French Quarter

(Přimhouří oči a nakloní hlavu na stranu.) Nečtu ti myšlenky, takže nevím, jak přesně ti odpovědět. (Narovná opět hlavu a upije ze svého čaje. Sklopí pohled a sevře hrnek oběma rukama. Nechtěla to celé udělat náhodou super tajně, aby Alisea nepřišla na to, že to byla ona, kdo jí vzal tu moc? Kdy tohle rozhodnutí vlastně změnila? Nejspíš právě teď. Už jí prostě nebavilo vymýšlet nějaký způsob, který by nemohl vyjít. Raději vyšla s pravdou ven. Zvedne hlavu a pravou ruku, s kterou mávne nad přívěskem směrem k Alisee. Tím se urychlí celý proces kouzla a Alisee se vrátí její moc okamžitě.) Takže, co sis to myslela? (Povytáhne tázavě obočí.) A být tebou nedělám unáhlená rozhodnutí. (Očima přeletí kavárnu, kde sedí. Nebyla tu jen jedna čarodějka – majitelka, ale i další z jejího covenu. Vrátí se pohledem zpět k Alisee. Absolutně neví, jak to teď Alisea přijme, ale tak nějak doufá, že nevyletí z kůže. Ale to bude nejspíš doufat marně.) Takže, jak chceš přivést zpátky Klause? (Vrátí se zpátky k předešlému tématu, aby Alisea myslela na něco jiného a nezaobírala se jen to svou mocí, která se jí konečně vrátila.)

(Neví co od Alisey čekat. Možná na ní přeci jen zaútočí, ale Sophie si nebyla jistá, zda by se bránila. Neublížila by totiž jen Alisee, ale i té malé, kterou nosila pod srdcem. Jistě si Alisea myslela, že by ji zneškodnila jen mávnutím ruky, což nebyla pravda. Možná Sophie není stejně silná jako Alisea, ale není ani slabá. Poslouchá její proslov a musí protočit oči. Jak si myslela, Alisea si až moc věřila ohledně své moci. Její coven nebyl rozhodně slabý, aby ji nezastavili a oni by nejspíš už nedbali na to, zda je těhotná nebo ne. když zmíní prohození okna, vzpomene se na den, kdy se snažila pomstít Kolovi a ona do toho přišla. To bylo ještě v době, kdy Alisea byla upír a ona měla svou novou moc krátce, byla nevyzpytatelná. Nic jí na to, co řekla, neřekne, vlastně ani nemá co. Jen uchopí hrnek do ruky a pomalu se napije. Začínala být klidnější a tolik nemyslela na Genevieve. I když věčně se jí vyhýbat nemůže. Spíše to potřebovala jen nějak vstřebat. Jakmile Alisea vysloví, že chce pomoct s oživením Klause, zakucká se a vykulí oči. To myslela vážně? Sophie a pomoct oživit Klause? Přijde jí to jako dobrý vtip. Vyslechne si pak její nápad, že se chce vyhnout obětování. Ta část, že by se přidal její coven, rovnou v mysli zavrhne. Vlastně si ani není jistá, zda bude chtít Alisee pomoct. A i kdyby ano, coven do toho tahat nebude. Svraští obočí k sobě.) Takže ty chceš po mně, abych ti pomohla? Proč si myslíš, že to udělám? Kdybych chtěla někoho oživit, tak Klaus není na mém seznamu jako první rozhodně. Ale vezmeme v úvahu, že na to kývnu. Coven v žádném případě tohohle součástí nebude. A jak chceš sakra někoho oživit, aniž by jsi nikoho nezabila? To je nemožné. Vyrušíš rovnováhu. A pokud nenabídneš oběť, tak umřeš ty nebo já. A promiň, ale na to abych umřela se mám docela ráda. (Tohle bylo prostě šíený.)

(Málem ho zabila. Málem se neovládla a on pro to taky nic nedělal, aby se zachránil. Jak tohle mohl udělat? Jak mohl být tak nezodpovědný, co se jeho života týče? A na druhou stranu, jak tomu mohl takhle vystavit ji? Teď se za t bude nenávidět. Ano, napadla někoho, na kom jí v minulosti hodně záleželo. A vlastně stále záleží, jen si to nechce přiznat. Chtěla prostě za vším udělat tlustou čáru, ale pokud to opravdu chtěla, asi se sem prostě neměla vracet. Ale teď tu stojí s tím, že napadla Jacksona a málem ho zabila, protože on ji provokoval a nechtěl ji poslechnout, ať se prostě drží dál. A iona tam teď stála a dávala se na to, jak se Jackson sesul na lavičku, protože byl hodně slabý. Ona jen hlasitě oddechovala, protože se snažila uklidnit. Ale nešlo jí to moc dobře. Málem ho zabila. Málem to udělala, stačilo pár minut, možná desítky vteřin a bylo po Jacksonovi. A ona by s tím nemohla nic dělat a všichni by ji nenáviděli a zavrhli by ji ještě víc. Nikdo by ji nepochopil. Nikdo by nepochopil to, čím zrovna v tu chvíli procházela a to, že on ji ještě dráždil. Všichni by jí vyčetli, že se měla kontrolovat, prostě měla. Věnovala Jacksonovi zlostný pohled. Rozhodně s ním nebude jednat v rukavičkách.) Co sis sakra myslel, ty pitomej imbecile! (Zakřičí na něj, pokud ji někdo slyší a otáčí se po ní, je jí to jedno. Pak se rukou snažila očistit svoje ústa, než znovu zase pokračovala.) Skoro jsem tě zabila, jsi vůbec normální? Jaký vlkodlak sakra nebrání svůj život? Aha už vím, přece Jackson, ten Alfa, který ani nedokázal hnout se svou smečkou. Jestli jsi chtěl spáchat sebevraždu, měl jsi to říct rovnou. Prostě bych ti urazila tu tvou pitomou palici. A jestli tohle ještě někdy zopakuješ, (vztyčí výhružně a nebepečně prst), tak si pamatuj, že ti tu hlavu urazím a pak si ji dám na podnos a budu se na ni dívat a říkat si, jakej vůl jsi byl! (Prohrábne si vztekle vlasy a zkroutí hlavou. Kašle na to, aby mu snad dala svou krev, však ono se mu brzy udělá dobře. Otočí se k němu zády a rozejde se pryč.)

*Podpírá si hlavu rukou a tak má v zorném poli, jen trup a nohy Genevieve. Aby jí teď viděl do tváře, musel by hlavu zvednout a na to mu přijde moc těžká. Nevidí proto, jak se tváří nebo co prožívá. On se teď pomalu vzpamatovává z té ztráty krve. Chvíli to potrvá, než mu bude líp. Nepatrně se zamračí a přiměje se k ní zvednout oči teprve, když po něm začne ječet. Zatímco ji sleduje teď nečitelným, ale ještě stále trochu rozhozeným pohledem, v hlavě, teď mu to myslí děsně pomalu, přemýšlí, co od ní vlastně čekal. Musí ovšem přiznat, že sám neví. Možná trochu vděčnosti, nebo poděkování za to, že jí dal svou krev, když měla hlad. Nemůže to říct přesně. Vlastně se ani nediví tomuhle jejímu představení. Zpočátku, když Gen pokračuje na ni ještě kouká trochu odměřeně nebo omámeně, těžko říct. Během jejího proslovu mu to, ale začne připadat spíš vtipné. Nedočká se od ní vlastně ničeho jiného, na co je u ní už dávno zvyklý. Když se jí na něm něco nelíbilo, dala mu to znát. V tuhle chvíli je to stejné, jako před tím. Nechá Genevieve vyvztekat se a vydat ven své emoce. Napadne ho, že to s tou ledovou královnou nebude tak těžké, dostat se jí pod kůži. Dnes mu stačilo trocha popichování a provokace. Když nad tím přemýšlí, ve spojení s těmi jejich urážkami na jeho osobu se neubrání úsměvu. Ani kdyby ho chtěl skrýt před Gen, tak by se mu to nejspíš nepovedlo. Ke konci už zase skloní hlavu a usmívá se tak sobě do vousů. Zavrtí nad jejími slovy pobaveně hlavou. Podepře si rukou čelo. Držet hlavu chvíli v zpříma ho trochu vyčerpalo.* Víš, že z tvých vyhrůžek si pramálo dělám, Gen. *Poznamená docela klidně, ale jeho hlas zní unaveně. Řekne to ještě před tím, než se ona rozhodne odejít.* Raději já, než někdo nevinný v tomhle městě... *Pronese na její vzdalující se záda klidně, ale rozhodně. Ví, že i tak ho uslyší.* A nemáš zač. *Neodpustí si na závěr. Pak zvedne k hlavě obě ruce a schová si do dlaní obličej. Trochu si jej promne. Zavře při tom oči. Sedí na lavičce trochu předkloněný a lokty se opírá o kolena. Slyší její vzdalující se kroky, ale teď nechce riskovat chůzi. Nejspíš by se daleko nedostal. Chtě, nechtě ji tak musí nechat jít. Doufá, že jí alespoň trochu pomohl.*

(Šla směrem od něj, chtěla zmizet co nejdál, ale nepoužila upíří rychlost, už takhle na sebe asi hodně upozornila kolemjdoucí. Musela se držet, aby opravdu ještě něco neudělala. Ona ho málem zabije a on se tomu snad ještě vysmívá? To nemyslí vážně. Už takhle je to pro ni těžké, protože ublížila někomu, koho znala a jak si tedy může být jistá, že tohle samé neudělá i se svou dcerou? Jak si vůbec může být jistá tím, že příště to neodnese ona? Nejraději by se rozbrečela zoufalstvím na místě. Neví, co si Jackson myslel, že dosáhl, opravdu to neví. Ale ji jen utvrdil v tom, že se neměla vracet. Byl to špatný nápad. A ona teď má sto chutí jít za Hayley a říct jí, že odjíždí zase pryč, protože to tady prostě nezvládne. Ne takhle. Věděla, že to nebude mít lehké, věděla, že se bude muset krotit, ale netušila, že si tu na ni bude Jackson vyskakovat a riskovat svůj život. Tohle pro ni bylo jako peklo. To, co předtím zažila, pro ni bylo jako peklo. A on tomu stále ještě přilíval olej do ohně. Ano, vytočila se. Myslel si snad, že ji tím prolomil? Ne, neprolomil, spíš ji tím ještě víc zlomil, protože ona se teď plánovala stranit od lidí ještě víc. Ale předtím se potřebuje někde pořádně opít. Ano, dneska večer se opije. Už se docela od Jacksona vzdaluje, když slyší jeho další slova. Najednou se zarazí, zastaví se, otočí se a rázným krokem jde zpátky k Jacksonovi. Ten je ještě tak nějak mimo a bude ještě víc mimo. Napřáhla totiž ruku a vší upíří silou ho praštila do tváře, až se mu protočila hlava do strany.) Hajzle. (procedila skrz zuby)

*Když se Genevieve vydá pryč, nezbývá mu, než všechny další pokusy se něco dozvědět, vzdát. Alespoň do doby, než se mu udělá líp. Podepře si hlavu dlaněmi, které si přiloží na tváře. Při tom na chvíli vypne. Poslouchá tak svůj zrychlený tep, který mu zní v uších mělce je to spíše šum, než tlukot. Dostane z té ztráty hlad a žízeň. Začne se zaobírat více tím, kam se půjde najíst a napít. Chce a potřebuje být do dalšího dne fit. Hodlá proto udělat maximum. Nevnímá teď moc své okolí a tak ho ani nenapadne očekávat návrat Gen. Přesto má najednou pocit, že před ním někdo stojí. Spustí dlaně z tváře a zvedne hlavu. Zrovna v tu chvíli mu přistane na tváři pořádná rána až se mu hlava protočí do strany. Zahlédne tak, jen periferně zrzavou kštici a podle síly, kterou tu ránu schytal, pozná upíra. Ucítí, jak mu při tom praskne koutek a pustí se mu z něj trochu krve. Díky stavu, ve kterém se nyní nachází, má co dělat, aby tu ránu ustál a neskončil na zemi. Ukočíruje to, jen tak, tak. Cítí na tváři silnou palčivou bolest a také to, jak mu to místo doslova hoří. Zaslechne při tom další otitulování na svou osobu. Přiloží si dlaň na chvíli na hořící a jistě také pěkně rudou tvář a vzhlédne k Genevieve. Tentokrát se nesměje. Vypadá spíš překvapeně, zaraženě.* Gen, nechceš mi říct, co ti vadí? *Zeptá se jí vážně, ať už to byl zázrak nebo jeho nezměrné úsilí, podaří se mu na první pokus vstát, takže je to teď ona, kdo k němu musí zvednout trochu obličej. Při své otázce na ni nechápavě hledí.* Když ti na mně nezáleží, tak ti může být jedno, že jsi ze mě pila. Kdyby to nevyšlo, tak by bylo ve městě o pitomého vlkodlaka míň. *Pokračuje v tom, co chce říct. Úmyslně pak použije termín, který by se jí nyní mohl hodit do krámu. Při tom ji probodne pohledem, ve kterém se mu v tu chvíli problýskne jeho zlatá vlčí barva.* Žádná škoda. *Ušklíbne se.* Alespoň by to neodnesl někdo nevinný. *Pokračuje a nespouští z ní oči. Ke všemu, ještě udělá krok k ní, takže buď před ním couvne nebo budou stát opravdu hodně blízko u sebe.* Jak vidíš, tak si dokázala přestat. *Mluví dál docela rázně, živě. Tentokrát zní spokojeně, že ji odhadl dobře. Vítězně.* Asi v tebe věřím víc, než ty sama. *Pokračuje dál ve stejném stylu.* Měla bys s tím něco provézt. *Doporučí ji. Ještě chvilku na ni kouká, ale pak od ní kousek odstoupí. Hned na to udělá krok do strany, otočí se k ní zády a vydá se od ní pomalu pryč. Musí se velmi soustředit na každý krok, protože má nohy pořád hodně vratké. Udělá pár kroků od ní, ale pak se zastaví a pootočí se ještě napůl k ní.* Nechtěl jsem ti ublížit, ani tě naštvat. *Poznamená už docela normálně.* Z mé strany se vůči tobě nic nezměnilo. Pořád budu tvůj přítel. *Pronese.* Nadávej mi za to, směj se, urážej. Myslet si můžeš, co chceš. Nejspíš jsem blázen, a jsem ti k smíchu, ale nemůžu si pomoc. Neumím to změnit. *Kouká na ni zcela vážně a nadmíru klidně.* Záleží mi na tobě a nemůžu se dívat, když kvůli něčemu trpíš. Tak, jako před chvílí. *Možná tím tak trochu na sebe prozradí, že to byl jeho úmysl, aby se z něj dnes napila.* Můžeš mě za to nenávidět, jestli chceš. *Pokrčí mírně rameny a rozhodí rukama.* Znamená to, že něco cítíš. Pořád je to něco, než ta tvá maska, kterou sis nasadila. *Pažemi připaží zpátky a probodává jí najednou dost ostrým pohledem.* Možná tím přesvědčíš ostatní. Na mě už to, ale neplatí. Přede mnou si na drsňačku, co všechno zvládá levou zadní hrát nemusíš. Já ti to totiž nevěřím. *Dokončí, co měl celou dobu na srdci. Když domluví, zase se od ní otočí a vydá se pryč. Jde hodně pomalu. Setře si hřbetem dlaně již schnoucí krev u koutku rtů a pak schová ruce do kapes. Za Genevieve už se neohlédne.*

(S povytaženým obočím jí poslouchá. Tohle bylo vlastně už podruhé, co jí žádala o pomoc. Poprvé jí proměnila na člověka nebo spíš zpět v čarodějku, ale s tím problém neměla. Teď byla ta žádost většího kalibru. Oživení mrtvých je vždy ošemetná věc. Ne vždy může vyjít, a pokud ano tak ne podle představ. Ano, je hodně případů, kdy to vyjde, jak mělo, ale vždy někdo musí umřít. Alisea nechce, aby někdo umřel. Což je vlastně dobré. Kdyby u toho měl někdo přijít o život, tak by rozhodně nesouhlasila. Při jejích slovech se skoro zasměje. Ale smích překoná a její výraz vypadá spíše pobaveně nad tím, co řekla. Vážně si myslela, že by jí propůjčila moc, když se konečně Alisee potvrdila myšlenka, že její kus moci jí ukradla ona? Vážně si myslí, že by riskovala její odplatu? Musela být blázen, když si myslela, že s tímhle bude souhlasit. To už by raději byla u toho, aby vše mohla kontrolovat a nedošlo by k její ztrátě moci. Spojí ruce k sobě a položí si je na stůl. Podívá se jí do očí.) Tvoji sourozenci a otec se dostali zpět, protože se druhá strana rozpadala. V tuhle chvíli už opět zanikla smrtí Genevieve. Ale řekněme, že tvůj plán vyjde. O tohle se vlastně starat nemusím. To ty ho chceš přivést zpět a já jsem možná ochotná ti pomoct, ale opravdu jen možná. No v tuhle chvíli rozhodně ne, protože mam docela jiné starosti. Takové, které jsou pro mě prioritou. Existují totiž ještě živí lidé, nejen mrtví, které bychom chtěli mezi sebou opět. (Její výraz už nadále není tak pobavený jako na začátku jejího proslovu. Opět se jí v očích objeví smutek a bolest, i když se to snaží nedávat tak najevo. Nepotřebuje se Alisee svěřovat se svými problémy, ztrátami a pocity. Ani si není jistá, zda ví o Monique. Ale jisté bylo, že rozhodně nevěděla o Kieranovi, a i kdyby ano, nejspíš ho viděla za svůj život tak jednou a nezajímalo by jí, co se s ním děje.) Bohužel nejsem úvěrová banka, abych ti půjčovala svou moc. Tudíž žádná půjčka s nulovým úrokem bez navýšení. To raději budu u toho, ale ty mi budeš dlužit. Můžeme to brát jako výměnný obchod. Až budu potřebovat já něco, tak to uděláš. (Našpulí lehce rty a očekává její odpověď. Pak dopije svůj čaj a prázdný hrnek odloží na stůl a odsune kousek od sebe, aby věděla Lola, že má dopito.)

(Stojí nad ním a musí pevně zkousnout, aby se jí neklepala čelist zlostí. On pak na ni začne vrhat ty svoje nechápavé pohledy a ona by se tomu nejradši jenom smála. Čemu se te´d jako diví? Choval se jako nezodpovědný zmetek, který si liboval v tom, jak ji dráždil a nakonec ji vydráždil až k tomu, že se mu s chutí zakousla do jeho krku.) Co mi vadí? Ty se mě na to ještě ptáš? Jdi do háje. (Zakroutí znechuceně hlavou, protože nemůže uvěřit tomu, že se jí ptá na něco takového, když mu několikrát prostě řekla, ať zmizí, protože ona se prostě nekontroluje. Neumí to, není v tom zběhlá a je to pro ni ještě víc těžší, protože nechce přijmout to, že je upír.) Jo, když tohle takhle o sobě říkáš, tak teď vážně začínám litovat toho, že jsem tě nevysála do sucha. Máš pravdu, bylo by o neschopného vlkodlaka méně. Žádná škoda. (odsekne celkem hnusným tónem, ale ona si s ním odmítá brát nějaké servítky. Nikdy to vlastně nedělala, ale teď je na Jacksona ještě k tomu všemu naštvaná. Neměl to dělat, tohle prostě neměl udělat. Neměl se jí tak vydat napospas, protože až do poslední chvíle to vypadalo, že se prostě neovládne. Ano, ovládla se, ale udělala by to i příště? Není si tím vůbec jistá a nejspíš by to tak nebylo, protože už ochutnala Jacksonovu krev a věděla, že jejímu apetitu rozhodně svědčí. Příště by ho zabila, tím si je jistá.) Ano, ovládla jsem se, ale ty jsi mi v tom rozhodně nepomáhal. Spíš jsi dělal vše proto, abych tě zabila. A nechybělo málo a vážně bych to udělala. A ne, vážně ti za nic nebudu děkovat. Ty jsi debil, že jsi se tomu vystavil, ale jsi ještě větší parchant, protože jsi tomu vystavil mě. Ano, trpěla jsem. Ale kvůli tobě, protože jsi neodešel, protože jsi mě neposlouchal. Pokud se na to nemůžeš dívat, jak se tady dušuješ, tak jsi měl prostě zmizet, bylo by mi mnohem líp. Možná ses snažil zachránit den, i když nevím, co na tom bylo zachraňujícího, když jsi mě provokoval a vlastně jsi mě donutil k tomu, ať se ti zahryznu do krku. Ani si nedokážeš představit, jaké to pro mě bylo. A ty se tomu ještě vysmíváš. Jsi ubohý, Jacksone Warrene. (Vmete mu do tváře ta slova, jako by bylo opravdu lehké je vyslovit. A pro ni v tu chvíli taky bylo.) Já si na nic nehraju. Varovala sjem vás, že moje povaha je teď prudká, že se neovládám. To všechno byla pravda. Nehraju si na drsňačku. Jsem prostě kupa sraček, ale tebe to zřejmě pobavilo. To, co jsi tu viděl. Takže prosím tě, netvař se, jako že jsi mi chtěl hrozně pomoct. Nepomohl jsi mi. Akorát jsi mi dokázal to, co si myslím už od doby, co jsem vystoupila z letadla. Že jsem se sem neměla vracet. (Potom se taky otočí a prostě odejde už bez jedinéh ohlédnutí.)

Takže spíš po novém roce, protože mám ještě dost práce se svatbou. No jo ne každý si žije z peněz nastřádaných za tisíc let a nemusí pracovat. (Ušklíbne se. Vážně toho teď měla docela dost a rozhodně svou práci neodsune na jinou příčku kvůli oživení Klause. Na to měla svou práci až moc ráda. A stejně pochybuje, že Alisea to kouzlo vymyslí ještě tenhle rok. Pokud chce, aby to fungovalo, musela mít propracovaný každý detail a nesměla nic zkazit, jinak by mohla přijít sama k úhoně. Ale neohrožovala by pak jen sebe, ale svou dceru. A kvůli tomuhle byl ten plán ještě šílenější. Kdyby Sophie čekala dítě, jako že se to nikdy nestane, nikdy by neohrozila jeho život, aby mohla oživit někoho jiného, i kdyby to byla její sestra. Ale nakonec se přeci jen společně dohodnou. Ona jí pomůže s Klausem a Alisea pak pro ní něco udělá, až bude Sophie potřebovat. Vlastně nebylo na škodu, když jí někdo dlužil maličkost. Vlastně se jí to líbilo. Nemusí říct svůj požadavek hned. Může s tím za ní přijít za měsíc nebo za rok, prostě kdykoliv. Roztáhne rty do menšího úsměvu, který jasně značil, že je s výsledkem spokojená. I když při další její poznámce musí opět protočit oči.) Posledně jsem kouzlo provedla já. Teď ho budeš provádět ty ne? Neměla by ses čeho bát, ale co. Klidně si někoho přiveď. I když nejsem si jistá, že by to tvoji sourozenci schválili vzhledem k tvému stavu. A další osoby by zas nebyli nadšení, že by tu mezi námi byl opět Klaus. Máš docela úzký výběr. (Pokrčí nad tím rameny. Její absolutně fuk, zda u toho někdo bude nebo ne. Tentokrát nemá žádný vedlejší záměr. Tentokrát totiž neplánovala nic. Všechno, co jí zajímalo se týkalo jen osob, na kterých jí záleželo. Rozhodně už se nebude zaobírat někým jiným.
Vezme si kabelku do ruky a vytáhne z ní peněženku. Najde v ní dostatečně vysokou bankovku, aby zaplatila za obě a položí jí na stůl.) Na tvém místě bych ho pohřbila někde daleko od čtvrti. Sice to je jen hlava, ale tady se krade moc i mrtvým. (Upozorní jí na holý fakt. Ona sama pohřbila Monique na hranicích New Orleans, aby se k ní nedostali předci a mohla najít klid. A i když byl její hrob nebo spíš soukromý hřbitov dost viditelný, mohla tam vstoupit jen ona. Nebála se tudíž, že by někdo zneuctil její hrob a ukradl ostatky a nasál do sebe její moc. Zvedne se od stolu a oblékne si kabát, který pak jen zapne čtyřmi knoflíky. Přehodí si kabelku přes rameno a naposled koukne na Aliseu.) A mimochodem pěkný sestřih. (Na to odejde ven z kavárny. Celkem se jejich rozhovor stočil naprosto někam jinam a z pozvání na čaj se vyvrbilo naprosto něco jiného. Z kavárny zamířila rovnou do baru, kde už byla Cami a začala přípravy na večírek. Sophie se do toho také hned pustila a odpoledne už měli skoro hotovo, když se Cami omluvila, že je jí špatně a odešla si domů odpočinout. Později jí raději zkontroluje, a kdyby jí bylo stále nevolno, tak jí prostě nechá doma. Nechce, aby se přetěžovala a párty zvládne i bez ní. Nic hrozného se nestane.)

*Čím déle Genevieve pozoruje a poslouchá její rozlícená slova, zapřemýšlí, jestli se neměl pokusit, začít s ní potom všem nějak jinak. Nejspíše ty jeho pichlavé poznámky nebyly nejvhodnější. Od Genevieve je poslouchal docela často. Čekal, že na ně zareaguje podobným způsobem. Vždy měl za to, že něco takového bere s nadhledem. Vše ostatní, co udělal, za tím si stojí. Nepronásledoval jí od sídla úmyslně. Zkrátka měli stejný směr své cesty. Ona byla ta první, která začala tuhle konverzaci, která vyústila až v tohle. Něco takového rozhodně v plánu neměl. Jak jí tak, ale sleduje, má dojem, že je úplně zbytečné Genevieve něco vysvětlovat. Kouká na ni proto raději mlčky. Výraz v jeho tváři, ovšem naznačuje, že to chvílemi opravdu přehání, a možná by se měla trochu krotit. Zavrtí posléze krátce hlavou, když slyší její další poznámky.* Nepovídej, Gen. Když to uděláš, nebudeš se mít po kom vozit. *Odpoví jí docela klidně, jako by zrovna nemluvil o své případné smrti. Tváří se u toho vážně. Není to, ale popichování, jen konstatování skutečnosti tak, jak mu to připadá z jeho pohledu.* Ale jestli chceš, můžeš to zkusit dokončit. *Vyzve jí. Vypadá v tu chvíli docela klidně, ale výraz v jeho očích se trochu změní. Jestliže se rozhodl dát svou krev, aby ji pomohl zahnat hlad, neznamená, že se nechá zabít z jejího rozmaru nebo, jen proto, že si Gen myslí, že by to udělal. Pokud si Gen něco takového myslí, docela ho podceňuje. Genevieve si stále tvrdí to své a jeho už to začíná pomalu unavovat. Neví, jak ji má přesvědčit, že to, co udělal, udělal dobrovolně a kvůli ní. Ne proto, aby ji naštval, ale aby si mohla vyzkoušet svou vůli a schopnost brát krev lidem ve svém okolí. On je vlkodlak, z něčeho takového se dostane rychle. Nevadilo mu to podstoupit. Mohl jí tak na chvíli sevřít v náručí. Jí je to zřejmě jedno, ale ona pro něj stále znamená moc.* Genevieve, můžeš mi říct, co bys dělala, kdybych tu nebyl já a tys chtěla utišit svůj hlad? Kousla bys sama sebe? *Má toho, tak akorát. Prostě se jí zeptá, tohle totiž stále nechápe. Trochu se zase uklidní a dívá se jí při svých slovech zpříma do očí.* Mohla si mít tu smůlu nebo štěstí - přeber si to jak chceš. Mohla tady místo mně být Sophie nebo tvá dcera. Taky je budeš od sebe odhánět? Víš, že to nepůjde napořád. Jednou ji tady potkáš. Do té doby by ses měla naučit své nové já ovládat. *Udělá krátkou přestávku. Musí trochu vydechnout.* Máš pravdu v tom, že netuším, co zrovna prožíváš, něco takového jsem nikdy nezažil. *Pokračuje po chvilce. Nechce otevřeně poukazovat na její nové upíří já, takže to podá neurčitě.* Mám zkušenosti, jen se svým národem. *Zase mlží.* Za tu dobu, ale co jsem tě mohl poznat, před tím... *Odmlčí se krátce, jak hledá vhodná slova.* Není nic, co bys nedokázala, nebo nezvládla udělat, Gen. Ať už si o sobě teď myslíš, cokoliv, já v tebe věřím a to se nezmění. *Mluví o tom, jako by to bylo nezpochybnitelné. Z jeho výrazu, kterým se na ni dívá rozhodně.* Musí to pro tebe být těžké. *Tohle se ani na chvíli nepokouší zpochybnit.* Asi jsem nezvolil právě nejlepší začátek. *Nakonec se rozhodne pro upřímnost. Od začátku mu to přišlo trapné a ani to nepatří mezi jeho způsoby.* Pořád si, ale myslím, že takhle to bylo pro všechny zúčastněné nejlepší. Raději já, než kdokoliv jiný v tomhle městě. *Zavrtí pak na konci rozhodně hlavou. Jelikož se po těchto slovech od Gen už pomalu rozejde pryč, ta další ho přimějí zastavit a znovu poslouchat. Nemůže popřít, že je v Abattoir nevarovala před svou povahou. On to, ale zčásti přikládal k její image - ledová královna - raději proto přikývne, že si je toho vědomý.* Asi jsem tvá slova nebral tak vážně, jak byly míněny. *Připustí. Tváří se u toho, ale vážně. Když už od Genevieve, podruhé krátce po sobě uslyší, že se jí vysmívá nebo baví na její účet, prvně měl pocit, že z toho nedostatku krve špatně slyší, pohlédne na ni hodně nechápavě, jak to může říct. Nevěřícně zavrtí hlavou. Ona zřejmě již domluvila a vydá se pryč. Otočí se tedy také a pokračuje pomalou chůzi směrem, kterým mířil i prvně. Po několika krocích, ale jeho rozhořčení nad takovým obviněním stoupne natolik, že si zkrátka nemůže pomoct. Otočí se opět za mizející Genevieve. Naštěstí používá lidskou chůzi, takže se přemůže a pomocí měsíčního prstenu a zbytku svých normálních sil, se mu povede vmžiku dostat před ní. Postaví se jí do cesty, chytne rukama za paže, tím ji přiměje zastavit a podívá se na ni.* Jestli si myslíš, že jsem se ti vysmíval, pak je vidět, že mě opravdu neznáš, Genevieve Rousseau. *Oznámí jí. Probodává jí pohledem. Pak ruce stáhne, spustí je k tělu a kousek od ni odstoupí. Ne, že by měl strach, ale nechce narušovat její osobní prostor. Nejspíše tuší, proč si něco takového Gen myslí, ale jelikož mu nevidí do hlavy, možná by měla takové závěry dělat trochu pomaleji.* Nesmál jsem se ti, Gen. Jen mi to v tu chvíli připadalo, jako by bylo vše při starém. Nezemřelo tolik lidí, neproběhlo tolik neštěstí a ty sis neprošla tím vším. *Snaží se napravit špatný dojem, který u ní vyvolal.* Došlo mi, že jsem opravdu rád za to štěstí, že jsi se vrátila. Je mi jedno, kým jsi se stala nebo kým budeš. Pro mě budeš vždycky neuvěřitelná a ohromná bytost. *Když jí poví, co má na srdci, nespouští z ní oči. Přál by si to, ale nečeká žádný zázrak.*

(Nechce ho už vnímat, nechce se jím už dál zaobírat, protože ví, že to nemá cenu. On nikdy nemůže pochopit, jak jí v ten okamžik bylo, takže ani nemůže pochopit, proč reagovala, jak reagovala. Ale je si jistá, že kdyby tohle viděla třeba Hayley, tak Jacksonovi asi rozbije hubu. Tedy alespoň si to myslela, protože i ona sama věděla, jaké to je ji pokoušet. I když si je jistá, že ji Původní v tomhle smyslu tedy zrovna moc neprovokují a nedráždí. Ale Jacksonovi to prostě přišlo asi vtipné provokovat nově stvořeného upíra, který nesnáší to, čím je, a neumí se ovládat. Už ani nemá sílu na to mu odpovídat na jeho pitomé poznámky ohledně toho, že by to měla zkusit dokončit. Vastně si ani teď nedá pokoj a stále ji provokuje. Neví, čeho tím chce dosáhnout, ale dneska se jí jednání Jacksona opravdu zhnusilo a nějaké jeho sladké řečičky to prostě nespraví. On možná nechápe, že reaguje takhle, ale ona přesně sama ví, co tady teď při tom incidentu zažila a jak se cítila. A nebylo to příjemné. Zvlášť pro to, že jeho krev jí chutnala a že se opravdu jen tak tak odtrhla. Ano, pití z něj bylo opojné, ale o to víc je to pro ni strašidelné. Začíná se obávat svého chování, sebe sama... a to je špatně.) Co bych dělala, kdybys tu nebyl? Prostě bych si našla nějakou klidnou uličku a na někom se nakrmila. To bych udělala. (řekne poněkud odměřeně. Rozhodně by se tady nekousala do ruky a nevyváděla tak, jako tu vyváděla, protože nechtěla, aby byl Jackson její obětí.) Ano, mohly tady být, máš pravdu. Ale snad by nebyly tak hloupé, aby tady setrvávaly, když by jim hrozilo nebezpečí. A kdyby ano, tak jsi mi zase jen ukázal to, že bych tady prostě neměla zůstávat, protože je tu až moc lidí z mého života, kterým bych mohla ublížit. A ano, budu je od sebe odhánět, protože jsem nebezpečná, protože jim můžu ublížit bez mrknutí oka. Takže jo. Prostě ze mě bude samotář, který půjde sem tam do akce s Hayley, aby se nějak dalo tohle město do pořádku. (vydechne... stále se netváří tak, že by snad byla nadšená z toho, že se tu s ním ještě baví.) Není nic, co jsem nedokázala? (zasměje se hořce) Ne, Jacksone, kdybych ti tu měla vyjmenovat všechno to, co jsem nedokázala, tak tady budeme možná ještě příští rok... (Na chvíli se odmlčí, aby se pak na něj mohla s nevěřícně povytaženým obočím podívat.) Možná jsi ta slova brát vážně měl, protože já si z něčeho takového legraci rozhodně nedělám. (Zakroutí hlavou a potom se odporoučí pryč. Vážně neví, proč tady s ním ještě zahazovala další čas. Je to prostě jenom pitomec, který ji nebude moci nikdy pořádně pochopit a bude si hrát na ukřivděného, protože on to přeci tak nemyslel a on to přeci tak neudělal. Má snad i pocit jako by Jackson nebyl pořádný chlap, ale spíš ufňukaná ženská. Ne, už to nebude řešit. On ji ale moc daleko nepustí. Dokonce se postaví před ni a chytí ji za paže. Podívá se mu taktéž do očí a semkne k sobě rty. Skoro až skřípe zubama a vysílá signály, ať na ni nesahá.) Fajn, tak už to vím a můžu se jít konečně někam napít. (odsekne mu, obejde ho, ještě se rozhlídne a když vidí, že zrovna nikdo nejde, použije upíří rychlost a je pryč.)

*Když vidí, že Gen to, co jí říká už ani pořádně neposlouchá, připadá si v tu chvíli, že se namáhá zbytečně a ona to nikdy nepochopí, proč tohle dělal a dělá. Vždy byli každý úplně jiný, ale nějak spolu dokázali vyjít. Teď tomu chvílemi, jen stěží dokáže uvěřit. Přijde mu to stále častěji jako sen. Jeho fantazie. Po její proměně se ty rozdíly ještě zviditelnily. Přesto mu na ni stále záleží a nedokáže ji dostat ven ze svého srdce. Má pocit, že jeho život je od příchodu Genevieve jak na horské dráze. Chvíli v euforii, chvíli v té nejtemnější propasti. Když pozoruje její výraz, její rezignaci, začne uvažovat, jestli vlastně ještě existuje, protože ona dělá, jako by byl vzduch. Neskutečně ho tím dráždí. Jako by to snad dělala úmyslně, čím víc se snaží, tím laxnější ona k tomu je. Má taky jednu trpělivost a vůli a dnes už, co se Genevieve týká dostaly obě pořádně do těla. Jakmile se mu uráčí zodpovědět jeho otázky, tak se zaposlouchá do jejich odpovědí. Když mu na začátku potvrdí přesně to, co očekával, že se stane, jen ho tím dopálí. Probodne jí nepochopeným pohledem. Přijde mu to od ní hodně pokrytecké, když se tady vzteká nad něčím, co udělala, i když by to udělala tak jako tak. Naštvaně stáhne obočí a svraští čelo. Raději se, ale kousne do jazyku, protože nechce říct něco dalšího, co se jí nebude zamlouvat. Přijde mu to dnes zkrátka už zbytečné. Po té, co mu Genevieve víceméně nastíní svůj přístup a chování k ostatním, poslouchá ji, ale přijde mu, že se mu to musí zdát. Nevěřícně na ni hledí. Pořádně ho tím dopálí. Když to chce vést takhle, přijde mu to od ní sobecké a necitelné vůči těm, kterým tady na ni záleželo a oplakali její smrt. Snaží se v ní někde najít tu neúnavnou bojovnici, co se nikdy nevzdává, jak mu neustále otloukala o hlavu. Nezlehčuje to, co se jí stalo. Nevěří, ale že tohle je z její strany nutné a hlavně správné. Zavrtí nechápavě hlavou. Uvažuje chvíli, jestli jí to má vpálit nebo ne. Dnes už, ale nejspíše vyčerpal svou dávku trpělivosti a snahy něco Genevieve vysvětlovat. Takže se pořádně kousne do jazyku a raději je zticha. Nad tím, kdy mu začne líčit, že není až tak úspěšná, a že má za sebou i mnoho neúspěchů se zatváří, že ho to v danou chvíli vůbec nezajímá a není to pro něj podstatné. Počká, až tohle téma Genevieve probere a opustí. Naštěstí se u toho moc nezdržovala. Když se vrátí ke svému varování v Abattoir, tak na chvíli uhne pohledem jinam. Ano teď už ví, že si měl dát větší pozor. Stejně to v jeho postoji vůči tomu, co se stalo, že se napila z něj místo někoho jiného, nevinného z města, nemění.* Ano, měl, Gen, ale upřímně, tohle jsem od tebe slýchával i před tím a nikdy to nebylo tak horké, jak jsi předestírala. Tak mi promiň, že jsem tomu nechtěl věřit. *Pronese klidně svým hlasem, když se na ni znovu podívá. Po té, co ji ještě jednou přiměje zastavit a poslouchat, doufá, alespoň v nějaký náznak k něčemu lepšímu, pozitivnějšímu, ale dočká se tak akorát toho, že mu Genevieve sebere veškerou chuť se tenhle večer - zjistí, že už je doopravdy večer - přemýšlí, kam se ten den poděl - ještě cokoliv podnikat. Když mu pak zmizí z očí, chvilku kouká jejím směrem. Ozve se znovu jeho žaludek a taky žízeň, protože je opravdu vyprahlý. Otočí se proto o stoosmdesát stupňů od směru, kterým zmizela Genevieve a vydá se konečně někam na jídlo a uhasit svou žízeň.*

Byl rád, že se cestou enstalo nic, co by ohrozilo jejich příjemnou snídani v kavárně. Gen se dokázala ovládnout, což byl úspěch, protože ve městě bylo, ač bylo hodně brzo ráno, hodně lidí. Třeba to bylo i kvůli tomu, že ji pořád držel za ruku, třeba jí to dávalo pocit bezpečí... A nebo si myslela, že teď už by ji Kol nepustil lovit, kdo ví? Objednali si kafe a sedli si k jednomu ze stolečků v rohu kavárny. "Tipy na co? Co si dát ke kafi za zákusek v týhle výborný kavárně, a nebo tipy na to, jak se co nejlépe ovládnout a nezabít oběť? Myslel jsem, že to si necháme až do akce. Lepší by bylo učit se za pochodu. Myslím, že to si člověk zapamatuje líp, než když mu to někdo odvykládá nad kafem. Zvlášť někdo, koho pravděpodobně ten žák v mysli svlíká a dělá bůhví co," podívá se na ni na chvíli vážně, opravdu jako nějaký přísný a usedlý učitel, ale pak se na ni zaculí. Nakloní se přes stůl trošku k ní: "Chápu, že si to představuješ. Přece jenom, učitelé většinou nebývají tak sexy," řekne polohlasem, ušklíbne se a pak se zase narovná. To už jim přinesou kafe. Kol si vezme to svoje a napije se.

(Protočí oči. Opravdu musí být takový? Utahovat si ze všeho a tak? No, ani se ho na to nemusela ptát, dokázala si odpovědět sama. Popichování měl Kol v popisu práce, to on dělal rád. A mávážně štěstí, že je to upír a ještě k tomu Původní, protože jinak by s ním asi udělala krátký proces.) Ne, jak správně chytit bronz na sluníčku. (odpoví vcelku naštvaně a drze. Samozřejmě, že myslela tipy k tomu, jak lovit a jak se ovládat. Fajn, on jí to chtěl naučit vše při akci, ale ona si právě nebyla jistá vůbec ničím. Snad opavdu Kol ví, co dělá, protože ona to v tuhle chvíli netušila. A jestli dneska někoho zabije, tak odjíždí. Ano, už se rozhodla. Takže vlastně opravdu tajně doufá, že jí v tom Kol zamezí, protože už tak nějak odjet nechtěla, ale když bude muset, tak to udělá. Jakmile od něj slyšela to o tom, že ho svlíká očima v mysli, tak pootevře ústa, aby se ohradila, ale on k tomu musí ještě dodat tu jednu větu. Ano,Kol je sexy a moc dobře to věděl. Ale opravdu se jí s tím nemusí pořád připomínat, protože stále platí to, že by si ho nejraději vzala hned tady, nebo někde jinde, je to jedno, ale nejraději by s ním měla sex. Ale chce se soustředit na jiné věci, i když to až tak moc nejde, když ji Kol takhle provokuje. Usměje se, když je blízko ní, ale ten úsměv je šibalský. Pod stolem ho totiž kopne hodně silně do nohy.) Neprovokuj mě. (Pak se ale zklidní, protože jim přinesli kávu. Napije se tedy.)

Vidí na ní, a vlastně i slyší, jak je Gen teď naštvaná a drzá. Ale co, čím naštvanější a drzejší, tím líp. Protože o to větší problémy jí bude dělat sebeovládání, aby někoho nezabila. A to se mu hodilo. On ji potřeboval naučit, aby se ovládala i v takových těžkých situacích. A doopravdy si myslel, že bude nejlepší, když jí to všechno řekne až při lovu, protože na ní viděl, že se tak úplně nesoustředí. Nebo si to o ní aspoň myslel. Když řekne tu poslední větu, vidí na ní, že se chce nějak ohradit, ale nakonec nic neříká. Teda zatím. Kol ale najednou trošku bolestí sykne, protože ho pod stolem kopne do nohy. A to jakože hooodně silně kopne. Musel s ní dost ucuknout, drknul tak i do stolu a troška kafe se vylila. Naštěstí nepolil sebe, ale nevěděl, jak je na tom Gen. "Já že provokuju? To ty ze sebe zase děláš tu trošku nepřístupnou a ty víš, že se mi to líbí, když si tě musím nějakým způsobem získat," zaculí se na ni a napije se. Tohle kafe mu chutnalo, vážně to byla jedna z nejlepších kaváren, kde byl.

(Když ho kopne, tak Kol nohou ucukne, takže vylije svoji kávu. Ale její zůstane naštěstí netknutá. Uculí se na něj, škoda, že ho nepolila, vážně by ho teď chtěla vidět, jak dostává kafe ze svého trička. Ale nepoštěstilo se. Nevadí. Alespoň si vychutnává teď svou kávu, než Kol zase něco žbleptne. A nemusela na to čekat dlouho.) Ano, ty provokuješ a vážně nevím, co tím sleduješ, protože na mě si jen tak nepřijdeš a jestli si myslíš, že tady budu vrnět z toho, jaký pohledy na mě házíš, tak to jsi na omylu. (Když mu říkala poslední větu, tak byla dost blízko jeho obličeji a postupně se od něj s úšklebkem vzdalovala. Musí říct, že v ní všechno víří. Kol v ní rozdmýchal cosi, s čím bude mít velký problém, až půjde někomu po jeho krku. I když samozřejmě by nejradši šla po něčím krku s tím výsledkem, že mu tím krkem nezakroutí, nebo že mu hlava nezůstane v jejích rukách a nebo, že ho prostě nevysaje až k smrti. Tomuhle se chce vážně vyhnout, ale její emoce jsou teď právě rozbouřené a rozvášněné a ona by se potřebovala nejprve pořádně uklidnit, ale to jí asi Kol nedovolí, protože ten bude chtít jít lovit hned. A možná jí tohle dělá naschvál, aby to měla těžší. A jestli jo a ona potom někoho zabije, tak ho bude vážně nesnášet.)

Gen určitě strašně mrzí, že se Kol nepolil, alespoň trošičku. Vlastně by dal ruku do ohně za to, že by byla nejradši, kdyby si to tričko zlil úúúplně. Tak moc, že by se z jeho krásně bílého trička stalo tričko čokoládově hnědé barvy. Určitě by si ho musel jít někam převléknout, a to by se jí jistě líbilo. To už by nevydržela a vrhla by se po něm, protože už teď na ní vidí, jak na tom asi tak s ovládáním tohohle typu je. "Já myslím, že jsem si na tebe přišel už před hodně dlouhou dobou a vím, že na tebe tyhle pohledy fungujou. Takže se nesnaž říkat, že to s tebou absolutně nic nedělá, protože dělá," ušklíbne se na ni a pak už nic neříká, jenom dopije svoje kafe, kterého měl díky tomu jejímu kopnutí o trošku méně, a potom čeká, až to své vypije i Gen. Potom zaplatí, samozřejmě i za Gen, a společně se vydají pryč z kavárny. Kol si to namíří do jednoho parčíku a počítá s tím, že Gen jde hned vedle něj, i když se jí určitě nechce. Sednou si na lavičku a Kol vyhlíží, kdopak by se asi tak Gen mohl líbit. Nemusí čekat dlouho, protože za chvíli si to k nim míří velmi pohledný mladík. "Tamhleten," nakloní se k Gen a pošeptá. Je úplně jasné, koho myslel. "Ukaž se," vybídne ji, aby na mladíka zaútočila. Nebylo tu moc lidí, a i kdyby si toho někdo všiml, nebude to řešit. Tady si každý hleděl svých věcí.

(K ničemu, co se stalo v kavárně, už se nevyjadřuje, protože by to asi nedopadlo moc dobře. Tedy pro nábytek a vybavení tam by to nedopadlo velmi dobře. Proto pak už jen nafouknutě sedí a upíjí svou kávu, než ji konečně nedopije. Jestli to takhle bude pokračovat dál, tak bude žádat o výměnu učitele, protože Kol byl zatím učitel na dvě věci. Jen ji rozptyloval a to podle ní nebylo moc dobře. Musela zůstat soustředěná a on jí to rozhodně neulehčoval. Kdyby věděla, že to měl právě přesně v plánu, asi by mu jednu vrazila. Vyšla z kavárny, když tedy oba měli dopito a zaplaceno a zamířila za kolem do malého parku. Opravdu tu nebylo moc lidí a i když bylo denní světlo, dalo se tu dobře lovait, protože to vždycky mohlo vypadat tak, jako že jste pár a zrovna se pečlivě polibky staráte o něčí krk. Ne, že by se jí do toho zrovna chtělo. Nejradši by někam utekla, ale to by zase rozhodně neměla jistotu, že někoho nezabije. I když tu neměla ani teď. Sedla si tedy na lavičku vedle Kola a čekala, co se bude dít. On jí potom přesně řekl, na koho se má zaměřit. Koho si má ulovit. Podívala se na něj poněkud podmračeně) A to je jako všechno? (rozhodila rukama) Ukaž se? (Odfrkla si a nevěřícně zakroutila hlavou.) Ty jsi vážně mentor na dvě věci. (zabrblala a zvedla se z lavičky. Mířila k tomu mladíkovi, ale k němu najednou přiběhla nějaká holka, která ho začala objímat a líbat. Povytáhne obočí a prostě se otočí a zamíří na druhou stranu. Tam ji někdo zaujal. Byl to ten běžec, kterého potkali na cestě do kavárny. Musel se někde otočit a běžet až sem. Teď je zase před ní. Svoji kořist si už vybrala a nebude to ten, koho jí vybral Kol. Bude to ten, kterého si vybrala sama už ráno, ale nechtěla se do něj zakousnout, protože nejdříve chtěla kávu. Přijde k němu a on se zastaví. V uších má sluchátka, takže si je vyndá. Ona ho začne ovlivňovat, aby se nevzpíral, byl v klidu a šel si s ní sednout na lavičku. Udělal to bez řečí. Chvíli si ho prohlížela, než sjela pohledem na jeho krční tepnu. Na nic dlouho nečekala a zakousla se mu do krku. A pila a pila a rozhodně nehodlala jen tak přestat.)

Viděl na Gen, že se jí zrovna moc nezamlouvá, jak ji zatím 'vyučuje'. Ale jak ji mohl vyučovat, když zatím ani neviděl, jak moc špatně na tom je? Potřeboval vidět, jak moc je do toho zabíjení zabraná a jestli ji dokáže zastavit třeba jenom tím, jak na ni mluví, nebo jestli bude muset použít trošku násilí. A pokud je to až takhle špatné, tak to její učení mu dá hodně zabrat. "Myslel jsem, že máš hlad, tak neodmlouvej a běž se najíst, ne?" V tu chvíli, kdy to dořekne, se už Genevieve zvedla a zamířila si to k tomu mladíkovi, co jí Kol vybral. Ale plán se, jak se zdá, komplikoval, protože se k tomu klukovi přiřítila nějaká holka. Otráveně protočil oči, proč se Gen obrátila a šla jinam? Vždyť si mohli dát jídlo takhle oba... Ale co, ona už si, jak se zdá, vybrala jinou oběť. Toho běžce, to potkali ráno, když šli z plantáže. Když ho začala ovlivňovat, pořád ještě seděl na lavičce a pozoroval ji, jak si daří. Stejně v klidu zůstával, když začínala pít. Když ale pila už dlouho, trošku se zamračil, z lavičky se zvedl a nejdřív se pomalým krokem vydal k ní. Byla ale docela daleko, takže za chvíli použil svojí upíří rychlost a objevil se za zády toho mladíka, aby na něj viděla. "To stačí, Genevieve, ten už má dost. Přestaň," říká to ještě docela v klidu, ale pokud nepřestane, už to tak v klidu asi probíhat nebude.

(Krev toho běžce byla sladká. Sladkou krev ona měla ráda. Většina lídí měla krev opravdu slanou, ale ta sůl jí vždycky štípala na jazyku, proto je opravdu ráda, že si vybrala naprodsto dobře. Nechtělo se jí od běžce odtrhnout, protože už dlouho neměla tak dobrou krev. Ani Jackson ji neměl tak dobrou. Ale vlastně to ve výsledku bylo jedno. Vysát je do sucha chtěla vždycky. A tenhle běžec nebyl výjimkou. Hlad ji vždycky tak pohltí, že je v tu chvíli mimo sebe a vnímá jen proud krve, který jí stéká do hrdla. Za chvíli už skončí běžcovo utrpení. I když on vlastně netrpěl. Je jen v opojné agónii. Za chvíli upadne do bezvědomí a pak následkem toho, že ztratí přespříliš krve, prostě zemře. Z klidného "snídání" ji vyruší nějaký hlas. Je to mužský hlas. Kolův hlas, ale neví, co říká, nevnímá zase tolik, jen cítí, že tam u ní je. Ona se teď ale musí pořádně nasytit, takže jí Kol opravdu nezajímá. Prostě jen vezme toho běžce za krk a přimáčkne si ho ještě blíž k sobě. Ne, Kol ji nepřipraví o dobrou krev. Ona chce prostě víc. Chce všechnu krev, co v tom běžci je. Chce všechnu tu sladkou tekutinu. Nenechá se tedy od Kola odradit, ani zastavit.)

Doufá, že Gen toho běžce pustí okamžitě, nebo aspoň chvilku potom, to si uvědomí, co dělá, ale ne. Ona ho chtěla vysát úplně a bylo jí jedno, že ho zabije. A tohle Kol někde v hloubi duše věděl. Věděl to, že to s ní prostě nebude tak jednoduché a že při jejich prvním lovu hned nepřestane. Když ho k sobě přitáhla ještě víc, zamračil se, a to pořádně. "Genevieve, přestaň. Hned!" Zvýší na ni hlas, ale když vidí, že ho prostě ignoruje;nebo že ho vůbec neslyší, protože je v úplném sedmém nebi, chytne toho kluka a velkou silou ho od ní odtrhne. Dopadne pár metrů od nich na zem, je v bezvědomí, ale stále žije. Chytí Gen pevně za obě ramena a dívá se jí do očí. "Už se uklidni! Krve jsi měla víc než dost a toho kluka jsi skoro zabila! Řekni si to, co jsem ti říkal předtím - někdy v hloubi duše jsi pořád čarodějka, a čarodějky tohle nesnáší." Teď vlastně poprvé vidí její obličej upíra. Vypadala docela děsivě, když měla kolem očí vystouplé malé žilky, v ústech tesáky a kolem pusy krev. Nespouští z ní oči a doufá, že ji tímhle nějak uklidní, protože ten kluk už toho vážně moc nevydrží.