French Quarter

(Jackson byl teď dost uzavřený pro sebe a své pocity a názory si uschovával ve svém nitru. Pro ni to rozhodně nebylo dobře, protože to znamenalo, že jí prostě buď pořádně nevěří, nebo je z toho všeho tak otrávený, že se ani nehodlá snažit něco dávat najevo. Jenomže to je špatně. Jackson by se měl vyjadřovat ke každé věci, měl by říct svůj názor, měl by projevit klidně i svou nechuť. Ona k němu byla upřímná. Ona mu od srdce říkala, co si o tom všem myslí a že z toho není nadšená, protože když si oni dva nebudou říkat i takhle nepříjemné věci, nikdy to nebude fungovat. Ze sňatku opravdu není nadšená a nejraději by se znovu někam přestěhovala, ale věděla, že by to pro ni byla ještě větší muka, protože ona teď už opravdu patří Jacksonovi. A ač se může teď tvářit sebekyseleji, kdyby si ji nevzal, kdyby ona odešla, tesknila by po něm. Je to padlé na hlavu, ale je to tak. Pak se vyjádřil kladně k tomu, že by mohli společně začít s tím, že by plnili jednotlivé části rituálu.) Fajn, můžeme s tím začít klidně zítra. Tedy nějaké to tajemství bych ti mohla prozradit už teď, ale to se zase do restaurace nehodí. (Zamítla to, že by tady něco říkala. Na to je potřeba jen jich dvou a nějakého klidného místa. Tam by i ta zátoka zabrat mohla. Odsouhlasí jí, že pro ni to nebude nic příjemného, že to ví, ale pak ji zarazí to, co řekne potom. Že není podstatné, co si o tom myslí on? To se vážně ještě nepoučil? To se pořád bude chovat jako pitomec a slaboch? Nelíbilo se jí, jak samozřejmě přišel a nárokoval si ji, a pak jí ještě zakázal styk s Lorentem, ale tehdy v ten okamžik to byl prostě chlap, měl koule, zatímco teď tady před ním stojí znovu hromádka neštěstí. Tak to tedy ne.) Naprosto nepodstatné? Jsi alfou smečky, Jacksone. A měl by ses tak začít konečně chovat. Protože jestli budeš mít pořád takový postoj, že to, co si myslíš ty, je nepodstatné, tak tvoje smečka z tebe nikdy žádnou autoritu cítit nebude. A já chci mít za manžela silného a rozhodného muže, ne slabocha. (Vpálila mu to do tváře, protože jeho chování se jí absolutně nezamlouvalo. Ona nepotřebuje, aby o sobě Jackson dál pochyboval. Chce, aby konečně zúročil to, kým opravdu je. Pokud to nebude tak dělat, tak se i ona bude plácat ve smečce, která bude žít v anarchii. Samozřejmě, že s tím vším Jacksonovi jako šamanka pomůže, ale on sám musí chtít a nebýt rezignovaný. Musí se konečně chovat jako alfa. Pak následuje chvilka mlčení i kvůli tomu číšníkovi. Tohle by si ona asi normálně nemohla ke svému alfovi a budoucímu muži dovolit, ale on jí tu příležitost dával. A ona ji využívala. Nechtěla po něm, aby ji pokaždé ovládal, to vůbec ne, ale necítila z něj žádnou vůli si něco prosadit. Pak se od Jacksona dozvěděla, že svatba bude velká, protože účast přislíbili i další smečky. Nebo alespoň jejich alfové ano. Povytáhla obočí, protože tohle bylo nanejvýš zajímavé.) Alfové, kteří stojí o stejné schopnosti, a proto jsou ochotní ti přísahat věrnost. Dával jsi vědět i jiným smečkám? Myslím ze všech států USA? (Podívá se na něj se zájmem. Bylo na ní vidět, že tohle ji opravdu zaujalo a že jí najednou ani tak nevadilo, že ta svatba by měla být velká.) Protože jestli ne, tak bych ti doporučovala to udělat. A Zátoka na tak velký obřad jistě bude nejideálnější, to je pravda. (Kývne hlavou a začala o něčem přemýšlet. On pak začne mluvit o tom, že nechce, aby měli vlkodlaci z města tu stejnou výhodu. Ona se k tomu taky vyjádří po svém, ale od něj už se žádné odpovědi nedočká.) Pozvi je, pozvi vlkodlaky z města. Už nepatří do smečky, nebudou mít tu stejnou výhodu, pokud by ti ovšem jejich vůdce taktéž neslíbil věrnost. (Trochu se nakloní víc dopředu a tak její následující slova působí víc důležitě.) Jacksone, já vím, že sis nechtěl vzít mě, že jsi tohle všechno chtěl budovat s Hayley, ale tohle je příležitost, která se nezahazuje ani, když se to nepodařilo tak úplně podle tvých představ. Nevím, jestli přesně víš, co to znamená, že ti chtějí někteří alfové slíbit věrnost. A možná nezůstane jen u těch z Louisiany. (Chtěla se nadechnout, že ještě něco dodá, ale číšník jim přinesl jídlo a Jackson jí popřál dobrou chuť.) Dobrou. (Popřála mu též a pustila se do jídla. Jedla opravdu pomalu, protože si nechtěla nějak moc rozdráždit ten krk.)

*Nepovažuje za nutné Nailah zatěžovat tím, co negativního na téhle vzniklé situaci vidí, jak na něj působí. Ona za to nemůže, že jsou tady a teď spolu. Nehodlá jí to proto znepříjemňovat svou znechuceností, podrážděností. Vše je to moc čerstvé a on se s tím ještě nedokáže porvat tak, aby byl sám se sebou spokojený. Nechce se zabývat sebou. Chce se zabývat jejich svatbou, rituály a vším, co je kolem toho nutné vykonat. Také se k tomu nakonec dostanou. Dohodnou se, že rituály před svatebním obřadem můžou začít plnit už zítra. Souhlasně na to kývne.* Zítra zajdeme za starší téhle smečky. Pomůže nám s tím. *Poznamená věcně.* Už má vlastně vše připravené, jen se změní účastník. *Dodá ještě. Krátce na Nailah pohlédne. Musí jí být jasné, že se do těch rituálů s Hayley už pustili. Nyní on začne s některými znovu. S Hayley jim zbývalo, jen prozrazení tajemství. K tomu už, ale nedošlo. Nemá potřebu o tom před Nailah více hovořit. Téma Hayley ani pro jednoho z nich není to nejpříhodnější a on to nepokládá ani za nutné. Z toho důvodu mu nepřijde nutné, aby Nailah říkal, co si o tom myslí. Od ní se vzápětí, ale dočká dost nehezké kritiky. V první chvíli ho to docela překvapí, tak na ni, jen kouká s trochu rozšířenýma očima. Poslechne si ji až do konce. Nepřerušuje ji. V duchu si pomyslí něco o tom, že je fajn, když Nailah v tomhle zůstane stejná. Navenek to ovšem nejde poznat. Teprve ke konci, kdy mu poví, koho nechce za manžela se zamračí. V tomhle budou mít patrně problémy. Ví, že neustále bojuje a zápasí sám se sebou v jistých věcech, protože to jaký chce být a jaký by měl být se u něj rozchází. Znepříjemňuje mu ten rozpor a neustálé souboje ve svém nitru existenci.* Proč by se někdo ze smečky měl starat o to, co je, jen má věc? *Zeptá se jí. Bylo jasné, co chce udělat, a co si myslí. Vzít si Hayley a sjednotit smečku. Jak to dopadlo poznala na vlastní kůži ze všech nejvíce právě Nailah.* Vím, co je třeba udělat pro smečku a kvůli ní. Tím se budu řídit. Jestli a jak moc se mi to zamlouvá... do toho nikomu nic není. *Dodá ještě. Během toho se jeho docela klidný tón změní v podrážděný. Hodně se teď musí kontrolovat, aby na sebe moc nepoutal pozornost svého okolí v restauraci, protože na Nailah trošku vrčí, i když to není určeno jí, ale tomu, o čem teď mluví. Když jim donesou pití, udělá pauzu a čeká až číšník zase odejde. Při tom se trochu vydýchává a snaží se uklidnit. Sáhne po sklenici a napije se. Mezitím přejdou na to, že jej kontaktovali Alfové z jiných smeček s úmyslem přidat se k nim, když získají díky Nailah schopnost měnit se ve vlka kdykoliv se jim zachce.* Dal jsem vědět těm, co jsou ve městě a nejbližšímu okolí. *Odpoví, i když si je jistý, že taková zpráva se bude šířit dál a možná to nebudou jediní zájemci, kteří se nakonec ozvou. Od Nailah se nakonec dozví, že by měl zvážit informovat i ostatní. Nezdá se, že by měl něco proti. Kývne jí na to, že se o to patrně v brzké době postará. Podaří se mu tak docela klidnit a pozapomenout na to předchozí rozladění. Následně zjistí, že se s Nailah shodli už na další věci. Místo konání svatby.* V Zátoce bude dost místa, protože to vážně vypadá na velkou svatbu. *Poznamená. Pak si vzápětí před Nailah připadá jako hlupák, když mu až po jejich slovech dojde, že vlkodlaci ve městě nemají s jeho smečkou už nic společného. Nějak nad tím moc nepřemýšlel, takže si to dříve neuvědomoval. Po jejich slovech mu to, ale velmi rychle zapadne na ty správná místa.* Máš pravdu. Pozvu je. *V tu chvíli to pro něj přestal být problém. Trochu nad tím rozjasní tvář. Slabě nad tím zavrtí hlavou. Nailah pak pokračuje dál. Zvážní a pohlédne na ni, když mluví. Nepatrně se zase zachmuří, ale mlčí a nechá ji pokračovat.* Ano, měl jsem jiné představy. Nakonec na ně opět doplatily ty, které si nezasloužily, abych se musel zachovat takhle. *Zavrčí nespokojeně. Myslí tím právě Nailah a Hayley. Udělá pauzu a koukne do sklenice s pitím, která stojí před ním.* Ale když už, tak ať to za něco stojí, ať to k něčemu je... *Dodá pak po pár vteřinách a zase k ní pevně, odhodlaný jít si zatím a nepolevit, vzhlédne.* Možná..., ale rád si to poslechnu od tebe. *Odvětí pak na to, když se ho Nailah začne vyptávat. Než se k tomu dostanou, přinesou jím jídlo, tak se do něj pomalu dá.* V první řadě chci potrestat zrádce. *Pokračuje po chvilce, dost nevraživě a v očích se mu nehezky zablýskne, když se mu vybaví chování vlkodlaků k Nailah.* Nikdo se takhle k tobě nebude chovat... *Zavrčí. Pak raději pokračuje v jídle, protože to v něm znovu začne vřít.*

(Samozřejmě, že si je vědomá toho, že Jackson se před ní asi jen tak nerozmluví o tom, jak se díky tomuhle cítí. Ne, že by to nevěděla, ale ona je v tomhle trochu víc bezprostřední. Dává najevo, co si myslí možná víc, než by musela. Ale ona to má v povaze a nikdo jí to asi jen tak nevezme. I proto i začala hned o té svatbě. Nevidí důvod, proč by se to mělo zdržovat. Je spokojená s tím, že Jackson souhlasí, že se se vším může začít už zítra. Dojde jí, že on a Hayley jistě pokročili už mnohem dál než jen k tomu, kdy by se dohadovali na formalitách. Jackson by to asi neměl připravené vše tak rychle. Odkývá mu, že zítra zajdou za starší smečky a všechno tedy započne.) Ano, samozřejmě, je jen dobře, že už je to vše zařízené, aby se to dál neprotahovalo. (O Hayley se samozřejmě přímo ani jeden nezmínil. Není to zapotřebí. Oba moc dobře vědí, jak se věci mají a nepotřebují si připomínat, že tohle bylo původně připravováno pro někoho jiného. Přesto by ráda, kdyby se k tomu Jackson vyjádřil aspoň nějak. Štvalo ji, že tady prohlašuje takové věci, že na jeho názoru a pohledu na věc nesejde, protože sejde.) Aha, takže já jsem jen tak někdo ze smečky? Není to pro mě příjemné i nic víc než pro tebe. A správně bych s tebou po tom, co stalo, možná neměla promluvit vůbec. Ale já si to sobě a ani tobě nechci dělat ještě horší, než to je, Jacksone. (Když ještě dodá, že do toho nikomu nic není, tak samozřejmě postřehne ten jeho vrčivý tón.) Mně do toho něco je. (Zavrčí na něj zpátky a udržuje oční kontakt o něco déle, než by možná měla. To, že si ji podrobil, ještě neznamená, že bude sedět jak uzlíček neštěstí a odkýve mu úplně všechno. Stále se tak nějak nechce vzdát toho, že by to mohli být rovnocenní partneři i přesto, že kdyby si kdykoliv Jackson chtěl vydobýt svou vůli, podařilo by se mu to, protože je mu podrobená. Pak měli oba dva chvíli, aby mohli vychladnout. Tahle jejich výměna názorů byla ukončena, když dostali svoje pití. I ona se napila, aby se trochu zchladila. Pak se ale znovu začnou bavit o tom, jak velká bude svatba a kdo tam všechno bude.) Když už to tedy bude takhle velká svatba, mohlo by se z toho vyždímat všechno, co se dá. Rozšiř tu zprávu ještě dál. Je možné, že na svatbu nedorazí všichni, ale postupem času by nakonec mohl přijít alfa každé smečky. I když to samozřejmě není vůbec jisté, ale zkusit se to může. (Začíná se jí v hlavě rodit jedna myšlenka, která by možná dokázala Jacksonovi trochu sebevědomí. A i kdyby to mohlo započít zatím jen samotnou Louisianou, i tak by to byl dobrý začátek. Zatím si ale tyhle svoje myšlenky, co začala mít, nechává pro sebe. Vyjde s tím na světlo až o něco později.) Měl jsi jiné představy, které ovšem nevyšly. Všichni to víme. Tak přestaň litovat sebe i ostatní, protože jinak se s tím bude pracovat špatně. Tohle není jednoduchá chvíle, já o tom vím své, ocitla jsem se někde, kde jsem být nechtěla, ale když už to nastalo, nehodlám se litovat do konce svým dní, rozumíš? (Povytáhne tázavě obočí a věnuje mu trochu delší pohled do očí. Nakonec se ale i Jackson zdá docela odhodlaný, což ráda vidí.) Už jsi někdy slyšel slovo marok? (Podívala se na něj tázavě. opravdu jí zajímalo, jestli o tomhle postu už někdy Jackson slyšel, nebo to pro něj bude úplná novinka. Do toho se pustili do jídla.) Pokud tedy stále platí to, že zrádci jsou v rukách mých, vím přesně, co s nimi udělat. (Podotkne a zase se pustí do jídla. Trvalo jí to déle než Jacksonovi do sebe něco nasoukat.)

*Taky je rád, že už se přípravy na svatbu a rituály před ní rozběhly a něco z toho už má za sebou. Jisté rituály si tedy s Nailah, jenom zopakuje. Jedině odhalení tajemství pro něj bude premiéra. Měl docela jasnou představu o tom, co odhalit Hayley. V případě Nailah mu ovšem ta samá věc přijde trochu nepodstatná. Krátce se nad tím zamyslí, zatímco se Nailah nejspíše nelíbí, jak se chová, a že není tak sdílný a ukecaný, jako ona. S tím se ovšem bude muset jeho nastávající smířit. Většinou si toho hodně nechává pro sebe. Ve svém okolí nemá moc těch, kterým by se chtěl svěřovat. Už si na to zvykl, že je na tohle sám. Bude mu muset dát čas, aby si uvědomil, že už to tak není. Nailah jako by mu četla v mysli na to hned vzápětí poukáže. To jej probere, že k ní zvedne dosud nepřítomný pohled a poslechne si ji. Mírně se mu nad tím rozjasní pohled, když se ona takhle rozčiluje. Možná i proto, že dosud se k ní nijak nevyjadřoval a když říkal, že smečce do toho, co si on myslí nic není, nezahrnoval Nailah do toho. Nechá ji domluvit a pak slabě zavrtí odmítavě hlavou.* Když jsem říkal smečka, myslel jsem smečku. Ne tebe. *Odvětí pak smířlivě. Kvůli tomu se s ní nechce hádat.* Ty jsi pro mě někdo mnohem víc. Stalo se toho, ale tolik. Já prostě nejsem zvyklý se svěřovat, protože dosud tady pro mě nikdo nebyl. Je to zvláštní. *Tentokrát se trochu rozpovídá on. Není to nic světoborného, ale snahu má. Doufá, že to Nailah pochopí. Přesto se musí chvílemi hodně přemáhat, protože když na něj ona vrčí, přijde mu to spíše úsměvné, roztomilé. Přijde mu to jako zajímavé zpestření. Nailah to nepoví. Nechce, aby si myslela, že to bere na lehkou váhu. Nebere a je rád za to, jaká je. Nebýt toho domluveného zasnoubení s Hayley a on Nailah potkal za trochu lepších podmínek, možná by to dnes vnímal jinak, o něco lépe, optimističtěji. Nemůže, ale jen tak přejít, co jí udělal. Neskutečně ho to uvnitř trhá na kusy, tu část jeho já, se kterou byl až dosud do toho kritického dne, spokojený. Nepotřebuje se s tím, ale nikomu svěřovat. Zůstane to v něm a musí se s tím vyrovnat, smířit a pokračovat dále. Nailah už do ničeho dalšího nutit nebude. To, že si ji nárokoval, tím jen dodržel slovo, které dal tomu šílenci, než se zabil a slyšel to i zbytek smečky. Nemohl by ho, jen tak vzít zpět. Nehodlá toho, ale nikdy nijak zneužívat ve svůj prospěch. Docela díky těm slovům, myšlenkám, úvahám vychladne. Přispěje k tomu také pití, které dostanou a kterého se hned na to napije. Pak se začnou zabývat velikostí svatby, a co všechno by z ní mohlo pro smečku vyplynout a nejen pro ni. To, co Nailah nastiňuje, se mu docela pěkně poslouchá a nemá důvod tomu, co navrhuje nevyhovět. Odsouhlasí jí to pokýváním hlavy.* Vyzkoušet se má všechno... *Zavrčí na to odhodlaně. Ví, že něco z toho určitě vytěží.* Dám vědět všem, co to, jenom půjde. *Napadne ho, že když uslyší o šamance, tak ten zájem ještě stoupne. Z toho, co je pro něj docela snadné rozebírat, se, ale velmi rychle dostanou k tomu, co ho znovu podráždí. Když se do něj Nailah opět pustí, tak se na ni dost zostra podívá, ale vyslechne si ji pozorně a mlčky. Raději se pak kousne pořádně do jazyku, než aby jí na to něco řekl. Jak už se rozhodl před tím, nebude nikoho zatěžovat svými problémy, které kvůli tomu má. Pokud to Nailah vnímá takhle, nebude jí to vyvracet.* Nehodlám se litovat do konce svých dní... *Zavrčí jí dopáleně v odpověď. Naštěstí jím do hovoru vstoupí číšník s jejich porcemi jídla. Trochu se narovná a odtáhne od Nailah a od stolu. Až teď si uvědomí, že ho to k ní nějak moc táhne a tak se nakláněl nad stolem. Vezme si příbor, popřeje jí dobrou chuť a dá se do jídla. Mezitím se dostanou k dalšímu pojmu, který Nailah vypustí z úst a on si snaží vybavit jeho význam. Něco málo o tom už slyšel, ale neví, kolik z toho je pravda, a co povídačky, takže se rozhodne, poslechnout si Nailah až do konce.* Raději si to poslechnu od tebe celé. *Poznamená a významně na ni koukne. Sní zase několik soust. Na rozdíl od ní nemusí být opatrný a tak v něm jídlo docela rychle mizí. Ani si neuvědomuje, že už má docela hlad, dokud se mu do žaludku nedostane prvních pár soust.* Samozřejmě, že tohle záleží, pouze na tobě. *Odsouhlasí jí pak, znovu, když se Nailah ujišťuje, že potrestání zrádců je v jejich rukách.* Mimochodem, co s nimi uděláš? *Zajímá se hned na to. V očích nedokáže zakrýt zvědavost.*

(Kousne se do rtu, když jí řekl, že tím myslel smečku, ne ji. Ona ale do smečky teď patřila. Sice ne moc vybíravým způsobem, ale byla její součástí. On jí pak ujistil, že je pro něj něco víc než jen smečka. Ale i tak to bylo stejné. Neříkal jí ty věci stejně jako smečce. Měla by být jistě trpělivá, ale ona stojí o to, aby se Jackson dělil s ní o jeho zážitky a pocity a názory stejně, jako to dělá ona. Chtěla, aby ten jejich vztah nebyl založen jen na tom, že on si ji nárokoval a ona je jeho proti své vůli. Když už se jim tohle stalo, stála o to, aby se jejich vztah zakládal alespoň na takových věcech, že si nebudou bát říct, co se odehrává v jejich hlavách. Ale bude si na to zřejmě muset počkat. Na jeho slova odpoví tedy jen hlasitým výdechem. Ne, že by se chtěla najednou tak přetrhnout v tom, že ona tu pro něj vždycky bude, ale mělo by to tak být. A když ne přímo teď, tak alespoň časem rozhodně ano. Smečka je donutila prát se s touhle situací a ona to nechce vzdát jen mávnutím ruky. Oba dva jsou na tom stejně. Oba dva provází nelibost z toho, co se stalo. Ona byla donucena k činu, který se jí nelíbil, Jackson taktéž. Ale přece neudělají té neposlušné smečce radost  toho, že se v tom budou plácat, zatím co smečka bude ovládat je a ne oni ji. Ne, do tohohle chce jít naplno a rovnou. Chce smečce ukázat, že když už si ji vybrali za svou královnu, tak bude jejich královnou. A nebude někdo, kdo se bude krčit v koutě. Smečka musí vědět, že jí rozhodně nebude procházet to, co jí doposud procházelo. A samozřejmě, že to ukáže předně na těch zrádcích. S ní si nebudou moci hrát a manipulovat s ní. Už jen díky tomu, jak se k ní zachovali, to tak rozhodně nebude. Ovšem kdyby si ji Jackson nenárokoval, ukázala by jim tuhle nevoli absolutně jinak než tím, že na ně bude tvrdá jako jeden z jejich vůdců. A to přesně bylo to tajemství, které hodlala Jacksonovi říct, až na to přijde řada. Teď se o něm ale zmiňovat nehodlala. Tak nějak se oba časem uklidnili a mohli probíhat diskuse o dalších věcech. Velikost svatby. Už teď bylo jasné, že její myšlenka o tom, jak bude obřad malý a soukromý, se prostě rozplynul. Ale když už to má být velký obřad, bylo opravdu třeba toho využít. Ne, že by byla opravdu ohromně ráda, že celé USA tahle zpráva obletí, protože jsou tu lovci, kteří pak budou mít snazší hledání, ale na druhou stranu, pokud tohle vyjde, Jackson bude mít opravdu velkou podporu a velkou armádu vlkodlaků. Takže se to rozhodla riskovat.) Ano, to bude dobré. Když už, tak ať se z toho vyždímá, co se dá. (Pak ale přijde chvíle, kdy ho začne znovu tak trochu kritizovat. Tedy opravdu by nerada, aby tohle všechno ztroskotalo na tom, že on bude stále ublížený a bude litovat i ji a Hayley. Musí se postavit na nohy a musí bojovat o to, že je alfa. Ano, musí o to bojovat, protože už tak je to vše nahnuté. Tedy možná se to tím sňatkem trochu změní, ale je si jistá, že smečka se zase za chvíli otrká a mohlo by to zajet do starých kolejí. A ona ji nechce usměrňovat sama. Potřebuje mít po svém boku někoho, kdo bude stát za tím samým, co ona. Potřebuje, aby se Jackson trochu vzmužil a vzchopil. Nakonec skončí obličeji docela těsně u sebe. Oba takový mírně nabručení. To napětí mezi nimi by se dalo v tu chvíli krájet, ale číšník jim přinese jídlo, takže se Jackson stáhne a ona taky. Ani si neuvědomovala, že u sebe opravdu byli tak blízko. Další věc, která asi zachránila tu jejich konverzaci v bodě, kdy už to vypadalo, že vyjede jeden nebo druhý. Nailah byla ambiciózní a agresivní, když na to přišlo, ale Jackson nad ní měl zase svrchovanou moc, kterou mohl použít. Ale nebyl by to rozhodně dobrý začátek, kdyby tu po sobě skočili. Pak tedy už více v klidu nakousne téma marok.) Už je to opravdu dávno, kdy se na území jakéhokoliv kontinentu vyskytoval marok. Marok je alfa, kterému další alfové slíbili věrnost. Je to nejmocnější vlkodlak ze všech právě proto, že mu podléhají všechny smečky na daném kontinentu. (Těch smeček už nebylo zase tolik. Na celém kontinentu Ameriky jich bylo asi 12, což bylo opravdu směšné číslo v porovnání s tím, kolik jich tu bylo v minulosti.) Samozřejmě, že alfové smeček mají svou autonomii, ale pokud marok rozhodne nějakým způsobem o jisté smečce, musí ho poslechnout. A taky je to rádce všech smeček. Otázkou je, jestli bys něco takového ustál. (Podívala se na něj. Samozřejmě ho tím zase trochu popíchla, ale ona ho chce donutit k tomu, aby o sobě konečně tak nepochyboval jako doteď. Pak chvíli zase jí. Má toho na talíři ještě mnohem víc než Jackson, ale nakonec se jí nějak podařilo její oběd udolat. Pak ten plný žaludek ještě zapila vodou.) Budou pykat za to, co udělali. Ve vlčí kůži. Donutím je svou mocí, aby se přeměnili a ve vlčí podobě zůstanou tak dlouho, dokud já o tom nerozhodnu. (Prozradí mu nakonec, co s nimi má v plánu. Bude to pro ně jistě tvrdý trest. Ještě chvíli tam seděli, ale nakonec se zvedli, Jackson zaplatil a nakonec se odebrali do zátoky.)

Nejdřív si myslel, že od Esther pojede hned domů, na Plantáž, ale nakonec se rozhodl, že ne. Pojede do nějakého baru. Ani neví, jestli bude slavit to, že má zpátky svou původní moc a nebo jestli bude zapíjet žal z toho, že ho Genevieve poslala někam a vyhlídky, že by se to mohlo někdy spravit, nejsou moc pěkný. Zaparkuje před jedním barem, ve kterém už párkrát byl - je ve francouzské čtvrti. Vejde dovnitř a jde hned k baru, sedne si na židličku a objedná si bourbon. Dneska domů autem nepojede, ale to mu žíly netrhá. Buď si zavolá taxíka nebo dojde pěšky. Pokud ovšem nebude tak ožralý, že bude chtít líbat zem. Obsluha jeho objednávku skoro hned položí před něj a Kol vezme sklenku do ruky. Chvilku se na ni jenom tak dívá a přemýšlí. Neměl by tohle tělo takhle huntovat, když mu ani nepatří... Navzdory tomu, o čem přemýšlí, hodí obsah sklenky do sebe. Tak přece nebude abstinovat, když prostě teď alkohol potřebuje. Vlastně to jediný mu teď zbylo. Claire je divná, nemá ani Genevieve...

(Jde po ulici zrovna z univerzity. Byla vyzvědět, jak to tam ta holka vlastně má a jaké zkoušky musí dělat a jaké seminárky musí psát a co za diplomku vlastně má dělat. Nechtěla, aby až jí to tělo vrátí, jako že jí ho prostě někdy vrátí, nebude v něm věčně, i kdyby Kola měla zabít, tak v něm nebude věčně. No, spíš, i kdyby měl Kola zabít někdo za ni, protože ona by to asi nedokázala. Jak byla slabina ona pro něj, tak byl slabinou i on pro ni. Ne, prostě nechtěla, aby to Cassandra nějak pocítila. Tedy alespoň je z toho hlediska, že jí zkazila život. Nevěděla, jestli víc přemýšlí nad školou a praxí, kterou absolutně neví, jak bude zvládat, ale nějak se s tím poprat bude muset. Prochází zrovna kolem jednoho café-baru, kde samozřejmě nedělají jen kávu, ale nalívají tu i tvrdý. Ona by si v tuhle chvíli ale spíš opravdu dala to kafe nebo nějaký ten džus. Nechtěla teď pít. Podívala se do skleněných vitrín, díky nimž bylo hezky vidět příjemný interiér baru. Ale viděla tam taky něco jiného. Muž, blonďák, vysoký. Právě do sebe nalíval jednu skleničku alkoholu. Kol v novém těle. Možná se měla raději otočit a jít pryč, ale ona udělala pravý opak. Vzala za kliku a vešla dovnitř. Moc lidí tam nebylo, takže kromě hrajícího rádia tam bylo celkem ticho. Přišla až k baru a vyhoupla se na stoličku vedle Kola. I když je přeci jen dělilo jedno volné místo. Byla maličká i na té stoličce. Oproti Kolovi obzvlášť.) Chceš ho zhuntovat? (Bylo to namířené jemu. JEMU. Kolovi, ne jeho tělu. Spíš to byla poznámka na jeho tělo. Pak se otočila k číšníkovi. Ne, nedá si ani kávu, ani džus, dá si čaj. Jak na něj najednou dostala chuť.) Dala bych si zelený čaj, prosím. (Pousmála se a otočila se zpět na Kola.)

Místo toho, aby oslavoval, že má svou moc, jak zpočátku plánoval, pije spíš kvůli žalu. Co má jiného dělat? Jo, čarování ho sice v minulosti naplňovalo nejvíc, ale taky k tomu potřeboval svou rodinu, prostě někoho, koho měl strašně rád. A teď to nebyla ani tak rodina, která už vlastně rodinou nebyla, ale byla to Genevieve. S tou byl šťastný. Tu miloval a s tou chtěl být. I kdyby se Claire teď chovala normálně, i kdyby jí mohl zavolat a i kdyby spolu šli pít, stejně mu to nebude stačit. Pořád bude smutný a bude pít. Teď to je všechno dokola. Buď pije, čaruje a nebo je doma a hraje hry. Tohle ale nejde do nekonečna... Ani kvůli tomu tělu ne. Říká si, že by ho neměl huntovat, že není jeho, má ho jen vypůjčené. Ale on se prostě napije. Musí. Chce to. Nevšímá si, kdo vychází a nebo kdo vchází do baru, místo toho do sebe kopne celý obsah té skleničky a barmanovi řekne, aby mu přinesla další. Možná začne brát ohledy na to tělo zítra. A nebo pozítří. Nebo popozítří. A nebo taky nikdy... Vždyť neví, jestli ten chlap byl v pohodě, jestli nechlastal. Sice se cítil fit, ale zdání může klamat. Třeba měl rád alkohol ještě víc než Kol. Nečekal by, že by tady uviděl Genevieve a tak ho překvapilo, když uslyšel její hlas. Tedy, vlastně to byl hlas té ženy, v jejímž těle byla, ale stejně si ho moc dobře pamatoval. "Nechci," řekne jenom, ale udělá to, co by asi nečekala potom, co to řekl. Hodil do sebe druhého panáka a otočil se zpátky na ni. "Myslíš, že mě to baví? Můžu být buď doma sám a nebo být v baru a pít. Znáš mě dost dobře na to, abys věděla, co si většinou vybírám..." řekne a otočí se hlavou na toho barmana. Má si dát další nebo ne? Zatím se na ni neotáčí, ani když slyší, že si objednává. Proč se s ním vůbec začala bavit? Mohla se sbalit a jít pryč. Možná by to byla lepší, stejně to nemělo cenu.

(Moc dobře věděla, jaký vztah má Kol k alkoholu. Vlastně by se dalo říct, že Kol je rozhodně notorik. A když ne notorik, tak alkoholik rozhodně ano. Kdyby nebyl upír, tak by už dávno zemřel na to, že mu ztvrdla díky chlastu játra. Což se vlastně klidně taky může stát, protože teď upír nebyl. Pokud se bude každý den opíjet, nemuselo by to s ním skončit dobře.) Ne, jistě, to vidím. (Ušklíbla se a zakroutila hlavou. Možná se rozešli, tedy ona se rozešla s ním, ale neznamenalo to, že by jí na něm přestalo záležet. I když by byla seberaději, aby to tak bylo, aby Kol už tolik netížil její mysl a hlavně srdce, ale nejhorší na tom bylo, že to opravdu nešlo. Musela by si asi vyrvat srdce z těla, aby ke Kolovi konečně nic necítila. A zároveň je to opravdu komické, protože tohle srdce není její ale někoho jiného. Samozřejmě věděla, že o srdci to vůbec není, že se to tak jenom říká, ale stejně to bylo zvláštní. Takhle alespoň opravdu věděla, že záleží na tom, co je uvnitř.) Vážně? Tohle je tvoje výmluva? A já jsem myslela, že to bude jiné, že když budeš mít to tělo, tak... Myslela jsem si, že jsi to tělo přijal, aby ses dostal k Esther, abys ji mohl zničit, ale jak tak vidím, nic se nezměnilo. Tak proč já sakra trčím v tomhle těle, když ty se stejně jen užíráš a chlastáš? (Podívala se na něj tázavě. Tohle opravdu chtěla vědět. Jestliže Kol nic nedělá, proč by měla na tom být bita ona? Mezitím taky dostane svůj čaj.) Díky. (Uklidnilo ji to. Vlastně na Kola ale i tak nekřičela. Spíš mu to rázně šeptala, protože nechtěla, aby ji někdo slyšel.)

Zavrtěl hlavou nad jejím ušklíbnutím. Však ať mu nevěří, on byl jenom monstrum, co parazitoval zrovna v těle někoho jiného, jehož tělo ničil tím, že pil. Proč se o něj sakra zajímá? Stejně to zase skončí hádkou. No, skončí... Jejich poslední rozhovor hádkou začal a je si jistý, že dneska tomu nebude jinak. "Vím, že mi v ničem nevěříš," řekna a ušklíbne se taky. Nedivil se jí, že mu nevěřila. Udělal jí strašlivou věc, i když jí slíbil, že jí nic takového NIKDY neprovede. Zradil ji, to mu nikdy neodpustí... Možná udělal chybu, ale pořád věří tomu, že se nějak bude dát Esther zničit. Teď, když je silnější, určitě na něco přijde. Potom jí řekne, jak to ona nazvala, svou výmluvu, proč se tady opíjí. Vlastně to mohla vzít tak, že tady pije kvůli ní - doma je sám, kvůli tomu, že není s ní. Smutnej je taky kvůli ní. Divil se, že mu něco z toho hned nenapálila do ksichtu. "A co asi dělám, Genevieve? Myslíš si, že nepodnikám žádný kroky k tomu, abych se k Esther dostal? Asi proto jsem byl dneska u ní v baráku a vzal jsem si něco, co patří mně, něco, co mi hodně pomůže. Proto každou chvíli přemýšlím nad tím, jak ji konečně zabiju. Ty nic nevíš, Genevieve Rousseau," řekne a dívá se jí do očí. "Moc dobře víš, proč jsi v tomhle těle. Tisíckrát jsem ti řekl svoje důvody, proč jsem to udělal, ale ty to pořád nechápeš. A neříkej mi, že jsi nevyužila toho, že máš tohle tělo. Nenamlouvej mi, že jsi ještě nevyužila svých čarodějných schopností..." Ani on na ni nekřičel, mluvil tlumeným hlasem, protože v baru bylo málo lidí a bylo by slyšet, kdyby tu na sebe začali řvát.

(Nedalo se říct, že v ničem, ale rozhodně věděla, jak to má Kol s chlastem a teď to tu i viděla, takže se jí Kol nemusel pokoušet nic namluvit. Ona se taky opila z toho, jak to všechno je, ale opila se jednou. A bylo to tak hrůzostrašný, že to teď rozhodně nechce opakovat. I když, jak tak koukala na Kola a viděla ho pít a věděla moc dobře, co zapíjí, nějak se jí nedařilo myslet na to, že ona by měla být ta rozumnější a nepít kvůli žalu a tomu, jak jí dosral život. Takže ne, že by mu nevěřila v ničem, ale její důvěra v něj byla dost otřesena díky tomu, co jí provedl. A nehodlal to vzít zpět, což jí na tom vadilo asi nejvíc. Stál si za svým, jako by chtěl ignorovat, jak je nešťastná z toho, co jí to provedl a že ona musí teď hrát někoho naprosto jiného. Nebyla jako Kol, nezvládla se tvářit, že se nic neděje, že ona je stále ona a nic se nezměnilo. Nebyla to pravda. Netušila, jak dlouho si to chtěl Kol namlouvat, že je vše v pořádku, ale ona tomu bohužel neuvěřila ani na chvíli. Možná, že kdyby měla k tomu stejný přístup jako Kol, nebyla by tak nešťastná, ale jí to prostě nešlo.) Podle toho, cos mi tu vyprávěl před chvílí, ne, nemyslím si to. (Odsekne mu a on jí potom vysvětlí, že si byl dneska pro něco jeho. Mohla jen hádat, co to bylo. Ale byla to už slušná řádka dnů, co byli oba v novém těle. Kol i déle než ona. A on se rozhodl něco udělat až teď. Jestli to tímhle tempem půjde dál, tak se svého těla nedočká nikdy. Jak jen ho za to nenávidí... ale stále se nemůže zbavit toho, že ho miluje.) Nic nevím a pak najednou vím. (Protáhne obličej a podívá se na něj.) Ty si taky pěkně protiřečíš, tak se rozhodni, jak to je, drahý. (Ani neví, proč zvolila tohle oslovení. Možná ho tím chtěla naštvat. Nevěděla. Co ale začínala pozorovat, že poslední dobou, kdekoliv se potkají, jako by na sebe měli alergii, protože si hned vjedou do vlasů. Když nezačla ona, začal on a naopak.) Ani ne tak magie jako toho, že mám nový obličej. (Ušklíbla se. Přiznala mu to, i když nerada. Ale byla si jistá, že Finna by unesli i bez toho, že by měla jiný zjev.) Kašlu na to. (Řekla najednou.) Jednu dvojitou whisky. (Podívala se na barmana a ten jí hned nalil to, co si přála. Vypila to na ex. Kol v ní probouzel její alkoholické buňky. Mohla jít jinam, ale něco ji tu drželo. Prostě se nedokázala jen tak odlepit a jít pryč. Takže tu bude chlastat s ním. Super.)

Jemu nějaká kocovina vůbec nevadila. Nejdřív si myslel, že by mu nevadilo ani, kdyby si našel v noci nějakou známost a třeba si ji odvedl na Plantáž a tam si s ní užil, prostě takový menší úlet. Ale teď, když před sebou vidí Genevieve? Je sice v jiném těle, to ano, ale pořád je to ona. Když byla s Jacksonem, on se vyspal několikrát s Claire, ale teď už by to asi nedokázal. Nebo si to aspoň myslí. Alkohol dokáže dělat divy a on nezkoušel nic takového pod jeho vlivem jako člověk. "Tak si to nemysli, no. Ale aspoň mi řekni, co teda podnikáš proti Esther ty. Doneslo se ke mně, že se snad něco stalo s Finnem. Takže ty se chceš vážně nechat zabít, Genevieve?" podívá se na ni tázavě a je vidět, že ho to štve. Štve ho, že takhle riskuje svůj život a vlastně i život té ženy. Ale to spíš mělo štvát ji, ne jeho. Ani se nezeptala na to, co že si u Esther vzal. Vždyť to říká, vůbec se nezajímá o to, co dělá, je jí úplně jedno, jak se cítí. Chová se, jako by jí byl jedno úplně celej. Ušklíbne se na ni, když se chytne toho, co řekl. "Aby ses nezbláznila, Gennie," zamručí a podívá se na ni. Ona se očividně dost baví, ještě jak ho oslovila slovem 'drahý'. Kol jí to samozřejmě hned vrátil s tou Gennie. Věděl, že to nesnáší. Kašlal na to, že by pít neměl a objednal si dalšího panáka, tentokrát většího. Chce se opít. Už jenom to, že dneska viděl Genevieve a že s ní mluvil. Radši bude mít kocovinu a nebude si to pamatovat, to je ideální. "Tak vidíš, že to kromě toho, že se budeš moct chránit sama, bylo taky nějak k užitku," ušklíbne se na ni. Ví, že ona to bere jako přítěž, ale pro něj je to v jejím případě právě naopak. Může se ochránit, což jako upír téměř nemohla. Mladí upíři toho moc nezmůžou, dokáže je zabít každý silnější člověk, který o upírech ví. Překvapeně se na ni podívá, když si objedná dvojitou whiskey. "Chceš ji zhuntovat?" zeptá se jí stejnou otázkou, jako ona jeho před malou chvílí, když přišla. Najednou začala chlastat, tak jo, je ať zažije kocovinku. Vezme si do ruku se svým bourbonem a hodí ho do sebe, rovnou si objedná další. Nevěří tomu, že tu Gen zůstane a bude s ním pít.

(Chtěla jít dál, ale jak mohla, když byla pořád zamilovaná do tohohle idiota, který sedí vedle ní. Jistě, kdyby opravdu chtěla, tak by se jistě přenesla dál přes tohohle chlapa. Ale ona tak nějak nechtěla. Jako by jí snad vyhovovalo, že se takhle mučí. Nevyhovovalo, ale někde tam v hloubi duše snad ještě doufala, že by se k němu mohla vrátit. Někdy, za hodně dlouho... možná teď hned? Zavřela na chvíli oči, aby tohle dostala z hlavy. Nesmí se jím nechat nějak zblbnout. Už se nechala přemluvit tolikrát. Ale teď si musela stát za tím, že s ním prostě není a nebude. Kol jí ublížil, možná ani nevěděl, jak. Jistě, že nevěděl, protože nemohl tušit, jak se cítila, když ji takhle zradil. Snad jí ani tak nevadilo to, že má to tělo jako přístup Kola. I když samozřejmě hodlala zvážit to, jak to mezi nimi dopadlo pouze v případě, že jí tělo vrátí. Jinak to pro ni nemělo smysl.) Doneslo se správně. A je mi jedno, jestli Esther ví, že jsem to byla já nebo ne. Nechtěla jsem, aby to zjistila hned, protože jsem zabila všechny vlkodlaky okolo, aby jí to nemohl nikdo běžet říct. Abychom měly já, Sophie a Hayley dost času na to všechno pořádně skrýt, zabezpečit. Vlastně není ani takovým tajemstvím to, kde Finn teď je. V docích, v jednom skladišti. Vlastně tu šlo hlavně o to zajistit, aby se k němu Esther nemohla jen tak dostat, i kdyby věděla, kde je. A věř mi, kdyby zabila mě, Sophie nebo Hayley, nedostala by se k němu už nikdy. Já se nechci nechat zabít. Nevím, kolikrát ti to mám ještě opakovat. Nedělám věci zbrkle. (Možná tím chtěla naznačit, že většinou, když Kol něco dělá, je zbrklý... a nebo nedělá vůbec nic. Samozřejmě, že ji zajímalo, co si od Esther vzal svého, ale možná jen dělala, že ji to nezajímá, nebo že to není střed vesmíru, kolem kterého by se měla točit konverzace. On si o tom mohl myslet, co chtěl.) Nezblázním. (Odsekla mu. Začal pít jak duha a ona měla čím dál tím větší chuť na alkohol, tak si taky objednala. Vypila svou dvojitou a objednala si další.) Tak nějak s tebou nejde nedržet krok. (Podívala se na něj a hodila do sebe další. Bylo to trochu komické. Oba by nejraději byli někde pryč a možná se vůbec neopíjeli, ale na druhou stranu je něco oba nutilo tady sedět a být spolu. Aspoň takhle, když ne jinak. A ona si připadala už naprosto zoufale. Ne, takhle dopadnout nechtěla nikdy. Už jen stačí, aby skákala každýmu do postele a bude jako Claire. Objednala si další. DO toho upíjela ještě ten čaj. Opravdu zajímavá kombinace.)

"Ty vlkodlaky ti schvaluju, ale moc dobře víš, že jsem toho názoru, že jsi to neměla dělat. Ani v tom případě, kdy tě podporovala Sophie s Hayley. Ví vůbec o tom, že se tohohle Hayley zúčastnila? Protože ten by jí to býval nedovolil, stejně jako já tobě. Protože jemu záleží na Hayley a mně záleží na tobě, je to jednoduchý. A myslel jsem si, že Sophie má dost rozumu na to, aby to nedělala. Spletl jsem se," řekne a pokrčí rameny. Vyslechne si taky, kde teď Finn je. Samozřejmě, že použily nějaké krevní kouzlo, aby se tam Esther nemohla dostat, přece nejsou tak hloupé. Stejně by byl ale radši, kdyby se do toho Genevieve nezapletla. "Jo, jasně, ty nic neděláš zbrkle, všechno si promýšlíš, protože jsi dokonalá, narozdíl ode mě. Od toho, který často jedná bez rozmyšlení, který dělá věci, kterých lituje, ale dělá je proto, aby ochránil ty, co má rád. Kdo by to byl řekl, že na tomhle bude Kolu Mikaelsonovi někdy záležet?" podívá se na ni tázavě a potom se od ní na chvíli odvrátí. Právě teď jí tady řekl, že je skvělá, dokonalá, a že on je přesný opak. Zároveň řekl, že toho asi i lituje a že mu záleží na těch, které má rád, a že pro ně dělá všechno, aby je ochránil. Ale jí to bude stejně jedno, co jí teď řekl. A nebo jen bude dělat, že je jí to jedno a uvnitř o tom bude přemýšlet. Sakra, tak rád by chtěl umět číst myšlenky, zvlášť v její přítomnosti v momentech, kdy by se atmosféra mezi nimi dala krájet. Nakonec se nezeptala, co si od Esther vzal, tak jako jemu je to jedno, když to nechce vědět, on jí to cpát nebude... Ušklíbne se jenom, když mu odsekne, ale už k tomu nic neříká, nechce ji zbytečně provokovat. Kol si začal objednávat mnohem víc alkoholu, lil to do sebe hodně rychle a Genevieve začala pít taky. "Genevieve Rousseau, ta, která mi tady skoro dělala přednášku o tom, že bych neměl pít, ta, která mě teď úplně nejvíc nesnáší, se mnou pije? No tak fajn, nejsem proti," ušklíbne se. On už má upito docela dost a objednává si další a další pití. "Jak tobě bude špatně," řekne jenom, když vidí, jak pije ještě čaj do toho. Třeba ji nebude špatně, ale to on neví, nikdy tuhle kombinaci nezkoušel.

Je mi jedno, co si myslí Elijah nebo kdokoliv jiný. Udělala jsem to, protože jsem chtěla. Sophie s Hayley to udělaly též. Dokonce ani neměly tolik nemístných poznámek vzájemně na svůj účet, jak bych čekala. Esther nás spojila, spolupracovaly jsme. A o to tu jde, Kole. O spolupráci. Musíme se to naučit, protože jinak proti Esther nezmůže nikdy nikdo nic. (Sykne zlostně. Nebavilo ji, jak ji stále Kol poučoval o tom, že tohle je špatně a tohle dělat neměla. Ano, on by jistě raději, aby nedělala nic, ale ona prostě taková není a nebude. On to věděl. Stejně jako ona věděla, že on si taky bude stát za tím, že jí tělo nevrátí. Oba dva byli moc tvrdohlaví a aby se něco změnilo, musel by jeden z nich ustoupit, ale to asi ani jeden nehodlal, ne teď v téhle situaci, takže je to vlastně začarovaný kruh.) Ne, není to tak, že bych byla dokonalá a všechno dělala nejlíp, ale ty si myslíš, že se chci nechat zabít a že nad tím nepřemýšlím, ale tak to není. Já nad tím přemýšlím, přemýšlím nad tím, co dělám, opravdu. A je dobře, že se staráš o ty, co máš rád, ale taky se podívej na to, jak se o ně staráš. (Propálila ho pohledem. Musela mu prostě stále dávat jasně najevo, že on udělal něco, co se jí dost nelíbilo. Zaujímala jistý postoj, že by nikdy nikomu neukradla tělo, život. A on jí tohle vzal. A vlastně jí vzal i její identitu.) Nepřemýšlel jsi nad tím, co jsi mi udělal. Ne dostatečně. (Stojí si za svým a kroutí hlavou, že tohle jí prostě nevymluví. Snaží se být ale víceméně klidná. Buď v sobě ještě nemá dost alkoholu, nebo až moc. Samozřejmě tím, jak do sebe kopala jednu skleničku za druhou, jí to do hlavy stouplo mnohem rychleji.) Jo, tahle Genevieve Rousseau bude mít ráno pěknou kocovinu, ale přežije to stejně jako po té valentýnské párty. (Ušklíbla se na něj, byla obličejem skoro až u něj, jako by mu to chtěla vmést co nejvíc do tváře, že ona bude prostě v pohodě. Pak se od něj odvrátila a v intervalu asi dvaceti minut do sebe kopla ještě dalších pět sklenek. Celou tu dobu dvaceti minut mlčela, jako by tam Kol snad nebyl. Pak se sešoupla ze stoličky a zamířila si to na toalety. Byly pěkné, prostorné, hezky upravené. Opřela se o desku s umyvadlem a podívala se do zrcadla. Ne, asi to nebyl úplně nejlepší nápad takhle pít. Naklonila se nad umyvadlo, že si opláchne obličej.)

"Samozřejmě, že nešly ty dvě proti sobě. A nebylo to jenom kvůli Esther, tomu se mi nechce věřit. Beztak to bylo kvůli Elijahovi, kterej si určitě přál, aby ty dvě spolu vychátely, když je se Sophie nejlepěí kamarád a do Hayley je naprosto udělanej, no. Škoda, že jim to nevyšlo. Je docela ztrápenej, ale bohužel, pláče na špatnym hrobě. Já jsem nikdy nebyl ten, komu by se mohl vyplakat na rameni. Od toho je tu Beka." Pořád se s ní o tom hádal, i když moc dobře věděl, že to nemá vůbec žádnou cenu. Oba dva byli tvrdohlaví, ani jeden z nich neustoupí, protože mají svoji hrdost. Tohle nikdo nezmění. Buď Kol nebo Gen ustoupí, aby mohli být spolu, nebo spolu nebudou, je to jednoduché. "Ty dokonalá jsi, a proto bys nemusela takhle riskovat, jasný? A už ticho, už se o tom nechci bavit, oba dva víme, že to stejně nemá cenu, akorát to bude ještě větší hádka a budeme na sebe nebroušení ještě víc," ušklíbne se. On se o ni snažil nejlépe, jak mohl. Měl to promyšlené. Věděl, co ho čeká, když tohle udělá, byl na to připravený a byl ochotný to riskovat, pro její bezpečí. A Gen to stále nechápe a to ho šíleně vytáčí. Ona to ani pochopit nechce. "Přemýšlel," řekne a řekne to tak, jako by to mělo být už poslední, co dneska vypustí z úst, ale to nebylo. "Když si to Genevieve myslí," pokrčí rameny, když mu řekne, jak tuhle budoucí kocovinu zvládne. Rád by ji viděl ráno, až se bude hrabat z postele s bolehlavem. V tuhle chvíli byla obličejem hodně blízko u něj a jak měl už upito, měl nutkání ji hned teď políbit, ale ona se dřív, než to stihl udělat, odtáhla. Potom spolu mlčky pili alkohol. Házeli to do sebe jako na běžicím páse a za chvilku už měli oba dva celkem dost, bylo to na nich vidět. Hlavně ty jejich chatrné pohyby těla, stačilo trošku a klidně leželi na zemi, jak byli teď nemotorní. Gen se pak najednou zvedla a on se na ni obrátil, aby zjistil, kam míří. Šla na toalety. A Kol dostal nápad. Na ex do sebe hodil posledního panáka, co před ním byl, vlastně si ho dal tak trošku na kuráž. Zvedl se ze stoličky a šel na toalety taky. Když vešel dovnitř, uviděl Genevieve, jak se naklání nad umyvadlem, kde teče voda. Na nic nečekal a okamžitě šel k ní. Byl už u ní hodně blízko, když se postavil za její záda, chytl ji kolem pasu a donutil ji tím, aby se zvedla. Věnoval jí jemný polibek na krk, ale víc už se krku nevěnoval. Obratně a zkušeně ji donutil, aby se k němu otočila čelem a okamžitě ji k sobě přitiskl. Obě dvě ruce měl teď na jejím zadečku, který tisknul. Už v té chvíli, kdy ji k sobě otočil, se k ní sehnul a začal ji vášnivě líbat.

(Skláněla se nad umyvadlem. Chtěla se trochu probrat, proto si vodou opláchla obličej. Stále ale ještě zůstávala sehnutá nad umyvadlem a nevzhlížela. Přemýšlela nad jedním jediným slovem, který jí Kol řekl, že je dokonalá. Ona sama samozřejmě ví, že to tak není, ale nechápe, proč to říká Kol, když on tomu sám taky nevěří. Jednak rozhodně nemůže být dokonalá v cizím těle, ale pokud se bavíme i o situaci předtím, tak jak mohla být dokonalá, když Kol nevěřil, že se jako upír dokáže o sebe postarat?Nevěřil tomu a nevěřil i jiným věcem. Ani on si to nemyslel, tak proč to říkal? Myslel si, že ji tím obměkčí? Akorát ji to možná o to ještě víc zamrzelo. Kol ji nehodlal brát takovou, jaká je. Chtěl to všechno vylepšit, ale pro ni se tohle lepší nezdá. A rozhodně ne ani pro něj, to už teď poznal. Musí nějak vyhledat svoje tělo, ale ví, že to dost dobře bez toho, aniž by Kol spolupracoval, nepůjde. A možná to teď nechá na chvíli plavat. Steven, kvůli němu. Steven měl za manželku čarodějku, aniž by to věděl. Zabil ji upír a ona tak nějak chce zjistit proč a pokud možno i kdo. Dala si takovýhle úkol. Chtěla být užitečná, když už je v tomhle novém těle. Sice to znamenalo, že bude muset před Stevenem s pravdou ven. Tedy ne, že je Genevieve, ale že je čarodějka, ale snad to Cassandra nějak vydýchá, až se vrátí do svého těla. Samozřejmě, že věděla, že někdo přišel, než se ale nadála, ten někdo byl u ní a chytil ji za pas. Samozřejmě, že se instinktivně zvedla. V zrcadle tak mohla vidět Kola, jak se zrovna sklání k jejímu krku a věnoval jí něžný polibek. Nadechla se a otevřela ústa, že něco řekne, ale on ji najednou obrátil k sobě a dalo by se říct, že její otevřená ústa mu jen dobře posloužila. Tisknul ji k sobě a líbal ji tak vášnivě, že ani nešlo nespolupracovat. Bylo to stejně zvláštní, jak se k ní musel sklánět, protože ona byla tak maličkatá. Měla by ho od sebe nějak odtrhnout a vynadat mu, že si tohle nemůže dovolovat, že ji musí nechat být, chce být svobodná. I když v tomhle okamžiku si tím nebyla rozhodně tak jistá. Nechala se Kolem tedy vést. Její svěšená ramena napovídala tomu, že pro tentokrát rezignovala a nechá ho, aby si s ní dělal, co on sám chtěl. Možná toho bude ráno, až vystřízliví, litovat, ale správně by se nemělo litovat ničeho, když už to uděláte. Nemohla prostě předstírat, že ho jen tak ze dne na den přestala milovat a vnímat. Nešlo to.)

Přišel za ní na toalety a okamžitě se vydal až k ní. Chytil ji za bok a donutil ji tak, aby se narovnala. Teď mohla vidět, kdo za ní přišel. Dokonce si i všiml, že chtěla něco namítnout, asi to, že tohle by jí dělat neměl, že ji to přivádí do rozpaků. Vždyť spolu přece nebyli, držela se od něj dál, nemůže se s ním vyspat. Místo toho, aby něco řekla, ji ale Kol rychle otočil k sobě a přitiskl svoje rty na ty její. Kvůli tomu, jak byla drobounká, se musel sklonit o hodně víc, než když byla ve svém starém těle. To byla docela vysoká. Bylo to něco jiného než normálně, ale hlavní bylo, že věděl, že je to Genevieve. Sice ne fyzicky, ale psychicky to ona byla, to vycítil na sto honů daleko. Klidně se od něj mohla odtáhnout, nemusela spolupracovat, v pohodě prostě mohla přestat, ale Gen to neudělala. Spolupracovala a pro Kola to bylo něco úžasného. Poznal na ní, že dneska už nic proti mít nebude. Úplně se mu poddala, mohl si s ní teď dělat, cokoliv chtěl. Jemu stačila jenom jedna věc. Přitlačil ji docela tvrdě ke zdi, na které nic nebylo a jeho polibky byly čím dál tím víc naléhavější. Chtěl ji, a to hned teď a tady. Až teď si uvědomil, že dveře nejsou zamčené ani nic, takže se s ni otočil a donutil ji, aby v jeho objetí došla až ke dveřím, které vedly pryč. Opřel ji o ně, teď se sem už nikdo nedostane, i kdyby tisíckrát chtěl. Ne, že by ho štvalo, že se k ní musí pořád shýbat, ale pohodlnější bude, když bude Gen trošku výš. Proto jí podebral zadeček oběma rukama a nechal ji, aby se na něj vyhoupla a obmotala si kolem jeho těla nohy. Zase ji přimáčkl ke dveřím, teď nespadne, i kdyby ji přestal držet. Za tu celou dobu ji ještě nepřestal líbat, potřebuje si vynahradit všechno to, co zase ztratili, když nebyli spolu. Oni spolu vlastně pořád nejsou... Chytne jí obě dvě ruce a dá jí je nad hlavu a donutí ji tím, že je tam trošku drsněji přitlačí, aby tam zůstaly. Potom jí ruce pustí a vrátí se k lemu jejího trička. Teď už ji na chvilku líbat přestal, protože jí začal svlékat tričko. Když bylo dole, začal ji líbat zase, ale tentokráte ne jenom na rtech, ale i na krku, několikrát se dokonce dostal i k jejímu ušnímu lalůčku, do kterého ji maličko kousl. Moc dobře věděl, jak má tohle ráda.

(Opravdu se chystala protestovat. Byl to spíš jakýsi reflex, že tohle by nebylo dobré. Pokud se totiž něco stane, mohlo by to ublížit jim oběma. Ona se k němu nechystala vrátit. Ale on ji umlčel tím, že si ji otočil a přimáčkl k sobě a začal ji líbat. V tu chvíli prostě zapomněla na všechny svoje protesty a poddala se mu. Oplácela mu jeho vášnivé polibky, jako by zapomněla na to, proč ho vlastně opustila. Samozřejmě, že to tak nebylo, stále věděla moc dobře, proč to s ním ukončila, ale její touha, která byla po dobu, co se s ním rozešla, trochu v pozadí, se teď díky alkoholu a díky tomu, co teď Kol začal, proměnila znovu v žár. Měla rozpálené tváře vzrušením. Poddala se mu, bylo to poznat z jejího uvolnění. Pro tenhle okamžik byla jeho a měl by to jistě využít, dokud si to ona nerozmyslí. A vypadalo to, že opravdu nebude váhat s tím, co chce. přimáčkl její malé tělo ke zdi, ale ji to ještě víc rajcovalo. Měla ráda i něžné zacházení, ale tohle jí přeci jen říkalo ještě něco víc. Ani ona, ani Kol nepatřili zrovna mezi nejklidnější povahy a tohle k nim prostě sedělo. Divokost, naléhavost. Jakmile ucítila náraz zdi, tak hlasitě vydechla. Chvíli hypnotizovala Kolův pohled a pak i přes jeho polibky stáhla jeho tričko z jeho těla. Byl k ní přitisknutý, takže svoje ruce nedostala na jeho hruď, ale jeho záda měla celá pro sebe. Zaryla svoje nehty v oblasti jeho lopatek a jela dolů. Bylo jí jedno, že mu rozdrápe záda. Taky ho chtěla teď a tady a dokud to nepřijde, musela nějak ventilovat to napětí, které v sobě teď cítí. bylo to zvláštní. Na jednu stranu byla uvolněná a na druhou napjatá jak špagát. Kol ale u zdi dlouho nezůstal a přesunul se s ní ke dveřím. Nebyly zamčené ani nijak zajištěné, takže ji přimáčkl na ně. Když ji vzal za zadeček, tak se mu vyhoupla do klína. Bylo jí jasné, že až se zase ráno probudí, bude všechno znovu při starém. Ona se k němu nevrátí a tak nějak doufala, že si to nemyslí ani on, ale dneska si spolu prostě v opilosti užijí to, co už dlouho ne. Dostanou ze sebe to napětí, které jeden vůči druhému pociťovali. Líbala ho stejně vášnivě jako on ji. Podařilo se mi svléknout jí tričko. Neprotestovala. Když bylo na zemi zasypal ji polibky i jinde než jen na rtech. Dokonce zajel i k jejímu lalůčku a kousl ji do něj. Vzdychla. Trochu tlumeněji, protože si přeci jen uvědomovala, kde jsou. I když barmanovi jistě musí být divné, kde jsou tak dlouho. Pokud si tedy nemyslel, že oba dva objímají mísu. Vzala ho za vlasy, zatahala ho a donutila ho tak, aby zvednul a trochu zaklonil hlavu. Věnovala mu jemné polibky na jeho krk. Dokonce ho tam i párkrát kousla, pak mu hlavu pustila a vrátila se zpět k jeho rtům.)

Poznal na ní, jak je z toho všeho celá rozpálená a taky moc dobře věděl, že kdyby byla střízlivá, nikdy by se do toho nepustila. A to ani on, protože moc dobře věděl, že by ho Genevieve odmítla. Ale teď byli oba dva dooost opilí a veškeré zábrany byly pryč. Ráno, až budou mít oba dva opici, toho asi litovat budou, ale teď? Ani jednoho z nich nenapadlo, co potom bude následovat a možná to byla chyba... Dneska se rozhodl, že nebude tak jemný jako vždycky. Což bylo možná trošku zvláštní, jelikož Genevieve te'd byla mnohem křehčí, než dřív. Ale za to mohl alkohol. Probouzí v něm tu jeho divočejší stránku. Alkohol a Gen, i když v jiném těle, to se prostě ovládnout už nedokázal. Přitlačil ji ke zdi tak, že ona nemohla dělat skoro nic, akorát líbat, v tom jí nic nebránila. Nakonec mu k jeho překvapení zvládla svléknout i tričko. Hypnotizovala ho pohledem a Kol nedokázal uhnout, musel se jí dívat do očí. Upřímně, pro něj tady nebyla ta žena, v jejíž těle byla, ale je tu pro něj Genevieve. On si to tak představuje... Přesunula mu ruce na záda a začala ho tam škrábat. Cítil, jak mu stékají malé kapičky krve někam dolů po zádech, ale to teď neřešil. Věděl, že potřebovala nějak to svoje vzrušení dostat ven a tohle byl jediný způsob, když nepočítal tu věc, kterou oba dva teď chtěli. Chvíli u zdi zůstal, vášnivě se s ní líbal, ale za okamžik už se s ní přesunul ke dveřím. Přitlačil ji k nim silně a zajistil tak, že na toalety se nikdo nedostane. Vzal ji za zadeček a pomohl jí tak, aby se vyhoupla na něj, pro oba tohle bude příjemnější. Ruce jí přišpendlil nad hlavu a přetáhl ji přes ni tričko, které spadlo někam na zem vedle ní. Začal jí líbat na rtech, na krku a dokonce se přesunul i k jejímu uchu, kde to měla všechno moc ráda. Věděl, jak na ni. Dávala mu svými vzdechy najevo, jak moc se jí to líbí, pro jeho uši to byla velká slast. Ona mu zajela rukou do vlasů a donutila ho, aby zaklonil hlavu. Díky tomu měla přístup k jeho krku, který začala zásobovat svými polibky. To, jak ho tam kousala, ho ještě dokonce více vzrušovalo. Potom se s ní ještě líbal, ale po chvilce se od jejich rtů začal odtahovat, přičemž ji maličko do rtu kousnul. "Jdeme jinam," řekne potichu a dívá se jí do očí. Potom ji pustí, nechá její nohy dopadnout na zem a rozejde se pro svoje tričko. Sebere ho ze země a přetáhne si ho přes hlavu, potom vyjde z toalet. On nebyl ani tak rozcuchaný, vypadal normálně, narozdíl od Gen. Ta byla už od pohledu celá rozhicovaná, rocuchaná... Vytáhne peníze z kapsy a položí je na bar, platí za oba. "Zavolejte nám taxíka, rychle," řekne ještě a potom s Gen vyjdou před bar, kde na odvoz čekají.

(Po tom soudu si šla hned lehnout, protože toho měla až tak akorát nad hlavu. Bude se muset nějak srovnat s tím, že Lorent jí teď bude dělat osobního strážce a ona nebude nikde moci delší dobu zůstávat sama. Ale Lorent měl taky svou práci a potřeboval se živit. Nemohl s ní být prostě každou chvíli. Bude to muset nějak vymyslet. Nějak, aby s ní byl i nebyl zároveň. Tohle je opravdu situace, kterou zažívá jen velmi nerada. Jackson moc dobře, věděl, co udělat, aby je oba potrestal a zároveň to vlastně vypadalo, že je to dobrá věc. Svým způsobem to dobrá věc byla, kdyby jí strážce dělal někdo jiný než Lorent. A vlastně ona ani žádného bodyguarda nechce. Pokud bude muset, postará se o sebe sama, když jí zrovna nebude někdo vyhrožovat smrtí s nožem u krku. No, to by pak mohla probudit svou vlčici. Už ví, že ona ji zpátky do těla pustí. Věděla, že Jacksonovi se nelíbí, že si občas někam zmizí, ale on taky mizel. Taky nebyl věčně u sebe nebo v dohlednu. A ona má být pod dozorem?
Ráno se probudila brzy, protože se tak nějak zabydlela zpět ve starých kolejích. Alespoň, co se její práce týče. Stehy už neměla, jizva se hojila, neviděla důvod, proč by nemohla chodit do práce. Ale co s Lorentem? Rozhodně ho musela nějak zpravit o tom, kam se chystá. To by jinak nešlo. Nechtěla by, aby měl průšvih hned první den. Proto se za ním stavila a řekla mu, kam se chystá. On ji samozřejmě musel doprovodit. Neuměl ale řídit, takže ho vzala na svou motorku. Před krámkem mu řekla, že s ní opravdu nemusí chodit dovnitř a že by to vypadalo stejně hloupě, kdyby ta seděl vedle ní a vůbec by nebylo nápadné, že ji tam vlastně hlídá. Nepotřebovala si odrazovat zákazníky. Lorentovi se to sice moc nelíbilo, ale nakonec svolil na kompromis, že se prostě bude tak nějak poflakovat kolem a jednou za čas ji přijde zkontrolovat, že je v pořádku. Konečně byla zase sama. Otevřela krámek a zaplula za pult, kde si vytáhla svou nedočtenou detektivku, kterou už tak dlouho postrádala.)

(Většinu svých dnů trávil naprosto normálně. Nesnažil se nějak vycházet z normálu, cvičil, trénoval. Chodil do práce, kam chodil velmi rád. Byla to část dne, kdy se mohl chovat jako naprosto normální člověk. Samozřejmě se staral i o svou malou, tedy teď už něco větší želvu. Stále jí nedal jméno, takže jí prostě říká "Želvo". Něco ale bylo jiné. Víc si četl o vlkodlacích a tak ho napadlo, že by mohl zjistit, jak jsou na tom vlkodlaci v jeho městě. Podplatil tedy jednoho vlkodlaka, který sice žije ve městě, ale do Zátoky chodí občas pro informace. Od něho získával různé informace. Nejdůležitější pro něho však bylo zjištění, že mezi sebou mají šamana. Přesněji šamanku a nebyl to nikdo jiný než žena, kterou už dávno potkal. Z toho důvodu se dnes ráno vydal do zverimexu s tím, že koupí něco pro svou malou želvu a pokud na to přijde, tak konfrontuje tu ženu. Vlezl do krámu a jako první pohlédl k pultu, za nímž sedí mladá blondýnka. Namísto pozdravu na ní jenom přikývl. Už ji viděl, mluvili spolu o tom jejím řetízku. Teď už ví, že mu jenom lhala a moc dobře ví, jakou moc má ten její náhrdelník. Vzal nějaké krmení a pak přešel k pultu.) Dneska nemáte svůj náhrdelník? (Zeptal se a položil krabičku s krmením na pult. Jeho tvář byla naprosto vážná, jakoby na její odpovědi záviselo všechno.)

(Zvoneček, který se rozezněl, oznámil, že někdo vešel do krámku. Vzhlédla od knížky, aby tak viděla, kdo to přišel a jestli je to nějaký stálý zákazník, který ví, pro co si přišel, nebo nějaká úplně nová tvář, která by potřebovala s něčím poradit. Nováček to ale rozhodně nebyl, i když tady byl všehovšudy jen jednou, opravdu se jí vryl do paměti stejně jako třeba čaroděj Finn. Měla z něho divný pocit, když tu byl a vyptával se na její náhrdelník. Odložila knihu, protože věděla, že ji ten muž znervózňuje natolik, že by se stejně pořádně nesoustředila na čtení. Spíš si ho bude prohlížet pohledem, dokud nepřijde s tím, pro co si přišel. Pokynula mu též hlavou na pozdrav a sledovala ho pohledem. Šel si pro krmení pro želvu. Vypadá to, že ji asi nijak nezanedbával a opravdu se o ní staral. A nebo to snad byla jen záminka? A možná je už zase opravdu hodně paranoidní. Krmení před ní postavil na pult a ona namarkovala příslušnou cenu na kase. Řekla mu částku, kterou měl za to ten muž zaplatit a podívala se na něj. Čekala, až prostě vytáhne peněženku, zaplatí a odejde. Ani se ho nezeptala na to, jak se daří jeho želvě. Opravdu by byla ráda, kdyby odešel co nejdřív, protože v jeho přítomnosti byla nervózní a rozhodně za to nemohl jeho sexy vzhled. Jeho otázka ji zarazila. Už je to tu zase? Už se znovu bude vyptávat na ten náhrdelník? Pravdou bylo, že ho neměla na krku. Rozhodla se, že do práce ho bude nosit obmotaný kolem ruky jako náramek. Bylo jedno, na jaké části těla ho nosí, hlavně, že ho měla u sebe.) Proč vás to tak zajímá? Je to obyčejná cetka. (Odpoví mu otázkou na místo odpovědi.)

(Byl tu sice jenom jednou, ale dobře si pamatuje, kde co je a proto bez nějaké pomoci šel ke krmení. Cestou si prohlédl několik malých stvoření. Zastavil se u krmení, chvíli mu trvalo, než se rozhodl, jaké vezme. Potom už zamířil rovnou k pultu, položil krmení a sledoval jí, jak markuje cenu. Namísto toho, aby vytáhl peněženku a téměř bez jakýchkoli slov odešel, jí položil otázku. Znovu vytáhl její náhrdelník, protože přesně to byla věc, proč tu je. Krmení má doma dost, ale odpovědí málo. Potřebuje vědět víc, protože zápisky jeho předků nejsou až tak přesné a jasné. Spíš jsou nejasné a člověk je z toho ještě víc zmatený. Bylo vidět, že tuhle otázku nečekala nebo jí spíše nechtěla slyšet. Znovu s tím začal a ona znovu použila ta stejná slova. Je to jenom obyčejná cetka. Zakroutil hlavou a potom začal vyndavat peněženku.) Oba víme, že to je něco víc, než jenom nějaká cetka. (Díval se do jejích očí a čekal na její reakci. Nechtěl moc chodit okolo horké kaše, chtěl odpovědi. Moc dobře ví, že tu dráždí hada, přesněji vlka, bosou nohou. Jenže on potřeboval vědět víc, než se sám dočetl. Doufal, že si nedovolí nic na takhle veřejném místě. Z venku sem jde poměrně pěkně vidět, sice jenom je to celé prosklené. Každý, kdo jde okolo, je vidí. Pro ně jsou jenom zákazník a prodavačka, který si povídají. Ale tady uvnitř jsou šamanka a lovec toužící po odpovědích. Jeho výraz byl stále vážný a pevný, sotva mrkal. Díval se jí stále do očí, jakoby v nich snad mohl všechno vyčíst. Jenže na tohle on moc neměl, bohužel.)

(Snažila se působit přirozeně. Opravdu nechtěla dát najevo, že je z něho nějak nervózní. Neví, jak jí to šlo, neviděla na sebe. I když se snažila kontrolovat, navenek to tak nemuselo vůbec vypadat. Ta troufalost toho muže ji zarážela. Ale byla si teď aspoň jistá, že on toho ví víc a věděl, že ona ví rozhodně taky víc. Ne, ten náhrdelník opravdu nebyl žádná cetka a on to moc dobře věděl stejně jako ona. Dokonce to vyřkl i nahlas. Oba to vědí, ale ona se stále nechtěla přiznat k tomu, že ten náhrdelník je vlastně docela důležitý. Díval se jí do očí. Neměl to dělat. I když nebyl vlkodlak, bylo to jedno. Stejně ji tím pohledem vyzýval. Kdyby chtěla, mohla by tu po něm skočit a ublížit mu, protože ona se rozhodně cítila být v ohrožení. A jeho pohledy do očí tomu rozhodně nepřidávaly. Skoro jako by se ji opravdu snažil vyzvat. Ale jsou za prosklenou výlohou, kde by bylo všechno vidět. Ale možná by to viděl i Lorent a přispěchat na pomoc. Ne, ona nechce, aby jí přišel na pomoc, to by opravdu znamenalo, že ona sama není schopná nic udělat. Zaťala ruce v pěst, ale měla je pod pultem, takže to neznámý muž nemohl vidět. Ale rozhodně už nepůsobila tak, že je naprosto v klidu. Ona mu samozřejmě jeho pohledy do očí oplácela.) Pokud oba víme, že ten náhrdelník není jen cetka, tak jistě i oba víme, že není moc dobrý nápad se vlku dívat dlouho do očí. Zvlášť, když se zrovna necítí dvakrát bezpečně. (Procedila mezi zuby a její pohled do jeho očí byl opravdu intenzivní, ale ona čekala, až si lovec uvědomí, co dělá, a dělat to přestane, protože to opravdu nebyl dobrý nápad. Chybělo už jen málo k tomu, aby mu něco udělala.)