French Quarter

(Sel z baru a miril dal Francouzskou ctvrti. Benjamin sam o sobe znamenal problemy a ted je tu jeste Tunde. Oba je znal. I kdyz s Tundem prisel do styku vic. Vic ho vytacel, vic mu lezel v zaludku. Z jeho premysleni ho vytrhla Beka. Otocil se lehce smerem k ni) Myslel jsem, ze chces, abychom se nevidali. Rozmyslela sis to? (povytahne oboci. Ale jde dal. K prochazce je svolny.)

(Když začne mluvit o tom, že mu potřebuje něco říct a psát by to smskou by bylo asi nevhodné, tak se zamračí. Neví, co od toho má čekat. Chvíli jen vyčkává, než se Beka rozmluví víc, věnuje jí pár tázavých pohledů. Problémy v osobním životě? Co by to mělo znamenat? Netuší, kam tím Beka míří a už vůbec ne po tom, co jí řekne, že to spousta lidí ví a on ne. Když vyřkne ta slova, že ho Claire podvádí, zastaví se a zarazí.) Co je tohle Beko za hru? To ti vážně Claire tak leží v žaludku, že jí nemůžeš dát pokoj? Smiř se s tím, nejsem s tebou, jsem s ní. (řekne rázně)

(Tváří se nedůvěřivě. Zná umíněnou povahu Beky a ví, že když si něco umane, ráda by to dostala. I když je pravda, že i když Beka své štěstí nemá, ostatním ho většinou přeje. Ale slovo většinou je v tomto případě důležité. On s Bekou měl hodně blízkou minulost a vlastně i teď v přítomnosti to bylo na blízké úrovni. Ale pak přišla Claire. A ano, má pravdu. Měli odlišné názory na budoucnost. Beka chtěla vždy rodinu. On jí ji dát nemohl. Sice pro ně stavěl kdysi dům, ale všechno jejich společné snažení skončila v troskách. On má teď svou rodinu ve svých upírech a Claire. Když mu řekla, že ho podvedla s Kolem, zamračí se. Věděl, že ti dva k sobě mají nebezpečně blízko) S tvým bratrem? (skoro to až vykřikne, podívá se nervózně jinam. Zasela do něj pochybnosti) Fajn. Zeptám se jí na to. Myslím, že bych poznal, kdyby lhala. Jestli je to pravda, tak... (nedopoví to) Ale jestli ne (podívá se na Beku) Tak tohle od tebe je opravdu laciné.

Aha. Takže ho nenapadlo nic jinýho, než lézt za Claire (sevře ruku v pěst. Má chuť si Kola najít a dát mu jednu pořádnou po držce. A nejspíš to udělá. Ale dneska ne. Počká si na to, co mu k té situaci řekne Claire. Jestli to bude pravda, je jisté, že bude běsnit. Je docela výbušný a někdy až zbrklý, ale on si ji vybral a ona ho podvedla? To je na něj trochu moc. Dal jí přednost před ženou, kterou v minulosti opravdu miloval a udělal by pro ni všechno. Milovat Beku nikdy nepřestal, ale rozhodl se, že je na čase se pohnout a jak je asi vidno, tak se pohnul špatným směrem, jestli je tohle vše pravda. Chce něco říct, ale nějak mu došli na tohle všechno slova. Když konečně nějaké našel, Beka už byla na odchodu. Natáhl ruku směrem k ní a už se nadechoval, že něco řekne, ale nakonec si to rozmyslel, ruku dal zpět k tělu, jen zakroutil hlavou a vydal se na druhou stranu. Musí si promluvit s Claire.)

(Jde ulicí směrem ke svému domu, když za sebou uslyší kroky a za chvíli už vedle ní kráčí Alisea. Koutkem oka se na ni podívá, ale v chůzi nezpomaluje.) Dejte mi jediný důvod, proč bych si vás měla vyslechnout. (Dívá se před sebe a jí skoro něvěnuje žádnou pozornost. Samozřejmě jí zajímalo, co jí chce, ale nebude mluvit s někým, kdo jí nemá, co dát.)

(Konečně se na ni podívá a pozvedne překvapivě obočí.) Zatím víme jen o tom, že chtějí zabít někoho z vaší rodiny a ne z mojí, takže já tady nečekám na porážku. (Pokrčí rameny. Nechce dávat nějak moc najevo, jak moc touží po smrti Papa Tundeho. Musí si zachovat chladnou tvář. Musí hrát svou roli.) Zlatíčko ani nevte, čeho já můžu dosáhnout. (Zvedne jeden koutek úst. Nakonec si z kabelky vytáhne vizitku a podá jí Alisee.) Ozvěte se mi zítra. Teď, když mě omluvíte, tak si musím ještě něco zařídit. (Naposled se na ni zadívá a pak zabočí do menší uličky a pokračuje dál až ke svému domu.)

*Prochází se ve stínech budov ve francouzské čtvrti a přemítá nad tím, co se stalo a jak jinak se to mohlo vyvinout. Je to možná trochu chmurné téma, když tam musí zahrnout i svojí smrt. Ale zdá se, že to s ní moc nedělá. Svůj vztek potlačila, aby se mohla lépe soustředit na normální život a pomstu. Bohužel, normální nikdy nebude. Na sobě má šaty po kolena broskvové barvy, v pase stažené a vrstvené a přes ně má krémovou koženou bundu. Dlouhé vlasy jí ve vlnách vlají, když zafouká vítr. Rozhlédne se kolem, trochu automaticky, jestli jí někdo nesleduje. Sice to už není jako dříve, ale stejně, jeden nikdy neví, kdo by jí chtěl ublížit. Povzdechne si a trochu přidá do kroku. Ani neví, kam míří. Nejspíš prostě nechá nohy jít kamkoliv chtějí.*

(Zastavil se svou dodávkou nedaleko centra Francouzské čtvrti. Chtěl jet do zátoky, ale vždycky, když už si to namířil na silnici, která tam vedla, to nakonec otočil. Nějak nemá náladu se tam teď vracet, protože tam je smečka, do které patří a která by měla jistě otázky, kde byl a on se jim chce vyhnout, protože ví, že by pak vybouchnul. Vystoupí z dodávky a rozhodne se trochu projít po čtvrti. Naposledy tady byl pořádně jako malý kluk. Vůbec se to tady nezměnilo. Tedy alespoň po vizuální stránce. Po té mocenské to bylo něco trochu jiného. A on teď sám toužil po tom, aby se organizace města znovu změnila. Šel ulicí, hloubal o plánu Francescy, hloubal o tom, co se dozvěděl od Alisey. Byl myšlenkami trochu mimo, když narazil do jedné mladé dívky. ) Pardon (omluvil se jí)

*Založí si ruce a za chůze chvíli jen sleduje svoje boty. Snaží se nevnímat okolní ruch, který je takhle na večer snad horší, než přes den. Na druhou stranu to dává smysl, když je to tu přeplněné upíry. Zastaví se, až když dojde na nějaké místo, kde snad ještě nikdy nebyla. Možná, že jako malá, ale nepamatuje si to. Pohlédne na nějaký dům před ní, který vypadá trochu zchátrale. Nedivila by se, kdyby byl opuštěný. Otočí se na patě, aby se radši vrátila na známější ulice, když najednou do někoho vrazí. Nebo on do ní? Možná je vina na obou stranách.*Ne, to já se omlouvám. Měla jsem dávat větší pozor.* Krátce se zasměje, ne že by to bylo kdo ví jak vtipné. Prohlédne si, do koho to vůbec narazila. Dotyčný je o dost vyšší, ale to je asi každý. Taky je urostlý. Z toho jí napadne, že možná ani necítil, že do něj narazila.*

Dobře, takže jsme se omluvili navzájem, tak spory jsou snad zažehnány. (zasměje se... Vypadá jako milá dívka. On bohužel umí ale vycítit jen upíry a to opravdu, když se na to soustředí. Není to na denním pořádku. Pach čarodějek byl všeobecně skoro stejný jako ten lidský. Tedy alespoň pro nos vlkodlaka. Drobné niance, které jim dodává magie, jsou pro vlkodlaka nerozpoznatelné. Ona ale jako čarodějka jistě mohla vycítit, o koho se jedná, pokud by se na to chtěla soustředit. Vypadá jako milá holka, ale to netuší, že je to Davina, která se paktuje s Marcelem, kterého Oliver osobně nenávidí. A vlastně se už nemůže dočkat toho, až vlkodlaci znovu ovládnou město a s Marcelem bude amen.)

*Zasměje se spolu s ním, ale i tak v ní hlodá jistá nervozita. Je to pozůstatek z dřívější doby, ale zároveň i to, že se baví s někým, koho nezná v místě, kde nikdy nebyla. Napadne jí, že by aspoň mohla zjistit, jestli to je člověk nebo ne. Chvíli se soustředí na toho, koho má před sebou- nikdo by nepoznal, že zrovna něco takového dělá. A pak už ví, koho má před sebou. Vlkodlak. Jaká to náhoda. Aby pravdu řekla, vlkodlakům důvěřuje víc, než některým upírům. *Ehm, nevíte, v jaké části čtvrti teď jsme?* Zeptá se ho nakonec a snaží se působit a znít co nejnormálněji.*

To ne!* Zamyslí se nad tím.* Možná jen trochu.* Uzná nakonec a radši to nechá být. Poslouchá jeho slova a úplně s tím souhlasí. Ona taky hloubala a hloubala, až se nakonec objevila tady. Následuje pohledem jeho ruku, tedy spíš směr, kam ukazuje, a vstřebává nově nabyté informace. Tak přece jen nebyla tak daleko.*Moc vám děkuju. Odtamtud už trefím.* Mile se na něj usměje a chvíli ještě sleduje místo, kam pak hodlá jít.*Oplatila bych vám to, ale hádám, že vy jste se neztratil.*Určitě se neztratil, když mi teď ukázal cestu. Pomyslí si a musí se tomu uchechtnout. *

(zasměje se... opravdu ho tahle holka docela baví. A možná se i bojí, že by ji mohl někdo přepadnout, třeba si říká, že je masový vrah a tak chce raději kamuflovat, že se neztratila, i když je to naopak) Jo, odtamtud trefí snad každý. Tedy pokud je z New Orleans. Ve které části bydlíte? Klidně vás doprovodím, pokud se mě nebojíte. (podívá se na ni, samozřejmě tu to riziko bylo) Alespoň budu dělat něco trochu užitečného a doprovodím mladou slečnu spořádaně domů. (zazubí se) To byste byla sice hodná, ale opravdu jsem se neztratil. Jen jsem tady tak bloumal stejně jako vy, akorát jsem se tedy nezaloudal. 

*Zpráva Oliverovi.*

kód:

Ahoj Ollie, myslel jsem, že tě dnes ještě uvidím, ale nestalo se a nemůžu už čekat. Musím na pár dnů odjet z města. Potřebuji, abys tady na všechno dohlédl a dával pozor. Měj se. Vrátím se, jak jen to půjde. J.

*Souhlasně přikývne a prohrábne si rukou vlasy.*No,*nejspíš by nebylo nejmoudřejší takhle sdělovat takovéhle informace, ač je to z jeho strany nejspíš jen nevinná otázka, pro ní už to takové není,*to je v pořádku, odtamtud to mám jen pár bloků, navíc tam je vždy dost lidí.* Jo, Marcelových "lidí". Zvedne koutky úst do nějakého částečného úsměvu. Je to vážně milý vlkodlak, ale řekla by, že kdyby věděl, s kým to zrovna mluví, už by takový nebyl. Tak jako to je u všech ostatních. Svým způsobem jí to mrzí, ale je ráda, že má aspoň těch pár osob, kterým může věřit.*Aha. Kdo ví, třeba se někdy zase při tom hloubání potkáme.* Pronese a pokrčí rameny.* Ale už musím jít. Je pozdě, nechci, aby si o mě někdo dělal starosti.* Pohled jí zabloudí k ulici, kterou musí jít.* Ráda jsem na vás narazila, aspoň jsem se neztratila.* Upřímně se na něj usměje, zapne si bundu a svižným krokem se vydá pryč.*

(Celou cestu, co šla na zkoušku, měla divný pocit, že ji někdo sleduje. Mnohokrát se otáčela, ale nikoho neviděla. Tenhle pocit ale neměla poprvé. Asi začíná být s příchodem Benjamina paranoidní. Kdo by taky nebyl, kdyby byl v její kůži. Její pocit trval až do té doby, než zaplula do budovy filharmonie. Zkouška probíhala až do večera. Všichni byli ale dobře naladění. Tak se ona, Scott a pár dalších hudebníků ze souboru rozhodli, že si zajdou do nějakého klubu. Všichni měli rádi klasickou muziku, všichni měli rádi starší muziku. Takže jazz a swing. Vybrali si tedy jeden z vyhlášených jazzových klubů a popíjeli víno a hlasitě se bavili. Pro ni to byl jeden z těch lepších dnů, kdy mohla na hodně věcí alespoň na chvíli zapomenout. Scott ji pozval na panáka a pak z něj vylezlo, že swing i tančí. Genevieve byla nadšená, protože už dlouhou dobu pořádně netančila, pokud nepočítala ty divoké akce v Rousseaus nebo ty formální plesy. Ne, ona měla ráda něco mezi. Starou dobrou hudbu propojenou s energií. Proto Scotta ihned vytáhla na parket a dali si společně pár tanečků swingu, protože ona ten tanec milovala. Ve své době si ho sice moc neužila, protože byl v plenkách, ale přesto jí přirostl k srdci. Scott se s ní nebál dělat i všelijaké akrobatické kousky a ona se hlasitě smála. Byl to pro ni zkrátka pohodový večer. Když měli všichni zábavy dost, tak Scott vyprovodil Gen kousek, protože jeho dům byl cestou, pak se rozloučili a ona se vydala domů)

(Po tom co probral nějaké podrobnosti a pokecal si s Diegem, únavně zalehl do své postele. Usnout mu trvalo déle než obvykle, měl totiž hlavu plnou toho jak to bude zítra. A místy taky přemýšlel na Bekhou, ale i nad Claire. Moc dobře nechápal proč se takhle zachovala a proč vyjela po Diegovi. No možná by i věděl, ale nechtěl věřit tomu, že by udělala něco takové jen kvůli tomu co jí Marcel udělal a hlavně řekl. No když konečně s hlavou plnou myšlenek usnul, byla skoro půlnoc. Ale tím, že je upír neměl nějaký problém s tím, že spal ta krátkou dobu. Probudil se totiž velmi brzo ráno. Jelikož měl ještě dostatek času než bude muset něco zařídit, tak se šel vysprchovat a celkově provedl jeho denní rutinu. Po té co vyšel čistý a vcelku pěkně navoněný z koupelny, zamířil ke skříni. Vzal si na sebe volnější černé tričko a nějaké tmavší kalhoty. Nakonec hrábl po kožené bundě, která zdobila jeho ramínko. Rozhodl se, že zajde na menší procházku a taky trochu projde francouzskou čtvrť, zda se tu nepotulují nezvaní hosté. Vyšel z velkých dveří a pomalu šel od sídla. Zahlédl drobnější blondýnku, no až na to břicho, která se pomalým krokem loudala a neustále sledovala sídlo.)