French Quarter

(Prochází se a užívá si to, že je znovu v New Orleans. Zrovna prochází kolem nějaké obchodu, který vypadá, že by mohl mít přesně to co jako čaroděj potřebuje nebo se mu, alespoň může hodit. Vejde dovnitř a nejprve se rozhlédne kolem, všimne si pohledné brunety hledající asi nějaké bylinky. Pak odvrátí pohled a prochází se mezi poličkami a hledá co by se mu tak mohlo hodit k praktikování. Vezme si pár svíček a pak pokračuje v hledání a vybírání.)

(Promne si kůži přesně tam, kde má spánky. Opravdu neví, jakou si má vzít. Je tu sama, když nepočítá prodavačku a toho kluka, který teď přišel. Věnovala mu krátký pohled, nic víc. Tiše si povzdechla a založila si ruce na prsou.) Co si z toho mám asi jako vybrat? (Řekne si polohlasně, hlavně pro sebe a povzdechne si. Ta žena za pultem si jí už od jejího příchodu nepříjemně měří a tak se jí rozhodně nechce na nic ptát. Tak trochu se bojí, že jí odněkud zná. Přeci, už se zde pár věcmi nechvalně proslavila.)

(Zrovna se dostal k policce s bylinkami a zaslechl co rikala ta divka.) Muzu vam pomoct? (Zepta se s usmevem a pohledne na ni. Sice nechape proc se nezepta prodavacky, ale treba je stydliva nebo tak. Prohledne si ji a snazi si ji vybavit jestli ji nevidel na schuzi covenu, kterou svolal Benjamin, ale nepamatuje si ji. Je mozne, ze je tady nova, jeste ji tady nevidel.)

(Otočí se směrem za tím hlasem, který jí není nijak známý. Spatří toho mladíka, který vešel do obchodu pár minut za ní. Přemítá, jestli ho odněkud náhodou nezná, ale jeho tvář jí není ani trochu povědomá.) No, to by jste byl hodný. Potřebovala bych něco na klidné spaní, trápí mně totiž noční můry. (Pohlédne mu do očí, aby mu trochu objasnila, jak jí může pomoci. Moc se v tomhle nevyzná. A už jen podle jeho nákupu soudí, že je čaroděj, nebo něco shání pro někoho nadpřirozeného, a nebo je to jen shoda náhod. Ale pomoct by jí přeci jen mohl.)

(Prikyvne s usmevem a zacne se rozhlizet po polickach a hleda ty spravne bylinky) Takze nocni mury? Uz je mate dlouho? (Nadzvedne tazave oboci, ale stale se diva na policky.) Jste tady nova jeste jsem vas tady nevidel (podiva se na ni a pousmeje se. Otoci hlavu zpatky k polickam a nakonec najde ty spravnr bylinky proti nocnim muram. Sahne pro ne a poda ji je. Jakmile se ji dotkne pronikne jim ten divny pocit jako vzdy a tak pozna, ze neni carodejka ani upir, ale vlkodlak. Aniz by si poradne uvedomil tak se zamraci, pak se pokusi znovu tvarit mile. Vlkodlaci mu nevadi tak jako upiri, takze by na ni mohl byt mily.)

(Je od něj milé že jí pomáhá. Takových lidí by mělo být více. Na jeho otázku jen souhlasně přikývne. Už už chtěla říct že přes devět set let, ale v čas se zastavila a řekla něco jiného.) Ano, noční můry. Myslím že ani slovo dlouho dostatečně nevystihuje délku trvání mých příšerných snů. (Lehce se pousměje, je to spíše úšklebek. Na jeho další otázku, nebo spíše oznamovací větu odpoví zřejmě jinak než by čekal.) No, vlastně tu bydlím už docela dlouho. Spíše jsme na sebe neměli štěstí. (Pousměje se a když jí podává bylinky, usměje se.) Díky. (Její úsměv jí z tváře rychle vyprchá, když spatří jak se mračí, po tom co se jí dotknul. Tohle zažila s Kate, která je čarodějka, a podle toho kde ho potkala, usoudí že je čaroděj.) Jsem ráda že mi to pomohl vybrat někdo, kdo tomu opravdu rozumí a ne nějaký lajk. (Mrkne na něj, tak nějak doufá že mu dojde co tím myslí.) Je tedy divné, že mně neznáte. (Je za to ráda. Dívá se mu přímo do očí a pozoruje jeho reakce.)

Vazne? A o cem jsou? Pokud se tedy mohu zeptat a neni to osobni (doda jeste, nastesti mu po smrti rodicu zustalo jak ho vychovali a vi tedy neco o slusnem chovani. Nadzvedne oboci kdyz mu rekne, ze tady bydli s usmevem prikyvne a podiva se na ni) Ano to je mozne.. nemate zac (rekne s usmevem, je rad ze ji mohl pomoct. Pri jejich dalsich slovech se znovu usmeje) No taky nejsem nejaky uplny odbornik, ale tohle by snad melo pomoct a pokud ne tak pak by to chtelo neco silnejsiho, ale to bezne v obochodech nenajdete (jemne pokrcj ramena a pousmeje se, kdyz rekne to posledni jemne nakrci celo.) Omlouvam se, ale mel bych snad znat? (Nadzvedne tazave oboci a diva se ji primo do oci)

Tak různě. Většinou umírám já, nebo ti na kterých mi záleželo. (Pousměje se. Nemyslí si, že by ho to mohlo zajímat. Však o ní taky nic neví.) Dobře, tak kdyby to nezabralo, můžu se na vás obrátit? Tedy pokud by vám to nevadilo. (Koukla se na něj zvídavě a pak se usmála. Zřejmě asi neví, že ona si o něm myslí že je čaroděj. Zavrtí rychle nesouhlasně hlavou.) Maximálně od slyšení. Ale o nic jste nepřišel. Vlastně jsem docela ráda že jste o mně ještě nic neslyšel. (Pousmála se a dívala se na něj. V ruce si stále držela bylinky, které by jí údajně měli pomoct. Vyzkouší to a uvidí. Pokud to nepomůže a bude jí to stále sužovat, tak to bude řešit pomocí nějakého čaroděje nebo čarodějky. Tedy, pokud se to bude dát nějak moc řešit. Třeba jí řeknou, že s tím nejde nijak pomoct a že bude muset chodit k psychiatrovi a brát prášky na spaní, nebo něco takového. Už je štěstím bez sebe.)

Aha.. to urcite neni prijemne, pokud se vam o tom zda casto (prikyvne. Neumi si predstavit, ze by se mu casti zdalo o smrti blizkych. Takove sny mel kdyz mu zemrelj rodice, ale pozdeji uz to preslo nastesti.) Aha.. to jste nejaka znama ve vasem druhu? (Nadzvedne jrmne oboci a usmeje se. Proc tajit, ze oni vi, ze je vlkodlak kdyz ona o nem jiste vi, ze je carodej.) Jinak.. jsem Kaleb (rekne a s usmevem ji poda ruku)

Ne, to tedy není. Proto se toho chci zbavit. (Pousměje se a trochu zatřepe bylinkami. Počítá, že on o tom nemůže nic vědět. Mladý kluk, určitě má rodinu, chodí do školy, má holku, sem tam si zajde na párty. Může to tak být, ale nemusí. Ušklíbne se jeho poznámce.) Spíše ne, ale dříve jsem ráda strkala nos tam, kam jsem neměla. (Pousměje se. Jako kdyby to teď nedělala.) Claire, těší mně. (Zatřese si s ním rukou. Levou ruku s prstenem moc neukazuje. Pousměje se a pustí jeho ruku.) V tomhle městě se to čaroději jen hemží. (Dodá s úsměvem. Ano, byla tu určitá nadvláda čarodějů.) Nechceš zajít na drink, nebo něco takového? Jinak, doufám že ti nevadí když si budeme tykat. (Pousměje se a hledí mu přímo do očí.)

(Přikývne s pousmáním, jako náznak, že to chápe. Také by se toho chtěl zbavit, kdyby se mu pořád dokola zdálo o smrti blízkých.) Ah tak (široce se usměje) to často nedělá dobrotu (dívá se na ni s úsměvem, připadá mu milá, neví ani co si myslel o vlkodlacích, jací jsou, nikdy si takhle s žádným nepovídal ani neseznamoval, je to příjemná změna. Potřese jí rukou s úsměvem) Taky mě těší. (přikývne a pohlédne z obchodu oknem ven a dívá se na ostatní jak prochází kolem, pak se podívá zpátky na Claire) To je pravda.. ale upírů je tady také hodně (při vyslovení slova upír se trochu ušklíbne, nemá je rád, vlastně je spíše nenávidí. Ale měl by si na ně začít zvykat, protože se přidal v covenu na stranu Sophie a ta upíry nezabíjí. Pokud chtěl zabíjet upíry měl se přidat na stranu Benjamina, ale tím by zradil Sophie, kterou zná už pěkně dlouho a věří ji víc než úplně cizímu člověku. Je rád, že se rozhodl tak jak se rozhodl.) Jasně proč ne (jemně nadzvedne ramena s úsměvem) Ne nevadí, budu jenom rád, když si budeme tykat (usmívá se)

(Pozoruje ho. Zdá se být jako normální, možná i přátelský. Ráda by ho poznala víc, možná se s ním spřátelila. Nikdy totiž nevíte, kdy v tomhle městě budete potřebovat pomoc od čaroděje. Na poznámku o upírech jen přikývne. Ano, těch je tady opravdu hodně. Nejvíce se jich pohybuje v Marcelově sídle. Ale, zase je pravda, že teď ve vzájemném vyvražďování spousta upírů a dalších nadpřirozených bytostí padla. Vidí na něm, že nemá rád upíry. Ti jsou čaroději všeobecně nenávidění. Někdy se k tomu vede výchova, někdy zase zkušenost. Usměje se a přikývne.) Tak fajn. Já jenom zaplatím a můžeme jít. (Koukne se na něj, dojde ke kase a zaplatí. Potom se koukne na Kaleba a vyjde z obchůdku. Počká na až vyjde i on a koukne se na něj. Pomalu se rozejde směrem k jednomu z těch hezčích barů.)

Dobře (přikývne s pousmáním, také si u pokladny zaplatí věci, které si vybral a vyjde ven z obchodu. Jdou směrem k jednomu dobrému baru, už v něm párkrát byl a byl docela spokojený. Vejde dovnitř, rozhlédne se a najde stůl pro dva. Sedne si k němu a čeká na Claire, pak se na ní usměje) Co si dáš? (jemně nadzvedne obočí s úsměvem, pak si jí chvilku prohlíží) Jak dlouho už tady žiješ?

(Vejde dovnitř hned za Kalebem a když zamíří k jednomu volnému stolu, neprotestuje a sedne si naproti němu. Oplatí mu jeho úsměv a po chvíli přemýšlení mu odpoví.) Sklenku vína. Co ty? (Položí si ruce na stůl a zakrouží prsten po jeho dřevěné desce. Nad jeho další otázkou musí přemýšlet.) No, už to bude několik měsíců. Ale kolik přesně, to nevím. (Pousmála se a pak stáhla rty do tenké linie.) Ty jsi se přistěhoval nedávno, nebo tu žiješ už delší dobu? (Koukla se na něj a čekala co jí řekne.)

Mě stačí bylinkový čas (pousměje se, jakmile k nim přijde číšník tak objedná a pak se podívá zpátky na Claire.) Aha.. tak to potom chápu, že jsme neměli to štěstí se předtím potkat (řekne s úsměvem) Já jsem se tady narodil, ale pak jsem odjel a vrátil se nedávno (přikývne, důvod jeho odjezdu vynechává.) Ale jak to tak vypadá, tak jsem přijel v nesprávnou dobu (jemně pokrčí rameny a zadívá se do stolu, pak zpátky na Claire) Nevím jestli jsi slyšela o tom, co se tady teď děje? (jemně nadzvedne obočí a prohlíží si ji, pravděpodobně o tom ví, ale přesto se raději zeptá.)

(Trochu se pousměje tomu, že mu stačí bylinkový čaj. Ani neví, kolik mu je. Odhadem bude ale mladší. Přikývne tomu, že odjel a vrátil se. To dělá vcelku dost lidí, nebo jí to alespoň přijde. Toby taky odjel a vrátil se. Zajímalo by jí, jak si vede a jestli už něco podnikl.) To tedy. Nevybral jsi si zrovna vhodný čas na návrat. Ano, slyšela. Myslím, že aktuální situace ve městě se tak trochu podobá válce. (Odmlčí se a vážně se na něj koukne.) A jak je známo, při válce je nesčetně mrtvých. Jde jen o to, vybrat si tu správnou stranu. Na jakou stranu jsi se přidal ty, Kalebe? (Nadzvedne tázavě obočí a našpulí jemně rty. Celou dobu mluví trochu tišeji, nechce aby jí slyšel někdo, kdo by neměl. Jakmile jí číšník donese sklenku vína, pomalu se z ní napije a při tom pozorně sleduje Kaleba.)

Vybral jsem si Sophie Deveraux.. znám ji už delší dobu a právě teď je Starší našeho covenu, takže je logické, že se přidám na její stranu.. i když je fakt, že Benjamin teď polovinu covenu obrátil proti ní (řekne otráveně, pořád nechápe jak se ostatní mohli k Sophie otočit zády. Vždyť je jejich Starší a ne žádný Benjamin, který tvrdí, že ho sem poslali Předci.. i když tohle pravda je, stále nechápe proč tohle Předci dělají, vždyť si pamatuje, že vždy byli rozumní a oni se na ně obraceli, ale teď? Nerozumí tomu, co se stalo za tu dobu co byl pryč.) A ty jsi na čí straně? (jemně nadzvedne obočí, mezitím co čeká na odpověď namočí čajový sáček do horké vody a nechává čaj vyluhovat.)

(Poslouchá jeho odpověď. Moc nevěděla jak to teď mají čarodějky a čarodějové, ale teď už jí to Kaleb osvětlil. Je celkem ráda že se to dozvěděla.) Sophie. Myslím, že jsi si vybral správnou stranu. (Pousměje se a je na něm vidět, že ho žere současná situace v jejich covenu. Založila si ruce na prsou a dělala že přemýšlí.) No. (Začala po chvíli svou větu.) Já jsem hlavně na své straně, ale pokud tohle nebereš jako odpověď, tak moje strana je Jackson Warren. Pokud ho neznáš, je to alfa, vůdce naší smečky. (Je vtipné že říká naší smečky. Ona ani neví, jestli do ní oficiálně patří, ale už to bere tak, že ano.) V našich frakcích teď máme podobné problémy. (Nadzvedne sklenku k přípitku a zhluboka se napije. Poté sklenku odloží. Koukne se ven a všimne si, že brzy bude tma. Trochu tiše si povzdechne.) New Orleans je... jak to jen říct? Velmi zajímavé místo. (Ušklíbne se a sleduje Kaleba. Koukne se na hodinky. Dopije skleničku vína a omluvně se koukne na Kaleba.) Promiň, ale už bych měla jít. (Vyndá z kapsy papírek, kde je napsané její číslo a podá ho Kalebovi.) Díky za příjemný večer. Dám ti vědět jak ty bylinky fungovaly! (Usmála se na něj, rozloučila se a odešla z baru. Nasedla do auta a odjela do zátoky.)

(Přikývne s úsměvem na souhlas, také si myslí, že udělal dobře, že se nepřidal na Benjaminovu stranu. Pak poslouchá její odpověď na jeho otázku a přikývne) Ano, to je logické, že budeš na straně svého vůdce (pousměje se, do teď nevěděl, jak se jmenuje vůdce jejich smečky, ale díky Claire to už naštěstí ví.) Ano.. velmi, potuluje se tady samé nadpřirozeno (usměje se a upije čaj. Pak na ni trochu překvapeně pohlédne, když mu oznámí, že už by měla jít, hned ale přikývne s úsměvem) Dobře, určitě mi dej vědět. Měj se (usmívá se a vezme si od ní papírek, na kterém je její číslo, zandá ho do kapsy a jakmile odejde ještě chvíli tam sedí a popíjí svůj čaj, pak ale mu přijde zpráva, že jejich coven je opět svolán na schůzku, tentokrát v baru. Doufá, že teď už tam bude opravdu na ně čekat Sophie a ne Benjamin, neví jestli by toho egoistického čaroděje vydržel znovu poslouchat. Dopije čaj, zaplatí a vydá se do baru.)

(Začala přemýšlet nad tím, kde se nají. Vlastně ani nevěděla, na co má Kate chuť.) Ano, ano, fast foody jsem už opradu ochutnala. Nějak tomu moc nefandím, ale jednomu jídlu z těchhle rychlých občerstvení jsem fakt podlehla (podívá se na ni až skoro dramaticky) kebab s gyrosem. (pousměje se, ale v té chvíli si vybaví to, jak s Kolem často chodili na kebab, takže se její úsměv mírně stáhne.) Ale vážně hříšně dlouho už jsem neměla pizzu. Takže nezajdeme? (povytáhne tázavě obočí) Znám jednu takovou malou pizzerii. Rodinný podnik a pizzu dělají opravdu poctivě. Řekla bych, že tady v New Orleans bezkonkurenčně. Co ty na to? (Pokračuje dál v cestě a když řekne, že její doba byla hodně zatížená večírky, tak se zasměje) Jo, jazz, šaty, alkohol tekl proudem. Ta doba byla jedna velká párty. Tedy ovšem když se člověk uměl bavit. Pro někoho to mohla být prostě jen obyčejná doba plná problémů a nedostatků.

Smažená ryba a hranolky. Ano, to je anglická specialita, že? Já tyhle smažený jídla moc nemusím. Jak říkáš, přijde mi to vše hodně mastné a přepálené. Ale nemůžu říct, že bych byla jen zeleninožrout nebo tak něco. Prostě jím normálně, ale fast foody opravdu nemusím. (pousměje se) Fajn, takže vyrážíme na pizzu! (zavelí a mírně zrychlí tempo, ale samozřejmě ho ihned zase zmírní. Shodou okolností ten podnik byl skoro za rohem, takže tam opravdu dojdou rychle.) Prohibici jsem o malý kousek nestihla, ale jak znám tohle město, tady stejně tekl alkohol proudem i za prohibice. (zasměje se) Ano, je to tu opravdu živé, to je dobře. Tohle město je postaveno na velké tradici. Zvlášť Francouzská čtvrť, kolébka jazzu. Je dobře, že si lidé všechny ty slavnosti a svátky stále připomínají. Tohle se mi na tomhle městě líbí nejvíc. Lidé ví, jak se bavit. (pousměje se a vejde dovnitř do pizzerie. Usadí se ke stolu. Je to opravdu taková menší a útulná pizzerie.) Jakou si dáš? (pohlédne tázavě na Kate, která právě dosedla)

(Když jí začne vyprávět o všechn těch fastfoodech a friťácích a pánvích a troubách, tak se jí z toho div nezatočí hlava, protože Kate opravdu dost mele pantem. Ale ne. Místo toho, aby ji třeba přerušila, že je moc ukecaná, poslouchá každé její slovo. Kažou předložku, spojku, každé písmenko. A jen se při tom spokojeně usmívá, protože si nikdy nemyslela, že zařije něco takového jako oběd a nákupy se svou dcerou. Nikdy netušila, že se její sen, kterým po celý život bylo najít svou dceru, protože si nikdy nepřestala vyčítat, že ji poslala pryč, byť to bylo kvůli Benjaminovi, stane skutečností. A ještě k tomu byla už dospělá. Vlastné jí dost mrzí, že nebyla u toho, jak vyrůstala, že neviděla její první kroky, neslyšela její první slova. Ale teď ji má tady a nehodlá se toho jen tak vzdát.) Ano, po kulturní stránce je New Orleans opravdu jedinečné. (pousměje se) Ano, ta osudná věštkyně, která jistojistě byla čarodějkou. Ten večer, co jsme spolu mluvily. Vím, že jsem odešla hodně narychlo a tak nějak ve spěchu. Ale tak nějak jsem si ten večer představila, jaké by to bylo, kdybys zrovna ty byla moje dcera. Jenomže jsem tomu nechtěla věřit. Nechtěla sjem věřit vlastní myšlence toho, že bys to mohla být ty. Trochu mě to rozhodilo, tak jsem prostě raději zmizela. (přizná se, proč ten večer tak uspěchaně odešla. Pak přijde obsluha a ona se dívá na jídelní lístek) Docela bych snesla i něco pálivějšího. Dám si tu pizzu s jalapenos, prosím. (pousměje se na obsluhu) a ještě vodu s citronem. (dodá k tomu a pak se zase věnuje Kate) Klidně ti pak dám ochutnat tu svou, až to přinesou