The Abattoir

kód:

Ahoj, Claire. Prý nějak znáš toho kluka, se kterým teď Rebekah chodí. Mohla bys mi na něj prosím dát nějakou adresu, telefonní číslo, nebo tak něco? -A

kód:

Rebekah zmizela. Lokalizační kouzlo nefunguje, nějaká čarodějka jí musela skrýt. Já a Hayley si myslíme, že v tom má prsty Esther. -A

*Poslední dny tráví usilovnou prací. Po té, co natrefil v kuchyni na Camille, která z něj nekompromisně dokázala vytáhnout, co ho už několik týdnů stále více užírá a pronásleduje, přistoupil i na její návrh, jak se s tím vyrovnat, jak se s tím dál naučit žít a jít dál, bez toho, aniž by měl pocit, že každou chvílí zešílí. Domluvili se, že se zaměstná, aby se tím neustále zabýval, a tak jí nyní chodí pomáhat do Kieranova bytu. Cami v něm chce udělat velké změny a on se rozhodl, že se zapojí. Hned první den, kdy se ke Kieranovi poprvé podíval, zjistil, ke svému překvapení, co za tajemství se za zdmi bytu ukrývalo. Docela koukal, co všechno se podařilo rodině O´Connellovým za celou dobu ve skladišti nashromáždit. Camille ho moc dlouho rozhlížet se a zahálet nenechala. Domluvili se na tom, jaké jsou její představy a on se do toho po té pomalu pustil. Podle všeho to pro něj bude práce na několik dnů. Během toho mu Cami dělávala společnost a měli chvíle, kdy toho spolu docela dost probrali. Neměli nikdy žádné konkrétní téma, ale postupně se probírali vším, co jim přišlo na mysl.
Tyhle chvíle pro něj byly skutečně téměř zázračné. I když zaměstnával své tělo, bylo to pro něj tak obyčejné a všední činnosti, že si je upřímně a rád užíval. Dlouho se něčím takovým zabývat nemohl a nyní to shledával jako příjemný odpočinek, odreagování. Během toho v Camilleině společnosti téměř zapomínal na to, co jej k tomuhle původně přivedlo. Dokázal vypnout a nemyslet a nezaobírat se stále tím. Potom prvním rozhovoru, se nic z jeho hrozných skutků neztratilo, nevymizelo, ale ztratilo to na oné ostrosti, která ho zevnitř drásala na kousky. Stalo se to pro něj o něco málo snesitelnější. Přesto i pak ho to stále pronásledovalo a trápilo. Hlavně ve chvílích samoty a klidu. Stále nemohl spát a když z únavy na chvilku zavřel oči, vzbudily ho opět jeho noční můry. Přesto věřil tomu, co od Cami slyšel a smířil se s tím, že to potrvá. Díky tomu u něj nastalo jakési mírné zklidnění. Únava na jeho tváři byla stále patrná, ale snášel to o něco lépe. Přesto měl slabší a světlejší chvilku. Svému okolí se pokud možno vyhýbal, když s někým nutně nepotřeboval něco vyřídit. Komunikoval většinou po telefonu nebo to odložil na dobu, kdy mu bude trochu lépe. Stále přežíval na krvi, jehož dávky zvýšil, aby předešel pokud možno nějakému jeho výpadku, jen kvůli nedostatku téhle rudé životadárné tekutiny. Večery a noci navštěvoval ten hudební klub, kde ho tamní hudební program většinou dokázal také uklidnit. V sídle nyní téměř vůbec nepobýval. Když se tam zastavil bylo to většinou kvůli krvi nebo se potřeboval opláchnout a vyměnit šaty. Snažil se zastihnout Niklause, ale neměl štěstí a tak neustále čekal na to, až mu bude moci přiznat pravdu a tu skutečnost, že to byl on a ne jejich matka, kdo Tatiu zabil. Ve městě panoval podezřelý klid. Stejně tak dlouho neslyšel o Esther, během posledních dnů a nebyl si jistý, jestli být rád nebo se tím znepokojovat. Co mu ovšem dělalo stále více starosti byl fakt, že se nedovedl dovolat Rebekah. Na jeho zprávy neodpovídala a telefon nebrala. Nikdy se mu něco takového nestalo. Rebekah v tom něco muselo bránit. Chystal se kvůli tomu zajít za svou druhou sestrou, Aliseou a požádat ji o lokační kouzlo, aby zjistil, kde Rebekah může být. V případě, že by se nepovedlo, měl by o důvod více vyrazit za Esther, kromě toho, že jí řekl, že přijde, by se jí zeptal jestli o Rebekah něco neví.
Jaké bylo jeho překvapení, když mu od Alisey přišla zpráva o tom, že nemůže Rebekah najít ani pomocí lokačního kouzla. V tu ránu věděl, že něco není dobře a začal uvažovat, jak sestru najít. Bude muset doopravdy navštívit svou matku a zjistit u ní něco a zároveň se také nevyhne rozhovoru na téma výměna těla. To je pro něj, ale nyní vedlejší.
V poslední době zjišťuje, že mu nikdo z těch, které potřebuje slyšet nebo s nimi mluvit, nebere telefon. Kromě Rebekah se nedokáže dovolat ani Genevieve. Dal jí i Kolovi trochu času na to, aby se zotavili potom, co jim Esther provedla. Stále se však nevzdává své touhy po pomstě Esther přes Finna a Genevieve mu k tomuhle jako komplic přijde v daném obdoví nejvhodnější. Už pár dnů se jí, ale nemůže dovolat. Mohl by zavolat Kolovi a zeptat se jeho, ale neví, jestli by se mu vůbec dovolal, jestli by s ním mluvil a navíc, potom, jak se na jeho úmysly pomstít se Esther a Finnovi, Kol tvářil se dalšímu rozhovoru na podobné téma snaží vyhnout. Proto nechce, aby věděl, že shání Gen. Začíná stále více uvažovat o tom, že se zkusí o Gen něco zjistit přes Sophie.
Přemítá nad tím cestou od Cami k sídlu. kdy si přečetl zprávu od Alisey. Vzal to jako procházku.*

kód:

Rebekah už nějakou dobu marně sháním. S tím kouzlem si předběhla mou žádost. Alespoň si jsem jistý, že to není samo sebou, že Rebekah neodpovídá. Já se za Esther chystám. Zeptám se jí, jestli o Rebekah něco neví. Elijah.

*Odešle Alisee zprávu ještě před tím, než dorazí do sídla. Vydá se hned do svého pokoje. Potřebuje sprchu. Hned podle dětského pláče a žvatlání pochopí, že už je Alisea z nemocnice zpátky. Je to pro něj jedna z mála potěšujících zpráv za poslední dobu. Pohrává si s myšlenkou, že se za ní zastaví. Nejméně týden sestru ani svou neteř neviděl.*

*Zpráva Hayley od Jacksona.*

kód:

Hayley, musím s tebou nutně mluvit. V Zátoce se událo pár špatných věcí. Nejezdi tam. Ne dříve, dokud si nepromluvíme. Můžeme se sejít ve městě? Co nejdříve, prosím. Jackson.

*Od Esther zamíří zpátky k Abattoir. Tentokrát nespěchá, protože už je dost pozdě na to, aby chodil za Aliseou. Každopádně se rozhodne za ní jít hned ráno. Musí najít Rebekah a podle toho, co zjistil od jejich matky, by to měla být otázka velmi krátkého času. Cestou zpátky se znovu zaobírá tím, na čem se s Esther domluvili. Ne rozhodně není nadšený z nabídky, kterou musel přijmout. Když byl ovšem svědkem toho, co byla matka schopná udělat Genevieve, aby získala Kolův souhlas, věděl, že to musí udělat. Nemůže riskovat, že by se Esther k něčemu takovému opět uchýlila, kvůli němu. I proto se víceméně rozhodl. Chce, potřebuje se smířit s tím, co o sobě zjistil. Tohle musí udělat ještě před případnou změnou. Je rád, že mu na to Esther kývla a on tak má svým způsobem od ní teď chvíli pokoj. Může se soustředit na to důležité.
V danou chvíli je to nalezení Rebekah. Tohle podle něj nebude trvat dlouho. Ví, kde hledat a napadl ho už ve skleníku docela snadný způsob, jak to provést. Více jej zaujalo, co Esther říkala o zmizení Finna. Jestliže je to tak, jak mu matka pověděla, má stejné podezření, jaké vyslovila už Esther. Musí, co nejdříve mluvit se Sophie. Doufá, že jí se snad dovolá, když po Genevieve jako by se slehla země. Znepokojuje jej to. Neví, jestli o tom dát vědět Kolovi nebo se jej alespoň zeptat, kde Genevieve je. Nechce bratra, ale zbytečně znepokojovat, když třeba není důvod. Jeho myšlenky se toulají od jedné věci ke druhé a nějak si ani neuvědomí, že díky tomu, dokáže nemyslet na sebe a na své problémy. Jestliže je Finn z dosahu Esther a ona jej nemůže najít, je to téměř ideální doba postarat se Esther a Finnovi o zábavu na příští dobu. Potřebuje to probrat s Genevieve a Sophie.
Během svých úvah dojde během večera, spíše už v noci, protože opravdu nespěchá, do sídla. Projde průchodem na nádvoří. Je tiché a prázdné. Dům je tichý a zdá se, že už ostatní spí nebo zde vůbec nejsou. Zůstane chvíli stát a naslouchá. Z Aliseyina pokoje slyší dvojí slabé oddechování. Opravdu ho těší, že už je zpátky. Přestože je noc, spát se opět nechystá. Místo nahoru do svého pokoje zamíří dolů do jedné z místností v přízemí. Pustí si tiše hudbu, vytáhne láhev červeného vína a nalije si skleničku. Posadí se pak do křesla. Poslouchá, popíjí a snaží si, alespoň trochu odpočinout.
Chvíli má docela klid a tak si opře hlavu o opěrku křesla a zavře oči. Stačí mu pár minut na to, aby ho přemohla únava a podaří se mu usnout....*


*Netrvá dlouho a zaslechne ve spaní jakýsi tichý šramot. Otevře rychle oči a zaposlouchá se do těch zvuků. Jako by byl někdo za dveřmi. Zaostří na dveře pohled, jako by snad díky tomu mohl vidět skrz. Šramot neustává, ale začne se od dveří vzdalovat na nádvoří. Uvědomí si, že v pokoji, kde tráví noc je ticho. Hudba musela dohrát a přístroj se vypnul. Vstane a zamíří neslyšně ke dveřím. Ještě chvíli za nimi naslouchá, ale za nimi už určitě nic není. Tiše je otevře a nejprve škvírou vyhlédne ven. V jeho zorném poli není nic vidět. Jeho nos zaujme příjemná vůně, která ho téměř omamuje, láká, volá k sobě. Otevře dveře a vyjde z pokoje, podloubím na nádvoří. Snaží si vzpomenout, co je to za vůni, protože ví, že je ji zná, ale jako by měl výpadek a neví. Vůně s každým jeho krokem sílí a tím se mu zdá opojnější. Dojde na nádvoří a rozhlédne se. Nejprve k průchodu a vchodovým dveřím a pak na druhou stranu ke schodišti vedoucím vzhůru. Na zábradlí jej zaujme slabý odlesk něčeho. Zpozorní a upíří rychlostí se k tomu přemístí. Vůně je teď opět mnohem silnější. Je sladká mámivá. Na zábradlí si všimne čerstvých tmavých skvrn, které vedou nepravidelně nahoru. Všimne si, že kapky jsou i na schodech. Zvedne ruku a prstem se dotkne jedné ze skvrn. Konec ukazováčku si tak umaže červenou. Sotva se toho dotkne a pozorněji si prst prohlédne, vůně, která je teď ještě silnější, konečně si uvědomí, cože jej to zaujalo. Krev, tohle jsou stopy krve. Neodolá té vůni a prst umazaný od krve nakonec strčí do pusy a ochutná ji. Krev lahodí jeho chuti. Takovou snad ještě nikdy neochutnal. Ta vůně a nyní i chuť ho přiměje, že začne stoupat po schodech nahoru a sleduje, kam stopy vedou. Sem tam objeví pár kapek na zemi nebo na zábradlí. Ta krev jako by ho lákala k sobě, téměř jako by mu zpívala. Téměř nezávisle na své vůli jde dál. Jako by ten upír v něm převzal kontrolu. Stopy ho vedou k jednomu z pokojů a on už začíná tušit, čí ten pokoj je. Hayley. Někde v koutku mysli cítí starost, znepokojení, co se to děje. Tenhle hlásek je, ale velmi slabý. Mnohem silnější a přesvědčivější je chuť a touha se napít. Ochutnat tu opojnou chuť, nechat se pohltit tou vůní. Dojde až ke dveřím Hayleyina pokoje a chvilku naslouchá. Slyší, že je uvnitř, ale z tichých zvuků nedokáže určit, co dělá. Je mu to, ale tentokrát jedno. Chytne kliku a neslyšně dveře otevře a vejde dovnitř. Zde ho zajme a pohltí sladká vůně její krve. V pokoji je ještě silnější a on cítí, jak nad sebou definitivně ztrácí kontrolu. Zrudnou mu oči a kolem nich se objeví žilky. V ústech se mu prodlouží špičáky. Hayley stojí u své postele, zády k němu a podle všeho o něm ještě neví. Vlasy má rozpuštěné, padají ji na ramena.  Na sobě má jen tílko a kalhoty. Zdá se, že musela přijít chvilku před ním. Na posteli leží její halenka, na které jsou rovněž viditelné skvrny od krve. Pustí kliku dveří a vydá se tiše k Hayley. Nezdržuje se zavíráním, nechá je skoro dokořán. Možná chladný vzduch z chodby přiměje Hayley otočit se ještě, než k ní dojde. Spočine na něm překvapeným, nechápavým pohledem. Když se k němu otočí, všimne si že má ruce a od krve. Musela se někde zranit.* Elijahu, neslyšela jsem tě přijít. *Uvítá ho.* Děje se něco? *V hlase ji zazní znepokojení. Pokoj osvětluje pouze lampička u postele a tak je v něm málo světla. Nevšimne si tak hned jeho výrazu, dokud nepřijde blíže k ní.* Elijahu, co to děláš?! *Najednou se zatváří vyděšeně. Chce před ním utéct, ale když chce couvnout, narazí na postel. On k ní mezitím dojde, chytne ji a zakousne se jí do krku. To, po čem tak dlouho toužil se mu konečně splnilo. Je jako v transu. Teprve její výkřik plný zděšení a bolesti jej vytrhne...*

*Prudce sebou trhne a pustí skleničku se zbytkem červeného vína. Ta mu spadne do klína. Sice se nerozbije a polije si vínem kalhoty. Otevře oči a zrychleně vydechuje. V hlavě má zmatek, strach, obavy a chvilku mu trvá, než se probere. Zjistí, že sedí v křesle, v pokoji, kde trávil noc, ale nyní do něj proniká denní světlo. Chvilku do něj rozespale mžourá. Je stále trochu mimo, z toho snu, o kterém doufá, že byl pouhým snem, i z toho, že se mu nakonec podařilo na pár hodin usnout. Pro něj je to úspěch po docela dlouhé době. I proto má smíšené pocity. Když se konečně probere, jeho rozpoložení se více posune na tu negativní stranu, když zjistí, že se mu podařilo vínem si zničit kalhoty. Nespokojeně se ušklíbne. Vezme sklenici a prázdnou ji postaví na konferenční stolek před sebou. S rozmrzelým mručením se zvedne z křesla, vyjde z pokoje a přes nádvoří projde do kuchyně. Vezme si pár papírových utěrek a snaží si u linky kalhoty alespoň trochu osušit.*

*Jeho snaha mu moc úspěchu nepřináší. Sice si kalhoty trochu osuší, ale mokré a nepříjemně studené jsou pořád. Chvíli se na to soustředí natolik, že zcela přeslechne zvuky, které oznamují příchod někoho do kuchyně. Teprve až její hlas ho probere ze soustředění a opakované snahy vysušit z kalhot co nejvíce to víno. Vzhlédne a koukne z kalhot na ni. Ne, že by se chtěl řídit jejím doporučením, ale po jejich slovech další pokusy vzdá. Narovná se a odloží použité utěrky na linku vedle místa, kde stojí. Přelétne Aliseu v rychlosti zkoumavým pohledem. Už je to přeci, jen několik dnů ne-li více, než týden, co se neviděli. Na první pohled neshledá na ni nic, co by se mu nezamlouvalo.* Dobré ráno, sestřičko. *Odpoví jí na její pozdrav. Nepatrně při tom rozjasní tvář a v očích se mu mihne záblesk té jeho vřelosti, se kterou se většinou dívá na ty, kteří jsou pro něj důležití. Kalhoty nekomentuje. Stejně se půjde za chvíli převléct.* Jsem rád, že tě můžu konečně přivítat doma. *Pokračuje hned na to dále. Vzal utěrky, skrčil je do papírové kuličky a vyhodil do koše. Během toho sleduje Aliseu, jak si chystá snídani.* Jak se máte? *Zajímá se na začátek, jak se daří jí i jeho malé neteři. Chce to vědět, než přejde k tomu, co potřebuje se sestrou probrat. On sám vypadá mnohem lépe, než během posledních týdnů. Těch několik hodin spánku minulou noc na jeho vzhled působí blahodárně. Jeho kruhy pod očima téměř vymizely a nevypadá tak ztrhaně ani unaveně. Jeho výraz tak působí na první pohled téměř jako vždy. Jen někdo, kdo jej zná dobře si může všimnout, že je přesto o něco bledší, než je u upíra obvyklé a jeho oči, jako by zakrýval jakýsi stín. Ustaranost, jako by se mu trvale vryla do tváře. Poodejde kousek stranou, aby měla Alisea více místa pro přípravu své snídaně. Když ji při tom sleduje, přemýšlí, jestli si dnes dat kávu nebo ne.*

*Málo kdy vidí na tváři svých blízkých poslední dobou úsměv. Ten Aliseyin ho upřímně potěší. Její reakce na uvítanou mu také vyvolá na rtech slabé pousmání.* Samozřejmě, Aliseo, moc rád. *Přikývne mírně hlavou na souhlas, že její žádost pro něj není žádný problém. Během toho, co sestře odpovídá se rozhodne, přeci, jen tu kávu si dát. Počká, ale až si svou snídani připraví ona. Postává stranou a pozoruje jí při tom. Nepatrně pokývá hlavou nad její odpovědí. Mírně se pousměje.* Jsem opravdu rád, že už je Nikolasa tady s námi. *Odvětí. Radostný podtón je v jeho hlase slyšet.* Je to velké štěstí. *Pokračuje dále, ale zde si okamžitě vzpomene na to, že Hayley a Hope takové štěstí nemají a to jeho krátce vylepšenou náladu zase zkalí. Zase zvážní a podmračeně stáhne obočí. Udělá to těsně po té, co mu Alisea položí svou otázku, takže se zdá, že to byla reakce na ni. Svým způsobem ano, alespoň částečně také. Tuhle otázku od svého okolí má v poslední době v lásce ještě méně, než kdy dříve. Vycítí na sobě její zkoumavý, starostlivý pohled. Není na to zvyklý. Ve většině případů to bývá naopak. Na chvíli uhne očima a pohlédne na chvíli k zemi. To mu, ale připomene jeho nehodu s vínem, takže zase vzhlédne.* Už mi bylo i lépe, sestřičko. *Odpoví jí pak nakonec se smutným pousmáním. Ví, že nemá cenu zapírat. Přesto se mu nechce o svých problémech mluvit a v duchu si přeje, aby se jej Alisea nezačala vyptávat. Jedna zpověď v téhle kuchyni mu stačí až nad hlavu. Alisea se po té odebere ke stolu i se svou snídaní. Využije toho. Otočí se k ní tak chvilku zády a dá připravovat kávu do kávovaru.* Byl jsem večer navštívit Esther. *Začne pomalu přecházet k tomu, co chce vyřešit. Káva už se překapává a on si během svých slov připraví na kávu hrnek. Teprve pak se otočí zády ke kuchyňské lince, čelem k Alisee, která se usadila u stolu. Udělal krátkou přestávku.* Nezmiňuje se o svém důvodu, proč za ní šel, ale přejde hned k těm dalším.* Zjistil jsem pár zvláštních věcí. *Pokračuje, když už stojí k Alisee otočený čelem.* První z nich bylo zjištění, že naše sestra Rebekah je zde v Abattoir... *Nedělá s tím tajnosti, řekne to Alisee ihned. Velmi významně na ni pohlédne. Jestli zná tuhle rodinu už i ona o něco lépe, nemusí jí dál nic vysvětlovat. Sama si jistě doplní, co a jak.* Matka přede mnou zkusila lokační kouzlo. *Poví jí více podrobností.* Jaké bylo mé překvapení, když mi řekla, že je Rebekah zde... *Ušklíbne se. Pak udělá přestávku. Káva už je hotová a tak se otočí ke kávovaru. Stroj vypne a nalije si kávu do hrnku. Chytí jej za ucho a po té obejde kuchyňský pult a jde se posadit k Alisee ke stolu. Vybere si místo naproti ní.* Musíme ji najít... *Pronese pevně a pohlédne na sestru odhodlaně.*

*Alisea si jej i nadále zkoumavě prohlíží a tak její pohled chvilku opětuje nebo jím krátce uhne někam za ní, nebo se zadívá chvilku na kuchyňský pult, který se nachází mezi nimi. Po té jí krátce a stručně popíše svůj stav, ale ihned se začne zabývat tím, co dalšího by mohl ještě sestře říct, kdyby se jej ptala. Když mu ona krátce na to dá najevo, že se jeho psychika stačila již podepsat na jeho vzhledu krátce na ni koukne a mlčky pak sklopí pohled k zemi. S tím on při sebelepší vůli nic moc udělat nedokáže. Alisea po té pokračuje dál a to jej znovu přiměje vzhlédnout. Krátce se pousměje, i když je to spíše smutné ušklíbnutí, než úsměv, když mu připomene, jejich ne tak dávný rozhovor, který zde spolu vedli. Hned na to krátce kývne hlavou, že si jejich vzájemná slova dobře pamatuje.* Já vím. *Ubezpečí ji, že o tom ví, že má u ní dveře otevřené do kořán.* Dostihla mne moje minulost, Aliseo. *Pronese pak vážně mírně přiškrceným hlasem a podívá se z ní na pult před sebou.* Je těžké si ji takhle naplno uvědomit a vyrovnat se s tím je téměř nemožné. *Pokračuje dál. Je, ale stručný. Nezabíhá do detailů. Svěřil se s tím Camille a ona bude jediná, která o něm bude znát pravdu, dokud o tom neřekne tomu, který si tuhle pravdu znát zaslouží ze všech nejvíce - Niklaus.* Nejdříve musím něco objasnit Niklausovi. Do té doby o tom nemůžu a nechci mluvit. *Dodá ještě. Znovu během svých slov, zvedne pohled k Alisee. Jeho tón je rozhodný a výraz v očích odhodlaný. Je jasné, že ho, jen tak něco názor nepřiměje změnit. Tím dané téma uzavře. Mezitím, co si připraví kávu, řekne Alisee o Rebekah, a kde se nachází. Po té se zájmem sleduje její výraz a čeká, až a jestli jí dojde, co to vše znamená. Když ona začne tím - ale - tak ji dál významně sleduje, jen semkne rty do úzké linky, jako by tím dával od začátku najevo, že se ubírá nesprávným směrem. Alisee to, ale naštěstí velmi brzy dojde, co tím chtěl říct a doplní si to sama. Na to jí to, jen mlčky odsouhlasí pokývnutím hlavy.* Nebylo to tak těžké, že? *Poznamená mírně znechuceně nad tím, kam se to s Niklausem zase vrátili.* Jsem o tom přesvědčený, Aliseo. *Odpoví na její otázku.* Doufal jsem, že se toho u Niklause už nedočkám. *Dodá ještě zklamaně. Mezitím už má kávu hotovou, takže si ji nalije do hrnku a přijde si sednout k Alisei. Poslechne si, pak co mu řekne o nějakém příteli Rebekah. Tohle, jde, ale mimo něj, protože ho nepoznal.* Jestli se bratr rozhodl Rebekah potrestat, pak je to možné. *Připustí následně možnost, že Klaus mohl zabít i jejího přítele. Vezme po té hrnek s kávou a trochu upije. Káva je ještě horká, ale chutná. Alisea mu položí svou hypotetickou otázku. On nad tím, ale ani chvilku nepřemýšlel.* Nevím, ani jsem nad tím neuvažoval. *Zavrtí odmítavě hlavou. Postaví hrnek zpátky na stůl.* Bude, ale stačit, když ještě jednou provedeš lokační kouzlo. *Odvětí. Po té vstane.* Omluv mě na chvíli. *Upíří rychlostí se přemístí do svého pokoje. Tam se v rychlosti převlékne mokré kalhoty. Vezme ze svého pokoje plány Abattoir. Následně se přesune do pokoje Rebekah. Pár vteřin přemýšlí, co by mohl použít. Nakonec dojde do její koupelny, ze které vezme sestřin kartáč na vlasy. Všimne si, že v něm zůstal i jeden její blonďatý vlas, což se mu zamlouvá. Pak se vrátí zpět do kuchyně za Aliseou. Jeho nepřítomnost mohla trvat nanejvýš deset až patnáct vteřin.* To by mělo na její nalezení stačit. *Oznámí, když se zase zjeví odnikud u stolu, vedle židle, kde před tím seděl. Položí před Aliseu sestřin kartáč na vlasy a poskládané papíry, na kterém je po patrech zakreslen celý Abattoir.* Zkusíme sklepení?! *Zeptá se a navrhne zároveň. V očekávání na Aliseu koukne. Zůstane stát, jen se natáhne pro hrnek s kávou a opět trochu upije.*

*Na sestřina slova, jen krátce kývne a slabě se pousměje. Potěší ho slyšet občas od svého okolí taková slova. Všimne si, že Alisea použije množné číslo. Docela rád by slyšel, koho do toho - my - počítá. Nemá ovšem v úmyslu se ptát.
Nechá Aliseu v kuchyni několik vteřin o samotě, aby sehnal věci na lokační kouzlo. Donese je pak sestře. Nyní je řada na ní. Napije se kávy a sleduje ji při tom.* Víš, co je ještě zajímavého? *Zeptá se jí, jen tak mezi řečí. Postaví hrnek zpět na stůl, když se napije a pomůže Alisee rozložit plány domu na stole, aby to bylo rychlejší.* Esther postrádá svého nejhodnějšího syna... *Pokračuje po té dál. Vypadá u toho, jako by se bavili o počasí. Během svého zasvěcování Alisey do nejnovějších událostí jí po očku velmi bedlivě sleduje. Každou její reakci, byť, jen slyšitelnou z jejího nitra.* Finn zmizel... *Nyní už zvážní a přestane to podávat jako nějakou mimořádnou událost.* Esther podezřívá Geneviveve a Sophie. *Shrne to. To už má Alisea vše připraveno a tak si ji se zájmem měří. Odpovědi se od ní už nedočká. Začne provádět kouzlo a tak to dál již mlčky sleduje a čeká s jakým výsledkem se shledají. Pocítí pak jakousi úlevu, když doopravdy jedna část na plánech vzplane. Ihned se na dané místo zaměří pohledem. Chce říct, že pro Rebekah ihned zajde, ale Alisee se ozve v kapse dětská chůvička a ona hned na to odejde za svou dcerou.
On také vstane, ale na rozdíl od Alisey, když z kuchyně vyjde nezamíří nahoru do patra, ale naopak dolů do sklepení. Sejde schody a po té chodbami zamíří do té části, kde Niklaus ukryl Rebekah. V jeho nitru to pěkně vře, když si to znovu uvědomuje. Neví, čím se Rebekah provinila, že si v bratrových očích "zasloužila" něco takového. Nakonec dojde ke dveřím jedné z místností. Vypadají tak prostě, jednoduše, nenápadně, že by jej nejspíše nenapadlo začít hledání tady. Nejspíše i s tím Niklaus počítal. Jak se říká, pod svícnem bývá tma. Krátce si dveře změří, semkne na chvíli rty do úzké linky a pak dveře prudce vykopne. Dřevo pod jeho silou nemá šanci a dveře se rozletí na pár kusů a téměř vypadnou z pantů. Místnost se jeví na první pohled z chodby prázdná. Když vejde dovnitř, u stěny po pravé straně stojí bedna. Přejde k ní a otevře ji. Když uvidí nehybnou tvář své sestry, šedivou pokrytou žílami, pocítí tíhu na srdci nad tím, čeho se opět dočkala. Nechce hádat, jak dlouho tady leží. Na druhou stranu se mu uleví, protože tohle nedobrovolné vězení pro ní právě končí. Sáhne po dýce, kterou má zabodnutou v srdci a pomalu, opatrně ji vytáhne. Po té si ji zastrčí za opasek kalhot. Vezme sestru do náruče a vyjde nejprve z místnosti a po té i s ní zamíří ze sklepa pryč. Nechá to tam tak, jak je. Nemíní za sebou zametat stopy. Niklaus na tohle brzy přijde. Nejspíše to mezi nimi dvěma způsobí další problémy, ale on tohle tolerovat nebude. Obzvláště ne u své sestry. Vynese Rebekah ze sklepa ven a zamíří s ní nahoru do jejího pokoje. Uloží jí opatrně do postele. Pak se vrátí do kuchyně. Uklidí plány, vytáhne z mrazničky pár sáčků s krví. Svou kávu dopije, nechá hrnek ve dřezu a po té se s krví vrátí zpět do pokoje za sestrou. Jeden z nich otevře. Přejde k posteli a posadí se k ní. Namočí si prst do krve. V ten moment se mu vybaví jeho noční můra a na několik okamžiků ztuhne a po té se lehce zachvěje. Sevře pevně oční víčka k sobě a rychle se snaží těch obrazů v hlavě zbavit. Po chvilce se mu to, alespoň mírně podaří. Rychle oči otevře a aby se rozptýlil, zaměstnal, natáhne ruku k Rebekah a krví jí potře rty. Po té ruku stáhne, vstane z postele a kousek poodstoupí. Nechce, aby byl první, na kom si Rebekah bude chtít zchladit žáhu, až přijde k sobě. Sáček chytne do obou rukou. Pozoruje mlčky sestru, naslouchá a čeká na první známky toho, že se probouzí.*

*Jeho čekání netrvá příliš dlouho. Chvilku stojí u její postele a pozoruje a naslouchá. Jeho tvář zůstává vážná, nelze přehlédnout jakési znepokojení. To se stáhne a jeho obličej se o něco rozjasní, když zaregistruje první náznaky, že Rebekah přichází k sobě. Pohlédne na její tvář a všimne si, jak nejprve pohybuje rty a ochutná krev, kterou jí na nich rozetřel. Hned na to se barva její kůže změnila na tu normální tělovou. Když po té otevře oči, popojde on blíže k posteli a zastaví se těsně u ní. Nepatrně se na Rebekah na uvítanou pousměje. Je na něm vidět úlevu, že se mu tohle podařilo vyřešit a sestra je zde opět s ním.* Vítej zpátky. *Poznamená. Posadí se k ní na postel a podá jí sáček s krví. Když od ní slyší její otázky, krátce se zachmuří.* Nedělej si starosti, sestřičko. Je stále stejný rok. *Ujistí ji.* Mám za to, že si "spala" jen pár týdnů. *Pokračuje a omluvně se na ni podívá. Nejspíše, kdyby se tolik nezabýval sám sebou, všiml by si mnohem dříve, že zde něco nehraje.* I tak mě to mrzí. *Pousměje se smutně.* Doufal jsem, že se náš bratr k těmto metodám už nevrátí. *Povzdechne si. Ačkoliv se slabě usmívá, nelze na něm přehlédnout, že ho něco trápí a je to nejspíše něco těžšího, složitějšího, protože podle toho také vypadá. Bledší, se slabými kruhy pod očima. Když si od něj Rebekah vezme sáček s krví, pozoruje ji a chvilku přemýšlí, co jí mohlo uniknout.* Kol se rozhodl přijmout matčinu nabídku a nyní je v novém těle. Alisea s malou se již vrátili z nemocnice. *Začne vypočítávat události, které se v téhle rodině udály. U informace o Kolovi se tváří jaksi smířeně. U zmínce o návratu Alisey z nemocnice se jeho výraz na chvilku rozjasní. Pak, ale opět zvážní.* Hope je stále pryč. *Posmutní a povzdechne si.* Zdá se, ale že Hayley našla způsob, jak by ji mohla ochránit. *Pokračuje dál, ale v jeho tváři nyní převládá i nadále smutek, skleslost, i když by se dalo říct, že ta zpráva je potěšující.* Když si vezme Jacksona smečka získá možnost měnit svou podobu kdykoliv. Hayley bude jejich královna a tak zajistí ochranu pro svou dceru. *Popíše sestře co nejstručněji.* Finn zmizel, Esther ho pohřešuje a nejspíše už hledá. *Plynule přejde na další informace o jejich rodině.* Mám takové tušení, že vím, kdo zatím může být. *Poznamená při tom. Své podezření si, ale nechá pro sebe.* S Niklausem se téměř nevídám a naše komunikace ustrnula na bodě mrazu. *Dodá ještě na závěr rozmrzele. Povzdechne si. Má za to, že řekl sestře to nejpodstatnější, o čem ví. Po té udělá přestávku a koukne na hodinky. Podle času, který ukazují zjistí, že už bude muset jít. Camille mu oznámila, že dnes místo práce bude na programu zábava. Alespoň tak to podala, když mu o tom telefonovala. V jeho očích účast na party věnující se tématu svatý Valentýn, pořádaným Marcelem není zrovna to pravé ořechové. Když se to snažil Cami říct, téměř nekompromisně mu dala najevo, že na její pozvání odpověď "ne" - neexistuje. Už stačil přijít na to, že nemá smysl Camille odporovat, pokud si vezme něco do hlavy a tak se nakonec domluvili. Nyní je tak akorát čas na to, aby se šel přichystat a vyzvedl si ji, aby tam dorazili v čas.* Musím tě teď opustit. Promiň. *Koukne z hodinek zpět na Rebekah. Nevypadá moc nadšeně.* Musím se zúčastnit jedné společenské události. *Pokračuje.* Marcel dnes pořádá Valentýnský večírek ve svém novém domě. *Nastíní, co se koná.* Možná by si se mohla také přijít podívat. *Napadne jej. Nepatrně se pousměje.* Teď mě omluv, prosím. *S těmi slovy vstane z postele, ale hned se opět zarazí. Vzpomene si, že má u sebe stále tu dýku, proto ji vytáhne z pod svého opasku a podá ji sestře.* Měla bys ji dobře uschovat. *Doporučí jí.* Jsem rád, že jsi zpátky. *Poznamená na závěr a věnuje jí upřímný, vřelý úsměv. S těmi slovy její pokoj opustí. Přesune se do svého, kde se přichystá na večírek. Dá si krátkou sprchu. Na party si vezme jeden ze svých černých obleků. Vybere jeden z těch lepších. Bílou košili. Vínově červenou kravatu. Doladí pak ještě několik málo detailů ke své spokojenosti. Po té sídlo opustí. Najde si před ním svůj vůz. Po té vyrazí ke Camille.*

(Druhý den se probudí něco kolem osmé hodiny ranní. Díky bohu toho včera tolik nevypila, takže jí nepřepadla žádná bolest hlavy. Dá si dlouhou sprchu, upraví se a oblékne a sejde dolů. Napadne jí, že by se mohla stavit za Aliseou a povědět jí o Finnovi. Proto jí zavolá a ujistí se, že se může stavit. Zjistí taky díky tomu, že už je v Abattoir i s Nikolasou. Vyjde ven a zamíří nejprve do jedné menší kavárny, kde vezme jedno kafe, jeden bylinkový čaj a jedno kafe bez kofeinu, sebou. K tomu vezme ještě nějaké sladké i slané pečivo. Neví, na co Alisea v tuhle chvíli bude mít chuť, takže raději vzala obojí. Po cestě zahlédne ještě krámek s hračkami pro děti a napadne jí něco koupit Nikol. Koupí jí malého plyšového medvěda, i když na toho měla ještě dost času, než jí začne zajímat. Koupí jí proto ještě závěsný kolotoč nad postýlku, který při natáhnutí hraje uspávací melodii. Pak se konečně vydá k Abattoir.
Projde přes obloukový vchod přímo na dvůr a rozhlédne se kolem. Byla tam ticho a na to Sophie nebyla zvyklá. Kdykoliv sem vstoupila, tak tu byli upíři, bavili se, hráli karty nebo jen popíjeli. Jenže teď tu nebyl vůbec nikdo, kdo by na ní otočil pohled. Chvíli jen stojí na místě a přemýšlí, který pokoj obsadila Alisea s Nikolasou. Nakonec se vydá nahoru po schodech a začne se soustředit na Alisey energii, která jí zavede až před dveře její ložnice. Zastaví se před nimi a opatrně zaklepe na dveře. Nerada by svou hlučností probudila malou, když by spala.)

(Jakmile uslyší Alisey hlas, ujistí jí to v tom, že opravdu trefila pokoj dobře. Opatrně otevře dveře a nakoukne dovnitř. Uvidí Aliseu a v jejím náručí malou Nikol. Na tváři se jí objeví široký úsměv. Nikdy by jí nenapadlo, že by se tohle mohlo stát v přítomnosti Alisey, ale opak se stal pravdou. Její úsměv na tváři jí ale hlavně vykouzlila malá. Na začátku nebylo jisté, zda to přežije díky velmi předčasnému porodu, ale zvládla to. Byla silná.) Ahoj, nesu kafe a čaj, samozřejmě obojí bez kofeinu. A k tomu nějaké pečivo. Přišlo mi to docela vhod vzhledem k tomu, že jistě nemáš čas na nějaké zdlouhavé vaření. (Zavře za sebou dveře a popojde více do pokoje. Držák s kelímky postaví na stolek a k tomu položí i sáček s pečivem. Obrátí se opět k Alisee a zvedne dárkovou tašku, v které má něco i pro malou.) A tady jsem přinesla něco pro malou, aby si nepřipadala přehlížená. (Nakonec i tuhle tašku odloží na stolek, aby se pak na to mohla podívat Alisea, až bude chtít. Přistoupí blíže k Alisee a podívá se na malou. Usměje se na ní a uchopí opatrně její malou ručičku do té své.) Ahoj, prcku. (Ještě chvíli se kochá pohledem na ní a pak vzhlédne k Alisee.) Jak to zvládáte konečně doma? (Tázavě se na ní podívá.. Samozřejmě je určitě lepší, že je zase doma i s malou, ale v nemocnici jí přeci jenom pomáhali sestřičky se vším, co potřebovala.)

*Ráno se probudí se zvláštním pocitem. Není ji právě úplně nejlépe a má pocit, že se s ní svět ještě točí. Ani netuší, kolik přesně je, ale nepřipadá ji, že by spala příliš dlouho. Otevře pomalu oči a zamručí nespokojeností. Začne se rozkoukávat a musí několikrát zamrkat, protože má pocit, že se jí to buď zdá a nebo opravdu skončila v nějakém cizím pokoji. Vždyť to ale není možné. Elijah ji přece řekl, že ji vezme domů a vždyť ji i...vzal ji vůbec domů? Co se pak stalo? Buď musela usnout a nebo má po alkoholu naprosté okno od doby, co nastoupila do auta s Elijahem. Posadí se a zajede si rukou do vlasů, přičemž znovu zamručí. Ještě stále se ji točí hlava, takže musí být opravdu brzká hodina, když ještě na ni působí alkohol. A nebo druhá možnost je ta, že se opila až moc a za pár hodin bude trpět šílenou kocovinou. Už teď se necítí právě dobře. Oddělá peřinu a sjede pohledem své šaty. Zvláštní i drdol ji stále drží, ale raději nechce vidět jak teď vypadá. Vyleze z postele a nehledá ani boty, ani kabelku nebo kabát, nic. Musí zjistit, kde to vlastně je. Cestou chytí menší balanc a tak se přidrží stěny. Vyjde potom z pokoje a v tu chvíli zjistí, kde přesně je. Elijah ji odnesl do Abattoir. To je od něj opravdu milé, pravděpodobně usnula v tom autě a nechtěl ji budit a tak bylo pro něj snažnější, když ji vzal tady. Porozhlédne se okolo a dle ticha, které tady panuje usuzuje, že buď nikdo není v sídle a nebo ještě každý spí. Zamíří proto k jednomu pokoji, který je pro ni nejznámější a očekává, že tam bude ta osoba, kterou hledá. Potřebuje se dostat domů a dát se trochu do pořádku. Přijde k pokoji Klause, položí ruku na kliku a otevře. Vejde dovnitř a jde se porozhlédnout po pokoji, ale prakticky hned zjistí, že Klaus není ve své posteli a pravděpodobně v ní ani nebyl celou noc.* Klausi? *Zkusí to a nahlédne dokonce i do koupelny, ale ani tam není. To nemyslí vážně. Kde asi tak mohl na Valentýna být? Zabije ho, jestli dělal něco, co by se ji nelíbilo. Otočí se a odejde nazpět do pokoje, kde se probrala. Tam v křesle zahlédne své věci a vytáhne z psaníčka mobil. Najde si v seznamu Klause a začne mu hned volat. Vrátí se nazpět do jeho pokoje a má už pocit, že hovor ani nepřijme. Nakonec jí to vezme po několikátém zazvonění. Začne na něj ihned mluvit.* Ahoj, jo...jo taky tě ráda slyším. *Začne přecházet po jeho pokoji a nadechne se zhluboka. Ještě stále má v sobě ten alkohol a působí to na ni.* Víš...právě se dívám na to, jak skvěle vypadáš, když spíš. Oh...počkej. *Řekne sarkasticky a zasměje se.* Vždyť ty ani nejsi ve svém pokoji a už vůbec ne ve své posteli. *Postaví se k oknu a dívá se ven na ulici.* Ptáš se mě co dělám ve tvém pokoji tak brzo ráno? Já nevím. *Zasměje se a znovu začne přecházet po jeho pokoji.* A velmi bych ti doporučovala, aby tvoje výmluva byla taková, že si se šel projít. Teď můžeš mluvit. *Posadí se v tu chvíli na postel a vyčkává na jeho odpověď. Začnou se jí ale opět zavírat víčka. Je vážně hodně unavená.*

*Končeky jeho prstov, rovnako ako jeho dlane sú stále pokrosené krvou, ktorá ešte celkom nestihla zaschnúť a ktorú sa neobťažoval nijako utrieť, pretože to bola vec, ktorú na svojich rukách cítil rád, pri ktorej má pocit, že imponuje ešte väčšou mocou ako naozaj a núti ho to chcieť stále viac a viac. Bola to jednoducho vec, ktorá dokázala pohltiť každého, ktorý mal tú možnosť a ak niekto tú moc nad niečím životom okúsi, nedokáže sa zbaviť toho slastného pocitu vo vnútri, nikdy viac. A presne v tejto chvíli bol ten moment, kedy jeho prsty zvierali krk jedného z Marcelových upírov, ktorý sa snažil obomi rukami uvoľniť z Klausovho stisku, lenže to bolo celkom márne. Bol to už dopredu prehratý boj, ktorý upírovi nemôže priniesť zhola nič. Potreboval sa vybiť, potreboval zo seba sňať všetku tú zlosť a hlavne frustráciu nad tým, že Marcel stále žije a hlavne fakt, že v konečnom dôsledku mu to neprekážalo tak, ako si myslel, že bude, ale niečo také si nepriznával, namiesto toho vykonal pomstu na troch mŕtvych telách, ku ktorým sa za chvíľu pridá ďalšie, štvrté. Mierne prižmúri oči a stiahne pery pevne k sebe, zatiaľ čo stisk prstov ešte o niečo zosilní a nakloní sa tvárou k tváre mladšej ženy, ktorá naňho hľadela so zmesou strachu a nenávisti.* Tak infantilná...*Vydýchne možno až skoro otrávene, než mu v druhej sekunde začne vo vačku nohavíc zvoniť mobil, nad ktorého tónom pomaly pretočí očami a znovu sa trochu vystrie, stále držiac upírku pod krkom zabraňujúc jej akokoľvek sa vytrhnúť a hľadiac jej priamo do tváre. Druhou rukou siahne do vrecka vyťahujúc opatrne mobil, aby ho príliš nezašpinil od všetkej krvi, zrakom na chvíľu prechádzajúc k displeju, na ktorom sa značilo len jedno meno. Potichu vydýchne a pozrie sa späť k upírke.* Myslím, žeby som to mal zobrať...Dúfam, že ti to nevadí. *Pravý kútik pier sa mu mierne pretiahne do úškrnu. než si ho priloží letmo k uchu.* Rád ťa počujem, láska. *Prenesie vcelku spokojným tónom, ktorý je ale poniekiaľ trochu napätejší od tlaku na ruke, ako normálne, pričom počúva jej hlas a zvuky na druhej strane linky.* Deje sa niečo? *Spýta sa nenútene.* Som práve akosi zaneprázdnený, láska, nechceš mi zavolať neskôr? *Očami prechádza po upírkinej skľúčenej tvári mierne špúliac spodnou perou. Teda až do chvíle, než k nemu doľahnúť jej slová, na ktoré žiadnym spôsobom výrazovo nereaguje, každopádne už stihol postrehnúť, že niečo nie je celkom v poriadku, jej hlas, jej slová, jej smiech, bolo to zvláštne, rovnako ako otázka, čo tak skoro robila v Abattoir, ktorú mu z nejakých dôvodov ani sama nevie zodpovedať. Opäť zovrie pery o seba, pričom sa na chvíľu celkom odmlčí. Netušil, čo od neho v tomto momente chcela počuť, bolo snáď celkom jedno, kde bol, navyše ak to bola čisto jeho záležitosť. Práve preto si prejde jazykom po perách a nakloní hlavou do strany.* Šiel som sa prejsť. *Odvetí napokon prosto, akoby to bola tá najjednoduchšia vec, čo kedy povedal, než trochu kuriózne nakrčí obočím a na chvíľu sa rozľahne linkou ticho.* Camille? *Osloví ju napokon menom.* Niežeby som chcel znieť dramaticky, ale nie si tak trochu opitá? *Svoju pozornosť opäť zameria k upírke, pričom zatne zuby a celou silou jej narazí hlavu do steny, ktorá bola len niekoľko centimetrov za jej chrbtom.*

*Jen, co ji konečně zvedne hovor, tak si myslí, že začne mluvit první. Takhle to měla v plánu, jenomže díky alkoholu má trochu opožděné reakce a tudíž uslyší na druhé straně Klausův hlas, který promluví jako první. Ani neví, jak to má v tu chvíli brát, zda je to sarkazmus a nebo to opravdu myslí vážně. Místo toho mu odpoví, že ho vlastně taky ráda slyší. Hned na to však spustí svůj proslov, který si plánovala v hlavě od doby, co se mu rozhodla zavolat. Naprosto ignoruje jeho otázku, zda se něco děje. Jako kdyby ho ani neposlouchala, což vlastně nedělá. Potřebuje mu jen oznámit to, co má na jazyku. Své rozhořčení tak dává najevo a nelze přeslechnout v jejím hlase známky po zbývající opilosti. Buď přechází z jednoho místa na druhé a nebo postává u okna. Potřebuje nějakou činnost, když je v takovém stavu. I když se zdá, že ho nevnímá vůbec, tak jedny slova vnímá velmi zřetelně.* Neee...*Protáhne to slovo.*…Camille ti nechce zavolat později. Volám ti teď, protože teď s tebou chci mluvit. *Řekne poněkud opileckým hlasem a tak, že přes to zkrátka nejede vlak a bude teď po jejím, i kdyby se měl rozkrájet. Místo toho pokračuje dále ve své řeči. Opravdu ji občas cuká jazyk, aby neřekla, že jestli provádí zase něco, co je špatné, tak ho zabije. A že jestli se poflakoval venku na valentýnskou noc s bůh ví s kým, tak že ho taky zabije. Normálně by nad něčím takovým ani neuvažovala, ale momentálně je to všechno jinak. Spíše má tak i trochu dobrou náladu, nějak se jí to mísí s tou špatnou. Napůl naštvaná, napůl pobavená. Alkohol s ní opravdu dělá divy. Jen, co uslyší jeho odpověď, tak několikrát přikývne pro sebe hlavou, jako kdyby zrovna stál před ní. Vlastně mu to vůbec nevěří. Sedí na jeho posteli a dívá se před sebe.* Projít? Tak brzo ráno? Kde? *Začne mu pokládat jednu otázku za druhou, ale potom ji začne znovu přepadat únava. Stlačí víčka k sobě a odmlčí se na nějakou dobu. Probere ji z toho až opět jeho hlas, kdy sebou cukne a znovu víčka otevře. Zasměje se při jeho otázce. Spíše se začne smát a potlačovat ten smích zároveň.* Opilá jsem byla v noci, teď...*Nadechne se zhluboka a řekne poraženecky.*...jo jsem. Ale už jenom trochu. *Zamručí do telefonu a usměje se pro sebe. Chce něco říct, ale potom uslyší nějakou ránu v mobilu. Zvážní a přihmouří oči.* Co to bylo za zvuk? *Řekne poněkud znepokojeně.* Neříkej mi, že vraždíš nějaké nevinné lidi. A ještě k tomu takhle po ránu. *Pronese nevěřícným tónem, ale stále je tam ta opilost. Vstane z jeho postele a přejde do koupelny. Začne tam hledat pro sebe kartáček na zuby, přičemž rukou shodí i všechny jeho ostatní věci z poličky, včetně jeho parfému a nebo kolínské. Zasměje se.* Ouch...omlouvám se. *Podívá se potom na parfém, který se rozbil o kachličky v koupelně. Zasyčí ublíženě.* Právě jsem ti asi zničila parfém od Armaniho...možná je to Hugo Boss. *Usměje se do mobilu a přichytí se potom raději umyvadla.* Potřebovala bych od tebe, aby si mě odvezl domů, prosím. Nebude ti to dělat problém? Mám pocit, že Elijah není doma a tak mu nemohu říct zase o odvoz, když už mě tady pravděpodobně dopravil. A ty tady bohužel taky nejsi a já řídit nemohu. Mohu si vzít taxi, ale když už jsem tady, tak bych tě ráda viděla. *Nakonec přeci jenom najde ten kartáček na zuby.* Nebo bych mohla říct Rebece. Ou...počkej, ty tu novinku nevíš, že ano? Tvoje sestra...ta sympatická blondýna, která mi tě vlastně tak trochu připomíná je zpátky. A očividně je na tebe hodně naštvaná. Ne, že bych se jí divila. *Začne se mu tam znovu přehrabovat v těch věcech.* Mimochodem kde máš zubní pastu? *Znovu se začne u toho smát.* Zubní pasta...*Zopakuje znovu, jako kdyby to slovo snad bylo bůh ví jak vtipné.*

(V momentě, kdy spatří Aliseu a malou Nikolasu, se jí na obličeji vytvoří široký úsměv. Byla opravdu ráda za to, že malá je v pořádku a předčasný porod jí nijak nezkomplikoval život. Musela být sice nějaký čas v inkubátoru, ale pořád to bylo lepší, než kdyby měla nějakou trvalou nemoc. Pokrčí rameny na její otázku.) Děti se budí vcelku brzy ráno a než nakrmíš, než si malá od krkne, než přebalíš a zase jí uspíš, tak to nějakou dobu trvá. A pokud má energie na rozdávání, tak by nemusela usnout ani do dalšího krmení a pak bude protivná. Z části jsem vychovala svou neteř, takže tohle mám už zažité. (Je těžké se správně a hodně stravovat, když má člověk dítě a moc pomoci se mu nedostane. Alisea na malou byla sama. Je si sice jistá, že jí Rebekah sem tam pomůže nebo dokonce i Elijah, i když o tom si teď už tolik jistá není. Neříkala náhodou Cami, že si něčím teď prochází? Možná to bylo kvůli Esther a jeho vráceným vzpomínkám. Takže ten jistě taky nebude mít tolik času, aby hlídal malou a Alisea se mohla v klidu najíst. S úsměvem kývne na její poděkování. Přejde blíže k Alisee, aby si mohla prohlédnout malou z blízka. Na chvíli jí chytne za malou ručku a pozdraví jí. Nikol na ní jen zkoumavě kouká, ale nic víc. Nikol vlastně naposledy viděla v inkubátoru a to byla opravdu maličká. Měla v plánu se zastavit za nimi ještě v nemocnici, když tam ležela sama, ale nakonec se k tomu nedostala. Teď byla Nikol o dost větší, i když pořád působila tak křehce. Koukne se na Aliseu, když jí nabídne, aby si jí pochovala.) Pokud ti to nebude vadit. (S radostí přijme její nabídku. Alisea jí pak opatrně předá malou a Sophie jí uchopí do náruče. Vezme si od ní i hračku. Začne malé ukazovat hračku a chrastit jí s ní před obličejem, i když ne přímo před obličejem, aby náhodou nezačala šilhat. Malá k ní natáhne ruku, ale neuchopí jí. Děti v tomto věku ještě pořádně neumí rozevřít dlaň a uchopit cokoliv do ručky. Tohle bude chtít ještě nějaký čas, ale pro tuhle chvíli jí to naprosto stačí. Vypadalo to, že hračka jí opravdu zajímá a pozoruje jí se zájmem. Ještě aby ne, když k tomu ještě chrastila.) Na kelímku je napsáno, která káva je s kofeinem a která bez, tak si to hlavně nepopleť. (Upozorní jí. Bylo by dost nemilé, kdyby omylem vypila kafe s kofeinem a pak by kojila malou. Celou noc by jistě Nikol nespala a tudíž ani Alisea. Dívá se přitom celou dobu na Nikol s úsměvem na tváří. Ano, Sophie Deveraux milovala děti a z maličké Nikolasy byla uchvácená. Zeptá se pak Alisey, jak se jim daří.) Jak jinak. Víc toho malá nezvládne. Ale počkej si, až se jí pořádně vyvinou hlasivky. To tady bude teprve veselo. (Pamatuje si ještě moc dobře, když se Monique začali vyvíjet hlasivky a vydávala pořád nové a nové zvuky. Jenže někdy to bylo tak hlasité, že Sophie málem praskly bubínky. A co potom, když byla protivná a začala se vztekat. Obličej jí celý zrudl a jen křičela křičela. To bylo znamení, že je nejlepší čas na krmení a spánek.) Jsem si jistá, že brzy už začne vidět i na větší vzdálenosti. Ale je dobře, že s ní takhle trénuješ. (Kývne na potvrzení svých slov. Ani se Alisee nediví, že je ráda za normální stravu. Sophie stačilo požívat ty blafy jen dva dny a měla pocit, že se z toho traumatu nikdy nedostane. Povytáhne obočí po jejích slovech. Dojde jí o kom mluví. O tom mladém doktorovi, který měl sexy zadek. Zasměje se pak jejím dalším slovům.) Dobrý výměna. Vlastně za mnou byl v den, kdy mě propouštěli z nemocnice. Docela dobře jsme si popovídali a ještě mi pak pomohl s taškama na parkoviště. No zatím mi ještě nevolal ani nepsal. Třeba sbírá odvahu. (Pokrčí rameny a pousměje se. Popravdě jí vůbec nevadilo, že má teď její číslo. Byl to milý a sympatický muž.)

(Dozví se od Alisey, jak to je s Nikol. Nepřekvapuje jí, že občas malá usne až po dalším krmení. Občas prostě malé děti nechtějí spát hned po krmení. Problém nastává až tehdy, když odmítá dítě jídlo, protože je unavené.) Jo, určitě to je lepší takhle po ránu než večer. Pak by ses nevyspala ani ty pořádně. (Nehledě na to, že jí určitě musí krmit i v noci. Vezme si pak od Alisey Nikol a k tomu i hračku a hraje si s ní, jako to dělala doposud Alisea. Alisea toho ihned využije a jde si pro kávu a jídlo, které Sophie přinesla. Upozorní jí raději, aby si prohlédla kelímky, kde je napsáno, která je bez kofeinu a která s kofeinem. Lehce se pousměje po její větě. Sophie si nikdy nedokázala představit, že by vychovávala vlastní dítě.) Díky. I když to stejně není možné. (Pokrčí rameny. Ona svoje vlastní děti mít nemohla. Mohla si leda tak nějaké adoptovat a možná to jednoho dne udělá. I když samozřejmě vlastní dítě je něco naprosto jiného.) Raději bych to nedělala. Nerada bych v něm vzbudila plané naděje. A odmítnout druhé sympatického a sexy chlapa za tak krátkou dobu? Za chvíli by mě měli za feministku nebo něco horšího. (Zavrtí hlavou, ale pobaveně se nad tím pousměje. Vážně nepotřebovala mít v životě dalšího muže, který by se o něco pokoušel. Ráda se občas s tím doktůrkem sejde a popovídá, ale jen v přátelském smyslu.)