The Abattoir

*Mierne prekvapenie, ktoré Rebekah prekĺzlo po tvári si všimne, ale nijako príliš sa na to nesústreďuje. Nebude sa tváriť, že povzniesť sa nad všetko bolo jednoduché, ani že to už urobil, ale nakoniec vždy zostane jeho sestrou, ktorú chcel chrániť, aj keď jej občas ublížil a ona ublížila jemu. Nikdy nezabudne na minulosť a z určitej časti sa jej vždy bude držať, ale teraz mali k rodine tak blízko ako už veľmi, veľmi dlho nie a on to nechce zničiť. Nechcel viac žiť v osamení a premýšľať nad tým, kedy sa to celé zvrtlo. A nakoľko hybridi boli už len minulosťou, chybou, ktorú nechce opakovať, bude sa musieť spoľahnúť na členov svojej rodiny, bude im musieť znovu začať veriť ako predtým, rovnako ako oni jemu. Už teraz vedel, že to bude ešte dlhá cesta. Mohol zo svojej sestry vyčítať, že vážne oceňuje, že sa ju nesnaží načrieť z jej chýb, ktoré on priam neznášal. Ak jedným z najmocnejších stvorení na zemi, nemôžeš si dovoliť také slabosti a ani toľko chýb, ktoré by jeho sestra urobila, ak by nebolo jeho. Ale to teraz neboli veci, nad ktorými chcel premýšľať. Každopádne bol rád, že sa zastavil a nepokračoval do svojej pracovne, podvedome cítil, že si so sestrou potrebuje isté veci urovnať, aj keď to stále odkladal na lepší čas, teraz mali príležitosť. Bola tu, tak blízko a pritom jemu stále vzdialenejšia a vzdialenejšia. Netušil, či to robí fakt, že sa stále nedostal z toho, čo sa pred pol rokom dozvedel alebo je ich vzťah proste len rozbitý. Popravde, svojej druhej teórií veľmi neveril, na to spolu prežili až príliš mnoho vecí. Z istej časti Rebekah to sklamanie z Marcela prijal, z inej jej chcel ukázať, že už sa istú dobu aj tak zapodieva len tým, čo bolo. Pri jej poznámke, ktorou v podstate prijala jeho slová, len mierne našpúli pery. Bola to pravda, aj keď tu zostane stále množstvo vecí, ktoré ich rodinu a hlavne jeho budú s Marcelom spájať. Zachytí, keď sklopí svoj pohľad niekam na dlážku, podvedome tušil, na čo myslela. Na niečo, čo bolo na tom všetkom najsmutnejšie, že práve jeho podla do chrbta kvôli tomu, pre koho vždy bolo niečo podstatnejšie ako ona samotná. Nechcel sa však dostať k tejto téme, nakoľko mal k tomu ešte stále ťažké srdce. Rebekah však zjavne mala iný názor. Vedel, že jej je to ľúto, hlavne teraz, keď si uvedomila, že jej to za to nestálo. Mohol len premýšľať, či by jej to bolo ľúto, aj keby teraz bola s Marcelom, aj keby predtým ich otec nezapálil celé mesto a ona tu s ním mohla zostať, zatiaľ čo Klaus by bol znovu na úteku.* Ja viem. *Prenesie len potichu, nakoľko nebolo nič viac, čo by jej k tomu mohol povedať. Marcel ho tým sklamal, to áno, ale od nej to bolo omnoho tvrdšie, ostrejšie a hlavne to, čo cítil, keď mu to Genevieve povedala, to len tak nevyprchá, určite nie jedným "mrzí ma to". Nad jej ďalšími slovami už musí na chvíľu pouvažovať. Chcela ho vtedy zabiť? Pretože sa to reálne mohlo stať. Mikael by ho prekvapil, vtedy ešte nebol hybridom, a tak nad ním silou nemal žiadnu prevahu. Rebekah to musela vedieť, musela pri pláne privolať ho počítať aj s touto myšlienkou a aj napriek tomu to urobila. Istá časť z neho si jej slovami nebola istá, skôr si myslel, že jeho prežitie nechala na náhode.* Máš pravdu, nemala si to robiť, ale rozhodla si sa tak. *Pokrčí nad tým plecami, jeho pohľad je teraz upretý na nejakú vec za jej ramenom.* Viem, že si sa vtedy bála, že ak sa dozviem, že spolu niečo máte, znovu ťa zavriem do rakvy. *Opäť sa na ňu pozrie a oblizne si suché pery.* Nikdy na to nezabudnem, Rebekah, tak isto ako ti nikdy nezabudneš na trápenia, ktoré som ti spôsobil. *Pokrúti hlavou nad vecou, ktorej si bol veľmi dobre vedomí.* Napriek tomu sme však znovu rodina, v domove, kde nikto z nás nemusí byť znovu sám. *Posledné slová povie potichšie, ako väčšinu vety, než sa nad jej poslednými slovami letmo pousmeje.* Najskôr mám proste šťastie, ale...Či už vďaka bohu alebo bohužiaľ, živí sú všetci naši súrodenci. *Kútiky jeho úst sa pretvarujú do úškrnu.* Akoby sa smrť dala len prečkať, než pokračujú ďalej.*Ešteže ich matky sa zatiaľ smrť nepustila, ona nažive bola to posledné, čo potrebovali. Nakoniec sa od Rebekah trochu odvráti.*

*Možná se ji snaží uklidnit tím, že to není její vina, ale ona má stejně pocit, že je. Kdyby ji tady nevzala, nic z toho by se nestalo. Všechno se to zhroutilo jako domeček z karet a nabíralo to hořký konec. Přitom to bylo v pořádku, dokud neudělala tuhle chybu. Elijah byl prostě takový, že neviděl tu chybu, kterou udělala. Hayley stačilo, že o ní věděla a uvědomovala si ji. Dívá se na něj a neodpovídá, protože by se akorát přehadovali o tom, kdo z nich má pravdu. A stejně by se k žádném výsledku nedostali. Jakmile uvidí jemný úsměv na jeho tváři, tak je chvíli zaražená z toho, že to vůbec dokáže v této situaci. Ale oplatí mu ho. Koutky se jí nadzvednou a vytvoří se jí tak malý úsměv, který drží pár sekund, než zase rty mírně našpulí. Stále má položenou ruku na té jeho a tiskne mu ji jemně. Poté ji však oddělá, stáhne tělu a on udělá to samé. Přejde k talíři, který odnese do kuchyně a odloží ho. Chvíli se dívá na míchaná vajíčka, než pozvedne zrak opět k němu. Hlavu nakloní do strany a v duchu si říká, že přesně jenom čekala na to, kdy Elijah tyhle slova vysloví. Trochu se pousměje a zavrtí hlavou. Ne nad tím, co řekl, ale nad tím, že to předpokládala. Nadechne se a potom zhluboka poraženecky vydechne. Když nesní alespoň trochu, určitě by na tom dále trval a nechce se s ním nijak v tomhle pošťuchovat. Už si chce vzít vidličku, ale Elijah mezitím přinese tu, kterou byla na stole určena pro ni. A proto k němu natáhne ruku a převezme si ji mlčky od něj. Ať je to studené nebo ne, určitě to bude i tak dobré a hlavní je přece to, že je to poživatelné. Už si chce nabrat první sousto, ale potom si vzpomene na slova Genevieve. Tak se podívá k Elijahovi a řekne mu to, co má na srdci.* Elijahu…*Chce něco říct, jenomže to on už píše sms. Předpokládá, že je určená Klausovi a tak nic neříká. Jenom trochu přihmouří oči a když se jejich pohledy znovu setkají, tak opět promluví.* Chtěla jsem říct, jestli je to dobrý nápad s Kate. Protože Genevieve bude zase rozzuřená. Nejde to všechno udělat nějak jinak? *Pozvedne pravé obočí a až teď si na vidličku nabere sousto míchaných vajíček a následně ho sní. Pravda bylo by to o moc lepší, kdyby to bylo teplé a čerstvé, jenomže nedá se nic dělat. Podívá se opět na něj.* Víš, že i přes to, že to vystydlo je to skvělé? Umíš výborná míchaná vejce. *Pousměje se na něj povzbudivěji. Vážně netuší, jak ho přivést na jiné myšlenky, ale hrozně by si to přála. Začne uvažovat nad tím, co dál má Klaus s Kate v plánu, protože pokud jí chce něco udělal a nebo znovu její „smrtí“ vyhrožovat Benjaminovi, tak by se od toho měl držet nazpět. Možná by i uvítala, kdyby se zastavil. Ačkoliv se s ním na druhou stranu nechce zase hádat. Vypustí to potom z hlavy a začne jíst ty vajíčka, jenže jde vidět, že vážně jí není moc do chuti po tom, co se stalo. A tak jí jen proto, aby malá měla příjem potravy.*

*Vidí na Hayley, že se cítí zodpovědná za předcházející události, i když ji ujišťuje, že to tak není. Mírně se zamračí nad tím, když sleduje její výraz a provinilý pohled. Neví, jak by ji měl přesvědčit, aby se přestala vinit. Ničemu to nepomůže a to, co se stalo nezmění. Její mlčení je z jeho pohledu dostatečně výmluvné. Semkne rty do úzší linky, když se snaží přijít na to, jak to změnit. Z těch myšlenek ho probere její údiv. Přemýšlí, proč se tak tváří. Jestli se diví, že se na ni dokáže i potom všem usmát... Nechápe důvod on. Hayley by mělo být jasné, jak silný vliv na něj má. Jak hodně pro něj znamená.* To díky tobě, Hayley. *Odpoví tiše a dívá se jí chvilku do očí. Mohlo by to znít trochu divně. Reaguje těmi slovy na její údiv. Chce, aby věděla, jak moc je pro něj důležitá. Znovu a znovu jí to bude opakovat, když získá dojem, že si toho není dostatečně vědomá. Více to pro daný okamžik nerozvádí. Spustí dlaň z její tváře a kouká na ni. Po sleduje, jak Hayely bere talíř a odnáší ho do kuchyně. Netuší, že se bude chtít vyhovět jeho prosbě a pustí se do studených míchaných vajíček. Tohle rozhodně neměl na mysli, když se ji snažil přesvědčit, aby něco snědla. Myslel to všeobecně. Chtěl, aby si vzala cokoliv v kuchyni objeví a bude na to mít aspoň trochu chuť. Trochu pochybovačně ji při tom sleduje. Donese ze stolu na kuchyňskou linku zbytek věcí. Když si Hayley vezme vidličku, kterou tam donesl, pochopí, že chce doopravdy jíst.* Vždyť už to vychladlo... *Namítne a podívá se z její tváře do talíře. Pak, ale považuje za nutné napsat bratrovi a tak rovněž učiní. Krátce k Hayley tázavě vzhlédne, když ho osloví, ale hned zase shlédne k mobilu a v rychlosti dopíše a odešle zprávu. Mobil položí na kuchyň, protože předpokládá, že se mu Klaus brzy ozve, když zjistí, že se zpráva týká Benjamina. * Ano? *Pohlédne pak znovu na Hayley. Vyslechne si její obavy a trochu se zamračí. Ne na ni, ale nad celou touhle situací.* V tuhle chvíli nevím, Hayley. Musím si promluvit s Klausem. *Odpoví jí na to. Není to vše, co chce říct. Pokračuje hned na to dál.* Kate je Benjaminova slabina. Klaus jistě dobře vše promyslel. V tomhle mu věřím. Neudělal by nic, aby ji doopravdy ohrozil. Pokud se to Genevieve nebude líbit, budeme to řešit potom. Až bude Benjamin zpátky tam, odkud přišel. Důležitější jsi ty a tvá dcera. Když máme šanci, musíme ji využít. *Dodá jí na to svůj názor. Při tom na ni kouká. Sleduje ji pak, jak zápasí a to doslova s těmi vajíčky. Sleduje to dost znepokojeně. Její chvále moc nevěří. Také se podle toho zatváří, že si o tom myslí své.* Vážně se do toho nemusíš nutit, Hayley. Dej si cokoliv, na co máš chuť. *Namítne.*

*Usměje se o něco víc, když jí objasní, že to díky ní se dokáže i teď usmívat. Přikývne na náznak, že tomu rozumí. Bylo zvláštní, jaký na něj měla vliv, ale i jaký on měl na ni. Za tu dobu co se znají, tak v jeho společnosti je vždycky klidnější. Ale když je sama nebo s někým jiným, tak jedná bezhlavě a vznětlivě. Jeho společnost má na ni uklidňující účinky. Poté mávne ledabyle rukou nad tím, že už to vychladlo. Tak přece to nebude vyhazovat, když to pro ni připravil. Jí na tom příliš nezáleželo právě teď. Vždyť to bylo jenom jídlo, které dle jeho názoru měla do sebe dostat, ačkoliv se jí to příčilo. Momentálně měla žaludek stáhnutý a navíc měla tu hrušku. I když je pravda, že to bylo už hodně dávno. Nechá Elijaha dopsat zprávu a čeká na jeho reakci.* Já si dovoluji nesouhlasit. Kdyby na to došlo, že by Klaus musel zajít o mnoho dál, než má v plánu, tak by ji zabil. Víš, to, že ano? Protože vždycky si vybere život své dcery. *Vlastně mluví i tak částečně za sebe. Věděla, že kdyby taky došlo na nějaké takové situace, tak by raději volila to, že dcera Genevieve, než ta její. Ačkoliv to byly hrozné myšlenky a doufala, že se takhle nikdy nebude muset rozhodovat, tak to měla stejné jako Klaus. Jenom si není jistá, zda si to Elijah uvědomoval, když stále mluvil o tom, že Kate se opravdu nic nestane. Ne všechny plány vycházely, tak jak měly. Pokaždé se našel nějaký problém, který se musel řešit hned improvizací. Ale musela souhlasit s jeho slovy, že důležitější je ona a její dcera. Pro ni to byla největší priorita, takže nehodlala tomu ani nijak odporovat. Cpe do sebe ta vajíčka a složí Elijahovi kompliment, který myslela vážně. Je ale pravdou, že její výrazy tomu vůbec neodpovídají. Stočí k němu pohled a chce odpověď. Potom se ale prudce k němu otočí zády a pšíkne si hlasitě. Oklepe se hned potom a podívá se znovu na Elijaha.* Omlouvám se. *Usměje se trochu nad tím a potom odloží vidličku.* Není to o tom, že by mi nechutnalo a nebo proto, že je to studené. Spíše mám žaludek jak ve svěráku. *Ušklíbne se a potom veze talíř a zamíří ke koši. Otevře ho a vyhodí do toho zbytek vajíček. Na Elijaha se omluvně podívá a jde nádobí po ní uklidit. Pak se opře zadkem o kuchyňskou linku hned poblíž Elijaha a prohlíží si ho.* Najím se za chvílí, vážně. *Poznamená, aby si nemyslel, že jíst za celý den vůbec nebude.* V tom jeho dalším plánu taky nějak figuruješ? *Pozvedne pravé obočí. Netušila, co je v plánu dál,a le vážně doufala, že to vyjde. Už bylo vážně na čase, aby byl Benjamin mrtvý.*

*Mysľou mu teraz prebiehali podobné myšlienky ako Rebekah. Živo si dokázal vybaviť aj poslednú maličkosť z toho večera, kedy ho Mikael prekvapil, usadil sa vedľa neho a hrozil mu kolíkom. Predtým, než by ho zabil, mu však chcel dopriať divadlo, ktoré sám pripravil, divadlo, na ktoré sa pozeralo ťažšie, než na čokoľvek iné. Jeho majstrovské dielo vyšlo skoro do bodky, až na ten fakt, že sa im nakoniec podarilo ujsť. Teda nie všetkým. O Marcelovi si dlho mysleli, že je mŕtvy, že ho oheň, ktorý Mikael založil, stiahol so sebou, ako ostatných obyvateľov mesta. A nakoniec sa z krásneho večera stal deštruktívny koniec, kedy zmizlo všetko, čo tak miloval a všetko, čo dovtedy budoval. Zmizol zmysel jeho vtedajšieho života, to čo dokázal. No a zbytky, ktoré tam po ich rodine zostali, pozbieral niekto, kto sa pričinil za to, že to všetko krachlo. Nie, nad Marcelom smútiť naozaj netreba, už nikdy viac. Jediné, za čo mu mohol aspoň trochu vďačiť je fakt, že tie zbytky polepil dokopy a toto mesto zachoval. Samozrejme sa za tú dobu vyhlásil za kráľa, ktorému by to tu malo všetko patriť a ich rodina tu mohla maximálne v pokoji prebývať. Preňho by však bolo potupou vzdať sa niečoho, na čo má nárok, ešte ak po tom navyše tak veľmi túžil.* A na nálade. *Doplní ju v okamžiku, keď dohovorí s mierne nadvihnutými kútikmi pier, aj keď to, že napriek všetkému stále zostávali spolu, bolo viac ako pekné, okolnosti, ktoré ich k tomu prinútili už tak veľmi pekné neboli. Akonáhle Rebekah spomenie ich najmladšieho súrodenca, v rukách pocítil ťarchu jeho bezvládneho tela, ktoré doniesol do dediny, po tom, čo sa stala tá nehoda s vlkodlakmi. Nikdy si neprestal vyčítať, že napriek varovaniam matky, napriek zákazom otca...Sa ich vybral pozorovať, najväčšou chybou tej noci však bolo, že so sebou zobral aj jeho. Ale bol tak zvedavý, tak veľmi sa tešil na to, žeby ich videl pri premene, že mu to vtedy proste nemohol odoprieť. Krátko si odkašle a odvráti od nej opäť pohľad.* Dúfajme, že náš brat už dávno našiel svoj pokoj. *Prenesie neurčito, pričom dáva jasne najavo, že bude najlepšie sa o Henrikovi už nezmieňovať. Keď sa od nej trochu odvráti, ani si nevšimne, akým spôsobom k nemu obrátila svoj zrak, ani si nevšimne tú otázku v jej očiach. Len sa jej prosto obráti chrbtom, keď za sebou začuje jej slová. Nemal ani potuchy, že sa jej niečo podobné honí hlavou. Vlastne by jej na tieto slová radšej neodpovedal, nakoľko nevedel, či by sa jej odpoveď páčila, alebo či by sa páčila jemu. Vtedy mal viac dôvodov k tomu, aby to povedal. Posledné, čo chcel bolo, aby ten liek získal niekto, kto mu pred očami zabil brata. Áno, v podstate chcel, aby bola jeho sestra šťastná, len zatiaľ sa celkom nevyrovnal s myšlienkou, žeby bola šťastná bez neho. Zvraští obočím, znovu sa jej obráti čelom a prižmúri oči.* Kam smeruješ, sestra? *Spýta sa jej prezieravo bez toho, aby jej na ktorúkoľvek otázku nejako odpovedal, pretože nemal potuchy, čo na tom práve teraz záleží. Hádam len nechcela...*

*Potěší ho, když se Hayley na tvář vrátí úsměv. Není to sice tak uvolněný a veselý jako ráno, ale je nyní rád i za tento. Doufá, že je to náznak toho, že se přes to, co se před chvílí událo, přenesou. Pozoruje ji a shledává, že je mu v její přítomnosti stále lépe. Na jeho tváři se postupně vrátí spokojenější výraz. Pozvedne mírně obočí, když Hayley odmávne jeho starostlivost. Myslí si o tom stále svoje, ale už jí nepřesvědčuje, že to nemá jíst. Tváří se u toho trochu nesouhlasně, ale mlčí. Nemá teď vůbec žádnou energii na nějaké hádky nebo rozepře. Když do sebe Hayley souká jídlo, tak nemá zrovna, co na práci. Opře se pozadím o hranu desky kuchyňského stolu. Má tak před sebou svůj mobil, na který občas sklouzne očima i Hayley, kterou pozoruje. Zpozorní, když přeruší svou pozdní snídani, lépe řečeno oběd, neví, jak by tohle její jídlo nazval. Poslechne si její námitky. Na tváři se mu objeví výraz, který dává Hayley najevo, že si je toho, co mu říká, a co by mohlo v nejhorším případě nastat, velmi dobře vědom. Kouká při tom na ni, jako by nevěděla, že svého bratra velmi dobře zná.* Hayley, já vím. *Ujistí ji o tom i nahlas svými slovy.* Jsem si toho dobře vědom od samého začátku, co mi o Kate a o tom, co chystá, řekl. *Ubezpečí Hayley klidným hlasem.* Přesto budu doufat, že taková situace nenastane a nikdo z nás nebude muset volit, které dítě bude žít, a které kvůli tomu bude muset zemřít. *Dokončí. Děti jsou pro něho svaté. I proto tak těžce nese to, co musel s Kate provádět. I když věděl, že se jí nic nestane, už, jen to vědomí, k čemu se propůjčil užírá jeho svědomí. Nechce, zakazuje si myslet nad tak katastrofickými scénáři. Založí si ruce na hrudi. Dál po té chvíli mlčky kouká na Hayley. Zavrtí nad jejím snažením sníst, co jí připravil hlavou. Narovná se a spustí ruce zase k tělu, když Hayley udělá prudkou otočku a kýchne si. Nechápavě na to hledí.* Hayley... jsi v pořádku? *Neví v první chvíli, co si o tom má myslet. Přistoupí blíže k ní a chce se jí dotknout, ale ona se mezitím opět otočí k němu, tak se zastaví a ruku uprostřed pohybu zastaví a nechá klesnout zpět dolů. Dívá se jí do tváře. Vypadá napjatě, dokud mu nedá svou odpověď, kterou mu objasní její chování. Nad tím se zatváří nevěřícně a přetočí mírně oči.* Prostě to vyhoď a nedělej si s tím starosti. *Doporučí jí to, co ona vzápětí udělá. Sleduje ji u toho. Kouká na ni i pak, když uklízí.* Hayley, mně to nevadí. *Ujistí ji, když se mu omlouvá a ujišťuje jej, že se nají později. Nechce ji do ničeho nutit. Po reakci, kterou viděl před malou chvilkou od toho raději upustí. Hayley se po té postaví podobně, jak stojí nějakou dobu i on. Opětuje její pohled. Ten jeho je trošku nejistý, možná tázavý. Netuší, co se jí nyní může honit hlavou.* Nevím, Hayley. Klaus mi řekl zatím, jen o té první části. Druhou jsme nijak detailně nerozebírali. *Odpoví na její otázku a kouká na ni při tom dál, jestli nemá nějaké další.*

*Přesvědčí ji, že přeci jen si je vědom toho, že Klaus by mohl udělat nakonec něco jiného, než on od něj očekává. Vlastně by se tomu ani nedivila. Možná by si s ním o tom chtěla i promluvit a na druhou stranu raději nechce. Stejně by se shodly na tom samém a raději dítě někoho jiného, než to jejich. Nechtěla to říkat nahlas před Elijahem, určitě si to sám uvědomoval, že Klaus a Hayley si byli hodně podobní. Uvažovali občas stejně, i když někdy se jejich názory nestřetávaly. Jenomže jak šlo o jejich dceru, tak byli schopní udělat pro ni první a poslední, cokoliv bez ohledu na to jakou cenou by za to muselo zaplatit a nebo druzí. Dívá se na něj a naslouchá mu. Je jí jasné, že by se právě on nechtěl dostat do takové situace. Hayley v tom měla více, než jasno. Tohle nebylo nejlepší téma na rozebírání, ale co bylo? Vydechne a přikývne jeho směrem. Raději se už k tomu nijak nevyjadřuje, protože nemá ani co. Nechá to všechno v jejich režii a bude doufat, že vše vyjde tak jak má a ona porodí až po tom, co bude bezpečno. Jakmile si kývne a otočí se k Elijahovi, tak zůstane na něj zírat s povytáhnutým obočím. Netuší k čemu se chystal, vždyť to bylo přece jenom kýchnutí a nic víc. Možná se prostě jenom lekl, jestli se s ní něco neděje. Ono by to bylo i možné, protože v tomhle městě je všechno pravděpodobné a nedivila by se ani tomu, kdyby Benjamin měl moc k tomu podstrčit něco nebo někoho do domu, aby jí dal snad nějakou věc do jídla či pití. A to by jí něco způsobilo. Ale cítila se v pohodě a tohle bylo něco, co normální člověk zažíval skoro denně.* Jsem v pořádku. Nedělej si starosti. *Na chvíli se pousměje, aby mu dala dostatečně najevo, že se vážně o ni bát nemusí a je zcela v pořádku. U jeho prootočení očí se trochu podiví. Ani takové grimasy nejsou u něj příliš zvykem. Trochu jí to pobaví, ale na sobě to nedá znát. Ví, že Elijah právě teď nemá dobrou náladu a vůbec se mu za to nediví. Jídlo tedy vyhodí do koše a nádobí odloží poté do dřezu. Opře se zadkem o kuchyňskou linku a dívá se Elijahovi do očí.* Zřejmě se Klaus na druhou polovinu chystá sám. No, ať už je to cokoliv překvapujícího, tak doufám, že mu to vyjde a Benjamin konečně bude mrtvý. Já bych už ráda měla pocit, že svou dceru porodím do bezpečného místa. *Povzdychne si a přejede si rukou po břiše. Na chvíli sklopí zrak a dívá se na své obrovské břicho. Hlavně na ní to působí vážně obrovským dojem, protože její postava je vyhublá. A není to tím, že by snad nejedla, jenom to už má prostě takhle od malička. Asi dobré spalování. Za chvíli se vzpamatuje a podívá se na Elijaha s menším úsměvem.*

*Bol rád, že sa k ich bratovi viac nevrátila, určite už len z jeho výrazu musela odčítať, ako sa o tejto téme nerád rozpráva. Možno to už bolo dávno, ale stále tak živé, stále to mal všetko rovno pred očami. Jeho bledú tvár, slzy, ktoré sa mu kotúľali dolu po lícach a hlavne pevný stisk rúk svojej sestry na svojom chrbte. Áno, Rebekah mu vždy bola oporou, aj keď mu to mohla vyčítať, aj keď to, čo sa stalo ich bratovi bola z veľkej časti jeho chyba, nikdy ho neobviňovala, vždy stále pri ňom. Škoda, že sa to všetko časom zmenilo natoľko, že sa dohnala, až k tomu, že stávkovala s jeho životom, kvôli niekomu, pre koho bola vždy na druhom mieste. Rebekah mu však nedá priestor na to myslieť dlhšie, nie keď začne s otázkami, ohľadom lieku, ohľadom toho, či svoje slová myslel vážne. V jediné, čo dúfal, bolo, že sa nechcela dostať ku tomu, čo predpokladá. Nie, pretože si nevie predstaviť, žeby...Žeby sa to zmenilo, žeby ju len tak stratil. Práve teraz jej hľadel rovno do tváre, mohol jej z očí vyčítať množstvo myšlienok, mohol jej zahliadnuť tých pár obáv a tiež túžbu po niečom, čo mu čoskoro potvrdí. Pri jej na niekoľko sekúnd zavrie oči a pomaly vydýchne. Má jej odpovedať, alebo to radšej ignorovať? A čo na jeho názore záležalo? Nech povie už čokoľvek z toho, čo by chcel, vyznelo by to sebecky, tak ako vždy. Ale vedel to, vedel celý čas, že raz ku tejto konverzácií príde, aj keď dúfal, že nie tak skoro. Už odvtedy, čo sa našlo to kúzlo, akonáhle si spomenul, na to všetko, čo Rebekah bola ochotná urobiť, aby bola človekom predtým, teraz to mala rovno pred sebou, stačila jedna prosba k ich sestre a ona...By bola len slabou ľudskou bytosťou. V momente, keď sa v miestnosti rozľahlo ticho, nemal chuť jej na to odpovedať. Nie po tom, čo mu práve povedala. Po všetkých veciach, po ktorých túži a túžila vždy. Len jej hľadí do tváre a nechá ubiehať sekundy bez jediného slova. Až keď sa Rebekah opäť ozve s tým, že chce vedieť jeho názor, uvedomí si, že to bolo to najmenej, čoby jej mal dať, že si to po tom všetkom zaslúži. Zaslúži si, aby s tým bol v poriadku. Sám bude mať dieťa, mal jej vytvárať opäť výčitky kvôli vlastnému sebectvu? Odvráti od nej pohľad niekam do priestoru. Mala rodinu, mala niekoho, kto by ju miloval, mala domov...A žila. Ale, ak chcela viac...Tentokrát sa jej do cesty stavať nebude, aj keď to nechce. Nenávidí myšlienku na to, žeby sa stala človekom, žeby bola smrteľná a on by ju raz stratil. Pootvorí ústa a potichu do seba nasaje nejaký vzduch, pričom sa mu na tvári zjaví hneď niekoľko zmiešaných pocitov. Prakticky nemohla vyčítať nič, až kým sa konečne nedokopal ku slovám. Nemá, čo by jej povedal. Nemôže ju prehovárať, a tak sa nakoniec uchýli len ku jedinej pravde, ktorú jej môže dať a ktorá by ju potom neťažila.* Chcem, aby si bola šťastná. *Povie tichým a trochu chrapľavým hlasom.* Chcem, aby si našla, čo hľadáš. (Aj keď to všetko už máš.) *Pomyslí si, ale nepovie to nahlas, nebude si to sťažovať a jej tiež nie.* A tiež chcem, aby...*Začne, pričom sa na chvíľu odmlčí a prejde konečne pohľadom ku jej tvári.*...aby si zostala so mnou, s Hope...*Ani nepremýšľal nad tým, že práve svoju dcéru pomenoval, proste mu to nejako vypadlo, že si to ani neuvedomil. Nakoniec ohrnie spodnou perou, pričom sa mu na perách objaví úsmev, v ktorom však nie je nič šťastné, skôr tam je zmierenie.* To je všetko, čo ti k tomu môžem povedať. *Na sucho preglgne, než sa opäť odvráti, ale tentokrát už rýchlejšie, ako predtým a bez toho, aby sa na ňu znovu pozrel, vyjde von na chodbu, pričom sa rozíde ku svojej pracovni. Vedel len, že potrebuje byť chvíľu sám, utriediť si všetky myšlienky, ale pri zvuku prichádzajúcej správy, mu to nebolo doprijaté. Rýchlo si vytiahne mobil z vrecka a prečíta si, čo mu chcel brat zdeliť. Povzdychne si, skryje všetko, čo mu po rozhovore so sestrou zostalo na tvári a otočí sa smerom ku schodisku, po ktorom zíde dole. Stačilo mu len sústrediť sa na hlasy a nerobilo mu žiadny problém rozoznať svojho brata alebo Hayley od ostatných. Pomalým krokom sa vydá smerom do kuchyne. Z ich konverzácie samozrejme zachytí svoje meno, niežeby ho prekvapovalo, že naňho niekedy príde reč, hlavne ak jej Elijah spomínal ich plán s Kate a Benjaminom.* Benjamin to bude mať už čoskoro za sebou, o tom ťa ubezpečujem, láska. *Prenesie vchádzajúc dnu, ako odpoveď ku Hayleyným slovám, pričom sa zahľadí na svojho brata a krátko kývne hlavou* O čo ide, Elijah?

*Vidí na Hayley, že pochopila, po jeho reakcích, jak se na to celé dívá, a že přesto doufá a věří v to dobré, počítá i s tím horším řešením, i když si to po dnešku nedovede ani nechce představit. Potlačí myšlenky na něco takové. Hayley mu svým kýchnutím stejně vyžene podobné starosti z hlavy. Soustředí se tak, jen na ni. S omluvným a možná trochu rozpačitým pousmáním se zase stáhne, když vidí její výraz, po té, co se jí chtěl dotknout a poskytnout jí tak v případě potřeby svou podporu. Chvilku jí ještě pozoruje i potom, co ho ujistí, že je v pořádku. Nic podezřelého se mu na ni nezdá, tak se uklidní a trochu uvolní. Přikládá to k tomu, že se nutila do jídla, které podle něj vůbec už jedlé nebylo. Svou domněnku si, ale nechá pro sebe. Už se k tomu nevrací. Tím, že Hayley uklidí to i uzavře. Ještě stále není zcela ve své kůži, proto mu dělá problém být pro Hayley tím příjemným společníkem a bavit ji, jako do návštěvy Genevieve. Přemýšlí, co by mohli dělat, ale nápadů se mu prostě nedostává. Opětuje její pohled po té, co na sobě ucítí ten její. Poslechne si, co má na srdci, ale odpovědět už jí nestihne. Předběhne ho hlas jeho bratra, který se ozve od dveří. Otočí tím směrem hlavou a uvidí Klause vejít do kuchyně. Setká se s jeho pohledem. Chvilku si ho zkoumavě měří, přimhouří při tom mírně víčka, jako by se na něco soustředil. Jen se snaží odhadnout, jak moc je Klaus informovaný o posledních událostech. Nahlas to nevysloví. Nehodlá se ptát.* Niklausi. *Kývne mu pak hlavou na pozdrav, když ho osloví.* Byla zde Genevieve. *Začne. Nijak to nespecifikuje, ale nezakryje mírné podráždění, znechucení a hořkost v hlase.* Mimo jiné nám sdělila velmi dobrou novinu. Benjamin již není pod ochranou kouzla. Když ho teď zabijeme, zemře. *Oznámí mu stručně, věcně. Nijak to nerozvádí. Jen se mu při vyslovení čarodějova jména zablýskne nebezpečně v očích.* Co máš teď v plánu? *Chce vědět.*

*Pozoruje Elijaha a na chvíli se na něj usměje. I když se dnes vyspala vážně dobře, tak i přes to začne trochu pociťovat únavu a není si ani jistá, proč vlastně. Vždyť za celý den nic nedělala. Stále je opřená zadkem o kuchyňkou linku a pootevře ústa, aby Elijahovi něco řekla. Ale v tom ji zastaví přítomnost Klause, který se objeví ve dveřích. Narovná se a odlepí se od kuchyňské linky. Ještě před nějakou dobou, kdyby se tady objevil by byla pravděpodobně tak naštvaná, že by mu vmetla do tváře spoustu slov, co měla předtím na jazyku. Ale teď byla příliš zabraná do jejich plánu a do jeho slov, že Benjamin bude zanedlouho mrtvý. Doufala v to a přála si to více, než cokoliv na světě. Trochu popojede k němu o něco blíž.* Nemusím ti připomínat to, že jako budoucí otec by ses měl mít na pozoru, že? *Řekne trochu sarkasticky, ale myslí to naprosto vážně. Přeci jenom on a Elijah dloubali do vosího hnízda, tedy převážně to byl Klaus. A Benjamin měl hodně síly, tolik, že by je mohl všechny zničit snad i bez použití kolíku z bílého dubu. Dívala se na Klause ostražitě, ale nebyla to žádná nepříjemnost. Tohle období, kdy se sotva mohli vystát už měli za sebou. Ve skutečnosti si k němu našla cestu a nedokáže si představit, že by i on tady pro ni nebyl. Ať už jako otec dítěte a to převážně a nebo ne. Prozatím nic neříká a položí si obě ruce na hruď. Podívá se směrem na Elijaha a pozvedne bradu, když se zmíní o Genevieve, přičemž se nezapomene podívat ani na Klause. Mohl by za tu dobu, co ji zná poznat, že když se na něj takhle dívala, tak mu jistě měla co říct. A opět stočí pohled k Elijahovi, když promlouvá na Klause. I ji zajímalo, co má teď Klaus v plánu. Jenom chtěla, aby to vyšlo a všichni byli v pořádku. Začínala být z toho zase nervózní, když tady spolu tak ti tři stáli, což se vlastně vůbec nestávalo a bavili se o tom, jak pokořit své nepřátelé. Bylo pro ní velmi těžké jenom stát a nic nedělat, nijak se do toho nezapojit a nepomoct jim. Mezitím, co si přejíždí po břiše, tak ucítí zase svou dceru. Zhluboka se nadechne, ale nedává na sobě nic znát. Nechtěla by tím ani jednoho z nich rozptylovat. Vždyť se ani nic nedělo, tohle bylo normální v jejím stavu. Pár kroky přejde ke stolu, kde ji Genevieve zanechala věci, co jí měly trochu pomoct.*

*Všimne si Elijahovho skúmavého pohľadu, ale nijako obzvlášť naň nereaguje. Zo správy vyčítal, že mu chce zdeliť niečo dôležité a on už je unavený z otáľania. Dnes je možno jeho deň riešení, deň, kedy si dá všetko do poriadku a pohne sa z miesta, na ktorom teraz stojí a zajtra? Zajtra bude nový deň. Trvá to len niekoľko sekúnd, než Elijah konečne prehovorí. Vlastne ho tá informácia trochu prekvapila, nakoľko nepredpokladal, žeby sem Genevieve potom všetkom mala chuť ešte chodiť, ale tak nejako predpokladal, že prišla za Hayley. Áno, napriek tomu, že on z časti ohrozil jej dcéru, vedel, že Genevieve by Hayley nikdy neublížila. Ani si predtým neuvedomoval, akú dôveru v nej má. Stále však netušil, čo na príchode Genevieve do sídla mohlo byť tak dôležité, že sa mu o tom jeho brat potreboval zmieniť. Preto trochu podvihne obočím a čaká, kým to rozvinie, pričom jeho uši zachytia tón, ktorým jej meno vyslovil. Bol si istý, že Genevieve sa nezdržala slova a nemlčala, keď ho uvidela, aj keď žiadne porušenie jeho saka po drevených guľkách nevidel. Správa, ktorú mu však brat následne zdelí, celkom pochová jeho myšlienky na čokoľvek iné. Či už to bola Rebekah, či jeho dieťa...Benjamin je konečne smrteľný, netušil, ako, ale dôležité teraz bolo nepremrhať šancu, nemrhať časom. Stačilo by ho nalákať a potom jednoducho zabiť. Vedel, že to dokáže, bude musieť. Zvraští obočím, pričom sa mu pery roztiahnu do širokého úsmevu, ktorý nenasvedčoval ničomu dobrému. Medzitým medzi nimi zavládne ticho, až do doby, než mu Elijah položí tú poslednú otázku, na ktorú čakal. Venuje letmý pohľad Hayley, než sa vráti späť k nemu a zdvihne tvár dohora.* Teraz? *Zopakuje po ňom ako rečnícku otázku.* Teraz ho necháme poslednýkrát prejsť našou bránou, než ho zabijem. *Posledné slová povedal s takou istotou, ako už dávno nie. Vo chvíli, keď zachytí Hayleyne kroky jeho smerom a zdvihne k nej tvár.* Mala by si trochu ubrať láska, inak si budem myslieť, že máš o mňa starosť. *Prenesie rovnakým tónom ako ona, avšak aj v jeho slovách zostáva istá dôležitosť, istá pravda, to, čo medzi nimi vzniklo, odkedy sa dozvedel, že čaká jeho dieťa. Práve teraz ju bral ako súčasť ich rodiny a on rodinu sa on staral vždy, aj keď svojím spôsobom, ktorý nikomu nevyhovoval.* Ale nemusíš sa báť, malý vlk, *použije oslovenie, o ktorom vedel, že sa jej dvakrát nepáči, než sa na chvíľu odmlčí,* už niekoľko storočí som nesmrteľný. *Chvíľu jej hľadí do tváre, než sa pozrie späť na svojho brata.*...Avšak o Benjaminovi sa to už povedať nedá. *Vydýchne neurčitým tónom v hlase a drží pohľad na Elijahovi.* Myslím, že je na čase ovplyvniť pár upírov a zopakovať si únos...*Vydá sa smerom ku dverám kuchyne.* Zostaň s Hayley, pre každý prípad. *Práve teraz hľadí svojmu bratovi rovno do očí, mohlo sa stať čokoľvek a Hayley musela byť pri niekom, kto má šancu ju ochrániť.
V predsieni ovplyvní dvoch upírov, ktorých pošle za Kate, aby ju sem priviedli.*

*Když se Klaus objeví v kuchyni, trochu se stáhne. Sleduje chvíli Hayley, chvíli bratra. Jejich vzájemné pohledy i mimiku v obličejích, když se na sebe dívají. Pokaždé, když jsou ti dva spolu a on se k tomu náhodou přichomýtne, má dojem, že je tam navíc. Hayley, Niklaus a jejich dítě budou brzy tvořit rodinu. Do ní se on nepočítá. Ačkoliv se při bratrově příchodu narovnal, během toho, co jej zasvěcoval do návštěvy Genevieve a toho, co jim přinesla za pozitivní zprávu, opře se pozadím opět o hranu kuchyňského stolu. Založí si ruce na hrudi a pozoruje Klause, když ho informuje nebo Hayley. Neujde mu, jak si ho Klaus měří, když se mu zmínil o Genevieve. Ví, že na něm na první pohled nic neuvidí a o tom, co musel skousnout s ním teď mluvit nehodlá. Nijak to proto nerozvádí. Klaus se to jistě dříve nebo později dozví. Poslechne si Klausovu odpověď na to, co chystá. Moc mu to neřekne, ale pochopí, že ho chce pozvat sem. Zamračí se nesouhlasně. Nezamlouvá se mu, že chce Klaus přivézt Benjamina až sem, tak blízko Hayley. Zdá se mu to příliš riskantní. Má až příliš živě v paměti, co Benjamin díky nadměrné moci, kterou získal dokáže.* Myslíš, že je nutné, přivést ho až sem, Niklausi? *Zeptá se ho klidně, ale o to více ho provrtává nevěřícným pohledem, že chce takhle riskovat.* Je silný a víš, že chce dostat Hayley a její dítě... *Připomene mu, o co čarodějovi jde. Má nyní z Klause pocit, že všechno upnul k tomu, že ho může porazit a ukázat mu, kdo z nich je silnější. Tohle se mu nelíbí. V jeho pohledu je ta nelibost dobře znát. Mezitím ke Klausovi přejde Hayley a tak zmlkne a jen je pozoruje a poslouchá. Jeho nesouhlasný pohled, ale stále probodává bratra. Poslouchá, jak Klaus uklidňuje Hayley a chvilkami se mu zdá, že se až vychloubá svou výjimečností.* Hayley, ale nesmrtelná není. *Napadne ho, co se stane, pokud se něco pokazí. Stále sleduje spíše Klause, protože čeká, že mu více objasní, co má v plánu. Z jeho další reakce pochopí, že se opět chystá unést Kate. Povzdechne si. Odlepí se od kuchyňské linky a přejde blíže k bratrovi a Hayley.* Doufám, že víš, co děláš, bratře. *Poznamená jeho směrem, než z kuchyně odejde ovlivnit upíry. Pohlédne pak na Hayley. Nevypadá nadšeně. V jeho výrazu se usadí znepokojení a mírné obavy. Upřednostnil by pro tohle "setkání" Benjamina a Klause místo, co nejdál od Hayley. Mírně si povzdechne. Bratr mu teď přijde horkokrevný a jeho čin unáhlený. Ušitý příliš horkou jehlou. Přemýšlí, kam by mohl Hayley odvést, aby byla před Benjaminem pokud možno v bezpečí.*

*Těká pohledem mezi těmito dvěma bratry, ačkoliv víc se teď dívá směrem ke Klausovi. Jeho úsměv je pochopitelný a oprávněný. Šlo na něm poznat, že se těší z momentu, až bude moct Benjamina zabít a konečně budou mít klid. Ona porodí jejich dceru a poté ji budou vychovávat v bezpečí, znělo to všechno jako pohádka, ale začínala tomu věřit. Musela v to věřit, protože to bylo to jediné, co drželo její naději na záchranu celé situace. Podívá se na Elijaha, když začne protestovat s tím, že by se Benjamin neměl ukázat v sídle, když i ona se tady nachází. Na jednu stranu měl pravdu, nebylo to příliš bezpečné ale na druhou stranu pokud si Klaus byl jist, že tohle zvládne, tak mu věřila. Byl to přece Klaus Mikalson, vždycky mu všechno vycházelo pod rukami. Bylo to riskantní, ale asi jediné, co měl v plánu. Rozejde se potom trochu blíže k němu a odpoví mu. Zanedlouho se dočká jeho typické reakce. Ani nemohla snad očekávat nějakou jinou odpověď. Velmi rád si z ní utahoval, ale tohle měli opět společné. I ona si do něj několikrát musela rýpnout, takhle to mezi sebou měli a zdálo se, že se to nikdy nezmění. Bylo ale pro oba dobře, že se jejich vztah posunul se vzájemné...no, nenávistí by to ani tak nenazývala. Spíše nevyhledávali přítomnost jeden druhého. Převrátí potom oči a podívá se na něj.* Jen kvůli naší dceři. *Oplatí mu to poznámkou, která nebyla úplně tak pravdivá. Jistě, hlavně kvůli jejich dceři, ale bylo mezi nimi i přátelství a brala ho jako svou rodinu i přes to, jak těžké to mezi nimi občas může být. Stejně tak jako ona věděla, že vše, co říká nemyslí úplně vážně a je v tom i něco víc, tak to mohl vědět i on. Ani jeden z nich nebyl úplně typ, co by nahlas říkal, co cítí. A když ano, tak to byla výjimečná situace. U přezdívky, kterou jí dal už v Mystic Falls se na něj podívá, jestli to myslí vážně i v tuto chvíli. Přihmouří oči a nezapomene se ušklíbnout, spíše jenom na náznak provokace a jistého pobavení. Tohle si prostě nikdy nemohl odpustit. Moc dobře věděl, jak jí to vytáčelo. Nakonec přikývne a dál se k tomu už nevyjadřuje. Nemělo to smysl se teď o něčem dohadovat. Měla o něj prostě starosti, stejně tak jako o Elijaha nebo Rebeku. Kohokoliv z rodiny. Ale věřila mu, že když se mu Klaus postaví, tak uspěje. Možná byl nesmrtelný, ale Benjaminova síla byla opravdu velká. Mlčky těká pohledem z jednoho na druhého a potom upře zrak převážně na Elijaha při jeho slovech. Už se chystá něco říct, ale Klaus je už na odchodu. Docela ji už unavovalo, že ji stále musí někdo hlídat, ale jiná možnost nebyla. A jen, co Klaus odejde, tak přijde blíž k Elijahovi.* Budu v pořádku, Elijahu. Pokud tomu Klaus věří, tak my bychom měli taky. Hlavně ať všechno vyjde podle plánu. *Musela v to věřit, nic jiného ji ani nezbývalo.* Nepůjdeme raději nahoru? *Možná by bylo lepší zdržovat se v jiném patře. Přeci jenom to bude asi trochu hektické, pokud tady přijde Benjamin pro svou dceru, což určitě přijde. Rozejde se potom ke schodišti a směrem nahoru. Je ráda, že má po boku právě Elijaha. I jemu velmi důvěřovala. Zajímalo by ji, co právě dělá Rebekah a kde vlastně je.*

*Prešlo možno niekoľko minút, nanajvýš polhodina, než sa upíri vrátili, čo mohol s pokojom sledovať zhora za zábradlím, ktorého sa držal oboma rukami. Bol si istý, že Kate tuší, že to má opäť na svedomí ich rodina, kto iný, všakže...Na tvári sa mu objaví mierny úškrn, než sa upírskou rýchlosťou premiestni dole na prízemie pod schody a tých pár krokov smerom ku ryšavému dievčaťu, ktoré stálo uprostred sídla a dvom upírom, ktorí k nemu kývnu hlavou, už prejde normálnou chôdzou, zatiaľ čo si ruky drží prekrížené za chrbtom.* Vítam ťa tentokrát v našom domove, Kate. Za to privítanie na posledy by som sa ti rád ospravedlnil, veci však vždy nevychádzajú podľa našich predstáv. *Prenesie, nie nejako obzvlášť nepríjemne, práve naopak, nevyzerá ako niekto, kto sa ju práve chystá zabiť, alebo niekto, kto by ju dal uniesť.* Myslím, že ti nemusím hovoriť o situácií mojej rodiny, určite vieš, prečo mám na tvojho otca trochu ťažké srdce. *Prenesie s prižmúrenými očami, pričom už práve teraz stojí priamo pred ňou.* Poviem ti to rovno, láska...*Začne neutrálnym tónom v hlase, než sa od nej odvráti a popojde trochu dopredu sledujúc stenu pár metrov pred nimi.*...nemám v pláne ťa dnes zabiť. *Prezradí jej nakoniec s určitosťou hlase, než sa s poloúsmevom na tvári obráti späť k nej a nahne hlavou trochu do strany.* Jedine, žeby si to vyžadovala situácia, samozrejme....*Pokrčí nad tým plecami a znovu sa k nej priblíži.* Mimochodom, máš pri sebe telefón? *Podvihne spýtavo obočím dohora.*

*Ještě před tím, než se vrátí ovlivnění upíři s Kate, odvede Hayley z kuchyně nahoru. Zamíří do jejího pokoje, kde si Hayley může udělat největší pohodlí. Je rád, že Hayley důvěřuje Klausovi a nemá nyní velké obavy, že by se mohlo něco pokazit. Nikdo kromě něj se s Benjaminem nabitém mocí svou, Genevieve a jejich matky, nestřetl. Neví proto, jak dokáže být silný a mocný. Byl by proto nyní raději stál bratrovi po boku, aby mohli Benjamina překvapit. Na jejich rychlost je krátký a rychlost je nyní jejich výhoda. Klaus, ale chce, aby dával pozor na Hayley a tak mu vyhoví. Když jsou u Hayley v pokoji, naslouchá tomu, co se děje na dvoře. Nemá s tím žádné velké potíže.* Udělej si pohodlí. *Pohlédne pak na ni.* Měla by sis odpočinout. *V kuchyni nakonec strávili až moc dlouhou dobu, proto Hayley navrhne odpočinek.*

*Jejich kroky směřují do jejího pokoje a samozřejmě, že nic nenamítá. Asi je to jedno z nejvhodnější míst. Místo toho, aby si však šla lehnout nebo cokoliv jiného, tak zamíří hned k oknu a odhrne záclonu. Začne se dívat na to malé nádvoří a právě teď je ráda, že její pokoj je právě na tomhle místě odkud může vidět celé dění, ačkoliv ne úplně všechno. Vidí jenom určitou část. Přeci jenom jde o zabití Benjamina a tak se tep jejího srdce o něco zrychlí a tělem ji začíná postupovat jakási nervozita. Chce, aby to už bylo za nimi. Nic jiného si nepřála, ale zdálo se, že to dnešním večerem skončí a všichni si budou moct oddechnout. Podívá se směrem k němu, když na ni promluví a zavrtí hned nesouhlasně hlavou.* V tuhle chvíli nemohu odpočívat, Elijahu. I když věřím Klausovému úsudku, tak i přesto je to stále Benjamin proti kterému stojíme. *Opře se o roh zdi a teď se dívá směrem k Elijahovi, než na dění, které se bude odehrávat venku.* Byl by si raději venku, že ano? Já tu bezmoc, kdy nemohu nic udělat nenávidím. *Přizná se mu a ušklíbne se. Musela chránit svou dceru, samozřejmě. Ale spíše to ostatní dělali sami. Ona se bohužel neměla jak bránit.*

*Nad jej otázkou pretočí otrávene očami, pričom si prejde jazykom po suchých perách a spriama jej opätuje pohľad.* Čo keby sme na to všetko zabudli a začali odznova? *Preňho to bola skôr rečnícka otázka, a nakoľko nerád strácal čas, rozhodol sa hneď po nej prejsť znovu k veci. Samozrejme, ich stretnutia zatiaľ neboli nijako pozitívne, nakoniec, bola to čarodejnica, ktorú chcel predtým zabiť, aj keď ešte nevedel, že sa z nej nakoniec vykľuje Genevievina dcéra. Druhé si už pamätal len zbežne, ale nijako obzvlášť ho jej prítomnosť nepotešila.* Chápem, že si teraz trochu zmätená...*Prenesie, keď zračí pohľad, ktorý mu venovala po tom, čo jej povedal, že ju dnes nezabije. Nikdy to nemal v pláne, už len kvôli Genevieve. Aj keď by to mohol ľahko prehodnotiť, nakoľko jej dlhé reči ho začínali trochu otravovať. Bol by omnoho radšej, ak by mu len potichu odpovedala na otázky a vety zbytočne nerozvíjala, ale to zjavne nebolo v jej povahe. Pomaly vydýchne a  bez nejakej dodatočnej odpovede na jej otázku sa zameria k tej svojej. Keď mu konečne odpovie, že ho má pri sebe, letmo sa pousmeje a pokrúti hlavou nad jej predpokladom.*  Výborne, dúfam, že ti nebude robiť problém, ak si ho na chvíľu požičiam. *Prejde znovu priamo pred ňu a vystrie k nej ruku, na ktorú čaká, že mu ho položí. Musela vedieť, že to buď pôjde po dobrom, alebo po zlom.*

*I když naslouchá dění na dvoře, nepřestává vnímat a sledovat Hayley a její pocity a vnitřní rozpoložení. Je soustředěný, ale navenek působí klidně. Nedává najevo své obavy z blížících se událostí. Sleduje Hayley jak míří k oknu a vyhlíží ven. Naslouchá jak jí během toho zrychlí srdce. Všimne si, jak u ní stoupá nervozita. Na její vysvětlení letmo, chápavě kývne hlavou. Nehodlá jí v danou chvíli vůbec do ničeho nutit. Opětuje její pohled, když se k němu od okna obrátí.* Já vím, není to lehké, ale zvládneme to. Tak jako vždycky před tím, když se nás někdo pokoušel zbavit. *Ujišťuje ji. Dá do toho všechnu svou důvěru v Klause a jejich schopnost přežít všechno. Stojí kousek od její postele, kam přešel od dveří, když jí navrhoval odpočinek. Z místa, kde nyní stojí, ale zamíří k Hayley. Vnímá její rozrušenost a ví, jak na ni působí. Hodlá toho nyní využít. Dojde až k ní a zastaví, jen pár desítek centimetrů od ní. Pohlédne Hayley do očí. Ona mu cestou k ní položí svou otázku. Nemůže jí dát jasnou odpověď. V tuhle chvíli by byl nejraději na obou místech. Dole s Klausem i nahoře tady s ní. S Klausem by, ale chtěl být až se objeví Benjamin, nyní ani ne.* Teď chci být s tebou Hayley. *Odvětí pak. Je velmi přesvědčivý.* Niklasu to dole s Kate zvládne. *Dodá. Zvedne pak ruku k jejímu obličeji a dotkne se nejprve konečky prstů zlehka její tváře. Pohladí ji a pak ji na tvář položí celou dlaň. Kouká při tom Hayley starostlivě, něžně do očí. Pohled jeho očí je měkký, hladivý, uklidňující.* Teď musíš chránit především vaši dceru, Hayley. Pro ni jsi nejdůležitější osoba na světě. *Odpoví pak tiše, přesvědčivě svým hlasem. Chce, aby pochopila, jak moc důležitá je, i když si to ona možná nemyslí, a jak důležitou úlohu má. Chránit své dítě. Svou dlaň má položenou celou dobu na její tváři.*