The Abattoir

(Smutně se pousměje, když jí vyjádří svou lítost. Ale ona to vlastně nebrala až tak tragicky. Kate se snad bude mít v Itálii dobře a to je pro ni hlavní. Vlastně by kvůli tomu neměla klesat na mysli. Bude tam v bezpečí, bude mít magii, o to se postarala, kdyby něco, ale spíše doufala, že se tam obejde bez ní. Magie nebyla všechno a Kate dlouho ten pocit neznala, jistě jí vlastně nebude ani tolik chybět. Ona ale svou moc postrádala, protože s ní byla sžitá. Teď nemá nic, jen hlad po krvi, což naprosto nesnáší.) Abych pravdu řekla, ne, že by se mi po ní někdy nezastesklo, až bude pryč, ale musím k sobě být upřímná. Být matkou pro Kate? Tomu odzvonilo už dávno. Už v tu chvíli, kdy jsem ji poslala pryč. Vrátila se ke mně dospělá a já byla jen o pár let starší než ona. Možná jsem mohla být tak maximálně její sestrou, ale matkou nikoliv. Nemohla jsem ji vychovat, nic jí předat. Kate si zaslouží žít svůj vlastní život. Poznala, kdo jsou její rodiče, ale myslím, že je prostě čas jít dál. Vždycky přijde den, kdy dítě vylétne z té domácké klece. A já jsem ráda za to, že Kate uvidí svět. Možná se rozhodne v Itálii zůstat, třeba se jí tam zalíbí. (Na chvíli se odmlčí a dívá se kamsi do prázdna.) A já tu budu žít s Kolem, děti mít spolu nebudeme. (Ač bylo to, co jí ať už pravý či falešný Klaus tam na té párty říkal, ona věděla, že je to pravda, ale prostě na to nemyslela a myslet nechtěla, ale on jí to připomněl.) Asi mi nikdy nebylo souzeno být pořádně matkou. (Ušklíbne se a zase se podívá na Hayley.) Ale dost tohohle tlachání. Nerada bych byla naměkko. (Kousne se do rtu. Opravdu. Přecitlivělá byla v posledních dnech až až a stačilo jí to bohatě. Teď už by si asi opravdu musela nafackovat.)
Můžeme tady nad tím polemizovat dlouho, ale i tak se nedobereme k výsledku, který by nás nějak uspokojil a uklidnil. (Oblízne si rty) Jestli je to Klaus, chová se divně a opravdu nechci ani přemýšlet nad tím, co se mu honí tou jeho zvrácenou nemocnou palicí. (Udělá první závěr. Možná to vyznělo trochu vtipně, ale ona teď rozhodně nevtipkovala. Klaus byl vždycky nebezpečný, ona si toho byla vědoma, ale vždycky se s tím dokázala vypořádat po svém.) A pokud to není Klaus, tak je to opravdu dost strašidelné, protože to znamená, že do jeho těla se dostal někdo, kdo se chce vetřít do rodiny, možná zjistit nějaké informace a s tím pak operovat. Jedno je ale jasné. (Podívá se na Hayley) Ten někdo, i když možná neví všechno, zná dost lidí z Klausova okolí a hodně věcí o nich. A jestliže to není Klaus, musíme ho nějak chytit na lep. (Uvažuje a podepře si bradu, jako by tím své přemýšlení podpořila.) Musíme ho nějak nenápadně vyzkoušet, aby nenabral podezření, ale my tak zjistili, že to opravdu není Klaus. Napadá tě něco? Nebudeš s ním náhodou třeba v nejbližší době mluvit? (Zeptá se jí trochu vyzývavě, protože opravdu chtěla zjistit, co za tímhle vším stojí. Pak kývne na to, že Hayley jí nějaké ty pytlíky a když to tak udělá, vděčně kývne. Je i ráda, že je Hayley trochu přihřála, protože to aspoň tak trochu napodobí čerstvou krev. I když krev ze sáčků prostě není dobrá.) Ale ne, s tímhle si hlavu nedělej. (Mávne rukou) Já si prostě řeknu, když něco chci. (pousměje se a načne jeden sáček. Pak začne pít. Vypije celý pytlík a ohřátá krev opravdu nechutná tak strašně jako ta, která je vychlazená. Chtěla načnout druhý pytlík, když v tom se zasekla. Udělalo se jí špatně. Zvedl se jí žaludek, začala se dávit. Měla pocit, že když tu krev nedostane ven, tak umře, protože to byl šílený pocit. Jako by jí spalovala útroby v těle. Začala natahovat a najednou se prostě zvedla, rychle přešla do Hayleyiny koupelny, objala mísu a začala do ní zvracet krev. Nemohla to zastavit. Dávila se dál a dál, musela ze sebe dostat všechnu tu krev.)

*Poslouchá ji velmi pozorně. Její pohled je vážný, opravdu hodně vážný. Nechce totiž, aby to takhle měla i ona se svou dcerou, ale hodně se toho obává. Vždyť se jí právě děje něco, co se dělo kdysi před mnoha lety Genevieve. Poslala taky svou dceru pryč a teď? Poznala Kate až dospělou a není to prostě ten vztah matka a dcera tak, jak by to mělo být, ne tak, jako když dítě vyrůstá po vašem boku a vy máte možnost ho vychovávat, start se o něj a dávat mu lásku, kterou potřebuje. Bohužel gen tu příležitost neměla a ona má panickou hrůzu z toho, že by jí tohle mělo někdy postihnout. proto co nejdříve potřebuje dát všechno do pořádku, aby se mohla Hope vrátit a ona neztratila ty léta, která ztratila Gen. Bylo jí to opravdu líto. Jenomže má pravdu. Musí si užívat svého života a nemůže ji držet tady po boku nebezpečí. Má možnost odjet pryč, může cestovat, vzdělávat se a hlavně bude pryč od nebezpečí. Ano je čarodějka, ale stále je člověk. A pro lidi plyne čas opravdu rychle.* Ano, ale pořád je to tvoje dcera. Nemusí to být tak, že odjede a vy se už nikdy neuvidíte. Může se po několika letech vrátit, tohle už bude čistě na ni. Každopádně stále je to tvoje dcera, Genevieve. Jednou sice děti odejdou po svém, ale stále to bude tvoje dcera. *Pokrčí rameny. I když ji dává vlastně takhle Kate volnou ruku nemusí to znamenat úplný konec. Možná toho hodně propásly díky tomu, co se v minulosti stalo, ale i tak. Jakmile se zmíní o tom, že s Kolem nebudou mít nikdy děti, tak upřímně neví, co jí na tohle má říct. Zdá se, že jí tento fakt mrzí. Pravda je, že třeba ona sama nad tím nikdy nepřemýšlela nad dítětem. Prostě se to u ní stalo.* Ale i kdyby jsi byla stále čarodějka, tak by to nešlo, ne? Říká se, že upíři se nemohou rozmnožovat. *Nechce jí to dělat ještě horší, takhle to vůbec nemyslí. Prostě je to ale fakt. Sice ano Klaus je Původní, ale je to hybrid a jeho jedna polovina je lidská, takhle to bylo odůvodněné, ale o žádném jiném Původním se přeci nic neříkalo, že by se snad mohli rozmnožovat. Musela vstoupit do toho vztahu s vědomím, že nikdy s Kolem nebudou mít děti. Nechce k ní být rozhodně hrubá a nemyslí to zle.* Každopádně existuje adopce. Já vím, že to není to samé, když máš vlastní dítě a taky je tady ten fakt, že by bylo asi těžké pak vysvětlovat, že rodiče jsou upíři. *Ale byla to prostě jedna z možností. Kdyby opravdu chtěli dítě, tak by ho mohli popřípadě už od narození adoptovat.* A není to o tom, že by ti nebylo souzeno být matkou. Nemohla jsi za nic z toho, co se ti stalo. *Za to mohl její bratr v obou případech. To on jí nejdříve znásilnil a ona před ním musela poslat své dítě pryč. To on z ní udělal kotvu a byla na tom tak špatně, že musela si od Kola vzít krev a následně na to zemřela s jeho krví v oběhu a pak se stala upírem. Nebyla to její vina, prostě vše za to mohl jen a jen její bratr. To on jí ty možnosti vzal. přikývne poté souhlasně, že to dál nebudou rozebírat, ačkoliv jí to nevadilo, že se jí takhle svěřovala.* Genevieve jsi jenom člověk. *Podívá se na ni stylem, ať to nebere úplně doslova.* Nemusíš se ovládat dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. *A teď to myslela emočně. Prostě nebylo nic špatného na tom, když dala najevo emoce a nezakrývala je v sobě. Je pravda, že téma o Klausovi bylo hodně polemizující. Buď byl na tom špatně a nebo v tom horším případě to nebyl on, čemuž odmítala uvěřit jenom skrz to, že by to mohl být jejich nepřítel, který s nimi teď žije pod jednou střechou a hlavně je v Klausovém těle.* Nebyl snad Klaus vždycky tak trochu na hlavu? *Pozvedne obočí. Vlastně to vypadalo, že obě vtipkují, ale obě to myslely vážně. Klaus vždycky byl svým způsobem neovladatelný blázen, kterého popoháněl jeho vztek, moc a hlavně ho ovládalo i to, jak moc je majetnický. Rozhodně nikdy nepůsobil tak, že by byl úplně zdravý rozumově. Poslouchá její teorie a hned na to i plán. Je pravda, že se jí moc do rozhovoru s Klausem nechtělo od toho jejich posledního, ale zase to není nic, co by nezvládla. Navíc je pravda, že to potřebují nějak zjistit, ale víc by vsázela na Elijaha, že něco takového pozná. Stáli si po boku tisíc let, on ho zná přece nejlíp.* Pokud by to nebyl on, což doufám, že není pravda, ale jak říkáš pokud...tak bych s ním mohla v brzké době promluvit. Už jenom kvůli té Francesce, ale pokud někdo by měl opravdu poznat, zda je to on nebo ne byl by to právě Elijah. Vždyť s ním je celých tisíc let a zná ho ze všech lidí nejlépe a nebo Rebekah. Pokusím se o něco. *Neví pro tuto chvíli, jak by s tím začala. Kdyby to nebyl on a ona mu vyzradila všechno ohledně Hope, tak by prozradila největší tajemství nepřítelovi a to si nemohla dovolit. Pak se zvedne a na Geninu žádost jí odejde pro pytlíky s krví, které ji během chvíle přinese. Posadí se tentokrát k ní do křesla a omluví se, že jí už předtím nic nenabídla. Nad jejími slovy se mírně pousměje. Odvrátí od ní zrak na moment a když se k ní znovu podívá, tak se Gen tváří poněkud zvláštně, jako kdyby se jí snad udělalo nevolno. Jakmile se začne dávit, tak vytřeští na ní oči.* Co se to...*Ani to nedořekne, protože Gen v tu chvíli letí už do její koupelny. Na nic nevyčkává a přesune se upíří rychlostí k ní a k záchodové míse. Chytne její zrzavé vlasy tak, aby si je nepozvracela krví a dívá se na ni vyděšeně. Nechápala to, nerozuměla tomu, proč nepřijímá krev. Vždyť tohle se upírům nestává. Nerozuměla tomu, co se právě teď děje. Ještě nic neříká, jelikož by to bylo stejně teď k ničemu. A navíc je neuvěřitelné šokovaná. Druhou ruku ji položí na záda.*

(Hayley měla pravdu. Kate je a bude vždycky její krev a to se nezmění, i kdyby chtěla, ale ona samozřejmě nechce.  Vždycky říkala, že ač byl její bratr tyran a dělal jí, co dělal, vlastně Kate byla to nejhezčí, co jí dal, i když to nebylo zrovna za okolností, které jí byly příjemné. S Kate se ale, i když jí to trhalo srdce, musela rozloučit, protože nemohla riskovat reakci Benjamina. Dívala se na Hayley. Věděla, že jí to mrzí, i když tolik ujištění, že Kate bude i nadále její dcerou a být jí nepřestane, jí spíše znervózňovalo, než uklidňovalo. Ale věděla, že Hayley to rozhodně nemíní špatně. Pousmála se, i když tohle nebyla situace, kdy by se chtěla usmívat. Ale to vehementní přesvědčování Hayley jí ten malý úsměv na rtech vykouzlilo.) Ano, stále to bude moje dcera, to je pravda. Ale já budu jedině radši, když bude mít svůj vlastní život. Pro mě je New Orleans domov, pro ni to byla jen zastávka na cestě jejím životem. A nevím proč, ale cítím jakousi povinnost tohle město alespoň nějak udržet v těch správných kolejích. I když ten vlak spíš poslední dobou často vykolejil, věřím, že se to dá spravit. (kousne se do rtu a ke Kate se už nevrací. Začala se Hayley svěřovat s tím, co jí připomněl, ne moc hezkou formou a tónem Klaus. Ona by na to nemyslela. Opravdu šla do toho vztahu s tím, že děti mít nebude. Ale pak přišla Kate a její pohled se na mateřství rázem změnil, i když Kate už nijak vychovat nemohla. Jenomže nehodlala Kola opustit jen kvůli tomu, že jejich vztah bude bezdětný. Smířila se s tím, i když to pro ni nebylo lehké, smířila se s tím. Ale opravdu nikdo jí to nemusel připomínat a rozhodně ne takhle.) Ano, i kdybych byla čarodějka, s Kolem bych stejně děti neměla. Smířila jsem se s tím už dávno, ale stejně... stejně to v tobě je zakořeněné. A když ti to někdo připomene způsobem vysmívání, tak to opravdu není v pořádku a mě se to dotklo, ublížilo mi to. Ale ano, vím, že děti mít prostě nebudu. (Podívá se na Hayley. Možná, že jí teď došlo, že ona mluvila o Klausovi, ať už byl pravý či falešný. Klaus byl ten, který ji tu skutečnost nemile připomněl.) Adopce. (Vydechne a ušklíbne se.) Nevidíš, jak to dopadlo s Marcelem? (Povytáhne obočí a musí se zasmát. Ano, opravdu se směje, protože při pomyšlení, že by adopce pak dopadla stejně jako s Marcelem, to raději žádné dítě mít nebude. Ne, Marcela prostě nemá ráda a mít nebude stejně tak, jako on nemá rád ji.) Vážně nemohla? (Povytáhne obočí) Já myslím, že si za to taky můžu nějakým dílem sama, Hayley. Nemusela jsem svého bratra tak provokovat, mohla jsem dělat to, co chtěl a rozhodně by to asi nevypadalo tak, jak to vypadalo. Byl by tvrdý, to ano, ale nepředpokládám, že by mě znásilnil. A nebo by to udělal i tak. (Poví tu druhou variantu a zakroutí hlavou.) Každopádně to už nezjistím a ani zjišťovat nechci. (Ona taky nikdy nepřemýšlela o tom, že bude matkou stejně jako Hayley v tak mladém věku. Ale věděla stejně jako ona, že to dítě bude milovat, i kdyby mělo být samotného ďábla. Ani netušila, že v ní může být tak silný mateřský pud. Ale už se smířila s tím, že tyhle její pudy zůstanou u ledu. Možná... vlastně se těšila na to, až přijde Hope na svět, protože... prostě by byla ráda tetou, ale tohle se jí taky bohužel nesplní.) Jsem jenom člověk. Ale poslední dobou dávám různé pocity najevo až až. (Uzavře tuhle kapitolu a pak už se opravdu věnuje jen tomu, jak zjistit, jestli je Klaus Klausem nebo není. Pokud by to nebyl Klaus, znamenalo by to problém. Někdo se snaží manipulovat touhle rodinou v těle Klause a ona by se ani nedivila, kdyby v tom měla nějak prsty Esther. Takže snad to tak není, protože jinak by to byl opravdu velký problém, kdyby sem Esther někoho infiltrovala.) To ano. Byl na hlavu, ale většinou jsem si s tím dokázala poradit. Ale asi by bylo divné, kdybych za ním já zašla jen tak na pokec, takhle daleko jsme zase opravdu nebyli. Oba máme svou hrdost a vždycky jsme tu naši rozmluvu vedli kvůli něčemu, co jsme zrovna potřebovali vědět. I když jsme pak třeba řeč zavedli i jinam. (Kývá na to, co pak Hayley říká dál.) Domluv to s Elijahem, Bekou či to udělej sama, ale opravdu musíme zjistit, co se to tady děje. Pro dobro nás všech. (Vlastně už asi Hayley řekla vše, co chtěla, ale opravdu dostala hlad. Těšila se na krev, i když by radši čerstvou. Jenomže to, co se stalo poté, co vypila ten sáček, to bylo až moc divné. Objímala mísu a zvracela do té doby, dokud se jí neulevilo. Dokud všechna krev nebyla pryč. Hayley se o ni strachovala, cítila to. Zvedla hlavu a měla ústa celá od krve, kterou právě zvracela. V očích měla slzy. To už tak při tomhle procesu bývalo.) Nebyla ta krev zkažená? (podívala se na Hayley. Mluvilo se jí s obtížemi, ale co bylo nejhorší, její hlad se díky tomu, že zvracela, jen prohloubil.) Co ten druhý pytlík? Ochutnala bys to? Vážně do sebe potřebuji něco dostat. (Svíraly se jí útroby v těle hladem ale zároveň bolestí)

*Přikývne na její slova. Rozhodně ji nebude brát její názor a vlastně měla i tak pravdu. Život Kate byl jiný a ne tady v New Orleans, i když si tohle město přesto mohla udělat domovem a tady zůstat. Jenomže proč by si odepírala to, že by mohla odjet do Itálie a tam studovat? Bude zase v Evropě a bude tam hlavně v bezpečí. Tedy více v bezpečí, než tady. Na jednu stranu tomu chápala a na druhou zase se to v ní bouřilo, protože neví, zda by někdy měla podobný názor, kdyby šlo o její dceru. Ale ona musí doufat, že přeci jenom se to všechno změní a bude tady s ní vyrůstat. Že New Orleans bude jejím domovem a ne nějaký zapadákov, kde vlastně vůbec nepatří.* Snad se to dá napravit. Hlavně ať má Kate šťastnou cestu a daří se jí tam. *Přitáká, Vlastně vezme tohle téma ohledně Kate už za uzavřené, jelikož si tak řekly všechno a navíc se nechce v tom nijak zvlášť rýpat. Pro Gen to není jednoduché a taky by se asi o tom nechtěla bavit být na jejím místě. Bohužel to, co teď probírají taky není jedno z příjemných témat. Rozhodně musí hodně vázat slova, aby neřekla něco, co by se Gen mohlo dotknout, i kdyby to bylo sebevíce pravdivé. Vlastně tohle bylo pravdivé, že z pozice upír a upír a nebo upír a čarodějka přece nemohli mít děti. Ona nad tím nikdy nepřemýšlela upřímně, ale Gen měla na to hodně času, aby o něčem takovém přemýšlela. Ušklíbne se při poznámce, že jí to Klaus připomněl. Proč by ji zatraceně měl připomínat něco, co moc dobře věděla a ještě se jí za to vysmíval? Rozhodně se nešklebila proto, že by jí toto téma přišlo otravné. Znovu zase zvážní a nasaje vzduch do plic.* Já nikdy o tom dříve nepřemýšlela. Celý můj život byl o tom, abych našla svou rodinu a abych zjistila pravdu, nikdy jsem nad něčím takovým nepřemýšlela. Možná bych k tomu jednou dospěla, ale neměla jsem tu možnost. Ale rozumím, že pro tebe je to těžké. Tohle je asi pro ženu jedna z nejhorších věcí na upírství. *Poté ji napadne, že by vlastně mohla i dítě adoptovat, i když si není jistá tím, zda u upíra je to to nejlepší, co by mohl udělat. Zase na druhou stranu, když to dítě chceš, budeš ho milovat dáš mu domov, tak proč ne? Budeš ho vychovávat ve svém stylu života. Jakmile se zmíní o Marcelovi, tak se trochu pousměje, ale to není jedno a totéž.* U Marcela je to jinak. Ale i přes to nemůže Marcel a ani Klaus popřít to, že jim na sobě záleží, i když se stalo to, co se stalo. Ale vezmi si Marcela a tu mladou čarodějku, Davinu. *Sice to není adopce a vlastně ani u Marcela a Klause to nebyla žádná adopce. Klaus ho zachránil a vytáhl z otroctví. Marcel zase zachránil Davinu ze Sklizně a co teď ví, tak žijí spolu.* Žijí spolu a myslím, že se berou jako rodina. Ne všechno dopadá špatně, ne vždycky se proti tobě člověk obrátí a podívej se na rodinu Původních. Jasný důkaz toho, že i krev stojí proti sobě. Může se k tobě obrátit tvé vlastní dítě, kdokoliv. Prostě v životě si nevybereš. *Ušklíbne se. V takovém případě by člověk nemohl mít vůbec žádné vztahy, protože se proti tobě může obrátit naprosto každý. Tohle bylo hodně spekulativní téma. Vyslechne si její slova o Benovi a zavrtí hlavou. Ne, opravdu si nemyslí, že by za to mohla Genevieve.* To, že jsi se mu vzpírala bereš jako provokaci? Já to beru jako to, že si se stavěla sama za sebe a nechtěla jsi, aby někdo rozhodoval o tvém životě. A tvůj bratr byl prostě jenom psychopat. *Řekne tvrdě. Ať už je to její bratr nebo ne, tak o něm nikdy nebude mluvit dobře a řekne přímo, co si o něm myslí. Ona k němu má odpor a taky má proč. A navíc je to jenom čistá pravda. Benjamin byl psychopat. Rozhodně nebere nic špatného na tom, že Gen projeví své emoce. Její výraz ve tváři je o něco jemnější v tu chvíli.* Genevieve...za to se nemusíš stydět. Jsi někým kým nechceš být a ještě k tomu máš starosti. Já brečím snad každý den, celou noc a taky se pořád krmím. Nenávidím ten pocit. Nenávidím ten pocit, že nemám svou malou holčičku u sebe a nemohu ji držet v náručí. A přes den se taky snažím zakrývat všechny ty emoce. Nemusíš se vážně pořád kontrolovat. *Vlastně se tí teď přiznala k něčemu, co by jenom tak někomu neřekla. A vlastně dále to rozebírat nechce a ani se k tomu nehodlá vracet, takže by bylo možná nejlepší, kdyby raději Gen nic neříkala. Ostatně ona moc dobře ví, jak se teď musí Hayley cítit. Sice si myslí, že Hope je mrtvá, ale nastane čas, kdy se dozví pravdu a nebo lépe řečeno, kdy se ji vrátí vzpomínky. Co se týče Klause navrhne, že by to přeci jenom mohla zkusit si s ním promluvit a zjistit, zda je to on nebo ne. I když více sází právě na Elijaha a nebo ještě Rebeku. Ti dva ho znají nejvíce, ale jak už se zmínila. Elijah je jeho bratr, který mu byl pořád po boku, celých těch tisíc let a ještě i v době, kdy byli lidé. Myslí si, že on by to měl poznat.* Neboj se. Nějak se o tom postarám. *Slíbí ji, že nějakým způsobem to udělá. Může Elijahovi říct, co si myslí o Klausovi, že s ním není něco v pořádku a je si jistá, že pak dle toho i on bude jednat. Zajde Gen pro sáček s krví a bohužel se stane něco, co ji přivede do takového šoku, že v prvních momentech neví, co má dělat. Přesune se potom za Gen a drží ji vlasy, když zvrací krev, kterou právě pozřela. Stojí u ní a dívá se na ni starostlivě po celou dobu. Oddělá jí trochu vlasy z čela, když se na ni podívá.* To si nemyslím. Elijah se stará o zásoby velmi dobře. *Když si vzpomene na to, jak vždycky zásoboval i lednici pro ni. Rozhodně by tady neměli zkaženou krev když všichni v domě jí teď pijou.* Samozřejmě, jen...*Otočí se a pohledem vyhledá ručník. Dá Gen vlasy na stranu tak, aby ji nepřekážely a vezme ručník, dá ho pod kohoutek a namočí ho studenou vodou, přijde k ní a podá jí ho, aby si tím utřela pusu. Odejde poté do pokoje, kde oddělá zátku od pytlíku. Napije se trochu a zjistí, že krev je naprosto normální. Vezme ještě ten pytlík ze kterého pila Gen a vymáčkne z tama pár kapek krve, které ji spadnou do pusy. Jakmile ochutná, tak to má stejný efekt jako ten předchozí pytlík. Všechno je v normálu, což znamená, že s Gen není něco dobře. Odloží pytlíky a vrátí se za ní.* Krev je v pořádku a to z obou pytlíků, Genevieve. Myslím, že za to, co se ti teď děje může někdo jiný. *Neřekne to právě nadšeně. Přijde k ní a dřepne si.* Měly bychom o tom informovat Kola a Sophie, ne? Aby popřípadě mohla zjistit, co se děje. *Dělá si o ní starosti. U Kola ji přijde automatické ho informovat. On žije s Gen a musí to vědět a i když nemá ráda Sophie, tak ví, že Gen její pomoc potřebuje. To, co se děje je špatné už jenom proto, že Gen bude trpět neukojitelným hladem.*

(K té situaci s Kate se už nevrací. Myslí si, že už toho řekla dost. Dost svých obav, dost zármutku, ale hlavně taky štěstí z toho, že Kate má takovou příležitost, že jede do Itálie a bude tam studovat. Jistě bude mít v budoucnu být na co pyšná. Ona nikdy nemohla studovat. Její výuka vlastně stála za starou belu, protože se spíše učila jen kouzlům, než aby získávala všeobecné znalosti. Díky tomu, že se ale o tyto znalosti zajímala sama a tomu, že znala byliny a různá léčiva, alespoň mohla navštívit sesterský kurz a pomáhat tak těm, kteří to potřebovali. A za chřipkové epidemie to potřebovalo hodně lidí. Ona jim i díky svým znalostem mohla ulevovat od bolesti různými bylinami. Ale to ve svým myšlenkách úplně odbočila. Bude opravdu pyšná, až Kate tu školu dostuduje, bude mít titul a najde si plnohodnotnou práci. Pak už se zase jen soustředí na slova Hayley. Snad ve svém zamyšlení nic nepřeslechla. Žena v tomhle věku jako je Hayley, jako byla ona, opravdu nepřemýšlí o tom, že bude matkou. Obě byly až moc mladé. Obě si neuvědomovaly, jaký úděl by je mohl čekat, ale přišlo to a ony se s tím vypořádaly po svém. Byly z nich matky duší i tělem, ale okolnosti si žádaly, aby se svého mateřství vzdaly.) O tom asi nepřemýšlel nikdo, kdo dítě neplánoval. Natož třeba my dvě. Našla jsi tu svou rodinu. I když asi ne ty, které jsi čekala, ale Jackson ti vždycky bude rodinou a vůbec nezáleží na tom, jestli si ho někdy vezmeš nebo ne. Myslím, že už s tím stejně ani nepočítá. (Vydechne a vzpomene si na ten incident kolem nich dvou. Je opravdu ráda, že to konečně vyřešili a jsou z nich přátelé, protože o Jacksona by přišla jen velmi nerada.) Myslím, že víc než mě tohle trápí spíše Rebeku. Ale ano, pro ženu je vždycky hrozné zjištění to, že nemůže mít děti. A ani nemusí být upír. (Tohle téma by už ale opravdu ráda uzavřela. Víc se k tomu už nevyjadřuje, i když samozřejmě je tu ještě ta otázka adopce a toho všeho. Hayley má pravdu v tom, že ne vždycky to dopadá špatně. Ale ne vždycky to dopadá dobře. A ano, Klaus měl jistě Marcela rád a on jeho, ale to jim nebránilo, aby stáli proti sobě. Jenomže je tu další fakt, jak podotkla Hayley. Původní jsou stejné krve a války mezi nimi probíhají velmi často. Je to případ od případu, ale ona o adopci neuvažovala a vlastně ani tak moc neuvažuje. Prostě už nebude mít děti. Konec.) Ano, máš pravdu Hayley. (Víc k tomu neřekne, protože už nemá co. Prostě s ní souhlasí a je čas přejít k něčemu jinému. Jenomže Hayley ještě nepřestává. Jistě, nechce být upírem a je si jistá, že ani Hayley o to nestála a nejraději by tu upíří část vyrvala ze své podstaty a byla zase jen vlkodlakem. A ona by tak moc chtěla být čarodějkou, protože se tak narodila a byla to její podstata, kterou ztratila kvůli pomstě svého bratra. Kvůli tomu, že prostě nedokázal překousnout to, že ona chce mít svůj život a má své myšlenky a svoje názory, které s ním nesdílela. Nedokázal jí dát volnost a trestal ji za její vlastní rozhodnutí, za které ji neměl právo trestat. Dívá se na Hayley ve chvíli, kdy se úplně otevře. Přiznala něco, co nemusela a co jen tak někomu asi znovu neřekne. Ne, že by ona brečela celé noci, protože je něčím, čím být nechce, ale někdy chybělo málo k tomu, aby se prostě znovu zhroutila. Kol o tomhle neví a ona mu ani nechce tímhle přidělávat starosti a práci. A možná, že o tom ví, jen jí to nechce připomínat, protože ví, ak je to pro ni těžké. On si procházel tím samým, co ona. On byl taky dobrým čarodějem, který měl magii rád... a pak ji ztratil. A byl a všechno sám a stalo se z něj to, co se stalo. A Hayley, ta k tomu všemu ještě ztratila svou dceru. Opravdu se jí nediví, že brečí celé noci. Nic na to neříká, jen se na ni dívá a v jejích očích se zračí němé pochopení. Myslí si, že pro tohle není třeba žádných slov. Proto je už pak ráda, že se jejich konverzace stočí k plánům ohledně Klause. Ví, že na Hayley bude spolehnutí a že se jistě postará to, aby byl falešný Klaus odhalen co nejdřív, pokud je to opravdu nějaký podvodník. A pokud ne, tak si z nich Klaus bude dělat legraci nadosmrti. Ale její instinkt ji varoval stejně tak, jako ji varoval tenkrát před tím, ať nechodí s Bejaminem domů, ať uteče rovnou na místě a už se nevrací. Ale ona svůj instinkt neposlechla a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Teď už tu chybu neudělá a i kdyby se měla mýlit, bude jen dobře, když se to proklepne.) Nebojím se, věřím, že se o to postaráš. (Pousměje se. Zdá se, že už o těch všech vážných věcech domluvily a teď by mohla přijít nějaká odlehčenější konverzace, ale to by právě nemohla vyzvracet svoje „jídlo.“ Nechápe, co se to děje. Po ujištění Hayley, že je krev zcela v pořádku, se zamračí. Možná to mohlo být tím, že ta krev byla ohřátá. Nebyla zvyklá na ohřátou krev v sáčku. Možná to opravdu bylo jen tím a prostě jí to nesedlo. To se stát může, nebo snad ne? Nechtěla si připouštět, že by se jí dělo něco jiného, i když Hayley byla jiného názoru. Kol a Sophie. Sophie by s tím zatím neobtěžovala, ale Kolovi to jistě řekne, pokud se i doma s normálním sáčkem krve bude dít to, co se dělo tady. Utře si pusu ručníkem, který jí Hayley dala a pomalu se začne sbírat ze země. Všechny její útroby protestují a chtějí nějakou krev, ale ona chce nechat svůj žaludek odpočinout.) Ano, Kolovi to jistě řeknu doma. Sophie dám kdyžtak taky vědět. Díky Hayley. Já už půjdu. (Odkašle si, protože má z toho incidentu trochu chrapot.) Měj se. (Řekne jí, ale vypadá spíš trochu mimo, než aby opravdu vnímala, co dělá. Vlastně by řekla, že z Abattoiru vyšla docela automaticky. Možná by takhle neměla řídit, ale prostě si za volant sedne. Ještě chvíli čeká a odpočívá, než opravdu nastartuje a vydá se na Plantáž. Neví, jestli je Kol doma, ale ona ví, že chce rozhodně vyzkoušet napít se studené krve ze sáčku. A jestli se stane to, co u Hayley, bude to muset řešit.)

*Rozhodně má pravdu v tom, že ani jedna o tom nepřemýšlely. Ani neměla upřímně kdy. Když jí vykopnuli z domu, tak jediné o co se opravdu musela starat bylo její přežití. Žila z jednoho místa na druhé a hledala všechno o své pravé rodině. Vlastně měla štěstí, že tenkrát narazila na Tylera, i když je pravda, že o něm věděla dopředu. Jenomže on se k ní vážně choval hezky a ještě k tomu ji nabídl místo u něj doma. To bylo ale asi tak její jediné štěstí za ten předchozí život. No a taky to, že Klaus ji nezabil za tu zradu ohledně hybridů a poté jí vlastně řekl kde by měla teoreticky hledat. A potom už ten příběh každý zná. Za tu dobu opravdu neměla myšlenky na dítě a když se dozvěděla, že je těhotná, tak byla neskutečně šokovaná. Hlavně vystrašená, nevěděla, co od toho očekávat a jak být matkou. Teď by tou matkou ráda byla a vlastně i je, jenom nevychovává své dítě. Jakmile Gen vzpomene to jejich zasnoubení, tak se na chvíli zarazí. Vlastně proto, že s Jacksonem o tom vůbec nemluvila a neví, zda vůbec s ním o tom bude mluvit.* My se upřímně ani o tom nebavili. Já to rozhodně nevzpomínám a myslím, že on raději o tom mluvit nechce. Je to zasnoubení vymyšlené našimi rodiči, ne námi. *Vlastně ani neví, jaký on má ohledně té věci názor. Možná by byl rád, kdyby se to stalo a možná to příliš neřeší, protože by si rád životní partnerku vybral sám a ne někoho, kdo je jako ona a ještě k tmu někoho, komu to vybrala rodina. Tohle není rozhodně správné, aby rodiče takhle určovali, koho si vezmou a koho ne. Možná by si s tím neměla dělat vůbec starosti, protože na tohle téma nikdy pravděpodobně nedojde. Musí na její další slova souhlasně přikývnout.* Ano, Rebeku to trápí nejvíce. Ráda by byla člověkem a měla rodinu, děti. Není se čemu divit, vždyť tisíc let je nepředstavitelná doba. *Prožili už toho tolik, že se ani nediví tomu, jak moc jí to chybí a usiluje o to, aby byla člověkem a měla svou vlastní rodinu. Vždyť tolik let je nepředstavitelná doba. Upřímně si ona nedovede představit ani polovinu z toho, že by takhle dlouho žila. Jenomže když si to tak vezme, tak i ona je teď nesmrtelná. Její dcera je taky hybrid. Budou žít věčně. Jejich téma se přehoupne směrem k adopci a zdá se, že to je taky brzo u konce. Na všem jsou světlé a stinné stránky. Navíc když někdo adoptuje dítě a dá mu domov, který si zaslouží tak je to jenom dobře. Pomůže tak člověku, dá mu něco, co by mu třeba bylo na několik let odepřeno a potom by se to podepsalo na jeho psychice. Je vlastně ráda, že i tohle už dál nerozebírají. Přizná se Genevieve jak ona to teď má, že se vlastně taky úplně tak nekontroluje, i když se to tak může zdát. Vlastně je ráda, že už dál se o tom nebaví a jí naprosto stačí to, když vidí v jejích očích jisté pochopení. Dnes si toho řekly už tolik, že ani nechce nadále v tomhle tématu pokračovat. Opravdu si toho mají hodně co říct. Co se týče Klause, tak slíbí, že se o něco pokusí, ale sází hlavně na Elijaha se kterým by si o tom měla promluvit asi co nejdříve. U jejich slov jenom párkrát přikývne hlavou. Nemá k tomu už více co dodat. Pousměje se trochu na ni. Zdá se, že všechno nabere lepšího směru hned po tom, co jí přinese pytlíky s krví. jenomže potom se stane ta nehoda, že Gen začne zvracet krev, čemuž tak nějak nerozumí. Nedokáže přijít na příčinu, proč se to děje. Genevieve má za to, že by to mohlo být zkaženu krví, ale tohle se ji příliš nezdá. Elijah se pokaždé poctivě staral o jejich zásoby a nemyslí si, že by tady měli nějakou zkaženou krev. Ale stát se to samozřejmě může. Jakmile ji ochutná ujistí se, že krev rozhodně zkažená není. vrátí se nazpět za ní a má podezření, že za tímto bude něco víc. Vždyť se normálně nestává, aby někdo zvracel krev jenom tak. Ať už je krev teplá nebo studená, vždyť to musí být jedno. Stále je to jejich jídlo, to díky čemu přežívají. Navrhne jí, aby o tom řekla Kolovi a pro jistotu i Sophie, která jak čarodějka by jí mohla pomoct. Překvapí ji její rychlý odchod, vlastně jí to dělá starosti.* Dobře...*Neřekne příliš nadšeně, klidně by šla s ní ale moc dobře ví, že Gen je ten typ, který se raději o sebe postará sám, než aby měl někoho za zadkem.* Dej mi potom vědět, ano? Měj se. *Vydechne a pozoruje ji do doby, než ji zmizí z dohledu. Uklidí to tam v koupelně, ručník hodí do koše a sáčky s krví odnese dolů do kuchyně, kde je stejně vyhodí. Má teď o čem přemýšlet. O Klausovi, zda je to skutečně on nebo ne a i o tom, co se právě teď děje s Genevieve.*

*Když začne další den, už druhý, nového roku, zjistí, že to utíká pořád stejně. Nesktečně rychle. Většinou se tím moc nezabývá, jen když má pár chvil pro sebe. Většinou ráno, kdy si dopřává svou malou závislost a to krev a kávu. Dnes to má opět v plánu. Když vstane, oblékne a přichystá na cestu do města - musí se zastavit v kuchyni, kde dnes v rychlosti vypije svou porci krve. Pak se vydá ven. Projde se městem, koupí kávu a cestou zpátky ji popíjí. Dnes má oči i uši na šťopkách, protože nechce, aby mu uniklo něco důležitého, po Hayleyině samostatné akci. V sídle jí slyšel, ale raději teď za ní nešel. I když Hayley věří a spoléhá na její zdravý úsudek, opět se mu potvrdilo, že si dělá, co chce, kdy chce, bez ohledu na to, komu tím způsobí vrásky nebo starosti. Ví, čím si prošla, co jí Francesca udělala. Svým přístupem dávala najevo, jako by se ho to vůbec netýkalo. Navíc mu to ani dopředu nepověděla. Věděla proč, a to je další důvod, co ho užírá a kazí mu náladu. Zlobí se na ni a tak se raději vyhýbá setkání s ní, dokud jeho zlost trochu neopadne.
Kromě myšlenek na Hayley ho také zaměstnává to, co mu povídala Genevieve. Její podezření ohledně Klause ho rozhodně nenechává lhostejným. Jestliže se na něm Genevieve něco nezdá, má v úmyslu dát si na něho pozor.
Další vrásky mu působí ten fakt, kdy si je nyní jistý, že Genevieve zná nějaké tajemství, které se mu snaží naznačit, ale neříká mu je přímo. Je přesvědčený, že to není, jenom tak. Vrtá mu hlavou to, kolem Finnova nového těla a ty její narážky. Někdo jeho bratrovi dal nové tělo a ačkoliv on tvrdil, že to byli předkové, takovému blábolu on ani na vteřunu nevěřil. Nyní mu zbývá doplnit tu neznámou, kdo to doopravdy byl. Ponořený do svých myšlenek, se vrátí zpět do sídla. Zamíří ještě se zbytkem kávy do jednoho salńku v přízemí. U dveří si odloží kabát a zůstane v obleku. Slyší z horního patra tlumené hlasy. Zdá se mu, že je to Hayley a Genevieve. Nesposlouchá ale jejich hovor. Respektuje jejich soukromí. Zapne si rádio a posadí se k psacímu stolu, který se v salónku mimo jiné nachází. Vytáhne z kapsy saka mobil. Už pár dnů se chystá napsat Sophie. Je to jediná osoba, se kterou se chce i potřebuje sejít a promluvit si o tolika věcech, že si neumí představit, jak to stihne při jedné návštěvě. Navíc ví, že nepřišel na její oslavu, na kterou ho poslala. Nebylo to úmyslné, ale přesto se jí chce omluvit. Chvilku hledí na displej a formuluje si v hlavě nějaký text, který jí hodlá napsat.
Z toho jej vyruší něčí příchod. Zvedne hlavu od mobilu a uvidí Rebekah. Ačkoliv to mezi nimi v posledních měsících nebylo právě nejrůžovější, nemůže popřít, že ji vidí rád. Je tedy zpět z Mystic Falls a on rád shledává, že je v pořádku. Věnuje jí vřelý, láskyplný úsměv.* Přeji ti hezký den, sestřičko. *Jeho pozdrav i přání je srdečné, jako jeho světlo v jeho očích. Přelétne ji v rychlosti zkoumavým, starostlivým pohledem, kdy se ujišťuje, že je jeho sestra v pořádku. Napadne ho v tom okamžiku, jestli už potkala Klause a pochopila tak tu jeho zprávu, kterou jí posílal před několika dny. Během toho schová telefon zpět do náprsní kapsy saka. Zprávu Sophie odloží.* Co pro tebe můžu udělat? *Zajímá se. Vstane ze židle za psacím stolem a přejde blíže k Rebekah. Vidí na ni, že je vážná a tak přemítá nad tím, o čem chce mluvit. Posadí se do jednoho z volných křesel a tázavě na ni pohlédne. Je si jistý, že se mu nebude líbit, co od ní uslyší.*

*Poslechne si slova Rebekah, kdy se zmiňuje, že Klause už potkala a to na silvestrovské oslavě. Z toho usoudí, že je zpátky z Mystic Falls už nějakou dobu. Potom, co mluvil s Genevieve, má z návratu Klause více než smíšené pocity. Nepatrně se proto na Rebekah pousměje, když o bratrovu mluví, ale je to spíše neurčitý úšklebek.* Myslel jsem to překvapení v množném čísle. Nechtěl jsem se v té zprávě moc rozepisovat. *Odpoví jí. Skutečně měl na mysli, že po návratu z Mystic Falls najde tady mimo Klause také dalšího, nového člena jejich početné rodiny.* Jméno malé dala Alisea. Nejspíš i proto, že tak chtěla zachovat jeho památku. Na pravé důvody se, ale zeptej jí. *Poradí jí. Jejich sestra bude k zodpovězení otázky ta pravá.* Jak jsi se měla v Mystic Falls? *Nemůže se nezeptat na to, jak se Rebekah vedlo v tom městečku. Tázavě na ni hledí, ze svého místa, kde sedí. Když z jejich slov pochopí, že se dostávají k tomu, proč za ním přišla, zpozorní. Položí si při tom předloktí a ruce na opěrky pod ruku. Přimhouří mírně oční víčka. Během toho, co jej Rebekah zasvěcuje se mu čelo pokryje vráskami, jak se obává toho, co uslyší. Tyká se to jejich rodiny a Finn je nadšený. Líbí se mu to čím dál méně. Podle toho se také jeho tvář ještě více zachmuří. Neodvažuje se už hádat. Chce to slyšet. To, co Rebekah vzápětí pronese, v prvních pár vteřinách na ni dál kouká, jako by nic neřekla, nebo jako by ji nerozuměl. Nechce se mu totiž věřit vlastním uším, že skutečně vyslovila jméno jejich matky se slovy naživu a ve městě v jedné větě. Má za to, že někdo v tomhle městě si dává záležet, aby se naplnily všechny jeho noční můry, kterých se obává a tak je činí skutečnými. Začíná mu tohle město připadat prokleté. Ve svém lehce šokovaném stavu bez hnutí, téměř bez žádné reakce poslouchá dál, co Rebekah povídá. Díky tomu si tak zjistí, a potvrdí, že jejich matka je opět zpět, aby jim pila krev a otravovala životy. Teprve až domluví, se ještě více zamračí a sevře opěrky do rukou. Je to jeho první reakce na její slova.* Rebekah, řekni mi, že si teď ze mě, jen ošklivě střílíš, a že to není pravda... *Poznamená krátce po té, co si vzpomene, jak se mluví, jak se používá hlas. Jeho tvář je v tu chvíli smrtelně vážná a jako by se mu barva někam vytratila, je nepřirozeně bledý i na upíra. Upírá při tom na sestru své hnědé oči.*

*Vše, co s Rebekah načali a probírali před tím, než mu řekla o Esther pro něj přestalo být důležité. Nyní se nedokáže soustředit na nic jiného, než na to, že je ve městě jejich největší a nejnebezpečnější nepřítel ze všech. Nemůže pochopit, opět a stále, že je to jejich matka.
Jen to jméno způsobuje, že mu běhá mráz po zádech. A to mu stačily jen události minulé. V momentě, kdy je zavrhla proto, co dělali jako novorození upíři, místo toho, aby se jim snažila pomoct, když to vzešlo z její hlavy... kdy se rozhodla se jich zbavit, zabít je, protože to opět považovala za správné... odumřely v něm vůči té ženě jakékoliv pozitivní city. Zůstala mu, jen bolest a nepochopení toho, jak tohle matka může udělat. Bere ji jako matku, ale pouze biologicky. Víc v tom není. Vidí v ní někoho, kdo si hraje na boha a určuje, co je nebo není pro ostatní správné. Udělala si ze svých dětí laboratorní krysy pro své pokusy. Nyní je tu opět a zase jim chce nutit další pokusy. Za tohle ji nenávidí.
Zatímco vstřebává informace Rebekah o tom, co jí Esther řekla, cítí, jak se to ochromení mění v nehoráznou zlost a vztek. Pevně při tom svírá v dlaních konce loketních opěrek svého křesla. Dívá se na svou sestru, ale jeho pohled je nepřítomný. Prodlévá v minulosti u toho všeho, co jim matka provedla.
Ani na vteřinu neuvažuje, že by nad její nabídkou zaváhal. Ano zní to lákavě. Měla s tím, ale přijít mnohem dříve. Dávno před tím, než je chtěla zabít. Dávno před tím, než je odvrhla za to, co napáchali.
Ale mnohem raději by uvítal, kdyby se je pokusila proměnit zpátky. Jestli by to někdo dokázal, tak ona. Vždy v jeho očích byla mocná čarodějka, ale také svým způsobem šílená a posedlá svým vlastním pohledem na svět. Strachem o rodinu, strachem, co pak její rodina napáchala. Nebo se bála toho, jak se na ni bude čarodějná komunita dívat, když to byla ona kdo vytvořila upíry.
Nyní je to v jeho očích další její pokus, kterým chce odčinit to, co napáchala. On nemá jediný důvod k tomu jí v tom pomáhat. Nechce.
Jediné, co jej napadá potom všem, co se právě dozvěděl, co se mu díky tomu vybavilo - jak co nejrychleji zabít jejich matku a zbavit se jí jednou pro vždy a navždy. Aby jim dala konečně pokoj.
Z jeho zamyšlenosti a nesoustředěnosti jej vyruší hlas jejich bratra Klause, když promluví. Probere se a otočí k němu hlavu a zvedne pohled. Jeho pohled je ještě díky čerstvým informacím ostrý a když se na Klause podívá, vzpomene si na slova Genevieve. Proto ho dál sleduje trochu podezíravě a číhá na každý jeho pohyb, slovo. Cokoliv, co by mu napovědělo, zdali se Genevieve mýlí či nikoliv. Kouká na něj, když se přemístí k baru a začne občerstvovat. Přimhouří oči, když bratr promluví a on tak zjistí, že i s ním se Esther již setkala. Předpokládá tedy, že se Esther brzy ozve i jemu. Patrně si jej nechává nakonec. Když už teď ví o Esther, tak nějak se dovtípí toho, co se mu Genevieve snažila naznačit a to už delší dobu. Předpokládá tedy, že se Esther musela setkat už i s Kolem. Nechává si tyhle své domněnky pro sebe. Nyní se zaměřuje na Klause. Poslechne si ho. Kdyby nebyl naočkovaný od Genevieve, pravděpodobně by si myslel, že Klausovi na druhé straně přeskočilo v okamžiku, kdy se vyjádří k nabídce Esther.
Navzdory vážnosti situace se mu v očích mihne pobavení z té absurdnosti, jakou jeho bratr právě vypustil z pusy. Nevěřícně se pousměje, ale vypadá to více, jako pobavený úšklebek. Probodává bratra podezíravým pohledem. Sevře na chvilku opěrky v dlaních, než dlaně roztáhne a pak se postaví. Krátce se podívá na Rebekah a pak znovu na Klause.* Jestli si myslíš, bratře, že se potřebujeme o něčem z toho, co Esther nabízí rozhodovat, pak nás moc dobře neznáš... *Poznamená to sice klidně, ale je jasné, že si Klaus získal jeho pozornost, která mu jistě nebude žádoucí. Během toho dojde ke křeslu, kde se Niklaus posadí.* Patrně si na druhé straně strávil více času, než by bylo dobré. Poznamenalo tě to. *S těmi slovy mu účastně položí ruku na rameno. V jeho hlase dojde ke změně, už není tak ostrý ani podezřívavý. Je spíše účastný, znepokojený, bratrovým chováním.* O čem chceš tedy rozhodovat, bratře? *Zeptá se ho se zájmem. Pustí jeho rameno. Posadí se z boku na loketní opěrku křesla, které stojí vedle toho, na kterém sedí Niklaus. Pohlédne krátce na sestru a pak na bratra.*

*Mohl zareagovat na Klausovy slova Rebekah klidně sám, ale nechal to tentokrát na ni. Přijde mu to, ale docela zbytečné, přemýšlet nad něčím, co je zdržuje od toho podstatného a to je zabít jejich matku, aby od ní měli pokoj, protože jak je vidět, ona je nenechá žít. Nemůže pochopit, že Klaus nad něčím takovým byť je okamžik přemýšlí. Ví, moc dobře jak všichni kromě Finna svou matku nesnášejí za to, co jim provedla a teď to vypadá, jako by snad uvažoval nad jejich nabídkou. Když hovoří jejich sestra, tak ji a Klause se zájmem střídavě sleduje. Rebekah tak vysloví další podezření, které zatím, co matka chystá, může být. Je to, jen trik, jak se jich jednou provždy zbavit. Ať je to tak, nebo tak, on už jí nevěří a nedůvěřuje natolik, aby jí dovolil opět experimentovat s jeho tělem, duší či cokoliv jiného, co si vymyslela tentokrát. Nemá tedy nad čím přemýšlet. Pokud s tím Finn souhlasil, je to jeho volba. U ostatních svých sourozenců je mu jasné, jak se na nabídku Esther budou dívat.
Esther je nová hrozba téhle rodině. Musí se jí zbavit a nesmí do dopadnout jako s Benjaminem. Musejí být obezřetní. Neměli by otálet. Neměli by jí dát možnost, aby získala zázemí a třeba i nějaké posily. To mu proběhne hlavou.* Naše sestra má pravdu. Co když je to další trik naší "drahé" matky. Usilovala o naše životy. Proč myslíš, že by se to teď změnilo? *Dá Rebekah za pravdu. Nechápe, jak může být Klaus tak naivní. Poslouchá pak bratrovu reakci. Kdyby nemluvil s Genevieve byl by nejspíše překvapenější. Teď spíše sleduje Klausovo odlišné chování. Je si víc, než jistý, že je něco špatně. Rozhodně si, ale po své nenadálé ostřejší reakci na bratrova slova, kdy ho ovládal vztek ze zjištění, že je Esther mezi nimi, dává už zase pozor a je klidnější. Z jeho strany je to pouze strategie. Nechce, aby vzniklo podezření a Klaus byl v domnění, že nic netuší. Nechce ho vyplašit. Potřebuje zjistit, co chce, proč tohle dělá. Na bratrova méně příjemná slova i tón, jakými je pronáší nijak nezareaguje. Jen ho při tom mlčky pozoruje. Bratr se opět zmíní o nějakém rozhodování, které je bezpředmětné v jeho očích. Tentokrát jej, ale nechá mluvit. Neskáče mu do řečí. Zůstane sedět na loketní opěrce, když přejde k bratrovi. Kouká na něho. Položí si ruku na koleno. Jeho slovům, kdy je téměř přesvědčuje, aby Esther kývli, protože jim to přinese tolik dobrého, nemůže věřit. Má, co dělat, aby ten úžas zakryl za svůj klidný, soustředěný. Jen v jeho očích je vidět, že nemůže věřit tomu, co Klaus povídá. Párkrát zalétne pohledem na Rebekah. Chce vidět, jak na to reaguje ona. Jeho pohled je klidný, ale ten, kdo jej dobře zná, což Rebekah ano, z něj pozná, že se mu něco nezdá, jen to neříká nahlas. Chvíli zase sleduje bratra a když předestírá Rebekah, co by přijetím nabídky mohla získat, koukne mlčky opět na ni. Není na něm, ale nyní vidět, co si o tom myslí. Nyní je nezúčastněný pozorovatel. Svou pozornost obrátí na bratra, když opět začne promlouvat k němu. To jeho přesvědčování v něm znovu probudí zlost. Semkne rty k sobě, aby neřekl Klausovi něco dříve, než domluví a nelitoval pak své nerozvážnosti. Ruku položenou na koleni sevře v pěst. Nechá ho domluvit a už ke konci zavrtí odmítavě hlavou. Jestli si Niklaus takhle představuje jeho štěstí, pak je to skutečně někdo, kdo jej nezná. Nemůže věřit tomu, že by, jen tak na něco takového kývl a přestal se starat o ostatní.* Máš pravdu, dělal jsem to tisíc let. Dělal si to svým způsobem i ty. *Pronese, když Klaus promluví a on usoudí, že je načase něco říct. Jeho hlas je na první pohled klidný, ale on se opravdu hodně drží, aby v klidu zůstal až do konce.* Jednou jsme přísahali. Pro mě jsou ta slova stejně zavazující dnes, jako před těmi tisíci lety. Budu v tom pokračovat až do konce našich životů. *Poznamená. Dívá se při tom Klausovi pevně a rozhodně do očí.* Navíc jsem své štěstí našel, Niklausi. Jen ještě není úplné. Udělám vše proto, abych dokončil to, co je třeba. *Pokračuje dále odhodlaně. Když se zmiňuje o svém štěstí, tak si uvědomuje, jak naplněný život tady v New Orleans má. Svou rodinu, Hayley, přátele, z nichž je mu nejdražší Sophie. Jejich rodina roste. Je tak rád za její nové členy. Ať už je to Nikolasa, Genevieve nebo Hope, která s nimi nyní nemůže být. Právě tohle chce změnit. Nikdy svým způsobem nebyl šťastnější. Již dávno se smířil, že některé věci mít nebude. To, co má nyní, ale předčilo jeho veškerá očekávání. Nechce a nenechá si to vzít.* Ty o tom mluvíš, jako by to bylo tak jednoduché, Niklausi. *Pokračuje po chvilce. Vstane ze svého místa a projde kolem křesel a stolu dále od Niklause, aby na něj lépe viděl. Zastaví se pak a otočí se čelem k němu. Ruce si založí za zády.* Jsou zde takoví, kteří potřebují naši ochranu. Naši pomoc, aby také mohli být šťastní. Nebo je ti jedno, co si teď musí prožívat Hayley, bratře? *Zeptá se ho trochu nevěřícně, nechápavě. Přesto nedokáže zakrýt něhu v hlase i ve výrazu, když na tu dotyčnou myslí, mluví o ni. Přesto je to, vždy, jen chvilkové.* Kvůli nám, má teď nepřátele, kteří ji ubližují. Jak můžeš myslet na to, co je dobré pro nás a nemyslet na to, co je důležité pro tvou dceru a její matku?! *Pozvedne na konci věty v úžasu i v otázce obočí i hlas. Už to nedokáže vydržet. Za celou dobu, co je Klaus zpět se ani jednou nezmínil o své dceři. Nechápe to. Vždyť by to mělo být jedno z prvních, na co otec pomyslí.* Chceš je tu nechat napospas předkům a dalším nepřátelům, kteří ji budou ohrožovat? *Zeptá se ho. Nyní už zase mluví klidněji.* Já něco takového rozhodně nemám v úmyslu. Nevzdám se štěstí, které jsem tady našel. *Uzavře to.* Nemám tedy nad čím uvažovat. *Shrne všechny bratrovy pobídky, kterými si myslí, že ho snad nahlodá.* Víš, bratře. *Ušklíbne se teď trochu pobaveně, trochu škodolibě.* Zníš mi teď trochu jako Finn. *Poznamená. Nemůže si tuhle poznámku odpustit. Je si jistý, že by to Klause pořádně vytočilo, kdyby ho přirovnal zrovna k Finnovi. Pak se otočí o Klause. Cestou k oknu, ke kterému zamíří se podívá na Rebekah. V tom rozčílení, rozhořčení úplně zapomněl, že je zde taky. Ačkoliv se před Klausem tváří klidně, Rebekah věnuje pohled, ve kterém musí vidět, že je hodně vytočený a jen těžce se ovládá a drží. Dojde k oknu, rukou odhrne záclonu a vyhlédne ven. Párkrát se nadechne a vydechne, aby se trochu uklidnil. Když je to o něco lepší, pootočí hlavu do pokoje k ostatním.* Zůstává tedy vyřešit jednu věc. Jak se naši matky zbavit konečně jednou a provždy... *Pronese to do placu klidně, jako řečnickou otázku. Chce slyšet bratrovu reakci.*

*Jelikož je v kuchyni a má upíří sluch, tak nemůže přeslechnout to, co se děje v domě. Nejdříve rozhovor Rebeky a Elijaha, který nebyl ještě tak hrozný. Vlastně už vědí o tom, že Esther je nazpět a může o tom otevřeně mluvit. Nezmíní se rozhodně, že ví o všem od Gen, jenom řekne, že se to dozvěděla, že Esther je nazpět. A hodlá jim taky říct, co udělala. Že to byla ona, kdo řídil Předky, že to ona chtěla smrt Hope. Zanedlouho tam přijde Klaus a poslouchá všechno, co říká, Nemůže uvěřit vlastním uším za to, co slyší. Nemůže uvěřit, že něco takového vůbec vypouští z pusy. Jeno mu asi hodně přeskočilo na druhé straně, alespoň takový má pocit. Sevře pevně okraj kuchyňské linky a se zaťatou čelistí poslouchá jejich rozhovor dál. Přímo se v ní vaří krev za to, co říká za nesmysly. Zaposlouchá se poté do hlasu Elijaha a jediné, co ji teď v tomhle rozčlení uklidňuje to jak o ní mluví. Jako první se o ní zmínil myslí na ni. Myslí na její dobro a na její stav. Tohle jediné ji dodává trochu pocitu klidu a jisté útěchy, tohle pro ni neuvěřitelně moc znamená. Ale nedokáže to uhasit její vztek i přes jeho vlídná slova. Na to je až moc rozzuřená. A proto už potom na nic nečeká. Prostě se otočí a zamíří za nimi. Dá se říct, že tam přijde jak střela, objeví se ve dveřích zničehonic. Upírá svůj pohled pouze a jenom na Klause, přímo ho svým pohledem propaluje a v očích se ji zračí neuvěřitelná zlost. Překročí práh a vejde za nimi do místnosti.* Jak nečekané, že Klaus Mikaelson si dělá všechno tak, jak se líbí jemu. *Zavrtí hlavou ze strany na stranu a přijde k němu zase o něco blíž, ale i tak si od něj udržuje určitý odstup. Je tak rozzuřená, že by se dalo říct o ní, že nevidí - neslyší. Ví moc dobře, že Klaus řekl, že je Hope mrtvá a Elijah teď zase potvrdil, že je naživu a nechá tento fakt u ledu. Musí ze sebe dostat to, co chce říct.* Pomyslel jsi vůbec na ni někdy? *Zvýší na něj hlas.* Já jsem naprosto v háji. Brečím pro ni každý den a ty na ni ani nepomyslíš. Nezajímá tě, co s ní je...nezajímá tě to, že tady není. Staráš se jenom sám o sebe a to jsi slíbil, že bude tvou prioritou, že ji budeš vždycky chránit a teď chceš přijímat nabídky tvé špinavé matky, která to všechno zapříčinila? *Mluví na něj se zdviženým hlasem. Nedá se říct, že by křičela, ale nemá k tomu daleko.* Všechno je to její vina. To ona usilovala o její smrt, to ona naváděla předky k její smrti. Jak můžeš sám se sebou žít? *Zavrčí na něj. Už je toho na ní moc a tohle byla poslední kapka. Tohle už se nedá v poklidu zvládnout.*

*Co řekne Klausovi na to jeho přesvědčování, aby kývli na nabídku Esther, zatím si stojí a nevidí na tom nic špatného. Navíc, když ho Rebekah nabádá k tomu, aby se uklidnil, spíše to v něm probudí nový vztek. Klaus ho dnes neskutečně rozčílil svými slovy, tím, co jim doslova vnucoval. Jako by ho provokoval. Nevěří, že se tato situace skutečně děje. Věnuje proto trochu ostřejší pohled i Rebekah, ale je to v zápalu jeho rozhořčení. Aby se trochu zklidnil, snaží se zaměstnat pochodováním po pokoji a podobnými aktivitami. Nakonec přejde k oknu, odhrne záclonu a dívá se ven. Tohle místo je pro něj nyní jakousi oázou. K oknu zamířil hlavně proto, že je docela daleko od Klause, a on se dnes neskutečně drží. Už dlouho neměl takovou chuť svého bratra praštit, jako právě v tuhle chvíli. Proto nedrží záclonu. Drží se záclony, aby neudělal něco unáhleného. Během toho se snaží uklidnit a když Niklaus mlčí, tak se mu to i daří. Po té, co trochu vychladne a začnou se zabývat tím, jak se zbavit jejich matky, vlítne dovnitř Hayley. Pustí záclonu a otočí se čelem do pokoje. Nyní je ve střehu a sleduje, pouze ji. Každý její pohyb, výraz ve tváři. Vidí na ni, že je stejně vytočená jako on. Jejím příchodem se mu, ale nějakým zázrakem podaří dostat pod kontrolu své emoce a zůstane mu, jen chladné uvažování. Nyní mu jde hlavně o bezpečí Hayley. Ví, že je rozčílená a v takovém případě dělá unáhlené věci. Klause dnes vůbec nepoznává a tak netuší, co od něho čekat. Nedopustí, ale aby v zápalu nějaké hádky a emocí třeba, jen vztáhl ruku na Hayley. Ostražitě proto ty dva pozoruje, jako ostříž, zatímco se Hayley zlobí a rozčiluje na bratra podobně jako on před chvílí. Vydá se tak pomalu blíže k ním. Chce, potřebuje u nich být, co nejblíže. Dojde tak k opačné straně konferenčního stolku, který stojí mezi křesly a sedačkou. Založí si během chůze k nim ruce za zády. K jeho uším se nyní dostávají informace, které ho netěší, a které, jen potvrzují to, co povídal Genevieve o Hayley a to, jak se o ni bojí v tomhle směru. Slyšet od ní, že pro Hope denně prolévá slzy je pro něj velmi bolestivé, mučivé. Tiše si pro sebe povzdechne, ale dále zůstává v pozoru. To, že Hayley vytýká Klausovi, že obhajuje Esther, to vnímá, jen tak napůl. Je to, jen opakování toho, co mu říkal sám. Ve chvíli, kdy od ní uslyší, že zatím pokusem zabít Hope byla jejich matka... Ve tváři se objeví nevěřícný, šokovaný výraz. Upírá v tu chvíli oči spíše na Hayley, ale ta naštěstí vnímá, jen Klause a tak nevidí, jak hluboce ho tahle informace zasáhla. Nemůže pochopit, že matka byla schopna něčeho takového. Usilovat o život malého nevinného dítěte. Jestli si myslel před chvílí, kdy od Rebekah slyšel, že je Esther naživu a ve městě, je ta nejhorší zpráva dne, tak nyní zjišťuje, jak ošklivě se zmýlil. Díky tomu dost poleví v ostražitosti a jen s lehce nepřítomným výrazem, který upírá na Klause a Hayley, ale nevnímá, hledí před sebe. Na moment pak oči zavře. Otevře je až znovu promluví Klaus. Upře je na něho a je vidět, že nyní zvažuje každé bratrovo slovo, které pronese. Spustí ruce ze zad podél těla a sevře je v pěsti. Po překonání prvotního šoku v něm opět vzplane další vlna zlosti. Nejen, že chce Esther zabít je, chce dokonce zabít vlastní vnučku. Nemůže pochopit v jak zvrácené rodině to žije. Jeho matka u něj nyní klesla ještě hlouběji a to žil v domnění, že to není možné.
Klausova slova zněla důvěryhodně, když Hayley ujišťoval, že se postará o bezpečí jejich dcery. Trošku ho tím uklidnil. I když ho dneska bratr svými řečmi neskutečně vytáčel, přál si, aby to byl, jen nějaký zlý sen. Přál si, aby byl Klaus zpátky, normální, tak jak ho znal a mohli se společně pustit do toho, aby jejich matku odstranili z povrchu zemského. Jeho pohled, kterým ho během toho, co uklidňuje Hayley sleduje je trochu vřelejší. To ho, ale přejde, když se znovu vrátí k tomu, co jim vnucoval před chvilkou. Zatne čelist a zlostně skřípe zuby a drtí si ruce v pěstích, když se Klaus snaží oblbnout Rebekah. Jeho pohled už je zase ostrý. Jen tak, tak se teď drží, aby Klause neumlčel dobře mířenou ranou. Stojí ho to hodně úsilí. Pohlédne z Klause na Rebekah. Potřebuje mít teď před očima něco jiného, než bratrův obličej. Čeká, jak na tohle zareaguje, ale věří tomu, že Rebekah od Esther nic nepřijme, stejně jako nikdo jiný z jejich rodiny. Klaus, ale pokračuje a jemu už nepomáhá uklidnit se ani dívat se jinam. Má stále silnější chuť ho praštit. Klausovo jediné štěstí je, že rychle odejde z pokoje. Rozhodně za ním nepůjde, nedopadlo by to nejspíše dobře. Zůstane stát na místě se zaťatou čelistí, nevraživým pohledem a zatnutými pěstmi. Dívá se do míst, kde Klaus zmizel za dveřmi.*

*Nemůže uvěřit tomu, jak Klaus reaguje. Jako kdyby tady právě nic neřekla, jako kdyby řekla jenom zlomek toho, co opravdu mu vyčetla. Klaus se s ní vždycky hádal, vždycky jí řekl svůj názor a snažil se ji vyvrátit to, co si myslí a pokud šlo o jejich dceru, tak měli společné myšlenky, společné cíle. Tohle, co tady předvádí tento Klaus nemá zdaleka nic společného s Klausem, kterého poznala a se kterým má dceru. Jak mohla pro někoho takového jenom uronit slzu, když zemřel? Teď toho snad poprvé za celou dobu lituje. Lituje toho, že i ona prožívala ztrátu Klause a v tomto momentě ho nemůže ani vystát. Nemůže se na něj ani podívat, aniž by se jí nedělalo špatně. Nevěřila mu nic z toho, co tady říkal.* Takže najednou děláš, že jsi na stejné vlně jako já? Doteď to ani nevypadalo tak, že vůbec víš, že jsi nějakou dceru někdy měl! *Řekne opravdu ostrým tónem. Ví, že kdyby takový rozhovor nastal v minulosti, tak tady po sobě budou štěkat jako psi, kteří se snaží jeden druhého roztrhat. Co se to s ním jenom stalo? Byl to vážně on? Co když měla Genevieve pravdu a Klaus nebyl Klaus, ale někdo jiný? a ten někdo jiný by teď věděl, že Hope je naživu. Pokud by tato teorie byla pravdivá, tak toho dotyčného zabije. Navíc se jí potvrzuje, že mu nikdy na ní nezáleželo, což ji docela zarazí. Předtím ji prakticky tvrdil, že je rád, že tady bude s nimi a budou společně vychovávat dceru a teď? Bylo mu jedno, jak se cítí, jak to zvládá být hybridem. Jenom ji lhal a dělal z ní naprostého pitomce. tak moc se ji hnusí. Nemůže uvěřit tomu, že říká, že nabídku by snad měl přijat Elijah a nebo Rebekah. Nevěřícně povytáhne obočí. Ten, kdo je celý život zavíral do rakve, aby si je udržel při sobě najednou k něčemu takovému souhlasí? Vždyť on nikdy nechtěl přijít o svou rodinu a najednou by to měli přijmout?* Vždycky ses staral převážně jenom o sebe. *Řekne ještě k němu, i když si je jistá, že ji už neposlouchá. Nevěřícně se na něj dívá, když odchází pryč. Přímo ho propaluje pohledem do doby, než úplně nezmizí. Nemůže uvěřit tomu, že odchází pryč. On přece neodcházel jenom tak pryč, nejdříve by všem řekl, co si myslí a ani ona a ani Elijah by z toho nevyvázli po dobrém za to, co si dovolili říct a najednou na to sotva odpovídá a odchází? Všechno to bylo špatně, kompletně špatně. Nemůže ani uvěřit tomu, co tady dnes předvedl a o to víc, že teď utká od rozhovoru. Na jednu stranu má chuť se za ním rozejít a dokonce mu vyhrožovat tak, jak on to dělá normálně každému z nich. Na druhou stranu se mu nemůže už ani podívat do tváře, aniž by se jí nedělalo z něho naprosto špatně. Mlčky tam stojí a snaží se svůj dech nějak umírnit, snaží se z toho vzteku nějak dostat, ale nic nepomáhá. Nějakou dobu tam jenom mlčky stojí a nedokáže odhadnout, jak dlouho to je. Otočí se potom na Rebeku a i na Elijaha, konečně se na ně za celou dobu podívá. Pohled na Elijaha ji trochu uklidňuje, ale stále ne tak, aby byla úplně v klidu. Ví, že on tu nabídku nepřijme, ale u Bekah si není jistá. Neptá se však na to, těká pohledem z jednoho na druhého.* Klaus se naprosto zbláznil. *Poznamená. Netuší, zda má teď odejít a nebo ne. Nechce rozhodně načít téma Francesca a v přítomnosti Elijaha se toho obává.*

*Dívá se stále někam před sebe do míst, kde se Niklaus před chvíli ztratil. Je nepříčetný zlostí a to se mu již dlouho nestalo. Něco takového u něj dovede nejspíše vyvolat, jen jeho bratr a dnes se opravdu vyznamenal. Ví jistě, že je s ním něco špatně. Instinkt Genevieve byl správný. Teď, jen zjistit, co se děje, ale on teď není schopen nad ničím uvažovat. Stále se snaží udržet pokud možno v klidu, aby nedošlo k nějaké úhoně v jeho blízkém okolí.
Mimo jeho vzteku na Klause má také zlost na to, co se dozvěděl o Esther. Opět je tu, aby jim diktovala, co mají dělat, jak mají žít. Má toho tak akorát. Rozhodně nemá v úmyslu přijmout její nabídku. Stojí si zatím, co řekl Finnovi. Nikdy by si nevzal ničí tělo, jen tak z rozmaru jeho matky. To raději bude žít navěky takhle.
Nové zjištění, že Esther navíc usilovala o život Hope. Tohle je snad poslední kapka. Nechápe, jak je možné, že ho jeho příbuzenstvo dokáže pokaždé i po tisíci letech překvapit, šokovat.
Běží mu to hlavou, zatímco dělá v pokoji živou sochu. Opravdu je docela mimo. K jeho sluchu pak trochu vzdáleně proniknou hlasy Hayley a Rebekah. Slyší je, ale moc jim nevěnuje pozornost. Momentálně není schopný normálně uvažovat.
Zdá se mu, že Hayley a Rebekah pouze spekulují a na to on nemá náladu. Ještě stále v něm doutná zlost a podrážděnost. Po chvilce se mu podaří protrhnout tu strnulost. Pohne hlavou a skloní ji trochu níže. Roztáhne ruce a trochu propne prsty, aby se ujistil, že je ovládá.
Pak vzhlédne a koukne krátce na Rebekah a pak na Hayley.* Já vás teď opustím. Omluvte mě. *Pronese to tiše, ale z jeho hlasu zaznívá potlačovaná zlost. Pak projde mezi nimi ke dveřím. Kabát tam nechá. Místnost opustí ještě rychleji, než před tím Niklaus. Vydá se pak pryč. Nemá cíl, jen se potřebuje uklidnit, vychladnout a vstřebat to, co se dozvěděl.*

*Zajímalo by jí, jak by tahle situace dopadla, kdyby tady nevletěla a nezačala skoro po Klausovi řvát. Možná by se teď ještě tady hádali, možná by Klaus odešel jako teď před chvílí. Nehodlá na to však nějak myslet. Utrousí svou poznámku a stále v ní bublá ten šílený vztek z toho, co se tady odehrálo a co Klaus dokázal vypustit z pusy. Měla chuť mu dát pěstí a stále má. Kdyby tady byli jenom oni dva, tak už by to dávno udělala za jeho chování. Podívá se na Rebekah a přihmouří oči. Kol je ale Kol a Klaus je Klaus a jí nepřijde vůbec normální, jak se chová. Tohle nikdy předtím nedělal. Vždycky si o něm myslela, že je labilní a on nikdy normální nebyl a taky už nebude, ale tohle přesahovalo už i meze Klause.* Takhle? Tohle chování překračuje hranice Klausova normálu a on nikdy nebyl normální. *Ušklíbne se. Prostě je něco špatně. Nadechne se zhluboka a podívá se na chvíli do země. Vzhlédne až poté k Elijahovi, který se rozhodně odejít. Vyprovodí ho pohledem z místnosti. Nepamatuje si den, kdy by byl takhle Elijah rozzuřený a nepříčetný. U něj je opravdu tohle velmi vzácné a jenom výjimečně se chová takhle. Každopádně by si s ním měla promluvit o tom, že měla nějaké to podezření už předtím, že je s ním něco v nepořádku. Otočí se znovu na Rebeku.* Taky mě prosím omluv a jinak vítej zpátky. *Přikývne na ni. Neviděla ji už delší dobu ale ví, že byla někde pryč. Vlastně ani netuší, kdy přesně se vrátila. Otočí se a taky opustí salónek. Rozhodně se jít ven, aby si trochu vyčistila hlavu, i když pochybuje, že je to vůbec možné.*

*Když odejde z pokoje a ze sídla krátce po Klausovi, zamíří ulicí pryč, rovnou za nosem, bez žádného určitého cíle. Potřebuje se vychladnout, uklidnit, aby mohl zase normálně uvažovat. Dlouho se nikomu nepodařilo ho vytočit téměř do nepříčetnosti. Bratr mu dnes svými řečmi pořádně hnul žlučí. Nemůže věřit tomu, že se to doopravdy stalo.
Přemýšlí, jestli se Niklaus opravdu zbláznil nebo co zatím jeho neuvěřitelným chováním je. Nemůže věřit, že je to jeho bratr. Stále má v paměti, že si prošel hodně těžkým obdobím. Přesto už zachází hodně daleko.
Kromě bláznivého bratra, vstala z mrtvých jejich šílená matka. Netuší, jak se jí to podařilo, každopádně jeho názor na to, že nový rok začíná docela pěkně, se již dávno změnil. Nezačíná, pokračuje stejně jako ten předchozí. S tím, že opět stojí proti členům vlastní rodiny, ale pro změnu to není Mikael, ale Esther a jejich bratr Finn, neboť nepochybuje, ani okamžik, že ten pro matku udělá všechno, co jí na očích uvidí. Znovu se musí zabývat tím, jak se jí zbavit, jak ji odstranit z jejich života jednou pro vždy, protože je tady opět, jen proto, aby jim diktovala, co a jak mají dělat a řídila je. Něco takového odmítá. Někdo, kdo usiloval o jejich života, a když se to nepovedlo, pokusil se dokonce zabít vlastní vnučku. S někým takovým nechce mít do nejdelší smrti nic společného. Nikdy nepochopí, jak může někdo takový, jako jejich matka chodit po zemi.
Přesto přemýšlet nad tím, jak usmrtit vlastní matku není právě nejpříjemnější. Jednou je to jejich matka, i když v jeho případě, jen biologická, nic jiného pro něj už dávno neznamená, je smutné, kam až se dostali.
Když kráčí ulicemi, jen tak, bez cíle, běží mu to hlavou. Divné chování bratra a návrat jejich matky. Stále dokola přemítá nad tím, co se Klausovi stalo, že takhle obrátil. Není to samo sebou. Nevěří, že by na druhé straně tak moc změnil své názory a pohled na svět. Takhle je téměř nutit přijmout její nabídku. Něco zatím musí být. Uvědomí si, že se Niklaus zmínil o tom, že mluvil ráno s Esther. Patrně už tak oslovila všechny jeho sourozence, kromě něj. Neví, jestli ho to má těšit nebo děsit, proč si ho nechává až na samý závěr. Ať už je to tak či jinak, jelikož se setkala s odmítnutím, a jejich matka se, jen tak nevzdá, nejspíše už pracuje na něčem, co jim hodně znepříjemní jejich život, jen aby je přinutila udělat to, co ona považuje za správné. U toho se zarazí. Co když přesně tohle použila již na Klause. Nějakým způsobem ho přinutila, aby jí pomohl přesvědčit ostatní. Napadá ho se značným znepokojením, jen jeden, jediný důvod, jak by Esther přiměla jeho bratra k něčemu takovému přistoupit - Hope. I když to začne otravovat a nahlodávat jeho mysl, stále tomu odmítá uvěřit a snaží se přijít na nějaké jednodušší vysvětlení.
Stráví venku mimo sídlo zbytek dne. Domů se vrátí pozdě večer. Ačkoliv v něm slyší pár dalších obyvatel, včetně Hayley, i když se už uklidnil, nemá chuť teď s někým něco rozebírat. Navíc stále mu leží v žaludku, jak se Hayley rozhodla jednat na vlastní pěst, jako by on byl vzduch. Je z toho všeho rozladěný. Nechce se s ní, ale po dnešku hádat. Svými slovy mu víceméně potvrdila to, co ho v jejím případě trápí, ale zjišťuje, že jí nedokáže nijak pomoct. Ta bezmoc jej přivádí k nepříčetnosti. Má dojem, že všechno jeho úsilí, snaha vychází vniveč.
Zamíří proto k sobě do pokoje, kde se přichystá do postele. Teprve těsně před spánkem si vzpomene na Sophie, že jí chtěl napsat. Když se podívá na hodiny, nějakou zprávu v tuhle dobu zavrhne. Takhle pozdě by jí už nepsal. Rozhodne se, nechat to na ráno. Nakonec se mu podaří i usnout, i když je jeho spánek neklidný.
Když se probudí, zjistí, že už do jeho pokoje nakukuje denní světlo. Sice ještě nikterak silné, ale přesto lze rozeznat ten rozdíl, že už je ráno. Není po noci příliš odpočatý, a tak se po ranních rituálech, které provádí víceméně automaticky vydá dolů do kuchyně, kde si přichystá kávu a vytáhne krev, kterou si chce doplnit energii. Zatímco čeká na to, až se mu uvaří voda na kávu a ohřeje krev, párkrát zkontroluje čas na hodinách a když trochu pokročí, konečně se rozhodne, že napíše Sophie.*

kód:

Dobré ráno, Sophie, rád bych tě zase viděl. Mimoto je tady pár věcí, které bych s tebou chtěl probrat. Dej mi, prosím vědět, kdy budeš mít čas. Elijah.

*Zprávu odešle. Pak se začne věnovat své snídani.*