French Quarter

*Ze sídla vyrazí docela svižnou chůzi. Sotva opustí zdi toho domu, cítí se hned trochu lépe. Co byl nucený se tam kvůli Hayley a Klause přestěhovat, ještě dosud se tam necítí tak, jak by doma měl. Tohle místo na něj působí stísněně pochmurně. Vyvolává v něm hodně vzpomínek na ne zrovna pěkné události. Od doby, co jsou zpátky v NO je pro něj větši symbol domova dům na plantáži. Je si jistý, že hodně negativ vidí také v tom, že se musí o dům dělit s tolika upíry. Rozhodně se mu to nelíbí. Již si stihl odchytit svou dnešní "snídani". Nyní míří do jednoho stánku pro kávu. Cestou se mu ozve v kapse saka telefon. Vytáhne ho a podívá se, kdo volá. Je rád, že si Sophie vzala jeho prosbu k srdci.*
Sophie, rád tě slyším. *Ozve se jí v telefonu.* Co budeme dělat? *Zajímá se, jako by doufal, že už si ví rady.*

Elijah. (Už jen z vyslovení jeho jména, jde znát na jejím hlase rozrušení z toho, co se dozvěděla. Neví, jak moc Kol ublížil Genevieve a to je pro ní asi nejhorší. Byla si sice jistá, že je v pořádku, když jí dal vědět Elijah, ale stejně jí to moc neuklidnilo.) Co přesně jí ten zmetek udělal? (Teď už zněla spíše rozčileně, než rozrušeně. Její emoce se teď střídali jak na houpačce. Nezajímal jí teď Kol a to, že je uřknutý, ale stav Genevieve.)

*Zaslechne v hlase její rozrušení. Doufá, že je to třeba z toho, že už má nějaký plán ohledně jeho bratra. Z jejich dalších slov, ovšem pochopí, že se rozčiluje kvůli Genevieve. Povzdechne si a je to dobře slyšet i v telefonu. Neví, jak by to měl Sophie říct. Neví přesně detaily, jen to, že Genevieve vypadá hrozně a to jak ve fyzicky tak psychicky, a ještě z ní chtěl udělat upírku. Neví, kde by měl začít a rozhodně se mu to nechce vyprávět Sophie do telefonu.* Nevyptával jsem se jí, Sophie. Stačí, mi, co jsem viděl, a co byla ochotná říct. Vypadá hrozně... *Řekne to nakonec, co nejjednodušším způsobem. Opravdu jí to nechce popisovat.* ... a kdyby z ní Benjamin neudělal kotvu, procházela by si teď proměnou. *Nakonec s povzdechem dodá i to poslední.* Klaus ji donesl k nám. Je teď ve "tvém" pokoji. Odpočívá, ale asi by potřebovala někoho blízkého. Není na tom dobře, Sophie. *Pokračuje dále. Mluví i do telefonu docela tiše, ale jeho tón je prosycený hořkostí a lítostí nad tím, co Gen musela podstoupit.*

(Slyší Elijahovo povzdechnutí, ale nijak na o nereaguje, vlastně to ignoruje. Nejspíš si povzdychl kvůli tomu, že mu vlastně neodpověděla na otázku a zabývá se jen, jak je na tom Genevieve, jenže ona byla vůči Genevieve ochranářská. Už jednou byla naprosto mimo kontrolu, když z Genevieve chtěl Kol udělat upíra, ale taky protože chtěl Sophie zabít. Když řekne, že vypadá hrozně, vydechne a zavrtí hlavou, i když to nemůže vidět. Ale při jeho dalších slovech se jí pozastaví dech šokem. Jeho slova mu zní dokola v hlavě. "Kdyby z ní Benjamin neudělal kotvu, procházela by si teď proměnou." To už bylo po druhé, kdy chtěl Kol proměnit Gen v upíra a tentokrát i dotáhl do konce. Jenže ona se nestane upírem, protože je kotva, ale až by z ni kotvu sejmula, tak by se stala upírem. Pak by musela provést kouzlo na proměnu zpět v člověka, jenže zvládne to všechno hned po sobě? A stále bylo riziko, že to nebude fungovat, i když už to fungovalo u tří osob. Konečně se zase zhluboka nadechne.) Už vyrážím z bytu. Budu tam během chvilky. (I když to vlastně nebylo zrovna blízko od jejího baru k sídlu. Buď tam prostě poběží nebo pojede autem a rozhodně nebude dbát na předpisy.) Kde je teď Kol? (Konečně se zaměří i na něj. Popravdě nevěděl, co by s ním mohli udělat. Nevěděla, jak dlouho je přesně uřknutý a v jakém stádiu to už je. Ale jedno už jí došlo. Vlkodlačí jed se z jeho systému nevyloučil za 24 hodin, protože byla jeho imunita slabší.)

*Čeká, co bude Sophie ještě chtít slyšet. Naštěstí už jí nic dalšího ohledně jejího vzhledu či prožitků nezajímá a on je rád, že jí to nemusí dále líčit. Nic dalšího už jí k tomu nepoví.* Dobře. *Kývne, že bere na vědomí.* Počkám tě před domem. *Odpoví jí na její zprávu, že už se vydává na cestu. Snaží se v duchu spočítat, jestli to pro to kafe ještě stihne. Usoudí, že času na to má dost.* Se zlomeným vazem v řetězech ve sklepení domu. *Odpoví stručně na její další otázku.* Niklaus ho drží pod zámkem. Nechce, aby se něco stalo Hayley a malé. *Dodá ještě.*

(Po jeho slovech, že jí počká před domem usoudí, že nejspíš nebude v domě. Nebo je, ale prostě na ní počká před domem, což trochu nechápe, protože do pokoje, kde teď je Genevieve rozhodně trefí.) Dobře. Doufám, že sklep má dost silné dveře, protože řetězy ho neudrží. Hlavně ne v tomhle stavu. (Pokud nechtěl Klaus, aby se nic nestalo Hayley a malé, tak ho měl rozhodně dát někam jinam a ne jen do sklepení a do řetězů. Kol je Původní upír a ještě ke všemu uřknutý, takže bude o dost odhodlanější dostat se ven.) Promluvíme si u sídla. Zatím. (Ukončí hovor, protože Elijah stejně za chvíli uvidí a telefonování s nim by jí jen zdržovalo.)

*Poslechne si o nebezpečnosti Kola. Ani on nevěří, že by pár řetězů mohlo zadržet původního. Doufá, že si je Klaus toho vědomý a Kola někdo celou dobu hlídá a udržuje ho v bezvědomí.* Klaus se o to určitě postaral. *Ujistí ji.* Nevím, ale jak dlouho takhle hodlá Kola držet. Chtělo by to nějaké kouzlo, které by ho udrželo déle mimo. *Odpoví jí a svým způsobem také požádá, aby se o to pokusila. Sophie věří, je jediná čarodějka, kterou o něco takového může požádat. Navíc chce, aby Kol už nic dalšího nevyváděl. Až a doufá, že brzy opět bude v pořádku, tohle ho rozhodně bude trápit. Vědomí, co udělal Genevieve.* Budu tam, Sophie. *Odpoví do telefonu, než ona ukončí hovor. Schová ho zpět do kapsy saka. Pak pokračuje v cestě pro svou kávu.*

(Skoro celé dny trávil schovaný v sídle. Ne, že by se schovával před vlkodlaky a nebo nějakým možným útokem, spíše se schovával před vším. Upíry, kteří přežili ten útok, poslal slídit a zjišťovat info. Vlastně se toho ani moc nedozvěděl, spíš jen drobné informace, které mu byli vesměs úplně k ničemu. Rozhodl se, že by mohl vyzkoušet jaký je vzduch mimo sídlo. Oblékl se tedy do něčeho a vyběhl z domu. Procházel se ulicemi noční Francouzské čtvrti. Potkal pár svých známých, na které se usmál. Nakonec pokračoval až k uličce, která se vanula dobrou hudbou a vůní. Nadechl se zhluboka a pak pokračoval v cestě. Z dálky poslouchal dívku, která hrála na klavír. Její hudba se mu moc líbila. Trochu mu to připomínali Thierryho, taky byl velmi nadaný hudebník. Vytáhl ze své peněženky 200$ a přešel k té dívce. Do klobouku, ve kterém už bylo několik drobných pohodil tu dvoustovku.)

(Stojí ve francouzské čtvrti a jako každý den si zde přivydělává peníze. Dnes hraje na housle. Tahle písnička je celkem rychlá, hodila by se do akčních filmů. Soustředí se na hrají a snaží se zaujmout lidi, aby jí dali peníze. Dnes toho moc nedostala a tak když vidí jak jedné holce vedle dal nějaký muž dvoustovku do jejího klobouku, chvíli na ně žárlivě hledí. Zavadí při pohledu zpátky na housle na svůj poloprázdný košík s penězi. Jindy má lepší kšefty, ale zrovna dnes má nějaký špatný den. Povzdechne si a hraje dál. Je již večer a tma a tak zahraje poslední dvě písničky a pro dnešek to zabalí. Je tu jedna z posledních. Přeci jenom, největší kšefty tu jsou ráno a večer, ale v tu ranější hodinu.)

(Přejde od té dívky s klavírem a hned vedle zahlédne jednu houslistku. Vidí, že v jejím klobouku to zrovna penězi nezáří. Rozhodl se, že by mohl třeba přispět i jí. Možná by z ní mohl udělat i upíra, potřeboval by nějaké adepty. Nejdřív jí, ale musí prověřit a poznat.) Zahraj něco pomalejší.. (Zažádal si a pak jí hodil, prozatím, 100$. Čekal na to, co z ní vyleze. Opřel se o pouliční lamu, která byla hned vedle něho a sledoval jí.)

(Vidí jak štědrý dárce od klavíristky vedle přešel k ní, věnuje mu jeden krátký pohled a pak se věnuje zpět hraní. Když na promluví, po chvíli přestane hrát a trochu udiveně na něj kouká. Přestane hrát a přikývne, že mu tedy vyhoví. Začne hrát jednu pomalejší písničku, avšak velice hezkou. Podnítilo to i to, že jí hodil stovku. Možná, že když bude hrát to co bude chtít, dostane více peněz a bude si za to moc koupit něco dobrého k jídlu nebo pití, nebo něco na sebe. Kouká se střídavě na toho muže, který je nyní opřený o lampu, a na housle, aby věděla co hraje. Snaží se, aby se nespletla a nebo jí neujela ruka. Chce si přece hodně vydělat a taková malá chyba by jí mohla stát peníze.)

(Je na ní vidět, že se hodně snaží, aby něco nespletla. Pobídl ji ať pokračuje a usměje se. Rozhlédl se okolo sebe a užíval, jak skvěle hraje. Měl konečně trochu jiné myšlenky, už nemyslel jen na ten den, ale i na pěknější věci. Miloval tuhle písničku, zná jí moc dobře. Prohlídne si tu dívku, která nevypadá, že na tom je nejlépe. Rozhodne se, že jí zkusí ovlivnit a uvidí se, zda za ním později zajde. Takhle už si ozkoušel několik upírů a u ní věděl, že by možná mohla být ta, co se vrátí.) Hraješ pěkně. (Podotkl a když písnička skončila, potichu jí zatleskal. Hodil jí zbytek svých peněz do klobouku a pak se podíval směrem k jednomu baru.) Nedáš si něco k pití? (Usměje se na ní)

(Pokračuje a najednou zjistí, že už je písnička u konce. Ten muž je jí odněkud povědomý, ale nemusí to nic znamenat. Chodí sem hodně lidí, takže je možné že ho tu už někdy viděla. Jen se pousmála a spustila ruce s nástroji, potřebovala si trochu uvolnit svaly na rukou a stejně už chce jít.) Díky. (Koukla se na něj a začala pomalu uklízet nástroje. Podezřívavě se na něj podívala když se jí zeptal jestli se nedá něco k pití. Vzala klobouk a peníze z něj si vysypala do kapsy. Klobouk si položí na hlavu. Lehce se pousměje. Nakonec proč ne, vypadá jako milý chlapík a když jí to zaplatí, nebude s tím mít problém. Přikývne.) Jo, ráda. (Zabalí housle a futrál s nimi si přehodí přes rameno. Čeká až ten muž vyjde první.)

(Pozoroval jí, jak si sype peníze do kapsy. Čekal na její přikývnutí a pak se jen usmál.) Super. (Upřímně se usmál a vyrazil první. Pomalu šel, tak aby ho mohla v klidu dohnat. Otočil se za ní, aby zkontroloval, zda ho stále následuje. Chvíli počkal a pak spolu s ní přešel na druhou stranu. Šel chvíli po chodníku, až došel k prvnímu baru. Otevřel dveře a vešel hned za ní. Posadil se k nějakému stolu v rohu.) Dáš si i něco k jídlu? A nebo jen pití? (Prozatím objednal nějaký alkohol a čekal, až mu odpoví.)

(Vůbec neví co od ní může chtít, protože si nepřijde jako holka která se líbí klukům. Ale je za to celkem ráda. Pokud tedy nemá špatné úmysly. Hned jak se rozešel, šla za ním. Snažila se s ním udržet krok aby se jí neztratil z dohledu. Rozhlédla se, zda nejede nějaké auto a potom spolu s ním přešla přes ulici. Během chvilky došli k celkem hezkému baru a když jí otevřel dveře, usmála se a vešla dovnitř. Usadila se naproti němu u docela zastrčeného stolu a tázavě se na něj podívala.) Sklenka Bourbonu mi postačí. (Usmála se. Nechtěla ho nějak vyžírat nebo něco takového. Nadzvedla obočí a zkoumavým pohledem si ho měřila. Přišlo jí hloupé se ptát.) Mimochodem, já jsem Gia. (Přišlo jí správné se mu aspoň představit, když už jí objednal to pití.)

(Přikývl na Giu.) Tak ještě ten bourboun. (Koukl na číšníka a sledoval ho, jak odchází.Otočil se zpátky na Giu, přišlo mu zvláštní, že se vůbec neptá, co má v úmyslu nebo tak. Ale taky mu to docela vyhovovalo.) Já jsem Marcel. (Usmál se a pak už si vzal skelničku, kterou mu přinesl číšník. Druhou položil před Giu. Nevěděl jestli si s ní má na něco připít a tak jen pozvedl skleničku s úsměvem na tváři. Kopl to do sebe a přisunul se k Gie. Díval se jí do očí a začal jí ovlivňovat.) Tak a teď mi o sobě řekni něco, co nikdo neví. (Dokončil ovlivnění a pak se od ní odtáhl. Čekal, co vše se dozví a když se mu bude líbit to, co mu řekne, tak jí možná i přemění.)

(Bylo to opravdu zvláštní, jen tak tu sedět. Začínalo jí šrotovat hlavou, proč jí pozval, a tak chtěla vyzvídat.) Hezké jméno. (Podotkla. Opravdu to tak myslela. Napila se pomalu ze sklenky, ne jako on hr, hr. Chtěla si to vychutnat a hlavně se nechtěla se rychle opít. Když se opije, dělá zvláštní věci. Jakmile se k ní přisunul, lehce znervózněla a vůbec nechápala, proč po ní chce vědět zrovna tohle. Ani nevěděla, proč mu na tom záleží, nebo proč mu vůbec odpovídá. Nabere vzduch do plic a odpoví mu.) Skoro pořád se usmívám, ale většinu času se cítím osamělá, jako kdyby tu nebyl nikdo kdo by mě mohl podpořit. Není tu nikdo, komu bych mohla věřit. Kdybych mohla svůj život změnit v lepší pouhým lusknutím prstu, už dávno bych to udělala. (Koukne se na něj. Možná že chtěl slyšet nějaké nechutné věci ohledně jí a někoho jiného, ale odpověděla mu tohle. Byla to pravda, nikomu neříkala takovéhle věci, protože tu nebyl nikdo, komu by na ní opravdu záleželo. Pousmála se a znovu se napila ze sklenky.) Já ani nevím, proč ti tohle říkám. Vždyť tě ani neznám. (Zakroutila lehce nechápavě hlavou a dívala se na něj.)

(Na její lichotku jen přikývl. Jeho jméno vlastně není Marcel, je to jen zkratka pro jeho celé jméno Marcellus. Jenže tohle jméno zní velmi zastarale a vůbec ne vůdcovsky. Krátce se podíval na obsah její skleničky, který se ohromně lišil od toho jeho. V jeho skleničce nezbyla snad ani kapka, on prostě nedokáže nevypít celý obsah skleničky. Pro něho je to, jako nějaká sodovka a nebo limonáda. Tedy podle toho kolik vypije, jistě kdyby vypil třeba celou flašku, tak už to s tím udělá nějaké ty divy. Slyší, že se hodně nadechuje a to je pro něho náznak toho, že by se měl věnovat jejímu proslovu. Poslouchal jí a přitom si uvědomoval, koho mu tak připomíná. Není to jen nějaká pouliční hráčka, je mu podobná. On si tak taky připadal, stále sám. Neviditelný, nechtěný a hlavně nemilovaný, ale to vše se změnilo. A spíše to změnil jediný člověk a tím byl Niklaus. Dluží mu tolik a přitom vlastně ani neví, jak by tu kdy mohl vrátit. Odvrátí se od svých myšlenek a přesune se k Gie.) Teď už ano. (To, co řekl možná může znít trochu úchylně, ale brzy to snad pochopí. Přemýšlí, zda jí má nejdříve ovlivnit a zjistit, zda po tom doopravdy. I když je pravda, že tohle to mu mohlo naprosto stačit. Trochu se usmál, když Gia řekla, že vlastně neví, proč mu to říká.) Opravdu by jsi chtěla změnit svůj život? (Zadíval se jí do očí. Těší ho, že na ní narazil, už od pohledu věděl, že je na ní něco zajímavého a jiné. A teď už to ví, trochu se pro sebe usměje. Ani moc si neuvědomuje, jak to pro ní musí být divný. Nejdřív jí dá nějaké prachy, pak jí pozve na skleničku a zakončí to úchylnými řečmi. Opravdu paráda, Marceli. , pověděl si v duchu a zakroutil nad tím hlavou.)

(Nechápavě se na něj dívala když řekl, teď už ano. Nechápala to.) Vy mi můžete změnit život? A jak? (Lehce se pousmála. Nemohl jí přeci jen tak zničeho nic změnit život. To prostě nešlo. přijde jí to celé divné. Možná že sem ani neměla chodit. Dal jí peníze, pozval jí na drink a teď jí tu kecá něco o tom, že jí může změnit život. Avšak ona svůj život změnit chce, a tak si ho poslechne. Pokud to bude nějaká hloupost, pošle ho někam. A když to bude znít dobře, možná s ním uzavře dohodu. Koukla se zkoumavě na něj. Její pohled tak trochu říkal. Teď mi ukaž, co za esa schováváš v rukávech. Souhlasně přikývla na jeho otázku.) Ano, chtěla. (Podívá se na něj a pomalu do sebe nalije zbytek obsahu skleničky, kterou potom položí na stůl. Zkříží si ruce na prsou a nohu si přehodí přes nohu. Je zvědavá, co jí řekne. Jaké trumfy schovává a možná jí brzy ukáže, co to je.)

(Jemně mu koutky zajeli do krátkého úsměvu. Její nechápavý výraz byl naprosto na místě. Sám by byl taky mimo, kdyby k němu takhle někdo přišel a měl takovéhle kecy. Trochu se zamyslel, jak by jí to mel říct. Asi půjde rovnou na to a nebude nijak chodit okolo horké kaše. Prostě do toho rovnou skočí po hlavě, ostatně tak, jak to dělá skoro vždycky.) No. (Trochu se zamyslel.) Věříš v nadpřirozeno? (Na jeho obličeji se objevil zvídavý, ale trochu pobavený výraz.) Tím nemyslím, jako nějaké víly a poníky. (Rychle dodal a pobaveně se zasmál.) Mám tím na mysli upíry, čarodějky.. a vlkodlaky. (Trochu neochotně, ale dodal vlkodlaky. Čarodějky mu tak nevadí, ale taky když je vidí, neskáče radostí do stropu. Jeho nenávist k jejich druhu mizí jen díky dvěma ženám a těmi jsou hlavně Dav a Sophie, která se v poslední době stala jeho, jak to říct. Možná kamarádkou. Trochu se nad tím pousmál. Po chvilce mlčení se vrátil k Gie.) Tak to je jedině dobře. (Radostně se na ní usmál a čekal, co mu zodpoví na jeho prazvláštní otázku. Zvedl ruku a mávl na číšníka, ukázal na sklenku na znamení, že chce další. Číšník k němu ochotně nacupital s plnou skleničkou a tu prázdnou si odnesl. Zatím jen skleničku držel v ruce a nepil z ní. Díval se na Giu velmi zvláštním způsobem, pohledem zjišťoval, jak na tom vlastně teď je. Zda to zvládá a nebo chce někam vypadnout. Kdyby na jejich očích viděl, že se chystá utéct, tak by hned zareagoval a to bez jakéhokoliv váhání.)

(Koukla se na něj. Musela se zamyslet. Byla to záludná otázka. Lehce pobaveně přikývla na poníky a víly.) No, na něco takové věřím. Ale pokud to nevidím přímo, moc tomu nevěřím. I když je pravda že tohle město je obklopené tajemnem a ošklivými tajemstvími. Proč to chcete vlastně vědět? (Zvídavě se na něj koukne a zvláštním způsobem si ho prohlíží. Zní trochu jako magor a taky si o něm začíná myslet, že je trochu více vyšinutý. Nadzvedne tázavě obočí.) Nemyslíte, že se tenhle rozhovor ubírá trochu zvláštním směrem? Víte, trochu mě děsíte. (Byla z něj lehce nervózní a tak si tiše podupávala nohou. Tep se jí zvýšil a její pohled byl čím dál tím nechápavější. Byla trochu jako na trní.)

(Poslouchal, co mu říká a trošku se usmál. Jistě, že věří, tedy aspoň trochu. Kdo by taky v tomhle městě nevěřil, lidi sem jezdí jen kvůli tomu tajemnu. Celé New Orleans je plné tajemství a špatných věcí, kterým by normální, zdravý člověk nikdy neuvěřil.) Super.. (Trochu tajemným hlasem pověděl a nakonec se trošku zamyslel. Asi to nechá na jindy, třeba zítra a nebo až bude mít prostě čas. Měl by si zas promluvit s Jacksonem, no i když se mu do toho moc nechce. Taky si musí promluvit S Davinou. Hroznou dobu už s ní nemluvil a vlastně jí ani neviděl. Není divu, když se celé dny schovává ve svém pokoji, jako nějaké malé dítě. Měl by být ve městě a vymýšlet plány, ne jen sedět a pít alkohol. Vlastně ani neví, co všechno se teď děje v sídle. Dlouhou dobu už s nikým nemluvil. Měl by si taky promluvit se svými lidmi, kteří určitě nebudou zářit štěstím.) Víš co? Promluvíme si zítra. Musím jít a už je pozdě. (Předklonil se k ní a ovlivnil ji, aby na tenhle rozhovor nezapomněla, ale myslela na něj jako příjemný. Ať teď odejde a zítra jde na stejném místě jako dnes. Zaplatí za oba dva a bez dopití skleničky odejde pryč.)

(Pozorovala ho velice bedlivě a nedůvěřivě. Jeho slova jí trochu zarazili. Jestli nějaké zítra bude, pomyslela si a trochu si odfrkla. Jen přikývla. Najednou, když jí říkal ty věci, zdál se jí tenhle rozhovor velice příjemný. Dal jí peníze, pozval jí na drink, který jí zaplatil a byl na ní příjemný. Celá atmosféra byla uvolněná a skoro celou dobu se usmívala. Zvedla se ze židle, vzala si své věci a odešla z baru. Zítra bude na tom samém místě hrát na housle. Už je rozhodnutá. Dojde do svého malého bytečku, který se skládá ze dvou místností a udělá potřebnou hygienu, osprchuje se a jde si lehnout. Celou dobu při tom přemýšlí nad tím, co se dnes stalo a tak nemůže nějakou dobu usnout. Až po hodině konečně usne zaslouženým spánkem, po náročném dni.)

(Bylo poledne a on neměl doma co dělat. Napadlo ho, že by si mohl zkusit procvičit nějaké lehké kouzla, ale bohužel neměl nic k tomu potřebného. Hledal po bytě jestli tam nenajde nějaké svíčky a nic nenašel. Rozhodl se tedy jít si nějaké koupit a třeba ho ještě v nějakém obchodě zaujme něco co by se mu mohlo hodit. Obleče si rifle, upnuté, bílé tričko s krátkým rukávem a na to hnědou bundu. Vyjde z bytu, zamkne ho a rozejde se pomalým krokem k Francouzské čtvrti. Po asi 5 minutách chůze tam konečně dorazil, procházel se dlouhou ulicí a rozhlížel se po nějakém vhodném obchodu, kde by si mohl koupit potřebné věci.)

(Před nějakou dobou přijela do New Orleans a nakoupila jídlo a nějaké ty potřebné věci, co jí v chatce chyběli. Tašky s nákupem nechala v autě a teď se procházela po francouzské čtvrti, chystala se koupit si nějaké bylinky na ty její noční můry. Zabrousila k jednomu čarodějnickému obchůdku a vešla dovnitř. Přitom měla ruce schované v kapsách, nechce aby náhodou někdo nesprávný viděl její měsíční prsten. Prochází se po obchůdku a hledá něco, co by jí pomohlo. Zatím ale beznadějně. Zastaví se u jedné poličky s bylinkami a pečlivě si čte, co jsou zač a čím pomáhají, nebo naopak škodí.)