The Abattoir

Máš pravdu. Zvládneme to. Navíc jste Mikaelsonovi. *Snaží se trochu pousmát a odlehčit tím situaci, ale vůbec jí to vlastně nejde. Je netrpělivá, má částečné obavy a netuší, co se všechno bude dít. Začíná být spíše nervózní dopředu, protože se má tady objevit Benjamin. Ta myšlenka na to, že bude v sídle ji přišla odporná a ještě k tomu tak blízko ní. Ale nedalo se s tím nic dělat. Otočí zrak nazpět k oknu a dívá se na tu drobnou dívku. Bohužel je od ní dost daleko a i přes to, že zrak má dobrý, tak stále není tak vynikající jako ten, který mají upíři. Proto nelze na ni poznat skoro nic, až tedy ty vlasy. Má je po Genevieve a předpokládala, že i taková bude. Pokud je to jaká matka, taková dcera, tak věří tomu, že i Kate možná dá Klausovi trochu zabrat, alespoň slovně. Otočí se zase nazpět k Elijahovi a pozoruje ho, jak pomalu jde směrem k ní a znovu na něj promluví. Znala už docela dobře na to aby věděla, že neměl rád, když není na pomoc rodině a jenom tak nečinně stojí. A právě teď tom prožíval s ní, protože ji musel hlídat a nebyl Klausovi po ruce. Pozoruje Elijaha a snaží se trochu pousmát při jeho slovech. Moc jí to nešlo, ale on musel vědět, že ji ta slova přesto hřejí na srdci. Přikývne souhlasně, že to Klaus zvládne a dále se k tomu nevyjadřuje. Za posledních 24 hodin cítila Elijahův dotek na tváři častěji, než kdykoliv předtím a byla za to opravdu ráda. Na chvíli zavře oči a užívá si teplo z jeho dlaně na své tváři. Jen, co znovu promluví, tak oči otevře.* Já vím. *Odsouhlasí mu to, ale i Klaus byl pro její dceru nejdůležitější osobou v životě. Stejně tak vlastně celá rodina, ale je pravda, že matka je prostě matka. Přejede si rukou po břiše a nadechne se zhluboka. Upřímně se na něj usměje a potom přeruší kontakt s jeho rukou na svém líci tím, že se k němu nakloní a opře se hlavou o jeho rameno, tudíž se i k němu trochu přitiskne. Byla ráda, že byl tady s ní, ale stále nemohla přestat myslet na to, co má přijít.*

*Na jeho otázku odpovedala, ako inak, protiotázkou, ktorú nechcel nijako veľmi rozoberať. Táto rozprávka s ňou bola len strata času pred tým, na čo sa chystá v skutočnosti.* Možno by si o tom mala pouvažovať, hlavne pri našej rodine. *Nakoniec nad tým len pokrčí plecami, zjavne nezaujatý jej myšlienkami. To však ešte netušil, že mu poskytne kompletný zoznam svojich terajších emócií, vážne by mala prestať toľko rozprávať. Pri jej poslednej poznámke si ju trochu neveriacky premeria pohľadom, než pokrúti hlavou a rozhodne sa k tomu radšej nevyjadrovať, teda aspoň nie k tej nedôležitej a celkom zbytočnej časti.* Všetko sa dozvieš, Kate, nemaj strach. *Poznamená sucho, ešte predtým, než k nej prejde. Neveril tomu, že je jej niečo z toho ľúto, na ich rodine jej nemalo prečo záležať a ešte menej na jeho dcéry, ale faktom zostávalo, že vo svete nadprirodzena bola nová, inak by sa už dávno pokúsila nejako bojovať. Ohrnie spodnou perou a mykne nad tým plecami.* Najskôr máš proste smolu, rodičov si nikdy nenavyberáš. *Pousmeje sa k nej nakoniec, pričom k nej vystrčí jednu ruku a očakáva, že mu na ňu položí zariadenie, ktoré sa chystá použiť, ale samozrejme, ona sa začne tvrdohlavo vzpierať, stáť si za svojim a nútiť ho, aby zakročil k tej horšej metóde. Čo si len myslela, že tým docieli? Bola rovnaká, ako jej matka. Úsmev mu z tváre zmizne, pričom si všimne, ako si rukami siahla do vrecka, automaticky ju schytí za predlaktie tej, kde zjavne vidí, že sa nachádza mobil a vytiahne ju von, pričom ju pevne drží oproti sebe, len-len že to nebolí. Druhou, voľnou, rukou siahne do jej vrecka a vytiahne z neho mobil, ktorý mu odmietla dať. Ak by jej mal vysvetľovať, na čo ho chce, stáli by tu ešte veľmi dlho. Hlboko ignoruje aj jej pohľady, aj jej tón, práve teraz bola len bezvýznamným medzníkom. Pre Benjamina tak bezvýznamná už nebola.* Ďakujem. *Prenesie jej nakoniec ironickým tónom blízko pri tvári, ak by chcela, mohla cítiť jeho dych, pričom ju pustí a odstúpi pár krokov pred ňu, zatiaľ čo upíri pozorujú každý jej pohyb. Do niekoľkých sekúnd nájde v zozname číslo jej otca, pričom ho vytočí a priloží si mobil k uchu.*

*Akonáhe začuje jeho hlas, tak sa mu na tvári objaví široký úsmev, ktorý sa už na pohľad nedal ničím sňať. Bol si istý, že Benjamin nemá ani zdania o tom, žeby mu volal práve Klaus, vlastne sa mu v tomto ani nečudoval, tiež by neočakával, že sa mu niekedy ozve. Všetko však raz musí byť aj po prvýkrát, všakže.* Tiež ťa zdravím, drahý priateľu, už to bude nejaká doba od nášho posledného stretnutia, ak sa nemýlim...*Prenesie poniekiaľ ironicky a uštipačne, pričom ku koncu možno z mobilu počuť krátky výdych.* Bože, ospravedlňujem sa za svoj tón, ale tvoja dcéra by už vážne mala prestať rozprávať.* Pokrúti hlavou, čo Benjamin samozrejme nevidí.* Myslíš, že ak by som jej odtrhol hlavu od tela, podala by sa na teba viac? *Spýta sa ho rýpavo, vlastne sa to celé točí okolo afektu, ktorý nemôže prepočuť.* Porozmýšľaj o tom, neviem, či by s novou vizážou bola veľmi spokojná. *Po tom, čo to dopovie, jednoducho zloží, to už začuje slová dvoch práve nie celkom nadšených upírov a niečie rýchle kroky smerom k východu. Pretočí očami a premiestni sa opäť priamo pred ňu, pričom trochu prižmúri oči k jej tvári.* Kde si myslíš, že ideš? *Pokrúti nad ňou hlavou, schmatne ju za predlaktie a ide s ňou späť ku miestu.* Ak vám znovu ujde, vytrhnem vám hrtan priamo z krkov a zavesím ho pred sídlom na reťaze. *Precedí pomedzi zuby a trochu ju posotí smerom do predu, pričom s ňou smeruje do vedľajšej miestnosti.*

(Když uslyší Klausovo hlas, je celkem překvapený. Absolutně netuší, co po něm Klaus chce, že mu volá, ale rozhodně se mu to celé nelíbí. Nic mu zatím neřekne a čeká, co bude následovat. Nečeká ovšem moc dlouho. Hned, jak mu dojde, že Klaus opět unesl jeho dceru, zaskřípe zuby. Ten parchant měl opět jeho dceru.) Zkřivíš jí jeden vlas na hlavě a budeš za to trpět po celý zbytek života. (Pochybuje, že si Klaus s touto poznámkou bude dělat hlavu. Přeci jen mu právě vyhrožoval po zatraceném telefonu. Ani už nestačí nic dalšího říct a Klaus hovor ukončí. Praští naštvaně s telefonem a rychlým krokem odejde nahoru na půdu. Musí uvažovat, nesmí se nechat zahltit emocemi a nepřemýšlet čistě. Klaus má něco v plánu. Už od prvního únosu mu nějak vše nesedělo. Ten Elijahovo výraz. Jenže Benjamin měl taky něco v plánu. Dneska to všechno ukončí. Teď je ta správná doba. Na půdě si vezme nějaké potřebné věci, které si schová do kapes v saku. Napíše a odešle, za pomocí magie, vzkaz Farncesce: Připravte se. Do půl hodiny začíná show. -Benjamin Jakmile je vzkaz u Francescy, vyjde z domu. Na ulici si odchytí nějakého muže, který akorát nasedal do auta a přinutí ho, aby ho odvezl k sídlu. Pěšky by tam byl až za takovou půl hodinu a vlkodlaci by mohli ublížit Kate, což nemůže dopustit.)

*Ani sa neunúva jej nejako odpovedať, len ju tlačí pred sebou a jednou rukou stále zviera tú jej. Vedel, že sa Benjamin za chvíľu objaví a tiež, že bude najlepšie, ak mu Kate nebude hneď na očiach. Predsa len...Nemusela nutne vidieť smrť svojho otca, nemal to za potreby a nijako by mu to na radosti zo zabitia Benjamina nepridalo. Konieckoncov, ak by sa trochu zamyslela, tak by jej to celé došlo aj samej, tak na čo sa unúvať s vysvetľovaniami? Jeho myšlienky sa mu potvrdia už po pár sekundách, kedy si celú túto akciu a aj tú predošlú odôvodní prakticky sama. Nad jej slovami sa len krátko pousmeje, než pred sebou otvorí dvere do vedľajšej miestnosti a prejde s ňou dnu.* Presne tak, si preňho dôležitá. Môžeš byť na seba pokojne hrdá. *Prenesie bez záujmu, pričom s ňou prejde až ku jednému z kresiel, kde ju pustí a krátko prejde pohľadom. Teraz skôr vyzerala, akoby sa jej pred očami konečne rozjasnilo a videla všetko v takom svetle, v akom to naozaj je. Prakticky sa nemala čoho báť, ani predtým a ani teraz, ak všetko pôjde tak, ako má, večer bude môcť v pokoji pokračovať s tým, čo chcela robiť pôvodne. Teda v prípade, že ju smrť jej otca nijako nezasiahne, popravde nepredpokladal, žeby. Keď ho prebodne pohľadom a začne sa rozhorčovať nad tým, že jej to nepovedali okamžite, ako ju uniesli, znovu pomaly vydýchne a pokrúti prosto hlavou.* Myslím, že bolo omnoho uveriteľnejšie, keď si si myslela, že zomrieš. Minimálne pre tvojho otca určite. *Dodá nakoniec, než do miestnosti prejdú aj upíri a oprú sa o stenu pri dverách. Najlepšie na tejto miestnosti bolo, že okno bolo prakticky neotvárateľné a dvere sa tu nachádzali iba jedny. Nemala, kam by utiekla.* A môžeš si pokojne urobiť pohodlie, ešte to chvíľu potrvá. *Poznamená než odíde späť do predsiene, pričom sa premiestni hore na poschodie a postaví sa pred zábradlie v rovnakej polohe ako aj predtým. Mohol počuť hlasy ostatných upírov, ktorým už došlo, že onedlho budú mať návštevu, popravde, ich životy za veľa nestáli, ale pri najhoršom mohli Benjamina aspoň rozptýliť.*

*Mírně se pousměje jejím slovům, navzdory vážnosti situace a v jakém smyslu slova to bylo řečeno. Nemůže, ale souhlasit s tím, jak to Hayley vyslovila. Zavrtí proto mírně odmítavě hlavou.* Už dávno tě počítám jako člena téhle rodiny, Hayley. A i když tohle jméno nenosíš, taky tě k němu řadím. *Poznamená. Cítí to přesně tak, jak to Hayley poví. Při tom ji pozoruje a nejde to nevnímat její vzrůstající nervozitu. Vyzařuje z ní jako vlny, které může vnímat jen někdo s citlivými smysly. Na chvilku mu přijde zamyšlená.* Na co myslíš? *Zeptá se, aby ji rozptýlil. Vydá se k ní a po celou dobu ji pozoruje a při tom naslouchá, jak se dole Kate hádá s Klausem. Hádá... Je to spíše monolog z její strany. Klaus je stručný a věcný. Přesně tak, jak mu to nyní vyhovuje. Pak už se více věnuje Hayley. Je rád za tenhle den, který strávil celý s ní. Mírně se usmívá, pro sebe, když sleduje, jak reaguje pak na jeho dotek dlaně. Pohladí ji palcem po líci. Po té, co se od jeho dlaně odtáhne, chvilku nechápe. Brzy ovšem pochopí a to v momentě, kdy se o něho Hayley opře. Obejme ji opatrně paži kolem těla a dlaň položí na její záda někde v oblasti beder. Párkrát jí po nich pohladí. Zůstane tak s ní stát, dokud jej nevyruší něčí tiché kroky za dveřmi Hayleyina pokoje. Nejprve má za to, že jde někdo okolo. Kroky, ale zastaví u dveří a hned na to bez klepání či jiného upozornění, že chce vstoupit dovnitř vrazí jeho blonďatá sestra. Pustí Hayley a odtáhne se, aby se mohl otočit a lépe na Rebekah viděl. Je pravda, že už se dlouho neviděli. To teď, ale nechce řešit.* Dobrý večer, sestřičko. *Odpoví na její pozdrav. Na její úšklebek, přestože mu neušel, nijak nereaguje. Nemá potřebu se před ní nějak obhajovat. Nedělají s Hayley nic špatného.* Co tě sem přivádí? *Zeptá se jí dříve, než jim položí ona své otázky.* Niklaus se chystá dnes večer zabít Benjamina. *Odpoví jí stručně. Nemá dojem, že by bylo nutné zabíhat do detailů. Bylo by to na delší povídání, do kterého se mu zatím moc nechce.*

(Do sídla dorazí během několika mála minut. Vystoupí z auta a ten muž, který řídil okamžitě odjede někam pryč. Podívá se na hodinky. Ještě zbývá nějaká chvíle, než dorazí vlkodlaci a začne teprve pořádná show. Samozřejmě dal také vědě svým lidem - čarodějkám, aby se dostavili, ale o něco později, než vlkodlaci. Klaus ani netuší, co ho čeká. Právě udělal největší chybu svého života. Podívá se na vchod do sídla a pomalu vyrazí kupředu. Tentokrát už nikam nepospíchá jako posledně. Není pod vlivem emocí, i když se mu rozhodně nelíbí, že jeho dcera je v sídle mezi upíry, kde za chvíli začnou jatka. Během další chvíle už vejde přímo do sídla nebo-li na jeho nádvoří, ale Kate ani Klause nikde neviděl, i když rozhodně cítil energii obou. Přeci jenom v tomhle sídle byla právě jen jedna čarodějka a jen jeden hybrid. Snadno se to rozeznávalo. Když už se chce rozejít dál, uvidí pár upírů, kteří se k němu začnou přibližovat. Jen zavrtí hlavou. Vážně si snad mysleli, že ho jen tak dostanou? Banda hloupých upírů. Luskne prsty na obou rukách a dvou upírům, kteří jsou k němu nejblíže exploduje hlava. Na zbylé se stačí jen podívat a začnou se svíjet bolestmi a dusit vlastní krví. Vážně se nepotřeboval skoro vůbec soustředit. Byla to pro něj hračka. Konečně pak popojde několik kroků dál a vzhlédne nahoru, kde uvidí Klause.) Teď mi budeš jistě vyhrožovat smrtí mé dcery nebo její proměnou že ano? Myslím, že tohle můžeme přeskočit a rovnou přejít k tomu, proč jsem vlastně tady. Takže proč nejdeš dolů? (Povytáhne obočí. Mávne rukou Klausovo směrem a odhodí ho přes celé nádvoří na zeď, která je za Benjaminem.)

Já vím, Elijahu. *Usměje se na něj a nadechne se zhluboka.* To budu jediná v této rodině. Malá jistě bude nosit vaše příjemní. *Vlastně to brala asi tak nějak automaticky. Nečekala, že by snad měla příjmení Marshall a rozhodně si ani nemyslí, že by s tím Klaus souhlasil. Sama počítala s tím, že bude nosit příjmení Mikaelson, brala to jako automatickou věc a ostatní zcela jistě taky. Tedy vypadalo to tak, tohle ani nemuseli řešit, co se týkalo příjmení. Bylo to až nad míru jasné a navíc by asi pro ní nechtěla příjmení Marshall nebo snad Labonair? Ne, byla to Hayley Marshall. Andrea Labonair je někdo, kým měla být, ale osud to chtěl jinak. Při jeho otázce mírně pozvedne obočí. To vážně vypadala tak zamyšleně? Byla z toho dost překvapená, že to na ni poznal. Zavrtí jemně hlavou.* Nebudeš tomu věřit, ale nad Kate. Jak vypadá a zda je povahově jako její matka. *Přizná se mu. Myslela právě teď na spoustu věcí, ale tohle bylo asi to, co chtěla Elijahovi říct. Měla hlavou plnou myšlenek, které se ji skládaly jedna přes druhou. Mlčky pozoruje Elijaha a v jejích očích jde vidět, že je mu vděčná právě v tuhle chvíli za jeho dotek na tváři. Potom se k němu přitulí a čelem se opře o jeho rameno. Zavře na chvílí oči a když ucítí jeho paže okolo ní, tak neváhá a i ona mu okolo pasu ovine ruce, ačkoliv přes její velké břicho je to už skoro nemožné. Díky tomu je mezi nimi dost velká mezera. Netuší, vlastně ani nemá ponětí o tom, co se děje venku. Je k němu přitulená takhle po celou dobu, dokud neuslyší, že někdo vchází do jejího pokoje. Pozvedne hlavu, kterou otočí směrem ke dveřím. Nestihne nijak zareagovat a Elijah se od ní už odtahuje, což je pochopitelné. Napřímí se a zahlédne ve dveřích Rebeku. Nečekala ji tady a tak je z toho v celku překvapená, ale její přítomnost ji rozhodně nevadí. Jenom doufá, že toho neviděla příliš mnoho, ne, že by se snad za něco styděla, ale tyhle chvíle s Elijahem byly pro ně osobní.* Ahoj, Rebeko. *Jejího úšklebku si raději nevšímá a úplně pro tento moment zapomene na to, že vlastně chtěla tu situaci tak nějak pozorovat z okna. Pohlédne z Beky na Elijaha při jeho stručném vysvětlení a znovu se podívá směrem k Rebece.* Něco měl v plánu s Kate, dcerou Genevieve. Používá ji proti Benjaminovi. Benjamin už nemá na sobě ochranné kouzlo a tak je k tomu největší příležitost. Bohužel o těch upírech ti příliš nepovím. *Poví ji to taktéž docela stručně, akorát přidá po Elijahovi ještě pár detailů. Chce se znovu podívat z okna, co se tam vůbec děje, ale v tu chvíli uslyší nějakou ránu a trochu sebou trhne. Nemá upíří sluch a tak netuší, že Benjamin už je tady, aby si vyřídil své účty s Klausem. Podívá se ostražitě na Rebeku i Elijaha a přejde doprostřed místnosti. vytáčí jí to, že netuší, co se tam děje. Pokud je tady ale Benjamin tak ví, že opustit pokoj nesmí.* Co se tam děje? *Těká pohledem z jednoho na druhého. Potřebuje to vědět, chce to vědět, pokud už je Benjamin tady. Začne být o dost nervóznější a obě ruce si položí na břicho ochranářsky. Vážně doufá, že všechno půjde podle Klausova plánu.*

*Benjaminov príchod zaznamená v okamihu, keď pred sídlom zastane auto a upíri sa začnú zbierať ku východu. Bolo ich zatiaľ okolo len pár, ostatný zatiaľ čakali a sledovali, ako sa veci vyvinú, nešli k nemu bližšie ani nestáli v jeho blízkosti. Oni sa nechystali na žiaden boj, aj keď ich o chvíľu čakal. To Klaus áno, bol si istý, že ho to bude stáť nejaké sily, aby sa mu podarilo Benjamina opäť zabiť, ale vedel, že to už raz urobil, môže to urobiť znovu. Tak ako čakal, Benjamin sa s upírmi nejako extra dlho nezapodieval, ich život bol preňho asi tak ľahko odstrániteľný, ako obyčajný ľudský. Chvíľu len sleduje jeho počínanie, neprišiel mu dvakrát rozhodený tým, že mu opäť uniesli dcéru a opäť už mohla byť prakticky mŕtva, ak by chcel. K tomu vyzeral každý jeho pohyb až príliš premyslene a už len jeho prítomnosť zaváňala po niečom, pre Klausa nie práve pozitívnom. Len tam stojí a s miernym úsmevom na perách sleduje, ako sa niekoľko upírov dusí vlastnou krvou, to už si však Benjamin zdola všimne jeho pohľad, pričom si neodpustí niekoľko slov ohľadom toho, aké zbytočné mu príde akékoľvek naťahovanie a zdržovanie.* To je snáď po prvýkrát, kedy sa v niečom zhodneme.*Poznamená sucho, než prižmúri očami, keď vycíti, že sa Benjamin chystá použiť svoju moc, pričom automaticky pribrzdí svoj náraz ku stene za ním, po ktorej sa nezrúti na zem, ale použije upírsku rýchlosť a premiestni sa za jeden z hrubých stĺpov, ktoré stáli pár metrov od neho a nakoľko vedel, že Benjamin môže vycítiť jeho energiu, premiestňoval sa stále z jedného miesta na druhé, trvalo to nanajvýš niekoľko sekúnd, než konečne uchopil dlhú železnú tyč, ktorá vyčnievala na zemi pri bráne a ako pri hre baseballu mu ňou celou silou uderí do chrbta, akoby sa snažil trafiť loptičku, ktorá naňho spriama letí.*

(Otočí se a podívá se na místo, kam měl dopadnout Klaus, ale jeho tam rozhodně nevidí. Ucítí jeho energii, ale během chvíle jí zase ucítí někde jinde. Stojí na místě a snaží se odhadnout, kde Klause je, ale nedaří se mu to zrovna dobře. Jistě právě využívá svojí upíří rychlost. Pro Benjamina to bylo, jako by Klaus byla na několika místech zároveň. Neměl žádné zrychlené reflexy, měl maximálně jen svou intuici. Jenže ta ho nemůže upozornit na to, co přijde během pár sekund. Rána, kterou dostane železnou tyčí mu vyrazí dech a srazí k zemi. Bolest, kterou právě teď cítí, je nevyslovitelná. Několikrát zakašle, než konečně začne opět v klidu dýchat. Bolest v zádech se snaží ignorovat a otočí se na něj, stále ležíc na zemi. Podívá se na Klause a propálí ho pohledem. Nenáviděl tohohle netvora. Napůl vlkodlak a napůl upír, monstrum, které nepatřilo na tento svět. Už jen při pohledu na Klause mu začne způsobovat nepředstavitelnou bolest hlavy. Jenže u toho rozhodně neskončí. Opět mávne rukou, ale tentokrát Klause odhodí za sebe přímo ven ze sídla. Poté se konečně pomalu a bolestivě zvedne ze země. Normálně by se nejspíše už vyléčil, aby ho ta bolest opustila, ale teď na to neměl čas. Začne pomalu kráčet ven za Klausem. Musí se ho zbavit. Klaus tu jen tak nemůže pobíhat, když potřebujou unést Hayley.)

*Samozrejme, zasiahol presne na tom mieste, na ktoré mieril, bol si natoľko istý svojím cieľom a svojou silou, že ani nepredpokladal, žeby sa mu dnes Benjamina neporadilo zabiť, žeby Benjamin dnes umrel. Ako náhle sa zrúti s bolesťou na zem a z úst mu začne vychádzať ten znateľný a hlavne mierne chrapľavý zvuk, na tvári sa mu objaví širší a hlavne potešený úsmev, ktorý pri pohľade na to, ako na prvý pohľad bezmocne leží na zemi, proste nešiel skryť. Ešte však stále vyhraté nemal, to bude mať až keď ho zabije. Mierne podvihne tvárou dohora, keď sa k nemu Benjamin znovu otočí od zeme a venuje mu typický pohľad, ktorý dostával v prítomnosti čarodejníc, ktoré vedeli, čo je zač. Bol len ďalším článkom medzi nimi, aj keď veril v svoju dôležitosť, na svete bolo množstvo covenov a v nich ďalšie množstvo čarodejníc. Hybridom však bol len on a rodina Pôvodných bola len jedna a jediná. Mocný? Možno. Ale stále viac ako smrteľný. Tyč, ktorou Benjamina udrel do chrbta, stále zviera v jednej ruke, je to možno sekunda, medzi čím ju trochu podvihne mieriac Benjaminovi najskôr na nohu a v ďalšej cíti ako sa mu v hlave vzpiera doslova každá bunka, ktorá sa už varila vo vlastnej hmote. Jednou rukou sa sprudka chytil priamo za spánok, pričom privrel oči, prehol sa v chrbte a pevne zatlačil zuby k sebe snažiac sa to silou mocou potlačiť. Než však stihne prebudiť svoju vlkodlačiu stránku, Benjaminova moc mu narazí do každej prednej časti tela a odsotí ho niekoľko metrov dozadu, až cez oblúkový východ, ktorým prepadne von zo sídla. Pre upíra to nebolo nič bolestivé, to by však jeho zmysli nemohli byť otupené amnéziou, ktorá sa mu ešte pred chvíľou rozliehala hlavou. So zvrašteným obočím sa zdvihne z chrbta, pričom sa premiesti pri kraj vchodu vidiac, že sa Benjamin vybral za ním. Upíri vnútri v sídle sa začínali pomaly zliezať a všetko sledovať. Benjamin nemohol vycítiť jeho energiu tak blízko, nakoľko to bola chvíľa, než sa objavil vedľa neho a hodil ho na jedno z odparkovaných áut, ktorému ním rozbil predné sklo. Práve teraz nemyslel na nič iné, než bol Benjamin, jeho zrak jeho zmysli boli zamerané len a len na ňom, nakoľko vedel, že znovu použije svoju moc, akonáhle sa priblíži a tiež na tom aute nezostane ležať večne, snažil sa rýchlo vymyslieť nejakú cestu. Než by sa však stihol pohnúť, ucíti ostrú bolesť priamo v strede hrudníka, pričom mierne sklopí tvár a len pozoruje, ako mu ním pomaly prechádza podobná tyč, akú on držal v rukách pred chvíľou. Drhnúc sa pootvorí ústa, tentokrát to bol on, ktorému z úst tiekla vlastná krv. Automaticky sa zrúti do niekoľkých sekúnd na kolená, to už ale počuje autá, ktoré sa pristavujú pred sídlom a nevidí nikoho iného, než vlkodlakov, ktorí sa rútia priamo dnu na upírov, ktorí sa predtým zoskupili, aby pozorovali, teraz však idú bojovať na život a na smrť. V istom ponímaní bol na tom Klaus rovnako, akurát nebojoval za svoj život, ale za život svojho dieťaťa. Môže len dúfať, že to Elijah s Rebekah zvládne, jediné, na čom záleží je ochrániť Hayley. Napriek neprestajnej agónií, ktorá sa mu rozlieha celým telom, prebudí všetko, čo v sebe má, prebudí toho hybrida, to monštrum, ktorým ho nazývali a práve teraz by im v tom vážne neoponoval, a sprudka si začne ťahať tyč von z tela. Než by vlkodlak, ktorý ho prebodol, podnikol niečo ďalšie, obráti sa jeho smerom, pričom trochu podvihne rukou nahor a tyč so železným hrotom na konci mu zostane stáť v krku. Za tú chvíľu však celkom stratil Benjamina z dohľadu. Znovu sa otočí smerom k autu.*

*Poslechne si Hayleyinu odpověď. Krátce na ni kývne, že rozumí. Nepatrně se nad tím pousměje. Pro něj je nějaké jméno, jen formalita, důležité je, co k sobě navzájem jako členové jedné rodiny cítí. Záleží jim jeden na druhém, drží při sobě, pomáhají si.* Uvidíme, jak to bude třeba za pár let... *Poznamená neurčitě. Skutečně to netuší. Pozoruje pak Hayley, jestli zodpoví jeho otázku o tom, o čem přemýšlí. Vypadá, že by si to opravdu rád poslechl. Když mu na to Hayley odpoví, mírně se pousměje. Má setkání s ní ještě v živé paměti.* Kate je Genevieve opravdu velmi podobná. *Odpoví jí. Významně se na Hayley při tom dívá.* Vzhledem i povahou mi ji hodně připomíná. Alespoň, co jsem mohl za tu krátkou chvíli v její přítomnosti postřehnout. *Doplní. Hayley nijak do detailů plánu nezahrnoval, tak nejspíše netušila, že s ní nějakou dobu strávil v Marcelově zahradě, než tam dorazil Benjamin. Hayley možná bude jeho odpověď stačit, možná bude chtít znát více podrobností. Nechá to na ni a počká si, jestli se bude ještě vyptávat. Mezitím se k němu přivine a tak ji pak drží v objetí a snaží se jí udržet pokud možno v klidu. Sám napíná uši a naslouchá všemu, co k nim dolehne. Po té, co do pokoje vejde Rebekah a jejich chvilka skončí, odtáhne se. Pozoruje sestru, dlouho ji neviděl a tak se snaží zjistit něco z jejich očích, jak se měla. Marcel opustil sídlo i s Davinou. To se doneslo i k němu. Ví, jak na něm Rebekah záleželo. Neměl dosud čas za ní zajít a zjistit, jak to snáší. Teď také neshledal vhodnou dobu na nějaké povídání. Sleduje střídavě Hayley a Rebekah. On jí poví to důležité, více detailů doplní Hayley. Hluk, který se k ním z dvora donese působí všelijak na někoho, jako je Hayley. Poslouchá ještě pozorněji. Přistoupí blíže k oknu a vyhlíží na dvůr. Zahlédne párkrát čmouhu Klause. Doufá, že bratr ví, co dělá. Teď by nejraději šel dolů a pomohl mu. Jenže slíbil Niklausovi, že dá pozor na Hayley a to hodlá splnit. Zanedlouho zaslechne hlasy a zvuky boje, což nechápe. Rebekah vyjde na chodbu k zábradlí. Rychle se přemístí ke dveřím Hayleyina pokoje, aby zjistil, co se děje. Zahlédne jak do dvora sídla vpadli vlkodlaci. Nevěřícně na to hledí. Benjamin se s nimi musel spojit. Sleduje to nelibě. Rebekah se vydá dolů na dvůr. Nyní váhá ještě více. Zůstat s Hayley v pokoji nebo jít dolů pomoct sestře.* Zůstaň tady. *Ohlédne se s vážným pohledem přes rameno na Hayley. Krátce se jí zadívá do očí. Vyjde ven z pokoje a zavře za sebou dveře. Přejde k zábradlí a shlédne dolů. Nehodlá tam jít, ale zůstane nahoře, aby měl přehled, co se děje. Nehodlá do pokoje k Hayley nikoho pustit. Každý vlkodlak, který mu přijde pod ruku skončí špatně. Nyní nerozlišuje, ke které smečce patří. Je mu to jedno.*

(Oliver jí napsal dříve než očekávala. Musela si jí několikrát přečíst, jelikož se ještě rozmýšlela, co udělá. Zda půjde, nebo ne. Co se stane, když půjde? Může přijít o život, ale to je tak 50 na 50. Na druhou stranu, může oplatit Rebecce to všechno, co jí udělala. Znělo to hodně lákavě a přesně tohle teď potřebovala. Navíc, co může ztratit? Alespoň přijde na jiné myšlenky a užije si trochu té zábavy, jiné, než té obvyklé. Tohle byl taky přece určitý druh odreagování. Než se však vydala do sídla, převlékla se do pohodlnějších a hlavně více pružných věcí. Přeci jenom, prát se s upíry a Původními v botách na klínku by nebylo zrovna moudré. Na bojiště dorazila o pár minut později než ostatní vlkodlaci. Nijak jí to ale nevadilo, šla sem jen z jediného důvodu, kvůli jedné blondýnce, a ta na ní určitě počká. Podlaha se už pomalu začínala barvit do ruda krví obou dvou stran, které tu teď bojují. Nedalo se teď moc určit, kdo vyhrává, ale Claire by připsala výhru upírům a Původním. Prodrala se okolo několika upírů a vlkodlaků, kteří spolu bojovali až konečně spatřila Rebekah. Byla k ní otočená zády, jelikož právě vytrhla srdce jednomu vlkodlakovi. Okolo ní stáli další dva připravení zaútočit. Sama jí nezvládne, a tak očima naznačila oběma vlkodlakům, že jí potřebují dostat o něco dál od otevřeného boje, na jedno místo, které si Claire vyhlédla. Na nic dalšího nečekala a skočila na Rebekah. Zakousla se jí do krku a pevně jí držela. Tím jí oslabí. Jakmile se Rebekah začala vzpírat, odstrčila jí a ujmuli se jí ti dva vlkodlaci, kteří jí odvlekli přesně tam, kam Claire chtěla. Samozřejmě, že jí zlomili obě dvě ruce, aby jí tak znemožnili její útěk. Claire mezitím ulomila z jedné židle kus nohy a doběhala za Rebekah. Vlkodlaci byli jak utržení ze řetězu, jelikož když přišla, Rebekah byla ještě více pokousaná, ale zas tak jí to srdce nedrásalo. Rozlámala židli na několik částí a jednu silně zabodla Rebekah do ramena. Tříska projela skrz a zabodla se do skulinky ve zdi. Druhou třísku jí zabodla mezi žebra, stejně jako tu v rameni. Zbývali jí ještě dvě. Třetí jí probodla stehnem, úplně stejně jako ty předchozí dvě a koukala se na Rebekah. Poslední část začala štípat na malé části. Sedí u Bekah docela blízko. Ti dva vlkodlaci u ní stále sedí a drží ji tak pevně jak jen dokážou, aby se jim nevysmekla. Claire se jí podívá pobaveně do očí. Tohle si náležitě užívá.)

(Hned, jak dostala Francesca zprávu od Benjamina, dala vědět jemu. Ano, měl pravdu. Cítil to v kostech. Cítil, že to vypukne už brzy. A teď je to tady. Samozřejmě, že teď ho nezajímá ta dohoda s Jacksonem, protože právě teď prostě nemá času nazbyt. Mají jít do akce. On a vlkodlaci, kteří se k němu a Francesce přidali. Zburcuje všechny a zamíří s nimi následně k sídlu, kde se setká s Francescou a jejími bratry. Vymění si společně pár vzrušením naplněných slov a následně vtrhnou do sídla. Nikdo to jistě nemohl čekat. Nikdo nemohl tušit, že Benjamin se dohodne se zrádnými vlkodlaky na spolupráci a že zrovna teď zakročí. Vlkodlaci začali obsazovat všechny výhodné a strategické pozice. Upíři se začali srocovat kolem. Tohle bude velký boj a uprostřed toho bude stát Klaus s Benjaminem. Jich dvou se rozhodli vlkodlaci nevšímat si, nevšímali si ani Kate. Ti se teď soustředili na upíry kolem. Chvíli vyčkávali stejně tak jako upíři, než se spolu pustili do lítého boje plného krve. Většina vlkodlaků měla očarované kameny a i ti, co je neměli, dneska přišli podpořit svoje druhy v boji. Samozřejmě tito vlkodlaci umírali opravdu záhy po zahájeném útoku, ale někdy je potřeba přinášet oběti pro vyšší cíle. On sám začal likvidovat jednoho upíra po druhém. Samozřejmě, upíři mu též uštědřili několik nepěkných ran, ale ty se mu naštěstí hodně rychle díky prstenu hojily. Mezi vlkodlaky nakonec byla i Claire, která vyhledala Rebekah a pěkně si to s ní vyříkala po svém. Samozřejmě nebylo to slovy. Musel se ušklíbnout, když viděl, jak Rebekah vlkodlaci vláčí pryč. Neměl proti ní nic, dokud nenapadla jednu z jejich druhu. A kvůli čemu? Kvůli chlapovi, se kterým už vlastně Claire dávno nebyla? Vážně tragické. Hodně upírů končilo na zemi mrtvých, někteří omráčení. Ale tento chaos se jistě dal využít ještě k mnohým záludnostem, o kterých ani Oliver netušil, že přijdou. Nevěděl, že Benjamin bude chtít unést Hayley. Všiml si Elijaha, který hlídá hořejšek. Samozřejmě neeměl zájem ublížit Hayley. Nahoru se tedy ani nevydával. On měl teď oči jen pro boj. Pomalu ubývalo upírů, ale samozřejmě značně prořídly i řady vlkodlaků, ale on mohl říct, že se jim znovu podařilo dát upírům opravdovou lekci, kterou by si měli zapamatovat. Vlastně by konečně měli začít uvažovat o tom, že se odsud z města konečně postěhují, protože oni – vlkodlaci – tohle město nemínili jen tak vydat z rukou, až se dostane pod jejich nadvládu. Když je spokojený s výsledkem, tak se s velice uštěpačným až posměšným úšklebkem rozhlídne po té spoušti. Potom se svými vlkodlaky opustí sídlo jako vítěz.)

*Chvíli stojí u zábradlí a sleduje dění dole. Trvá krátce, než překoná nechápavost, jak se Benjamin spolčil s vlkodlaky. Uvědomí si, jak bláhový byl, když je nepokládal za hrozbu. Životu obyčejných upírů příliš nelituje, když se vzájemně s vlkodlaky pobíjejí. Snaží se v té vřavě zahlédnout jiné pro něj mnohem důležitější postavy. Benjamina a Niklause. Nemůže je mezi bojujícími najít, což se mu nezamlouvá. Nejraději by šel dolů a vlkodlaky si podal, ale nemůže opustit Hayley. Párkrát zahlédne mezi útočícími vlkodlaky Jacksonova bratra. Kromě něj i tu dívku, kvůli které byl svědkem hádky jeho sourozenců na plantáži. Nemůže si vybavit, jestli zná její jméno. Když vidí, jak se vrhne na jeho sestru, je si jistý tím, že až se mu dostane do rukou, nepřežije. Nemá, ale možnost jít sestře na pomoc, protože se útočníci přiblíží k němu. Než se stačí dostat blíže k pokoji Hayley, vydá se jim naproti ke schodišti. Nečeká a těm prvním během pár vteřin zlomí vaz. Vlkodlaci pro něj nepředstavují velký problém. Je mnohem rychlejší a silnější, než oni. I když to uvnitř něj vře zlostí, navenek si zachovává chladnou hlavu, je ve střehu a odráží další útočníky, kteří se k němu dostanou. Nemá s nimi slitování. Brzy má ruce potřísněné jejich krví, když dalším pro změnu vytrhne jejich zrádná srdce z hrudi. Kvůli tělům, které se hromadí téměř na samém vrcholu schodiště trochu ustoupí dozadu, aby měl více místa. Za chvíli je přestane počítat. Odráží jejich útoky, většinou úspěšně. Schytá, jen pár ran, které ho, ale nemohou nijak ohrozit, maximálně na moment vyrušit ze soustředění. Jeho myšlenky zabíhají ke starostem o jeho sestru, kterou již před chvílí ztratil z očí. Klause také již chvíli neviděl. Nelíbilo se mu to. Chystá se na souboj s dalšími dvěma vlky, kteří se k němu dostanou, ale než se vůbec k němu dostanou, tak se před ním skáceli k zemi. Za nimi pak ke svému údivu uvidí stát Finna. Kdyby neviděl jeho výraz ve tváři, myslel by, že jim snad přišel pomoct. To, ale téměř okamžitě vyloučí. Opravdu nechápavě se na něj dívá. Nerozumí, co zde dělá ani, co má v úmyslu. Další zradu by od něj, ale rozhodně nečekal. Hlavně potom, co žil chvíli v domnění, že konečně našel štěstí po boku své Sage.* Finne...?! *Osloví ho. Poleví trochu v ostražitosti. Finna na něj zaútočí po té tak rychle, nečekaně, že se téměř na nic nezmůže. Náraz na stěnu není nijak bolestivý, jen ho rozhodí a pak zahlédl něco bílého ostrého, jak míří na jeho hrudník. Snaží se to zachytit, ale jak má ruce od krve, tak mu jen sklouznou po hladkém ostří. Než si uvědomí, že je to nějaká dýka, ucítí ostrou bolest, jak ho bratr bodne. Hekne při tom a vydechne. Vykřikne nepředstavitelnou bolestí, kterou ucítí. Než se mu dýka dostane hlouběji k srdci, nejvíc ho bolí bratrova zrada, kterou za nic na světě nedokáže pochopit. Finn může vidět jeho opravdu nechápavý a nevěřícný výraz, z něhož doslova křičí otázka - Proč? - tohle dělá. Je to, jen okamžik, protože vzápětí ho zcela ochromí a pohltí nepopsatelná bolest, jak se mu od srdce rozlévá po celém těle, nad kterým ztrácí kontrolu. Něco takového ještě nikdy nezažil. Chce se toho zbavit, ale nemůže. Nedokáže se pohnout a bolest ho brzy zcela ochromí. Zhroutí se k zemi a zůstane nehybně ležet. Nepřítomný pohled směřuje někam ke stropu. Sice slyší a vidí, co se děje kolem, ale není schopen na to reagovat, přes bolest, která ho ovládá a ochromuje. Občas cukne s rukou, ale na víc se nezmůže.*

*Zarazí se, když Elijah řekl, že se uvidí, co bude za pár let. Co tím myslel? Jako, že by si měla jednoho z nich vzít, aby měla taky tohle příjmení? Ne, to ne. Nad něčím takovým rozhodně nepřemýšlela. Dost na to, že měla dítě s Původním a nedokázala myslet na takové věci a ne právě teď. Navíc o ničem takovém nikdy nepřemýšlela, vždycky chtěla najít svou rodinu, někde patřit, ale v tomhle smyslu na to nepomyslela. Proto se tváři trochu šokovaně, když něco takového řekl. Ale dlouho u těchto myšlenek nezůstane. Poslouchá, že Kate je opravdu podobná Genevieve a tak se nad tím usměje, alespoň zlehka. Předpokládala to tak trochu a je ráda, že je podobná Genevieve, než Benjaminovi. Zajímalo by ji, jak na tom bude její dcera. Určitě bude ale víc povahově po Klausovi a to potom bude naprostá italská domácnost. V Elijahově náručí je o něco klidnější, není tak moc ve stresu, ale potom, jak tam přijde Rebekah je spíše zaražená z její přítomnosti. S Elijahem ji objasní celou situaci. Začne být ale ve stresu ve chvíli, kdy uslyší z dolního patra, možná z chodby, neví, neumí to přesně odhadnout nějaké zvuky. Spíše náraz do něčeho. Rebekah ji ale brzy vysvětlí, co se děje. Takže Benjamin už je tady a začíná to. Začne nervózně přecházet po pokoji a potom na jednom místě strne. Její ruce má položené na břiše a nervozita a strach ji začíná postupovat celým tělem. Benjamin je moc silný, ale je pravda, že Klaus je zase hybrid. Zvládl ho i v minulosti, tak ho zvládne i teď. Prudce otočí hlavu směrem ke Rebece, když se rozhodne pokoj opustit. Moc se jí to nelíbí a proto se hned podívá k Elijahovi, aby něco řekla. V tu chvíli ale uslyší o mnoho větší hluk a i hlasy upírů, které v sobě značí bolest a utrpení. Nestihne se ani Elijaha už zeptat, co se to děje. Něco se dělo a bylo to špatné, hodně špatné. Už jenom proto, jak se Elijah tvářil a řekl jí, ať tady zůstane. Přikývne sice na souhlas hlavou, ale pokud byl druhý útok na sídlo, pokud by ona a dítě měli být v nebezpečí, což už vlastně teď byli, tak nehodlá zůstávat zavřená v pokoji. Elijah její pokoj opustí a Hayley se hned přesune k oknu. Odhrne jednou rukou závěs a její tvář se změní na šokovaný výraz kvůli tomu, co vidí. Několik vlkodlaků, jak útočí na upíry a za nimi jsou i čarodějky a čarodějové. Začne se jí třást ruka a upustí závěs. Opře se zády o stěnu a začne zhluboka oddechovat. Přišli si pro ni, přišli ji zabít i s její dcerou, tohle nemůže dopustit. Cítí od svého druhu neskutečnou zradu za to, co dělají. Jak mohou spolupracovat s Benjaminem? Elijah, Rebekah i Klaus ji chránili, dokonce i upíři, ale stačilo to? Nemůže být zavřená v pokoji a nechat se sebrat. Nedovolí jim, aby jí vzali to nejcennější, co teprve mělo přijít na svět. Porozhlédne se po pokoji a začne přemýšlet nad tím, co si vzít sebou. Nakonec přejde ke stolku a rozbije ho. Dřevěnou nohu začne svírat v ruce. Možná nešla na upíry, ale potřebovala mít něco v ruce, potřebovala se něčím bránit. Najednou v sobě měla tolik síly, jako ještě nikdy za průběh jejího těhotenství. Uchopí kliku ode dveří a vyjde z pokoje. Na chodbě už teď probíhá masakr. Všude jsou mrtvá těla a krev. Dokud si ji nikdo nevšímá a nebo spíše nepostřehne to, že se snaží utéct, tak je relativně v bezpečí. Rychlým krokem proto zamíří ke schodišti a cestou míjí padlá těla upírů a nebo těch, kteří umírají na vlkodlačí kousnutí a že jich není málo. Zarazí se na chodbě, když tam uvidí Finna jak zabodává dýku do Elijaha. Ne, ne, tohle přece nemůže být pravda. Nemohl se spojit Finn s jejich hlavními nepřátelí. Sevře v ruce ještě více dřevo a rozejde se směrem k nim. Nejenom, že měla o Elijaha neskutečné obavy, ale on nemohl být probodnutý dýkou a tak vyšachovaný ze hry. Cítila neskutečný strach, ale taky zároveň i vztek a v tuhle chvíli se nedalo říct, co bylo silnější. Jenomže cestu ji zastíní vlkodlaci. Hned se po jednom z nich ožene kusem dřeva, ale on je silnější, rychlejší, než Hayley. Nepoznávala ho, takže nemohl být od nich ze Zátoky. Vytrhne jí dřevo z ruky a přitlačí ji ke zdi. Zdálo se ale, že ji nechce zabít. Možná omráčit, nějak na chvíli zneškodnit, ale ne zabít. Jistě, že nechtěl. Tohle byla práce Benjamina a čarodějek. Na nic nečeká a čelem ho praští do tváře. Chytne ho za obě paže a potom si ho přitáhne k sobě tak blízko, jak jenom může a kopne ho do rozkroku. Tím ho na moment zabaví a využije toho momentu. Pořádně ho chytne za triko a praští mu hlavou o zeď. Je jí jedno, jestli nějakého vlkodlaka teď zabije. Pokud ji chtějí naservírovat na stříbrném podnosu Benjaminovi a čarodějkám, klidně je zabije všechny. Potřebuje se odtud dostat co nejrychleji pryč a tak se vydá ke schodišti, ale v tom momentě, kdy už chce scházet dolů zahlédne po schody někoho, koho by tam i v největších nočních můrách přeci jenom nečekala. Dívá se šokovaně a nevěřícně na Olivera, který se právě zakousnul do těla jednoho z upírů a zdá se, že si tenhle okamžik naprosto úžívá. Rychle se porozhlédne po kusu dřeva, který ji vlkodlak odhodil a vrátí se pro něj. V tu chvíli začne sebíhat schody a momentálně vypustí všechno jiné z hlavy a pohlcuje jí jen vztek z toho, že Oliver je takhle zradil.* Olivere, ty jeden špinavý pse!*Zařve na něj. Tohle je pro něj konečná. zastávala se ho, stála při něm a prosila Klause, ať ho nezabíjí, ať ho ušetří na životě a on jim udělal takový podraz? Je si více, než jistá, že ji slyšel, protože upíra upustil. Sejde schody a chce jít za ním, ale než se stihnou sobě věnovat, tak před ní už stojí řada nějakých dívek, žen. Byly to čarodějky, musely být. Zavrčí na ně a semkne čelist pevně k sobě. Ačkoliv na pohled vypadala sebejistě, odhodlaně a připravená na boj, tak uvnitř cítila jenom strach, obavy, úzkost a potřebovala co nejrychleji utéct. Jenomže tady nebyl nikdo, kdo by jí mohl pomoct. Elijah byl zneškodnění, Rebekah byla bůh ví kde a Klaus měl na starosti Benjamina. Byl tady jeden velký chaos. Ihne se dá do pohybu a začne utíkat před čarodějkami na druhý směr, než kde stály ony. Jenomže jen co pozvednou ruky a začnou zaříkávat, tak ucítí neskutečnou bolest nejenom v hlavě, ale po celém těle. Zařve bolestí, upustí kus dřeva na zem a chytne se oběma rukama za hlavu. Má pocit, že si v ten moment vyrve vlasy z hlavy, jak křečovitě je svírá. Nohy se jí začnou podlamovat a jediné, co právě teď dokáže je hlasitě křičet a strachovat se, že ji čarodějky dostaly. Nemůže to přeci jenom tak vzdát, ale ona se nemůže nijak bránit. Ucítí bolest v oblasti břicha, tam, kde je její dcera. Nemůžou ji dostat, ne její malou holčičku. padne na kolena a stále se drží za hlavu. Dva čarodějové k ní přistoupí a chytí ji za paže. začnou ji vláčet směrem ven ze sídla. Bolest najednou zmizí, ale stále je z ní otupělá, ačkoliv si uvědomuje, co se děje. když jí táhnou směrem ven, částečně se vzpamatuje a začne odporovat. Podrážky jejich bot se přímo zarývají do země, odmítá s nimi jít.* Ne, ne, prosím. Je to jenom dítě. Prosím, nedělejte to.* Její hlas je zoufalý, plný strachu. I když se snaží odporovat, oni jsou silnější a každý její pokus o to zastavit se ji znemožní. Její nohy se lámou přímo pod tím náporem. Vedou ji směrem k připravenému autu. Kam ji chtějí odvézt? Tohle nemůže tak skončit. Takhle to nemělo být, nebylo to v plánu. Neměl jí ani kdo přijet na pomoc. Čarodějové ji dotáhnou k autu a pustí ji, chce začít křičet, bránit se, ale v tu chvíli začnou něco zaříkávat. Se zděšením se na ně podívá, ale to je to poslední, co si z toho pamatuje. Najednou se její tělo začne hroutit k zemi, ovšem jeden z nich ji zachytí a se zbytkem ji naloží do auta na zadní sedačku. Jedna ruka ji visí ze sedačky směrem dolů a za druhá je bezvládně položená na břiše. Momentálně o sobě nevěděla a zatímco útok v sídle probíhal dál, tak Hayley odvezli odtud pryč.*

(Pobaveně se na ní podívala, když na ní zavrčela. Bylo to opravdu vtipné. Alespoň ta mrcha konečně dostane to, co si zaslouží a Claire jí všechno krásně oplatí. Nad jejími slovy se jen pobaveně ušklíbla.) Ale no tak, zlato. (Jen se na ní ušklíbne, a když se jí obličej změnil na upírský, dívala se jí přímo do očí. Nečekala však, co udělala hned potom. Bylo to tak rychlé, že nestihla nijak zareagovat. Cítila tu palčivou a ostrou bolest, která jí projížděla břichem. Tady už nic nezmůže, musí odsud vypadnout, hned. Vytáhne si dřevo z břicha a nahlas zaúpí. Odhodí dřevo a vyběhne tak nejrychleji jak jí bolest dovolí ven. Utíká tak daleko, jak jen musí a pak se zastaví. Předkloní se a podívá se na svoje tričko, které je nasáklé její krví, která se stále valí ven a barví její triko do tmavě červené. Zasyčí a sesune se k zemi. Potřebuje pomoc, a nejlépe co nejrychleji. Začíná panikařit. Opatrně odhrne triko a zhluboka dýchá, i když i to jí způsobuje nesmírné bolesti. Přiškrceně vykřikne, když spatří svojí ránu. Je to spíše zasténání. Přitlačí ruku na ránu, aby tolik nekrvácela a zatne zuby. Do očí se jí nahrnou slzy. Ta bolest je nesnesitelná. Je všude a je tak pronikavá. Cítí, jak jí v uších tepe a jak se jí po těle rozlévá krev. Její tělo křičí o pomoc, ale ona jen sedí opřená u zdi s očima vytřeštěnýma dokořán a zrychleným tepem a dechem.)