The Abattoir

*Upřímně se mu uleví, když zaregistruje, že mu Hayley jeho důvod k pití uvěřila. Doteď mu bylo jedno, co je za den, ale nyní je za konec roku opravdu rád. Nepatrně se na ni proto pousměje. Ne často zaznamená úspěch, který by mu krapet zvedl náladu. V danou chvíli se mu to povedlo. Nemusí se tak s Hayley dohadovat a řešit skutečný důvod. Pak sklopí pohled k zemi a přeruší tak jejich oční kontakt a má tak, alespoň důvod nechat pousmání vymizet do ztracena. Když po chvilce vzhlédne, všimne si, že je Hayley trochu zamyšlená. Dříve by se zajímal, co ji trápí. Nyní, potom všem, co se stalo má dojem, jako by na to už neměl právo. Z toho jeho nejistého pocitu, který ho nijak netěší zůstane mlčky, a jen ji po očku sleduje a čeká, až se ze svého zamyšlení probere. Když se tak stane může se Hayley setkat z jeho zkoumavým a tázavým výrazem, který jeho zachmuřenou, zadumanou tvář od vlkodlačích problémů slabě rozjasní. Když se ho zeptá na jeho plány, tak si povzdechne a znovu lehce rozhodí pažemi a pak je stáhne zpátky k tělu a schová si prsty do kapes svých riflových kalhot. Palce nechá venku, takže je má v těch kapsách zahačené.* Představy a plány mám už nějakou dobu, Hayley. Průběžně se vyvíjejí a mění, jak se mění situace v naší smečce, v Zátoce i tady ve městě. *Odpoví jí věcně.* Klidný život v Zátoce, pak pokus pomocí měsíčních prstenů získat pro naše lidi výhodnější pozici pro život mezi upíry a čarodějkami tady ve městě... *Pokračuje a připomíná jí, jak se měnilo to, co chtěl nebo, co by rád.* Nic z toho se nepovedlo. Vložil se do toho Oliver a obrátil všechno vzhůru nohami. *Připomene to, co je zřejmé.* Od té doby nechci nic jiného, než všem zrádcům vzít jejich měsíční prsteny a je a stejně tak Francescu a její lidi potrestat tak, jak si zaslouží. *Mluví, nadechne se a s pomalým výdechem zase pokračuje.* Měl jsem plán, domlouval jsem ho s Marcelem a Davinou. *Připomene jí, něco z toho by měla Hayley vědět z jejich předchozích setkání, ale ne všechno a mezitím stačil pár věcí změnit a to už jí neměl kdy říct, protože spolu nebyli.* Všechno se zvrtlo, když Benjamin s vlkodlaky zaútočili podruhé. *Povídá dál a do jeho výrazu se vkrade smutek, skleslost jakási bezradnost nad nepřízní osudu.* Všechno se změnilo, Marcel ztratil zájem v tom pokračovat a já zůstal sám, jen se svými úmysly tohle jednou dokončit. *Popíše něco málo z toho, co se u něj událo po útoku, a potom, co tehdy krátce mluvil s Hayley zde v sídle, kde se dozvěděl o smrti Klause, její dcery a dalších věcech, z niž ani jedna nebyla pozitivní. Jeho tvář pohasne a on sklopí bezradně pohled k zemi.* A to jsem doufal, že po té krátké spolupráci s Marcelem bychom se potom všem mohli dohodnout na příměří, aby se naši lidí mohli vrátit do města i bez prstenů. *Poví jí ještě jednu z jeho posledních utopických představ.* Marcel se, ale vůbec nezměnil... *Ušklíbne se.* Pořád má v hlavě, jen to, jak se stát králem města... *Pokračuje a Hayley tak svým způsobem prozrazuje Marcelovy úmysly. Je mu to, ale jedno. Marcel ho zklamal a on k němu necítí žádnou povinnost nebo snad potřebu ho v tomhle podporovat.* A já jsem idiot, Hayley, když jsem si chvíli myslel, že by to nakonec třeba mohlo vyjít. *Uzavře to a s úšklebkem pokrčí znovu rameny. Ruce má stále zastrčené v kapsách kalhot. Po dalším nádechu hned mluví dál.* Mé úmysly se od druhého útoku nezměnily. Pořád chci pro vlkodlaky totéž. Jen netuším, jak to provést. *Povzdechne si na závěr. Tím nastíní Hayley všechny své úmysly a pak na ni koukne a čeká nějakou reakci. Před tím se dozví novinky. Některé ho překvapí více, jiné méně. Když se zmíní o tom, že Alisea porodila, po tváři se mu mihne zvláštní úsměšek, jako by řekla nějaký vtip, který pochopil, jen on sám. Informace o Finnovi mu moc neřeknou ani dotyčný Původní mu nijak nic moc neříká. Když pak slyší o návratu Klause, tak se na Hayley chvilku dívá, jako by nevěřil svým uším a ona mluvila o nějakém duchovi. Pak lehce potřese hlavou, zavře oči a ušklíbne se. Opravdu nechce věřit tomu, co Hayley právě řekla. Napadne ho, že "lepší" novinku pro něj snad už mít nemůže. Má na jazyku jistou poznámku, ale nakonec si to rozmyslí. Nechá si to pro sebe a Hayley poslouchá dále mlčky.* Mám ve sklepě spoustu oměje k oslabení naší rasy, abychom jim mohli odebrat prsteny. Potom všem, ale nevím, jak to uskutečnit. *Zareaguje na to, co mu Hayley řekne o své představě, jak vlkodlaky vyřešit. Dle jeho názoru by nejdříve měli získat prsteny a pak se pokusit vlkodlaky sjednotit.* Netuším, jak by se dalo prsteny obejít. *Zavrtí hned hlavou a když se Hayley zmíní o Claire na moment mu v očích zasvítí světýlko poznání. Vypadá v jejím případě trochu sklesle, smutně, ale už ne naštvaně nebo nějak podrážděně.* Claire tam byla kvůli pomstě Rebekah. *Pronese to prostě.* Byla domluvená s Oliverem, že jí dá vědět až se bude něco dít. *Dodá a je vidět, že tahle skutečnost ho neskutečně zasáhla a tohle bratrovo chování ho opět zklamalo. Sklopí zklamaně pohled k podlaze.*

*Poslouchá jeho představy a ideály o tom, jak by to chtěl. Nemohla nijak jinak, než nesouhlasit s tím, že všechno nejde tak, jak by si představoval. Bohužel tohle moc dobře znala i z vlastní zkušenosti. Taky byli neskutečně bláhoví, když si mysleli, že může přivést Hope bezpečně hned po tom, co Benjamina zabijí. Nic z toho se nestalo a naopak se všechno jenom zhoršilo. Ani neví, co k tomu má říct. Zdá se, že nikomu nevychází nic tak, jak by chtěl a proto si jenom velmi tiše povzdychne. Překvapí ji však ta část, kdy měl něco v plánu s Marcelem a tu jeho mladou čarodějkou Davinou. Nevzpomíná si na to, že by se jí o něčem takovém zmínil. Ale je pravda, že si nepamatuje ani na den, kdy spolu mluvili naposledy. Tím myslí ten den, kdy ještě se všechno sehrálo před Benjaminem a narození její dcery. Po té události má pocit, že se shledali jenom dvakrát. pravdu teď spolu nebyli moc v kontaktu a přitom by měli být. Vážně si teď nemůže vzpomenout, že by jí o tom říkal, ale je dost možné, že ano. Je pravda, že spoustu věcí vytěsnila z hlavy. Proto raději nic neříká, aby to nevypadalo, že ho hodila do módu ignorace. Takhle to vůbec není, prostě je toho jenom na ni hodně. Připomene jí Benjamina a v tu chvíli shlédne znovu k zemi a dívá se někde ke špičkám jejich bot. Tohle ji stále dokáže vytočit jako první dny a taky jí to dokáže způsobit neskutečnou bolest. Nechce si to znovu všechno připomínat, ale aspoň jedno je teď jisté. Klaus se vrátil a tak i větší šance na to, že společně dokážou města zbavit všech, kteří jim škodí a udělají tady bezpečné míst pro jejich dceru. Opravdu si s ním o všem musí promluvit. Podívá se znovu na Jacka. Ano, Marcel ztratil zájem, protože při tom všem utrpěl vysoké ztráty, co se týče jeho upírů.* Právě proto chci, abychom s tím začali něco dělat. Proto jsem svolala i tu schůzi, problém jsou teď vlkodlaci a to je na nás dvou, abychom to vyřešili. Musíme s tím nějak pohnout. *Řekne rozhodně. Možná by si Jackson měl promluvit s tou Claire. Ona ji prakticky nezná, jenom z povídání Genevieve a to zrovna ne v tom dobrém smyslu a taky od Jacksona něco málo, ale opravdu jenom málo ví. Ušklíbne se nad tématem Marcel a jeho kralování. Oprvavdu nečekala, že by se měli tímto zabývat a že by Marcel stál jenom o tuhle věc. Měli jinou věc, společnou a to setřást své nepřátelé a zajistit nějaký chod mezi všemi frakcemi. Nechce se jí věřit, že Marcel stále bojuje jenom o to jedno. A pokud ano, tak bude velký problém mezi ním a Klausem. Klaus usiluje o to samé a oba tak akorát budou tohle město dělat nebezpečné pro její dceru. Nadechne se zhluboka, jelikož v ní zase začíná cloumat vztek, který však nedává nijak najevo.* Dle toho, co říkáš jsi měl asi s Marcelem nějakou konverzaci o tom, co bude dále, že? *Nelíbí se jí tato situace. Možná by s ním mohla promluvit i ona. Možná by mu měla připomenout, že teď mají na starost jiné věci, než králování nad městem. Navíc by se měl smířit s tím, že se věci změnily a rozhodně by nenechala, aby zase zasahoval do záležitostí vlkodlaků. Zavrtí nesouhlasně hlavou.* Nejsi idiot. Idiotem tě nedělá to, že jsi něčemu věřil a nebo někomu. Předtím to vypadalo nadějně, ale věci se změnily. Prostě teď to budeme muset udělat jinak, lépe. *Vážně nechce, aby si Jack něco takového vyčítal. Pokud Marcel nechce pokračovat v tom, co předtím chtěl udělat, tak bohužel. Poradí si Jackson i bez něj a na něco přijdou. Vždycky na něco přijdou a vždycky je hlavně nějaká cesta, jak z toho vyklouznout. Nehodlá to nijak vzdát.* Vždy je nějaká cesta. Nemají vlkodlaci nějaké záznamy z minulosti? Něco jako tu knihu s rodovými jmény, ale takovou s informacemi. Musejí něco mít, ne? Něco, co by nás nasměrovalo. *Někdo má deníky, někde knihy, jiní si to zase povídají z generace na generaci. Vždyť by to měl být Jack, co by měl něco vědět. Bohužel ona mezi smečkou půlměsíce nevyrůstala a tak nemá o těchto věcech přehled. Poté ho zasvětí do toho, co se tady v posledních dnech událo. Muselo mu to říct. Sleduje jeho reakci a jak očekávala, tak není nadšený vlastně z ničeho. A proč by taky měl být? Aliseu snad ani neznal, Finna také ne a Klause opravdu neměl příliš v lásce. Když se k tomu tématu nevyjadřuje, tak ona se k němu ani nevrací.* Ne, když jim násilím odebereme prsteny, tak se akorát vzbouří a bude to ještě horší. Musíme je přesvědčit, aby se jich vzdali, aby měli důvod. *Nechce vyvolávat nějaké konflikty a dělat to ještě horší, než to právě teď je. Taky netuší, jak prsteny obejít, ale všechno má zadní vrátka. Všimne si toho, že když se zmíní o Claire, tak je z toho smutný. Ona však k této vlkodlačici právě lítost necítí, ale samozřejmě, že by byla ráda, kdyby zůstala hlavně naživu, protože k nim patří a ona nechce žádné další ztráty své rasy. Udělala velkou chybu, když se tímto způsobem mstila Rebekah.* Pak tedy ať se své pomsty vzdá. Bude muset. *Řekne varovným tónem. Pokud má všechno fungovat, tak nesmí útočit na Rebeku a samozřejmě, že ani Bekah by neměla na ni. Už chce říct něco dalšího, ale v tom ji přijde sms. Podívá se na Jacka omluvně a přečte si sms od Elijaha ve které je, že by si s ní opravdu chtěl promluvit a že má o ní obavy. Zapomněla na to, že se mu měla ozvat už předtím. Odepíše mu v rychlosti, že se hned za ním zastaví. Musí s ním probrat i Klaus§v návrat. Zastrčí si mobil do kapsy a podívá se na Jacka.* Nebude vadit, když se sejdeme po Novém roce? Omlouvám se, Jacku, ale mám toho teď hodně. *Vážně jí to mrzí, že jim to ani zdaleka nevychází. Přijde k němu a obejme ho.* Všechno nejlepší do Nového roku. *Snad ten nový alespoň něco přinese. Odtáhne se potom od něj. Ví, že ho takhle vyburcovala k příjezdu a teď to musí ukončit.* Ještě jednou se omlouvám a měj se hezky. *Vyprovodí ho potom ze dveří ven a pak rychle jde za Elijahem.*

(Napíše SMS Jacksonovi.)

kód:

Ahoj Jacku. Mám pro tebe takový návrh. Nemám s kým jít na tu Silvestrovskou párty... Tak mně napadlo, že bys mohl jít se mnou a ozkoušet tak ten oblek, co jsi dostal do Ježíška. doufám, že neodmítneš. - Claire

*Má dojem, že Hayley je snad jediná v tomhle městě, která stojí při něm za všech okolností a zamlouvá se jí to, co vymýšlí nebo chce podnikat ať už je to sebevíc utopické. Ještě od ní za celou tu dobu vůči jeho nápadům a představám neslyšel jedinou výtku. Nestane se tak ani dnes. S ní si díky tomu hned připadá lépe. Nepatrně tohle vědomí projasní jeho tvář. Všimne si jejího překvapeného výrazu, když zmíní ten plán s Davinou a Marcelem. O něm jí nemohl říct, protože neměl kdy. Chce to také Hayley objasnit.* O něm jsi nevěděla. *Odvětí a jako by tak reagoval, jen na její myšlenky čí výraz ve tváři.* Byl to pozměněný plán, na který jsem původně počítal s Klausem. *Připomene jí, o tom Hayley jednou říkal.* Potom všem, jsem ho chtěl udržet, co nejdále od Olivera tak mě napadla jiná varianta. Bylo to dost narychlo a tou dobou jsme spolu už nebyli v kontaktu. Nebylo to dlouho před tím útokem. *Objasní jí to stručně. Je to, ale v nenávratnu a tak se detaily nechce zabývat. Udělá přestávku a pak mu Hayley poví o tom, že by měli něco udělat s vlkodlaky. Na to nemůže nic namítnout. Sám je stejného názoru. Tváří se proto během jejich slov souhlasně a párkrát kývne.* Nevím, ale jak, Hayley. *Povzdechne si a pro změnu zase hlavou zavrtí a sklopí pohled bezradně k zemi.* Myslím na to kudy chodím. Netuším, ale jak naši smečku znovu sjednotit. *Pokračuje, nemluví moc hlasitě, ale přesto je jeho hlas zřetelný.* A upřímně, nevím, jestli dokážu ty, co jednou zradili a nejen mně, ale i tebe, Hayley... *Pohlédne na ni opět a myslí tou zradou, že raději se přidali k Benjaminovi, i když mohli tušit, proč na sídlo útočili. Vypadá teď dost rozhořčeně, nesouhlasně.* Nevím, jestli na to, co provedli dokážu, jen tak zapomenout... *Dokončí už o poznání tišeji a shlédne znovu k podlaze. Vsune prsty hlouběji do svých kapes, takže je vidět, jen hřbet dlaně.* Nic mne nenapadá. *Zavrtí pak znovu krátce hlavou, i když má oči stále upřené na špičky svých bot. Chvilku své boty pozoruje, ani neví, co ho na nich tolik zaujalo snad se, jen snažil nějak zaměstnat. Neví, jak dlouho byl mimo, ale proberou ho až Hayleyina další slova. Zvedne k ní hlavu a krátce kývne.* Náhodou jsme se potkali. Po tom, co jsem odešel od tebe s těmi šílenými informacemi. *Vzpomíná na to a vypráví to Hayley.* Chtěl jsem v tom našem plánu pokračovat a dokončit ho i potom útoku. Konečně Francesce ukázat, že jí tohle, jen tak neprojde. Neměl zájem. Vyšlo najevo, že o nějaké soužití všech frakcí ve městě nemá zájem. Dle jeho názoru by to nefungovalo. Ne dokud nebudou upíři opět u moci a budou ovládat Francouzskou čtvrť. *Zhruba jí poví, co Marcel před těmi dvěma měsíci řekl. Tváří se u toho, ale znechuceně, nesouhlasně. Unaveně z toho, že Marcel opět myslí, jen na vládnutí městu.* Nezdá se, ale že by se pohnul v tom svém úsilí kupředu... *Zkonstatuje. I po jeho návratu do města jsou u moci stále vlkodlaci a upíří jsou zde velmi vzácně k vidění. Tázavě při tom pohlédne na Hayley. V tomhle městě strávila mnohem delší dobu. Možná o Marcelovi něco bude vědět. Když se ho Hayley snaží ujistit, že není idiot, sice ho to potěší a to se na jeho tváři projeví, jako potěšené pousmání. jeho oči, ale zůstanou vážné.* Zřejmě jsou mé představy pro většinu z okolí naivní a nemožné. *Pronese s kysele a ušklíbne se nad tím. Znovu se dostanou k tomu, co udělat.* Prošel jsem všechny staré deníky a zápisky naší rodiny, ale nic použitelného jsem tam nenašel, Hayley. *Povzdechne si a pokrčí při tom rameny.* Nevím, jak je přimět odložit prsteny a připojit k zbývajícím v Zátoce. Jsou teď na vrcholu. Pány situace. Kdo by tohle chtěl vyměnit za život v divočině?! *Poznamená bezmocně. Skutečně ho nic použitelného nenapadá. Zdá se mu, že nemohou nic kloudného vymyslet. Svěsí ramena dopředu. Udělá pár kroků po místnosti, jen tak, protože už dlouho stál na místě a potřeboval se pohnout. Zastaví se o něco blíže Hayley, když se zmíní o Claire.* Claire a Rebekah Mikaelson. Nevím která z nich je tvrdohlavější. *Ušklíbne se nad tím. Neví, jestli od toho Claire upustí, když čeká dítě. Neví, ani jestli o jejím těhotenství ví Hayley a netuší, jestli jí o tom má nebo může říct. Zadívá se na ni proto zamyšleně, jak nad tím dumá.* Claire je těhotná. *Řekne pak najednou bez varování.* Snad bude na sebe opatrnější... *Doufá. Než se dočká od Hayley nějaké další reakce, odpovědi tak jí přijde zpráva a jako by to bylo domluvené, jemu vzápětí také. Podívá se na Hayley omluvně a vytáhne mobil. Přečte si zprávu od Claire a chvilku nevěřícně zírá na mobil. Za tu chvíli, co vypadl z baru až dosud trochu zapomněl na své trauma a je mu lépe. Na žádnou oslavu, ale chuť ani náladu nemá. Našel pozvánku ráno ve schránce svého domu. Ví tedy, že ji pořádá Sophie Deveraux a to je další z důvodů, proč ho tam nikdo nedostane. Nechce riskovat, že by tam potkal kupříkladu Genevieve nebo Kola. Tomu se raději vyhne. Než si stačí rozmyslet, co Claire napíše, promluví na něj Hayley. Kouká na ni, jak má najednou naspěch, i když se chtěla sejít. Zřejmě, ale už nic nevymyslí a Hayley má na práci nejspíše důležitější věci, než trávit chvíle s ním. Mrzí ho to, protože mu Hayley schází v jeho životě, ale nemůže s tím nic dělat. Jejich životy jdou každý jiným směrem a on se s tím už smířil. Nechce to proto Hayley komplikovat nebo ztěžovat. Na její otázku proto, jenom přikývne.* Jistě, Hayley. *Potvrdí svou odpověď i slovně.* To nic. *Pousměje se na ni mírně. Hayley je navzdory všemu jediná osoba v jejíž blízkosti se dokáže usmívat. Když k němu přistoupí blíže a obejme, je to pro něj nejhezčí chvíle za hodně dlouhou dobu. Opětuje její objetí a na chvilku ji přivine k sobě. Moc rád ji má, alespoň na krátkou chvíli u sebe.* Tobě taky, Hayley. *Odpoví jí a myslí to naprosto upřímně. Jeho přání vychází z jeho pochroumaného srdce, ale je upřímné.* A užij si Silvestera. *Dodá ještě s pousmáním, když ji pustí a odtáhne se a krátce jí pohlédne do očí. Pak se spolu rozloučí.* Rád jsem tě zase viděl. *Poví jí na závěr. Po té opustí sídlo a uvědomí si, že teď odvoz nemá a tak musí domů po svých. Cestou vytáhne mobil, který mezitím, co se loučil s Hayley schoval.*

kód:

Ahoj Claire, promiň, ale mně se nechce slavit konec roku. A na tu oslavu mě vážně nedostaneš. Jackson.

*Odepíše jí. I když netuší, jestli to bude mít úspěch a Claire ho nechá na pokoji doma. Mezitím už docela svižně kráčí ke svému domu. Claire sice netuší, jak mizerně mu je po té, co ví o zasnoubení Kola a Genevieve. Ani neví, že Claire o něm už ví taky a je to pro ní stejná rána, jako pro něj. Cestou schová mobil zpět do kapsy a pokračuje domů.*

*Na párty zostal ešte chvíľu po polnoci a do tej doby, než nastal ohňostroj, mal možnosť pozorovať ostatné. Okrem Kol, Rebekah a Genevieve, s ktorými pred chvíľou hovoril, zbadal aj tú blonďavú barmanku, ktorá sa bavila zase s tou čarodejnicu a začul, že hovorili o ňom v jednej chvíli. Ale bol celkom rád, že sa za ním v priebehu večera nevydala a nehovorila s ním, pretože s ňou nemal náladu sa baviť. Povšimol si aj Marcela, ktorý sa tam objavil a netušil, či si ho tam všimol. Ale v momentoch, kedy sa na neho pozeral, nevidel, že by sa pozeral jeho smerom, alebo že by sa tváril nejako prekvapene. Ale od jeho príchodu to netrvalo dlho a nastali polnočné preslovy a nasledovala polnoc. Narozdiel od ostatných si on s nikým nepřiťukl ani si s nikým nenaklonil, len odpil z pohára a poobzeral sa okolo seba. Videl Kola a Genevieve, ako sa bozkávali, ao kus ďalej Rebekah s nejakým chalanom, ktorého vôbec nespoznával. Potom už moc na párty nepretrvávajúcej a odišiel. Do sídla sa vrátil až k ránu. Vďaka tým upírskym vlastnostiam ani nebol moc unavený, energiu mu docela dokázala dodať krv a on zrovna pred chvíľou jedol. Ale napriek tomu zamieril do jeho spálne, aby sa po noci strávenej vonku, prezliekol a dal trochu dokopy.*

*Její Silvestr proběhl lépe, než očekávala. Vlastně ani neměla v plánu ho nijak slavit, proč by měla slavit příchod Nového roku? Proč? Její dcera byla pryč, ona neměla co oslovovat, neměla se z čeho radovat. Možná ano, měla, ale pravděpodobně ji spoustu věcí ještě nedocházelo. Třeba jako to, že Klaus je nazpět a Hope tak má i svého otce a už není polovičním sirotkem. Jenomže ho ještě neviděla, neměla tu možnost a tak se jí to pořád zdálo, jako kdyby tady nebyl. S Elijahem si nejdříve promluvili, i když je pravda, že u mluvení dlouho nezůstali. Dalo by se říci, že poslední den v roce strávili v posteli a když byl ohňostroj, tak se na něj šli podívat z balkónu. Užívala si jeho přítomnosti a na chvíli mohla vypnout, na chvíli nemusela myslet na nic, než na touhu, která ji toho večera naprosto pohlcovala. Věděla o tom, že se pořádá nějaký obrovský večírek, ale nechtěla jít do společnosti. Na to vážně neměla pomyšlení. Na Nový rok ráno vstala z postele a šla se ihned osprchovat a provést ranní hygienu. Poté zašla dolů do kuchyně, kde si dala dva pytlíky s krví. V domě panoval celkem klid. Jen, co se vydala nahoru tak si říkala, že by se přeci jenom měla vidět s Klausem, když už je nějakou dobu zpět mezi nimi. A proto zamíří k jeho pokoji, kde se taky zastavila před dveřma a zaposlouchala se, aby se ujistila, že je doma. Ani neví, jak se s ním má přivítat po takové době, co vlastně říct. Pozvedne ruku a zaklepe na jeho dveře. Nečeká však na jeho vyzvání a vejde dovnitř.* Klausi? *Překročí práh a přivře za sebou dveře. Opravdu je to zvláštní, že je nazpět a neví, zda má nějaké přivítání vůbec být, protože tak či tak jejich vztah byl v jistém smyslu pořád napjatý, i když si už na sebe jistým způsobem zvykli.*

* K prezlečenie pridal aj rýchlu sprchu v kúpeľni, do ktorej sa išlo rovno z jeho spálne. V kúpeľni moc dlhú chvíľu nestrávil, aj keď si tú sprchu celkom užíval. Tohle na druhej strane nemali. Ale rovnako po pár desiatkach minút kúpeľňu opustil s uterákom obviazaným okolo bedier, s mokrými vlasmi a kvapkami vody na jeho hrudi. Prešiel ku skrini, kde vymenil uterák za boxerky a zhruba v tú dobu sa ozvalo zaklopanie a následne hneď niekto vošiel dnu. Automaticky predpokladal, že to bude niekto z jeho rodiny, pretože len tak niekto by mu sám od seba do spálne neliezol. Po ohliadnutie zistil, že má pravdu. Tá vlkodlačice s nimi síce s nimi nemala spoločnú krv, ale s Hope áno. * Hayley. * Oslovil ju v jej mene. Ani mu moc nevadilo, že on ešte nie je úplne oblečený. Stud nepatril k jeho silným vlastnostiam a navyše teraz v tomto prípade by to pôsobilo smiešne. * Konečne sa stretávame. * Utrúsil poznámku k tomu, že sa zatiaľ nemali šancu stretnúť. Tu v sídle sa jednoducho míňali, teda až doteraz, keď mu Hayley rovno vliezla do spálne. Otočil sa potom ešte nakrátko ku skrini, odkiaľ vytiahol jedny tmavé džínsy a obliekol si ich. Síce sa nehanbil, ale to neznamená, že nemôže dokončiť, čo začal. *

*Jelikož se pořádně nerozhlédla, jakmile vešla do jeho pokoje, tak si nestihla všimnout toho, že tam kousek od ní stojí polonahý. Ihned za sebou přivřela dveře a až v tu chvíli si stihla všimnout, že má na sobě jenom spodní prádlo. Tedy, ne, že by jí to nějak rozptylovalo, spíše se zarazila v první chvíli. Každopádně nedá se říct, že by z toho byla nějak nesvá. Není to nic, co neviděla předtím a ani to na ni nějak nepůsobilo. Navíc neměla myšlenky na něco takového. Musel by takhle stát před ní někdo jiný, aby jí do dostatečně rozhodilo a ona se zatoulala myšlenkami k něčemu jinému. Možná ji Klaus i sám slyšel přicházet a tohle byl jeden z jeho pitomých žertů, prostě si s tím nedělal žádné starosti. Možná by přeci jenom mohla příště vyčkat, než ji vyzve k příchodu. Jenomže na to ona neměla povahu, navíc nikdy nečekala na jeho vyzvání, takže proč by to dělala teď. maximálně jí oči sjedou k jeho hrudi, ale níž ne. Znovu se mu podívá do tváře. Pro ni je stejně největší šok to, že je opravdu naživu a je tady, jako kdyby nikdy nezemřel. Na své oslovení nijak nereaguje, jenom popojde dvěma kroky blíže k němu. Potom ji koutek úst cukne do strany, i když za úsměv se to úplně nedá považovat.* Vítej zpět. *Ale ano. Je ráda, že je nazpět a tudíž tak mají o jednu starost méně. Přeci jenom to byl otec jejího dítěte a zvykli si na sebe od doby, co začala bydlet v sídle. Přijde k němu blíže ve chvíli, co si začne oblékat kalhoty. Otočí se k němu bokem a sama mu ze skříně vytáhne první triko, které se jí dostane pod ruku a podá mu ho. Snad proto, že se opravdu nepotřebovala dívat na jeho polonahé tělo.* Mluvil jsi už s někým o Hope? *Zeptá se ho přímo. Chce vědět, zda ho někdo obeznámil s faktem, co se stalo po jeho smrti. Nemá ponětí o tom, že to mohl pozorovat z druhé strany a bude si to pamatovat. Nikdy toho moc právě o druhé straně nevěděla.*

* Zdalo sa, že Hayley má k jeho polonahotě rovnaký prístup ako on. Nebolo tu čo riešiť a technicky sa ani nemal za čo hanbiť. Aj keď to ako mu prešla pohľadom cez hruď mu neušlo. Na jej poznámku o privítanie skoro nepatrne kývol a potom už si obliekol nohavice. V tú chvíľu k nemu prišla Hayley. V prvej chvíli netušil, čo chce robiť, aj keď to potom zistil, keď mu podala triko. Vzal si ho od nej, ale hneď sa neoblíkl. Predovšetkým za to mohla otázka Hayley, ktorá ho zarazila. Ale vedel, že skôr alebo neskôr príde téma ich dcéry a on o tom bude musieť hovoriť. A tiež sa nejako tváriť. Akékoľvek náznaky veselé nálady, ale napriek tomu sa netváril smutne. Jeho výraz bol skôr tvrdý, bez náznaku emócií, ako keď by sa ich snažil potláčať. Čo vlastne naozaj robil. Myšlienka zabiť Čerstvo narodené dieťa sa mu veľmi priečilo, hoci deti moc nemusel. Akurát uznal, že niekedy sú roztomilé, keď práve spí. * Nie, nehovoril som o nej s nikým. Nechcel som o nej s nikým hovoriť. * Priznal. Žil s vedomím, že Hope je mŕtva a tak sa mu zdalo pochopiteľné, že sa tomu téme bude chcieť vyhýbať. Komu by sa taky chcelo rozoberať smrť svojho dieťaťa? Maximálne keď by musel vymýšľať pomstu a to on zrovna nemusel. Benjamin zomrel. *

*Jeho výraz na tváři, když se zmíní o Hope ji poněkud zarazí. Znejistí tak trochu, ale nic na sobě nedá znát. Jenom uvnitř sebe cítí něco zvláštního. Proč takový pohled? Proč taková odtažitost? Myslela si, že bude chtít mluvit o Hope, myslela si, že s ní bude chtít vyřešit, co dál a jak udělat město bezpečné, aby se k nim mohla vrátit. A nebo jednoduše nevěděl o tom, co se stalo. A i kdyby, nebylo by to to první na co by se ptal? Vždyť pro něj bezpečí jeho vlastní dcery znamenalo všechno, bylo to pro něj nejdůležitější a teď to vypadalo, jako kdyby ani předtím neexistovala, jako kdyby snad tenkrát na tom hřbitově tam nestál a nebojoval za to, aby žila. Položil za ní vlastní život dalo by se říct, i když má tolik nepřátel, že by ho chtěl zabít snad každý a přesto to dnes vypadá, že ho to zcela nezajímá. Nakrčí obočí a založí si ruce na hrudi. Dívá se mu do tváře a snaží se vyčíst, co je špatně. On ji ujistí, že přeci jenom o ní s nikým nemluvil a ani nechtěl. Takže co? Bude to vesele ignorovat a bude dělat, že se nic neděje? Prostě Hope je pryč a tím to zcela končí? Neví, co mu teď má říct, netuší, co s ním je špatně. Že by ho ta smrt změnila? Přikývne jenom a nijak se k tomu nevyjadřuje, zaráží ji jeho chování. Možná by si o jeho návratu měla promluvit s Elijahem.* Co máš teď v plánu? *Zeptá se ho trochu zvědavým tónem. Opravdu by jí zajímalo, co má Klaus Mikaelson po svém návratu v plánu, když se nechce bavit o Hope. Co tedy chce dělat? Zdá se, že se stává jenom jejím cílem přivést svou dceru nazpět domů a hlavně do bezpečí. Ona kvůli ní brečí dalo by se říct pořád a on? Celá tato situace byla zvláštní.*

* Obával sa toľko téhle otázky a tejto témy, pretože vedel, že by niekomu mohli pripadať jeho reakcie podivné. Ale určite by boli o niečo menej zvláštne, keby si ujasnili, či je Hope nažive alebo nie. Keby vedel, že Hope žije, konal by inak. Zmenilo by to situáciu, bolo by tu dieťa, ktoré je potrebné chrániť. Jeho dieťa, jeho krv. Ale takto žil za predpokladu, že je mŕtva, je to smutné, ale už sa s tým nedá nič robiť. Maximálne je tu možnosť pomsty. Počas svojich myšlienok sklopil pohľad a zadíval sa do zeme, zatiaľ čo uvažoval nad Hope. On ani nevedel ako vyzerala. Komu bola viac podobná? Jemu alebo Hayley? Z jeho myšlienok ju vytrhla otázka Hayley. Opäť pozdvihol zrak a pozrel sa Hayley do očí. * Pomstu. * Tohle slová skrývalo to jediné, čo by sa dalo v takej situácii robiť a čo by aj on urobil. Jeho tvrdý, nenávistný a odhodladný výraz potvrdzoval jeho slová. Kto zabije takto malé a nevinné dieťa, ten by si zaslúžil zomrieť. Keď prídete o dieťa, tak potom je dôležitá už len pomsta. Zvyšok je nepodstatný. * Benjamin, čarodejnice, vlkolaci, ktorí sa s nimi spojili ... Tí všetci majú podiel na tom, že ona ... * Na chvíľu sa zarazil, nechcel to vyslovovať nahlas. A tak to potom nahradil inými slovami. * Tí všetci mali podiel na tom, čo sa stalo.

*Po celou dobu se na něj dívá a vyčkává na jeho odpověď, která ji nepřekvapí. Jo, rozhodně by se od něj dalo čekat, že chce pomstu, vlastně by se dalo říct, že ona ji chtěla taky, ale teď měli důležitější věci na práci, než se mstít. Teď museli tohle město očistit od Francescy a vlkodlaky nějak umírnit. Sebrat jim prsteny a vyřešit, jak s nimi žít dál v tomhle městě. Rozhodně nechtěla jejich smrt, protože to pořád byla její rasa, kterou chtěla chránit a ví, že Klausovi něco vymluvit je těžké a vlastně v hodně případech skoro nemožné, ale doufá v to, že společně najdou nějaké řešení, jak tohle všechno udělat, jak se s tím vypořádat, aby byli tak nějak oba spokojeni. Nejdůležitější pro ně přeci je to, aby byla Hope doma, aby byla s nimi a nehrozilo ji žádné nebezpečí. To je důležitější, než pomsta. Nadechne se zhluboka, aby snad něco řekla, ale on se znovu rozmluví. Povytáhne obočí. Bylo pravděpodobně těžké pro něj říct to, že ona je pryč. Ano, cítila to samé. I pro ni to bylo těžké, bohužel to byla pravda. Sklopí zrak mlčky na chvíli k zemi a dívá se na podlahu, jako kdyby snad na ní bylo něco zajímavého, což není. Po chvíli se mu znovu podívá do očí.* Už jsem mluvila s ostatními o tom, že bychom se jako první měli zbavit Francescy a něco udělat s vlkodlaky. Převzít kontrolu nad městem. *Oznámí mu. Netuší, jak moc je se vším obeznámený, ale zdá se, že nic neví. Proč mu Elijah o tom neřekl a nebo kdokoliv jiný? Vždyť už je přece nějaký ten den nazpět, tedy alespoň, co zaslechla. Je to zvláštní. Jako kdyby si neměla po té době s ním co říct, jako kdyby jeho smrt mezi nimi způsobila nějakou propast. Nepřenesla se tak úplně přes to, že byl pryč, ale je pravda, že ani nečekala, že se vrátí nazpět, i když to bylo skoro zcela normální, že mrtví se vraceli mezi živé.*

*Dívá se na něj a trochu přihmouří oči. Samozřejmě, že to byla práce Francescy, ale byla to práce hlavně Benjamina, který už byl mrtvý. Ona se s ním spřáhla proto, aby měla moc nad městem, ale v konečném výsledku jí přece nešlo o smrt Hope, ale jenom o moc a vládnutí. To čarodějkám a čarodějům, vlastně místnímu covenu šlo o to, aby byla mrtvá. Proto tak trochu nerozumí jeho slovům, dalo by se říct. Ruce má překřížené na hrudi a ukazováčkem si ťuká o svou paži. Stále stojí na místě a pozoruje ho, jako kdyby ho snad zkoumala. Taky si říká, že si to triko mohl už dávno obléct. Po chvíli přestane a nakloní hlavu do strany. Ať chce nebo ne, tak ze sebe nemůže setřást divný pocit, když si s ním po takové době povídá. Je to zvláštní...poněkud. Na nějakou dobu se mezi nimi rozhostí ticho, však on ho prolomí větou, která ji zarazí, překvapí a naprosto vyvede z míry. Vždyť Hope nebyla mrtvá. Ona nebyla mrtvá, vždyť tam byl. Stál tam na tom hřbitově, kdy se ji snažili zachránit. Možná neviděl to, jak Monique Deveraux podřezává hrdlo Benjaminovi a on umírá, ale vyhráli, tohle přece musel vědět. Musel vědět, že to dokázali a že Hope není mrtvá, vždyť se mu o tom musel zmínit někdo, ne? Začínala mít opravdu divný pocit ohledně něj. něco se jí nezdálo, něco bylo na něm špatně. Mlčky pozoruje, jak si obléká triko a její mozek právě teď pracuje na plné obrátky. Potřebuje okamžitě s někým o tom mluvit a nebo si to má nechat pro sebe? Ale s kým? Řekne to Elijahovi a co potom? Elijah se bude snažit zjistit, co je špatně, ne vlastně on by ho bránil. Ne, to není správná volba. Napadne ji Genevieve, jenomže ta o Hope neví, vždyť Kol ji vymazal vzpomínky....Kol. Možná s ním by si o tom mohla promluvit a říct mu, že se jí na tom něco nezdá. Jako kdyby tady Klaus byl a zároveň nebyl. Měla šanci ho poznat a tak i dokáže občas předpokládat, jak by se zachoval. Trochu znervózní a ohlédne se za sebe, poté se znovu podívá jemu do tváře.* Ano, to máš pravdu. Musím si ještě něco zařídit, promluvíme si později? *Vlastně ani na jeho odpověď nečeká. Otočí se k němu zády a rozejde se ke dveřím. Uchopí kliku, otevře a aniž by se na něj podívala, tak zase zavře za sebou dveře. Rychlým krokem odejde z Abattoir pryč.*

* Na správanie Hayley sa mu zdalo niečo podivného. Díval sa s TRAN ale napriek tomu kútikom oka zazrel v jej tvári prekvapenie, keď sa zmienil o smrti Hope. Ale to prekvapenie nechápal, nemala dôvod byť prekvapená. Veď Hope predsa zomrela, tak si to doteraz myslel, ale toto v ňom zasialo pochybnosti. Naozaj zomrela? Nikto doteraz skutočne nepovedal, že zomrela. Ale to by mu snáď niekto povedal, keby to tak bolo. Prečo by niečo také tajili? Správanie Hayley pre neho zostával záhadou, obzvlášť keď potom tak rýchlo odišla. Vyvolávalo to v tých zlý pocit, že sa niečo deje, že možno niečo tuší. Ale potreboval zistiť niečo viac, aby určil, čo sa deje. Takto sa mu len hlavou naháňala veľa rôznych teórií toho, čo sa dialo. Rozhodol sa preto preskúmať jej izbu, prípadne Elijahův, aby našiel niečo, čo mu napovie. Sluchom zistil, že v dome nikto nie je, nebude ho teda nikto rušiť. Ako prvý sa vydal do izby Hayley, ale teda predtým sa ešte obul. Ako prvý sa dal do prehľadávanie jedného pracovného stola. Postupne pootvíral všetky zásuvky a prehrabal je, ale nič tam nenašiel. Ďalším nábytkom v miestnosti bola skriňa a nočný stolík. Skriňa ponechal ako posledná možnosť, pochyboval, že by Hayley niečo schovávala medzi bielizňou. Preto sa napred pozrel do nočného stolíka a hneď v prvej zásuvke sa mu niečo podarilo nájsť. Medailónik a hneď vedľa neho lístok s adresou. Zo zvedavosti otvoril medailónik a tam videl nakreslenú detskú tváričku. Hope. Takto vyzerala? Pohľadom potom prešiel na tú adresu a prečítal si ju. Bolo to dosť ďaleko odtiaľto, ale inak mu to nič nehovorilo. Nebýval tam nikto, koho by poznal. Ale prečo má tento lístok pri obrázku svojou dcéry? Trvalo mu to ešte pár chvíľ premýšľanie, než mu to došlo. Hope je nažive a ich na tejto adrese. Hayley mu to naservírovala priamo na striebornom podnose. Mal teraz veľa dôležitú informáciu, ktorá by mu mohla priniesť prospech, lenže tiež menila kompletne situáciu. To dieťa je nažive a je potreba ho ochrániť. Medailónik aj lístok vrátil späť a pomaly opustil izbu a po chvíli aj sídlo. Teraz mal veľa o čom premýšľať, čo bude robiť ďalej, ku komu sa pripojí. *

(Hayley byla jistě už zvyklá na to, že když se má někam Gen dostavit, chce s ní někdo mluvit, tak prostě neodpovídá a rovnou přijde. Proto se snad nebude zlobit, když prostě po její zprávě rovnou přijde bez nějakého předešlého varování. Vzala si auto. Opravdu byla ráda, že konečně umí řídit a když mohla, tak toho využila. Zaparkovala u Abattoiru, kde byla věčně nějaká auta, ale vždycky se tam našlo volné místo ještě pro jedno. Vlastně teď tady těch míst bylo až až. Marcel už tu nemá své upíry a svou komunitu ještě tak úplně zrestaurovat nestihl. Všechno nahrávalo vlkodlakům a jejich vládě, ale Francesca je nyní mrtvá. Ovšem dokáže si představit, že jestliže nejsou mrtví i její bratři, že se budou mstít. A mají k tomu celou armádu vlkodlaků s prsteny od Esther. Musí Hayley nějak varovat. Ale opravdu neví, jak ještě dlouho to vydrží s tím, aby neprozradila nic o Esther. Vlastně už to asi pořádně nevydrží. Vejde do Abatoiru. Všechno je tu stejné. Nic se tady nezměnilo. Taky se chtěla Hayley zeptat na Klause. Třeba si všimla něčeho, co Elijah ne, ale prostě jí to nepřestane vrtat hlavou. Vyjde nahoru po schodech. Ví, kde má Hayley pokoj, takže zamíří rovnou k němu. Slyší ji, její dech. Možná, že ona ji už slyší taky, pokud se alespoň trochu soustředí. Přijde ke dveřím a zaklepe. Vlastně ani moc nečeká na vyzvání k tomu, aby vstoupila, ale ví, že se na ni za to Hayley snad zlobit nebude. V hlavě jí totiž tepe tolik informací a situací, o které by se chtěla s Hayley podělit, že je prostě nedočkavá. Vezme za kliku a otevře dveře, nakoukne dovnitř a když uvidí Hayley, tak otevře pořádně a vejde dovnitř.) Ahoj, Hayley, tak jsem tady. Dostala jsem i tu tvou včerejší zprávu. Takže Francesca je mrtvá? (podívá se na ni tázavě) Jak? A co její bratři? (Zahrne ji rovnou na úvod otázkami. Opravdu ji teď nezajímají věci jako co dělala na Silvestra a jak si užívala s Elijahem. Tohle jsou mnohem důležitější věci. Ale možná by ji alespoň k novému roku mohla popřát. To je přeci jenom slušnost, na kterou by asi neměla zapomínat.) A mimochodem, vše nejlepší do nového roku. (Popřeje jí tedy nakonec, i když jí stejně více zajímá to, na co se ptala předtím než nějaké přání.)

*Předchozí večer se musela postarat o ten nepořádek v domě. Nejdříve z tama vynesla všechny těla a za městem je prostě spálila. Byl to nejjednodušší způsob, jak se jich zbavit. Všechny prsteny samozřejmě sundala z rukou a zastrčila si je do kapsy. Jí jsou k ničemu, ale je lepší je vzít a někde schovat, než aby se dalším vlkodlakům dostaly pod ruce. I když ono by to bylo celkem jedno, protože Francesca ji upozornila, že prsteny jim stejně někdo vyrábí. otázkou však bylo, kdo je ten nový nepřítel. Postarala se i o tu krev v domě, takže měla docela rušnou noc. Domů se vrátila někdy nad ránem a pravda je, že nedokázala ani pořádně spát. Prospala se jenom na pár hodin a když vstala, tak napsala prakticky hned Genevieve. Ještě si šla dát pytlík s krví a potom se rozhodla, že zajde znovu do sprchy. Proto ani neslyšela příjezd Genevieve. V koupelně se taky oblékla a zaslechla nějaké kroky na chodbě, jakmile Gen zaklepala na dveře, tak ihned vešla do svého pokoje. Tak nějak tušila, že je to ona. Ani ji nestihne pozdravit a už na ni chrlí otázky. Nediví se tomu, že je zvědavá. Ví, že takhle to bude i u Eljaha, možná i u Klause. Nijak ji do toho neskáče a nechává ji, aby ze sebe dostala všechny otázky, které musí hned říct. Trochu se pousměje, jakmile skončí.* Ahoj Gen. *Nejdříve ji pozdraví. Nadechne se zhluboka a ukáže ji směrem ke křeslům, že se může posadit a nebo na postel. Ona sama se posadí na postel, nehodlá stát u toho celou dobu. Mají si toho dost co říct.* Ano, Francesca je mrtvá. *Potvrdí. Nezní ale příliš nadšeně, i když by mohla být. Ulevilo se jí, že je sice pryč, ale nelíbí se jí ty věci okolo. Upírá svůj pohled na ni.* Zjistila jsem, že ten dům ve kterém bydlela patří městu, takže jsem do něj mohla vstoupit. Nejdříve jsem zabila tu její ochranku, potom jsem musela zabít vlkodlaky, kteří ji chránili a nakonec Francescu. *Fakt, že jí málem utrhla hlavu raději vynechá. Sice ví, že Gen by ji nevyčítala, že tam šla sama, ale i tak. Každopádně by se to nesmělo donést k Elijahovi a i tak očekává, že bude nespokojený s tím, že tam byla sama.* A její bratři utekli, bohužel. Zbabělci. *Ušklíbne se. Utekli prakticky hned a svou sestru tam nechali. Tomu se tedy říkají pořádné rodinné vztahy. Pousměje se při jejím přáním do Nového roku. Sice to není ani potřeba, ale je to slušnost.* Taky ti přeji všechno nejlepší do Nového roku. Když už se bavíme o Francesce...*Znovu se vrátí k předchozímu tématu, jelikož považuje za nutné jí o tom říct.*...tak než jsem jí zabila, řekla mi o tom, že je tady někdo další. Někdo, kdo vyrábí vlkodlakům měsíční prsteny, nový nepřítel. A já zatraceně opravdu nemohu přijít na to, kdo by to mohl být, což mě děsí. Zbavíme se jednoho problému a přijde sto dalších. Myslela jsem, že nás čeká zabití Francescy a dát do pořádku ten nepořádek s vlkodlaky. Bohužel máme ty vlkodlaky a ještě k tomu nového nepřítele. *Řekne znepokojeně. A ona taky je. Potřebuje co nejdříve bezpečný domov pro Hope. Nejhorší na tom je, že by si i potřebovala o tom promluvit a ví, že právě s Gen by to bylo nejlepší, ale nemůže nic říct.*

(Jakmile jí Hayley nabídne, aby si sedla, tak vezme místo v křesle. Na postel si sedat nechtěla i proto, že tam si sedla právě Hayley. Takhle na sebe vidí mnohem lépe, mají větší prostor v zorném poli. Všechno se v ní bouří. Má toho Hayley tolik říct. Tedy chtěla by jí toho tolik říct, ale může toho vyslovit jen pramálo. Tíží ji to, zvlášť u Hayley ano. Měla by vědět tolik věcí a kdyby ona věděla, že Hope žije, jistě by neváhala ani chvíli a všechno jí to tady vyklopila naráz. Čekala už příliš dlouho a to čekání je pro ni mučivé. Je to od ní možná špatné, ale opravdu si přála, aby její dcera odjela co nejdřív, aby konečně mohla promluvit. Jenomže to není tak jednostranné. Samozřejmě taky chce, aby její dcera byla šťastná, ať už to má být kdekoliv a respektuje to, že její odjezd je pevně daný a kdyby na ni tlačila, mohla by si to Kate špatně vyložit. Takže se pokusí uklidnit se a poslouchat, co jí Hayley řekne o Francesce. Poslouchá pozorně a nestačí se divit tomu, že její bratři ji tam nechali a utekli. Ale možná, že to udělali jen proto, že věděli, že zemřou a někdo přeci musel vést vlkodlaky za pomstou. Někdo musí pomstít smrt jejich vůdce.) Takže její bratři jsou živí. To je problém. Mohou pobouřit ostatní vlkodlaky a tady to bude vypadat jako před pár měsíci. Hayley, co chceš s těmi všemi vlkodlaky dělat? To jim chceš všechno jen tak odpustit? Otočili se zády k tobě a Jacksonovi, svému alfovi. (Zamračí se. Opravdu nechápala ten pacifistický přístup Hayley a Jacksona, ale je taky pravda, že půjde jen těžko zabít všechny zrádné vlkodlaky. Ale to hlavní čelo by se mělo prostě odstranit. A je si vědoma, že v tom čele je i Oliver. Sice je to Jacksonův bratr, ale jí by jeho smrt nevadila. Naopak by ji možná i uvítala. Možná, že toho chtěla říct ještě víc, ale Hayley nakousne jednu větu, při které zmlkne a donutí ji to poslouchat dál. Jako by jí Hayley chtěla sdělit ještě něco dalšího, něco důležitého. A přijde to. Její zamračený výraz se vyjasní a ona se v křesle napřímí. Ústa má mírně pootevřená a chvíli jen hledí na Hayley. Její postoj říkal, že ona ví, o kom to Francesca mluvila. Takže Hayley už má indicii, ale neví a netuší, kdo to může být.) Takže nový nepřítel, říkáš. Někdo vyrábí vlkodlakům prsteny. Je jasné, že to může být jen někdo s magickou mocí. (Oblízne si rty a pak se podívá na stoleček vedle křesla. Už bylo dost mlčení. Nemůže to říct, pravda, ale proč by to nemohla někomu napsat? Její zrak utkvěl na propisce na stole. Byl tam i dopisní papír. Asi nebyl nějak extra používaný, protože byl zažloutlý, ale nikdo ho odtamtud ještě neuklidil. Vezme si pero, nakloní se k papíru a něco na něj napíše, pak ten papír přeloží a ještě si ho nechá u sebe. Chce Hayley něco říct. Něco, co se týká Esther a její mrtvé dcery Hope. Teď k tomu má příležitost.) Hayley... (Začne a nakonec vydechne.) Měla jsem ti to říct dřív, ale nechtěla jsem jitřit tvoje rány, ale vím, že si to zasloužíš vědět. (Sklopí zrak a pak se zase podívá na Hayley.) O smrt tvojí dcery usilovala Esther, matka Původních. Ben to všechno nedělal na příkaz předků New Orleans, ale na její příkaz, ona to chtěla a předci jí v tom rádi pomohli. Je mi to líto a o to ještě víc, že se to povedlo. (Pak se podívá na papír ve své ruce a podá ho Hayley. Stálo v něm: ESTHER JE TEN NEPPŘÍTEL. JE ŽIVÁ. VYDÍRÁ MĚ A KOLA. UŽ TÍMHLE VZKAZEM RISKUJI. Pak jen sedí a čeká na vše, co jí Hayley řekne.)

*Trochu očekávala, že Genevieve si vybere křeslo. Vlastně to bylo úplně jedno, alespoň na ni však měla dobrý výhled. Takhle seděly naproti sobě. Začne ji vyprávět o tom, jak to bylo ohledně Francescy, ale velmi ve stručnosti. Taky jí řekne o tom, jak se zachovali její bratři. Buď utekli jenom někde jinde tady v NO a nebo byli chytří a raději New Orleans opustili. I když vlastně spoléhá spíše na tu první možnost. Vyslechne si její slova a ví, že má pravdu ohledně těch bratrů. Ví, že by se jich měli co nejdříve zbavit, protože představují velkou hrozbu. Ale nevidí to tak u všech vlkodlaků a to jí Gen nemůže mít prostě za zlé, i když má. Na tohle mají každá jiný pohled věci, ale přeci nejdůležitější je to, že v tom hlavním se přeci shodují.* S těmi bratry máš pravdu. Budou chtít pomstít smrt jejich sestry a měly bychom se jich zbavit. *Přikývne. Odsouhlasí, že to tak bude pro ně nejlepší. Pokud ale utekli z New Orleans, tak se za nimi hnát nehodlá. Má jiné starosti, než aby je hledala.* Nemohla jsem je včera zabít. Nechala jsem je utéct, protože jsem měla jeden jasný cíl. Navíc když před tebou stojí pár vlkodlaků s prsteny a lidé na tebe míří zbraněmi, tak máš trochu jiné priority, než se starat o ty, co utíkají. *Ušklíbne se. Tohle by měla především pochopit, že byla zaměřená na cíl a ty ostatní se vyřeší potom. Už tak včera zabila nejméně šest vlkodlaků.* Máme se zabíjet navzájem? Svá vlastní rasa má zabíjet svou vlastní rasu? Tohle neděláme. Já sice nevyrostla ve smečce a nezažila jsem to, co jsem měla zažít, ale jedno jsem za tu dobu pochopila. Takový nejsme, nevraždíme se navzájem, nezabíjíme své vlastní lidi. Tohle dělají upíři a dělají to i čarodějky, ale ne my. *Řekne trochu tvrdě. Nemyslí to zle, jenom se obhajuje.* Ano, Oliver nás zradil a zaslouží si trest stejně tak jako ostatní, kteří zradili svého Alfu, ale řekni mi upřímně kdo v tomhle městě nedostal druhou šanci? Na každého koho si vzpomeneš, tak zradil. A jsou všichni mrtví? Každý z nás je svým způsobem zrádce, každý z nás jednou někoho bodl do zad. Tak se prostě pozabíjíme navzájem? Chci najít řešení, jak tomuhle zabránit a ujišťuji tě, že pokud budou nás budou naši lidi zrazovat i po tom, co dostanou šanci, tak je klidně zabiju sama. *Řekne rozhodnutě. Zase nechce bránit vlkodlaky vší silou a aby jim všechno prošlo. To by nebylo fér a proto ji ujišťuje, že když se bude k něčemu schylovat, tak udělá to, co bude nezbytné. Zmíní se o novém nepříteli a o tom, že vůbec nemá tušení, kdo by to mohl být. Celou dobu se dívá Gen do tváře a pozoruje tak její reakci. Nedokáže vyčíst, co se ji právě honí hlavou. Na jednu stranu vypadala hodně překvapeně a na druhou snad jako kdyby to tušila.* Ano nějaká čarodějka nebo čaroděj. Ale kdo? *Ví, že jí na to Gen nemůže odpovědět. Spíše je to otázka pro ní samotnou. kdo by to jenom mohl být? Sophie by snad měla mít svůj coven pod dohledem, ne? Ale je pravda, že si ho moc hlídat neumí, když si vzpomene na předešlé měsíce. Sklouzne nechápavě pohledem k ruce Gen, která něco píše na papír. Povytáhne zvědavě obočí, nechápe, co to přesně dělá. Nic neříká, ale přesto nedokáže přijít na to, proč něco píše na papír, když s ní může normálně mluvit. S povytaženým obočím pozoruje Gen a velmi pozorně ji začne poslouchat. Už jenom to, že ji osloví ji nahání husí kůži, protože očekává, že to nebude nic dobrého. O to víc začne být vyděšenější, jakmile jí řekne, že jí o tom měla říct dříve. O čem to mluví? Co přesně ji měla říct dříve a co jí tajila? Nespouští z ní zrak a má chuť ji popohnat, má chuť ji říct ať to hned vyklopí. Nečeká však příliš dlouho a zjistí něco, co je pro ni velmi šokující a znepokojivé. Zapře se rukama o matraci a ihned se vyhoupne na nohy. Esther...Esther Mikaelson, vlastní babička chtěla zabít svou vnučku a skoro se jí to povedlo. Za tohle nemohli předci. Jim byla Hope ukradená, nikdy by ji nemusela dávat pryč, kdyby to Esther nechtěla. Nikdy by nemusela se své dcery vzdát, kdyby nenesla příjmení Mikaelson a tělem by ji neproudila krev Klause. Je ráda, že nikdo nemůže vlézt právě teď do jejich myšlenek, protože každý z rodiny Původních by byl asi zklamaný za to, že je začíná částečně vinit za to, že jen díky nim teoreticky přišla o svou dceru. Znovu se podívá na papír, který ji Gen podává. Chytne ho do ruky, rozevře ho a přečte si ten vzkaz. V tu chvíli sevře dlaň s papírkem v ruce velmi pevně a zavře bolestně oči. Esther je naživu...ona je tady. To ona pomáhá vlkodlakům, to ona je ten nepřítel a vydírá teď Kola a Genevieve. Je tady někdo, kdo chce smrt její dcery, která je naživu. Má co dělat, aby udržela slzy v očích. Otevře až po chvíli oči a podívá se na Genevieve.* Musíme začít co nejrychleji jednat. Musejí se o tom dozvědět. *Samozřejmě, že tím myslela ostatní členy Mikaelsonů.* A děkuji. *Vlastně jí děkuje za to, že jí přiznala, kdo opravdu chtěl smrt Hope a za to, že jí to napsala. Ví, co tím riskuje a je jí opravdu vděčná.* Musíme se co nejdřív postarat o to, aby se vrátila tam, kam patří.

(Poslouchá to, jak obhajuje svůj čin. To, že zabila jen Francescu. Ona jí nic takového nezazlívá. Je ráda, že Francesca je konečně pod drnem, ale když už se s tím začalo, je potřeba to taky dokončit.) Hayley, já ti rozhodně nic nevyčítám, rozumíš? (Podívá se na ni a kývne k tomu ještě rozhodně hlavou, jako by ji chtěla přesvědčit, že to myslí vážně. Kdo by jí ml tohle vyčítat?) Chápu, že jsi je nemohla zabít všechny. Ne sama. A já ti rozhodně nechci a nebudu vyčítat, že jsi to udělala sama. Rozhodla ses tak. Francesca je mrtvá, věci se daly do pohybu a teď už bude jen otázkou času, než její bratři vystrčí čumáky a zaplatí za to taky. Elijah ti k tomu dá zřejmě jinou přednášku, takže tu část o tvé nezodpovědnosti nechám na něm. (Ušklíbne se, je trochu pobavená, ale je to spíš proto, že Hayley nic není a ona si to tedy může dovolit.) Ale neradila bych ti, abys další vlkodlaky škádlila sama. Myslím, že Jackson do toho má taky co mluvit. Je alfa místní smečky a já se taky ráda přidám. Minimálně k nahánění Guerrerových se přidám. (Potvrdí jí, že to, proč se sem původně vlastně vrátila, stále platí. Věděla také, že Hayley rozhodně nesouhlasí s jejím názorem na ostatní vlkodlaky, ale ona neví to, co ona. A vlastně i ví, ví, že je tu někdo, kdo jim vyrábí prstenu a oni jsou vůči němu loajální. Má to přímo před očima, Francesca jí to řekla, ale ona se jich stále zastává. Ale má pravdu v tom, že tohle je hlavně věc její rasy. I když z toho není párkrát nadšená. Tady se nejedná o jedince ale o masu. Velkou masu. Vlkodlaků je tady víc než upírů, než čarodějek. Přišli sem ze všech koutů a teď jim Esther vyrábí prsteny a rozkazuje jim.) Ne? (povytáhne obočí) Hayley, dovol, abych tě vyvedla z omylu, protože tys včera vraždila svou vlastní rasu. A neříkám to proto, že bych s tím nesouhlasila. Jsem ráda, žes to udělala, ale neoháněj se tady bezúhoností, když to tak není. Možná to neděláte tak často, ale děláte to stejně jako ostatní. Vraždíte svoje vlastní lidi. Zrádcovství ve smečce se trestá smrtí. Myslíš, že nic o vlkodlacích tady v New Orleans nevím? Myslíš, že ten masakr, který zapříčil to, že ty jsi z New Orleans zmizela, byla vina snad upírů? Čarodějek? Ne, Vlkodlaci se tady masakrovali navzájem a Marcel to utnul kletbou. Zabíjíte se, jste predátoři stejně jako upíři. Nejste svatí. (Přimhouří oči. Tohle byla asi trochu ostřejší výměna, ale ani ona to nemyslela zle. Jen to uváděla na pravou míru. Ať si tedy Hayley a Jackson dělá, co chce, ale ať jí tu netvrdí, jak se nezabíjí navzájem, protože oni to dělají.) Dělejte s Jacksonem, jak myslíte. Pokud se ale budu já cítit v ohrožení díky vlkodlakovi, bude mi jedno, kolik šancí jste mu dali, já ho zabiju. (Netajila se s tím, že pokud jí nějaký vlkodlak někdy zkříží cestu, i kdyby to měl být sám Oliver, nebude váhat s jeho zabitím. Nakonec se Hayley přeci jen dobere k tomu, že kdo zklame podruhé, bude klidně i zabit.) Hodně vlkodlaků bude loajální tomu, kdo jim vyrábí ty prsteny. Na to byste měli pamatovat. Nebude tak jednoduché všechny přesvědčit, že život v Zátoce bez prstenů je to nejlepší. Nebude se jim to líbit. (Varuje Hayley, že to rozhodně nebude tak jednoduché, jak to vypadá. Nenakráčí si mezi vlkodlaky s úsměvem, ať jim odevzdají prsteny a vrátí se pokojně do zátoky. Takhle to nepůjde. Ale podle ní to Hayley ví, jen si idealizuje tu vlkodlačí společnost, která je ale stejně zkažená, jako ty ostatní. Nechá ji chvíli přemýšlet nad tou otázkou, kdo jim to může vyrábět. Nemá ani ponětí, proti komu to stojí a ona se tady ohání tím, jak dá druhou šanci vlkodlakům. Esther má ale přesvědčivé prostředky a jí se vlkodlaci, kteří jsou tak pod její ochranou, jistě jen tak nepustí. Ale to by to musela Hayley vědět. Takže jí to prostě napsala. Doufala, že se o tom nebude zmiňovat nahlas, že si to ponechá pro sebe a bude mlčet, ale na druhou stranu věděla, že mlčet asi nedokáže. Viděla ten její výraz, když jí řekla o Hope a Esther. Byla naprosto zlomená a když jí podala ještě ten papírek, tak místy vypadala, že se tady sesune na podlahu a omdlí. Vlastně by se ani nedivila, kdyby to tak bylo. Kdyby tu před ní prostě spadla na zem zhroucená. A jak si myslela, nemlčela. Vystavuje tak Kate a Sophie teď velkému nebezpečí a přála by si, aby Hayley zmlkla, ale to po ní nemůže žádat, když ona je matkou, která přišla díky té osobě o dítě. Ale ona o to své díky té osobě taky nechce přijít. Naštěstí alespoň neřekne její jméno, když nic jiného. Musí na to nějak reagovat. Nemůže mlčet, to prostě nejde.) Můžeš jim to říct. Ale neříkej jim, od koho to víš, prosím tě. Až se dostane z města moje dcera, tak... už se nebudu tak obávat. (Vlastně jí teď řekla, co je důvodem toho, proč kolem toho dělala takové tajnosti. Opravdu nechce, aby se něco stalo její dceři. Nesmí se jí nic stát. Vyčítala by si to až na věky.) S tím jedině souhlasím. (Kývne na to, že se o Esther musí postarat.)

*Přikývne na její slova, že je bere na vědomí. Možná by měla být k Gen milejší, tedy rozhodně to nemyslela nijak špatně jenom to možná špatně podala. Ale v tomhle si byly podobné. Obě, když se obhajovaly a nebo něco důležitého vysvětlovaly, tak to nepodávaly zrovna v milém stylu. Je ráda za to, že Genevieve ji rozumí ostatně proto vždy je ráda, když s ní mluví. Ona jediná ji nic nemá za zlé a ani ji nic nevyčítá. Byly si vážně hodně podobné, občas obě dělaly věci raději samy, než aby měly někoho za zadkem. To je hlavně proto, že se vždy musely spolehnout samy na sebe. Obě měly těžké dětství, i když každá jiným způsobem. Gen musela žít poté na vlastní pěst, stejně tak jako ona. Dokázaly se pochopit navzájem a za to byla opravdu ráda, i když to tak občas nemuselo vypadat.* Jo...taky se trochu obávám reakce Elijaha. Pravděpodobně se kvůli tomu zase nepohodneme, protože dle něj bych se neměla do věcí pouštět sama. Věří mi, že bych se nejraději této konverzaci vyhnula? Konečně, když je to mezi námi dobré, tak se s ním nechci znovu o něčem dohadovat. Důležité je to, že Francesca je mrtvá. *Koutek úst ji cukne do strany nad jejími slovy.* Samozřejmě, že Jackson má do toho co mluvit a nedělá mi žádný problém to, že by ses měla k nám přidat. Vlastně s tvou podporou počítám. Jenom s Francescou jsem si to pravdu chtěla vyřešit po svém. Nepopírám zase fakt, že jsem riskovala. *Ano, riskovala, ale vyšlo jí to a to je hlavní. Nadále začne Gen vysvětlovat, co a jak s vlkodlaky. Poví jí na to svůj názor za kterým si pevně stojí. Vyslechne si její slova, ano v něčem má pravdu, ale v něčem si prostě stojí za tím, co řekla. A to, že zabila své vlastní lidi? Co jiného měla dělat, když se obrátili proti ní? Vlkodlaci jsou jiní, než čarodějky a nebo upíři, ale to nemůže pochopit někdo, kdo vlkodlak není a nikdy nebude, kdo neví jaké to je žít ve smečce. Neřekla nich, že jsou svatí jenom řekla, že nejsou jako o ni a to je velký rozdíl. Tady se jejich názory vážně rozcházejí a taky jí to přijde jak zbytečné téma, protože Genevieve ji nedá za pravdu. Upřímně jí rozčiluje to, jak se zmiňuje o tom, že toho ví o moc více, jelikož je na světě déle. Nemá ráda, když někdo dává najevo to, že automaticky je znalejší, když prostě žije několik let a tak jeho slovo je platnější. Něco takového vážně neuznává.* Já neřekla, že vlkodlaci jsou svatí. Každý v tomhle městě si zaslouží zemřít, Genevieve. Mluvíš tady o tom, jak všichni by měli být potrestaní, ale podívej se i na sebe. Nezasloužíš si i ty být potrestaná smrtí? Já? Původní a nebo všechny čarodějky? Pokud si budeme ukazovat prstem na to, ten za to mohl, tahle rasa rozpoutala válku a takhle to začalo, tak kam se dostaneme, hm? Všichni v tomhle městě si zaslouží smrt protože všichni můžeme za to, co se tady děje. *Taky k ní nemluví zrovna milým tónem. Prostě nenechá ze sebe dělat pitomce, jako kdyby nic nevěděla. Cestovala po světě, hledala svou vlastní rodinu a měla možnost žít v jiných smečkách a poznat vlkodlaky. Nebude ji tady přesvědčovat o tom, co dělají a nedělají. Ona nezažila jenom vlkodlaky z New Orleans, ale z více míst. A ať si říká, co chce, tak vlkodlaci jsou si věrní. Ano, dokážou se zradit, dokážou proti sobě bojovat a vraždit se, ale jsou si více věrní, než upíři a nebo čarodějky a tento fakt ji prostě nevymluví. Neřekne jí nic na to, že zabije vlkodlaka, když se bude cítit ohrožená. Nebude ji v tom bránit a ví, že by ani neuspěla. V tomhle ji rozumí a nemá cenu to nijak zvlášť rozebírat. Ujistí ji, že zrádcovství vlkodlaků nebude procházet tak, jak si Genevieve myslí. Nechápe, proč jí však Gen varuje před tím, že to nebude jednoduché. Tohle sama ona moc dobře ví a taky vidí jak moc špatná je situace. Připadá si, jako kdyby ji upozorňovala jako malé dítě a tento pocit vážně nenáviděla.* Buď budou s námi nebo proti nám. Chci jim dát šanci, ale jak jsem řekla. Nehodlám být vůči jiným nefér a udržovat při životě ty, kteří budou stát proti nám všem. Budou mít na výběr a ten, kdo si vybere být proti nám bohužel svůj osud zpečetí. Vím, že jim nemůžeme jenom tak sebrat prsteny a nabídnout jim život v Zátoce, který nechtějí. Proto chci s Jacksonem přijít na způsob, jak zařídit jejich spokojenost. *Odvrátí na chvíli zrak. Začíná ji unavovat, jak je to pořád jenom samé poučování a co hodlají dělat. Ona i Jackson se snaží přijít na způsob, jak si všechno urovnat. Taky si nenechali kecat do záležitostí čarodějek a hodně dlouho je neměli pod kontrolou. Opravdu by ji v tomhle Gen neměla příliš dráždit. Poté zjistí od ní to o Esther. Zlomí ji to, absolutně jí to zlomí. Vlastní babička chtěla zabít svou vnučku, vlastní krev. A ještě k tomu o to hůř je tady nazpět mezi nimi. Jak to, že si toho všimli až teď? Co tady vlastně chce? Má snad tušení, že je Hope naživu? Vážně neví, co si o tom má myslet, ale nehodlá to nechat jenom tak. Nemůže, nemůže kvůli své dceři. Vidí ten její pohled, který není právě přívětiví, chápe to, protože Gen neví o existenci Hope. Myslí si, že je mrtvá stejně jako všichni ostatní, kromě jejich rodiny. Ráda by jí to řekla, opravdu ráda, ale nemůže. Zavrtí hlavou ze strany na stranu, jako kdyby snad byla dotčená, že si Gen myslí, že by ohrozila ji, její dceru a nebo kohokoliv jiného.* Myslíš si, že bych ohrožovala tvou dceru nebo tebe? Jistě, že nehodlám nic říct. *Ujistí ji. Opravdu by ji neohrožovala.* Počkám, než tvá dcera odjede z města, vlastně jsem ani nevěděla, že bude odjíždět. *Posadí se znovu na postel. Je hodně nervózní z toho, co zjistila. Vlastně je jí úplně špatně, jenom to nedává tak najevo, protože nechce. I když to jde vidět v jejich očích. Přikývne. Alespoň na něčem se teď shodnou. Opravdu je škoda, že teď nemůže říct, proč chce začít jednat, co nejrychleji.*

(Vlastně si docela ráda s Hayley povídá a poslední dobou jí to sedí opravdu hodně. Rozuměla si s ní i díky tomu, jak podobné osudy obě dvě měly. I když si nikdy nemyslela, že by to mohlo zajít až takhle daleko, že by s Hayley promlouvala tak často a radily se společně.) Elijah hlavně musí být rád, že se ti nic nestalo. Jinak je důležité, že Francesca je mrtvá. Ale ano, asi to jen tak nenechá. Nejspíš, kdybych tohle udělala já, by to dopadlo úplně stejně s Kolem. Záleží mu na tobě, bojí se o tebe. Má potřebu tě chránit. A ty mu to nemůžeš mít za zlé i za cenu, že do tebe chvíli bude hustit, jak jsi byla nezodpovědná a že jsi mu to měla říct a na vlastní pěst nic nepodnikat. (Pokrčí rameny. K tomuhle už nemá moc co říct. Prostě je to tak, jak to je. Slyší ráda, když řekne, že s ní počítá na další výpad zřejmě vůči bratrům Francescy. Ráda se připojí a i když teď Hayley vytýká to, že nikdo jiný za to platit nebude, nemíní se jí a Jacksonovi míchat do dalšího postupu. I když svůj názor si prostě říct musela. Ne, že by snad Hayley brala to, co si o vlkodlacích myslí, ale ona dělá, jako by vlkodlaci byli něco víc než ostatní. Jako by ta rasa se vyvyšovala nad ostatními, protože oni tohle a oni tamto. Ne, každá rasa má své pro a proti a žádná není nejlepší ani nejhorší. Tohle ona pochopila už dávno. Všechno je to o jednotlivcích a o tom, jak se chovají a za jakými cíli si stojí. Nikdo ale nemůže říct, že jsou nejlepší kvůli jednomu faktu.) Hayley, já ti přeci nemluvím o smrti všech. Já tu mluvím o tom, že obhajuješ svou rasu špatnými argumenty a děláš, jako by tvá rasa byla něco víc a byla lepší, než všechny ostatní. Ale není. Každá z ras má svoje klady a zápory a ani já nemůžu říct, že čarodějky či upíři (Protože vlastně teď byla upír) jsou nejlepší rasou. Takhle to nejde. A abys věděla, já se vám do toho s Jacksonem nemíním plést, dělejte si svá vlastní rozhodnutí. Na mně v nich nezáleží, tohle je záležitost vaší rasy, ale pokud na mě nebo na mé blízké někdo z nich sáhne, potáže se se zlou. Tak to prostě beru já. A dost už tohohle. Stejně se na tom zřejmě neshodneme, takže je zbytečné se tu dohadovat o něčem takovém. Ty bys ale taky neměla zapomínat, že teď jsi napůl upír. (Připomene jí to, že ač se tak vehementně zastává vlkodlaků, měla by třeba chápat i Marcela. Ten asi není nadšený z toho, že mu vlkodlaci vyvraždili jeho komunitu. Ale nakonec se stejně vlastně doberou stejného názoru. Hayley jim taky nemíní dávat nic zadarmo, a to se jí rozhodně líbí, protože to ukazuje, že Hayley nechce nikomu nadržovat. Jackson by mohl, ale Hayley ne. Je stejně tvrdá jako ona sama. A myslí si, že obě ví, že i v tomhle si jsou podobné. Dokáží jít přes mrtvoly, když je to třeba.) Bohužel se obávám, že ne všichni se přidají zpět na naši stranu. (Ušklíbne se. Ano, nazývá to naši stranou, protože ona je to strana všech těch, kteří se budou pokoušet nějak bojovat a něco udělat proti Esther. Ale vlkodlaci teď mají v Esther velkou oporu a je si jistá, že čarodějky, které Sophie vyhnala z covenu a z města, se možná i vrátily, aby mohly pomoci Esther v jejích plánech. Stojí opravdu vůči velkému soupeři a ani ona sama v tuhle chvíli neví, co si s tím počít. Není už čarodějka. Kdyby byla, byla by si mnohem jistější. Něco by vymyslela, její instinkty čarodějky by jí poradily. Ale takhle? Krčí se tady v koutě a čeká na to, jestli někomu neprozradí něco, co by mohlo třeba její dceru stát život. Teď to prozradila, takže se rozhodla, že rozhodně zajde za Kate a bude se snažit možná i popostrčit nějak ten její odjezd. Snad to vyjde. I kdyby kvůli tomu měla ovlivnit někoho ve škole, tak to udělá. Musí ji odsud dostat co nejdřív. Pak ji jen sleduje, jak reaguje na všechny ty informace, co jí řekla. Nebylo to pro ni jistě lehké, ale ona věděla, že to nějak zvládne a že ji to možná snad ještě víc požene k tomu, že bude chtít s Esther něco dělat. Pak se ale při jejích slovech zamračí, protože Hayley pochopila její prosbu naprosto špatně. Tedy alespoň v tom smyslu, že si to začala vztahovat na sebe, že by snad ona pochybovala o tom, že bude mlčet. Nepochybovala, ale kdyby to neřekla, tak by si zároveň pak vyčítala, že byla neopatrná.) Hayley, takhle jsem to přeci vůbec nemyslela. (Zasyčí, ale víc k tomu říkat nemíní. Ona snad pochopí, že to rozhodně neměla být výtka na její osobu, ale kdyby ona byla na jejím místě, řekla by úplně to samé a ona by se rozhodně nečertila, co si to o ní myslí, že by to někde vyžvanila, prostě by to tak brala. S Hope to taky tak vzala, hned ji ujistila, že udělá vše, aby to tajemství bylo v bezpečí a rozhodně kvůli tomu na ni nebyla nepříjemná. Ale tohle ona neví, protože si to nepamatuje.) Zkusím odjezd Kate nějak popohnat (Koukne se mírně do země, i když to neříká nějak přívětivě, protože jí ten přístup Hayley tak trochu zklamal, naštval. To je teď ale jedno. Ještě má něco, co s ní chce vyřešit a co ji zajímá víc, než aby teď odešla. Podívala se zpět na Hayley) Mluvila jsi v posledních dnech s Klausem? (podívá se na ni soustředěně. Předpokládá, že Hayley to ví. Elijah říkal, že to ví.) Nepřipadá ti, že se chová nějak divně? (podmračí se, opravdu jí to vrtalo hlavou) Jako by to nebyl on. Není to on. (Nad svými slovy se pak zarazí, protože jí kupodivu zaujmou její vlastní slova. Není to on, rezonuje jí v hlavě. Pak ale zakroutí hlavou, na tohle myslet nechce, počká si na reakci Hayley)

Ale to není tak, že bych nerozuměla jeho obavám a nebo snad to, že bych mu měla za zlé jeho starost. Jenom si pak připadám jako dítě, které kárá rodič a tento pocit prostě nenávidím. To je už ve mě, vím, že za to Elijah nemůže. Taky mám o něj kolikrát strach. *Pousměje se. Chápe, jak to Gen myslí a ví, že Kol by byl pravděpodobně stejný. takový ale Původní prostě jsou. Sami se vrhají do nebezpečí a nehledí na okolnosti. Ano, teoreticky jsou nesmrtelní, ale pořád je tady kolík z bílého dubu a Klaus byl taky mrtvý, taky ho zabili a to dokazuje jenom to, že nejsou nepřemožitelní. Ví, že si bude toho muset dost vyslechnout, ale nechce se jí do toho. Prostě se nechce s Elijahem popřípadě hádat, jelikož je to mezi nimi teď skvělé a ona to tak chce nechat. Je to jediné štěstí, které teď má a proto by se nejradši tomu tématu vyhnula. začne jí vysvětlovat, co a jak myslí, ale když Gen znovu začne mluvit, přijde jí to naprosto zbytečné. Nemá cenu se obhajovat a vůbec něco před ní říkat, protože ona si bude stát za svým jako ten, kdo je na světě více let, ví to lépe než ona. Nemá náladu opravdu na to se s ní takhle dohadovat. Řekla, že by si každý zasloužil zemřít, ne, že si zaslouží zemřít ostatní kromě vlkodlaků. Gen dělá, jako kdyby snad nějak povyšovala vlkodlaky nad ostatní, ale to nedělá. Jenom mluv o tom, že nejsou a nebo nebývali až tak zrádní jako třeba upíři a nebo čarodějky. Poslouchá její slova a souhlasně přikývne, když řekne, že dále to nemá cenu řešit. Naprosto s tím souhlasí a nechce se dál dohadovat. Přihmouří však oči, když se zmíní, že je napůl upír. Ona si je toho faktu velmi dobře vědomá, ale stále je tady ta vlkodlačí část se kterou se narodila. Bere se nejvíce za vlkodlaka, protože to je její největší součást, bohužel tu upíří musela přijmout, protože neměla na výběr. Raději se však k tomu nijak nevyjadřuje, akorát by znovu začaly dohady a o to vážně nestojí. Ještě dodá, že nehodlá být nefér zase vůči ostatním. Pokud proti nim půjdou, tak hold se s tím nedá nic dělat. Ona potřebuje svou dceru vrátit nazpět do města. Potřebuje, aby to tady bylo bezpečné. To je její priorita, záleží ji na vlkodlacích a to strašně moc, ale priorita je prostě Hope a to se nezmění. To se už nikdy nezmění. I přes to, že si teď vyměnily názory, tak ví, že to mezi nimi nic nezkazí. Obě mají podobnou a hlavně vzpurnou povahu a nevezmou si to nějak osobně. Prostě občas se stane, že každá z nich bude mít na danou situaci jiný pohled a ani jedna to té druhé nebere, což je vlastně dobře. A taky přátelství není o tom, aby jeden souhlasil s tím druhým.* I já mám obavy, že se všichni nepřidají na naší stranu. *Tak nebude předstírat, že by snad všichni měli přejít na jejich stranu a ještě tak zničehonic. Zase nemá na očích nasazené růžové brýle, i když by je opravdu někdy potřebovala. Ví, že všechno nebude tak jednoduché a taky ví, že budou i nějaké ztráty, ale tohle je prostě válka. A nikdy neskončí. I když se jim podaří usmírnit vlkodlaky, co bude potom? To je opravdu otázka, jelikož mezi frakcemi nemůže být tak úplně vždycky mír. O tom už se v minulosti přesvědčily, teď však musí vyřešit tohle. A potom ji Gen ještě obeznámí o celé té situaci okolo Esther, která ji opravdu velice znepokojuje. Není ji z toho nejlépe a potřebovala by si to urovnat v hlavě. Samozřejmě, že nehodlá Gen a její dceru vystavovat nějakému nebezpečí a ujistí ji, že by něco takového nikdy neudělala. Ovšem něco se s tím musí dělat, nemohou prostě jenom sedět a čekat na to, až Esther na ně zaútočí. Ona jí však ujistí, že to pochopila špatně. Jak to teda jinak měla chápat? Povytáhne obočí, ale raději to taky nechá být a nadále k tomu nic neříká. Bude lepší, když téma Esther budou moct probrat, až to budou vědět všichni. Takhle konverzovat o ní je opravdu na nic. Vážně nemá ale v plánu to vykládat všem a tak ji ohrozit. Počká si na nějakou lepší chvíli a nebo to nechá na Gen. Každopádně by počkala, než odejde tedy Kate. Tu ochranu ke svému dítěti chápe více, než kdokoliv jiný. Proto je Hope pryč, aby byla v bezpečí a naprosto rozumí tomu, že ona to chce pro Kate. Všimne si i toho jejího pohledu, rozhodně se jí nechtěla nějak dotknout.* Ne, to po tobě nechci. Nemyslela jsem to špatně, opravdu. *Kéž by tak věděla, že jenom potřebuje co nejrychleji udělat to město bezpečné, aby se mohla Hope vrátit nazpět. Teď akorát mezi nimi vznikají zbytečné nedorozumění a to se jí opravdu nelíbí. Bere ji jako svou kamarádku a někoho, kdo stojí po jejím boku. Nakloní halvu do strany, jakmile přejdou k tématu ohledně Klause. Netuší, proč se ji ptá na to, zda s ním v posledních dnech mluvila.* Ano, mluvila jsem s ním. *Pokýve hlavou. Než se však stačí zeptat, proč o tom chce vědět, tak se zdá, že Gen má obavy, že Klaus není Klaus. Zamračí se, jelikož ví, že s Klausem je něco v pořádku, ale není možné, aby to nebyl on. I když jejich poslední konverzace byla dost zvláštní a nesedělo jí to.* Abych byla upřímná, tak jsem z něj taky měla divný pocit. Vždy jsme byli jako na houpačce jednou jsme si rozuměli, podruhé ne. A teď? Jako kdybychom si neměli co říct, vlastně...jo je trochu zvláštní. Ale musí to být Klaus. Kdo jiný by to byl? *Pozvedne obočí tázavě.*

(Samozřejmě chápe rozpoložení Hayley. Taky si připadala jako malé dítě, když jí Kol za něco kárat, protože ona se považovala za tu dospělejší než je její drahá polovička. Takže když ji kárá Kol a ona ví, že má její snoubenec pravdu, je to pro ni opravdu nepříjemné, protože se necítí zrovna nejlíp, že jí činí Původní, který je sám střelený a nezodpovědný, i když je pravda, že s ní se změnil. Prostě ji naprosto chápe. K tomu, co následuje potom už se slovně nijak nevyjadřuje protože opravdu nemá cenu omílat něco stále dokola. Ony dvě vědí, že na něčem se shodnou a na něčem ne. Naštěstí to není tak horké, aby to mezi ně vráželo nějaké velké klíny a ony se nemohly bavit dál. Je to zkrátka jistá výměna názorů, ke které sem tam prostě musí dojít. Nikdo nemůže s tím druhým souhlasit naprosto ve všem. A ví, že svou poznámkou o to, že je ona taky upír, ne jen vlkodlak, si do ní trochu víc rýpla, protože ona se rozhodně taky považovala víc za čarodějku než za upíra, i když magií už nedisponuje, znalosti jí stále zůstaly a ona se v nitru stále ještě nedokázala úplně vyrovnat s tím, že o tohle všechno přišla a teď je mrtvá. Takže tohle už prostě nechává plavat. Jistě se potom nějak domluví na postupu. Nějak vylákají bratry a zabijí je a potom ať si to Hayley s Jacksonem řeší po svém.
Kate chtěla chránit zuby nehty a opravdu se jí trochu dotklo, jak to Hayley vzala, i když ona to jen možná špatně formulovala, stejně to pro ni bylo bolestné, protože i když chtěla sama, aby její dcera kvůli bezpečí odjela, rozhodně nemůže říct, že by to dělala s nadšením sobě vlastním. Opouští svou dceru, zase. I když teď spíš ona opouští ji. Ale zároveň ví, že je to takhle nejlepší. Už bylo pozdě na to, aby ona zmohla něco jako její matka. Kate je samostatná osobnost a jako samostatná osobnost musí mít svůj život, který poplyne lépe bez ní a New Orleans. Je tady až moc nebezpečno.) Stejně to budu muset udělat. Nevím přesně, kdy má Kate odjet, ale chci, aby to bylo co nejdřív. Klidně dneska, zítra, když bude třeba. Řekla jsem si, že ovlivním někoho z její školy, že let se posouvá na dřívější termín. Letí studovat do Itálie. Perfektně načasováno, i když by to chtělo ještě popostrčit. (Vydechne a polkne. Opravdu to pro ni nebude lehké, ale ji bude hřát a stačit ta myšlenka, že její dcera je spokojená a je v bezpečí. Pak už se věnují tématu Klaus. Bylo to opravdu zvláštní. Svěřila se tomu už Elijahovi, ale Hayley byla přeci jen žena. V tomhle ohledu byla mnohem vnímavější. Byla opravdu zvědavá, co jí k tomu řekne. A povytáhla obočí, když se jí Hayley svěřila s tím, že i ona má ten pocit, jako by Klaus nebyl ve své kůži.) Já si opravdu snažím namluvit to, že je to jen podivné chování díky tomu, že se zrovna vrátil z druhé strany, ale můj instinkt říká něco jiného. A vůbec... náš vztah byl úplně někde jinde, než to, co probíhalo na té párty. (Trochu se rozmluví. I když Hayley asi nepotřebovala slyšet bůh ví co, ale patřilo to k tomu. Navíc ona se taky svěřila se svým vztahem k němu.) Klaus je všelijaký, dokáže rýpat, dokáže lidi shazovat, ale... (Nedokončí větu, prostě by se jí nevysmíval, že už nemůže mít děti, ne, to odmítá připustit.) Navíc oba dva jsme o sobě věděli, že jsme zemřeli. On se vůbec ani nedivil tomu, jak to, že si tam bruslím s Kolem a mám se k světu. Vlastně ho to vůbec nezajímalo. Ani zmínka. Jen se vysmíval mému stavu jako upíra. A jestli přijde tak hodně divný i tobě... Já bych taky ráda věřila, že ten, co se nám prezentuje jako Klaus, je Klaus. Ale... je tady tolik možností. Někdo na druhé straně mohl posednout jeho tělo a vrátit se místo něj. Stát se to může a vím, že je to až krajní vysvětlení, ale počítat musíme se vším. Buď se nám Klaus vysměje, že naše fantazie neznají mezí, nebo to vůbec není Klaus, protože se tak nechová. (Podívá se na Hayley. Má dost vyprahlo v puse, má hlad.) Hayley, prosím, nemáte tu nějaké sáčky s krví? Přepadla mě žízeň. (polkne nasucho)

*Opravdu neměla v sebemenším úmyslu se nějak Gen dotknout ohledně její dcery. vědomě by tohle nikdy neudělala, opravdu ne. Dokáže ji pochopit, protože ví jaké to je být matkou a taky ví, jak hrozné je to být odloučené od svého dítěte. Prostě to jenom nepochopila správně a teď netuší, jak to napravit. Nechce, aby na ni Gen byla za to naštvaná, že snad chce Kate z města co nejrychleji vystrnadit jenom proto, aby mohli o Esther mluvit nahlas a mohli tak řešit jejich problémy. Bohužel se to nedá vrátit nazpět a nemůže s tím nic udělat. Zdálo se, že se jí to opravdu dotklo a to to vážně neměla v sebemenším úmyslu. Nikdy by jí takhle neublížila. Poslouchá ji a dokáže pochopit to, co právě teď cítí. Rozhodně to není něco, co dělá s radostí a která matka by to s radostí dělala? Jedině krkavčí matka a tou Gen opravdu nebyla.* Vážně je mi to líto, že Kate odejde pryč a vy nebudete tady spolu. Ale je zase pravda to, že je to pro ni bezpečnější a navíc se potom může vrátit, až se situace tady urovná. *Prostě musí věřit tomu, že se urovná. Jde i o její dítě, ale tomhle se Gen dozví až ve chvíli, kdy to prostě budou chtít říct ostatním. Začnou se bavit o Klausovi a nejdříve netuší, kam tím Gen směřuje, když začne o jeho chování. Potom ji ale dojde, že si není tak úplně jistá, že Klaus je Klaus. Ale kdo jiný by to byl? To je nemožné už jenom z toho důvodu, že si brala Alisea krev Hope k tomu, aby ho vrátila nazpět. Byla to krev, která proudí i Klausem, tak kdo jiný by to mohl být? Někdo v jeho těle? Ale jak? Teď se pře s oběma myšlenkama. Nejdříve s tou, že by musel být někdo jiný v jeho těle a otázkou zůstává kdo. Na druhou stranu jí to přijde nemožné, možná se něco na druhé straně stalo, možná je něco špatně. Neví, netuší, ale přece to nemůže být někdo jiný. Povzdychne si. Zase je pravda, že on o Hope nevěděl, myslí si že je mrtvá, ale vždyť byl na tom hřbitově. Neměl by vědět, že Hope to přežila? Sama v tom měla opravdu zmatek. ani netušila, že Klaus byl na té party, i když to mohla očekávat. Netuší však, co se stalo, ale je pravda, že Genevieve zná Klause ještě lépe, než ona. Sice s ním žila pod jednou střechou, ale zase spolu netrávili až tak moc času. Ono to bylo jak kdy. Jednou si povídali dost, podruhé se zase nějaký ten den neviděli. Jejich vztah je prostě komplikovaný, ale nejdůležitější u nich bylo, že měli stejné cíle za kterými si šli.* Já nevím, co si mám myslet. Když jsem se ho ptala, co chce dělat dál, tak řekl, že chce pomstu. To zní jako Klaus, rozhodně to zní jako Klaus. A potom to bylo...*Nemůže ji prostě říct o čem se bavili. Nemůže ji říct aniž by tak prozradila, že Hope je stále naživu a všechno je jenom jeden velký výmysl na její ochranu.*...divné. *Dokončí větu. Tím prostě říká, že přišla část, kdy si jim taky nebyla jistá. A možná jednala unáhleně, když hned odešla z pokoje. Nevadí ji, že mluví o tom jaký má ke Klausovi vztah. Vždyť na tom teď nijak zvlášť nezáleželo a navíc jsou kamarádky, ne? Ty si říkají spoustu věcí. Přehodí si nohu přes nohu.* Tohle Klaus dělá často, že rýpe. *Potvrdí ji. To není žádná novinka a obě to ví. Jakmile Gen nedokončí větu, tak pozvedne obočí a vyčkává, zda něco řekne víc. Pravděpodobně se stalo něco, co jí ublížilo a nemyslí si, že Klaus by měl potřebu jí nějak ubližovat. Netahá to z ní. Asi to říct nechce, stejně tak jako ona nechce mluvit o poslední části jejich rozhovoru. Poslouchá její úvahy a zdá se, že nad tím opravdu přemýšlí. pokdu by její teorie byla pravdivá, tak je to obrovský problém. Ten, kdo by byl v jeho těle by mohl zjistit všechno o Hope a to ji děsí, to ji neskutečně děsí. Právě teď už vůbec neví, co má dělat a akorát je vystresovaná na největší míru. Tak dnes se dozví, že Esther je nazpět, že je to ona, kdo chtěl zabít Hope a teď ještě je tady alternativa, že Klaus není Klaus? To už je opravdu silné kafe. Kolik toho asi má ještě zvládnout? Být to někdo, kdo pomáhá Esther tak jsou nahraní, naprosto nahraní.* Já nevím, co si o tom mám myslet, Genevieve. Pokud Klaus není Klaus, tak je to určitě náš nepřítel. *Což je pro ně hodně velké nebezpečí. Čemu má teď asi věřit? Odvrátí od ní zrak a podívá se do země. Tohle přece nemůže, nesmí být pravda. Znovu se na ni podívá v okamžiku, co řekne, že má hlad.* Samozřejmě, že máme. Hned ti nějaké přinesu. *Pousměje se na ni a zvedne se. Odejde z pokoje dolů do kuchyně, kde vytáhne dva pytlíky s krví, které dá na chvíli ohřát. Vrátí se s nimi poté za Gen a oba jí je podá. Pro tuto chvíli si sedne vedle ní do křesla.* Promiň, máme si toho tolik co říct, že mě ani nenapadlo ti nabídnout nějaké občerstvení. *Řekne omluvně. Vážně na to v tuto chvíli ani nepomyslela.*