání, a trochu se nad tím ušklíbne, jako by právě pronesla největší utopickou myšlenku, jakou, kdy slyšel.* Myslím, že toho se nedočkáš... *Neodpustí si k tomu vyjádřit sám vlastní názor. Není to, ale výsměch nebo nějaká rýpavá poznámka. Pouze konstatování. Čím více, Aliseu poznává, tím méně má potřebu jí dávat najevo, že je taky Mikaelsonová, a že ji vlastně nemůže vystát. Už dávno to tak s ní nemá. Přímo a otevřeně, jí to, ale nepoví. To neudělá. Možná ho zpět drží i to, že už se díky své důvěře a dobromyslnosti tolikrát spálil, že jednoduše nemůže. Více už se k Mikaelsonům nevyjadřuje. Během toho, co zde sedí popíjí to, co si objednal. Pomalu už svou sklenici vyprazdňuje. Během toho se Alisea zmíní o Nailah a pogratuluje ke svatbě. Ještě před několika dny by ho to upřímně potěšilo. Dnes mu, ale její slova připomenou, jak špatné to mezi ním a Nai je, což jeho mizernému rozpoložení nepřidá. Právě naopak, je mu ještě hůře. Navenek se, jen nuceně pousměje a na znamení díků kývne hlavou. Nemá v úmyslu Alisee něco o svých problémech říkat. Alisea také nemůže tušit, co si s Nailah prožívají a tak věří, že svou gratulaci myslí upřímně.* To nevadí. Nic se neděje. *Poznamená k tomu ještě a pak sáhne po svém pití a dopije jej. Usoudí, že v tuhle chvíli již dohodli to hlavní, kvůli čemu sem šel. Chystá se tedy pomalu k odchodu.* Domluvím se s Nai a ozvu se ti. Určitě budu chtít ochránit životy svých lidí. Nikdo kvůli Původnímu nesmí umřít. *Poznamená a tím dá najevo, které kouzlo si jako výhodu vlkodlakům vybírá. Po té zaplatí za své pití a vstane.* Předpokládám, že se brzy opět uvidíme. Mějte se. *Rozloučí se s ní a krátce koukne i na malou s pousmáním. Trvá jen chvilku a je mírné, ale jeho obličej při tom vypadá zcela jinak. Po svých slovech podnik opustí.*

Už uplynul nějaký ten den od té slavné večeře, které by možná někdo mohl říkat i oslava, protože se stalo něco, za co byla spousta lidí hrozně ráda. Možná kromě jednoho, a to jejich bratra Finna. To on je totiž maminčin mazánek. Tedy asi byl. Proč? Protože o maminku právě přišel, chudinka. Už se nemá za co schovávat. Žádnou schovku v mámině sukni už nenajde. Žádná totiž není, protože Esther se konečně nechala zneškodnit. Sice ještě není mrtvá, ale co není, může brzy být. Kol by nikdy nečekal, že to bude vlastně docela snadné. Že se takhle nachytá? Vypít upíří krev a nechat si potom škubnout krkem? Netušil, že je až takový amatér. A ještě naivní. Diví se, že si vůbec myslela, že by mohl Elijah držet s ní. Ten by nikdy nepodrazil Klause - podle Kola tedy. To jejich 'always and forever', to se asi podle všeho nedalo jen tak porušit... No, teď nebude přemýšlet nad žádnými jejich sliby, které si složili bez něj a které asi budou trvat až do konce jejich života (pokud nějaký konec bude, samozřejmě). Má totiž důležitější věci na práci a hlavně na přemýšlení. A to hlavně díky svému bratrovi a starší sestře.
Potřebuje s někým probrat to, co od těch dvou slyšel. Že prý něco s Genevieve, že na ni nemá vzpomínky, že mu je vzala Esther či co... Nerozumí tomu, ale nelíbí se mu, jak o tom začínalo mluvit čím dál tím více lidí. Prostě vůbec neví, co to znamená, netuší, co tím mají na mysli. Třeba se jen domluvili a vystřelili si z něj. I když... Alisea tak nevypadala. Ta, když říkala to, co říkala... Ne, určitě si nedělala srandu. Právě proto, aby zjistil, co tím všichni myslí, si dohodl schůzku s Cami. Myslí si, že ta by mu mohla objasnit pár věcí, co se týče právě Gennie. Jednak proto, že žije s Klausem a ten s tím přišel, a druhak proto, že je to prostě Cami a ta ví spoustu věcí. A přece to jsou kamarádi, dokáží si vyjít vstříc. Tedy Kol doufá, že to tak stále je. Snad ji třeba Klaus nepoštval proti němu, to je totiž taky dost možné vzhledem k tomu, jak si z něj vystřelil z toho, jak s Cami jeli v limuzíně, že v sobě měli trošku alkoholu...
Rozmýšlí nad tím, co mu Cami řekne a hlavně jestli mu něco řekne a jestli vůbec něco ví. Stojí opřený o zeď jednoho domu ve Francouzské čtvrti, přibližně v místě, kde se mají setkat. Doufá, že Cami přijde na čas. On je tady raději o trošku dříve, aby se neřeklo. Na sobě má své obvyklé oblečení, což jsou teď v létě obyčejné černé kraťasy, ke kterým si vzal bílé tričko. Samozřejmě mu to sluší jako vždycky a musí být nepřehlédnutelný už z dálky!

*Obdržela zprávu od Kola Mikaelsona, což by nebylo tak zvláštní, kdyby...kdyby co? Byli přátelé, ne? Nebo snad jenom známí? Neměla s ním špatný vztah, jenom se jí nelíbilo, co navykládal právě jisté osobě ke které má docela blízko a se kterou už nějaký ten čas žije. Ublížil její kamarádce, ale přesto to nic neměnilo na tom, že spolu vycházejí, ne snad? Nikdy se však nescházeli, nikdy dříve se nedomlouvali na žádné schůzce a proto teď cítí mírné znepokojení. Netuší, co má od něj očekávat, není si jistá tím, jaký právě teď je. Slyšela mnoho verzí, mnoho věcí, které ji znepokojují a hlavně fakt, že sama netuší, jaký bude v její přítomnosti. Znala ho jako člověka, který miloval jednu osobu, ženu se kterou si rozumí, ale teď? Kdo je vůbec dnes?
Souhlasí s jejich setkáním, proto co nejrychleji na sebe hodí letní šaty tmavě modré barvy a béžový svetr na knoflíčky jenom tak jako přehoz, kdyby náhodou foukal chladnější vítr. Naštěstí je teď sama, tudíž nemusí ani vysvětlovat, kde přesně má namířeno. Přijde k šuplíku, který otevře, aby si vzala klíče od auta. Bohužel k jejímu štěstí jsou tam více, než jenom jedny...kde jsou vůbec ty její? Začne se v tom přehrabovat a zkoumat každou značku auta, jenom kdyby mohla najít to své. Vydechne bezmocně a odhodí jedny z klíčů nazpět, přičemž zavrtí hlavou.* Mohli by si zařídit autosalón. *Uchopí jeden svazek, přičemž se ani nepodívá, které si právě vzala. Koneckonců není to jedno, kterým autem pojede? Jenom je občas složité si něco vybrat, ať už je to auto, oblečení, láhev vína...příliš mnoho výběru, tento dům má snad všechno. Sejde schody dolů a zamíří k autům. Stiskne tlačítko na dálkovém ovládání, aby vůbec zjistila, které to je a vzápětí do něj nasedne, přičemž během chvíle odjede z Abattoir na určené místo. Jak se přibližuje k místu setkání, tak už z dálky může zahlédnout osobu, která na ni čeká. Sjede ho v rychlosti pohledem, než zajede za roh ulice, kde zaparkuje auto. Složí ruce z volantu do klína a s výdechem se podívá před sebe. Netuší, co má od něj očekávat a co je vůbec tak důležitého, že se museli sejít právě tady. Mohl přeci přijít za ní do Abattoir, ne? Vždyť je to i jeho domov, i když tam nebydlí, vlastně se zde vůbec neukazuje. Bydlí tam už několik týdnů a za celou tu dobu ho tam ještě ani jednou nezahlédla. Chtěla by vědět proč, proč se ještě nepřišel podívat na svou neteř, která se před pár dny vrátila nazpět domů. Všichni byli šťastní, že tam je, včetně jí...proč by to právě on měl jinak? Vystoupí z auta, zavře za sebou dveře a ihned mu jde naproti.
Jak se k němu přibližuje, tak se jí na tváři objeví typický úsměv, kterým ho vítá a nelze popřít, že ho i ráda vidí. Neměli nikdy spolu problém v komunikaci, i když je občas až moc velký provokatér. Jediné, co se jí na něm nelíbí je způsob jeho chování k určitým lidem, občas i jeho vyjadřování a hlavně nesmysly, kterými krmí druhé. Nehodlá to s ním právě teď řešit, možná ve zbytku jejich společně stráveného času. Zadívá se mu do tváře.* Ahoj...*Pozdraví ho krátce, přičemž se zastaví kousek před ním.*...proč jsme se nemohli sejít v Abattoir? *Zeptá se ho možná trochu zmateně. Neměl snad důvod tam nejít, ne? Občasné hádky se sourozenci jsou na denním pořádku v této rodině. Snaží se v něm číst, dozvědět se už dopředu, o čem by tak mohli diskutovat, problém je, že on není zrovna typ, které by dával určité věci najevo, těžké se v něm vyznat, avšak ne nemožné, protože upřímně...jeho starší bratr je o moc větší záhadou, ale ne pro ni, už ne.* Tak...*Nadechne se zhluboka.*...co se děje? *Nepsal by jí, kdyby nešlo o něco důležitějšího, nezvolil by tohle místo, kdyby nevyžadoval jisté soukromí. Je zvědavá, o co se přesně jedná a proto mu dá prostor k tomu, aby promluvil.*

Věřil, že nebude na Cami čekat dlouho. Ona nebyla takový ten typ, co by snad chodil pozdě. Sice se s ní ještě nikdy takhle nescházel, pokud si dobře pamatuje, ale přijde mu, že ona bude vždy a všude včas. Když ji konečně uvidí, musí se na ni taky usmát, jako by její úsměv byl nakažlivý - i když se usmívat nechtěl, tak prostě musel. Možná to udělal i proto, aby si nemyslela, že jí něco hrozí... Měla by si to vůbec myslet? Ne, ne, on tu dneska není proto, aby dělal problémy. Jen chce nějaké informace, to je všechno. "Ahoj Cami," pozdraví ji také, když dojde až k němu. Podívá se na ni, když se ho zeptá, proč se nemohli sejít v Abattoir. "...no, řekněme, že k tomu mám svoje důvody," řekne tajemně, ale vzápětí dodá něco dalšího. "Prostě jenom nechci, aby náš rozhovor slyšel kdokoliv jiný. Třeba Klaus, Elijah nebo někdo další, kdo tam bydlí. Klaus by si měl uvědomit, že ten barák taky není nafukovací," uchechtne se a dívá se na ni. Jak dlouho se to vůbec neviděli? Asi od té doby, co spolu jeli limuzínou... Ale kdo má vědět, kdy to bylo? "To se musí nutně něco dít, když se s tebou chci sejít, zlato?" koukne na ni tázavě a nechápavě zavrtí hlavou. "Třeba bych si s tebou dal rád zase nějakou projížďku v limuzíně. Minule se ti to docela líbilo, teda aspoň se mi to zdálo. Ty jsi z toho byla nadšená, ale můj bratr už zase tolik ne," ušklíbne se na ni, ale mluvit nepřestává. "Dobře, dobře, nejsme tady jenom proto, abychom se projeli v limuzíně. Vlastně tentokrát nemám žádnou limuzínu..." pokrčí rameny. "Ale už k věci, ať se zbytečně nezdržujeme. Chci se tě zeptat na jednu věc, která mi vrtá hlavou už dlouho, ale od naší rodinné večeře na to skoro nemůžu přestat myslet, protože upřímně ani nevím, co si o tom mám myslet. Týká se to Genevieve..." poví a nechá větu viset ve vzduchu. Je zvědavý na její výraz ve tváři, až uslyší, o čem s ní chce mluvit.

*Vytáhne klíče ze zapalování a s hlubokým nádechem otevře dveře auta, které hned zase zavře. Pozvedne ruku a stiskne automatické zamykání, přičemž hned zamíří s úsměvem na rtech k muži, kterého neviděla hodně dlouhou dobu a vlastně ani nevěděla, co má přesně čekat. Musel chtít osobní setkání, protože půjde o důležitou věc, jinak by pravděpodobně vybral bar a nebo se klidně zastavil v sídle, i když...možná by se s ní nesešel vůbec, protože nevyhledával její společnost. Každé jejich setkání bylo náhodné, nečekané, rozhodně ne plánované. Jednu dobu ho ale chtěla navštívit, aby si s ním vyřídila jisté nedorozumění, avšak při všech starostech, které měla na to zapomněla. Možná se k tomu dostanou dnes, možná taky ne. Obdaruje ji svým typickým úsměvem, který zdobí jeho tvář. Jako první ho pozdraví, přičemž jí to hned opětuje. Zastaví se jenom kousek od něj a se zájmem si ho prohlíží. Netuší přesně, co může po ní chtít a namísto toho, aby na něj hned spustila svou zvědavou otázku, která ji pálí na jazyku, tak se zeptá hned na druhou věc, která ji zajímá. Pokýve hlavou na náznak, že tomu rozumí. O to víc ji vrtá hlavou, co přesně chce právě řešit s ní. Není ten typ, který by vyžadoval nějaké terapie...koneckonců potřeboval nějaké? Ona jako psycholožka by tvrdila, že ano, ale to neznamená, že si to musí myslet i tisíciletý, nesmrtelný narcis. Usměje se na něj pobaveně a založí si ruce na hrudi. Na rtech ji stále pohrává úsměv, jako kdyby k ní zkrátka patřil a jenom velmi těžko se hledaly situace, díky kterým by zmizel.* Má to být opravdu narážka na to, že Abattoir má docela dost obyvatel a nebo skrytý význam pro menší rýpnutí, že jsem se tam nastěhovala? *Povytáhne obočí a se mu zadívá do očí. Nemusí ho znát důkladně na to, aby věděla, jakou má povahu. Může to být klidně jenom malé rýpnutí, že se tam přistěhovala teoreticky bez souhlasu ostatních a tím zabrala další místo. Na druhou stranu je sídlo obrovské, teoreticky nelze postřehnout, kdo z tama odejde a nebo přibude. Nepřipadá si, že by si s ostatními členy překážela a nebo ona jim. Někdy se s nimi ani nediví, jindy zase na ně narazí, záleží podle toho, co má na práci a nebo oni. Ale rozumí, že jemu to nevyhovuje, i přesto, že mají všichni v povaze lpět na přítomnosti sourozenců, žít jeden vedle druhého. Hned na to konečně vysloví druhou otázku, důvod, proč tady vůbec je. Po odpovědi jenom zamrká a zkřiví rty do něčeho mezi úšklebkem a úsměvem.* Opravdu? *Nakloní hlavu do strany.* A nebo jenom hledáš způsob, jak rozčílit svého bratra? *Netuší momentálně, jaký mezi nimi je vztah, avšak předpokládá, že stále napjatý od jisté doby. Musí mu být hned jasné, kam její narážka směřuje a co přesně má na mysli. I když o tom nemluvili, tak to neznamená, že se nedozvěděla o jeho lžích, které ji právě znepříjemnili pár dní a bohužel...které ji zabránily tomu, aby je chtěl kdy vidět ve své společnosti. Spojí rty a odmlčí se na okamžik. Přihmouří oči k jeho tváři a spustí ruce podél těla. Popojde mírně do strany a zhluboka se nadechne, než se natočí tělem zpětně k němu.* Už žádné další projížďky, Kole. Po té poslední jsem zjistila, že se stalo něco o čem jsem ani neměla ponětí, vlastně...tak si říkám, že by si mi to měl připomenout. *Podívá se na něj varovně, stejně tak jako částečně vyzývavě, aby jí podal vysvětlení, proč měl vůbec potřebu něco takového udělat.* Nechala jsem se zavést domů, to bylo všechno, ale ty si z toho udělal intimní chvíli. Dokážeš si představit, jak těžké je potom něco vysvětlit tvému paranoidnímu bratrovi? Oh, jistě...*Poví sarkasticky a ušklíbne se.*...máš v tom tisíciletou praxi. *Není v jejím tónu hlasu žádný vztek, či snad nějaké rozhořčení. To už dávno vyprchalo a to poslední, co by dnes chtěla je se s ním hádat. Avšak musí ho trochu „napomenout“ i když má obavy, že on jenom tak s provokací nepřestane. Zasměje se a na moment ukáže řadu horních zubů.* Doufám, že to není tentokrát kočár s kočím. *Pousměje se nad vlastními slovy, které stejně jako on bere s humorem, i když...u něj člověk nikdy neví s čím přijde nebo co udělá. Zvážní, jen co se začínají dostávat k hlavnímu bodu konverzace. Chce probírat nějaké rodinné záležitosti? Neměl by to právě řešit se členy rodiny? A nebo chce názor či pohled na věc někoho, kdo nahlédnul do hlavy nejednoho člena Mikaelsonů.
Za chvíli zjistí, že to není ani jedno, ani druhé, ale jedná se o její zrzavou kamarádku, čímž ji připomněl, jak dlouho spolu nemluvily a že má i jisté obavy o ni. Naposledy dostala jenom sms zprávu, nic víc...měla by si s ní promluvit, vidět ji. Tenkrát o Kolovi neříkala dobré věci, protože on ani po ztrátě vzpomínek nebyl dobrý. Chtěla jen jediné, aby od něj šla co nejdál. Vydechne ztěžka. Může na ní vidět, že to není právě nejvhodnější téma a že ví víc, než si možná dokáže představit.* Co přesně chceš vědět? Protože jestli to má být můj názor na to, co si jí provedl...*Zavrtí nad tím opovrhovaně hlavou.*...pak nechceš znát odpověď. *Porozhlédne se okolo nich, jako kdyby chtěla mít jistotu, zda jsou sami a nebo to mohly být i jisté obavy? Podívá se znovu do jeho tváře.* Když už jsme ale u ní, kdy naposledy si s ní mluvil? Dlouho se neozvala, trochu mě to znepokojuje. *Když spolu nepracovaly či se nescházely jako kamarádky, tak to byly terapie, díky kterým udržovaly kontakt a ten byl teď na dlouhou dobu přetržen. Je možné, že je takovou dobu pryč z města? Protože stále...New Orleans byl její domov. Neuhýbá od něj pohledem, jako kdyby se snažila číst v jeho tváři a hledala odpovědi, které možná nebude chtít vyslovit.*

Musí se uchechtnout, když se ho zeptá, zda je to narážka na to, že má Abattoir dost obyvatel a nebo na to, že se tam nastěhovala ona. "Cami, mně je upřímně jedno, jestli tam bydlíš ty nebo kdokoliv jiný, jen říkám, že za chvilku tam budou bydlet všichni, a to není vůbec žádná narážka na tebe. Chápu, že tě chce mít Klaus na blízku a taky teď potřebují s Hayley chůvu, ne? Teda pokud se vůbec od Hope hne, to je taky otázka... Když tam není Bekah, někdo musí místo hodné tetičky zaujmout. Teda v tomhle případě asi spíš... macechy?" podívá se na ni tázavě a poněkud nejistě. Jejejej, už zase začíná do někoho rýpat. Zdá se, že tenhle rozhovor bude docela zajímavý. Cami není ten typ člověka, který by se nechal vyprovokovat, ale člověk nikdy neví. Třeba má dneska dost špatnou náladu (i když to tak nevypadá) a nechá se vyprovokovat, i když to není to, kvůli čemu tu Kol je. "Možná obojí," ušklíbne se. Nikdy neřekl, že svého bratra rád nerozčílí. Vlastně ho velmi rád provokuje a hašteří se s ním. Někdy tak moc, až to není pěkné. Právě proto mají Elijaha, toho rozumějšího bráchu, který je většinou uklidní a odtrhne je od sebe. Upřímně čekal, že přijde řeč i na limuzínu a na to, o čem si povídal s Klausem, ale myslel si, že to nechají až na později. Tak asi ne, no. Co se dá dělat. "Oba dva víme, že Klaus je dost paranoidní, zlato. Člověk mu něco řekne, udělá si z něj trošku srandu a on to hned bere vážně. Abych řekl pravdu, myslel jsem si, že ti věří trošku víc, než aby si myslel, že mezi námi hned něco bylo. A to jsem to ani neřekl přímo... Kdo ví, jak by vyváděl, kdybych řekl, že jsme spolu měli něco víc, což jsme samozřejmě neměli..." ušklíbne se a pokrčí rameny. Klaus je prostě případ. Nikomu plně nevěří a asi ani Cami. A nebo fakt věří tomu, že Kol je tak neodolatelný, že by mu podlehla...? "Kočár s kočím?" řekne a zasměje se. "To by byla až moc velká romantika, Cami, to by Klaus asi už nerozdýchal," usměje se na ni a pobaveně zavrtí hlavou
Konečně se dostane k tomu, proč jsou vůbec tady. K věci, která mu vrtá hlavou už nějakou chvíli, a tou věcí je Genevieve. Už několik lidí mu dost okatě naznačilo, že on neví něco, co by vědět měl. Ale přitom nikdo z nich nebyl tak hodný, aby mu to rovnou řekl všechno a vždycky radši hned zmizeli, než aby mu to řekli. Takže proto je tady. Něco mu říká, že prostě z Cami to dostane, ať už po dobrém nebo po zlém, protože ona určitě něco ví. Jistě toho ví víc než samotný Kol. Bydlí v Abattoir, žije s Klausem, musí mít taky uši všude. Zeptá se ji na Genevieve a sleduje, jak bude reagovat, jestli se nenastane nějaká náhlá změna chování nebo tak něco. Ale ne, nic takového se nestalo. Zřejmě mělo nějaký vliv to, že Cami studuje to, co studuje. Jediné, co na ní poznal je to, že se jí tohhle téma asi příliš nezamlouvá. "Co já jsem jí provedl? Ale notak, Cami, o tom se nebudeme vůbec bavit. Myslím, že tohle je mezi mnou a Genevieve a taky si myslím, že už jsme si účty dávno vyrovnali," řekne docela vážně. Protože to, že ho málem zabila.. No, řekněme, že to taky nebylo pěkné. A kdo ví, co má teď Cami vůbec na mysli, protože on jí neudělal jen jednu věc, žeano... "Nevím, přestal jsem se o ní zajímat už před nějakou dobou. Chtěl jsem po ní něco, co mi dát nechtěla a s čím mi nechtěla pomoct, takže jsem si sehnal jinou pomoc. Prý ale odjela z města, co já vím," pokrčí rameny. Nechce, aby se uhýbalo od tématu, chce vědět to, na co se zeptá. "Chtěl bych se tě zeptat na jednu věc, zlato. Podle Klause i Alisey, bych si prý měl vzpomenout na něco, co se týká Genevieve. Řekni mi, co vědí všichni ostatní a já ne?"

*Jeho úsměv spíše považuje za projev sarkasmu, než opravdového pobavení. Na druhou stranu většinu času je pobaven, všechno bere s jistým nadhledem, nedělá si příliš těžkou hlavu z okolních věcí. Může ho to dělat více šťastného ale pro ni je to spíše jenom pošetilost. Těžké se v jeho osobě vyznat, avšak ne zcela nemožné. Celá rodina Mikaelsonů je jako jedna tlustá bible, kterou je složité se prolistovat, ale pokud vydržíte, tak se dostanete až k samotnému jádru. Lehký úsměv jí hraje na tváři, stejně tak jako letní vánek si pohrává s konečky vlasů a spodním lemem šatů. Nějak nerozumí tomu, proč by tam měli bydlet „všichni“ a koho tím přesně zahrnuje. Má za to, že jejich rodina je samozřejmost a jak velmi dobře ví, tak vždy měli více, než jednoho či dva sourozence. Ano, sídlo má rozhodně dost obyvatel, ale přesto není tak plné, jako když to bylo za Marcelovi vlády, ne snad? Navíc je dost velké na to, aby se tam všichni vešli, ale nehodlá takovou zbytečnost řešit, nemyslí si, že ani jeden z nich na to má náladu. Vyznělo to původně jako menší narážka, protože u něj člověk si není nikdy ničím jistý a je lepší se o věcech přesvědčit. Jen lehce pokýve hlavou, než mírně napne tělo a zhluboka se nadechne. Jeho slova ji nevyvedou z míry ani nezpochybní nic, co si doteď myslí. Vždycky si musel šťouchnout do věcí, které nebyly právě vhodné a nebo o které by se neměl zajímat vůbec. Její pohled se změní, zadívá se mu více do očí, přičemž se tváří tak nějak sebejistě, jako kdyby to měl být taktéž způsob provokace.* Opravdu si myslíš, že tohle je důvod, proč jsem tam? *Poví samolibě a povytáhne pravé obočí, ne že by potřebovala odpověď na otázku. Na pár sekund se odmlčí.* Hope má velkou rodinu, aby si jednou neskončil jako chůvička ty. *Sjede ho pohledem a usměje se na něj. Dávno poznala u něj jednu věc. Nikdy se nenechte tímto mazaným upírem vyprovokovat, stejně tak jako nikdy mu nedejte najevo, že si k vám může dovolit všechno a vy mu nic neoplatíte. Zná ho, možná ne, tak moc jako ostatní, možná by sám tvrdil, že ho nezná vůbec, ale přesto velmi dobře ví, že si na něj má dávat vždy jistý pozor, nebrat si spoustu věcí osobně nenechat ho, aby s vámi mohl manipulovat, protože jestli je někdo vychytralá liška, tak je to právě Kol Mikaelson. Testuje lidi okolo sebe, proč by ona nemohla hrát stejnou hru? Musí se na něj ušklíbnout hned dvakrát po sobě, už jenom proto, že z jisté části chce hlavně provokovat. Věří, že je tady i kvůli něčemu důležitějšímu, protože jinak by jí jenom tak nepsal a nescházel se právě tady, ale asi všechno musí mít nějaký provokativní začátek, než se dostanou k tomu podstatnému. O limuzíně se ani příliš bavit nechtěla, ale přeci jenom k tomu došlo. Nemá smysl mu příliš vyčítat staré křivdy, když už je to nějaký ten měsíc nazpět, problém však je ten, že jeho bratr nezapomíná a jisté věci si pamatuje až moc dobře.
Ano, oba velmi dobře věděli o tom, že je paranoidní a proto by i očekávala, že raději bude držet jazyk za zuby a nebo to podá stylem ze kterého by nešlo vůbec nic vyčíst. Jenomže to by nebyl on, kdyby udělal přesný opak. Nenadělal ji s tím příliš velké problémy, dá se říci, že žádné, jenom pár výměn názorů a malé nedorozumění, to bylo všechno. Neznamená to ale, že by si přála další takovou situaci.* Humor je velmi subjektivní, Kole. A ne každý rozumí tomu tvému. *Stále k němu promlouvá milým hlasem, i když jsou v něm známky jisté ostrosti, jako kdyby ho snad měla nějak napomínat. Ne nadarmo se říká mluviti stříbro, mlčeti zlato...bohužel právě on tohle rčení asi nezná a nebo by se nim nikdy nehodlal řídit, protože jeho pusa je stále otevřená a hlavně pořádně proříznutá. Opět nasaje vzduch do plic, přičemž přešlápne z jedné nohy na druhou. Koutek úst ucukne do strany. Velmi dobře si pamatuje, jak to tehdy večer bylo a pravda je, že k žádnému kontaktu nedošlo a ani by se to nikdy nestalo.* Já vím, že mi věří. *Řekne vážně a naprosto přesvědčivě, protože ano...je si jistá svou pravdou, je si jistá, že jí věří a nemusí to vysvětlovat či snad obhajovat. Jeho činy, které samozřejmě Kol nevidí mluví za všechno, možná si myslí, že je zná, že ví, jaký je jejich vztah, že do nich vidí, ale vůbec tomu tak není.* A myslím si že mi věří víc, než komukoliv jinému. *Ukončí to těmi slovy. Možná je to proto, že ona věří v něj, že je tady vždy po jeho boku, aby mu ukázala, že dokáže být lepší, že nezáleží na tom, co všechno provede, vždy je způsob, jak to napravit, jak věci změnit a pokaždé tady i bude, aby mu to připomínala ať už se stane cokoliv. Rozhodně tím nechce urazit důvěru v jeho sourozence, ale bohužel jejich vzájemné důvěry jsou staletími pošlapány. Na ulehčení atmosféry pronese malý žert, kterého se chytne. Zasměje se nad tím.* Romeo a Julie byly příliš romantičtí. *Roztáhne rty do širokého úsměvu a zadívá se na něj.
Nepřekvapuje ji, že záležitost, kterou s ní chce probrat je právě žena, kterou miloval a ke které má jistý vztah i teď, avšak je to netradiční už jenom proto, že vzpomínky, které na ni dříve měl, všechno, co prožili se ztratilo jako světlo v hluboké tmě ze které není úniku, protože její hustota je až příliš silná, aby skrz prošel svit. Ani neví, co přesně po ní chce, co žádá, ale nelíbí se jí to. Naposledy s ní mluvila o ne právě příjemných věcech, přičemž jí radila, aby se od něj držela co nejdál, protože nebylo vhodné vyhledávat jeho společnost. Taky to má co dělat i s tím, že si Genevieve nepřála, aby se kdokoliv o jejich společné minulosti zmínil, i když to považuje za stupidní rozhodnutí. Ona ty vzpomínky má, ona s tím musí žít a on ztratil kus sebe, něco, co nikdo neměl právo mu odebrat, bylo to jeho součástí, dělalo ho to tím kým je. Lidé se mění, posunují se kupředu a Gen tímto rozhodnutím ho zastavila, nechala ho, aby přišel o část své podstaty a je si jistá, že tomu Kolovi...ten, který všechno věděl by se to nelíbilo. Ona sama zuřila, když Marcel si dovolil ji přinutit zapomenout, stále to má v sobě, nechala by nikdy nikoho, aby ji ovládal, aby jí bral důležité věci z její mysli, chtěla by to vědět, protože je to její právo a přesně tak i on by si to měl nárokovat. Postoj či chování se zdaleka nezmění, zachová chladnou hlavu, ale tón hlasu je rozhodně vážnější, než byl předtím. Netuší, co má na mysli vyrovnáním účtu, stejně tak jako neví, co se stalo za tu dobu, co spolu nemluvily, ale nic z toho ji nepřináší dobrý pocit na srdci, právě naopak.* Máš pravdu...je to mezi vámi. Ale zapamatuj si tohle...*Poví varovně.*...pokud jí ublížíš, nečekej, že neponeseš následky. *Nechce mu vyhrožovat, ani se o to nesnaží. Ale jsou lidé u kterých si nepřeje, aby jim bylo ublíženo, celkově je ona ta, která by pomohla každému, i kdyby to byl obyčejný člověk, kterého nezná, no...tedy hlavně jim, protože je je potřeba chránit před monstry. Nepřeje si, aby jí ublížil, stejně tak jako si nepřeje, aby ona ublížila jemu. Pravděpodobně si bude myslet, že teď stojí jen na její straně, ale kdyby věděla, že je správné se postavit na tu jeho, pak by to bez přemýšlení udělala. Nad jeho dalšími slovy odvrátí zrak někde do strany, ale v dalším okamžiku se mu znovu dívá do očí. Mluví v hádankách, ale naštěstí v nich umí číst. Možná nebude vědět do detailu všechno, nepotřebuje ani vědět o tom, co přesně měl kdo komu dát, ale něco jí zde nehraje a už vůbec ne u něj. Rty má semknuté k sobě, oči pozorně pozorují jeho tvář, naslouchá mu.* Jo, to tvrdila. *Poznamená. Je tomu ale tak? Je opravdu pryč a nebo chce, aby si lidé mysleli, že je pryč? Měla by jí napsat, spojit se s ní co nejdříve, aby věděla, že je všechno v pořádku. Po kolikáté jí už dnes oslovil zlato? Raději by se nad tím neměla pozastavovat. Mohla to tušit, mohla předpokládat, že se zeptá právě na tohle. Ano, jeho bývala přítelkyně si nepřála, aby o tom věděl, ale na druhou stranu...Kol by to chtěl vědět. Bije se to v ní, jedna část chce mlčet, protože není její záležitostí to říct, není to vlastně vůbec její starost a druhá, ta, která si myslí, že si zaslouží to vědět se chce přiznat. Půjde na to z psychologického hlediska, koneckonců...je to její práce, ne?* Zamysli se nad tím, Kole. *Pobídne ho, přičemž z něj nespouští pohled.* Už ti to dávno řekli, celou tu dobu to máš přímo před očima. *Nakloní hlavu mírně do strany a vydechne všechen vzduch z plic.* Řekli ti, aby sis vzpomenul. *Dá větší důraz na poslední slovo, přičemž už jenom způsobem jakým se na něj dívá se mu snaží říct, že to je přesně ono, že se stačí jen zamyslet.* Jenomže ty si nemůžeš vzpomenout, že ano? Máš v hlavě prázdno, víš, že něco chybí ohledně Genevieve. *Pokud mu to nebylo jasné doteď, tak se to změní, protože pomoct mu už více nemůže, aby zároveň dodržela to, co...neslíbila to, jenom se přizpůsobila jejímu rozhodnutí.* Všechno, co musíš udělat je najít chybějící část a toho, kdo je za to zodpovědný. *Ani to pro něj nemůže být zdaleka nic těžkého, vzhledem k tomu, že všichni ví proti komu ještě donedávna stáli.*

Dobře, možná doufal, že ji to trošku z míry vyvede, že třeba řekne to, že je macecha Hope, ale ne. Ona zůstavala pořád úplně v klidu. Nedá se nic dělat, dneska ji asi nevyprovokuje k ničemu, pokud opravdu nebude chtít. A nechce, není tu kvůli tomu. Je to prostě on, že si z lidí dělá srandu, občas se do nich naváží a docela často říká věci, které by si měl nechat raději pro sebe. Ale to k němu zkrátka patří a to, že si nepamatuje na Genevieve, to na to opravdu žádný vliv nemá. "No řekněme, že to může být jeden z mnoha důvodů, proč tam jsi," pokrčí rameny a poté pokračuje dál. "Jeden z nich je určitě třeba to, že tam jsi kvůli Nikovi. Víš, vždycky je potřeba někdo, kdo ho trošku zklidní, když je potřeba. V minulosti to byl spíš Elijah, ale myslím, že ty ho dokážeš uklidnit víc. Však víš, Elijah se k němu asi jen tak nepřitulí a neřekne mu, že všechno bude dobré. Navíc, ty jsi jeho terapeutka. Určitě toho víš víc, než kdokoliv jiný..." poví a ušklíbne se. Když nad tím tak přemýšlí, Cami ho bude znát velice dobře. Jeho bratr sice nikdy nebyl ten typ, který by se svěřoval každému na potkání, ale myslí si, že Cami věří a že jí spoustu věcí řekl, ještě když nebyli spolu. Že jí 'otevřel svou duši', že jí řekl svá nejtemnější tajemství... Otázkou je, jestli ji nechal, aby si to pamatovala, nebo jestli je ovlivněná, aby si myslela, že jí to nikdy neřekl. Možná se jí na to zeptá a tím jí zasadí malého broučka do hlavy. "Víš, co se stane s neodolatelnými chlapy, když jim strčíš do kočárku mimino a pošleš je ven? Stanou se z nich ještě neodolatelnější chlapi, doslova lepidlo na ženský," ušklíbne se na ni. Tohle je pravda a ona to musí uznat. Kdyby Kol dělal Hope chvíli chůvu, měl by hned spoustu nových známostí. Hope je totiž rozkošné dítko! A Kol rozkošný chlap...
Limuzína. Téma, které bude mít asi ještě dlouho na talíři, aspoň u Cami. Klaus o tom totiž asi nebude chtít mluvit. Kol ani neví, jestli spolu chtějí mluvit. Viděli se po dlouhé době na večeři, kde se zneškodnila Esther a to bylo všechno. Ti dva se skoro nevídají a když už se vidí, po tak dlouhé době, Klaus řekne něco, co Kolovi vrtá hlavou už dlouho. On ho v tom jen pořádně utvrdil. Stejně tak Alisea. Proč mu to sakra dělají? Jako by nestačilo, že už takhle má všeho nad hlavu, ještě teď musí přemýšlet nad takovými ptákovinami, které by se nemohly stát ani ve snu. "Ten kdo nerozumí mému humoru, má asi dost divný smysl pro humor, řekl bych," řekne s úsměvem a konečně, po docela dlouhé době, poodstoupí ode zdi, o kterou se do teď trošku opíral. Oba dva ví, že se ten večer v limuzíně nic nestalo, oba dva ví, že si Kol z Klause dělal prostě jenom srandu. Jeho chyba, že nedokáže brát věci s humorem a všechno bere moc vážně. Snad si nemyslí, že by mu šel Kol do Cami? No... možná kdysi, kdysi dávno, ale ne teď. Což o to, pěkná je, ale takových si může najít klidně deset. Deset, které s ním půjdou dobrovolně a nebudou se ho snažit přesvědčit, aby si ulevil své dušičce. "Zas tak bych si být tebou nevěřila... Pořád je tu Elijah, zlato," usměje se na ni sladce a zatím už nic dalšího k tomuhle tématu neříká. To ona nadhodí kočár a kočího k tomu, Kol se toho samozřejmě hned chytne a nezůstane to bez nějaké poznámky. "Tak romantičtí a zamilovaní, až je jejich láska dohnala ke smrti..." řekne a nechápavě zakroutí hlavou. "Blbost," uchechtne se. Netuší, že před několika měsíci by tohle neřekl, protože to on je ten, kdo by pro Gen riskoval život.
Zeptal se jí na Genevieve. Nejdřív ne přímo na to, co se chtěl dozvědět, nemyslel si totiž, že Cami zase začne s něčím úplně jiným. S tím, jak jí ubližoval, chudince a tak dále a tak dále. Přitom on jí nic tak hrozného přece nedělal, nebo ano? To ona z toho dělala třetí světovou. Kdyby se mu nezamlouvala, už by byla dávno mrtvá, tohle je fakt. Jediné její štěstí bylo, že mu byla nějakým způsobem sympatická. Všechno, co jí dělal, bylo akorát to, že byl často u ní, trošku na ni dotíral a snažil se ji přesvědčit k věcem, které jí zrovna dvakrát nevoněly. Ale nakonec, když řekla, že nechce, ji nechal na pokoji, protože ji k tomu nutit nechtěl. Chtěl docílit toho, aby do toho šla dobrovolně. Docela se diví tomu, že nějak víc neřeší to, jak řekl, že je to mezi nimi a že mají svoje účty už vyřízené. "Prosím tě, Cami," řekne a zasměje se pobaveně. "Neříkej, že mi tady vyhrožuješ?" podívá se na ni tázavě, ale v jeho obličeji je vidět i pobavení z toho všeho. Ona se mu snaží vyhrožovat? Původnímu upírovi? Kolu Mikaelsonovi? To je směšné. Potom se jí snaží namluvit, že se o Gen přestal zajímat už před nějakou dobou a že co slyšel, tak odjela z města. To je vlastně skoro pravda, jelikož Gen před nějakou chvílí skoro odjela. S ním. Na Haiti. Pro zbraň proti Klausovi a spol., která Kolovi pojistí to, že už se nikdy nebude opakovat to, co mu sourozenci prováděli po celá staletí. Fuu, ještě že tohle Cami neví, jinak by ho poslala s informacemi o Gen k šípku a rovnou by to běžela vyžvanit svému miláčkovi. "Tak vidíš, od tý doby jsem o ní neslyšel," pokrčí rameny. Myslí si, že tohle sehrál důvěryhodně a že Cami ani v nejmenším netuší, že by se Gen mohla 'schovávat' na Plantáži.
Až teď se konečně dostá k úplnému jádru věci - k tomu, co říkal Kol a Alisea. K tomu, že si má vzpomenout na něco, co se týká Genevieve a co snad on jako jediný neví. Na rovinu se jí na to zeptá a očekává normální odpověď, bez nějakých úhybných manévrů. Prostě to od ní chce slyšet a taky že to od ní dneska uslyší. "Zamysli se nad tím? Myslíš, že se nad tím nezamýšlím už dost dlouho?" řekne docela ostře. Nojo, byla to Cami, samozřejmě, že mu to neřekne hned, ale bude kolem toho mít nějaké ty její psychologické řeči. Bože bože. Že radši nedošel třeba za Hayley nebo tak. Co to tady jako říká? Že si má vzpomenout... Jo, jako by mu to neříkali už ostatní. Ale tady je problém v tom, že neví, NA CO si má vzpomenout! Udělal Genevieve v minulosti něco, že se ho tak bála, že se k němu chovala tak divně? Nebo co jako? Nic jiného ho nenapadalo. A kdyby jí jenom něco udělal, proč by mu někdo bral vzpomínky na ni? Nechápe. Nechápe to a to ho štve. Dost ho to štve. "Ty si myslíš, že se nesnažím přijít na to, na co si mám vzpomenout, sakra?!" zvedne na ni docela dost hlas, chvíli se na ni nazlobeně dívá a je vidět, že to v něm začíná dost vřít. Uvědomí si to, chce se uklidnit a proto se otočí čelem ke zdi a zároveň zády ke Cami. Na chvíli zavře oči a párkrát se zhluboka nadechne. Nějak to ale nepomáhá a proto mu najednou vystřelí ruka až ke zdi a pěstí do ní bouchne. Byla to opravdu velká rána. Tak velká, že ve zdi je teď velká rána a Kolovi teče z ruky krev. Rána se sice hned zahojí, ale ruka je stejně pořád od krve. Otočí se ke Cami a ta může vidět, že se mu moc uklidnit nepodařilo. Poslední dobou to na sobě pozoruje - když se rozzlobí, je pro něj těžší se uklidnit. "Prostě mi řekni, co se mi tu všichni snaží naznačit, Cami," zavrčí na ni. Je vidět, že se snaží uklidnit, opravdu se snaží, ale moc to nejde a být Cami, mám strach.