French Quarter

*Ačkoliv mířila k sobě domů a doufala, že už nikoho cestou nepotká, osud tomu chtěl, že brzy poté narazila na Genevieve, jak jde proti ní.* Já mám dneska vážně štěstí na lidi.... *zamumlala si sama pro sebe a když procházela kolem Genevieve, tak se vedle ní zastavila.* Čekala jsem, že někde v tvojí blízkosti narazím na Kola. Pořád rozhádaný? *Pozvedla obočí a snažila se zakrýt svoji špatnou náladu.*

(otočila se za hlasem a rozpoznala Beku, zastavila se a teprve, když to udělala, uvědomila si tu strašnou bolest nohou.) *Au, to jsem to teda s tou chůzí asi trochu přehnala.* V mojí blízkosti se Kol nevyskytuje už pár dní. (pokrčí rameny a našpulí rty) Asi je někde s Claire, nejspíš. Jsou to učiněná super dvojka. (pronese ironicky a ušklíbne se. To jediné, co s Rebekou teď asi vážně sdílí je nesnášenlivost ke Claire. I když Claire pomohla, pomohla jí hlavně proto, aby mohla být zase sama sebou, protože to chápala, ale jako osobnost ji vážně nemá ráda.)

*Zarazila se při zmínce o Claire. Před chvílí se o ní bavila s Klausem a ted se najednou objeví i tady v rozhovoru.* Jo, prý jsou kamarádi a pr ho učí řídit... I když já si myslím, že v jeho přítomnosti nosí až podezřele vyzývavé oblečení... Ale to vlastně asi nosí pořád, takže se to nepozná. Co taky od někoho jako je ona čekat? *Ve chvílích, kdy mluvila o Claire, byla v jejím hlase dost siln znát její nenávist k ní.*

Ano, řekla bych, že hodně dobří. Vyzývavé oblečení, to ona nosí ráda, ale myslím, že v Kolově přítomnosti to snad i může být jedno. Ne snad proto, že bych si až tak fandila, že by mě Kol nikdy podvést nedokázal (nakloní hlavu na stranu), ale spíš proto, že on už její tělo měl tu možnost vidět. Vyspal se s ní tehdy na truc, protože já ho nechtěla. Doteď nevím, co tím chtěl dokázat, ale budiž mu to přáno. (pokrčí rameny, neví, že Marcel je s Claire, neví, že ho vlastně podvedla. Tohle ji nějak netrápí a nezajímá.)

*Nyní se zarazila ještě víc, jakmile se dozvěděla tuhle novinku.* Počkat... oni spolu spali? *Pozvedla překvapeně obočí.* A pak že jsou jen kamarádi... *Protočila oči nad nedávnou Kolovou poznámkou a pak se nad touhle informaci pořádně zamyslela. Přemýšlela, kdy se to asi stalo, protože zezačátku byl Kol blázen do Genevieve a ve chvíli, kdy se jim do toho vložil Klaus, si už Marcel stihl vybrat Claire.* Kdy se to mezi nimi stalo?

Jo, spali spolu. Bylo to tak nějak poté, co se Kol dozvěděl o tom, že já a Klaus... (uvažuje nad tím, i když vážně nechápe, proč to chce Beka vědět) Ale přesně to nevím, do deníčku jsem si to zapomněla napsat. Přišlo mi trapné přidávat tam něco jako: Milý deníčku, můj budoucí přítel se dneska vyspal s Claire. Jaká to tragédie. (protočí nad tím očima. Tohle ona opravdu nikdy nějak neřešila.) Asi to pro Kola byla jakási cena útěchy, že jsem si ho nevybrala. (pokrčí rameny)

Takže se spolu vyspali potom, co se Claire dala dohromady s Marcelem... *Poznamenala si sama pro sebe, ačkoliv Genevieve to mohla slyšet taky.* Ani netušíš, jak moc jsi mi teď pomohla... teď co s tím dělat dál? *Zeptala se sama sebe, zatímco nad tím přemýšlela. Jít to rovnou vyslepičit Marcelovi by bylo sice nejjednouduší ale také ne zrovna ideální, když se teď dohodli, že se budou sobě navzájem vyhýbat. Ne, raději si počká s touhle informací na vhodnout příležitost.*

(Čeká, co z Beky vyleze. Nějak jí to nejde do hlavy, co se tady vlastně děje. Ale vlastně si ani nebyla tak jistá, jestli ji to vůbec zajímalo. Možná radši ne, protože tohle vypadalo jako na nějaké milostné záležitosti, protože se tu celou dobu vlastně bavily o tom. Marcel, Claire a Rebekah? Že by trojúhelník? Ale tyhle myšlenky rychle zažene, protože nemá čas se zabývat něčím takhle banálním.) Takže pomohla? (povytáhne obočí) Tak to doufám, že mě teďka za to nehodláš zabít jako minule. Ale na druhou stranu mě ani neobjímej nebo tak něco (dá si ruce před sebe, jako by se štítila)

*Ušklíbla se.* Ne, objímat tě fakt nebudu. Zas tak velké kamarádky nejsme. Maximálně od tebe vyřídím nějaký vzkaz Kolovi... anebo mu řeknu at se za tebou staví. *Pokrčila rameny.* A k tvému štěstí tě ani nezabiju. Aspoň teda ne v nejbližší době.Bůh ví, co bude v budoucnu.

Jo, jasně. Můžeš mu vyřídit, ať se má na Plantáži dobře, že tam bude ještě dlouho (Semkla rty, byla umíněná, ona se Kolovi zatím omluvit nechtěla, i když věděla, že měl převážně pravdu. Alespoń má teď čas sama na sebe a může se pokusit dát se dohromady.)

Ech, vy dva jste vážně tvrdohlavý. *Protočila oči nad jejich jednáním. Jejich vztah ji byl většinu času ukradený, akorát občas když se nudila se ze zdvořilosti zajímalo. Jinak jim to ale přála, ačkoliv si momentálně uvědomovala, že kdyby se Kol znovu zapletl s Claire a dozvěděl se to Marcel, tak by to bylo dobré pro její osobní život. Zatím tomu nechávala volný průběh.* Tak se měj. *Pousmála se a pak už pokračovala dál v cestě domů.*

Jo, řekla bych, že docela dost. U něj jsem to dokonce ozkoušela osobně, když jsem mu rozbila sklenici o hlavu. (kývne hlavou a ušklíbne se mírně. Docela ji mrzí, že to před lety dopadlo, jak to dopadlo, protože ona měla Beku opravdu ráda. To samé se asi o ní říct nedalo, když ji prostě jen využila a pak ji zabila. Mohla jí tvrdit, jak chtěla, že jí chtěla využít jen ze začátku, ale nakonec to dotáhla až do konce a s tragickým koncem pro Genevieve.) Jo, ty taky. (vydechla a šla směrem k jejímu bytu)

(Dohoní Hayley, která už zacházela za roh. Možná nechtěla, aby ji někdo viděl, jak se s ní baví, možná nechtěla, aby ji prostě jen neviděl Klaus nebo Elijah, kteří teď byli až moc posedlí její kontrolou a bezpečností. Ne, že by se jim mohla divit po tom útoku, ale na druhou stranu jí přišlo Hayley docela líto, protože vydržet to stále zavřená, sem tam se projít při měsíčku s Elijahem, to by nebylo nic pro ni. Už ne. I když jí asi Elijahova společnost nijak nevadila. Usměje se nad tou myšlenkou a dohoní Hayley) Na těhuli se pohybuješ stále nějak rychle.

*Pokračuje dál ve své chůzi a potom se zastaví, až uslyší hlas Genevieve. Otočí se na ni a ve tváři má stále ten sebevědomý výraz se kterým přišla na schůzi. Potom se její rty mírně pohnou, snad by to byl i náznak úsměvu, kdyby se bavila s někým jiným, než s Genevieve.* Stále mám nohy vlkodlaka. *Odpoví na její poznámku a myslí si, že ji to přijde dost výstižné. Podívá se za Gen, jestli je někdo nesleduje a potom se zase rozejde, i když už pomalým krokem a očekává, že ji bude následovat.* Nebudu mít moc času na to se s tebou příliš bavit. Divím se, že ještě na noze nemám gpsku a Klaus a Elijah nenosí u sebe přístroj, kterým by sledovali každý můj pohyb. *Zastrčí si ruce do kapes a dívá se před sebe. Zdá se, jakoby se ji ani na jednu stranu nechtělo moc mluvit a na druhou, že se jí chce mluvit až moc.*

Jistě, jistě, nohy vlkodlaka. Ještě, že já nemám místo nohou koště. (ušklíbne se) No, ne, že bych ti záviděla tvůj nově nabytý status vězně odsouzeného se dívat každý den do vážné a seriózní tváře Elijaha (zamyslí se, jako by si to představovala před sebou a pak se otřese, jako kdyby ta představa byla příšerná) No, takže, nemáme moc času, fajn. Co potřebuješ? Zbavit se potencionální GPS? Použít takové kouzlo, že tě nenajde ani sám detektor? (snaží se chovat jako že jí na jejich konverzaci nezáleží, ale stále se jí do uší vrací všechno to, co říkala o mateřství)

*Zavrtí hlavou a podívá se do země. Dívala by se na své kroky, ale vzhledem ke kulatosti jejího bříška se může dívat leda tak na to bříško. I když je pravda, že tenhle pocit ji vůbec nevadí, právě naopak. Jediné, co ji na jejím těhotenství vadí je to, že budoucí matka by si to měla užívat. A mezitím ona za celou tu dobu je jen ve stresu a dělá to, že se snaží uchránit své dítě před nebezpečím. Nakonec zvedne hlavu, pohodí vlasama a podívá se na Genevieve.* Elijahova přítomnost není zase až tak odstrašující. Dá se s ním dohodnout a mluvit v klidu. Spíš jde o Klausovu přítomnost, ale myslím, že tohle znáš moc dobře sama, že odporovat Klausovi je jedna z nejsložitějších věcí. *Nadechne se zhluboka a potom dlouze vydechne. Zřejmě si užívá to, že chvíli ji někdo nechodí za zadkem, aby se ujistil, co právě dělá a co se chystá udělat.* Ne, nic po tobě nechci, alespoň prozatím. Pokud nebudu muset, nechci obchodovat s čarodějkama, celkově s vámi nechci mít nic společného, pokud to půjde. Jen jsem tě chtěla upozornit na to, že pokud se něco takového stane nebo se bude k něčemu schylovat a já budu mít podezření, tak Sophie budu dýchat na záda. Možná se opakuji v jedné věci, ale v ní se hodlám opakovat nadále. Nikdo neublíží mému a Klausovu dítěti. To, co chci je bezpečí toho dítěte a za to budu vždycky bojovat. A dle tvé odpovědi soudím, že jsi stejného názoru. Což mě zavádí k tomu, že mi v tom ani nebudeš chtít nějak bránit i přes to, že Sophie je tvoje kamarádka. Dokážu se dohodnout, dokážu jednat seriózně, ale pokud půjde o to dítě, tak se nebudu držet zpátky. *Zastaví se a otočí se směrem k Genevieve. Odhodlaný výraz ve tváři ji rozhodně nechybí. Zastrčí si ruky do kapes jejího lehkého kabátku. Pro ni je stále Genevieve prohnaná čarodějka, ale myslí si, že se s ní dá jednat a mluvit na úrovni.*

Ano, Klausova povaha je mi opravdu dost známá a vím, že mnohdy se mu odporovat jistě nevyplácí, ale tak nějak to vždy ráda zkouším. (Ráda Klause provokuje, ale zároveň ví, že se s ním dá jednat, když si opravdu sednou a mluví na rovinu bez nějakých her a předvádění frašek) Samozřejmě. Já to slyšela dostatečně už předtím v kostele. Chápu tě, věř mi, že ano. (kývne hlavou) Budeš matka, kdekdo by si třeba myslel, že to dítě ještě nic necítí a ty k němu mít vztah nemůžeš. No, to se dost mýlí. (podívá se jí do očí) Chápu, že nebylo lehké vydýchat to všechno a musím říct, že tě celkem obdivuji, jak jsem to tam dokázala takhle ustát. Tam jsem to říct nemohla, protože by ses na Sophie asi hned vrhla a jak říkám, je to má kamarádka a já jsem ji byla ochotná bránit. Ale kdybych byla v tu chvíli tebou, je mi jednou, co by kdo říkal a Sophiino srdce už by se mi nacházelo ve dlani a já bych zkoumala, jak je velké. (řekne jí naprosto upřímně bez nějakých her a přetvářek) Ale naštěstí pro Sophie a pro naše přátelství jsi to neudělala. Avšak je mi jasné, že se nebudeš bát udělat něco takového v budoucnu, když bude třeba. (Ujistí ji, že rozumí až moc dobře. Podívá se na její bříško a řekne něco, co by asi Hayley v téhle situaci nečekala, možná by to nečekala vůbec) Mohla bych? (podívá se na ni) Sáhnout si (upřesní)

*Dívá se na ni a ve tváři se ji objeví při pár slovech výraze překvapení, avšak za chvíli se zase změní na ten, co měla před chvílí. Výrazy v její tváři se mění docela často, jelikož jednou má z Genevieve špatný pocit, že by ji nejraději už neviděla, ale zase v druhé chvíli si myslí, že je to opravdu žena na úrovni, která dokáže jednat spravedlivě. Už chce něco říct, ale vyruší ji její poslední slova při kterých se naprosto zarazí a na několik sekund ztuhne. Polkne na sucho a mlčí. V hlavě ji zrovna hrajou slova jako "Ne, je to čarodějka. Nedovol ji se dotknout tebe a ještě tak dítěte, když ho může cítit pomalu víc, než ty sama." A taky "Zachránila vám život, proč by ho teď ohrožovala?" Změří si Genevieve pohledem, jakoby snad chtěla vyčíst něco víc. Přešlápne z jedné nohy na druhou a podívá se někde do neznáma načež se znovu otočí k ní.* Ale jen na chvíli. *Řekne trochu varovným tónem. Ne, že by s ní chtěla mluvit na nepřátelské úrovni jen je prostě opatrná. Udělá k ní krok vpřed, ale o víc se rozhodně nehne.* Nedovoluji ti to proto, že bych v tobě měla důvěru. Dovoluji ti to proto, že jsi upřímně řekla svou odpověď tam a mně teď tady a proto, že jsi nedovolila to, aby to dítě zemřelo. *Dívá se ji upřeně do tváře a neuhýbá pohledem. Je jí jasné, že ji jako vlkodlaka by nechala zemřít, kdyby šlo jen o ni. Je si moc dobře vědoma toho, že ji zachránila jen díky tomu dítěti. Ale s tímto je smířená a ti, kteří ji berou i normálně těch je opravdu velmi málo. Jde na ní vidět, že ji má ještě co říct, ale očividně si to nechává na chvíli, kdy si pohladí její bříško a nebo až na potom. Každopádně je jasné, že to vysloví ještě, než se rozhodne odejít. *

(Vidí, že docela dlouhou dobu váhá. Vlastně se jí ani nediví. Čarodějek už má dost, ale ona jí nechce ublížit. Nechce ublížit tomu dítěti, vážně si chce jen sáhnout a cítit pohyby toho dítěte, prostě ji to zajímá. Už dlouho se nedotýkala břicha během těhotenství. Když Hayley konečně svolí a udělá k ní krok vpřed. Opatrně natáhne ruku, snad i aby Hayley věděla, že nemá v úmyslu něco dělat, proto dělá opatrné pomalé pohyby. Opatrně přitiskne ruku na její bříško. Po chvíli ji to dítě kopne a ona s úsměvem stáhne svou ruku zpátky) Víš, co to bude? Mohla bych to zjistit, jestli to nevíš. Pomocí kyvadla. (podívá se na ni. V jejích očích je vidět zvědavost, ale ne krutá zvědavost, ne taková, že by měla něco za lubem. Prostě tu nabízí Hayley, jak se dozvědět, co bude mít, jestli chlapečka nebo holčičku. I když, třeba to už Hayley ví.)

*I ona ucítí samozřejmě to kopnutí a usměje se. To se prostě nejde neusmát. Usměje se pokaždé, když ji to dítě vzbudí i uprostřed noci, dokázala by se usmát i v té nejhorší chvíli protože ten pocit štěstí z toho je nepopsatelný. Celou tu dobu pozorovala ruku Genevieve, prostě musí být obezřetná. Ale jakmile od jejího bříška ruku odtáhne, tak i ona se víc uvolní. Přejede si oběma rukama po břiše a cítí, jak se dítě trochu převaluje. Čím méně místa začíná v břiše mít, tím víc začíná to dítě cítit. Pozvedne k ní svůj zrak a nakloní hlavu mírně do strany. Skousne si potom spodní ret a přitom se neubrání mírnému potěšujícímu úsměvu z její nabídky. Přikývne na souhlas několikrát hlavou.* Ráda bych se dozvěděla, zda to bude holčička a nebo chlapeček. Neměla jsem jak to zjistit, no řekněme, že přijít na gynekologii vlkodlak s hybridním dítětem by asi nebyl nejlepší nápad. Ani nevím, jak to vlastně všechno funguje, ne že bych zrovna byla obeznámena s mateřstvím. Spíš dělám všechno jen podle toho, co mi říká instinkt. *Dívá se na ni. Necítí se rozhodně zahanbeně tím, že toho moc neví. Neměla ani od koho vzhledem k její minulosti, když jako miminko přišla o rodiče a její adoptivní ji vykopli z domu, co se stala vlkodlakem. Nikdy neměla žádný vzor, nic dle čeho by se mohla řídit a ze svých vlastních zkušeností ví, že spoléhat se sama na sebe na to, co ji říká instinkt a srdce je to nejlepší, co může udělat. * Takže přijímám tvou nabídku, jen pevně doufám, že nebudeš chtít na oplátku za to nic, co by se mi příčilo. *Nechává si své ruce položené na břiše. Genevieve v ní dokázala vzbudit opravdu velkou zvědavost, co se týče pohlaví dítěte. Nejradši by to chtěla vědět hned teď. Ví, že potom to bude muset říct Klausovi a i způsob, jak se to dozvěděla. Možná je bude čekat hádka, možná ji bude čekat hádka i s Elijahem a možná i s Rebekou, že bez jejich vědomí si to nechala od ní zjistit. Ale chce to a když něco chce, tak si za tím prostě půjde.*

No, hádám, že lidé chodí k lékařům, protože nedokáží vycítit, jestli se něco děje. Ale vlkodlaci i čarodějky toho v tomhle ohledu díky vytříbeným instinktům a mnohdy smyslům vědí rozhodně víc a vycítí víc. Pokud se cítíš dobře a jsi spokojená, jistě je to tak i s tvým dítětem. (usměje se... nějak nedokázala nasadit tu masku netečné Genevieve, o Hayleyino těhotenství se zajímala.) Vážně ti to zjistím. Klidně hned, jestli chceš. U mě v bytě mám kyvadlo. Je to nedaleko plantáže, vlastně to máš cestou. (kývne hlavou několikrát za sebou... hlavně doufá, že to nevypadá nějak podezřele, že ji láká k sobě do bytu, ale ona jí vážně nemíní udělat víc, než zjistit pohlaví jejího dítěte.) No, můžeš mi koupit bylinkový čaj, pokud půjdeš někde kolem obchodu s čaji. (pokrčí rameny... čímž jí vlastně naznačí, že za to nechce vůbec nic. Ona sama je zvědavá na pohlaví Klausova dítěte.) Takže, jdeš do toho? Můžeme vyrazit? (podívá se na ni tázavě)

*Jestli někdy Genevieve pořádně poslouchala a poslouchala ji se zájmem, tak je to právě teď. Rozhodně nikdy nebyly kamarádky a zřejmě ani nebudou, ale vypadá to, že o těhotenství toho ví vážně hodně a jí se hodí každá informace, nechce být zase naprosto v nevědomosti. Musí uznat, že se cítí dobře, i když ji někdy hodně pracují nervy, přesto si myslí, že její dítě je v naprostém pořádku i přes to všechno, co se kolem nich děje. Nervózně se zavrtí na místě, když ji pozve domů. Jde na ní poznat, že se rozhoduje, zda to má udělat nebo ne. Musí být obezřetná, nesmí rozhodně důvěřovat čarodějce. Ale její zvědavost je silnější, než myšlenka, že by přece jen ji mohla něco udělat. Pořád si ale opakuje to, že z velké části díky ní tady ona i dítě je. Pak přikývne hlavou a porozhlédne se ještě okolo.* Dobře, tak půjdeme. Možná ti ten čaj jednou donesu, ale moc s tím nepočítej. Ne, že bych zrovna chodila často po městě a nakupovala. *Přikývne na důraz svých slov a udělá krok vpřed.* Takže k zjištění pohlaví nepotřebuješ žádnou magii? Stačí prostě nějaká vaše čarodějnická pomůcka? *Položí otázku s pozvednutým obočím přičemž se s ní vydá do jejího bytu.*

(Ze hřbitova zamířila dál do čtvrti. Toulá se tiššími pasážemi, nemá moc náladu na hluk. Sem tam jí o její tílko zavadí porušená kůže v podobě jizev. Je to velký nezvyk a ona s tím nemůže nic dělat. Ale byla zrovna teplá noc a ona se nechtěla pařit ve svetru, takže dávala svoje jizvy, tedy alespoň části, co jí z tílka vyčuhovaly, na odiv ostatním. Ještě, že pod veřejným osvětlením to zas tak vidět nebylo. Docela by ji zajímalo, jestli Kol vyzjistil, že jsou všichni v pořádku, ale nechce nikomu volat, ani psát. Počká si. Pokračuje ulicí a sem tam se dívá do výloh obchodů, i když mají už dávno zavřeno.)

*Kráča po murovanom chodníku, občas sa obzrie okolo, akoby to malo byť automatické. Keď bol Mikael ešte nažive a on netušil, kde je, robil presne to isté. Dával si pozor na každom kroku, bol ostražitý, pripravený skoro na hocičo. Vtedy však presne vedel, na čo, vedel, že ho chce zabiť kolíkom. Teraz však mal problém rozoznať plány nejakého čarodeja, ktorého pred rokmi raz zabil a ktorý bol akoby zhodou okolností práve brat inej čarodejnice, v ktorej mal aspoň akú-takú dôveru, čo bolo na jeho skúsenosti s týmto druhom naozaj výnimočné. Avšak dôvera sa dá naštrbiť veľmi ľahlo, stačí pár sekúnd a on vedel, že by konal aj proti nej, ak by musel. Kol nevidel to, čo vidí on, pretože bol zaslepený citom voči nej, Klaus mal zrak za to ešte jasný, takže mu nerobilo problém dovidieť niekoľko metrov pred seba. Prvé, čo si všimol bol odlesk ryšavých vlasov, až potom videl na svoj smer kráčať postavu, ktorú už dobre poznal, teda nebol si celkom istý ako dobre. Spojí pery do úzkej línie a mierne na ňu prižmúri oči. Zastaví sa v kroku, pričom stojí celý v tieni, avšak vďaka odrážajúcim sa svetlám ho pravdepodobne vidno je, teda aspoň vidí, že tam niekto stojí. Netušil, či je šťastie alebo skôr náhoda, že tu na ňu narazil, ale každopádne k nej mal pár otázok, aj keď by ešte počkali, teraz je tu, tak načo s tým otáľať.*

(Jde ulicí, hlavu má sklopenou a na tváři se jí zračí celkem zahloubaný výraz. Spíš podmračený než usměvavý. S Benem to bude běh na dlouhou trať. Je si jistá, že proti němu půjdou všechny frakce. Tedy, jistá si vlastně nemůže být ničím, ale potom, co udělal na oslavě? Kdo by proti němu nechtěl nic podnikat? Jenomže Ben je dostatečně chytrý a jednotlivce odrazí snadno. A jestliže ho někdo v minulosti dostal, bude ještě obezřetnější a vynalézavější. Ve stínu uvidí čísi nohy, Osvětlují je odrazy světla od lampy, začíná být paranoidní, rychle vzhlédne, klidně připravená zaútočit, kdyby musela. Ve stínu ale, i když ztěžka, pozná Klause) Tohle už nedělej. Málem jsi skončil zase přišpendlený (podívá se kolem sebe, nedaleko je alej stromů) ke stromu.