French Quarter

(Bylo jí jedno, co jí Kol říkal. Nijak to neregistrovala. Prostě naprosto zapomíná na to, že by neměla pít přes moc, že by neměla tak hltat, že by měla přestat, jakmile cítí, že ta osoba je slabá. Ale ona z toho nic nedělala, protože to neuměla. Neuměla ovládnout tu žízeň, ten chtíč. Neuměla se uklidnit. Ne v téhle situaci. Kol to s ní bude mít opravdu těžké. A ona, až se probere k sobě, tak bude vůbec pochybovat o tom, že do tohohle šla. Kol jí vlastně nic pořádně neřekl, neřekl jí, jak se má chovat, co si má hlídat, jestli má v průběhu zkusit zklidnit dech nebo udělat cokoliv jiného. Prostě ji jen hodil do moře a řekl jí, ať plave. Ano, u jiných věcí tahle metoda možná funguje, ale u tohohle rozhodně ne. Pak cítila, jak se jí krk toho běžce vzdaluje a najednou ležel na zemi. Pokoušela se vzpamatovat a pak už jen slyšela, jak na ni Kol křičí. Vidí ho před sebou, drží ji za ramena, možná jí i trochu zacloumal, aby se probrala. Když ho pak dál poslouchá, tak si v duchu říká, že jí tedy vážně pomohl. Ano, na poslední chvíli ji od něj odtrhl, ale k čemu to bylo výukově? K ničemu. Je ráda, že ten běžec bude žít, ale Kol ji vlastně vůbec nic za ten dnešní den nenaučil. jen jí ukázal, že je to prostě krvelačná bestie. Říkat si, že je čarodějka. Myslí si snad, že si to neopakuje stále? Ale v tu chvíli na to prostě zapomene, v tu chvíli ji ovládají jenom pudy. Zvedne se mlčky z lavičky a jde k tomu mladíkovi. Kousne se do ruky a dá mu napít své krve. Pak ho ovlivní, aby si to vůbec nepamatoval a odešel. Ona se zvedne ze země a podívá se na Kola.) Tohle nemá cenu. Takhle to nemá cenu. Neměla jsem na to vůbec přistoupit! (zakroutí hlavou, otočí se a začne odcházet pryč.)

Sleduje Gen, když vstává z lavičky a jde toho kluka ovlivnit a 'ošetřit'. Když se na něj obrátí, vidí na ní, jak je naštvaná. Kdo by taky nebyl? Zase někoho málem zabila, zase se málem neovládla. Ale podle něj splnil to, co slíbil. Přece řekl, že ji nenechá, aby někoho zabila, což se povedlo. "Jak že to nemá cenu? Ty si myslíš, že se mi při první příležitosti podaří naučit tě se ovládat? Ne, tak dobrej fakt nejsem. Já jsem potřeboval vědět, jestli se dokážeš aspoň trošku ovládnout při pohledu na krev, a to ty dokážeš. Podívej, potom, co jsi z něj přestala pít, jsi k němu šla, uzdravila a ovlivnila, aby zmizel. I když byl celý od krve. Nebude to tak zlý, dokážeš to, protože seš silná! Naučíš se ovládat, prostě to půjde." Tohle všechno říká, když už Gen odchází pryč. Rychlým krokem ji dožene, chytne ji za ruku a tím ji donutí, aby se k němu otočila. "Dá to hodně práce, ale půjde to, věř mi." Dívá se na ni a všechno to říká hodně přesvědčivě. A ne, že by to hrál, on si to opravdu myslí. Ví, že to společně s Gen dokážou.

(Chvíli šla, než na ni Kol spustil. Samozřejmě, že si nemyslela, že by se naučila ovládat hned dneska. Ale očekávala od toho něco jiného. Očekávala, že jí před lovem nějak poradí, nebo že bude lovit s ní, že jí třeba lov ukáže, ukáže jí, jak se ovládá on, ale nic z toho nepřišlo. A ona z toho byla zoufalá, protože zase málem zabila člověka. Naštěstí tu byl Kol alespoň k něčemu a od toho muže ji odtrhl, jinak by zase skončil další člověk s dekapitovanou hlavou. Jde dál, neotáčí se na něj, ale přesto mu odpovídá.) Ne, to jsem si nemyslela. Ale čekala jsem od toho něco jiného. Čekala jsem, že mi pomůžeš aspoń nějak, jenomže ty jsi mě prostě hodil do vody, ať si plavu. A neobtěžoval ses mi říct, jak mám plavat. Ano, ano, pustila jsem ho, protože jsem byl už při sobě, ale zabila bych ho, zase bych ho zabila. (zakroutí hlavou a jde dál. on ji ale dohoní a škubne s ní tak, že si ji otočí k sobě. Je nalepená na jeho těle a nejde jinak, než se mu dívat do očí a s vážnou tváří. Zní opravdu přesvědčivě, možná tomu i sám věří, ale ona pochybuje. Pochybuje a to je kámen úrazu.) věřím ti, ale nevěřím sobě. (Stále ho hypnotizuje pohledem)

"Nemohl jsem ti pomoct nějak víc, když jsem nevěděl pořádně, jak na tom jsi! Teď už to vím, a podle toho to taky bude příště vypadat. Jo, hodil jsem tě do vody, ať si plaveš a ukázalo se, že na tom v tom plavání nakonec nebudeš tak špatně, jak se zdálo, protože když přijde na věc, dokážeš se ovládnout. Dneska ráno ses taky ovládla, když ten kluk běžel kolem nás. Slíbil jsem ti, že tě nenechám, abys někoho dalšího bezdůvodně zabila, a to taky zatím plním, no ne snad? Takže se neboj, že to nepůjde." Když ji chytne za ruku a škubne s ní, nalepí se na jeho tělo, i když to nejdřív neměl v úmyslu. A ne tedy, že by mu to vadilo. Dívá se jí soustředěně do očí, ale pořád ni nepouští ruku. "Nikdy mi nepřišlo, že bys měla málo sebevědomí," prohodí s úsměvem, ale nakonec zase zvážní. "Ty věříš mně, já věřím tobě, krásně se doplňujeme, nemyslíš? Já si myslím, že tohle naprosto stačí. Tedy aspoň prozatím."

(Všechno, co jí Kol říkal, vnímala. Jistě, on měl pravdu, tedy z toho svého mentorského hlediska. Dělal si to mentorování po svém a ona by ho neměla napomínat, jenomže dneska zase měla strach, strach z toho, že to nezvládne. A kdyby Kol nakonec toho chlapa neodtrhl, tak by to opravdu nezvládla. Má se toho hodně co učit a tohle prostě nebyla její první vysněná hodina. Tohle pro ni byla noční můra. Ale snad se to opravdu časem spraví. Doufá v to. Kol to s ní nechce vzdát, nechce, aby házela flintu do žita. Tak dobře, nevzdá to, ale přístě bude opravdu chtít, aby jí s tím Kol nějak pomohl. Jestli jí zase řekne, ať se ukáže, tak se na něj z vysoka vykašle. Ale to už se snad nestane. Kol ted věděl, jak na tom je a k jejímu vlastnímu údivu tvrdil, že to není tak špatné. To ji orpavdu překvapilo, protože ona sebe samu teď považovala za katastrofu. Vždyť zabíjí lidi, jak by to nemohlo být strašné? Když ji Kol utvrdí v tom, že on jí také věří a že společně to spolu prostě zvládnou, tak na to kývne. Potřebovala by pořádně obejmout, ale pak by za sebe neručila, protože už takhle je dost rozrajcovaná. Adrenalin zkrátka stoupl a kdyby teď nemluvili o tak vážném tématu, opravdu by ho asi svlékala očima.) A co teď? (zeptá se tiše, stále na něm visíc pohledem)

Byl rád, že ji aspoň trošku přemluvil k tomu, aby tomu dala ještě šanci, protože on si vážně myslel, že to půjde a nechtěl to vzdát. I kdyby to mělo trvat týdny, měsíce.. Nebo klidně i déle. Protože věděl, že kdyby se na to vykašlal, tak Gen odjede, aby měla jistotu, že neublíží lidem, které má ráda. A to nechtěl dopustit. Nemohl ji nechat, aby mu znovu zmizela, protože by to bez ní nevydržel. Asi by se bez ní stal něčím podobným, jako je teď ona. Když se ho zeptá, co teď, chvilku se na ni jenom dívá a potom pokrčí rameny. "Já nevím. Teď chvíli trénovat nebudeme, protože by to nemělo význam, když jsi najedená. Nechám to na tobě, ty se teď potřebuješ nějak odreagovat, takže budeme dělat to, co ty chceš. Můžeme se třeba jenom procházet, můžeme se jít někam bavit, do kina, můžeme do restaurace..." začne jí tam vyjmenovávat hromadu dalších věcí, co by mohli dělat. Ano, už zase mele pantem a nemůže přestat. Občas by potřeboval, aby mu někdo tu pusu něčím zavřel. Gen se od něj ještě nevzdálila, takže jsou pořád dost blízko u sebe, vlastně by se dalo říct, že jsou na sobě pořád nalepení, a Kol se pořád nějak nemá k tomu, aby jí tu ruku pustil.

*Po rozhovoru s Marcelem se kupodivu nevydala do sídla, jak původně měla v úmyslu. Jenže někde cestou jí zavolal Jamie a jejich rozhovor se pak nějak protáhl, až z toho bylo osobní setkání a nějak pak u něj přespala. Odešla od něj až další den po poledni s příjemnou náladou a úsměvem na tváři. Když byla s Jamiem tak jí bylo dobře a měla pocit, že je prostě normální člověk a netýkají se jí žádné problémy nadpřirozené komunity. A kromě byl Jamie hodný a milý. Povahově ji trochu připomínal Matta, se kterým už dlouho nemluvila a ještě netušila, že s ním už nikdy nepromluví. Cestou do sídla si ještě užívala tu dobrou náladu, než přijde ta smutná.*

*Nebolo to tak, žeby niekoho z Pôvodných sledoval, možno len trochu, proste si nedokázal pomôcť, keď mal novú možnosť priamo pred očami. Vlastne by to mohol považovať za svoj náhradný plán "B", alebo pokračovanie toho prvého, to bolo v podstate jedno. Bolo tu hneď niekoľko Pôvodných, ale Rebekah bola celkom ideálna, teda v rámci toho, ako len Pôvodní byť ideálni mohli. Stále tu bola šanca, že to nedopadne dobre, ale rád sa spoliehal na svoju presvedčivosť, vlastne si dosť veril...Vážne, ak sa niekedy budú dať slová využiť viac, tak je to práve teraz. Tá dráma s tým mŕtvym deckom, bratom, dokonca si bol istý, že tu bolo niečo, po čom tá Pôvodná túžila viac než po čomkoľvek a on presne vedel, čo to bolo, už len vzhľadom ku jej ľudskému spoločníkovi, nie vážne ju nesledoval, bolo to čisto náhodné. Práve v tejto chvíli však kráča len pár metrov za ňou, hlavu má sklonenú ku chodníku, ktorý sleduje striedavo na výmenu z jej chrbtom. Vyzerala tak spokojne, čo bolo len dobrým znamením, aspoň pre jeho plán. Po niekoľkých minútach  nakoniec svoje tempo zrýchli tak, aby sa mohol dostať priamo k nej a udržovať rýchlosť jej krokov. Keď sa objaví pri jej boku, mierne ohrnie spodnou perou, než sa kútikom očí pozrie k jej tvári.* Ahoj, Rebekah...*Prenesie s radosťou v hlase, akoby sa snáď poznali veky a práve na ňu náhodne narazil na ulici. Následne si ponorí ruky ešte hlbšie do vreciek bundy a trochu nakrčí nosom.* Ja som Kai, vážne obrovský a verný fanúšik a obdivovateľ vašej rodiny. *Naoko úplne bez slov vydýchne a stále kráčajúc sa pozrie niekam pred seba.* Musí byť vážne šialené žiť celé tisícročie...*Pokrúti nad tým hlavou.* Ako sa majú bratia a...Alisea? Myslím, že je to Alisea, všakže...*Kývne si sám pre seba hlavou, keďže si tým bol viac ako istý.*

*Všimne si ako pri jeho poznámke ohľadom ich straty jej výraz výrazne schladol. Aké typické, jednoducho sa bude tváriť, že to nepočula a postaví pred seba barikádu plnú myšlienok a ostatných blbostí, ktoré by sa dali nazvať emóciami. Občas bol vážne rád, že žiadne nemal. Nuž niekto sa narodí bez rúk, niekto bez nohy a niekto klinicky narušený. Nebolo to nič výnimočné, stáva sa to. Kiežby sa však narodil so svojou vlastnou mocou, v tom prípade by nič z tohto teraz riešiť nemusel a mohol by vyvraždenie svojej rodiny dokončiť rovno. Mohlo by sa zdať, že chce pomstu, ale...Okrem ich otca k nikomu z nich žiadnu zášť necítil, niežeby mal v ich očiach aj prečo, nakoniec on bol ten, ktorý im zabil súrodencov, zničil rodinu a že na tento čin teda vážne rád spomína. Zaregistruje každý jeden aj mimický pohyb jej tváre, mal na to talent, aj keď sa na ňu priamo nepozeral. Bolo to divné, akoby sa jej jeho poznámka nejako dotkla. Pri jej otázke sa však musel pousmiať, páčilo sa mu to, nejakým spôsobom, väčšinu ľudí svojimi rečami otravoval, málokedy mu to niekto opätoval. Mierne nad tým zvraští obočím a pokrúti hlavou.* Ale no ták, Alexander Rodriguéz, zbieral to vtedy snáď úplne každý. *Prenesie rozhodne, keďže v tej dobe to bolo vážne populárne a ani jemu sa to nevyhlo, vlastne tým rád márnil čas vo svojom vlastnom väzení, aj tak tam nemal prakticky čo robiť. Samozrejme celú túto nepodstatnú debatu prebijú jeho nasledovné slová. Môže vidieť jej zamračený pohľad, prakticky mu mohlo byť jasné, že tomu buď nerozumie alebo sa jej to celé nepáči, alebo jedno s druhým. Jej otázku samozrejme čakal, aj keď si myslel, že už to povedal, nepriamo, ale povedal.* Z dobroty tvojho pôvodného srdca? *Podvihne naoko pobavene obočím, než nad tým pretočí očami a pomaly vydýchne.*...Fajn, takže...Ak dostanem, čo chcem, budem vážne super mocný a tiež tvoj priateľ číslo jedna, ako som sa už zmienil, ak si to spojíš vyjde ti krátka ale jasná rovnica...Ugh, nikdy som nemal rád matiku. *Trochu zvraští obočím, pričom nad tým pokrúti hlavou a pozrie sa jej z boku do tváre.*

*Len ju kradmo pozoruje, na krátky okamih nič moc nehovorí. Bola rozhodne na vážkach, nakoľko najskôr netušila, o kom presne hovoril. Nič prekvapivé, očividne to pre niekoho, kto má tisíc rokov nebolo ani prinajmenšom dôležité. Preňho koniec koncov tiež nie, mohol mať k tým kartičkám spadnuté, ale bola to skôr len malá nostalgia z jeho vlastného vyľudneného sveta, z rokov, ktoré prežil a doteraz ich porovnával so súčasnosťou. Nedokázal mať k niečomu nejaký cit, či prechovávať emócie, ktoré by ho prepadli, akonáhle by to stratil. Znie to proste smiešne.* A-Rod? *Podvihne na niekoľko sekúnd obočím.* Stále nič? *Pokrúti nad tým nakoniec hlavou, pričom pomaly vydýchne a mierne ohrnie spodnou perou.* Beriem to tak, že baseball nie je tvoja vec. *Pokrčí neurčito plecami.* Vlastne...Nikdy som nemal celkom príležitosť premýšľať, ako to pred tými sto, sto, sto, sto, sto, sto, sto a sto...Fajn, vzdávam to. *Prenesie s krivým úškrnom na tvári.* Muselo to byť každopádne vážne kruté...*Vydýchne, než mu z úst vyjde tiché uchechtnutie.* Nemôžem si pomôcť, strašne mi to pripomína tú rozprávku, ako sa to len...*Na chvíľu sa tvári, že premýšľa, počas čoho trochu prižmúri oči.* Už viem, Kniha džunglí...*Usmeje sa spokojne.* Akurát Maugli asi žiadny mor neriešil, to je ale šťastlivec, všakže...*Poznamená k tomu nakoniec. Fajn, opäť zašiel niekam, kde nechcel, to sa mu stávalo celkom často, že odbočil od hlavnej veci, nedokázal tomu nijako zabrániť a tiež si to nijako nevyčítal, on si nedokázal nič nikdy vyčítať, na to sa mal až príliš rád. Pri jej otázka si mierne odkašle a mykne nezaujato ramenami.* Hádam, že ten ja-milujem-blonďavé-upírky človek, za ktorým často beháš, nebude tvoj chodiaci sáčok s krvou a jeho byt tvoja obľúbená dovolenková destinácia, na to si vyzerala až prišťastne, keď si od neho šla, aj na moje pomery. *Spojí pery k sebe do úzkej línie, než ich opäť trochu pootvorí.* Z toho samozrejme vyplýva, že máš obľubu v obyčajných ľuďoch, a teda najskôr nie si tak bezcitná, aby si nepomohla niekomu tak...*Na krátky moment sa odmlčí, akoby hľadal to správne slovo.* Milému ako som ja.  *Keď sa jeho slov konečne chytí, tak si má chuť sám pre seba zatlieskať, ale neurobí to, aspoň nie teraz. Najskôr len kývne hlavou, samozrejme, že pre ňu môže niečo urobiť, ak mu pomôže. Jej posledná veta sa mu však už tak veľmi nepozdávala a tiež to filozofovanie pred tým...* Bol by som ako vážne, super, mocný a s kúzlami mojej rodiny by som dokázal skoro čokoľvek...*Vydýchne, než sa na chvíľu pozrie ku chodníku a oblizne si spodnú peru.* Na to však najskôr potrebujem jeden magický predmet a nakoľko si čarodejnice z miestneho covenu neradi púšťajú do biznisu niekoho ďalšieho, ste moja jediná šanca, respektíve tvoj brat, omnoho radšej sa však na niečom dohodnem s tebou ako s ním, dúfam, že mi to nebude mať za zlé. *Pousmeje sa sucho.* Nič moc...*Pokrčí nad tým plecami.* Chcem sa len konečne vrátiť ku svojej rodine...*Z jeho tváre srší číra úprimnosť, vlastne jej vôbec neklamal, vážne za nimi plánoval cestu, akonáhle konečne bude mať to, po čo sem prišiel.* Takže...Dohodneme sa, Beky?

*Pri jej poznámke sa musel chtiac-nechtiac pousmiať, nakoľko bolo viac ako očividné, že žiadnu z jeho predstáv nezdieľala, možno to bude aj v tom, že on starovek pozná tak maximálne z béčkových filmov, ktoré nikdy nepozeral do konca, nakoľko v polovici zaspal alebo ich tou nudou ani nevnímal.* Máš bod, ale stále si nemôžem pomôcť. *Vydýchne rádoby sťažka, než spojí pery pevne k sebe, akoby ich snáď už nikdy nemal otvoriť a ďalej pokračuje v chôdzi po jej boku.* A ja nechápem, čo znamená Pôvodný upír v spojení s človekom, teda v prípade, že sa jedným neplánuje stať...*Prejde ju letmým pohľadom, než prižmúri jedno oko a trochu nakrčí nosom.* Jedine,žeby plánoval, ale tak nejako to nešlo. *Jeho zabratý výraz prejde do čírej spokojnosti, ktorú rovnako lemuje aj jeho poniekiaľ letmý úsmev.* Vidíš, tú iróniou, nechápeme sa navzájom...*Aspoň, že pochopila, čo od nej vlastne chce, nastal by tu vážne problém, ak by on musel niečo vysvetľovať, to by sa tak skoro asi nepohli. Samozrejme, zmienkou o jej priateľovi, či akoby to nazval, jej trochu zabúchal na city, očividne jej došlo, že vie viac, akoby mal a prakticky už len zmienka o ňom v nej mohla vyvolať dávku nechuti a zneistenia.* Fajn, máš dva bezvýznamné body...*Pokrúti nad tým hlavou, nakoľko ho nemusela nejako upozorňovať na jeho zaradenie a rannú výrečnosť. Pri jej slovách sa musí pousmiať, nakoľko bolo od začiatku očividné, čo bude chcieť. Krátko našpúli perami a prejde si jazykom po hornej rade zubov.* Takže chceš oživiť mŕtveho bračeka a potom prežiť krásny ľudský a hlavne obyčajný život, mám to, plán. A vážne ti fandím. *Kývne si viac menej sám pre seba hlavou.* A môžem ti s tým pomôcť, ak ty pomôžeš mne...*Prenesie už bez nejakého humoru, pričom pomaly prechádza ku svojej veci.* Tvoj veľmi živý brat ti určite povie, kde v meste čarodejnice ukladali nejaké magické predmety. *Pokrčí nad tým plecami, keďže to bolo tak všetko, čo zatiaľ vedel.* Samozrejme, ani jeden z nás nechce určite na nič čakať, takže čím skôr s ním hodíš menší chit-chat, tým skôr si môžeš obrúsiť tesáky...

*Výjimečně, ale přesto se dnes vydá na večeři do města. Chce na chvíli vypadnout z domu a také se najíst. Od poslední návštěvy Zátoky, kdy v lesích potkal tu divoženku, se mimo jiné doma probírá starými rodinnými deníky, jestli v nich nenajde nějakou zmínku o vlkodlacích, co se mohou přeměnit kdykoliv. Bez úplňku, bez měsíčního šperku. Ačkoliv to bylo neobvyklé, i tak se dlouho nepobavil, když tu ženu po té chvíli proháněl po lese.
Nyní myšlenky na podivné setkání vypustí z hlavy. Ve městě má pokaždé oči na šťopkách, kdyby snad měl štěstí na některé ze zrádných vlkodlaků, či samotného pana bratra. Ještě neví, co by udělal, ale pění mu krev v žilách, jen když na Olivera pomyslí.
Vejde do jednoho z barů, který se nachází nedaleko jeho domu a zamíří k jednomu z volných stolů v rohu, nedaleko okna.
Objedná si k pití pivo a k jídlu opečené brambory, pořádnou flákotu masa se zeleninovou oblohou. Než mu donesou jídlo, popíjí pivo. Chvílemi kouká z okna, chvílemi, jen tak bloumá očima po baru.*

(Zamírí do jedné restaurace a baru ve Francouzské čtvrti. Od té doby, co se vrátila a nechtěla chodit k Sophie do baru, navštívila párkrát tento bar. Párkrát u ní bylo dvakrát. Zas tak dlouho doma nebyla, aby mohla kazdý den vysedávat v baru. Vešla dovnitr a zamírila rovnou k baru. Bylo na ní vidět, ze je mírně rozladěná a jako by snad ještě ped chvílí brečela, protoze oči měla mírně zarudlé. Ani se nerozhlízela po baru a nevšimla si tak, ze u jednoho ze stolů sedí Jackson. Jinak by se asi prostě otočila a odešla by hledat své rozptýlení ve skleničce alkoholu v jiném baru. Došla a k barovému pultu, kde oslovila číšníka. Poprosila ho o skleničku dvojité whiskey, i kdyz tak nějak neví, proč si nerekla rovnou o celou lahev. Mozná, ze je pro ni lepší si objedant několik skleniček za sebou, nez pred sebou mít tu celou lahev a poukazovat tak prímo na své zoufalství a špatnou náladu. Blízil se silvestr a s ním nový rok a ona by se nejraději zahrabala někam do země a vůbec nevytáhla paty, dokud ty oslavy nového roku neskončí. Ale to je jen mozná její dosavadní nálada a svůj názor treba změní. Vezme si svou skleničku a napije se. Opre se o bar a jen tak si bezděky začne prohlízet zásnubní prsten, co jí dal Kol o Štědrém dnu. Diví se, ze s ní má ted vůbec takovou trpělivost. Sama by si za svoje výlevy nejraději nabila. Ale alespon tak ví, ze to s ní opravdu musí myslet vázně a ona je za to ráda.)

*Naštěstí jsou v kuchyni rychlí a tak na jídlo nečeká dlouho. Když mu obsluha donese jeho porci, objedná si u ní ještě jedno pivo. To první ještě nedopil, ale druhé chce mít do zásoby.
Když se do jeho zorného pole dostanou zrzavé vlasy, zprvu si to neuvědomí, ale až u stolu osamotní znovu je vyhledá. Zahlédne vlasy i majitelku u baru, jak si objednává drink. Genevieve pozná hned. Přesto je to dnes poprvé, co má smíšené pocity. Vždy ji vídal rád. Po posledním setkání mu její přítomnost zhořkla. Chvilku ji od svého stolu pozoruje, ale po poslední zkušenosti a hlavně tomu závěru, za ní nemá v úmyslu chodit. Pustí se proto pomalu do jídla. Bar už pro něj, ale není tak příjemné místo, jako dosud. Pro něj atmosféra v něm právě zhoustla. Nechce se v něm dlouho zdržovat. Během jídla mu to, ale nedá a jeho oči samy občas vyhledají majitelku zrzavé kštice, která mu v téhle místnosti momentálně přijde nejzajímavější. Uvědomí si, že by si toho Genevieve mohla všimnout a tak toho nakonec s největším sebezapřením nechá. Nestojí dnes o žádné konflikty s ní.
Přestane se na ni dívat a soustředí se více na jídlo. Jeho úmysl je rychle dojíst a zmizet. Doufá, že si ho nevšimne. Během jídla mu zrak párkrát padne na měsíční prsten, který, ale nenosí na prstě, ale stále na řetízku zavěšený kolem krku. Ví, že se ho musí, co nejdříve zbavit. Nejraději by ho Genevieve dál hned teď. Nepředstavuje pro něho už nic dobrého. Dříve to byla památka na ni. To, ale žil v domnění, že zemřela. Nyní potom všem mu ta památka připomíná spíš to špatné, co se v New Orleans odehrálo.*

(První skleničku vypila docela rychle a hned si objednala další. Měla pocit, jako by ji sem tam někdo provrtával pohledem, ale opravdu se ted nechtěla soustredit na nějaké chlípníky, kterí ji sjízděli očima, aby mohli ukojit svoje neuskutečněné touhy. Prostě se tím směrem dívat nechtěla. Začne se věnovat svému prstenu a popíjení jemné whiskey. Její myšlenky se zatoulají k Alisee a její dceri a taky k tomu, ze ona zabila otce té malé. Ano, jistě si to zaslouzil, to si ani ona nenalhávala, ze ne. Dokonce se vykašlal i na těhotnou Aliseu, jen aby se mohl pomstít. Byl pro ni jen špinavou krysou, která si prostě zaslouzila zemrít. Ale pro tu malou je to stále otec, kterého jí sebrala, protoze se prostě rozhodla, ze ho za jeho činy zabije. Věděla, ze ani Kate nebyla nadšená z toho, jak se k sobě ona a její otec chovali a ze touzila tak moc po jeho smrti. Bylo to hríšné, ale ona to tak chtěla, rozhodla se to tak podstoupit. A ted taky rozhodla, ze sebere zivot tomu Roderickovi. Rozhodla o tom, ze zemre, aniz by si o něm porádně něco zjistila a dala vědět treba Alisee. Uz to ale nezmění. Zároven zaregistruje, ze ty pohledy kdesi z baru ustaly. Teprve ted se porozhlédne po baru, nez najde majitele, jemuz pohledy patrili. A nebyl to zádný chlípník. Byl to Jackson. Minule to mezi nimi nedopadlo moc dobre. Ona rekla pár hnusných věcí, ale on se taky nechoval zrovna ukázkově. Dohnal ji az na práh šílenství a ona se naprosto sesypala. On to mozná tak nevnímal, ale ona se cítila naprosto hrozně. Proto mu v rozčilení a tom záchvatu beznaděje pak taky rekla, co mu rekla. Mozná by si měli promluvit. I kdyz si není jistá, jestli on s ní mluvit chce. Ale zkusí to. Odlepí se od baru a dojde az k jeho stolu.) Můzu si prisednout, nebo ti má prítomnost natolik zkazí chut, ze bych se spíš měla zase otočit a jít? (podívá se na něj tázavě.)

*Nechce si kazit jídlo, které je velmi chutné a tak si zakáže v danou chvíli myslet na to, co se událo v minulosti, i v té dávnější, i v té nedávné. Podaří se mu tak na chvilku vypudit z hlavy i skutečnost, že v tomhle baru nedaleko něj sedí Genevieve. Nechce nyní myslet na to, co jí udělal tak hrozného, že jí nestál ani za nějaké sbohem, když se rozhodla opustit jako novopečený upír New Orleans. Po návratu se chovala jako by se nic mezi nimi nestalo. Na jednu stranu chápe, že to pro ní není jednoduché. Netuší ovšem, co od něho čekala, když ho od sebe odháněla. Již ho za tu dobu trochu stačila poznat a měla vědět, že něco takového na něj neplatí. Svým chováním ho, jen vytočila natolik, že ji začal popichovat. Teď už to nezmění, nevrátí. Nic z toho. Ví ovšem, že by se zachoval stejně, kdyby se to opakovalo. Neměla ho vytáčet. Musela vědět, že si od ní nenechá nic přikazovat.
Ztratil ale naději a sílu se u Gen ještě o něco pokoušet.
Během jídla se přistihne, že už se zase zaobírá jejich minulostí. Ani neví, kdy mu to zase proniklo do mysli a jako jed otravuje jeho nitro. Podaří se mu, ale dojíst svou porci díky tomu v rekordním krátkém čase. Zrovna odloží příbor do prázdného talíře, když se u jeho stolu zastaví Genevieve. Zvedne k ní hlavu. Netuší, co od ní může čekat, tak je zčásti ve střehu a zčásti trochu nejistý z její přítomnosti. Zatím se mu zdá v klidu a tak zůstane klidný rovněž. Přemýšlí, jestli se nepřeslechl, když si chce Genevieve přisednout. Nehodlá, ale dělat potíže, prozatím a tak jen krátce přikývne. Pokývne pak hlavou k židli naproti němu, pozvedne ruku a ukáže k ní.* Jistě. *Odpoví jí.* Nemám to tady zamluvené, jen pro jednoho. *Dodá normálně. Trochu se na své židli po té posune dozadu a prohne mírně v zádech, jako by se potřeboval protáhnout po delším sezení v jedné pozici.*

(Jakmile jí Jackson dovolí, aby se k němu posadila, vytáhne zidli zpoza stolu a sedne si na ni. Svou sklenku si polozí na stůl. Má ji ještě skoro plnou. Podívá se pres stůl na Jacksona a zjistí, ze vlastně neví, jak by s ním měla začít nějak mluvit. Posledně to mezi nimi bylo zlé, ale ona se mu nemíní omlouvat, protoze si za to mohl sám. Na druhou stranu ale nechce, aby to mezi nimi bylo stále tak napjaté. Vlastně se pristihne pri tom, ze jí ten starý zivot chybí a do toho jejího starého zivota rozhodně Jackson patril. Stejně tak tam patrila Sophie a ona se rozhodla, ze se za ní zítra staví. Doufá, ze bude mít čas a ze ji doma nebo u ní v baru zastihne. Pokud ne, asi jí nechá nějaký vzkaz a bude doufat, ze se jí ozve. Pak by taky měla navštívit svou dceru. Opravdu se pomalu ale jistě chtěla vrátit do těch starých zajetých kolejí. A mozná spíš ještě do těch kolejí, kdy nevěděla, ze její dcera zije. Chtěla si s Kate promluvit, ale zároven ji chtěla pozádat, at odjede. Bude to vzdycky její dcera a vzdy ji bude mít ráda, ale měla by mít svůj vlastní zivot nezávisle na své matce. A ona by měla mít svůj zivot nezávisle na své dceri. Navíc tu ted byla Esther a ona nechtěla riskovat, ze by se Kate něco stalo. Tohle jí proletělo hlavou a ona stále nevěděla, jak by měla začít nebo co by mu měla ríct. Bylo to docela dlouhé ticho. Tedy sice trvalo tak maximálně jednu minutu, ale bylo zvláštní, jako by se táhlo.) Zlobíš se na mě? (Vymámí ze sebe nakonec)

*Sleduje Genevieve, když si po jeho ujištění, že mu její přítomnost nevadí, přisedne k němu. I když se tváří vážně, jeho pohled se nepatrně rozjasní. Má dojem, jako by se nyní jeho stůl rozzářil a stal se středem pozornosti v tomhle baru. Ve svém nitru vnímá zvláštní povznášející pocit, že Genevieve vyznamenala svou přítomností právě jeho.
Je z ní pořád stejně unešený, jako kdykoliv před tím. Přesto ví, že ona už o to nestojí, tak se to snaží před ní skrýt. Aby zakryl tu svou poblázněnost z žený, kterou má před sebou, natáhne se po sklenici s pivem, nyní už pije z té druhé, a spláchne svou rozjařenost několika loky.
Díky tomu se vrátí nohami trochu blíže k zemi. Připomene si, kolik se toho změnilo od chvíle, co ještě byli spolu. Nyní mu to více připomíná sen, než skutečnost. Trochu se díky tomu vzpamatuje. Postaví sklenici zpátky na stůl a podívá se teď, už normálněji na Genevieve. Chvilku se kochá výhledem na její bledou, ale krásnou tvář a uhrančivé oči. Vidí na ni, že nejspíše neví, co říct, což je u ní vzácnost. Nepatrně nad tím zacuká koutky rtů, ale zůstane vážný. Po její otázce, kterou ho trochu zaskočí vypadá chvilku bezradně. Znovu se na ni zadívá a přemýšlí nad tím. Je toho hodně, co mu vadí, co podle něj Genevieve mohla udělat jinak. Jenže je to dávno pryč a už to nezmění ani nevrátí. Může nad tím spekulovat, co by bylo, kdyby.
Tady a teď v její přítomnosti na ni naštvaný být nedokáže. Prozatím. Neví, jestli ho něčím opět nevytočí. Už tak je se svou odpovědí v prodlení, protože chvilku trvá, než nakonec odpoví.* Nezlobím, Genevieve. *Zavrtí tak krátce hlavou.* Víš, že mi to u tebe moc nejde. *Dodá ještě, zadívá se na ni a nepatrně se na ni pousměje. Po té uhne pohledem. Sklopí ho dolů k desce stolu mezi nimi. Do jeho zorného pole se tak dostanou její ruce a sklenice. Doslova ho v tu chvíli praští do očí její prsten na levém prsteníčku. Aniž by si to uvědomoval, zůstane na něj chvilku trochu mimo hledět.*

(Chvíli mu trvá, nez odpoví, ale po jeho odpovědi se jí trochu uleví. Nezlobí se. Nebo to alespon tvrdí, ale pro ni je to ted prostě útěcha. Jacksona si vzdycky vázila a byl jejím prítelem. I kdyz ho popichovala, i kdyz někdy ríkala věco, kterým mu asi i ublizovala, tak si ho nesmírně povazovala a byla ráda, ze je jejím prítelem. On dokázal mít rád carodějku a probourat tak ty staré zazité pocity nesnášenlivosti čarodějek a vlkodlaků. A to všechno kvůli jednomu kouzlu, které prokleli vlkodlaky na dlouhá léta díky Marcelovi. Zádný vlkodlak jí neprirostl k srdci tak jako zrovna Jackson. Ale ted váhala, jestli neudělala chybu v tom, ze si ho pustila k tělu az tak moc. Ne snad kvůli sobě, ale váhala hlavně kvůli němu. Věděla, ze ji miloval a mozná stále miluje a věděla, ze s ním můze být opravdu štastná, pokud tomu dá šanci, ale Kol se z jejího srdce vymanit nedokázal. A pak prišla její smrt a ona se znovu vyznala Kolovi ze svých citů. Nikdy ho neprestala milovat, ale věděla, ze by mohla milovat i Jacksona. Bohuzel jim čas moc prostoru nedoprál a ona tu ted seděla pred ním a uz nebyla jeho, i kdyz by si to mozná Jackson stále prál. Byla Kolova a ted uz dokonce víc oficiálně nez kdy predtím. Byla s ním zasnoubená a věděla, ze az se to Jackson dozví, tak ho to zlomí. A mozná, ze se jeho důvěra v ni zachvěje v základech. Ale ona ho nechce ztratit, stejně jako Kol nechce ztratit Claire. A je jí jedno, co na to Kol bude ríkat. Ona musí Claire taky tolerovat. Ten kámen, co jí ze srdce spadl, kdyz jí rekl, ze se nezlobí, se vrátil, jakmile zachytila jeho pohled na svém levém prsteníčku.) Jacksone? (začne velice opatrně. Nechce tady v baru probudit jeho hněv. Nikdy ho ještě neviděla rozčíleného natolik, aby z něj snad šel nějak větší strach, ale v tomhle okamziku má obavy, ze se tak stane. Treba jsou neopodstatněné a Jack to rozdýchá, ale preci jen, Alfové jsou hrdí a i kdyz se to Jackson treba snazí maskovat co nejlépe, ona ví, ze on je také hrdý. A ona ho ted zradila. On si ji vybral jako svou partnerku a ona tu ted sedí a je zasnoubená s někým jiným. Tohle vlka zabolí.)