French Quarter

*Nejde si prostě prohlédnout vrchní část jeho těla, když si sundá bundu. Rozhodně měl vypracované ruce, což se jí na něm opravdu líbilo. Kdyby tak věděl, co se jí právě teď honí hlavou. Určitě by na to nějak vtipně zareagoval a nebo by utrousil narcistickou poznámku, což bylo v jeho stylu. Jenom, když si vzpomene na to, co o sobě říkal na tom silvestrovském večírku. Nečekala, že se s ním setká tak brzy po něm, ale je za to ráda a měla by se mu i omluvit za chování Kaie a jeho nevhodné poznámky. Štěstí, že neví, co si ten kluk mysl o Davině. Pravděpodobně by se nedožil zítřejšího rána. Vyčkává na jeho odpověď a musí se usmát. Je vážně hezké jaké pouto s Davinou mají a naprosto chápe to, že nemůže být pořád jenom s pubertální dívkou. Potřebuje být i s někým jiným a jiné věkové kategorie. Přeci jenom puberťáci jsou puberťáci a i když Kai má mít něco přes čtyřicet, tak se chová jako pubertální kluk. * Rozumím tomu. Prostě si potřebuješ občas popovídat i s někým dospělejším. Davina jistě taky není pořád doma a tráví čas se svými kamarády ze školy. *Poznamená a hned na to se zeširoka usměje. Marcel neměl problém skládat komplimenty a jí opravdu nevadilo je od něj přijímat. Nechce se jí však věřit, že by se snad Marcel za to styděl, když se otočí směrem k baru, kde jsou vyskládané na policích láhve s alkoholem. Nic neříká, jenom se na chvíli kousne do rtu a podívá se stejným směrem jako Marcel.* Myslím, že si dám pivo....*Na chvíli se odmlčí, ale na druhou stranu má chuť i na něco tvrdšího. Přeci jenom to potřebuje po tom, co s Kaiem tráví teď většinu svého času.*...a nebo bourbon? *Podívá se na něj, snad proto, že očekává od něj nějakou radu, co by si měla dát. Nemůže se rozhodnout. U Marcela si je jistá, že si dá nějaký ten lepší alkohol. Možná by si mohla dát i víno, když tak nad tím přemýšlí. Už se neotáčí směrem k baru, ale dívá se na něj.* Jinak omlouvám se ještě za chování Kaie na silvestrovském večírku. Jeho poznámky jsou dost často nemístné. *Cítila potřebu se mu za to omluvit a taky i možná proto, že ví, že Kai by něco takového nikdy neudělal. On si neuvědomuje to, co říká a nebo uvědomuje, ale je mu to prostě jedno. Nezáleží mu na tom, co si kdo myslí.*

(Nemohl si nevšimnou jejího pohledu na jeho ruce. Rozhodně mu ten pohled nevadil ba naopak. Rád byl obdivovaný a hlavně byl rád, když ho obdivuje někdo jiný, než je on sám. Nic k tomu jejímu pohledu ale neřekne a pouze se jen pro sebe usměje. Nechtěl hned ze začátku utrousit nějakou poznámku, ačkoliv se už jich hodně nabízelo. Schoval si to všechno pro sebe a na později. Dneska z něho vyřazovala pouze radost. Byl nesmírně rád, že Cami nezamítla jeho pozvání, musel by buď ty lístky, které získal ovlivněním, vyhodit a nebo jít s někým jiným. Ale to se mu zase nechtělo, Davina by možná šla, ale opravdu si jednou za čas potřebuje odpočinout. Sice to dělá nerad, nechávat jí doma samotnou bez dozoru, ale nic jiného mu nezbývá. Stále je to svobodný člověk, i když vychovává malou, tvrdohlavou puberťačku. Prostě si jednou za čas musí vyrazit s někým jiným, než je ona. Buď se svými lidmi, o kterých skoro nikdo neví, s Cami a nebo klidně i sám.) Bohužel..Sice potřebuju trávit čas sám doma, ale nerad jí nechávám bez dozoru. V tomhle městě nikdy nevíš, co by se mohlo stát.. ("Nenápadně" se snažil naznačit tu situaci s Kaiem. Samozřejmě to neřekl hned na rovinu, nechtěl jí nějak naštvat. Cami ho považuje za rodinu a nikdo nemá rád, když někdo uráží jeho rodinu. Cami to možná ani nedojde, teda pokud by byla naprosto tupá, tak jí to určitě nedojde. Ale Camille je naneštěstí inteligentní a určitě jí to dojde. Nebo je možné, že to bude brát jinak. Mohl přece narážet na cokoliv jiného, třeba na to, jak tu ještě nedávno pobíhali volně vlkodlaci. Teď už tomu budou mít přítrž, když ta jejich kráva, co je vedla je konečně mrtvá. Při vzpomínce na to, když četl zprávu od Hayley, se usměje. Musel uznat, Hayley na jeho stupínku oblíbenosti předběhla Genevieve. Možná ještě chvíli a předběhne i Finna. Podívá se směrem k baru a pak zpátky na Cami, když promluví.) Bourboun zní fajn.. (Prozatím to poví jen takhle, ale ještě nikam nejde. Zapřemýšlel, co jiného by si ještě mohli dát. Bourboun zatím zní jako nejlepší volba, ale možná vymyslí ještě něco lepšího. Znovu se vrátí k baru a dál pozoruje jejich sbírku alkoholu. Do oka mu padne jeden dobrý alkohol a napadne ho, že by ho mohl koupit i Cami. Je to sice silnější, ale nemusí to vypít najednou. Neotáčí se, ale cítí ten pohled na jeho tvář. Chtěl se trochu usmát, ale když Cami začala slovy omlouvám se, tak se raději neusmál. Otočil se na ní a zadíval se do jejich krásných očí.) Ty se nemáš za, co omlouvat. To on za svoje chování může, ačkoliv jemu je to asi jedno. (Zamyšleně na chvíli uhne pohledem a zadívá se na zem. Následně se zase otočí na Cami a trochu se usměje. Teď to však nebyl tak radostný úsměv jako před tím, spíš takový povzbuzující.) Stejně tě obdivuji. Nedokázal bych žít s někým, kdo mě zabil..I když vlastně technicky vzato jsem s někým takovým žil.. (Klesne hlasem. Pokrčí rameny a jen se usměje. Nechtěl Cami trápit jeho rodinnou historií. Dneska ne. Dneska by si měli užívat a tak raději klesl hlasem a s úsměvem se postavil.) Dojdu nám pro něco k pití. (Odejde k baru, opře se o barový pult a sladce se usměje na servírku. Ani neví, proč to udělal. Možná už to prostě bylo v něm. Úsměvem balit servírky. Objednal pro něj a pro Cami sklenku dobrého bourbounu s ledem. Chvíli tam počkal a pak zaplatil, vrátil se se sklenkami ke Cami. Jednu jí podal a druhou si nechal.)

*Stačila si všimnout toho, že Marcel se dnes tváří nějak velmi spokojeně. A byla za to i ráda. Netušila, zda to přisuzovat tomu, že jsou teď spolu a nebo jenom tomu, že je pravděpodobně spokojený. Měla radost, když lidi okolo ní vypadali šťastně, což v tomhle městě bylo opravdu velkou vzácností. Je pravda, že i ona je teď spokojená, i přes to, že má tolik starostí a stále se ji myšlenky ubírají na spoustu jiných věcí. Jako třeba to, proč tady Kai opravdu je a nebo jak dlouho ještě tady bude Kieran. Taky je pravda, že ji zamrzelo, že Klaus ji nedal ani vědět o svém návratu a na tom večírku na ni ani nepromluvil. Jako kdyby neexistovala, jako kdyby se vůbec neznali a neproběhl ten rozhovor na druhé straně. Mrzí jí to, opravdu, ale nehodlá mu to nějak vyčítat. Možná se vrátil zase k tomu, že nemohou být přátelé a proč? Protože ji chtěl chránit? Ale před čím? Raději od toho rychle odpustí a začne se naplno věnovat jen Marcelovi. Přikývne chápavě na jeho slova. Upřímně i ona nechávala s jistými obavy Kaie doma samotného.* To je pravda, ale zase nemůžeš být za jejími zády pořád. Nedělalo by to dobře Davině a ani tobě. Věř mi, že i když něco nechceme, tak si nemůžeme odepírat věci, které nám prospívají. Navíc nemůžeš ji chránit pořád a já jsem si jistá, že Davina je velmi schopná čarodějka a dokáže se o sebe postarat. *Řekne trochu povzbudivě a tak, že by si to opravdu neměl vyčítat. Vážně by se měl věnovat sobě a svým potřebám. Samozřejmě, že má starosti o Davinu, ale nemůže to zase s tou ochranou a tím dohledem přehánět. Navíc potřebuje i čas sám pro sebe, protože kdyby ne tak by s takovou byl brzo otrávený. Moc dobře tenhle pocit zná a snad to Marcel vezme na vědomí. Navíc je jí jasné, že myslí Kaie. Má o ni strach, protože Kai se okolo ní motá, ale neví, zda je dobré to řešit. Přesto se k tomu hodlá vyjádřit. Nadechne se zhluboka. * A bojíš se o ni kvůli Kaiovi, chápu to. A rozhodně tě za to neviním, protože nikdo z nás neví, co od něj očekávat. Nemohu tě o ničem ujišťovat, ale nemyslím si, že chce Davině ublížit. Vedla jsem s ním tuhle konverzaci a ujišťoval mě, že Davine nehodlá ublížit. Ano nejde věřit jeho slovům, jenomže já musím, prostě musím. *Už jenom z důvodu, že s ním žije pod jednou střechou a chce mu svým způsobem nějak pomoct. Ona musí prostě věřit tomu, co Kai říká. Nechce mu přímo teď říct, že Davina přijde Kaiovi atraktivní a už jenom proto by ji snad neublížil. To by nebylo příliš vhodné a akorát by se kvůli tomu jistě Marcel naštval. Otočí se poté k baru a přemýšlí, co si dát k pití. Trochu očekává, že jí Marcel poradí a proto se k němu otočí s otázkou, zda pivo a nebo bourbon. On to za ně rozhodně a nemá důvod protestovat. Usměje se na něj zeširoka. Dívá se na něj po celou dobu, i když on je otočená směrem k baru. Chvíli jenom tak mlčí, ale potom přeci jenom se rozmluví. Cítila za nutné se mu omluvit za slova svého bratrance. Nemůže proti jeho slovům nijak protestovat, protože má pravdu.* Já vím, ale Kai by se nikdy neomluvil a navíc jemu nezáleží na tom, zda něčí slova člověku ublíží. *Poznamená. On se nestaral o nic a o nikoho. Vlastně sám o sebe a o své potřeby, ale to bylo všechno. Emočně byl pod bodem mrazu, nedokáže si ani představit jaký by byl, kdyby přeci jenom nějaké emoce měl. Při jeho poznámce přikývne několikrát hlavou. Je jí jasné na koho přesně naráží* Klaus...*Řekne za něj. Vlastně ví něco o jejich historii, jenom ale to, co slyšela. Nezná úplně tak všechno, ale myslí si, že mluví právě o něm. Pozvedne trochu zrak, když se Marcel postaví a pousměje se na něj souhlasně.* Já tady budu. *Řekne trochu s úsměvem. Když vyčkává na Marcela, tak se rozhlíží po baru. Je to opravdu pěkný bar a celkově to tady působí velmi příjemně. Když se Marcel vrátí, tak se znovu pousměje.* Děkuji. *Řekne, když ji podá skleničku a sjede flašku bourbonu pohledem.* To bude zajímavý večer. *Uchechtne se. Tak na ni rozhodně alkohol bude působit více, než na Marcela. Vyčkává potom jenom na to, až jí nalije trochu do sklenice.*

(Byl docela rád za dnešek. Může si znovu odpočinout od toho veškerého řešení. Nemusí zase zkoumat, kdo se hodí a nehodí do jeho party upírů. Zase může vypnout. Sice nedávno mohl vypnout na tom silvestrovském večírku, ale moc to nešlo, když tam potkal Kaie. Ten jeho úsměv, který ho nutí myslet na různé mučednické nástroje a všelijaké morbidní nástroje. Prostě toho člověka neměl rád. A samozřejmě to není tím, že zabil Cami a, že se motá okolo člověka, který je pro něho důležitější než cokoliv. Ano, Davina pro něho byla nejdůležitější. Dřív si to tak neuvědomoval, ale věděl, že je speciální. Už od doby, co jí zachránil na tom hřbitově. Pořád si to pamatuje. Ten její pohled v očích, to jak bojovala. Měla v sobě takový oheň, který jen tak něco neuhasí. V mnoha směrech mu připomínala jeho a přitom je možná ještě silnější, než je on sám. Určitě není tak fyzicky silná jako on, ale spíše psychicky. Je to velmi silná osobnost a to je jeden z důvodů, proč mu na ní tak záleží. Každý den se tu něco děje a je zázrak, že si tady někdo najde čas zajít na rande. Dřív, když tu byl klid, když vlkodlaci byli pod kontrolou a čarodějky ještě pod větší, všechno bylo v pohodě. Všichni tu byli v klidu, nemuseli se bát o svůj život. Mohli si být jistí, že další den přežijí v klidu, teda aspoň ta upíří komunita. Jenže příchodem Klause se všechno, všechno změnilo. Odvrátí se od veškerých myšlenek a zamíří se pouze na Camille.) Já vím. Jen mám prostě potřebu jí ochraňovat, ačkoliv moc dobře vím, jak silná a dobrá čarodějka to je. Jenže jsem byl už u tolika smrtí mocných čarodějů a vím čeho jsou lidé schopni, pokud jsou naštvaní a nebo se třeba jen chtějí pomstít. A mně by se určitě chtělo pomstít hodně lidí. Ale máš naprostou pravdu, Cami. (Nakonec řekne a přikývne. Znovu ho přesvědčila, že to není jen pouhá hloupá barmanka. On si to o ní sice nikdy nemyslel, ale určitě by se tu našel někdo, kdo by si to mohl myslet. A v tomhle má pravdu stoprocentní. Nemůže jí pořád chránit, musí jí nechat, ať se o sebe postará a doufat, že to neskončí pohřbem. Zakroutí hlavou nad touhle myšlenkou a snaží se jí rychle vyhnat z hlavy. Stále se dívá na Cami a pozorně poslouchá, co má na srdci.) Možná se ani nemám čeho bát. Kdo ví? Třeba se bojím jenom, protože by se "moje malá holčička" mohla stát dospělou dívkou. (Naznačí uvozovky a pak pokračuje.) Řeknu ti jen jedno, nebudu se držet zpátky pokud jí ublíží. (Podívá se jí do očí a vážně pronese. Není možné, aby se držel zpátky. Proč by měl? Dav je pro něho důležitá a nikdo jí nebude ubližovat. A hlavně ne nějaký spratek, co ani nemá svojí moc a je to pouze upír, co sálá magii. Otočí se raději k baru, chvíli ho pozoruje a pak pomůže Cami vybrat, co si dají. Ta se na něho jen usměje a on jí ten úsměv sladce oplatí. Následně dál pozoruje bar a vzpomíná na dobu, kdy u toho baru seděl s partou jeho blízkých přátel. Odvrátí se od baru a otočí se na Cami, která se omlouvá za toho spratka.) To je materiál. (Pronese ironicky a pak se stejným způsobem i usměje. Nechtěl ho moc urážet, bylo vidět, že Cami pod ním drží ochrannou ruku. Jemu by to teda v případě, kdyby nějak ublížil Cami, bylo jedno. Ale teď proti němu zatím nic moc. Zabrousí do jeho rodinné historie, musel se udiveně podívat na Cami, když uhádla, koho měl na mysli. Ano, Klause. Přikývl.) Ano. Klaus. (Nechtěl se teď ptát, jak je možné, že to ví. Opravdu dneska nechtěl dělat přednášky z dějepisu. S úsměvem poví a pak vstane. Přejde k baru, kde s úsměvem na tváři objedná flašku bourbounu. Vrátí se se studenou flaškou a dvěma skleničkami. Jednu podal Cami a přikývl na její děkuji.) V to doufám. (Pověděl to hlasem, ve kterém byla naděje. S úsměvem se posadí, otevře flašku a nalije Cami trochu do skleničky. Následně nalije i sobě, zavíčkuje flašku a položí si jí vedle sebe. Pozvedne skleničku tak, aby si mohli ťuknout.)

*Nemá mu za zlé to, že se snaží Davinu ochraňovat. Naprosto tomu rozumí. Vždyť je to jeho rodina a něco jako dcera, i když ne pokrevně a ne celý život, ale podle toho, co slyšela tak si takové pouto mezi sebou ti dva vytvořili a není se čemu divit, že se ji snaží bránit. Měla by to to samé a ať by tomu Marcel věřil nebo ne, tak i ona se snaží chránit Davinu hlavně před Kaiem, i když je pravda, že velice nic s tím nemůže udělat. Ona ho může tak akorát slovně karát nebo nějak napadat, ale nedovolí si na něj nějak zaútočit už jenom proto, že když to udělala jednou skončilo to špatně a navíc s ním teď vychází docela klidně. Nechce to ničím pokazit. Navíc chápe jeho starosti i ona je má co se týče například Kierana a taky měla už i obavy několikrát o Sophie. Prostě když vám na někom záleží, tak nejde si o toho člověka nedělat starosti. Nakloní hlavu mírně do strany a přikývne.* Pomsta neřeší věci a je opravdu hrozné, že všichni vždycky myslí na pomstu a ještě k tomu se právě mstí na nevinných. Minulost nemůžeme prostě změnit, ale budoucnost ano. Na to by se hlavně všichni tady měli zaměřit. *Opravdu nerozumí pomstám. To, co se stalo v minulosti je prostě minulost, proč neudělat budoucnost lepší? Proč nenajít nějaké řešení, které bude lépe vyhovovat. Každopádně dnes večer opravdu nechce takhle uvažovat. Chce, aby se píše s Marcelem bavili, než aby stále řešili ty problémy okolo nich. Jenomže ví, že bez toho to nepůjde. Dojde jí, že hlavně myslí Kaie, který by mohl být pro Davinu hrozbou a proto k tomu řekne své. O nějakých věcech se raději nezmiňuje. Musí se usmát při jeho slovech, tohle bylo od něj náhodou pěkné, že ji bral jako malou holčičku, i když Davina vážně už malá nebyla. Tedy alespoň vzrůstově ne. Každopádně není to dobré, když někdo takhle bere člověka příliš dlouho, protože potom nastávají velké neshody a komplikace ve vztahu.* Nechci tě strašit, ale Davina je už skoro dospělá dívka. Rozumím tomu, že máš strach, ale v životě musí Davina na spoustu věcí přijít sama. Neboj se ji nechat dospět, to přeci neznamená, že ji musíš přestat chránit, protože nemusíš. *Řekne milým hlasem a potom o něco zvážní. Je si vědomá toho, že kdyby Kai nějak ublížil Davině ať už psychicky či fyzicky, tak to Marcel nenechá bez následků. Ví to moc dobře a nechce se s ním nějak přít. Vážně doufá, že ten kluk nevyvede nějakou pitomost a ona za něj nebude muset přemlouvat jiné, ať ho nechají žít. Je jenom pouhý člověk a Kai na tohle asi zapomíná.* Já vím a proto doufám, že neublíží. *Zakončí to těmito slovy. Poté se už Marcel věnuje prohlížení alkoholu, takže ho nechává si vybrat pro něj vhodné pití. Při tématu o Kaiovi prostě nemá víc k tomu co říct a jenom pokrčí rameny. On byl zkrátka velmi komplikovaná osobnost a je to s ním těžké. Bude lepší, když se o něm bavit vůbec nebudou. Jakmile se Marcel zmíní o sobě, tak jí napadne automaticky Klaus. Vlastně si to dokáže odvodit, když ví něco o jejich minulosti a že Marcel je něco jako jeho adoptivní syn. Nebylo těžké to uhodnout. Dokonce ji i potvrdí, že se nemýlila. Má tendenci mu říct, že pokud chce o tom nějak mluvit, tak si ho vyslechne. Ale zdá se, že ani právě moc nechce. Nečeká dlouho a Marcel se vrátí s láhví bourbonu a dvěma skleničkami. Nedá jí to a tak trochu si rýpne, že to bude zajímavý s večer s alkoholem. Nechá si nalít od něj do skleničky bourbon a potom ji uchopí mezi prsty. Pozvedne ji a zapře se loktem o desku stolu. Dívá se mu upřeně do očí.* Takže na dnešní večer? *Navrhne to raději ona. Bůh ví, co by vylezlo ze samotného Marcela, i když by se pravděpodobně jeho návrhu zasmála. Vyčkává, co jí na to odpoví.*

(Moc dobře ví, že to s tou ochranou velmi často přehání. Jednou si jí vzal pod svoje ochranná křídla a už jí nechce pustit. Ačkoliv je to špatné, neměl by jí tak ochraňovat. Měl by jí dát volnost, nechat jí ať něco zažije. Vždyť ona by si zasloužila nějaký ten čas o samotě, bez veškerého toho ruchu v tomhle městě a toho bláznovství. Určitě by nebylo špatné jí koupit nějaký zájezd, třeba do Londýna či do Francie nebo do ostatních krásným zemích. Sice by asi šílel, že netuší, kde a co, s kým, jak a proč, dělá. Jediné čím by si mohl být jistý, že ona by to zvládla. V pohodě by mohla jet někam sama, bydlet někde týden, procházet se po různých památkách, malovat ty krásné památky, chodit na koncerty. Teď když nad tím tak přemýšlí, tak by jí mohl i koupit nějaký ten zájezd. Zasloužila by si odtud na chvíli vypadnout. Předem by se jí ale musel nenápadně zeptat. Jenže jeho "nenápadnost" nezná meze a určitě by to Davina hned odhalila. Je zajímavé, že dneska sem přišel, aby si od ní trochu odpočinul a stále přemýšlí jenom o ní.) Někteří lidi to nechápou. Nevidí to tak jako ty. Jediné, co je zajímá je právě ta pomsta a většinou je jim jedno, komu ublíží. Věř mi, zažil jsem to a občas lituji toho, co jsem udělal. Pak si ale uvědomím, že nemám čeho litovat. Všechno jsem si užil a jediné čeho lituji, je to, že jsem nemohl pomoci mým lidem, když umírali. (Tiše, ale tak aby ho i Cami mohla slyšet, pronese. Nakonec se trochu povzbudivě usměje, nesnaží se tím úsměvem povzbudit Cami, spíš sám sebe. Znovu si vzpomene na to, kdy vešel do Abattoiru a jediné, co viděl, byla krev. Krev, těla jeho přátel, hlavy a oddělené od těl. Nebyl to pěkný pohled a nikdy nic takového pěkný pohled nebude. Raději ze své hlavy vyhnal tuto myšlenku a zaměřil se na více pozitivní a krásnější věci. Musí se usmát nad tím, co pověděla. Moc dobře ví, že to je dospělá dívka. Spíše to jenom rád říká, hlavně před Davinou. Ten její pohled vždycky stojí za to.) Moc dobře vím, že je dospělá a ona mi to dokazuje každým dnem. Asi jsem na ní tak upnutý, protože ona je to nejbližší, co jsem kdy měl k vlastní rodině. Ani Klaus pro mě nebyl tak důležitý. Sice mi dal téměř život, naučil mě všemu, zachránil  mě před mým otcem. Ale.. (Raději ani větu nedokončil. Nechtělo se mu teď řešit jeho rodinné drama. Dneska na to neměl náladu. Proč by měl? Dneska se má bavit, tak proč tu teď tápá v jeho rodinné, tragické historii?) Ale, proč o tom mluvíme..Dnešek by jsme si měli užít. (S úsměvem na tváři poví. Už se ani nevrací k tomu, co řekl Kaiovi. Neměl k tomu co dodat a ani k tomu, co řekla Cami. Sám doufal v to, že ho nebudu muset zabít. Neměl chuť ničit si tak pěkný vztah, který zatím měli, jen kvůli hloupému děcku. Vrátí se tedy k pozorování alkoholu. Mohlo to vypadat jako, kdyby ten alkohol obdivoval. No, možná trochu ano. Mají tam vážně pěkné kousky. Dál se chvíli baví s Cami a pak zmizí k baru, kde si objedná dobrý alkohol. Netrvá mu to tam dlouho a za okamžik se vrátí s flaškou a dvěma skleničkami. Nalije sobě i Cami a následně pozvedne sklenku, aby si mohli ťuknout.) Na dnešní večer. ("Ať dopadne jakkoliv." v hlavě dodá a pak si s Cami přiťukne. Skleničku vyprázdní na jeden lok a pak se spokojeně usměje. Musí uznat, že vybral vážně dobře. Ještě aby ne, když je to takový znalec. Není možné, aby ještě neochutnal nějaký druh alkoholu. Dokonce měl už i alkohol z nějakých Čech. Byla to nějaká slivovice, pak měl i rakyji ze Srbska. No, řekněme, že toho ochutnal už hodně, ale rád se vrací ke staré klasice.) Tak..co studium? (Změnil téma na něco lepší a s úsměvem na tváři vyčkával na odpověď. Podle toho, co si pamatuje, tak pokud dobře odhaduje, měla by Cami velmi brzy končit. Brzy bude mít titul a bude si moci otevřít cvokárnu. Bude mít určitě mnoho pacientů a Marcel možná jednou bude jedním z nich. Ale je fakt, že na světě je už dlouho a zatím žádného nepotřeboval. Ačkoliv stát se může všechno.)

*Pozorně mu poslouchá a má hlavu nakloněnou mírně do strany. Tak ona to bere z jejího psychologického pohledu. Učí se brát věci brát jinak a navíc nevyrůstala ani v tomhle jejich světě. Dozvěděla se o něm už před delší dobou a navíc jako někdo kdo studuje psychologii by neměl vůbec brát v potaz nějakou pomstu. Má na to odlišný názor a je překvapená, že Marcelovi jako upírovi, který jistě zažil už nějakou tu pomstu a nebo spoustu dalších věcí nepřijde směšné, že tady mluví o tom, že by lidé se neměli ohlížet za minulostí, ale právě naopak dívat se dopředu. Je vlastně ráda na to, že akceptuje její názory nemá ji jenom za hloupou psycholožku, která neví, o čem mluví, když nežila ani polovinu z toho, co on. Nerozhodilo by jí to, kdyby si něco takového myslel, jenom by jí to velmi mrzelo. Líbí se jí to, jak Marcelovi záleží na svých lidech. Nebyl takový, že by se nezajímal o druhé, právě naopak. On se především zajímal o druhé a to hlavně o Davinu a jeho lidi a právě to se jí na něm tak moc líbilo. Marcel je skvělý chlap.* Žádný opravdový mít ani v pomstě neexistuje. Lidé zapomínají občas na to, že jsou tady o moc lepší věci, než je pomsta. Je mi líto, že jsi nemohl pomoct svým lidem před smrtí, ale nemůžeš ani toho litovat, protože občas nejde pomoct všem. Ačkoliv bych si přála, aby to takhle bylo, někdy prostě nemůže i když sebevíc chceme. *Přesně tenhle případ má teď s Kaiem. Jako budoucí psycholog ví, že někomu jako je on nejde ani pomoci, protože se s jistou poruchou už narodil a v jádru to nejde změnit. Můžete změnit chování k němu, prostředí ve kterém dotyčný bude, ale to, že mu chybí empatie už nezměníte. A to jí na tom asi bolí nejvíce a přesto se snaží, i když bitvu má už předem prohranou. Nechce však nahlas říct, že mu nelze pomoct, nechce to vzdát. Jejich téma se přehoupne směrem k Davině a oslovení k "malé holčičce", což je vlastně od Marcela vážně roztomilé, že jí takhle bere. Ještě aby ne, pokud zaujal otcovský postoj. Oni vždycky takhle berou své děti a nemají rádi, když prostě jejich holčičky vyrostou. Každopádně s tím se nedá nic dělat a řekne mu na to svůj názor, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Poslouchá ho a přikyvuje s mírným úsměvem na rtech.* Protože Davina je dívka a ty si umí získat srdce muže, aniž by to měly v úmyslu. *Usměje se na něj o něco více.* Davina je pro tebe jistým způsobem speciální a ty jsi ten, kdo cítí potřebu ji ochraňovat, protože i ona má jenom tebe. Máte jeden druhého navzájem a proto to tak cítíš. U Klause jsi stále věděl, že měl další část své rodiny. *Soudí to podle toho, co ví nich dvouch. Měla šanci hodně toho slyšet od Kierana a taky si i s ním hodně povídala, když hledali v knihách, jak pomoct Kieranovi. Navíc co si stačila všimnout, tak Klaus si drží lidi při sobě způsobem, kterým se jim za chvíli začne příčit a proto možná Marcel nemá úplně ten samý vztah ke Klausovi jako k Davině. Pak se usměje, když to Marcel ukončí. Samozřejmě chápe, že si dnešní večer chce užít a i ona si ho chce užít, ale nevadí ji ani to, že by měla poslouchat to, co ho trápí a nebo z čeho má obavy.* Já doufám, že si ho užijeme. *Usměje se na něj tak, že vycení přitom své bílé zuby. Poté už se Marcel vrátí se sklenicemi s alkoholem a nalije jim do skleniček nějakou tu dávku. Pozvedne sklenici s ním a navrhne na co by si měli připít. Přikývne souhlasně a ťukne si s ním na dnešní večer. zatímco ona upije jenom trochu ze sklenici a odloží ji zase na stůl, tak Marcel ji vypije celou. Zasměje se při tom.* Pravděpodobně neskončíme jenom u jedné láhve. Ale varuji tě, že míchat to nehodlám. Potom by jsi mě pravděpodobně musel v náručí odnést domů. *Zasměje se. Což by asi nebylo zrovna příjemné a ona nechce po prvním rande skončit opilá. To by byl asi velmi špatný dojem a navíc by ji musel přinést domů, kde je Kai. A potom ještě rozhovor s Kaiem, který ji stejně tak či tak bude čekat. Jakmile se jí zeptá na studium, tak se zhluboka nadechne a a hned na to vydechne.* Řekněme, že to teď mám složité. Na jaře budu dělat zkoušky a pokud všechno zvládnu a zvládnu si i obhájit svou závěrečnou práci, tak se konečně dočkám titulu PhDr. Až budu mít promoce, tak dostaneš určitě pozvánku a doufám, že se na to přijdeš podívat. *Usměje se na něj. Rozhodně má na seznamu už pár lidí, kteří dostanou pozvánku k jejím promocím. Nedokáže si však sebe samotnou představit, jak tam bude stát v taláru a stou vtipnou čepicí na hlavě a všichni se na ni budou dívat. Ale na druhou stranu se na tento zážitek velice těší, takže doufá, že úspěšně ukončí studium a získá tak vysněný titul.*

(Neměl důvod Camille brát její názor na pomstu. Byl to její způsob vidění, psychologický a asi ten nejsprávnější. On to viděl tak na půl stejně, ale viděl to i z té druhé strany. Dalo by se o něm říci, že je pomstichtivý, ale tak to není. Jistě často se ohlíží do minulosti, ale snaží se přehlížet věci, které se mu v minulosti událi. Bohužel občas některé věci prostě nejdou přehlédnout. I když se člověk snaží sebevíc, tak některé věci prostě nejde odpustit a v klidu je přejít. Momentálně tím má trochu na mysli Klause a jeho neočekávaný návrat do města, a následné převzetí kontroly, plus zničení všechno, co tu doposud fungovalo. Ano, měl by se nad tím povznést, přejít to a odpustit Klausovi už jen proto, že je to jeho adoptivní otec. Ten chlap mu dal život, vždyť on by umřel do několika měsíců, kdyby ho nepotkal. Takhle měl "jednoduchý" život. Dal by se popsat jako nevděčný spratek a někdy si tak i přijde. Jen je tu mezi nimi tolik věcí, že prostě nejde jen tak přijít a říct mu "Hele, je to už v pohodě. Zapomněl jsem na to. Nemůžeš za to, že mi umřela desítka mých přátel. Není to tvoje chyba". A navíc si s ním ani už nemá možnost promluvit. Je mrtev, potuluje se někde na druhé straně. Marcel už ani nemá možnost mu něco říct. Poslouchá Cami. Je na ní vidět, jak hrozně jí ta psychologie baví, žije tím. Člověk se proto musí narodit a ona je přesně ten typ člověka, kterému řeknete všechno a víte, že vám nějak poradí. Bude to opravdu skvělá psycholožka a zajisté pomůže stovce lidí. Pouze přikývne na její rady a trochu se usměje.) Budeš vážně skvělá psycholožka. (Pouze krátce řekl a jen se usmál. Měla pravdu. Nejde pomoci všem, ačkoliv si to člověk sebevíc přeje. Věci se dějí z určitého důvodu a smrt jeho přátel rozhodně měla nějaký důvod, bohužel zatím ještě neví jaký. Možná to ale potřeboval. Otevřelo mu to oči, donutilo ho to zase něco dělat. Od té doby co si znovu začal budovat armádu, cítí se mnohem líp. Zase má pocit nějaké té kontroly a zase se cítí jako dřív. Sice je právě jenom králem starého, zničeného skladiště. Ale cítí, že to neskončí jen u skladiště. Možná už nikdy nezíská svoje město zpátky. Ne způsobem jako dřív, ale bude v něm pořád. Bude tady mít svoje místo a bude si moct být jistý, že se v tomhle městě už nic nestane. Možná jednou tohle všechno bude pravda. Ale pouze možná. Od tématu o pomstě se přehoupnou k Davině. Nebo jak jí rád říká jeho "malá holčička", tou ona však už dávno není a vlastně nikdy nebyla. Už když jí viděl poprvé na tom hřbitově, byla dospělá. Nebyla žádné dítě, byla to bojovnice už tehdy a pořád bude.) Pravda. Vy holky si naše srdce prostě umíte získat. (Povzdechl si a následně se sladce usmál. Poslechl si psychologický verdikt od Cami a krátce přikývl.) Ano, cítím potřebu jí ochraňovat, nechci jí zradit. Nechci jí zradit tak jako její matka. A je hezké starat se o někoho, kdo tu starost opravdu potřebuje. (Krátce se vyjádřil k Dav, ale ke Klausovi už nic neříkal jen na to kývl. Měla pravdu. Vždycky věděl, že pro něj nebude ten nejdůležitější. Vždycky tam byl někdo, kdo pro něho byl více důležitý, aspoň tak to viděl Marcel. Navíc Klaus měl vždycky zvláštní způsob, jak donutit lidi, aby ho měli rádi. Prostě nepochopil, že lásku si nezískáš tím nucením a zradami či snad vydíráním. Nakrátko zmizí k baru a pak se vrátí zpátky ke Cami. Na tváři má jako vždycky ten svůj okouzlující úsměv. Rád odhaluje své bílé zuby a moc dobře ví, jak mu úsměv sluší. Tak proč ho neukázat? Nalije sobě i Cami trochu do skleniček, přiťukne si s ní na dnešní večer a pak to do sebe kopne. Pro něho byla tahle dávka skoro jako nic. Za to Cami si to raději vychutnává.) S tím bych problém neměl. Nebudeš tak těžká.. (Schválně si jí prohlédl od paty až k hlavě a pak se na není jen sladce usmál. Je mu ale jasné, že Cami nebude chtít skončit opilá na prvním rande. Není to ten typ. A to se mu na ní líbí. Je jiná, než ostatní. Dobře jiná. Taková ještě nevinná a dobrosrdečná. Zeptá se Cami na její studium, jelikož ho to docela zajímá. Už je to dlouho, co studoval a sotva si na tu dobu vzpomíná.) Věřím tomu, že ty to zvládneš levou zadní. Je to jako, kdyby jsi se pro psychologii narodila. Tak to bych si nenechal ujít. Vidět tě v tom krásném čepečku, v hábitu či v čem to oni jsou. Bude to k po kukání. (Krátce se zasměje. V hlavě se mu zjeví představa Cami v tom čepečku. Samozřejmě jí to bude jako vždycky slušet. Jí by snad slušelo všechno. Krom teda tesáků. Vážně by si jí nedokázal představit jako upírku. Na to je až moc lidská. Podívá se na hodiny a pak se rozhlédne po klubu, který se pomalu začínal plnit. Pozvedl flašku a podíval se na ní s pohledem, zda si ještě dá a nebo ne. Nalil sobě a pokud chtěla i Cami, tak nalil i jí.)

*Usměje se na něj šťastně, jen co ji složí kompliment, že bude dobrá psycholožka. Občas si tak vážně nepřipadá, protože hodně lidí právě tohle otravuje. Mají pro tyto lidi jako terapeuty někdy velmi vulgární výrazy a přirovnání a přitom tihle lidé se jim snaží jenom pomoct a jsou na světě takový, kteří se bez terapeutů ani neobejdou. Takže je vážně potěšující slyšet nějakou pochvalu a uznání. Kai ji třeba v jednom kuse shazuje, co se toho týče, ale u něj to nebere nijak vážně, protože ví, co má on za problém a jaký je a od takových lidí si prostě nemůžete brát jejich slova příliš vážně, i když by vás to mohlo mrzet a obzvlášť, když je to vaše rodina. Vlastně se už k tomuto tématu více nevrací. Ne, když Marcel nebude chtít mluvit tom dále. Potom se jejich řeč přehoupne směrem k Davině, vlastně se o ní dnes večer baví hodně, ale vůbec jí to nevadí. Marcel sám řekl, že občas potřebuje mluvit s někým jiným a jeho 80% času tráví právě s touhle mladou a nadanou čarodějkou. Chápe, že má o ní obavy a hlavně, že má toho tolik co říct o její osobě. Když teď tráví čas s někým dospělejším tak je logické, že se potřebuje ze všeho nějakým způsobem vymluvit, co ho tíží a nebo to, co nemůže Davině říct. A ona ho velmi ráda vyslechne, vyslechne si všechno, co má na srdci. I kdyby ona měla jenom sedět a poslouchat, tak by jí to nevadilo. Může mluvit, může se ji otevřít. A snad tohle on moc dobře ví. Musí se pousmát. Opravdu si ženy dokážou velmi rychle získat srdce muže, ale je pravda, že to platí i v opačném případě. Jenomže v jejich případě to bylo poněkud jiné a nelze srovnávat dvě odlišné situace v podobě jeho a Klause a jeho a Daviny. Sice oba byli zachránění, ale způsob výchovy byl už potom jiný. Navíc je rozdíl zachránit dívku v pubertálním věku a chlapce, který ještě nedospěl k tomu být puberťákem. Snaží se nějakým způsobem mu na to říct svůj názor a trochu ho podpořit, že to nemůže brát stejně. Netuší, co se stalo mezi matkou Daviny a ní, ale nehodlá to z něj dnes večer páčit a navíc by ji tohle spíše měla říct ona, než aby jí to vyprávěl Marcel. každopádně by se tomu příběhu nebránila.* A taky ji dál ochraňovat budeš, jenom si nemůžeš vyčítat, když nebudeš u ní pořád. To tak nelze a jí by se to určitě nelíbilo hlavně, když je v pubertálním věku. Začala by potom hodně rebelovat a vznikaly by tak mezi vámi problémy. *Pronese milým tónem. Opravdu se mu snaží poradit a taky se snaží o to, aby se nebál od ní odtrhnout, jelikož vážně nemůže být po jejím boku v jednom kuse. Už se dále taky k tématu Klause nevyjadřuje, i když si myslí, že právě díky němu má Marcel hodně velký blok a je to jeho zásadní problém. Nehodlá mu však dnes večer dělat psycholožku, pokud by si tedy on sám o to neřekl. Jakmile se Marcel vrátí se sklenicemi, tak si počká, až jí trochu nalije a potom si s ním s úsměvem přiťukne. Trochu se podiví, jak rychle to on vypil ale ví, že Marcel má alkohol hodně v oblibě.* Tak pro někoho jako jsi ty bych určitě těžká nebyla. *Řekne pobaveným tónem hlasu. Určitě by to pro něj nebyl žádný problém vzhledem k tomu, že je upír a jeho fyzická síla spadá velmi, velmi daleko. Nemůže si všimnout toho, jak ji sjíždí pohledem. Nic na to neříká, jenom na něj upírá svůj zrak a usmívá se u toho. Vzhledem k tomu, že její čelist je trochu větší, než obvykle u lidí, tak i její úsměv je opravdu široký. Marcel jí připomene jeho otázkou, že vlastně zanedlouho bude končit školu a tak získá diplom na který se vážně těší a i na ten ceremoniál, i když z toho bude patřičně nervozní.* Tím bych si nebyla zase tak jistá. Všechny zkoušky nejsou lehké a navíc mám doma Kaie a je trochu obtížné učit se, když mi ten kluk pořád stojí za zády. Každopádně tu pozvánku rozhodně dostaneš, tak si připrav fotoaparát. *Zasměje se. Nedokáže si sama sebe v tom představit, ale rozhodně se na to těší. Každopádně jeho komplimenty ji opravdu dokážou zahřát na srdci. Taky se poté porozhlédne okolo a vzhledem k tomu, že lidé začínají chodit a že se začíná připravovat i pódium to vypadá, že zanedlouho začne vystoupení. Podívá se na něj s povytaženým obočím,a le přikývne, aby jí dolil.* Abych já tebe netáhla odtud domů. *Zasměje se.*

(Znovu si poslechne, co hezkého má na srdci a nezbývá mu nic než jen souhlasně přikývnout. Má pravdu, zase. Docela by ho zajímalo, jestli se všechno tohle naučila na škole a nebo to má spíš ze svých zkušeností. Ani toho o ní a její minulosti moc neví. Ví akorát to, že měla bratra, dvojče, kterého uřknuli a skončil velmi špatně. Muselo to pro ní být těžké a hlavně v době, kdy ani netušila, že to měla na svědomí hloupá, stará čarodějnice. Opravdu to musela být rána, hlavně když to bylo její dvojče. Raději se vrátí k tomu, o čem se bavili. K Dav. Dneska vypadl z domu, aby si od ní trochu odpočinul a první, co udělá je, že začne mluvit o ní. Moc dobře ví, jak často o ní mluví. On si prostě nemůže pomoci, musí to s někým pobrat. Promluvit si a Cami, ta ráda poslouchá. Nebo aspoň to tak vypadá a vlastně by bylo docela blbé, kdyby psycholožka nerada naslouchala.) Nemůžu jí ochraňovat pořád, vím to. A ani nechci, chci aby měla trochu volnost. Vždyť ona z toho musí šílet, většinu času tráví se mnou a nebo občas jde ven. Taky si toho dětství moc neužila. (Poslední větu řekl spíše sklesle. Davina neměla jednoduchý život, ostatně v tomhle městě ho nemá nikdo. Ani lidi, kteří o nadpřirozenu neví tu nemají klid. Pořád se tu něco děje, pořád tu někdo něco dělá. V tu chvíli ho napadlo, že by si klidně Dav mohla promluvit s Cami. Určitě by si rozuměli a mohla by se někomu svěřit. Někomu, o kom bude vědět, že se mu může svěřit a poradí mu. Samozřejmě jí do toho nebude nutit, volba je jenom a jenom na ní. Jen by bylo dobré, aby si s někým promluvila, prožila si toho hodně na puberťačku.) Ty by jsi nebyla těžká pro nikoho. Jsi malinká a lehoučká. (Cami byla opravdu malinká. Teda aspoň oproti němu. Rozhodně s tím problém neměl, malí lidé jsou roztomilí. Teda ne takoví ti skřeti nebo, jak se jim říká. Ty spíš vypadají .. nechutně? Asi by tak neměl mluvit o postižených lidech, ale on na tohle nikdy neměl žaludek. Přitom jak si jí prohlížel, Cami ho obdarovávala krásným úsměvem. Její úsměv působil ještě více pozitivněji a šťastně, než u ostatních lidí. Asi to bylo její velkou čelistí, která má určitě mnohá využití.) Vždycky se můžeš jít učit třeba do knihovny.. Nebo ho někam vykopni, i když to raději ne.. (Trochu se usmál. Nebyl by moc dobrý nápad poslat někoho, o kom si nikdy nemůže být jistý. U Kaie člověk neví, co provede v jedné a, co v druhé vteřině.) Budu na ní čekat a neboj se, na foťák bych nezapomněl. (S přikývnutím jí ujistí a následně k tomu dodá krátký úsměv. Rozhlíží se okolo sebe a zpozoruje, že se klub plní lidmi a na pódiu se začínají shromažďovat různá hudební náčiní. Otočí se zpátky na Cami a pohledem se jí zeptá, zda chce ještě dolít. Nad její otázkou se zasměje a začne nalévat sobě i jí.) Neboj se. To si nechávám na druhé rande. (Krátce se zasměje a pak vedle sebe položí flašku. Vlastně poprvé nahlas řekl, že to je rande. Tak trochu doufal, že to rande opravdu je, mrzelo by ho, kdyby to byla pouhá přátelská schůzka. Trochu upije ze sklenky, tentokrát to do sebe rovnou nekopne, jelikož se mu nechce pořád dolévat.)

*Přikývne hlavou. Je těžké mluvit o něčem o čem vlastně ani moc neví a to je hlavně to okolo Daviny. Slyšela o Sklizni, ale Kieran ji říkal opravdu jenom to nejdůležitější, aby byla v obraze a vážně o Davině neví skoro nic. Ale pokud Marcel říká, že si dětství moc neužila, tak je to pravda a mohl by jí dát trochu volnou ruku, aby si ho právě teď ta holka začala užívat. Vlastně by se s ní i ráda poznala a možná ji Davina řekne něco sama a tak ji napadne jedna věc. Snad se to Marcelovi nebude nějak příčit, ale nemyslí si, že by s tím měl snad nějaký problém.* Nevím, jak to měla v dětství, ale každopádně lidé v jejím věku potřebují trochu volnosti. Jinak začnou být problémy třeba s útěky a nebo vzpíráním se. *Usměje se trochu nad tím. Ne každý puberťák je stejný, ale většinou si procházejí všichni tím samým.* Tak mě nepadá nedáš mi kontakt na Davinu? Ráda bych se s ní poznala. *Usměje se na něj. Už jenom kvůli Kaiovi by si s ní chtěla promluvit. Chtěla by vědět, zda jí nějak ublížil a nebo ne, protože se zdálo, že má k němu pravdu velký odpor. Samozřejmě, že pokud by se jí Davina hodlala nějak svěřit, tak by jí slíbila, že to zůstane jenom mezi nimi a hodlala by to dodržet, i kdyby věděla, že Marcel nebo snad Sophie si to zaslouží vědět. Jenom vážně nechce, aby bylo té holce ubližováno. Sice Kai řekl to, co řekl, ale jemu lze velmi těžce uvěřit, i když by mu ráda věřila. Usměje se potom znovu pobaveně. Ona mu přijde malá? To ji vážně rozesmívá, protože si tak ani zdaleka nepřijde. Spíše průměr a taky nepatří k dívkám, které by byly vychrtlé, ona má spíše ženské tvary a neváží rozhodně padesát kilo, takže jí to nepřijde pravdivé. Na svou postavu si však vůbec nestěžuje. Je spokojená s tím, co má, ale rozhodně malá není nebo si tak nepřipadá.* Já nejsem malinká. Oproti tobě možná ano. *Usměje se pořádně. Jemu tak připadat vážně mohla, tohle nepopírá. Jejich téma se vlastně trochu přehoupne i ke Kaiovi, opět. Zdá se, že Kai a Davina budou jejich nejčastější téma a ono je to i logické, když oba s těmi lidmi žijí. Má to těžké po této stránce co se týká učení, když ho má vedle sebe.* Ano, to mohu. Ale jednou si pořídíš byt s tím, že máš vlastní soukromí a tudíž se tam chceš i učit, když máš po ruce všechny materiály. Potom ti přijde někdo jako Kai a ještě se musíš přizpůsobovat jemu. Je to náročné, ale těch pár měsíců to vydržím.* Rozhodně by ho ale neposlala někde pryč. Tohle by bylo dost riskantní. Možná by mu mohla dát peníze a poslat ho někde...netuší, kde, aby se zabavil, jenomže ho nechce stále dotovat. Už tak všechno platí ona a on co dělá? Rozvaluje se v její posteli nebo na jejím gauči, spí, dívá se na televizi a nebo jí. Tohle je jeho denní rutina. Jenom se usměje u toho, že na fotoaparát nehodlá zapomenout, i když ona to nebrala příliš vážně. Každopádně pokud Kai půjde s ní, což určitě půjde, tak on foťák vezme. Porozhlédne se okolo a znovu se otočí k Marcelovi. Nechá si od něj nalét pití a okomentuje. Při jeho poznámce se zasměje hlasitěji.* Takže my budeme mít druhé rande a ještě k tomu znovu v baru? *Pozvedne obočí a stále ji na rtech pohrává úsměv. Samozřejmě, že tohle brala jako rande, takže jí to ani nějak nezaskočí. Za chvíli přijde kapela, která přijde na pódium a pronese nějakou úvodní řeč. V tu chvíli se dívá směrem ke kapele a ti potom začnou hrát. Podívá se s úsměvem na Marcela.* Už teď vím, že jsi vybral dobře.

(Opravdu netušil, když vycházel z domu, že se dneska bude bavit převážně o Dav a o Kaiovi. On s tím teda neměl moc problém. O Dav by mohl mluvit snad pořád a ví, že s tím dokáže být až otravný. Ale prostě si potřebuje nějak promluvit. Dostat ze sebe všechny ty informace, které do něho Davina nacpe. Dneska si přijde jako by byl na takové volnější terapii. Probírají tu jeho "problémy", on si stěžuje a ona poslouchá. Neměl s tím nějak velký problém, ale zase nechtěl řešit jenom jeho. Chtěl poznat i jí. Poznat i jiné stránky, než je její psychologická posedlost a obavy o strýčka Kierrana a Kaie) Myslíš si, že to nevím? Taky jsem jednou byl puberťák. Sice je to už hodně dávno, ale byl jsem puberťák. (Se smíchem v hrdle dořekl a pak se jen usmál. Přikývne na její otázku. Byl to vlastně super nápad a byl rád, že to napadlo i Cami. Nechtěl nutit Dav, aby jí volala, takhle si to holky vyřeší samy a on bude mít pokoj.) Pod jednou podmínkou. Nesmíte mě pomlouvat. (Vážným hlasem poví a pak si vytáhne telefon. Vyhledá číslo Daviny. Kupodivu jí má pouze pod jménam Dav a ne pod "moje malá holčička". Jako fotku kontaktu má tu, kde jsou oba dva s velkým medvědem, kterého dostala k Vánocům. Podá Cami telefon a nechá jí, ať si ho opíše. Byl by rád, kdyby si Davina promluvila s Cami. Ty dvě se tak aspoň konečně poznají a on už nebude muset od Daviny slýchat "A kdy mi jí představíš?", "A už jste spolu byli na rande?", "A je lepší než Rebekah?", a další podobné otázky. Vážně mu pomalu začínaly lézt krkem, ale samozřejmě na to vždycky odpověděl s humorem, protože při pohledu na ní to jinak nešlo. Pobaveně si Cami prohlíží a následně ze sebe vydá, že mu Cami přijde malinká. Camille sice není nějaký prcek, je taková průměrná, ale oproti němu je menší. Samozřejmě taky neváží 40 kilo i s postelí, ale taky neváží stovku. Je tak akorát, má krásné ženské tvary a prostě je to pěkný kus ženské.) Vím, že nejsi. (Souhlasně poví a pak se jen sladce usměje. Od její maličkosti se přesunou k něčemu mnohem horšímu a rozhodně méně roztomilému. Ke Kaiovi. Bylo zvláštní tak klidně mluvit o člověku, kterého ve svých představách připravoval o různé části jeho těla. Asi je to tím, že je to příbuzný Cami a není dobré hned na první rande špatně mluvit o její rodině. Poslechne si ji, jak si stěžuje na Kaie. On sám by to asi nezvládl. Nechat si k sobě nastěhovat nějakého psychopata a ještě se mu podřizovat. Vážně to není nic pro něho.) Kdykoliv se můžeš přijít učit k nám. Davina by tě ráda vyslechla, teda poznala. (Rychle se opraví a pak se jen ze široka usměje. Snažil se z nepěkného tématu zase přejít k něčemu jinému. Sice je mu jasné, že u nich by neměla o nic moc větší klid, než má právě doma. Davina si ráda pouští hudbu nahlas. Tentokrát už přešla z Taylor Swift na nějaké Fall Out Boy. Prozatím se mu docela líbí. Je to zase něco jiného, ale pořád to není tak špatné jako Justin Bieber. Toho mladého "chlapce" nikdy neměl rád a nikdy nepochopil, jak někdo takový může mít tolik fanoušků. Měl rád hodně, hodně druhů muziky a neodsuzoval skoro nic krom Justina, 1D a dalších pubertálních "kapel", a pak toho bílého rapera. Nalije Cami trochu do skleničky a flašku položí na stolek kousek od jeho skleničky. Musí uznat, že si vybrali dobrá místa. Nesedí extrémně blízko od pódia, ale ani tak daleko, aby je neslyšeli zpívat. Sedí dál od vchodu, takže je nebude rušit neustálé otevírání dveří. Ani okolo nich není tolik lidí, takže nebude nikdo poslouchat jejich zvláštní konverzaci. Zasmál se nad otázkou Cami.) To druhé rande záleží na tom, jak se mi to dnešní bude líbit. (Sebevědomě řekl jako, kdyby to rozhodnutí bylo na něm.) A nemusí to být v baru, abych se opil. Já se dokážu opít všude. (Poví nesmírně hrdě. Bral to jako takové jeho umění, jeho dovednost. Otočí se, když uslyší úvodní slova kapely. Netrvá to dlouho a kapela začne hrát. Musí uznat, že jsou dobří. Čekal, jak špatní budou a nebo, že nebudou tak dobří. Ale jsou velmi dobří, aspoň zatím.) To jsem rád. (Vítězně poví. Opravdu byl, vybral vážně dobrou kapelu, která se líbila i Camille.)

*Zasměje se a zavrtí hlavou. Rozhodně to nemyslela tak, že by ho chtěla nějak poučovat. Spíše by se to dalo nazvat jako konstatování faktu. Samozřejmě, že každý si prošel pubertou a i ona. Její puberta byla taky dost zajímavá, když měla po boku Seana. Dalo by se říct, že byli jako jedno tělo a jedna duše, pořád spolu něco vyváděli i když je pravda, že ony byla spíše ten klidnější typ. Každopádně každý si to zažil a dělal v pubertě něco, čemu se teď musí tak akorát zasmát. No, ale to myšlenkami zase odbočuje k sobě a to nechce, když se právě teď hlavně baví o něm a o Davině.* Akorát u tebe byla trochu jinačí doba a myslím, že i výchova byla poměrně jiná, než teď. *Odpoví s úsměvem. To, co ví o historii je jenom z knížek a proto nechce říkat nic více, protože si to neprožila a právě teď naproti ní sedí někdo, kdo to rozhodně zažil. Je to stejně neskutečně fascinující, že je tady s někým, kdo toho má tak moc za sebou a kdyby to byl normální život, tak by se s Marcelem nikdy nepotkali. Navrhne mu, že by mohl ji dát kontakt na Davinu a při jeho poznámce se musí pobaveně usmát. Pokrčí nevinně rameny a i tak se zatváří.* Tohle ti slíbit bohužel nemohu, ale věřím, že i přesto mi na ni dáš číslo. *Usměje se na něj a odkryje tak řadu bílých zubů. Netuší o čem se bude s Davinou bavit a rozhodně nemůže říct, že nepadne ani při jejich rozhovoru jeho jméno, což se jistě stane. Davina buď o něm začne sama mluvit a nebo se bude vyptávat, takže nic mu slíbit nemůže. Neslibuje něco, co by nemohla splnit. Naštěstí ji hned podá mobil a tak si ho od něj převezme a usměje se na něj. Vytáhne si z kabelky ten svůj a až teprve teď se podívá na jeho mobil. Usměje se zářivě, když tam uvidí tu fotku Marcela a Daviny u toho obrovského medvěda. Předpokládá, že toho medvěda má právě od Marcela. Líbí se jí jaký mezi sebou mají vztah a akorát ji to připomíná to jaký měla ona vztah se Seanem, ale teď nikoho takového nemá a upřímně? Nikdy s Kaiem mít vztah skvělý nebudou, nebude to fungovat tak, jak by chtěla a už vůbec ne takhle. Podívá se na Marcela.* Ta fotka je úžasná. To je její medvěd? *Pozvedne obočí a přepíše si její číslo do svého mobilu a uloží si ji pod "Davina". Podá mu poté nazpět mobil a i ten svůj si zastrčí do kapsy. Teď ji kontaktovat nebude, pravděpodobně až další den a mohly by zajít někde na kafe. Ráda ji pozve a raději nebude říkat Kaiovi, že s ní byla.* A děkuji. *Poděkuje mu ještě za ochotu, že jí přeci jenom dal na ni číslo. Pak už se musí zasmát, když řekne, že mu přijde maličká, rozhodně si tak ona nepřipadá a nebyla maličká. Ale někomu jako je on tak mohla připadat. Už se potom k tomu tématu taky nevrací. Líbí se jí, že dnes má Marcel na tváři stále úsměv a jeho úsměv je opravdu okouzlující. Téma o Kaiovi příliš není veselé a jeho nabídka se mu líbí. Možná by to mohla někdy využít.* Děkuji za nabídku. Možná, že jednoho dne přijdu k vám, ale jak říkám. Nějak to zvládnu tu chvíli. *Pousměje se. Nechce aby to vypadalo jako úplné stěžování, spíše její život a standart nabral rychlý spád. Kai jí změnil prostě všechno, všechno jí teď převrátil naruby a ona musí mít nějaký čas a prostor k tomu, aby si na něj přivykla. Raději tohle potom vypustí z hlavy a dívá se okolo sebe chvíli, když se všechno začne připravovat na vystoupení. Přehodí si nohu přes nohu a otočí se k Marcelovi, kterému položí otázku s úsměvem. Povytáhne obě obočí a zasměje se, když Marcel řekne, že to záleží zkrátka jenom na něm.* Ty jsi vážně neuvěřitelný egoista. *Poznamená, ale v tom vtipném slova smyslu. Stále se usmívá, i když je pravda, že on rozhodně egoista je. Navíc to vychvalování mu jde docela slušně. Zasměje se znovu a zavrtí hlavou. Poté si prohrábne rukou vlasy. Bylo neuvěřitelné jak moc si důvěřoval, ale neodrazovalo jí to. Věděla, že si z jedné části dělá srandu a z té druhé zase mluví i pravdu. Začne se poté věnovat kapele a zaposlouchává se do písniček. Oznámí mu, že vybral opravdu dobře. Pak se jenom usměje na jeho slova, uchopí skleničku do ruky a napije se. Stočí pohled zase směrem ke kapele a trochu hlavou pohupuje do rytmu hudby. Užívá si to.*

(On rozhodně neprocházel pubertou tak jako děti v dnešní době. Nechlastal a nefetoval někde za rohem nebo v nějaké tmavé uličce. On spíše utíkal, pobíhal po lesích, honil mladé atraktivní dívky a pak se vždycky večer vrátil za svojí neobvyklou rodinou. Pubertu vlastně zažil jen díky Klausovi. Kdyby byl stále u svého otce, ani by neměl čas procházet nějakou to pubertou. Jediné, co by dělal, je sbírat jablka na plantáži, poskakovat, jak si jeho otec pískal. Čistě a jednoduše dělat otroka člověku, kterého nazýval otcem. Bylo to ironické, nazývat člověka, který vás vlastní, otcem. V myšlenkách se zase vrátil daleko do jeho minulosti. Jeho mozek byla velmi zázračná věc. Dokázal z jednoho tématu přejít k úplně jinému.) Noo, hold jsem místo fetování pobíhal po lese a honil krásné dívky. (Raději se nezmínil o tom, jak jednou málem zapálil jednu starou stodolu, když se snažil ochutnat doutník. Od té doby se vlastně doutníků a ani ničeho podobného, nedotkl. Cigarety a podobné věci prostě nebyly pro něho. Nevadilo mu, když někdo kouří, to ne. Jen prostě sám cigarety nezkoušel a ani nechtěl. Jsou tu jiné věci, jak se odvázat a cigarety k nim zrovna nepatří. Utrousí jednu poznámku směrem k Dav a ke Cami. Očividně jí tím pobavil, když se na něho tak krásně usmála.) Jen kvůli tomu tvému úsměvu. (Sladkým, téměř svůdným hlasem poví a pak se jen usměje. Je mu naprosto jasné, že jedna z nich se o něm zmíní. Sice je to velká část Davinina života a určitě toho o něm má co říct. Snad to budou jenom ty dobré věci a nebude o něm šířit nějaké pomluvy. Podá ten mobil tedy Cami a mezitím se rozhlíží po baru, který už je téměř plný. Otočí se zpátky na ní zrovna v době, kdy se zářivě usmívá na jeho mobil. Pravděpodobně si všimla té fotky. Při pohledu na tu fotku se taky tak krásné usmívá. Vánoce si vážně užil, bylo pěkné strávit čas jako "normální" rodina. Jíst normální jídlo, sice připravené ovlivněným kuchařem. Prostě oslavili svátky jako normální lidi, ačkoliv k normálu mají hodně daleko. Cami ho ujistí o tom, že se usmívala nad fotkou, právě když se ho zeptá.) Ano, dostala ho k Vánocům. Byla z něho tak nadšená, skoro se jí ani nevešel do pokoje. (Krátce odpoví a odhalí zuby ve velkém úsměvu. Vezme si nazpět svůj mobil, zkontroluje čas a pak si ho dá zpátky do kapsy. Pouze přikývl na její děkuji a pak nad tím mávl rukou. Tohle byla opravdová maličkost a spíše to pomůže Dav a jemu, než Cami. Ona nemá za co děkovat. To on by měl.) Spíš já děkuji. (Poděkoval jí s úsměvem na tváři. Přejdou ke konverzaci o tom, jak je pro něho malinká. Prohodí o tom pár slov a pak se k tomu už ani jeden nevracejí. Není k tomu víc co dodat. Všechno si už řekli, tak proč to protahovat. Následně se přesunou k jejímu problému s učením kvůli Kaiovi. U toho taky nezůstanou dlouho a poví si jen pár vět. Následně jí Marcel nabídne, aby přišla studovat k nim. Samozřejmě to myslel ze srandy, ale kdyby přišla, tak by s tím problém neměl. Ba naopak. Byl by velmi rád.) Kdyby něco u nás máš dveře otevřené. (S úsměvem poví. Jistě, že ne doslova. Nejsou takoví blázni, aby měli pořád otevřené dveře. Myslel to pouze metaforicky. Davina by byla určitě ráda, kdyby se Cami objevila před jejich prahem. Mohla by jí pořádně vyzpovídat a konečně by mohla s někým pomluvit Marcela. Teda může ho pomlouvat i se Sophie, ale ta taky nemá věčně čas. V tomhle městě je vlastně zázrak, že si někdo najde čas. Svým "Já jsem ten nejlepší" způsobem odpoví na její otázku. Cami mu následně složí krásný kompliment a on se začne červenat. Bohužel nebo spíše naštěstí to na jeho čokoládové pleti není vidět a je pouze vidět, jak se culí.) Děkuji, hrozně moc děkuji. (Radostně pověděl a zuby odhalil v širokém úsměvu. Byl rád, že Cami není jeden z těch lidí, co nemají rádi takhle sebevědomé lidi. Některé to prostě dokáže odradit a on by nechtěl odradit zrovna Camille. To jeho vychvalování může být občas hodně otravné a sám to moc dobře ví. Ale on už si nemůže pomoci. Jednou si prostě vzal, že bude hrát nesmírně sebevědomého a všechno tak bude lepší, a už tak zůstal. Časem se i stal velmi sebevědomým a proto se nenechal jen tak srazit. Nasadil si vysoké cíle a díky tomu, že si věřil, tak to dokázal. Kdyby si tak hodně nevěřil, tak by nedosáhl toho, čeho prozatím dosáhl. Otočí se na kapelu, která mezitím zahrála už několik písniček. Na jednu písničku, která byla trochu pomalejší vyzval Cami k tanci. Byli tam jediní, co vůbec tancovali, ale nějak jim to nevadilo. Při tanci si trochu povídali, zabrousili ještě jednou k Dav a ke Kaiovi, ale pak už se bavili o příjemnějších věcech. Když písnička skončila, tak si šli znovu sednout. Koncert se pomalu blížil ke konci a jejich druhá flašky také. Pořádně jim zatleskali, když zahráli poslední písničku a pak se pomalu vydali z baru. Kráčeli po ulici a pravděpodobně mířili ke Cami domů. Ta už toho dneska vypila docela dost, ale pořád stála na nohou. Marcel jí ale raději přidržoval, nechtěl, aby mu spadla na zem.) Tak jak se ti to dneska líbilo? (Zeptal se a následně se otočil na Cami. Jednu ruku měl v kapse a druhou měl vyndanou, a přidržoval Cami.)

*Musí se pousmát, když to řekne takhle. Rozhodně ji to pobavilo, že chodil za holkama a běhal po lese. Každopádně je to o moc lepší puberta, než ta co je teď. Doba je vážně hrozná. Mladí kouří, pijí a jak říká Marcel tak i berou drogy, tohle rozhodně není to, co by měly děti a potom náctiletí dělat. Ano, rozhodně bere to, že se napijí alkoholu. Kdo v pubertálním věku tohle nedělal? Každý to chtěl vyzkoušet a každý tajně chtěl jít na diskotéku a něco si tam dát, ale teď je to všechno o moc horší a o moc závažnější. Dělají to hlavně proto, že si myslí, že je to "cool" jak by řekl její nový bratranec. Bohužel si tím neuvědomí, jak moc si kazí svůj život, ale především hlavně zdraví, které mají jenom jedno. Jenže když jim to chcete vymlouvat právě takovým stylem, tak vám řeknou, že je to v pohodě a nebo to, že jste ještě z dvacátých let. Mladiství jsou vážně v dnešní době nároční a Marcel může být rád, že Davina do této kategorie nespadá a zajímají ji o moc lepší a rozumnější věci. Určitě chce taky něco vyzkoušet, ale silně pochybuje o tom, že by dělala právě něco, co by ji vážně škodilo.* Tvé dětství v tomhle ohledu muselo být dobré. *Tak pokud dělal vážně tohle, tak přece nemohl mít špatnou pubertu. Který kluk se v pubertě nestará o holky? Nechá tohle téma už za nimi, tedy pokud se Marcel k němu opět nevrátí, což jí vůbec nevadilo. Usměje se, jakmile ji složí další lichotku. Nejde se při něčem takovém neusmívat. Nepamatuje si, kdo naposledy ji takhle skládal poklony a ještě více, než jednou za večer. Marcel to udělal už nejméně třikrát za dobu, co jsou spolu a vážně si nemůže stěžovat. Přeci jenom která žena nemá ráda to, když jí chlap lichotí?* Ty to děláš schválně, abych se pořád usmívala. Jsi mazaný upír. *Řekne s úsměvem na rtech. Nemluví příliš hlasitě, když se zmiňuje o tom, kým je, aby to někdo jiný neslyšel, i když si nemyslí, že lidé právě mají čas na to, aby zrovna je dva poslouchali. Vypadali jako obyčejní lidé, kteří sedí na rande u skleničky. Pravda ona byla obyčejný člověk, ale Marcel nikoliv. Ví, že ani jedna z nich by stejně o něm nemluvily špatně. Na Marcela se snad ani nedá říct něco špatného, takže vůbec nemá obavy z toho, že by ho snad "pomlouvaly". Převezme si poté od Marcela mobil a musí se opravdu usmát nad tím, jak moc si ti dva rozumí a jaké mají krásné fotky. Teda vlastně fotku, ale věří, že jich mají ti dva spolu více. Na její tváři opravdu nejde vidět to, že vzpomíná na časy, kdy byla se Seanem a takhle nějak podobně se fotili a nebo to, že nic takového mít s Kaiem rozhodně nebude. Pravděpodobně by se s ním ani teď nefotila, protože by ta fotka vypadala příšerně, jejich vztah není na takové úrovni, i když se to lepší. Prostě ví, že Kai má něco za lubem a ona tomu pomalu a postupně začíná přicházet na kloub. Pochválí Marcelovi tu fotku s úsměvem. Při jeho odpovědi se musí zasmát.* Oh, vážně? Šťastná to dívka. *Na té fotce vypadá ten medvěd obrovský, ale netušila, že je až tak obrovský, že ho skoro neprocpala dveřmi do svého pokoje. Skloní pohled zase směrem k mobilu a začne si přepisovat její číslo do toho svého. Nakonec mu ho vrátí a nezapomene ještě za to poděkovat. Nakloní hlavu do strany a tváří se trochu nechápavě, když ji oznámí, že on jí děkuje.* Nemáš vůbec za co mi děkovat. *Ujistí ho. Opravdu neměl za co. Vždyť tady nebylo nic k čemu by jí měl děkovat a pokud myslel to, že si chce popovídat s Davinou, tak to taky neměl důvod. Chtěla se s tou dívkou prostě sama poznat a promluvit si s ní. Je ráda za Marcelovu nabídku, že může u nich klidně studovat. Samozřejmě, že by jí to nevadilo, ale nechce prostě chodit otravovat k jiným, když má vlastní byt. Stále by mohla využívat i ten Kieranův, když se nad tím tak zamyslí. On tam není pořád, takže v době, kdy by byl v kostele by mohla být tam, i když se tam nerada vrací z tho důvodu, že je tam to skladiště, kde ji Kai zabil. No, dnes opravdu nebude přemýšlet nad něčím takovým a kazit si tak skvělý večer s Marcelem.* Děkuji, Marceli. *Opět mu poděkuje. Byla mu za tuto nabídku pravdu vděčná a víc už k tomu neměla co dodat. Na chvíli sklopí zrak ke své sklenici s bourbonem, než se pohledem vrátí opět k němu. Musí se pět upřímně zasmát. On to vzal jako ten největší kompliment, který mu mohla složit a už jenom to, že se nad tím tak uculuje ji přijde vtipné. Zavrtí nad tím nevěřícně hlavou jak moc velký vtipálek to je a opře se zády o opěradlo židle. Po celou dobu byla spíše nakloněná směrem k Marcelovi. Teď ji opravdu pobavil, zase. Věnuji se poté koncertu a když ji Marcel vyzve k tanci, tak nejdříve odmítá s tím, že ona vážně netančí jenom výjimečně. Každopádně ji tahle výmluva ani zdaleka nepomůže a jde s ním tancovat. Naštěstí je to velmi pomalý song, takže není ani vyžadováno, aby se tam nějak nakrucovala do rytmu, takže jí to vyhovuje. Povídá si s ním u tance a užívá si dnešní večer. Nebyla na rande hodně, hodně dlouho a dnešní večer probíhá nad její očekávání. Jdou se zase posadit a u hudby popíjí a občas i konverzují. Jakmile celý koncert skončí, tak nadšeně zatleská. Musí uznat, že už má trochu v hlavě a je ve velmi dobré náladě, přeci jenom toho nevypili málo a měli dvě láhve s alkoholem, i když takových 60% musel vypít jenom Marcel. Obává se, že další den bude mít trochu kocovinu. Když šli domů, tak se nechala přidržovat od Marcela. Potom ho však chytí za rámě, protože je to tak v tomhle jejím "velmi dobrém" vztahu lepší. Po celou dobu se usmívá.* Bylo to perfektní. Vážně ti děkuji za tento večer. Bavila jsem se a ještě k tomu to bylo moje rande po hodně dlouhé době. *Od té doby, co je v New Orleans rozhodně žádné rande neměla. Drží se ho oběma rukama a zanedlouho dojdou k jejímu panelovému domu. Otočí se na něj s úsměvem na rtech.* Ten doprovod tady mi bude stačit. Opravdu nechci, aby ses setkal s Kaiem, akorát by ti to pokazilo zbytek večera. *Obává se, že by je totiž mohl slyšet a potom otevřít dveře a utrousit nějakou poznámku a to vážně nechtěla.* Vážně ti moc děkuji. *Usměje se na něj o něco více.*

(Venku už byla docela zima a hlavně tma. Není divu, koncert trval docela dlouho, ale opravdu si ho užil. Vždyť byl ve společnosti tak krásné ženy a ještě za doprovodu velmi pěkné hudby. Za celou dobu s ní skoro pořád flirtoval a skládal jí poklony. Prostě nešlo jí neříct, že je to pěkná ženská a pochválit jí. Procházeli ještě vánočně ozdobeným New Orleans. Bylo to velmi romantické a hlavně zábavné, jelikož Cami byla pod dobrou náladou. Chvíli jí jenom tak přidržoval, ale Cami ho pak chytila za rámě. Neměl s tím žádný problém, usmál se na ní, když se ho chytla. Byl docela překvapený, když mu Cami řekla, že na schůzce nebyla už dlouho. Nějak se tomu nechtělo věřit, ale když se na to podíval z druhé strany, tak to chápal.) Já jsem snad na rande nebyl několik desítek let... Těm mým schůzkám se nikdy moc nedalo říkat rande. (Trochu se zasmál. Jeho schůzky se ženami byly spíš takové, že přišel do hospody. Hodil na nějakou úsměv a ta se pak téměř roztála, chvíli si s ní povídal a pak s ní zmizel do sídla, kde se dělo věcí.) A nemáš vůbec zač. Já jsem si to dneska taky užil. (Krátce poví a s úsměvem se podívá na Cami. Vážně si to užil a bohužel ví, že dnešek skončí maximálně pusou. Ale zase na druhou stranu se mu to líbí. Bude si toho jejich vztahu pak více vážit. Chvíli jdou jen tak mlčky a dojdou k panelovému domu, kde bydlí Cami. Zastaví se před dveřmi a podívá se Camille do očí.) Myslím si, že ani on mi nemůže zkazit tenhle den. (Radostně pronesl, ale nijak nenamítal. Bylo lepší to nepokoušet a raději se Kaiovi vyhnout. Mohl by utrousit nějakou poznámku, která by mu vážně ten večer zkazila.) Takže... bude i další rande? (Pozvedne jedno obočí a sladce se na ní usmívá. Ani dlouho nečeká na odpověď a pak chytne Cami za ruku. Druhou rukou jí pohladí po tváři a jemně, ale s kapkou vášně jí políbí.) Doufám, že ano. (Poví, když se od ní odtáhne a usměje se na ní ze široka.)

*Musela se vážně celý večer usmívat a obzvlášť, když jí Marcel skládal komplimenty. Nečekala by, že by někoho zaujala někdy natolik, že by takhle o ni jevil zájem a nebo ji po celou dobu skládat komplimenty. Hlavně nečekala ani to, že si to až tak moc užije a opravdu se hodně odreagovávala a o to potřebovala ze všeho nejvíce, když ví, že ji doma čeká zase Kai. Je ráda, že se takhle procházejí, jelikož má alespoň možnost trochu ten alkohol vychodit a nadýchat se čerstvého vzduchu. Tam vevnitř bylo hodně vydýcháno a není se čemu divit bylo tam opravdu hodně lidí v takovém uzavřeném prostoru. Není to tak, že by se ji příliš pletly nohy a nemohla chodit, ale trochu se jí to točilo, opravdu jenom mírně. Prostě tak, když je člověk ve velmi dobré náladě. Chytne se ho potom s úsměvem za rámě a tak se ho i přidržuje. Poděkuje mu za dnešní večer, jelikož si to opravdu zaslouží poděkování. Vytáhl ji z bytu na úžasnou hudbu a přivedl ji na jiné myšlenky a navíc rande neměla hodně dlouho. Podívá se na něj překvapeně.* Vážně? To se mi nezdá, že by muž jako ty nechodil na rande. *Pousměje se. Ale tak netuší jaký je jeho milostný život a určitě za tu dobu, co je na světě měl hodně žen. Každopádně tohle je minulost a nehodlá se v tím nějak zabývat. Pro ni je důležitější to, co je teď. Usměje se zářivě, jen co řekne, že si to taky užil. Tohle ji opravdu hodně potěšilo. Což možná znamená, že i bude to druhé rande, když řekl, že pokud se jemu bude líbit večer, tak bude i další rande. Neříká to však nahlas a nechává to čistě jenom na něm. Jen, co přijdou k jejímu panelovému domu tak ho ujistí, že doprovod tady ji bohatě stačí. Nechce, aby tohle bylo zkažené Kaiem a bohužel u něj nikdy neví, zda by je neslyšel. A proto bude nejlepší, když se rozloučí tady. Navíc není tak opilá na to, aby sama nevystoupala schody ke svému bytu. Usmívá se na něj a už na to nic neříká, jenom se mu dívá do očí a hlavu má nakloněnou trochu do strany. Při jeho otázce se usměje zeširoka. Přikývne souhlasně hlavo, ale nestihne už na to odpovědět. Když ji chytne za ruku, tak na chvíli sklopí zrak k jejich rukám. Jemně stiskne tu jeho a znovu se mu podívá do tváře. Pocítí dotyk jeho ruky na své tváři a v tu chvíli sklouzne pohledem k jeho rtům a zase očím. Poté je už začne zavírat, jelikož on se přibližuje tváří k té její. Taky se k němu trochu nakloní a oplatí mu to o něco vášnivějším polibkem. Měla možnost pocítit jeho rty na těch svých už na silvestrovském večírku, ale tohle je něco úplně jiného. Užívá si to, i když jen na chvíli. Jakmile se od ní odtáhne, tak ona od něj taky a usměje se na něj.* Ano, bude. *Odpoví mu kladně. Nemá důvod mu říct ne.*

(Dnešek byl vážně vydařený. Ráno strávil s Dav u televize, dopoledne šel za město, kde byl se svými lidmi. Byl tam až do odpoledne a pak zašel domů. Nebyl tam nějak dlouho, protože pak šel sehnat lístky na koncert, smskou pozval Cami a pak ještě změnil plány. Sešli se o něco dřív a strávili zbytek odpoledne a večer v klubu. Všechno dneska šlo jako po másle. Všechno bylo tak zvláštně skvělé, že se sám obával, co se stane. Doufal, že dneska už nic. Dneska půjde raději brzo spát, aby se ještě něco nepokazilo. Dnešní večer je velmi krásně. Je sice trochu zima, ale kdo by taky očekával teplo v zimě? Ale krom toho, že trochu mrzne, je dneska krásně. Nefouká vítr, neprší. Navíc je tu docela klid, v létě je tu v tuhle hodinu ještě rušno. Ale v zimě se tady nikomu nechce poflakovat. Nenamítá nic proti tomu, že ho chytne za rámě. Cami mu za dnešní večer poděkuje. Byl rád, že se jí to tak líbilo. Mohlo by to totiž znamenat, že bude další rande a na to on se už teď, i když ani neví, jestli bude, těší. Svěří se jí, že on na schůzce nebyl už dlouhou dobu. Byla to pravda. On nebyl takový randící typ, spíš to byl takový typ na jednu noc. Ale u Cami je to jiné. Není to typická ženská a u ní se musí hodně snažit, aby jí získal do postele.) No, nikdy jsem nebyl člověk co má rád rande, ale každý se mění. (S úsměvem na tváři pronese a tak nějak to zakončí. Cami se k tomu ještě možná nějak vyjádří, ale on už na to pravděpodobně neodpoví. Chvíli tiše kráčejí a pak se dostanou k domu, kde bydlí Cami. Ona ho ujistí, že jí to stačí jenom před dveře. Nemá s tím žádný problém, nechtěl moc vidět Kaiův obličej. Navíc věří, že Cami ještě zvládne vyjít schody. Není na tom nějak špatně. Zeptá se jí, zda bude i další rande. Ta mu na to ještě stihne kývnout, ale on už jí chytne jemně za ruku. Dívá se do její krásné tváře, pozoruje její krásné oči a rty. Druhou rukou jí jemně pohladí po tváři a následně se k ní nakloní. Pomalu začne zavírat oči a pak jí jemně, ale s kapkou vášně políbí. Ona mu polibek oplatí o něco vášnivěji. Tohle byl naprosto jiný polibek, než ten na silvestrovském večírku. Tohle bylo stokrát lepší a navíc tu neměl žádné nechtěné pozorovatele. Polibek si nesmírně užil, i když byl jen krátký. Pouze se radostně usměje a přikývne, když souhlasí, že další rande bude.) Dobrou noc, Cami. (Naposledy se k ní nakloní a o něco vášnivěji, než před tím jí políbí. Odtáhne se od ní a pustí i její ruku. Pozoruje jí, jak vchází do domu a pak se otočí, zamíří k činžovnímu domu, kde bydlí. Nešel nijak rychle, ale ani pomalu. Na tváři mu neustále pohrával spokojený úsměv. Dorazil domů, odložil si peněženku mobil a klíče na stolek vedle dveřích. Přešel rovnou k lednici, vzal si jeden pytlík krve a celý ho vypil. Prázdný obal hodil do koše. Zabrousil do koupelny, kde se rychle vysprchoval, vyčistil si zuby a pak konečně zalehl do postele. Byl docela rád, že Davina už dávno spí, nechtěl se jí teď svěřovat. Může jí to říct klidně až zítra. Chvíli to trvá, než usne, ale nakonec upadne do hlubokého spánku.)

*Už zavřela bar a upřímně dnes nemá právě nejlepší náladu. Jenom, co vyšla z bytu zjistila, že nemá v peněžence ani dolar a Kai už byl pryč, když odcházela z bytu, takže to znamenalo, že ji vybral celou peněženku a k čemu ji bylo těch pár drobných? Chtěla jít ještě nakoupit nějaké věci před tím, než šla ráno do práce, ale vykašlala se na to. Vybere z bankomatu další peníze a co? Ten kluk jí to zase bez zeptání vezme. Kdyby alespoň napsal na lístek, že si vypůjčil nějakou částku, ale ne. On bez žádného slova ji vezme celý obsah peněženky a k její smůle tam ještě měla docela velký obnos peněz. V práci sice přicházela na jiné myšlenky, ale i tak neměla dobrý den. Když zavře, tak ještě uklízí celý bar. Utírá stoly a potom zvedá židličky. O jednu se opře a dívá se před sebe. Přemýšlí nad tím vším, co se děje a není to tak, že by to nezvládala, ale cítí, že toho začíná být moc. Kieranův stav se zhoršuje a ona ví, že mu nelze pomoci. Kieran zemře, zblázní se a dopadne jako Sean a ona s tím nic neudělá. Kai bydlí u ní a momentálně nedělá žádné problémy, ale není u ní bezdůvodně. Rozhodně není v klidu z jeho dobroty srdce. Ví, že je za tím něco více a má to spojitost s jejich rodinou, každopádně by vsadila na to, že si s ní hraje a čeká na to, až přijde na všechno sama. A dnes ráno ji opravdu naštval tím, co udělal. Upřímně se jí nechce vracet domů, upřímně by si tady klidně sedla, popíjela a zůstala v baru až do rána. Jenomže to nemůže, taky má své povinnosti a ještě ke všemu to není její bar. S dlouhým výdechem se odtrhne od židle a přijde k baru, kde všechno uspořádá do původního stavu a ještě schválně vyčistí celý kávovar jenom proto, aby přišla domů co nejpozději a snad i co nejvíce unavená. Jenomže je si jistá, že jakmile ho uvidí, tak ji únava přejde a Kai si poslechne to, co má na srdci. Nachystá to na další den na provoz a vezme si pak kabát. Obleče si ho a přehodí si šálu přes krk, trochu si poupraví vlasy, aby je neměla rozházené všude možně a přehodí si kabelku přes rameno. Opustí bar a nezapomene za sebou zamknout. Ihned vytáhne z kabelky mobil, najde si v seznamu pod "K" jeho jméno a vytočí ho. Pomalu jde po noční ulici francouzské čtvrti a nasává do plic lednový chlad. Ze sluchátka se ji však ozývá jenom samé "tůůůt...tůůůt" asi po šestém zazvonění to prostě položí a ironicky se pro sebe usměje. Buď jí to nezvedá schválně a nebo při jeho štěstí je ještě někde pryč a neslyší to. Zadělá si mobil do kapsy kabátu a kráčí si to pomalu dál. Kdyby město nebylo rušné, jistě by teď slyšela klapot svých podpatků. Nijak nespěchá, právě naopak. Zastaví se na jednom místě a rozhlédne se z jedné strany na druhou, jelikož chce přejít přes silnici na druhou stranu. Jen, co se však podívá před sebe, tak se zarazí a nějak se její nohy už nechtějí dát do pohybu. Na druhé straně uvidí před sebou velmi dobře známou postavu muže. Někoho, kdo se vrátil nazpět mezi živé ani netuší přesně kdy a nehodlal jí o tom dát vědět a přitom mu řekla, že by byla vážně ráda, kdyby se mohl vrátit nazpět, protože má proč. Dělala si o něj starosti, udělala to, co po ní chtěl, spíše o co ji požádal a on neměl ani kousek taktu, aby jí poslal jednu pitomou sms, která zabere jenom pár vteřin, aby jí dal vědět, že je nazpět. Vydechne dlouze a upírá na něj svůj zrak, pravděpodobně stejně jako on na ni. Díval se směrem, kde je ona a tak předpokládala, že o její přítomnosti ví. Ale záleželo snad na tom? Na silvestrovském večírku ji taky viděl, prakticky stáli od sebe jenom kousek a přesto dělal, jako kdyby ji ani neznal. Nerozuměla tomu, proč jedná právě takhle, neměla ten pocit, že by mu snad nějak ublížila a nebo udělala něco nevhodné. On sám ví však důvod, proč tohle dělá. I když by se ho ráda zeptala, co to všechno znamená, tak bude lepší, když to pro tuhle chvíli nechá být. Není v dobrém rozpoložení a tak proto od něj odvrátí zrak a rozhodne se, že přejde na druhou stranu až o nějakých pár metrů dál a trochu si prodlouží cestu domů. Snaží se o to, aby se jeho směrem nepodívala znovu.*

*Všetka zlosť sa v ňom len násobila spolu s odratúvaním sekúnd a príchodom večera. Nedokázal ju potopiť, nedokázal vychladnúť, už to viac nebolo možné, pretože ak by ho neobopínala nenávisť, tak čo teda? Na druhej strane...Cítil sa tak prázdne, mal dcéru, ale bol mŕtvy, nemohol sa jej dotknúť, nemohol ju cítiť a teraz? Je späť a všetko je skoro rovnaké, Hope je preč a on je ďalej sám. Možno to tak teraz bolo najlepšie, nedovoliť si mať žiadnu slabosť, nič, čo by jeho nepriatelia mohli znovu využiť, pretože aj po smrti Benjamina, stále tu boli a bolo ich viac, ako si myslel. Jeho paranoja len narástla, už nedôveroval nikomu len sám sebe. Bolo to akoby aj posledné steblo, ktorému veril, že sa oň môže zachytiť, niekam odfúkol vietor a ak by si to dovolil, bol by proste sklamaný, že sa to stalo. Lenže on to potláčal, nechcel viac cítiť to všetko, čo ho tak veľmi oslabovalo a kvôli čomu aj zomrel. Práve preto sa predtým vždy bránil, staval si okolo seba obrovský múr, aby cezeň nemohol každý prejsť. Práve preto radšej zobral život, ako niekomu začal veriť. Boli tu veci, o ktoré sa musel postarať, bol tu niekto, kto sa k nemu musel vrátiť a on si do tej doby nedovolí viac padnúť, cítiť niečo, čoby ho potápalo. Potreboval proste krv, niečiu krv na svojich rukách, musel ju cítiť tiecť, musel cítiť, ako niekomu uniká život pod jeho prstami. Potreboval zabiť svoju matku, bastarda, ktorý sa s jej pomocou zmocnil jeho tela, bolo mu jedno, čo bude musieť urobiť, aby sa ich zbavil, aby sa zbavil niekoho, kto chcel zabiť vlastné deti a potom vlastné vnúča, vlastnú krv. Už sa nedokázal ani poriadne nadýchnuť, ako veľmi po tom bažil. Nezastane, kým nebudú mŕtvi, všetci z nich. Niečo sa v ňom zmenilo, všetko, čo nadobudol od príchodu do New Orelans, bolo to preč, všetko, čo mu správa, že bude mať dieťa spôsobila. Opäť tam boli len tie múry, ale tentokrát o niečo pevnejšie, než tie predtým. Pravdou bolo, že sa ho teraz nesnažil nájsť, aj tak nemal šancu, bol si však istý, že sa stretnú a vtedy nebude váhať ani sekundu, využil jeho telo a potom ho nechali len tak odísť, nemohol uveriť, že sa to naozaj stalo, že jeho súrodenci boli až tak veľmi neopatrní, navyše ak tu šlo aj o Hope, pretože neveril tomu, že niekto, kto sa zaňho vydával, nevie, že žije, navyše niekto, kto spolupracuje s ich matkou. Bola to ako nočná mora, ktorej sa musel zbaviť. Kráča po chodníku prechádzajúc pomedzi ľudí, ktorí mu prvýkrát po dlhšom čase venujú pohľad, než ho obídu. Bolo to zvláštne, znovu to všetko vnímať, stáť na tom istom mieste snáď po stí krát, ale vedieť, že je to iné, než predtým Svoj krok o niečo spomalil, než celkom zastal miestami sa rozhliadajúc okolo. Nemohol ju prehliadnuť. Proste nemohol, aj keby možno chcel. Mierne nakloní hlavou do strany, ako sa tak díva jej smerom na druhej strane cesty, cez ktorú sa akurát chystala prejsť. Jeho výraz nenaznačoval ničomu, bol jednoducho suchý, neutrálny. Jeho oči by možno hovorili niečo iné, ak by ich nechal, lenže aj zrak si zocelil. Len na ňu prosto hľadel a čakal, kým sa pohne, možno pôjde jeho smerom. Vedel, že si ho všimla v momente, ako sa zarazila v pohybe, netušil, čo sa jej práve odohráva v hlave, prečo tam stále stojí, akoby nad niečím váhala, premýšľala. A vyzeralo to tak, že sa nakoniec aj rozhodla. Odvrátila od neho zrak, zatiaľ čo on z nej ten svoj ani na sekundu nespustil. Muselo sa niečo stať, kým jeho telo obýval niekto iný, bol si tým skoro istý, lenže nebola tu možnosť, aby to dokázal odhadnúť. Pomaly vydýchne a spojí pery pevne k sebe, prakticky ich tlačí do seba, akoby si tým jeho telo chcelo samo naznačiť, aby ju nechal ísť a šiel ďalej. Lenže on neznášal nedorozumenia, neznášal podobné tajnosti, boli ako jed, ktorý nakoniec prerastie, než všetko zničí. A taktiež nechce, aby sa od neho niekto podobne odvracal, naozaj to bolo pod jeho momentálnu trpezlivosť. Potichu vydýchne, pričom nepatrne pootvorí pery a rýchlym krokom prejde cez cestu, nezaoberajúc sa autom, ktoré muselo trochu pribrzdiť. Sledoval jej blonďavé vlasy, ktoré jej nadskakovali na pleciach, pričom sa ju priamym krokom rozhodol dohnať a tesne predtým, než by už kráčal vedľa nej, ju sprudka zozadu schmatol za predlaktie a bez váhania ju donútil otočiť sa jeho smerom. Očami si vyhľadal tie jej, pričom v nich ukotvil svoj uprený pohľad a jej ruku stále nepúšťal.* Nestojím ti ani za pozdrav alebo si sa ma z nejakých nepochopiteľných dôvodov rozhodla hneď po mojom návrate ignorovať? *Spýta sa jej poniekiaľ ostrejšie, ako sa s ňou kedy rozprával, než nepatrne ohrnie spodnou perou a svoj silnejší stisk o niečo povolí. Nechcel jej ublížiť, to naozaj nie, chcel cítiť niečiu krv, ale jej to rozhodne nebola.*

*Nemohla se na něj dívat. Ne v tento moment, ne po tom, co se ani neobtěžoval ji dát jakýkoliv vědět své přítomnosti. Stačila pouhá sms zpráva, stačil na tom večírku pár slov a všechno by bylo dobré, ale nic. Jako kdyby se ani nikdy nepoznali, jako kdyby mezi nimi neproběhlo těch několik chvil, které spolu prožili od jejich seznámení. Byla jenom člověk a on? Původní hybrid, který se nezajímal o někoho tak slabého jako byla ona, i když měla předtím už trochu jiný dojem. Kdyby mu byla zcela tak lhostejná, jak se dříve snažil dávat najevo, prostě by ji při každé příležitosti, kterou měl zabil, ale nikdy to neudělal. Kráčí si to proto po stejné straně chodníku jako předtím a až za pár metrů přejde na druhou stranu. Má několikrát tendenci se otočit, několikrát by se alespoň na chvíli chtěla ohlédnout za sebe a zjistit, zda pokračuje ve své cestě a nebo by ji snad následoval. Spíše ale z 98% čekala to, že bude dál pokračovat v ignorování a proto přemáhala sama sebe. Na chvíli jako kdyby měla pocit, že někde jde za ní a možná, že je to i on. Dech se jí o něco zrychlil a automaticky přidala do kroku. Neměla ráda takové tušení, neměla ráda ten pocit, kdy si myslíte, že vás někdo sleduje. V dalším okamžiku prakticky cítí něčí přítomnost za svými zády a nemůže předstírat, že ji to tak trochu neděsí. Zrovna chce znovu zrychlit a možná se i dokonce otočit, aby se ujistila, kdo je přesně za ní. To by však nesměla pocítit docela silný stisk na svém předloktí. Cukne sebou v tu chvíli, protože ji přinutí z rychlého kroku se zastavit a ještě k tomu otočit jeho směrem. Jelikož nemohla vědět, že to bude Klaus a klidně to v tomhle nebezpečném městě mohl být někdo jiný, tak už vytahovala z kapsy ruku ve které svírala klíče od bytu s odhodláním, že tu dotyčnou osobu udeří do obličeje. Přeci jenom New Orleans není bezpečné a je pozdní hodina, opravdu nemůže spoléhat na to, že je tak úplně v bezpečí a už vůbec ne po tom, co zemřela. Od té doby má vážně strach o svůj život a ví, že je to něco jako paranoia. Momentálně za vším vidí jenom to nejhorší, ale není to tak dávno, co zemřela. Vyšvihne svou ruku s klíčemi do vzduchu směrem k jeho tváři a mezi dvěma prsty svírá jeden z klíčů, avšak on jí během pár vteřin zastaví. Až teď se pořádně Klausovi zadívá do tváře. V tom šoku má stále ruku pozvednutou k jeho tváři a jediné, co dokáže je dívat se mu upřeně do očí. Nemůže uvěřit tomu, že zrovna jemu právě mohla ublížit. Věří tomu, že by ji neublížil, že ji nechce ublížit, jenom netuší, co to dělá. A musí uznat, že ji vážně vyděsil. Oddychne si v tu chvíli, jelikož ji opravdu nahnal strach. Prakticky mohl slyšet, kdyby se zaposlouchal, že její srdce buší silněji, než obvykle. Ještě, než stačí něco říct, tak jako první promluví ona.* Tohle už nikdy nedělej, ano? Mohla jsem tě zabít. *Upozorní ho a vlastně si ani neuvědomuje to, že právě teď řekla naprostou blbost. Nemůže ji mít za zlé, že se ji takové zacházení nelíbí. Kai ji zabil a když za ní přišel znovu, tak ji opět chytl za ruku a je si jistá, že by to udělal zas a znova, kdyby mezi nimi nastal nějaký konflikt. Byla zkrátka opatrnější více, než kdykoliv předtím. Jakmile na ni promluví on, tak se na něj dívá nechápavým pohledem čem to zatraceně mluví. Je zvláštní po takové době cítit jeho blízkou přítomnost a dívat se mu do očí. Jeho slova ji matou, protože je to on, kdo ji ignoroval. Spustí ruku směrem dolů a zastrčí ji znovu i s klíčemi do kapsy.* Proč si myslíš, že jsem to já, kdo začal tebe ignorovat? *Zeptá se ho poněkud nechápavě. Cítí z něj tu ostrost, cítí to, jak je jiný a jak se k ní chová jinak. Vážně mu v tuhle chvíli nerozumí.* Vrátil ses nazpět a ani ses neobtěžoval mi to říct. Byl takový problém mi napsat, že jsi nazpět a že nemusím mít obavy z toho, co s tebou bude na druhé straně? Uvidím tě zničehonic na silvestrovském večírku, stojíš jenom kousek ode mě a děláš, jako kdyby jsi mě nikdy neznal a já jsem ta, kdo tě ignoruje? Pověz mi...co jsem udělala špatně? *Na rozdíl od něj s ním nemluví nijak zostra, spíše její hlas je naléhavý v tom, aby ji vysvětlil, proč si myslí něco takového, když to byl on, kdo se k ní vůbec neznal. Cítí, že jeh stisk povolil. Opět vyndá ruku z kapsy a položí svou dlaň na hřbet jeho ruky, přičemž mu dá jasně svým jemným stiskem najevo, aby ji pustil a tak mu i oddělá jeho ruku od sebe.*

*Videl len jednu vec, chcela sa mu vyhnúť. Naschvál pokračovala po ulici, aby potom mohla prejsť o nejaký ten kus ďalej a predĺžiť si svoju cestu domov. Niežeby ju nechal, aby sa mu len tak vyhla a odignorovala celú jeho osobu, bol znovu živý, už nebol duch, ktorého by nikto nevidel a on nikomu nedovolí, aby ho ignoroval, niečo také už bolo prakticky neprípustné. Vyvolávalo to v ňom nostalgiu a s tým aj hnev, prakticky sa skoro rútil za ňou, pričom mu bolo celkom jedno, do koho vrazil a koľkí ľudia sa za ním nadávajúc otočili. Nemala právo to robiť, Camille nemala jediné právo nevnímať jeho osobu, pretože ak bol prehliadaný, bol aj slabý a on teraz potrebuje presný opak. Potrebuje, aby o tom, že je naozaj späť vedeli všetky a hlavne jedna z frakcií, vlkodlaci. Nedá im vydýchnuť, kým z nich nevyťaží všetko, čo sa bude dať, za to, čo urobili, bude ich naháňať, bude ich pokojne loviť až kým sami mŕtvi nepadnú. Samozrejme, vedel, že bude mať problémy so svojou rodinou, ale bol z nej tak otrávený, že to bolo posledné, na čom mu v tejto dobe záležalo. Vlastne, rodina, to bola vec, o ktorej si myslel, že mu dávala silu, ale zistil, že to bolo presne naopak, bola to len ďalšia z vecí, ktorá ho oslabovala a on sa tejto slabosti musel zbaviť, hlavne kvôli svojej dcére. Netušil ešte, čo urobí, musel si to nechať jednoducho preležať v mysli, ale niečo bude musieť, aspoň s členmi, ktorý by sa mu rozhodli prekážať, musí im ukázať, že to viac nepôjde, nikto sa mu nepostaví do cesty, inak ho zničí a bolo mu jedno, kto to bude, či jeho brat Elijah, či Rebekah, práve teraz preňho neboli tak dôležití ako predtým. Rýchlym krokom nasleduje Camille istý tým, že ju skôr či neskôr dobehne aj keď z nejakého dôvodu nebol jediný, kto kráčal rýchlo. Vedela, že ju nasleduje a rozhodla sa mu dať najavo, že o to nestojí alebo sa niečoho bála? Neveril tomu, žeby sa bála jeho, z toho štádia sa už určite dostali, preto na chvíľu pomyslel na to, žeby jej ten, kto bol v jeho tele, nejako ublížil. Nedúfal, že nie, ani nič podobné, možno by mu to nakoniec aj nahralo, už len kvôli tomu, čo si povedali na druhej strane, až príliš ju začal púšťať dnu a teraz sa znovu obrnil a už niečo také nechce. Nemôže to dovoliť už len kvôli nej. V jeden moment mal chuť zastať a nechať ju ísť a v druhý sa rukou načahoval k tej jej, pričom ju schytil za predlaktie a otočil svojím smerom, aby sa jej mohol pozrieť do tváre, aby ju donútil zastať a vysvetliť mu, o čo tu ide. Mohol cítiť, ako sa jej telo pod jeho dotykom myklo, neuvedomoval si však, žeby jeho stisk bol nejako silný, takže sa dovtípil, že sa musela zľaknúť. Obyčajne by sa nad tým asi pousmial, ale jeho výraz tento krát nesvedčal po ničom, bol proste prázdny. Než sa k nemu však Camille otočí, aby ho mohla vidieť, zaznamená pohyb jej druhej ruky, ktorá sa sprudka blížila priamo k jeho hlave. Upírskou rýchlosťou vyšvihne voľnou rukou v smere stretu a než by sa zbraň, v ktorej nakoniec rozpozná kľúče, stretli s jeho čelom, chytí kľúč do prstov a tak zastaví Cami v pohybe, čím jej za bráni, aby ho ním udrela. Potichu vydýchne, než opäť nepatrne pootvorí pery a krátko nakloní hlavou do strany, čím sa prakticky odkloní od kľúča, ktorý mal rovno pred očami. Následne sa očami opäť zatúla k jej tvári a podľa jej výrazu usúdi, že vážne nepredpokladala, žeby ju nasledoval, alebo to bol len akýsi tik po tom, čo ju svojím dotykom vystrašil. Ak by naňho niekto zaútočil, tak by mu v inom prípade asi automaticky odtrhol hlavu od tela, ale táto situácia bola skôr komická ako hocičo iné. Bolo to zvláštne, ani jeden z nich zdvihnutú ruku hneď nespustil, prakticky mu len hľadela do tváre, akoby na niečo čakala, alebo sa ešte spamätávala so šoku, ktorý sa rozliehal po celom jej vnútri a ktorý pomaly ustával. Pri jej slovách trochu ironicky podvihne obočím, pričom prižmúri oči a nechápavo nakrčí čelom.* Päť centimetrovým kľúčom od bytu? *Prenesie poniekiaľ sucho, ale v jeho hlase je istý znak po jeho bežne známom sarkazme. Nakoniec sa jej rozhodne spýtať to, prečo sa donútil nasledovať ju, nakoľko ho jej dôvody napol zaujímali a napol sa vážne nestaral, ale mal po krk toho, aby ho niekto ignoroval. Jeho otázka však zdá sa Camille trochu rozhodí, akoby presne nerozumela tomu, čo sa jej tu vôbec pokladá. Pomaly pustí kľúč z prstov, nakoľko nepredpokladal, žeby sa ho ešte chystala použiť a nechá ruku voľne spadnúť pozdĺž svojho tela. Nad jej otázkou sa mu zúžia oči ešte o niečo viac.* Nie je to tak, láska?  Ja som nebol ten, kto sa radšej otočil späť, keď ma uvidel na druhej strane cesty. *Poznamená sucho poniekiaľ ľadovým tónom v hlase, pričom jej pod nahromadenou frustráciou trochu stisne ruku, ktorú jej doteraz držal. Ona však začne hovoriť o niečom, čo si pomaly dával dokopy, pričom usúdil, že jeho tušenie bolo nakoniec pravdivé, až na to, že ten niekto, kto bol v jeho tele jej nijako neublížil. Nechá ju dohovoriť, než len odkloní tvárou do strany a opäť trochu pootvorí ústa, akoby jej chcel niečo povedať, než potichu vydýchne a znovu ich spojí k sebe. Nebolo to takto lepšie? Mala o neho obavy už teraz, sama to povedala a on si to nevedel vysvetliť. Bol monštrum, to až tak zoslabol, to až tak klesol, že tu bol niekto, kto sa oňho začal starať, zaujímať? Len mlčí, akoby sa jej už ani nechystal nič povedať, do niekoľkých sekúnd ucíti jej dotyk na svojej ruke, pričom k nej na chvíľu skloní svoj pohľad a pomaly ju začne púšťať, než stisk celkom uvoľní. Naraz sa jeho postoj znovu zmení, jeho tvár je omnoho tvrdšia než predtým a jeho zuby sa doslova zadierajú o seba. Sprudka k nej stelí nie práve príjemným pohľadom, pričom sa trochu nakloní hlavou k tej jej.* Ty nevieš nič, Camille. Žiadaš o vysvetlenia, ktorým nerozumieš. *Zavrčí k nej zostra.* Nebol som na žiadnom prekliatom večierku, namiesto toho som stále trčal na druhej strane, pretože naša znovuoživená matka sa rozhodla, že mi to peklo ešte o niečo predĺži. *Pokrúti nad tým hlavou, pričom mu z úst vyjde tichý a hlavne dusený smiech.* A hádaj, čo urobila? Dala-do-môjho-tela. *Dáva dôraz ku každému slovu, pričom jednou rukou ukáže priamo na svoju hruď.* Nejakého idiota, ktorý nerobil nič iné, než sa z toho vysmieval...*Jeho agresívny tón následne trochu opadne, než začne celkom tichým hlasom.* Takže si na svoju otázku môžeš odpovedať pokojne sama...*Sykne, pričom na ňu stále upiera pohľad.*

*Samozřejmě, že se lekla. Jak by nemohla? Vždyť žije se sociopatem v jejím bytě, není to tak dávno, co byla mrtvá a tak se nedá čekat, že by snad nebyl k svému životu neopatrná. Na jednu stranu to bylo značně ironické, protože ji hrozilo jedno velké nebezpečí v podobě jejího bratrance. Proto jí ruka prakticky hned vystřelí s klíči v ruce k obličeji toho, kdo se snaží ji zabránit k tomu, aby pokračovala dál ve své cestě. Jen, co se mu podívá do tváře a spatří Klause uvědomí si, že mohla ublížit právě jemu a to je to poslední, co by chtěla udělat. Každopádně i on mohl zvolit naprosto jiný způsob toho, aby ji zabránil v tom, aby pokračovala dál ve své cestě. Ihned mu řekne, ať tohle už nedělá znovu a že ho mohla zabít. Jeho poznámka byla vážně trefná, protože ho nemohla ani zdaleka zabít klíčkem od bytu ke kterému hned střelí pohledem a i tak k jejich rukám, které momentálně klíček svírají. Hned se mu znovu podívá do očí a už teď ji upřímně děsí to, jak se tváří a jak moc ledový jeho pohled je. Nepamatuje si na to, že by udělala něco, čím by si to zasloužila. A proto mu na jeho otázku odpoví taky otázkou. Nebyla to ona, kdo ho ignoroval. Spustí poté ruku k tělu, když konečně pustí klíč a zastrčí si klíčenku nazpět do kapsy od kabátu. Nemůže uvěřit tomu jakým tónem s ní mluví. A ještě si k tomu všemu dovolí i to ji obviňovat za celou tuhle situaci, která nastala. Rty oddělí od sebe a nevěřícně se na něj dívá. I přes to, jak moc je šokovaná mu vysvětlí, že je to on, kdo je dostal do této situace. I když je šokovaná a zklamaná z jeho přístupu k ní, tak i přesto s ním jedná poměrně milým tónem. Oddělá jeho ruku od té své, nechce, aby ji takhle držel, jako kdyby provedla nějaký zločin a on se jenom ujišťoval, že mu neuteče. Nechtěla se s ním hádat, nechtěla s ním mít jakákoliv nedorozumění. Byla vlastně ráda, že je naživu a pravdu nepotřebovala s ním jakékoliv hádky, ale on se na ni díval, jako kdyby byla nikdo. Myslela si, že tohle měli za sebou hlavně od toho momentu, co spolu měli ten rozhovor na balkóně. Vždyť i na druhé straně spolu byli za dobře a on se k ní chová takhle a za co? Proč? Vždyť mu nikdy neublížila, nikdy mu nedala důvod k tomu, aby s ní jednal právě takhle a o to víc ji zabolí jeho další slova, která ji dají ledovou sprchu. Právě teď si velmi přeje, aby to byla jenom noční můra a ona se z toho mohla probrat, ale na to to bylo až moc reálné. Zůstává stát na místě a ani se nepohne, jenom její oči pozorují ty jeho a cítí, jak ji začínají pálit, protože se do nich derou slzy. Dělal tady z ní naprostého pitomce a ještě k tomu s ní mluvil, jako kdyby byla nějaká přítěž, které se potřebuje zbavit, která by neměla vůbec existovat. Žádá o vysvětlení, kterým nerozumí? Tak když to bere takhle, ať jí to v tom případě vysvětlí. Ale neměla nic nic, neměla na to mu to říct, neměla na to, aby cokoliv řekla.Ústa měla mírně pootevřená a stále na něj upírala zrak. V čích se jí odráželo světlo z pouličních lamp a bylo jenom otázkou času, kdy z nich spadne nějaká slza, ale zatím to držela jenom v očích. Nevěděla o čem to přesně mluví, ale poslouchala ho. Nesnažila se ho přerušit, i když tak úplně nevěděla o čem to přesně mluví. Ale od momentu, co se začne smát od něj trochu odtáhne hlavu směrem dozadu. Co si vlastně o sobě myslel? Vážně si myslel, že s ní může jednat takhle? Že se jí prakticky bude smát do obličeje za něco za co ona nemůže? Neměla s tím, co se mu stalo nic společného a on si svůj hněv vybíjel na ní. Netušila, že v jeho těle byl někdo jiný, nevěděla o tom, co se doopravdy dělo a že to na tom večírku nebylo on. Podívá se na něj o dost nevěřícněji, když jí řekne, ať si na svou otázku odpoví sama. Zavrtí hlavou ze strany na stranu a vydechne, ale teď je to tím, že už to přehnal. Nedívá se na něj nijak zvlášť přívětivě.* Já si mám odpovědět sama? *Zeptá se ho nevěřícně. Nemůže myslet vážně, že tohle nedorozumění je snad její chyba.* Tak mě teď dobře poslouchej...*Tón hlasu má právě teď nepříjemný.*...nebudeš se mnou jednat tímto tónem na tohle tě upozorňuji Klausi, protože ať si o sobě myslíš už cokoliv, tak neznamenáš o moc víc než kdokoliv jiný. Rozumím tomu, že máš vztek, že jsi plný vzteku za všechno, co se ti přihodilo, ale nemůžeš si vybíjet všechno to zklamání na ostatních. Co si myslíš, že ti to dá? Že se kvůli tomu budeš cítit lépe? Protože já tě ujišťuji, že nebudeš. *Odmlčí se a znovu začne zhluboka dýchat. Opravdu ji tímto ublížil jak s ní jedná. Ví, že právě teď se k němu nechovala právě mile, ale on si musí uvědomit, že mu nedovolí s ní jednat tak, jak se jemu zachce. Stále má v očích vepsané slzy a on by musel být slepý, kdyby to neviděl. Obzvlášť, když se mu stále dívá do očí a neuhýbá pohledem.*

*Vedel, že od nej nemohol očakávať to, že tomu bude rozumieť, pretože nemohla. Nikto mu teraz nebude môcť porozumieť, prečo určité veci urobí tak, ako ich urobí. Ale on mal dostatok času na to, aby nad tým premýšľal. A tiež to nerobil náročky, jednoducho sa práve nedokázal chovať inak, nedokázal vnímať inak. Všetko bolo tak prázdne alebo zatemnené nenávisťou a zlobou, ktorá pohlcovala každú jeho bunku, že sa ani nemusel snažiť odháňať ju od seba, jeho pohľad, jeho tón, stisk a slová svedčali o všetkom, čo zatiaľ asi nechcela vidieť, alebo proste nevidela. Ale rozhodne nebola prvá, na kom si dnes vylieval zlosť, odniesol si to aj niekto, ku komu by mal za to všetko cítiť skôr vďaku, ale opak bol pravdou, a to bol vo svete živých ešte len krátku chvíľu. Možno práve preto si nemohol pomôcť, nedokázal pozorovať to, čoby pozoroval normálne, žiadne emócie okrem tých, ktoré mu už sršali z tváre neprichádzali. Na každého mal niečo, až po jeho smrti sa mnohým ukázala ich pravá tvár, ktorú mal na druhej strane rovno pred sebou a nebolo nič, čo by s tým mohol urobiť. Teraz sa však hra obrátila a on si za hrá rád, naozaj veľmi rád. Možno ju nemal zastavovať, mal ju nechať v nevedomosti, v nedorozumení, ale koniec koncov mala by poznať jeho terajšiu tvár, mala by vedieť, že nič už nebude ako predtým, pretože si to nemohol dovoliť a ona to od neho nemohla chcieť. Nemohla čakať, že po jeho návrate sa všetko zmení, stále to tak bolo, stále nemohli byť priatelia, nemohli byť nič. Hlavne nie, ak by to bola len ďalšia slabosť, ktorá by ho sťahovala dole, ďalšia vec, ktorú môžu proti nemu použiť, ktorú proti nemu mohla použiť Esther a do niečoho takého ju zaťahovať naozaj nechcel. Bolo ľahšie, keď to nepustil dnu a tak skoro ani nepustí, keď k nej bol jednoducho chladný, keď ju obviňoval a vybíjal si na nej svoj hnev. Pretože čím tvrdšie to bude, tým skôr pochopí, že preňho nič neznamená, aj keď ona sa oňho zjavne starala, čo ešte stále celkom nechápal, čomu ešte stále celkom neveril. Nejakým, jemu vlastným spôsobom, ju vlastne chránil, presne tak, ako to robil ešte pred svojou smrťou, len trochu viac rapídnejšie. Bolo pre ňu tak neuveriteľné, ako s ňou hovoril? Možno áno, dalo sa povedať, že sa k nej vždy správal v rámci medzí, nikdy k nej nebol tvrdý, nikdy na ňu nemal dôvod ani len zvýšiť hlas, teraz však žiadny dôvod nepotreboval. Nestaral sa o to, čo si myslela, čo cítila, proste by si mala uvedomiť, že už bude len lepšie držať sa od neho ďalej, všetci by sa teraz mali držať bokom, ak za niečím pôjde. Zatiaľ čo ona naňho neveriacky hľadí, jeho pohľad je stále nemenný, nečitateľný, akoby hocičo, čo sa medzi nimi kedy stalo prosto zmizlo a už tu nebola šanca, žeby sa to mohlo vrátiť späť. Očividne však nečakala, že jeho správanie bude práve takéto, možno si po jeho návrate myslela, že sa všetko zmení, že to, čo si povedali na druhej strane, to, že už videl, že do toho bola zatiahnutá po celú dobu všetko obráti naopak a on si od nej už nebude držať odstup, bolo však naivné si to myslieť. Bola len človek, možno jej rodina bola zapletená s nadprirodzenom, ale stále bola slabá, až príliš slabá. Chcel, aby ju to bolelo, chcel to vidieť v jej očiach a chcel vidieť, ako sa otočí s tým, že už s ním nikdy neprehovorí, že ho už nikdy nechce vidieť, pretože tak to bolo správne. Bolo mu celkom jedno, čo jej teraz povie, ako strašne jej ukáže stránku, ktorú ešte ani nevidela, pretože jej nedal šancu ju vidieť. Bol až príliš mäkký, až príliš si nechal veci prechádzať dnu, a to ho nakoniec zabilo. Mal by byť spokojný, keď videl, ako sa jej lesknú oči a on aj bol, pretože niekomu ublížil, rovnako ako vnútri vedel, že bolo ublížené jemu. Mlčala a jeho slová stále a stále naberali na hneve, naberali na tom jedinom, čoho sa v jeho vnútri mohli teraz chytiť. Tým, že jej hľadel priamo do očí, mohol vedieť, žeby mal prestať, žeby to mal ukončiť, žeby sa mal upokojiť, lenže on nechcel, nechcel sa viac upokojovať, chcel niekoho zabiť. Bolo to až smiešne, bolo smiešne, že tu s ňou stále stál, nebolo? Nebolo smiešne, že všetky, ktorí mali byť mŕtvi, ožívali aj on sám? Napríklad ich úžasná matka, ktorá dala jeho vlastné telo niekomu inému a nechala ho na druhej strane rozpadnúť sa, zmiznúť, ako nejaký prach, ako nejakú špinu, ako bastarda, ktorého mala vďaka jej kurevským šarádam. Nemohol to vydržať, prosto musel, musel sa na tom zasmiať, bolo to komické, nebolo? Uvedomoval si, že Camille o tom nemala ani potuchy, ale to neznamenalo, že ju z toho nemohol obviňovať. Z toho, že si vážne nárokovala nejaké vysvetlenia, prečo jej vôbec niekto ako on odpovedal? Práve preto jej povie, aby si svoje vysvetlenie podala sama, veril tomu, že s jej znalosťami si na svoju otázku bude vedieť odpovedať. Správaním k nej rýchlo prišiel až ku okraju, kedy ho už zjavne nevládala počúvať, kedy sa jeho slová stali jej nepriateľom, len ju letmo pozoruje, keď začne krútiť hlavou. Akoby tomu nemohla uveriť, bolo to tak neuveriteľné? Ona však nezostane len pri tom, dokonca svoju otázku vysloví. Už-už otvára ústa, aby jej niečo povedal, keď ho svojimi slovami predbehne ona, pričom k sebe upriami celú jeho pozornosť už prvou vetou. Zopne pery pevne k sebe a prakticky ju prebodáva pohľadom, pretože nie každému by dovolil hovoriť k nemu podobne. Prakticky by ju mohol zabiť teraz a tu a nestálo by ho to ani najmenšiu námahu.  Mierne nakloní hlavou do strany, akoby sa jej pýtal, či mu vážne ide hovoriť o tom, aký sú si všetci ľudia rovní, pričom si vážne myslí, že je niekto, ku komu by si podobné správanie dovolil. On mohol robiť čokoľvek, čo si len zmyslel a nikto, nikto mu nebude hovoriť, čo má a nemá robiť, ako má a nemá hovoriť. Nechal ju, nechal ju povedať všetko, čo mala zjavne na srdci, ale pri jej posledných slovách to už nevydržal.* Netvár sa, že o tom niečo vieš, si až príliš naivná na to, aby si o tom niečo vedela! Tváriš sa, že rozumieš môjmu hnevu a pritom ho nedokážeš okúsiť? *Prenesie so zvýšeným tónom v hlase, pričom sa k nej opäť priblíži tvárou, ale nijako príjemne skôr naopak, doslova hľadí na to, ako sa jej lesknú oči.*  A tvoja naivita, tvoja viera v to, že niečo môžeš zmeniť a že ty, *poukáže k nej rukou, pričom dá dôraz ku poslednému slovu,* niečo znamenáš, ťa robí ešte slabšou než si. *Odsekne sprudka a zatiaľ, čo v jej očiach  on môže vidieť slzy, ona v tých jeho číru nenávisť.* Pretože viera je len pre hlupákov, nech je už akákoľvek...a ty, *precedí pomedzi zubami, pričom na ňu opäť poukáže rukou,*...si nikto, aby si tomu mohla rozumieť. *Jeho tón je tvrdí, dáva jasne najavo, že nepripúšťa žiadne diskusie, žiadne námietky, nič, čoby mohla chcieť povedať. Pomaly sa nakloní tvárou zboku k jej hlave, pričom sa otrie lícom o to jej.* Myslíš, že sa nebudem cítiť lepšie? *Spýta sa jej potichu.*  Pretože ti poviem opak, láska, všetko je lepšie, keď ostatní trpia. *Pošepne nakoniec opäť chladne a celkom sa od nej odtiahne, pričom sa na chvíľu zadíva opäť do jej očí, než spojí pery pevne k sebe, podvihne tvárou dohora a zadíva sa niekam za jej chrbát.*

*Bylo to poprvé, co ho viděla v tomhle stavu a přála si, aby se to nikdy nestalo, aby ho dnes večer nepotkala. Kdyby vyšla z baru o nějakou dobu později, nenarazila by na něj, jenomže při její smůle tomu tak bylo. Stačilo jenom o pár minut později vyjít a nic z toho, co se právě dělo teď by se nestalo. Rozčílil ji to ano a varovala ho, aby s ní nemluvil tak, jak to dělal, jenomže kdyby věděla, co přijde potom, tak by mu nic neřekla a odešla by. Ale ne, ona vždycky musí říct to, co si myslí a nebo to, co má na srdci. Dala mu jasně najevo, že lidé jsou si rovni bez ohledu na to, co jsou zač. Nebrala v potaz ty společenské věci, ani moc, všichni to byli jenom lidé a on neměl žádné práv na to se takhle povyšovat a jednat s ní, jako kdyby byla nějaký bezvýznamný člověk. Po svých slovech se odmlčí a čeká na jeho reakci, která se dostaví hned. Už jeho první slova ji zasadí velkou bolest do srdce. Nazýval jí naivní, teoreticky se ji tady vysmíval do tváře za to, jak moc hloupá podle něj je. Věděla o něm spoustu věcí, věděla, co je zač, co udělal v minulosti, ale o této jeho stránce neměla ani ponětí. Byl až příliš krutý, až příliš bezcitný, jako kdyby ten Klaus, který tady byl předtím vůbec neexistoval. Teď má z něj pravdu strach, teď cítí, že se ho bojí a že má proč. Všechnu její důvěru v něj zničil, pošlapal. Ví, že uvnitř něj je dobro, viděla ho a neodpustí od toho názoru nikdy, ať už ji ublíží jakkoliv, ale ztratila v něm důvěru, zklamal ji. A jemu to bylo jedno po tom všem, co se mezi nimi odehrálo mu to bylo jedno. Neznamenala pro něj nic a přitom ona sama si ho pustila do srdce víc, než sama tušila. Dostal se jí přes to všechno pod kůži a o to víc to teď bolí. Slzy sice zadržuje stále v očích, ale pokud to takhle bude nadále pokračovat, tak nemá jedinou šanci na to je tam udržet. Když se k ní přiblíží tváří, tak v tom momentě ona tu svou nahne trochu do strany přičemž víčka zatlačí napevno k sobě a mírně se ušklíbne. Ne tím, že by snad něčím opovrhovala, ale strachem. Má obavy z toho, že ji ublíží, že se neovládne. Sice měla na sobě ochranné kouzlo, ale zemřít nechtěla a už vůbec ne právě jeho rukou. Jen, co opět promluví, tak otevře oči a dívá se mu do očí. Nevidí v nich nic jenom čistou prázdnotu. Sklopí zrak k jeho ruce, když na ni poukazuje a říká ji, jak naivní a hloupá vlastně je, znovu. Musel jí takhle ponižovat? Ano, musel. On si přímo tohle vyžadoval, chtěl vidět její bolest, chtěl, aby se tady před ním snad zhroutila z jeho slov. Chtěl ji vidět na dně, toho chtěl dosáhnout a i kdyby se sebevíc bránila, tak by to nedokázala. Tohle bylo už příliš na její osobu. Pro něj byla slabá, samozřejmě, protože byla obyčejný člověk a on se považoval za nejmocnější stvoření na světě, ale opravdu jim byl? Vždyť ani on se nevyhnul smrti, vždyť ani on nedokázal zabránit smrti po tak dlouhé době, co žije. Cítit něco, žít pro něco to není slabost. Slabý byl on, že to nedokázal zvládnout, nedokázal přijmout to, co je lidské. To on byl a je slabý, to on tady spíše ponižuje sám sebe, to on je tady ten hlupák, který nechce pochopit něčemu, co je naprosto přirozené. Starost, láska, štěstí...to nedělá člověka slabého. Když tohle všechno cítíte, padnete na kolena, až na samotné dno a jste schopni unést tíhu všech pocitů a znovu jste schopní vstát a bojovat...to je síla člověka. To ho dělá silným, ale nebylo třeba mu něco takového říkat. Nikdy si to neuvědomí, pokud si to nepustí k tělu. Podívá se znovu na něj a v tu chvíli, kdy se střetne pět s jeho pohledem jí sjede několik slzy hned po sobě po tváři. Když jí chce vidět pokořenou, když jí chce vidět zraněnou, tak ať. Pokud chtěl zabít všechno, co mezi nimi bylo, tak to už udělal. Pohřbil to hluboko do země. Chce se už otočit a odejít, ale kde? Má se vracet domů, kde přijde zničená a přijde další rána? Kai se jí vysměje, bude si z ní utahovat, rozhodně nemůže čekat, že ji tam čeká nějaká rodinná podpora, ne. On se o ni taky nezajímá jenom ji využívá kvůli něčemu, co ještě ani nedokázala zjistit.  Podle něj je víra pro hlupáky, ale někdy víra je to, co člověka zachrání. Lidé přežívali díky víře několik stovky let a přežívají i dnes. Není slabost to, že se něčeho chytíte a věříte tomu, není to slabostí. Už se ani nepodívá na jeho ruku, když na ni znovu poukazuje. Stále se mu dívá mlčky do tváře a není schopná žádného slova a i kdyby byla, tak by nic neřekla. Tohle už nemělo cenu, akorát by jí znovu připomínal, že je naprostý hlupák a hlupákem zůstane, že její slova nic neznamenají stejně tak jako ona. Semkne rty k sobě, aby ze sebe nevydala jediný vzlyk. Hrozně se tomu brání, ale nejde jí to, pravdu už to nejde. Jen, co se k začne naklánět tak má chuť říct, ať to nedělá, ať ji nechá jít. Nevěří mu,neví  co udělá v další sekundě. Otře se lícem o to její a znovu zavře bolestně oči, přičemž přijde další příval slz a rty oddělí od sebe tím, jak se jí z hrdla zve vzlyk. Jej dech je trhaný díky strachu a bolesti, kterou ji právě způsobil. Neodtahuje se od něj, nemá na to odvahu. Po celou dobu, co na ni mluví má zavřené oči a nehybně stojí na místě. Ano možná ho utrpení jiných uspokojí na nějaký čas, ale neudělá ho to šťastným. Ne na delší dobu, ale on na to přijde sám, jednou na to snad přijde a přála by mu, aby našel něco, co by mu otevřelo oči, něco díky čemu by se zamyslel nad vším, co právě teď dělá a k čemu se odhodlal. Až když ucítí, že se od ní odtahuje, tak opět otevře oči a vyhledá ty jeho. Teď už se nedívá na ni, ale někde za ni. Už ani za ten pohled mu nestála. A vlastně si za to může i sama, protože ho neposlouchala. Chtěl, ať se od něj drží dál a neudělala to. A teď si však může být jistý, že ho nehodlá vyhledávat a znát se nějak k němu. Ne po tom, co se právě stalo. Dívá se mu do tváře a ustoupí poté o krok dozadu. Může si být jistý, že už její hlas neuslyší, že už ho nebude otravovat tak, jako to dělala doteď a že se ji konečně zbaví. Udělá další krok dozadu, jako kdyby neměla ani odvahu na to se k němu otočit zády. Ještě chvíli se na něj takhle dívá, než se k němu otočí zády a opravdu rychlým krokem se rozejde pryč. Cestou to neudrží už v sobě a musí si dát ruku před ústa, aby nezvykala. Skoro přes slzy nevidí na cestu. Domů se dostane celkem rychle a může říct, že si ani nepamatuje jak. Otevře v rychlosti dveře a Kaie úplně ignoruje, jako kdyby tam ani nebyl, jako kdyby neexistoval. Prostě zaleze do koupelny, zamkne za sebou a posadí se na podlahu. Tam nechá už úplně vypustit ze sebe všechno, co potlačovala.*