French Quarter

(Když ta žena dorazila blíž k sídlu a zůstala tam jen tak stát, trošku udiveně se podíval. Buď to byl nějakej dost hloupej turista a nebo ještě hloupější člověk, či hůř vlkodlak a nebo čarodějka. Chvilku váhal zda za ní má jít a zeptat se jí. Nakonec přešel přes ulici a dorazil ladným krokem až k té dámě. Postavil se vedle a stejně jako ona, sledoval ten dům. Jenže ona ho sledovala jinak, tvářila se jakoby se nad něčím rozhodovala) Je nádherný, že jo? (Otočil se na ní s úsměvem a pak se otočil celým tělem) Potřebujete s něčím pomoc? (Choval se velmi mile i přes to, že mu ta ženská oxidovala před no .. ne tak úplně jeho sídlem. Sice jenom byla těhotná, za prvé to slyší a no za druhé to vidí. A taky mu trošku někoho připomínala, byla mu malinko povědomá.)

(Všiml si, že si ta žena ani trochu nevšimla,toho jak vedle ní stojí.Ale mezitím poznal, že to není člověk, ale čarodějka.Když se na něho taky otočila, začal si pomalu uvědomovat o koho by asi tak mohlo jít. Po chvíli jí začaly vycházet z úst slova a tak se rozhodl, že bude poslouchat) No..Asi bych vám neradil jít dovnitř.. Sice jenom je to plné upíru a ty moc čarodějky nemusí. Zvláště ne tyhle ti. (Hlavou se otočil k domu a sledoval jak se u oken mihnou šmouhy, které asi jsou nějací upíři.Poslouchal jak mluví o tom, že tam má někoho z jiné frakce.) No..Asi mluvíte o Hayley, že? (Otočil se na ní a už se i o něco míň usmíval. Teď mu to nějak začalo zapadat do sebe. Je čarodějka a nebojí se přijít a možná i vejít do toho domu? Je těhotná, blonďatá a no. Mohla by to být Alisea. Sice jí už párkrát potkal, ale no jeho mozek nepracuje zrovna nejrychleji)

No jako začátek to dobré je (Pověděl na její sebejistotu a pak když začla mluvit o Původních, byl si jistý. Uhádl to dobře je to ona. Ta Alisea. No konečně s ní prohodil pár slov, nikdy s ní moc nemluvil a teď může. ) Alisea, že? (Ruce si dal do kapes u bundy a otočil se na ní s úsměvem) No, tak ono záleží v jaký náladě by upíři tam vevnitř byli. Je fakt, že většinou jsou nabručení, ale pokud by tam byl někdo z tvých sourozenců.. Tak by si nic nedovolili, to mi věř (Teď už jeho hlas nezněl tak rozjasněně a mile. Většinou když se víc bavil o Původních ztratil zájem. Sledoval dům a přemýšlel nad tím jestli tam někdo z nich je. Sázel na to, že Rebekah tam určitě bude.) No..Tak řekla jste, že musí zradit svojí frakci.. A no žadnýho upíra by jste tam přesvědčit určitě nešla. A Hayley je tam jediná neupír. (Vysvětlil jí jak na to přišel a přešlápl si z jedné nohy na druhou.)

(Poslouchal její slova a trochu ho překvapilo co všechno o něm ví. Jistě je to sestra Rebekhy, ale i tak. A navíc ta by jí určitě neřekla o Claire.) No..skoro, ale s Claire už dávno nechodím. A vynechala si to, že jsem pohledný a můj úsměv je neodolatelný. (Jeho hlas vyzněl tak, že v něm nebyla cítit ani troška namyšlenosti. Všechno co říkal znělo jakoby tomu opravdu věřil a necítil se za to špatně.) No.. Z další blonďatou Původní už jsem se hold zaplést nechtěl. To už bych taky nemusel přežít (Zasmál se a pokrčil rameny) Nemůžu ti to slíbit, ale pokud by jsi tam šla..Tak spíš řekni, že jdeš za mnou nebo tak. Za Hayley by tě asi jen tak nepustili. (Není si moc jistý jak silná je,ale sice jenom to je dcera jedné z nejmocnějších čarodějek.) Hele, mě je to vlastně úplně jedno. Nepotřebuju od tebe vysvětlení.

Moje skromnost je dostatečně veliká (Usmál se sladce a to s Původními šikovně ignoroval) Tak fajn. Tak tedy jen blonďatá sestra Původních.. stačí to takhle? (Zasmál se a vlastně i chápal, že nechce být označována jako původní. Teda nevěděl jaký má ona přesný důvod, ale on sám by za Původního označován být nechtěl.) No..Neříkej dvakrát. No..Bekha. (Nadále se k ní ani moc nevyjadřuje. Jeho výraz mohl napovědět, ale spíš to kdyby mu viděla do hlavy, to by jí pomohlo. Opravdu se k ní teď nechce vyjadřovat, protože ani sám neví jak to mezi nimi je. Ví jedno, musí si s ní promluvit a to co nejdřív. Teda až potom co zabijou Tundeho, to je teď hlavní věc na jeho seznamu) Máš v sobě něco z tý jejich rodinky (S úsměvem na tváři jí odpoví a v hlavě si jí představuje jak tam s nimi bojuje. Těhotná čarodějka co bojuje s upírama? To je teprv něco.) Rád bych to, ale viděl. Jasně. Lhát mi nemusíš a ani mi to říkat. (Znovu zopakoval, protože chtěl, aby bylo mezi nimi jasno. On opravdu nestojí o to, aby mu tu něco vykládala o vlkodlacích.)

Já si myslím, že barva vlasů je hodně podstatná, ale když myslíš. (Zasmál se a viděl její výraz, respektive to přihmouření očí. Doufal, že to s Bekhou rozebírat nebude a taky, že ne.) Asi to bude tím, že jsi s nima byla až moc dlouho. Věř mi dělá to divy (Měl tím na mysli jeho, ale i celé město. Změnilo se, změnilo se kvůli tomu, že sem dorazily. Oni ho změnily a mění dál a dál) Budu tě muset opustit. A dneska na sebe dávej bacha.. Plánujou se velký věci (Pověděl a už byl skoro pryč, cestou si kontroloval mobil a pak zmizel někam pryč)

*Když opustí Rousseaus, vydá se pomalu zpátky k sídlu. Nijak, ale nespěchá. Po rozhovoru s Genevieve mu ubylo hned několik starostí, které chtěl dnes vyřídit, urovnat. Prochází se pomalu ulicemi. V tuhle chvíli chce být sám, ale venku. V sídle by mohl někoho potkat s všetečnými otázkami a nestojí teď o žádná vysvětlování. Je mu jasné, že jim dnes neujde, ale pro teď se je rozhodl oddálit. Potřebuje nyní trochu klidu a soukromí, aby načerpal trochu energie na další události. Věří, že si Benjamin jistě tohle nenechá líbit. Přemýšlí rovněž, jak zjistit, kdo je zradil. Tohle všechno je pro něj důležité, ale nějak se na nic z toho momentálně nedokáže soustředit. Cítí, že se mu myšlenky rozutekly všemi směry a ví, že nebude mít klid, dokud nebude Sophie v pořádku. Zahne z ulice do parku, který míjí. Pokračuje dále. Okolí si nevšímá. Nakonec se rozhodne napsat, alespoň Alisee. Vytáhne cestou mobil a pošle jí krátkou zprávu. Vysvětlování si nechá i v jejím případě na později.*

kód:

Už to nemusíš dělat. Později se u tebe zastavím a promluvíme si. Děkuji, Elijah.

*Odešle zprávu, schová telefón a pokračuje dál.*

*Zpráva Elijahovi:*

kód:

Za chvíli se zastavím u vás v sídle, ať mi to vysvětlíš.

(Claire brzy zjistila, že na dnešní večeři jí chybí několik důležitých ingrediencí a tak si vzala auto, které zaparkovala ve francouzské čtvrti a oběhala všechno co potřebovala. Tašky i s nákupem odnesla do auta, aby neměla plné ruce a šla se ještě projít. Měla na sobě černé přiléhavé šaty s výstřihem do V, které nebyli skoro vůbec vidět díky černému kabátu na knoflíky. Na nohou měla světlé tělové silonky a tmavě hnědé kozačky. Nebyla moc výrazně namalovaná a její černé vlasy jí padaly v loknách na ramena. Normálně má vlasy rovné, ale dnes si je s pomocí žehličky zatočila. Pokukovala po jedněch hezkých svíčkách v jednom stánku, který zde stál. Na to, že za pár dní bude úplněk byla celkem klidná. Avšak pociťovala jisté změny.)

*Na chvíli se pak posadí na jednu z volných laviček. Pozoruje okolí a hlavou mu ustavičně víří spousta myšlenek. Je toho hodně, ale převážná většina se tento den točí okolo Sophie a čím prochází. Nemůže na ni přestat myslet. I když to nedává navenek najevo, přál by si být s ní a být jí jakkoliv nápomocen, protože se za ní teď cítí být zodpovědný, kvůli tomu, že rozhodl za ni takovou věc. Chtěl to dát co nejvíce do pořádku, jak jen bylo v daném problému možné. Zatímco mu to probíhá hlavou a snaží se přijít i na to, jak to udělat, ozve se mu v kapse saka mobil a zpráva, kterou dostane. Vytáhne ho a přečte si ji.* Alisea. *Povzdechne si. Do sídla se mu zatím vůbec nechce. Raději by se zastavil u ní, ale když čte že tam za chvíli bude, nechce ji nechat čekat*

kód:

Jsem na cestě.

*Odpoví jí stručně. Vstane a vydá se spěšně zpět do sídla. Nechce tam nechávat sestru samotnou s tolika upíry okolo.*

(Marcel skoro celé ráno procházel městem, samozřejmě nepoužil upíří rychlost. To by mu ta procházka trvalo o značeně kratší dobu. Prohlédl si město a hlavně spíše kontroloval zda je všechno, tak jak má být. Jednou se i zastavil v baru, dal si tam nějakou sklenku dobrého alkoholu a pak zase zmizel do další ulice. Nakonec se vrátil do sídla, kde ihned vyhledal svůj pokoj. Napadlo ho, že si na chvíli poleží a pak se odpoledne půjde podívat do francouzské čtvrti. Mohl by koupit nějaký pěkný dárek pro Davinu když už jde do té školy. Jenže se  moc nevyznal v tom, co by jí tak mohl koupit. Doufal, že třeba potká někoho, někoho kdo se v tom aspoň trošku vyzná. Když se trošku už proležel, vylezl z postele a na věšáku si vzal svojí tmavě zelenou bundu. Trošku si oprášil svoje černé kalhoty a vyšel ze dveří. Seběhl rychle po schodech a vyšel ze sídla. Dorazil do čtvrti a okamžitě zamířil ke stánkům. Rovnou přešel k jednomu se svíčkami, napadlo ho, že možná se jí nějaká bude hodit. Moc se nekoukal okolo sebe takže si nevšiml, že vedle něho stojí Claire.)

(Uviděla jedny moc hezké, byly bílé s dlouhým knotem. A měli na sobě černé růže. Ukázala je prodavačce a ta jen přikývla a zabalila jí je. Řekla si za ně docela vysokou cenu ale to Claire netrápilo. Zatím měla na účtu peněz dost. Nebyli její, což bylo ještě lepší. Poslední dobou přemýšlela, že by si mohla najít nějakou práci. Podala ženě bankovku, usmála se a poděkovala. Chtěla se otočit a odejít, avšak zahlédla Marcela. Ten tady ještě chyběl. Povzdechla si, prostě bude dělat že ho neviděla. A tak se otočila a pomalým krokem, tak aby to nebylo moc hlasité či nápadné, odcházela od stánku. Doufala, že si jí nevšimne, nebo že jí nepozná, že se mu prostě a jednoduše vyhne. Opravdu na jeho řeči neměla náladu, ani na jeho obličej, prostě na Marcela samotného.)

(Prohlížel si nějaké svíčky a koutkem oka pozoroval Claire, která se nějak cenou svíček netrápila. Zajímalo ho kde na to asi vzala peníze, ale no neměl chuť se jí ptát. Když už skoro Claire odcházela, tak si vybral jednu zelenou a druhou modrou svíčku. Podal je prodavačce a ta mu je zabalila.Vyndal peníze a zaplatil té paní. Otočil se od krámku a pozoroval Claire, jak se snaží bez povšimnutí zmizet. Možná by se jí mohl omluvit, že na ní tak vyjel, ale no on už je takový. Přešel až k ní a potichu na ní promluvil) Claire.. (Kupodivu neřekl její jméno úplně zhnuseně, ale spíš neutrálně. Jakoby jenom podotýkal, že tak se vlastně jmenuje)

(Přemýšlí, kam teď půjde. Do zátoky? Nebo se ještě projde? Nemá sice upíří sluch, ale můžu slyšet jak Marcel platí a bere si svíčky. Pak odchází. Naneštěstí umí chodit velice tiše, takže jen doufá, že prostě odešel a tím se vyhne další konverzaci, o které bude muset doma přemýšlet s předčasně načatou flaškou tvrdého alkoholu. Proto jí vyděsí, když tak lhostejně řekne její jméno. Vytřeští oči a prudce se otočí za jeho hlasem. Zkoumavým pohledem se na něj dívá. Očekává to nejhorší. V jeho obličeji však nevidí žádný náznak zlosti. Zatím. Vzpomene si na to, jak jí chtěl Diego zakousnout. Byl to Marcelův rozkaz? Možná se ho na to zeptá a dozví se pravdu. Někdy však byla pravda horší než lež.) Marceli... (Řekla klidně a vyrovnaně. Tep se jí zpomalil a dech zklidnil, z prvotního šoku.) Měl by jsi nosit zvoneček. (Podotkne lehce uštěpačně, avšak není to myšlené zle. Možná trochu.)

(Viděl její vytřeštěné oči, asi nečekala, že ho potká a to, že s ní bude mluvit. Teď mu docvaklo, že by se možná mohl zeptat, na to co udělala Diegu. Nebyl si jistý jestli to bylo kvůli tomu rozchodu a nebo se jen naštvala. Zatím to, ale nevytahoval. Nechtěl, aby hned ze začátku byla jejich konverzace nepříjemná. Slyší v jejím klid a to ho trošku překvapuje. To co poví dál nebere jako urážku a tak se trochu zasměje) Já jen.. No. Když už jsme se tady tak sešli, tak bych se ti chtěl omluvit (Dokončí svojí trhanou větu a ruce si strčí do kapes)

(Jak si ho tak prohlíží, víří to v ní pocity. Avšak nechce to na sobě nechat dát znát. Hněv, smutek, nenávist (sama k sobě?), a spousta dalších. Nad jeho větou pozvedne nechápavě obočí. Moc nechápe za co? Za to s Deiegem? Nebo za to, že si spolu vůbec někdy začali? Za to, že k ní možná něco cítil? Nechce se v tom přehrabovat. Myslela si, že oni dva jsou už uzavřená kapitola. Dal jí to najevo víc než jasně. Nechce ho od sebe však odehnat nepříjemným pohledem a tak stáhne obočí zpátky a obměkčí svůj pohled. Celou dobu byla hrozně napjatá a tak se trochu uvolní.) Za co, Marceli? (Tón je neutrální. Možná že pro něj zní pohrdavě, nebo starostlivě, nebo jakkoli jinak, a může to tak být, ale pro Claire to bylo jen neutrální, nic víc. I přes to na něj má chuť křičet, a v tu samou chvíli ho prosit o něco, co už není možné. V tu samou chvíli ho uhodit a obejmout. Ale neudělá to. Možná že k němu pořád něco cítí? Nesmí, už ne. Jednak kvůli ní, kvůli Jacksonovi a tomu co mu včera slíbila a také kvůli Marcelovi. Nebylo by to fér. On už se totiž soustředí na jinou. Podívá se na nedalekou lavičku. Není jí moc příjemné tu jen tak stát a bavit se.) Nepůjdeme si sednout? (Kývne směrem k nedaleké lavičce.)

(Snaží se tvářit způsobem, že se mu toho v hlavě tolik neodehrává. Přičemž ano. V hlavě má právě miliony myšlenek a netuší co má říct jako první. A zda má něco z toho vůbec vypustit z pusy. Nakonec se rozhodne, že na její otázku odpoví. Jenže to už znovu začala mluvit) No..To asi bude lepší. (S možná trochu hraným úsměvem přikývne a přejde k lavičce, na kterou se ihned posadí. Počká až si k němu přisedne Claire a pak ještě chvíli mlčí. Kdyby mlčel ještě dál, tak by se už Claire znovu ptala. Jenže on už začal mluvit, nebo se o to snažil) No..Chci se omluvit za to jak jsem se k tobě choval. Myslím ten den kdy jsi si přišla pro zbytek věcí. Asi jsem to trochu přepískl, ale ten fakt, že jsem viděl jeho a tebe spolu... No trošku mě to vytočilo, nevěděl jsem jestli to děláš, protože mě chceš ještě víc naštvat a nebo jsi jen potřebovala pomoc. (Nějak jí to objasnil a pak se odmlčel. Dokonce i uhnul pohledem.)

(Přejde pomalu k lavičce a posadí se. Otočí se na něj tak, aby na něj viděla. Když se usmál, bylo na něm znát že jeho úsměv byl trochu hraný. Ona se o úsměv nesnažila. Hraní jí nešlo a nucený úsměv používala jen zřídka. Hlavně když někoho potřebovala ujistit že je v pořádku. Jakmile řekne to co řekne, její srdce se tak neuvěřitelně obměkčí, že má pocit že to nevydrží. Vztáhne k němu ruku a chce ho pohladit po tváři, jenže pak si to rozmyslí a rychle jí stáhne zpátky k sobě. Otrhne od něj pohled a dívá se chvíli pryč. Po chvíli se na něj podívá a skousne si ret. Hrdlo se jí svírá a tvoří se jí v něm velký knedlík. Neví co mu má odpovědět. V jejích očích jde vidět jasná účast.) Marceli, já- (Odmlčí se. Je jí to hrozně líto. Tak moc.) nechtěla jsem ti nikdy ublížit. To s Kolem - (Měla mu lhát a říct že to tak nebylo, ale potom by to bylo ještě mnohem horší. A tak jen dodá.) Však ty víš jak to bylo. (Tuhle větu řekne tišeji než všechno ostatní. On to ví. Nemusí mu to znovu říkat. Nemá na to sílu. Znovu od něj obrátí pohled. Hlavně nezačni brečet a chovat se jako slaboch!)

(Když začala mluvit, vrátil se na ní pohledem. Poslouchal jí co říká a vlastně toho ani moc nebylo. Co mohl čekat. Ale je rád, že se omluvil. Jasně, že s ní nechce hned začít chodit, ale chce s ní být za dobře. Zvláště když bude brzy úplněk. Nepotřeboval by mít po celém sídle rozházené svoje tělo. Rád ho měl pohromadě a neponičené.) Fajn. Já jsem jenom chtěl, abys věděla, že jsem nechtěl bejt až tak hnusnej. (Pověděl už s klidným hlasem a pak vstal. V ruce stále držel tašku se svíčkami. Podíval se okolo sebe a zahlédl nějaký obchod s oblečením) Myslíš, že by jsi mi mohla s něčím pomoct? (S malinkým náznakem, že je s něčím v koncích, pověděl.)