French Quarter

(Jeho úsměv jí není příjemný. Je v nevýhodné pozici. Koukne se mu do očí. Poslouchá ho až do konce. Snaží se z toho přebrat co nejvíce de, zjistit co nejvíce možných věcí. Zastrčí si pramen neposlušných vlasů za ucho, aby lépe viděla a koukla se znovu na něj.) Asi je ti jasné, že mám hrozně moc otázek. (Na chvíli se odmlčí, polkne a zamyslí se, jak pokračovat.) Ale nejdříve bych chtěla vědět, proč já? A co za to všechno chceš? (Těkala pohledem z něj na cestu před sebou, aby nezakopla. Přišla si až moc zvědavá, ale to ona byla. A nejen to. A byla si jistá, že to Marcel brzy pozná.) Říkal jsi, že to tzv. ovlivnění je jen malá součást toho všeho. co to tedy obnáší? Je pravda, že nemáte rádi svěcenou vodu a že shoříte na slunci? Nebo to jsou nějaké hloupé pověry? (Koukne se mu zpříma do očí a uvidí v nich záblesk od kužel světla, které na ně vrhala lampa, okolo které před chvíli prošli. Věděla, kam zřejmě míří. Město znala jako svoje boty. Hodně chodila na procházky a ven. Neměla moc peněz někde popíjet, tak se bavila jiným způsobem. Jasně, občas skočila na skleničku, ale nepatřilo to jejího denního programu.)

(Dívá se jí do očí a neuhýbá pohledem. Skoro jí až pohledem propaluje. Bylo mu jasné, že bude mít hodně otázek a on byl ochotný na všechny odpovědět. Jenom přikývne a zatím nic neříká. Nad jejími dalšími otázkami se zasměje.) Proč ty? Protože v tobě něco vidím. Chci za to milion dolarů. (Rychle vyhrkne poslední větu a pak se zasměje.) Nechci za to nic. (Zakroutí hlavou. Pozoruje zem, která není zrovna moc rovná. Podívá se na ní, když znovu začne mluvit. Zasměje se a znovu začne kroutit hlavou. Na chvíli se zastaví a nevěřícně se na ní podívá.) Ne tohle není pravda. Slunce mě nezabíjí, akorát se začnu třpytit. (Sarkasticky poví a pak pokračuje v cestě. Dál už se k tomu nevyjadřuje a pokračuje v cestě. Místo, ke kterému míří není už tak daleko a tak po celou dobu cesty mlčí. Když konečně dojdou na určené místo, tak se posadí na lavičku. Ukáže na místo vedle sebe a pak se dívá na noční New Orleans.) Odpovím ti na všechno, pokud to upírství přestaneš srovnávat se Stmíváním a ostatníma hloupostma, oukej? (V jeho hlase bylo slyšet pobavení a možná trochu naštvání. Neměl rád ten film, protože ho to hrozně uráží. On přece není bledý pitomec, který se blyští na slunci.)

(Nelíbí se jí, jak jí propaluje pohledem. Ale je radši, než aby se na ní díval zabijáckým pohledem. Nad jeho odpovědí se jen lehce pousměje. Jeho další větou si byla jistá, že si z ní dělá srandu. Viděl jí, co dělá, aby si přivydělala. Koukne se na něj tázavým pohledem, když dodá na pravdě jejímu úsudku, že si z ní dělal legraci. Nechce za to nic? A co tedy chce? Nad jeho další promluvou se musela lehce pousmát. Nedokázala si ho představit, jak se třpytí na slunci. I když, třeba by to byl hezký pohled. Měla ale pocit, že by se tak líbil spíše gayům, než ženám. Alespoň jí by se nelíbil chlap, který by vyšel ven na ulici a začal zářit a třpytit se jako disko koule. Pár výhod by to mělo, ale jinak by to bylo na dvě věci. To ona ale neví, a teď to ani nechce vědět, jaké by to bylo. Lehce sklopí hlavu a znovu se na něj koukne, až když dojdou na místo, kde je krásný výhled na celé New Orleans.) Dobře. Promiň, jsem jen trochu... zmatená? Jo, to je asi to slovo, co vystihuje moje pocity. (Koukne se mu do očí a posadí se vedle něj na lavičku. Nesedí od něj úplně daleko, ale že by na něm byla nalepená, to také ne.) Jak se tedy člověk jako ty stane upírem? Jaké to má výhody a nevýhody? Jak jsi k tomu vlastně přišel ty? (Pomalu mu klade svoje otázky. Vlastně nevěděla, kde začít a tak začala někde, něčím, co jí přistálo jako první na jazyku.)

(Prohlíží si město, které krásné svítí. New Orleans je nejkrásnější v noci. Začne to tu žít, všichni se baví, ať je to jakkoliv. Pouliční hudebníci hrají a jejich krásná hudba se prodírá rušným městem. Na chvíli  vnímá jen to ticho, které je právě na tomhle místě a, které právě přerušila Gia. Otočí se na ní a jen se usměje. Ani se jí nediví, že je zmatená. I on sám by byl zmatený, kdyby mu nějaký člověk nabízel změnu života.) Já vím, že jsi zmatená a ani se ti nedivím. Vždyť zním jako nějaký psychopat, co by tě chtěl ojet a pak zabít. (Zasměje se sám pro sebe.) Ale to já nejsem. (Rychle dořekne a tváří se, co nejvíc věrohodně a nevypadat jako psychopat. Na chvíli se zamyslel nad tím, jak jí to má říct. Moc dlouho nad tím nepřemýšlel, protože taky není moc nad čím přemýšlet.) Musíš vypít upíří krev, pak zemřít, pak by bylo super se probudit a vypít nějakou krev. A ta dá. Jsi upír. Super, ne? (Usmál se na ní. Zkontroloval si čas na telefonu a taky to, jestli mu někdo nevolal. Vlastně mu ani nemá moc, kdo volat a ještě k tomu, když je tak pozdě.) No, výhody. Tak zaprvé to asi bude obří síla, rychlost. Pak zlepšení smyslů jako je sluch, zrak a i čich. Můžeš ovlivňovat lidi přesně tak, jak jsem ovlivnil já tebe. (Všechno jí to řekl a pak se připravil na nevýhody.) A nevýhody. Sluneční světlo tě opravdu může zabít, pokud teda nebudeš mít tohle (Ukáže jí její prsten a pak pokračuje.) Ten bych ti samozřejmě mohl sehnat. Pak by ses měla vyhýbat dřevu. Nebo by sis ho spíš neměla zabodávat do sebe. A ještě bych ti doporučil vyhýbat se nevrlým vlkodlakům. (Podíval se na ní způsobem jako, že jí teď dal hrozně dobrou radu. ) Jo a ještě pokud budeš chtít k někomu vejít, tak musíš být pozvaná. (Rychle dodal. Teď už jí asi tak řekl všechno. Už jenom čeká na její reakci, která určitě bude stát za to.)

(Jeho slova jsou dost opovážlivá, možná až urážející, ale Gia je zvyklá a tak si to nebere moc k srdci. Je zvyklá. Otupělá. Člověk se časem otupí. Je to jako když uvidíte mrtvolu. Poprvé je to příšerné, po druhé to je hrozné, ale lehčí. A postupem času se člověk otupí tak, že to s ním nic nedělá. A i přes jeho zvláštní humor a slova, která říkal, jakoby nic, mu věřila. Její instinkt jí říkal, že by se věci mohli změnit k lepšímu, když mu kývne na jeho nabídku. Bedlivě ho poslouchá a se rty u sebe a lehce vytočená jeho směrem se mu dívá celou dobu do očí.) Říkáš to, jako kdyby to nic nebylo. Prostě vypiji něčí krev, prodělám vlastní smrt, probudím se napiji se krve. (Vypustila vzduch z plic a položila si ruku na spánek. Trochu se podiví, když se zmíní o vlkodlacích.) Zní to více než báječně. Ale, ještě jedna otázka. Je tu ještě něco kromě upírů a vlkodlaků, které jsi před chvílí zmínil? (Pozvedne obočí a koukne se mu do očí.) Nějak se v tom začínám zamotávat. Ale to se brzy zlepší. (Trochu povzbudivě se pousměje. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Koukne se do dálky a hledí na tu krásu tohohle města, která ji uchvátila už dávno předtím.)

(Líbí se mu, že se nijak neleká a ani není vůbec vyděšená. Většina lidí by z toho asi byla hodně vedle a ona ne. Je vcelku v klidu a dobře to zvládá. Ani ho to nepřekvapuje. Moc dobře to věděl. Věděl, že bude jiná a, že bude odhodlaná. Je to na ní vidět, má to skoro vepsané v obličeji.) Vždyť to taky nic není. Je to naprosto jednoduché. A volba je jenom a jenom na tobě. (Otočí se na ní. Jeden koutek se mu vyhoupne a na tváři se mu vytvoří křivý úsměv. Odhalí jí tak jeho krásně bílé zuby.) Čarodějky. (Bezmyšlenkovitě a rychle pověděl.) Někdy jsou to děvky, ale pokud nějakou extrémně nenasereš, tak dokážou být milé. A pak tu jsou čarodějové, ještě jsem nepotkal milého čaroděje, takže od těch bych se držel dál. (Otočí se na město a dál ho pozoruje. Postavil se a udělal jeden krok vpřed.) Tak. (Otočil se na ní. Zhluboka se nadechl a spustil.) Volba je na tobě. Chceš být upír a být nesmrtelná, mocná a silná? A nebo chceš umřít jako chudá houslistka? (Díval se jí do očí a čekal od ní odpověď. Pravdivou odpověď. A takovou, které nebude ani jeden litovat. Už je docela dost hodin a ona už je určitě unavená. A on by si taky rád šel lehnout, dneska přestěhoval celý jeho pokoj do malého bytu. Bylo to pro něj hodně náročné a spíš než fyzicky tak psychicky.)

(Nad jeho slovy přikývne. Ano, je to jen na ní. A ona ví, jak se rozhodne. Věděla to už od začátku tohohle setkání. Tedy, od té doby, kdy jí to všechno vysvětlil. Chce změnit svůj život. Jakmile se pousměje, uvolní se tím trochu atmosféra a ona se tak lehce prohne v zádech, aby uvolnila to napětí, které cítí, že mezi nimi panuje. Jakmile si poslechne o čarodějkách, není už skoro vůbec překvapená. Věřila v nadpřirozeno, a to jí také dost pomohlo tohle všechno akceptovat. Jakmile se postavil, sledovala ho velmi bedlivě. Sledovala jeho všechno. Postoj, držení těla, ruce, na kterých se rýsovaly svaly. Všímala si úplně všeho. Nadechla se, vstala a koukla se mu do očí.) Ty víš, jak zvolím. Kdybych o tohle nestála, neptala bych se tě na to, už bych se tu s tebou nezdržovala a šla hrát, abych si vydělala alespoň něco málo, z čeho přežiju dnešní noc. Chci se stát upírem, Marceli. (Koukne se mu do očí. Slovo upír jí šlo špatně přes pusu, ale nešlo to nijak poznat. Bylo to jen divné vyslovit, ale to bude v pořádku. Zvykne si. Všechno se teď změní.)

(Chvíli se snažil nevnímat okolí, Giu, ruch města, hudbu a i lidi, kteří byli stoprocentně opilý. Vnímal jen sám sebe a svoje myšlenky. Myšlenky na to, že by tohle město mohl znovu ovládnout. A, že by právě Gia mohla stát po jeho boku. A právě ona by mohla být její nová pravá ruka. Bylo by to poprvé, kdyby měl po ruce ženskou. Ale Gia by mohla být dobrá volba. Otočil se na ní, když slyšel, že vstává. Díval se jí do jejich krásných hnědých očí. Už od začátku jejího proslovu se usmíval. Byl na sebe pyšný, protože jeho instinkt ho znovu nezklamal.) Dobře. (Přejde k ní o něco blíže, až skoro cítí její dech. Natáhne k sobě svojí ruku, jeho obličej se přemění v upírský. Kousne se do svého zápěstí a přiloží ho Gie k ústům. Počkal, až se pořádně napila a ruku odtáhl, díval se, jak se mu hojí.) A zmínil jsem, že se rychle hojíš? (Usmál se při pohledu na svojí ruku a pak už jí držel při těle tak jako tu druhou. Vzal jí za ramena a otočil jí směrem na město. Postavil se za ní a chytl jí za hlavu, zatím jenom jemně.) Můžu? (Pověděl a už ani nečekal na žádnou odpověď. Jeho stisk už byl něco silnější, rychle jí otočil hlavu, až jí zlomil vaz. Chytil jí, aby nespadla. Vzal si jí pevně do náručí a upírskou rychlostí doběhl před jeho byt. Otevřel si dveře a vyběhl po schodech. Neměl s tím žádný problém, protože Gia byla lehká a on měl velkou sílu. Zastavil se před dveřmi a začal si jednou rukou vytahovat klíče, bylo to docela obtížné, ale nakonec klíče našel a otevřel i dveře. Potichu za sebou zavřel a šel rovnou do obýváku. Giu položil na gauč a posadil se na křeslo. Teď už jen zbývalo čekat, než se probudí. Pustil si televizi a nalil si něco k pití. Po skoro desíti minutách koukání usnul na křeslu ve vcelku divné poloze. )

(Šla dál čtvrtí směrem pryč od Abattoiru. Potřebovala si trochu vyčistit hlavu na vzduchu a možná se i najíst. Samozřejmě, že tím nemyslela žádnou restauraci. Chtěla se nasytit něčí krve, ale rozptylovalo ji to, že ji Jackson následoval. Samozřejmě jistě jí nesledoval schválně, tak hloupý nebyl a nai jist nebyl v takové náladě, aby to dělal, ale pomalu ale jistě mířil přímo tím směrem, co ona. Ji to nesmírně štvalo. Možná na něj nebyla v Abattoiru milá. Vlastně ho tam zkritizovala přede všemi, ale její rozpoložení si teď rozhodně s nikým servítky nebralo. Ona teď už prostě nebyla taková, že by nějak dokázala udržet jazyk za zuby, nebo že by se udržela, aby neřekla něco nemístného, něco, co toho člověka zabolí. Bylo jí to vlastně vesměs teď tak nějak jedno. Možná si ani neuvědomovala, že zahájila sebedestrukci, protože tímhle tempem bude prostě za chvíli sama a nikdo jí nezůstane, ale možná o to v tuhle chvíli i stála. Když už je to pro ni neúnosné, tak se zhluboka nadechne a zastaví se. Jak se ale nadechne, tak ucítí zápach čerstvé krve někde nedaleko. Její oči se ihned změní. Vyběhnou jí žilky pod očima, ale ona si nemůže dovolit tady takhle lovit za bílého dne a rozhodně ne v centru. Musí se nějak uklidnit, ale nešlo jí to. Nenáviděla tyhle situace.)

*Když opustí Abattoir vydá se pomalu za Genevieve. Považuje za náhodu, že se vydala zrovna stejným směrem, jako on. Nemá v tuhle chvíli žádný cíl a ni program na nejbližší hodiny, možná celý den. Jeho nejbližší povinností bude příští den zavolat Hayley, jak jí slíbil. Za tu dobu, co trávil mimo město zcela přestal myslet na to, co se zdejší situací. Občas sice vzpomínal, ale nikdy se nezabýval tím, co bude. Teď mu Hayley vlila do žil trochu té nové energie a chuti. Přesto si chce počkat až na rozhovor s ní a nejprve slyšet její nápady. Ty jeho doteď ztroskotaly vždy dříve, než je stačil dotáhnout do konce. Nyní kráčí pomalu několik metrů za Genevieve. Nemůže vědět, že dům, ve kterém teď on po návratu přebývá leží tímhle směrem. Je mu to, ale nepříjemné. Nechce, aby to vypadalo, že ji sleduje. Ruce má dál vražené v kapsách své bundy. Je chladno, tak je má schované. Cestou v té zimě trochu vychladne. Když má před sebou záda Genevieve tak si pomalu začne uvědomovat tu skutečnost, že to všechno není, jen jeho vážně šílený sen a Genevieve je skutečně tady pár metrů před ním. Není mrtvá. Žije, i když je z ní upír a chová se teď jinak. Bylo toho na něj hodně a teprve nyní v klidu nad tím může rozjímat. Snaží se nějak spojit dohromady ty dva přetržené konce. Zdá se mu ovšem, že jsou příliš daleko od sebe a on neví, jestli to vůbec ještě půjde. Chvílemi se dívá Gen do zad, chvílemi ma hlavu sklopenou níže a sleduje chodník před sebou. Genevieve, ale jistě vycítí, kdy na ni kouká. Má v sobě hodně smíšených, zmatených pocitů. To, co mezi nimi bylo před tím mu teď připadá jako nějaká jeho fantazie, které nějak nemůže věřit. Přijde mu to nyní neskutečné. Nevěří, že spolu před tím s Gen vycházeli docela dobře. To, že snad k němu někdy něco cítila nějak zavrhnul v době, kdy se od Hayley dozvěděl o její smrti a o tom, že své poslední chvíle strávila s Kolem. Měl krátké období po její smrti, kdy si vytvořil název, že to, co mezi nimi vlastně bylo, byla ze strany Genevieve, jen hra. Možná tím chtěla Kola naštvat, ranit, provokovat. K tomu si zvolila jeho. Pohrávala si s jeho city, protože věděla, jak se na ni dívá, jak moc ji má rád. Přesto si v srdci uchovával vzpomínky na to opravdu krásné, co s ní prožil. Toho se nedokázal zbavit ani tehdy. Nemělo, ale příliš smysl se tím zabývat. Gen byla pryč a on se pomalu smiřoval, vyrovnával s tím, že je konec. Byla to uzavřená kapitola. A teď, v tuhle chvíli jí má kousek před sebou. Má zmatek už jen z toho. Ze svých citů vůči ní, ze svých myšlenek ve své hlavě. Má to pomíchané a neví, co vůbec mezi nimi bylo skutečné. Co si pak domyslel, vymyslel, upravil tak, aby se s tím mohl nějak vyrovnat, smířit se. Přijde mu to, že to bylo někdy, někde hodně dávno. Ani se to snad netýkalo jich dvou. Ne současných osob. Genevieve se teď chová jinak. Je jiná. Změnila se a on netuší, kolik toho v ní ještě zůstalo pod tím povrchem, pod tou maskou, kterou ukazuje. I když si není jistý Genevieve a tím, co snad je a bude, ví něco málo o tom, jak na lidi působí proměna v upíry. Jaký to na ně má vliv, co to s nimi udělá. Tohle chování Genevieve, tu změnu přikládá částečně k tomuhle. Napovídá mu to jeho rozumové já v jeho nitru. To, které není zcela zblblé a pomatené z toho množství citů a pocitů, kterými to v něm, jen víří. Zjišťuje, že čím déle se plouží za Genevieve - nechce se mu zrychlovat a obcházet ji, ani neví proč - tím více o tom všem v hlavě přemýšlí. Ponoří se do toho trochu více, že jen podvědomě vnímá její ohnivou kštici, před sebou. Trochu se spožděním proto zaznamená, že se Genevieve náhle zastavila. Udělá ještě pár kroků, než mu to dojde. Zareaguje, ale poměrně rychle. Zbrzdí své kroky a tak to nakonec ubrzdí a zastaví se kousek za ní. Neví v tu chvíli vůbec, co se děje. Co si o tom má myslet. Narovná se v zádech a vypne hruď. Chvíli čeká, že se Gen rozejde a budou v téhle "procházce" pokračovat. Spíš, ale počítá s tím, že mu nejspíš dá najevo nelibost nad tím, že se za ní takhle plíží. Čeká, co se z toho vyvine.*

(Neví zcela jistě, proč zrovna Alisee nabídla pozvání na čaj. Nejspíš jí to prostě napadlo, když jí viděla v tom stavu, v jakém byla. Zjištění, že je mrtvý někdo, koho jste milovali není zrovna nejlepší pocit. Ale rozhodně není taky nejlepší pocit, když zjistíte, že vaše nejlepší kamarádka je naživu už skoro dva měsíce a nemá potřebu vám to sdělit. Nechá vás se v tom plácat. Nechá vás truchlit, i když není za koho truchlit. Po celou dobu, co chodila k její hrobce a mluvila k ní, byla to ztráta času.) Chápu. No bohužel s tím ti nepomůžu. Ale jsem si jistá, že čaj ti taky trochu pomůže se uvolnit,odreagovat a tak dále. (Při vstupu do kavárny se hned pozdraví s Lolou a objedná si čaj s domácí pálenkou. Sleduje pak Aliseu, jak si stále u sebe nechává to pouzdro, i když už jsou v kavárně. Je to docela děsivý, když si uvědomí, že v tom pouzdře je hlava člověka. Neví, zda by jí měla něco říct. Raději se pak zaměří na otázku, kterou jí položila Alisea. Dojde jí hned, že mluví o Genevieve. Zavrtí hlavou.) Ne. Jinak bych totiž naprosto zbytečně nechodila k její hrobce. Netruchlila bych za ní. Cítila bych se aspoň o trochu lépe a teď bych si nepokládala otázku „Proč?“ (Proč mi to neřekla? Na to jediné teď myslí. Začíná mít opět vztek a cítí se naprosto a nepředstavitelně zklamaná. Bolest, kterou cítí, je snad ještě větší, než cítila do teď z její ztráty.) Ale ty jsi věděla, že je tady. (Hlavou kývne k tomu pouzdru a tím dá najevo, že mluví o Roderickovi.) Poznala jsi ho, i když je jasné, že nebyl ve svém těle.

(Jackson si rozhodně musel myslet své o tom všem, co se stalo. O tom, jak zemřela, s kým vlastně strávila poslední chvíle. Byla si dost jistá, že tohle všechno se dozvěděl, ale kdyby na to někdy přišlo, emohl jí to vyčítat. Nechtěla umírat sama a Kol tam prostě byl. Kdyby umíralav Jacksonově náruči, taky by za to byla vděčná, protože by tam byl s ní někdo, koho ona měla ráda. Ale poslední dobou pochybuje nad tím, co to vlastně znamená mít rád nebo milovat. Jako by se všechno tohle snažila zazdít. Jako by už skoro zapomínala na to, jaké to bylo předtím, než se stalo, co se stalo. Trápila se, užírala se zevnitř a dalo by se říct, že vnitřně umírala každou sekundu. Ale nikomu se o tom zmínit nehodlá. I když věděla, že Hayley jistě ví, jak se cítí. Nesnášela to stejně tak. Ale ona má pocit, že právě teď je Hayley ta silnější a ona se v tom prostě jenom plácá a na silnou si hraje. Ale ona prostě nedovolí, aby na ní někdo něco poznal. Jenomže teď hrozí, že Jackson pozná, že rozhodně není tak vyrovnaná, jak se prezentuje. I když prezentovala se tak vůbec? Varovala je, že je teď její povaha prudší. Jenomže to nebyla jen její povaha, ale taky její apetit. Tak moc teď zrovna bažila po krvi. Tak moc se teď chtěla nasytit. A o to víc, že cítila krev někde blízko. Ale nesmí po nikom vystartovat. Musí se udržet. Musí se rozejít dál, nebo prostě zmizet upíří rychlostí pryč a někde v klidu a v soukromí se na někom nakrmit. A pokud možno ho nezabít, ale pustit ho. Ale v tuhle chvíli to nebylo tak snadné, protože byla úplně v křeči z toho, jak potřebovala co nejrychleji zahnat hlad. Cesta z Paříže byla vyčerpávající a ona už dlouho nic nejdela. Tedy dlouho nekonzumovala krev. Zavře prudce oči a snaží se uklidnit a zahnat svoje žilky. Chytí se lavičky a stiskne ji hodně silně, takže opěradlo ihned rupne a sesune se. Zarazila si do ruky několik třísek, ale to ji nezajímá. Musí mít krev. Teď hned. Vzhlédne a její pohled, její hladový pohled s vystouplými žilkami pod očima se střetne s tím Jacskonovým pohledem. Je to jen mžik, ale ona se zase potom rozejde, o něco rychleji, přitom i sledovala okolí, ale teď nemohla použít upíří rychlost, někdo by si toho všiml. Už takhle měla štěstí, že si nikdo nevšiml té lavičky.) Nechoď za mnou (odsekla) Jestli nechceš přijít k úhoně. Mám hlad. a když mám hlad, tak se neznám.

Pochybuji, že by o tom věděl. I když jsem ho neviděla od jejího pohřbu. (Musí se ušklíbnout, po vyslovení této věty. Pohřeb Genevieve. K čemu to vlastně bylo, když mrtvá nakonec nezůstala? Probudila se ve své hrobce a musela pak za sebou zahladit stopy, jinak by jí dal někdo vědět. I na poskládání cihel zpět si dala více záležet, než nad vědomím, co nejspíš musí prožívat její blízcí. Ano, Sophie byla právě teď sobecká. Pro Genevieve jistě nebylo snadné, být upírem, ale copak pro ni bylo snadné jít dál, když jí neměla po boku? Neví, zda je právě teď více naštvaná nebo má radost z toho, že je živá. Vše se to mísilo dohromady. Byla jak časovaná bomba, jen vybouchnout. Sevře pevně hrnek čaje, když ho má konečně před sebou a vyčkává, co jí odpoví Alisea. Po chvíli se konečně dočká odpovědi.) Řekla bych ti, že to je idiot, který si zasloužil, co dostal. Ale lepší popis je, že to byl idiot, který si nevážil druhé šance, kterou jste dostali. Chápu, že to bolí. Až moc dobře vlastně chápu, jak moc bolí, když ztratíš někoho koho miluješ. Ale nezměníš to. Pokud nejsi ochotná obětovat mnoho, jen aby jsi ho dostala zpátky. Tyhle proslovy mi moc nejdou. (Nakrčí nos. Dokázala soucítit s druhým člověkem, ale prokázat to slovy? To už pro ní byl oříšek. Proslovy jí prostě zrovna nešli.)

*To čekání na Geninu reakci po té, co tak náhle zastavila se mu začne zdát nekonečně dlouhé. Pomalu nabývá dojmu, že se možná ani nedočká. Trochu uvolní svůj postoj a vytáhne ruce z kapes. Kdyby na ně teď Genevieve viděla, jistě by jí neušlo, že ani na jednom prstě nemá prsten s měsíčním kamenem. Po té, co se rozhodl pro změnu a odjet z města, nechtěl už ani tenhle prsten používat nebo nosit na ruce. Byla to pro něj, ale stále památka na Genevieve a tak ho pro změnu zavěsil na řetízek a nosí ho od té doby pověšený na krku. Jelikož ho má u sebe, má na něj stále stejný vliv, jako by ho měl na prstě. Není to, ale už tak okaté, protože řetízek nosí schovaný na krku a pod oblečením není vidět. Nyní si ovšem nevšímá svých rukou, ale toho, co je z Genevieve. Zdá se mu její chování čím dál víc podivnější. Lehce se sebou trhne, když lavička vedle něj najednou praskne a její opěradlo se poroučí k zemi. Hned pochopí, že to má na svědomí Gen.* Genevieve... *Promluví na ni opatrně. V hlase je slyšet obava. Ano zní znepokojeně, ale ne proto, že by se bál on. Má v tuhle chvíli obavy o Genevieve. Přimhouří mírně oči, když ji pozoruje. Ona na něj krátce na to pohlédne. Může mu ty obavy vidět vepsané v zachmuřené tváři i v očích. Povede se mu díky tomu zakrýt lehký úlek, když uvidí poprvé její upíří tvář. V první chvíli, když to nečeká je to pro něj opravdu nezvyk. Přeběhne mu z toho mráz po zádech, ale je to prostě instinktivní reakce. Upíři jsou přirození nepřátelé vlkodlaků už od nepaměti a to, jen tak potlačit nelze. Opětuje její pohled, ale než stačí něco říct, tak se Genevieve vydá dál. Zaslechne její slova. Není si jistý, proč, ale teď ho něco uvnitř nutí k tomu, aby jí nenechával samotnou a odejít. Nechce jí to, ale hned dávat tak najevo a tak se opět rozejde za ní. Nespěchá, ale snaží se s ní udržet krok. Ruce si schová zpět do kapes.* Zvláštní, ale to ty jdeš celou dobu přede mnou, Genevieve. *Odpoví jí provokativně, když ji následuje.* Jenom, když máš hlad? *Pozvedne v otázce na konci věty hlas a mírně pobaveně i obočí. Zní teď opravdu poťouchle.* Neměla bys s tím něco udělat? *Popíchne ji.*

(Kývne jen hlavou po jejím oznámením, že si s Kolem pak zkusí promluvit. Možná to Kol zjistí dříve, ale možná až právě od Alisey. V tuhle chvíli si nebyla jistá ničím, co Genevieve udělá. Nebyla si jistá, zda půjde za Kolem a přivítá se s ním nebo cokoliv. Vlastně o tom dost pochybovala. Tohle totiž nebyla Genevieve jakou znala, a která milovala Kola. Byla jen stejná schránka, ale osobnost jiná. Stačila ji jen ta chvíle, aby to poznala. Jenže ona nechce myslet na Genevieve. Chce se zabývat něčím jiným, a proto se zaměří na Aliseu a její další slova. Překvapeně povytáhne obočí.) Chceš přivést zpátky Klause? (Věděla, že to je nemožné. Sama věděla o jednom způsobu, jak ho přivést zpět, i když docela pochybuje, že by zrovna Legba propustil Klause. Když se to tak vezme, tak Legba byl také služebník přírody jako čarodějky. Sice v duchovním smyslu, ale udržoval rovnováhu také. A někdo jako on by nedovolil, aby na světě opět dál chodil hybrid nebo snad ano? Popravdě ten člověk nebo snad duch? byl nevyzpytatelný. A možná trochu blázen. Zavrtí hlavou, aby na tohle nemyslela. Raději se napije čaje, který jí hned zahřeje a rozhodně ne jen díky teplotě, kterou má.) Víš, že to něco bude stát? Navíc kouzla na oživení jsou těžká a vyčerpávající a ty jsi těhotná a ... (Zarazí se. Chtěla říct, že jí chybí její kousek moci, ale pak se zastavila. Rukou sjede do kapsy svých šortek, kde měla řetízek a na něm přívěsek v podobě kamenu, kde byla schovaná Alisey moc. Nosila ten řetízek u sebe skoro celé dva měsíce a snažila se přijít na způsob, jak ho dát Alisee. Zhluboka se nadechne a řetízek s přívěskem vyndá z kapsy a položí na stůl.) Říká se, že člověk si za své činy může sám a měl by nést i následky.

(Když e k němu už konečně otočená a pohlédne na něj, vidí, že má o ni starost, že se mu nelíbí, co se teď děje, ale jakmile se k němu otočila, zahlédla taky něco jiného. On si možná myslel, že to neviděla, nepostřehla, že to zamaskoval, ale ona uměla číst ve tvářích sakra dobře. Měla praxi. Číst v Benovi nebylo jednoduché, ale ona se po čase naučila rozlišovat ty drobné niance v jeho výrazech. To samé bylo i teď. Viděla ten úlek, to zděšení v Jacksonově tváři, když zahlédl její úpíří tvář. Ano, nebyl na to zvyklý, ale teď jí to jen říkalo, že se zhrozil, jaká se z ná stala zrůda. Proto zase rychle tvář kamenně otočí a rozejde se. Jakmile je k němu ale otočená, tak semkne pevně rty k sobě. Ne, neměla se sem vracet. Věděla, že to tady bude jen a jen horší, když si všichni, které měla ráda, které jí nějakým způsobem přirostli k srdci, budou myslet, co se to z ní stalo za monstrum a jak teď vypadá. Byla jen kupa sraček, který prostě nejdou dát nijak dohromady a nevěděla, co by s tím měla dělat, protože si nechtěla zvyknout na to, že je upír, ale zároveˇvěděla, že žádné kouzlo, které znají, a´t už normálně, nebo z Estheřina grimoiru, jí nepomůže, protože ona byla předtím Kotva... a to prostě nejde jen tak magicky vrátit zpátky. Nemůže být kotva a tím kouzlem nemůže být tudíž ani čarodějka. Je to beznadějné. I proto prostě odešla pryč. Nemínila poslouchat, jak se to všechno zvládne a nějaké řešení se najde. Ne, jen by ji to ničilo ještě víc, protože by jí to dávalo naději, kterou si ona sama nedávala. Ano, je z ní monstrum a bude si muset zvykat na pohledy ostatních, kteří ji nechápou a odsuzují. Alespoň tu ale byla Hayley, která si s ní teď rozuměla jako nikdo. Ša tedy dál a snažila se ignorovat ty Jacksonovy hloupé poznámky. Pak už to prostě ale nevydržela a prudce se otočila až tak, že to Jackson nečekal a zastavil se těsně před jejím obličejem.) Ty chceš vážně přijít k té úhoně. (podívala se mu do očí, ale hned záhy svůj pohled stočila na pulzující krční tepnu, která se Jacksonovi vyjímala na krku. Oblízne si rty a znovu jí naskočí ty pověstné upíří žilky. Oddechovala, ale pak se náhle od jacksona zase odklonila.) Nedráždi mě a vypadni. (odsekla nepříjemně a zvedla svoji ruku. Udělala něco možná pro Jacksona velice nečekaného. Prostě se zakousla do svojí ruky. Říká se, že když cítíte nějakou bolest, je dobré si někde udělat nějakou další, aby se mozek nesoustředil en na to jedno místo. A ona teď dělala něco podobného. Zakousla se do svojí ruky, aby se nesoustředila na krev jiných. Ale dlouho to takhle rozhodně nevydrží. Potřebuje se někde okamžitě do někoho zakousnut. A ten někdo rozhodně nebyl ona.)

*Z reakce Genevieve, když po něm vrhla svůj pohled a zase se rychle otočila si není jistý, co si myslet. Tuší ovšem, že zatím něco chce skrýt. Nemůže takhle v rychlosti přijít na to, co. Je teď trochu mimo z toho všeho, co se odehrálo od chvíle, co dnes ráno vstoupil do Abattoir. Nedá mu to a vydá se zase za Genevieve. Následuje ji a popichuje svými řečmi. Proč? Možná ji chce skutečně k něčemu vyprovokovat. Chce zjistit, jak na tom teď jsou a pochopí, že normálně to z ní nejspíše nedostane, protože nasadila zase tu svou masku ledové královny a udržuje si od všech odstup. Možná tím většinu oblafne, odradí. Jemu se, ale podařilo nahlédnout pod ten krunýř. Částečně se mu to podařilo, částečně to Gen připustila. Bere to takový společný úspěch. On je rád, že se tak stalo. Období kdy ji mohl nazývat přítelkyní patří k těm nejhezčím v jeho životě. Během toho jejich pochodu městem si to postupně vybavuje a uvědomuje. Nejspíše i proto teď zvolil takovou trochu drsnější taktiku. Zdá se mu, že se Gen docela kontroluje, ale nakonec zaregistruje "úspěch". Zastaví se, ale tak náhle, prudce, že má opravdu problém to ustát, aby neskončili v sobě. Zastaví taky, ale horní polovina setrvačností pokračuje ještě dál a nejspíš by do ní strčil. Snaží se to zbrzdit tím, že rychle vytáhne ruce z kapes a chytne se Gen za paže. Díky tomu do ní nevrazí, ale ocitne se u ní na chvilku opravdu velmi blízko. Zblízka jí tak koukne do očí a ucítí na tváři její dech. Zase ji pustí, protože nechce, aby si to vyložila nějak špatně a o málo ustoupí. V tom okamžiku zapomene na svou taktiku a v očích se mu mihne omluvný výraz. Uvědomí si to ihned, ale Genevieve je jistě všímavá a neušlo jí to. Schová svou tichou omluvu vzápětí za znuděný výraz. Protočí při tom očí. Nedokáže si to po té její poznámce odpustit.* Jako by ti na tom snad záleželo. *Jeho tvář hned zase zvážní a najednou je téměř nepřátelský. Střelí po ní zlým pohledem.* Je to moje věc. *Zavrčí na ni a probodává ji pohledem. Jeho pocity vůči ní se u něj střídají jako na běžícím pásu. Neujde mu tak to, když zabloudí očima na jeho krk. V tu chvíli nedokáže zakrýt pobavení, které to v něm vyvolá.* Genevieve kouká mlsně po mém krku.* V očích se mu zablýskne a tvář nepatrně rozjasní. Přijde mu to zkrátka v tu chvíli vtipné. Pozvedne pak tázavě obočí nad tou její reakcí. Stále se tím dobře baví. To ho, ale přejde, když pak uvidí její žilky kolem očí. Zvážní a zadívá se na ni. Tentokrát už v očích ani ve výrazu žádný strach z její tváře nemá. Vypadá zase znepokojeně. Vidí na ni, že má hlad a těžko se ovládá. Ví, jak je těžké odolat někdy instinktům šelmy, která v nich teď v obou je, ačkoliv jsou odlišní. Tohle utrpení jí rozhodně nepřeje.* Genevieve, víš, že si nenechám v tomhle od nikoho přikazovat. *Odvětí. Je to napůl popíchnutí, napůl jakési konstatování, že něco takového na něj neplatí. Sleduje ji dál po té pozorně. Rozšíří pak úžasem a také trochu leknutím oči, když se Gen kousne do vlastní ruky. V prvotním šoku na to nechápavě kouká. Hned na to se upřímně zhrozí.* Genevieve... *Vyhrkne při tom. Ani si to neuvědomí. Prostě ji chytne za tu ruku, do které se kousla a chce jí ji odtrhnut od pusy. Při tom se nechtíc škrábne o její prsten až natolik, že se mu z ranky pustí červená. Nějak si toho, ale nevšimne.* Co to děláš? *Pokárá ji, jako by právě udělala nějaký průšvih a on jí u toho přistihl. Stále jí při tom odtahuje ruku od pusy.* Tohle ti nepomůže... *Mračí se na ni a rozčiluje se nad jejím chování.*

(Jakmile ji chytí za paže, tak ucukne. Na tohle už není zvyklá a ani si zvykat nechce. Tohle všechno je už minulost. On a ona, přátelství. Ne. Chce ho od sebe odehnat stejně, jako bude odhánět Kola, až se s ním uvidí. Chce být sama. Nechce nikoho táhnout s sebou dolů a ani nebude. Bude si sama zalezlá ve svém krunýři. Ale proč tohle teď Jackson dělá? To chce vážně přijít k úhoně? Ona ho varovala už několikrát a on stále chodí za ní a vysmívá se jí, popichuje ji. Ale ona je upír. ona je predátor a vlkodlaci jí smrdí. I když jako kořist jsou jistě dobří. Ne, musela přestat přemýšlet o Jacksonovi jako o kořisti, ale moc jí to nešlo. Zvlášť když se jí tady dá se říct nabízel, protože přes všechna varování tu stále setrvával.) Máš pravdu, nezáleží. Ale snažila jsem se být aspoň trochu milá... kvůli Hayley. Asi by neměla radost z toho, kdybych tě hned první den zabila. Ale ty si prostě nedáš říct. (podotkne jedovatě... Samozřejmě ani ona sama ho netouží zabít, ale teď je vraždící monstrum a Jackson to zřejmě nerespektuje. Ona už ho ale více varovat nebude. A Jackson si ál mlel svou o tom, jak mu nebude nikdo nic přikazovat. Už opravdu neví, jak by mu to měla víc říct, jestli ihned neodejde, tak se tady na něj prostě vrhne a bude jí jedno, kdo to je. Pro ni to prostě bude jen další z mnoha. Potrava. A pak, až zase přijde k sobě, se zhrozí nad tím, co udělala, že si dovolila napadnout Jacksona. Ale bude si za to moci na jednu stranu sám. A tak se prostě, aby se krotila, kousla do ruky. Ale on se hned na to zhrozil a chtěl ji tu ruku odtrhnout. Sakra, je hluchý nebo slepý? Ona teď na tom není nejlíp,vlastně má co dělat, aby po něm neskočila, ale on dělá tak, jako by snad chtěl opak. Jako by přímo toužil po tom, aby se mu zahryzla do krku. Ruku nakonec povolí a Jacksonovi se podaří ji odtrhnout od jejích úst. Ale ne snad proto, že by ona měla tak malou sílu, ale proto, že ucítila něco, co bylo mnohem vábnější než její vlastní ruka. A vycházelo to přímo od Jacksona. Jeho krev. A pak si všimla té ranky, kterou si způsobil, když jí odtrhoval tu ruku. Najednou se nějak podezřele sklidnila. Pohled měla sklopený do země, pak ale vzhlédla a měla znovu žilky kolem očí.) Já tě varovala. (Jedním rychlým pohybem si ho přitáhne k sobě a zakousne se mu do krku. Nepřestává z něj pít. Má velký hlad a ztrácí nad sebou naprosto kontrolu.)

*Zaznamená, když před jeho dotekem Genevieve ucukne. Překvapilo by ho, kdyby to dopadlo jinak. On ani neví, co očekávat. Prostě to zkouší. Chce zjistit, jak na tom Gen je. Neví, ale jestli ucukla, proto, že jsou teď "přirození nepřátelé" nebo si zase, jen chce udržovat odstup a pokračovat ve své roli neohrožené, nezávislé ledové královny. Sleduje ji téměř celou dobu. Vidí tak, co se odehrává v jejím obličeji. Čím déle s ní teď je, tím více si uvědomuje, jak moc mu Genevieve chyběla. Čím déle může sledovat její obličej, tím více mu to dochází a vybavují se mu ty dobré a příjemné vzpomínky na ně dva. To, jak si Gen udržuje odstup, připomíná mu tím její minulost, o které se občas bavili. Čím delší dobu ji pozoruje, tím více v ní nevidí ani nepřítele nebo upírku, jak před ním momentálně dává najevo. Vidí v ní prostě Genevieve, tu na která si ho získala a jemu na ni i teď pořád záleží. Její "volání o pomoc" nelze přehlédnout. Nechává si tyhle poznatky pro sebe. Poslechne si její odpověď. Zakryje nějaké své zklamání nebo smutek z jejich slov. Pousměje se pobaveně, když ho přesvědčuje o tom, že se snaží být milá.* To je prostě riziko, kterému se nevyhneme. *Ušklíbne se.* Teď po tvém "návratu". *Doplní na návrat dá zvláštní důraz.* Tobě ne, ale mně na tobě pořád ano. *Odvětí pak věcně, jako by to nebylo nic důležitého. Pro něho je, ale Genevieve o tom pouze informuje. Neočekává od ní za to vůbec nic. Stále pozorněji během toho, co zde stojí proti sobě sleduje, jak bojuje se svou touhou po krvi. Nezávidí jí její situaci, protože tuší, jak je to pro ní těžké. Nedává to nijak najevo, ale bolí ho takhle jí vidět. Přemýšlí, jak dlouho ještě dokáže Genevieve odolávat. Samozřejmě i proto jí nespouští z dohledu. Když to půjde dá pozor, aby neudělala něco, čeho pak bude litovat, i když předstírá, že už neví, co to znamená. Jakmile Gen začne ubližovat sama sobě, usoudí, že to začíná být vážně kritické. Ani na okamžik ho nenapadne uvažovat nad tím, že by jí měl jít z cesty. Nebojí se jí a nemá strach ani o sebe. Neuvažuje nad tím, že hrozí riziko toho, že ho Genevieve může kousnout a uhasit žízeň na něm. Nestará se nyní o sebe, ale o ni, tak jako vždy před tím, když měla potíže. Po té, co se Gen tak najednou uklidní, odtáhne od ní ruku a zadívá se na ni. Zahlédne v jejich očích, ten výraz. Pozná pohled šelmy, která se rozhodla zaútočit na svou kořist. Rozšíří nad tím šokovaně oči a udělá od ní krok vzad. Z jejich slov i další reakce pochopí, že je pozdě. Než se naděje, Genevieve si ho přitáhne k sobě a ucítí jak mu zuby prokousla kůži na krku. Je to tak rychlé, nečekané, že na to nestihne zareagovat dříve, než z něj začne pít. Nejprve ji instinktivně chytí za ramena a chce od sebe odtrhnout, ale čím déle vnímá to, jak hladová nejspíš je, převládne u něj jakási rezignace, smíření s tím, že si nakonec vybrala jeho. Možná ho to někde v nitru i těší. Ať tak či onak, má Genevieve opět v náručí a to je něco, v co už nedoufal. Nevybrala si pro svůj útok a čas krmení právě nejlepší místo a čas. Aby zakryl to, co se zde "děje" a nebylo to tak viditelné, ruce z jejich ramen nechá sklouznout po jejich pažích a pak ji svými obejme. Přitáhne si ji tak blíže k sobě a svým způsobem "zpříjemní" její pití. S tichým výdechem zavře oči a jak cítí, že mu mizí z těla krev a vnímá první příznaky, napadne ho, jestli tohle dnešní setkání s Genevieve přežije. Hned to, ale zavrhne. Má v Gen důvěru a nevěří, že by ho zabila.*

(Nad jeho slovami, jak jemu na ní záleží, se musí jenom uchechtnout. Vlastně už jí leze na nervy, jak mile se stále Jackson chová. No, i když teď ji spíše popichoval, ale zase se vracel pomalu k tomu, jak ji má rád a kdesi cosi. Dělalo se jí z toho špatně. Ona o to nestála. Teď stála jen o to, aby od ní vypadl co nejdál a šel si po svých, ale on to neudělal a ani udělat nehodlal. Už byla skoro v koncích, ale nechtěla na sobě dát najevo, jak moc ji tohle bolí. Ano, bolelo ji to. Měla hlad, měla příšerný hlad, ale snažila se ovládnout, aby to neodnesl Jackson, ale on jí to nedopřál. nedopřál ji tu malou úlevu z toho, že se nevrhne na něj a nedej bože mu nějak neublíží nebo ho dokonce nezabije. Ale ona nechce dát najevo, že jí na něm záleží a prostě chce, aby odtud vypadl. A on by to vlastně ani stejně neudělal. A tak ji její hlad a šelma, co je v ní, ten predátor, naprosto ovládl, přestala se kontrolovat a výsledkem bylo to, že bběhem několika vteřin visela na krku Jacksona Warrena. A on místo toho, aby se bránil, aby se ji snažil odstrčit a prostě zmizel aspoň teď, i když si nebyla jistá, že by někam zmizet stihl, ona by ho dostihla a dokončila by proces, protože teď pro ni byl Jackson potrava a potravy se predátor jen tak nevzdává. A kdyby se snažil utéct, bylo by to pro ni ještě větší popíchnutí, aby Jacksona ulovila. Ale Jackson ji prostě jen obejme svými pažemi a přitiskne si ji ještě víc k sobě. Tím se jí ještě zpříjemní a usnadní přístup k jeho krční tepně. Pomalu i sama cítí, jak z Jacksona vyprchává pomalu život. A ona nemá stále dost. Hltá jeho krev, která je pro ni opojením. Na to, že byl Jackson vlkodlak, byla jeho krev vážně prvotřídní. Nebo to bylo právě proto? Nevěděla, ale bylo jí to jedno. Vnímala jenom vůni jeho krve a to, jak jí jeho krev sklouzává do útrob. Nechce se jí přestat. Vlastně už nezbývá zase tolik a Jackson už bude zcela bezvládný a nakonec prostě zůstane jeho hlava v jejích rukou, protože ho naprosto vysaje do poslední kapky. Ale najednou, jako by v ní něco přeplo. Odtrhne se od Jacksona. Ústa má od jeho krve. Žilky pod jejíma očima začnou pomalu mizet. Bože, co to udělala? Málem ho zabila. Ona málem zabila Jacksona a on se ani nebránil. Proč jí tohle udělal? Proč ji prostě neposlechl a neodešel? Proč ji od sebe neodtrhl, když z něj začala pít? Proč se nechal? Chybělo málo a on by byl teď mrtvý. Chybělo málo a všichni by i tady teď neáviděli ještě víc včetně Hayley. Odstrčí ho od sebe, na jejím výrazu bylo vidět, že je zděšená sama ze sebe. Už to nebyl výraz ledové královny. Nesnášela Jacksona za to, že se nebránil, že nezmizel a nesnášela sebe za to, že se nedokázala ovládnout.)

*Když se Genevieve uchechtne nad tím, že mu na ni záleží dál, opravdu ho to v tu chvíli nepřekvapí. Pouze jí to oznamuje, v očích, ale je vidět, že to myslí vážně. Přesto od toho nic neočekává, ne ze strany Gen. Nevěřil v ně dva jako pár snad ani okamžik. Možná ano, pár vteřin potom, co jí tehdy ve své chatrči přiznal, co k ní cítí, než mu řekla, že má přítele. Tehdy netušil, o kom mluvila, ale stačil mu způsob, jakým to řekla, na světlo v jejich očích. Během toho, co se odehrávalo dál a i když věděl, že to nemá cenu, nedokázal na ni zapomenout. Štěstí na něj sice obrátilo, když se u Kola začalo objevovat jeho uřknutí a chvílemi to vypadalo velmi nadějně. Přesto věděl, že je to něco dočasného, a že to mezi ním a Genevieve nebude trvat věčně. Nečekal ovšem, že ji ztratí hned za pár hodin. Vědomí, že poslední hodiny svého života strávila s Kolem, mu jen potvrdilo to, co si myslel celou dobu. Genevieve byl Kol nejspíš souzený. Bylo to, ale jedno. Genevieve zemřela a nemělo smysl se tím dál zabývat. Jako blesk z čistého nebe se, ale Gen vrátila zpět. Tehdy, kdy to opravdu nikdo nečekal. Když stojí proti ní, vnímá, že to, co u něj kdysi probudila, přetrvalo. Ví, že to nemá význam. Přesto ji pořád bere jako svou přítelkyni. Přátelství je pro něj důležité. Pevnější a stálejší, než láska, zamilovanost. Jednou nebo i vícekrát o tom Genevieve přesvědčoval a nemíní to vzít zpět. Ani omylem.
Když se na něj Genevieve vrhne a on překoná prvotní šok a instinkt okamžitě se začít bránit, myslí opět na ni, ne na sebe. Aby ona zahnala hlad a bylo jí lépe. Jeho jedinou starostí při tom bylo, neupoutat na sebe nežádoucí pozornost okolí. Proto ji obejme a přivine blíže k sobě. Vypadají tak na první pohled, jako objímající se dvojice. Zdá se mu to příhodné a samozřejmě tak má Gen chvíli dobrovolně u sebe. Shledává to velmi příjemným. Uvažuje nad tím v prvních chvílích, než mu začne ubývat krev a jeho myšlenky se začnou ubírat i jiným směrem, než kolem Gen. Vnímá, jak mu zrychluje srdeční tep, a v uších mu to zní jako šumění, hučení, které pomalu sílí. Oči má zavřené, tak nevnímá mžitky, které mu způsobuje úbytek krve. Cítí, jak pomalu slábne. Přesto se to snaží nedávat před Genevieve nijak znát. Drží ji dokud z něj pije, jen jeho váha na ni pomalu stoupne, jak ztrácí sílu. Nohy, jako by měl za chvíli z hader a ne z masa a kostí. Pocítí vzrůstající únavu a stále těžší víčka, které je nyní příjemnější držet zavřené. Vnímá, jak ta slabost vzrůstá. Nakonec to, ale přestalo. Trochu zpomaleně vnímá, že Genevieve s pitím přestane a odtáhne se. Spustí nebo lépe řečeno nechá klesnou paže, kterými ji objímal k tělu. S obtížemi otevře oči a zvedne hlavu, která mu připadá náhle velmi těžká. Trochu nepřítomným pohledem se podívá na Genevieve. Vypadá, že je mírně mimo. Po té, co ho od sebe odstrčí, nečeká to a zavrávorá směrem dozadu. Všimne si lavičky, kterou Gen trochu poničila, ale jemu se teď velice šikne. Podaří se mu zkorigovat své pohyby tak, že si na ni trochu ztěžka dosedne a díky tomu zabrání nějaké větší kolizi. Zatmí se mu před očima a tak trochu skloní hlavu níže, zvedne ruku, opře se loktem o své stehno a palcem a ukazováčkem si chytí kořen nosu. Díky tomu si tak mírně podepře těžkou hlavu. Druhou paži nechá bezvládně svěšenou podél těla. Cítí, jak ho ten výkon vyčerpal. Zrychleně oddechuje, aby dohnal kyslíkový dluh, když mu tělem nyní proudí značně prořídlé množství krve. To, že tam Genevieve u něj je vnímá nyní dosti okrajově. Svůj účel, ale splnil, takže z toho zase až tak špatný dojem nemá. Vylepšuje mu to jeho celkový stav.*