The Abattoir

*První porce krve v něm mizí docela rychle. Má opravdu žízeň. Během popíjení slyší kromě typických zvuků z ulice i nějaké tiché zvuky z prvního patra domu. Nikdo kromě jeho bratra zde, ale už nějakou dobu není. Když nepočítá návštěvy Camille, kterou většinou slyší přicházet nebo odcházet a sem tam jejich hlasy v bratrově pracovně nebo jeho pokoji. Už se to naučil za tu dobu nevnímat. Camille i Niklausovi se v posledních dnech raději vyhýbá. U Cami je to snadné. Klaus jej také nevyhledává, takže ani v jeho případě nemá problém.
Zaposlouchá se do zvuků vycházejících z patra. Uslyší jejich tiché hlasy, ale slovům nevěnuje pozornost. Těší ho alespoň málo ten fakt, že si jeho bratr k sobě pustil Camille a udržuje s ní kontakt. Bere to jako malý zázrak. Během pití, když slyší bratrovy kroky scházet po schodech dolů a po té okolo kuchyně někam ven, pryč. Přeruší pití a podepře si hlavu rukou. Chytí mezi palec a ukazováček kořen nosu. Loktem se opře o desku stolu. Na chvíli zavře oči a doufá, že najde pár minut klidu. Tyhle několikaminutové mikrospánky jsou jediným odpočinkem, které se mu občas podaří. Stává se mu to párkrát za den. I kvůli tomu na těch pár minut přestane vnímat své okolí a nedává pozor. Přeslechne tak příchod Camille do kuchyně.

Pár minut jej obklopuje pouze tma a ticho, ale hned na to se černá změní v krvavě rudou, která kontrastuje s bělostí pokožky i šatů Tatii. Ve tváři má strach, zděšení a snaží se před ním utéct. Na šatech má krvavé skvrny a z ran na krku jí teče krev. Dívka před ním nemá šanci utéct. Mimo jeho rychlosti jej také vábí vůně její krve. Snadno ji dostihne a znovu chytí. Když se dotkne rukama jejich paží, zabarví je do ruda krví, která mu na nich již ulpěla. Vidí dívčino zděšení narůstat v přímě úměře, jak ví, že se blíží její konec. Zašimrá ho kolem očí a v puse ucítí, jak se mu prodloužili špičáky. Otevře pusu a ve chvíli, kdy se Tatie zakousne do krku se s trhnutím probudí...

Zvedne hlavu a ruku, kterou se podepíral spustí dolů na desku stolu. Zrychleně oddechuje a trochu zmateně pár vteřin kouká, kde je. Teprve po té zaregistruje, že v kuchyni není sám. Když zvedne pohled a koukne ke dveřím, zahlédne ve dveřích stát Camille. Všimne si, jak se na něj dívá a hned si je vědomý toho, že se jí nelíbí, co vidí. Stejně tak, jako se jemu nezamlouvá, že ho tady nachytala zrovna takhle po ránu, kdy se ještě nebyl zkulturnit po nočním pobytu venku. Jeho tvář zůstane vážná, když opětuje její pohled. Jeho oči jsou matné, skleněné od nevyspání. I na upíra je dost bledý a kruhy pod očima nezakryje, i kdyby vypil litry krve. Stáhne obočí a vypadá hned nevraživě.* Camille... *Osloví ji chvilku na to, místo pozdravu. Hlas zní ochraptěle a také je z něj slyšet nelibost z tohoto "setkání". Uvědomí si, že to byl i její hlas, kdy mu přála dobré ráno - už neví, co to vlastně znamená - co ho vytrhlo z jeho noční můry. Jenom to trochu zmírní jeho podrážděnost, že se dál ve spaní netrápí. Sklopí pohled od ní dolů k desce stolu. Všimne si, že nedopitý sáček s krví mu během dřímoty sklouzl dolů a vyteklo z něj na stůl trochu červené. Natáhne se pro něj rukou, kterou se před tím podpíral a zvedne ho, aby zbytek krve už zůstal uvnitř. Tahle nehoda jej také nenaladí zrovna dobře. Nespokojeně se pro sebe zamračí. Chce se zvednout a dojít ke kuchyňské lince pro něco na utření, ale když zvedne hlavu, všimne si, že Cami už není ve dveřích, ale stojí za židlí u stolu naproti místa, kde sedí. Trochu nechápavě se na ni zadívá. Rozhodně nestojí o žádnou konverzaci a už vůbec se mu nelíbí, že by se s ní měl bavit o tom, co ho trápí.* Máš na mysli něco konkrétního? *Odpoví jí otázkou. Zní to z jeho strany vyhýbavě, odmítavě. Po té vstane a přejde k lince. Cestou dopije krev a sáček vyhodí do smetí. Vezme utěrku, namočí ji do vody a vrátí se ke stolu.* V tomhle městě se stále něco děje... *Dodá, když se vrací ke stolu a zpět ke Camille. Krátce k ní zvedne oči. Po té začne utírat červenou ze stolu. Zůstává vážný po celou dobu. Cami ho nachytala a tak se před ní nezkouší tvářit, že je vše v pořádku, i když nemá v úmyslu s ní něco řešit.* Jak se ti daří? *Zeptá se po té a znovu k ní zvedne pohled. V očích je vidět, že ho mimo ní zajímá ještě něco.* A co můj bratr? *Hned na to se zeptá nahlas. Je nepříčetný z toho, že se na tohle nemůže zeptat přímo jeho. Když už tady Camille potkává, tak toho využije, aby něco o Klausovi zjistil. Také tím chce odvézt řeč od toho, na co se ho Cami zeptala první.*

*Nečekala, že vůbec na někoho narazí, když se odebere dolů do kuchyně, ale opak byl pravdou. Poprvé za celou dobu, co se tady tak nějak pohybuje trochu častěji má to štěstí narazit na Elijaha, který nevypadá právě dobře. Spíše jde na něm vidět, že ho něco velmi trápí a podepisuje se to jak na jeho duši, tak i na jeho vzhledu. Zarazí jí jeho image na první pohled, jelikož ho takhle nikdy dříve neviděla a zůstane stát na místě. Pozdraví ho klasicky, ale nedočká se odpovědi hned. Vidí na něm, že se s ním něco děje a že je duchem nepřítomný. Neví, co má v tuhle chvíli dělat, jelikož s upíry ohledně psychologie nemá žádný problém a byla by opravdu nerada, kdyby se něco stalo. Věří však, že Elijah má své já stále pod kontrolou a proto bude lepší, když ho z jeho agónie probere. Už – už chce na něj promluvit, jen co sebou Elijah trhne a proto to raději nechá být. Usuzuje tak, že se probral sám. Trochu vykulí překvapeně oči, ale není na ni vidět, že by snad měla z něj nějaký strach, ale spíše obavy o něj. Už teď začne na něm poznávat, že má symptomy PTS. To, jak je mimo sebe do něčeho hluboce ponořený, nevyspanost a jistá odtažitost, která mu přímo srší z očí. I přes jeho nepříjemný pohled a ne právě vřelý tón se rozhodne, že jenom tak neodejde, ale spíše mu právě nabídne pomocnou ruku, protože on ji opravdu potřebuje. Možná člověk jako Elijah ji nebude chtít přijmout, ale nemůže s něčím takovým bojovat sám. Netuší, co se s ním přesně děje a nedokáže to jenom tak z jeho vzhledu odhadnout, ale náznaků si velmi dobře všímá. Očividně není právě teď nadšený z její přítomnosti a kdo by taky byl, když někdo, kdo má velmi vážné problémy narazí ve chvíli své agónie na psychologa, co rád řeší problémy ostatních? Jenom ho ostražitě a prozatím mlčky pozoruje, přičemž nezapomene sklouznout pohledem i na sáček s krví, který se rozlil po stole. Nepřijde jí to ale jako něco důležitého a spíše se začne znovu věnovat jemu. Přijde o několik kroků k němu blíže a zapře se rukama o opěradlo židle. Musí se ho zeptat, co se děje a z jeho pohledu taky soudí, že se nebude chtít o tom bavit. Ne, že by to snad hodlala vzdát. A taky ji ani nepřekvapuje, když ji položí otázku, zda tím má něco přesnějšího na mysli.* Já nevím...to mi pověz ty. *Řekne klidným hlasem. Nebude mi tady vyjmenovávat faktory, proč se ptá na to, zda je v pořádku. Vždyť on sám moc dobře ví o čem přesně mluví a jsou dva dospělí lidé, takže nevidí důvod, proč by mu to měla připomínat. Pozoruje ho, když vstane ze židle až do kuchyně, kde si vezme utěrku a vrátí se s ní nazpět, aby mohl setřít krev ze stolu. Těká pohledem z jeho činnosti k jeho tváři a zase naopak, jako kdyby nevěděla, kde přesně se má dívat. Možná ji odmítá, ale přesto věří tomu, že když se bude trochu snažit, tak přeci jenom povolí a začne s ní hovořit.* Ano, já vím. *Přitáká. Toho si je velmi dobře vědoma, když sama pociťuje záležitosti, které se tady dějí a nechtějí přestat.* Spíše mám ale teď na mysli tvé vnitřní rozpoložení. *Její hlas je stále klidný, mírný a opatrný. Nechce ho nějak rozčílit, protože už teď se zdá, že je rozčílený trochu jenom z její přítomnosti. Nepřekvapuje ji, že se snaží převést řeč na ni a tak nakloní hlavu do strany a podívá se mu taktéž do očí.* Ne právě nejlépe, ale už je to lepší. *Odpoví mu upřímně. Není na tom úplně nejlíp, ale už uběhl nějaký ten čas od toho, co se seběhlo všechno s jejím bratrancem a cítí se o něco lépe. Hlavně má teď za sebou večer v Klausově přítomnosti, takže je uvolněnější. Chce mu teď položit otázku ona a proto se nadechne, aby něco řekla, ale on se však zeptá na svého bratra. Jde na něm vidět, že ho to opravdu zajímá, ale taky, že prostě chce mluvit o čemkoliv jiném jenom ne o sobě. Trochu jí cukne koutek úst.* Co tím myslíš? Stále se snaží vyřešit ten problém ohledně vaší matky, předpokládám. *Netuší, co přesně od ní chce slyšet ohledně Klause. Na to by se ji musel zeptat konkrétněji, ale pokud chce vědět, co zamýšlí, tak to mu ihned může oznámit, že o jeho plánech nemá sebemenší tušení, protože to právě není to s čím by se ji svěřoval, i když by si to třeba přála. Spustí ruce ze židle nazpět ke svému tělu a obejde stůl tak, aby se dostala blíže k němu. Rozhodně si dělá o něj starosti a byla by ráda, kdyby se jí svěřil.* Můžeš se mnou mluvit, Elijahu...*Oznámí mu a přitom se mu dívá po celou dobu do očí.* Problémy se nedají jenom tak zamést pod koberec a doufat, že to prostě přejde samo. *Tím mu dává najevo, že moc dobře ví, že ho něco trápí a že to jenom tak před ní neukryje. Taky mu tím dává najevo, že mu chce pomoct, že se pokusí mu pomoct, když ji k sobě pustí.*

*Když na sobě vidí pohled Cami po té, co se probudí ze své krátké noční můry, tedy z jedné, co jej neustále ve snech provázejí od chvíle, co mu Esther osvěžila paměť jeho minulostí, neujde mu, jak si ho prohlíží, jak si ho měří. Není mu to příjemné. Hlavně proto, že ví, čím se Camille zabývá a vidí na ni, že v něm vidí toho, kdo potřebuje její pomoc. Něco takového je pro něj nepřípustné. Něco takového on odmítá. Nikdo a nic ho nepřesvědčí o tom, že takovou pomoc potřebuje. Je rozhodnutý o tom, že to zvládne, že to musí zvládnout sám. Nechce o tom, co ho trápí mluvit. Rozhodně ne s Cami. Ta minulost se příliš úzce týká i jeho bratra - Niklause - a ona s ním navázala úzký vztah. Pro něj je to další důvod, proč o tom odmítá hovořit. Ne, že by Camille nevěřil. Zná svého bratra. Dovede být vnímavý a nerad by, aby mu Cami na jeho naléhání nakonec pověděla něco, k čemu se chystá on sám. I tohle jej hodně užírá. Ví, že musí Niklausovi říct pravdu o tom, jak to bylo s Tatiou. Kdo je ve skutečnosti zodpovědný za její život nebo lépe řečeno smrt. Jeho bratr neodpouští. Neumí si představit, co bude mezi nimi pak, když už nyní je pro Klause vzduch. Přesto je odhodlaný, připravený to Klausovi říct, jen co se mu naskytne vhodná příležitost.
Zabývá se tím během té krátké doby, co na Cami hledí a ona na něj. Má nepříjemný pocit z toho, jak si ho Camille přeměřuje, že mu nejspíše vidí až do žaludku, i když se snaží před ní nedávat najevo, co ho sužuje. Má dojem, jako by byl před ní odhalený a ona v něm vidí objekt jejího profesního zájmu. Nikdy by jej nenapadlo, že k něčemu takovému dojde.
Když Cami přijde ke stolu, kde sedí, aby na ni viděl, musí trochu zvednout hlavu a narovnat se v zádech o něco více. Na její otázku odpoví otázkou. Nevěří, ale že by jí to stačilo a hned vzápětí se mu to rovněž potvrdí. Na její reakci se nenadšeně zachmuří a s nespokojeným povzdechnutím sklopí pohled dolů. Skloní ho dolů k desce stolu a chvilku je rád za tu drobnou nehodu s krví, protože se tím nyní může pár minut zabývat. Vstane a dojde ke kuchyni pro utěrku, aby mohl uklidit. Na Cami se nepodívá, je zachmuřený, zamyšlený. Obočí má stáhnuté dolů a snaží se přijít na nějakou vhodnou odpověď, kterou Cami dát, aby vyhověl jejímu požadavku, ale zároveň nemusel rozebírat to, co nechce. Nakonec to řekne tak všeobecně, jak se, jen dá. V tomhle případě, ale pochybuje, že se s tím Camille spokojí. Během toho se vrátí zpět ke stolu a uklidí nepořádek. Jeden sáček s krví, ještě celý tam nechá ležet. Poslechne si odpověď Cami a znovu k ní zvedne oči, když upřesní, co by jí zajímalo. Chvilku na ni hledí. Vypadá, že zvažuje to, co jí říct. Jedná jeho část by moc ráda ulevila svému svědomí, ale je příliš hrdý na to, aby to udělal. Nikdy se nezabýval sebou. Vždy tady byl pro své sourozence a pomáhal jim. Nezamlouvá se mu ani za mák, že by to nyní mělo být jinak. Pokládal by to za svou slabost, selhání.* Věř mi, že to není nic, co by si chtěla slyšet, Cami. *Odvětí pak docela klidně a pohledem znovu uhne k desce stolu. Ještě jednou ji zkontroluje, jestli uklidil všechno. Cami mu mezitím poví něco o sobě a to jej rozhodně zaujme více. Znovu k ní vzhlédne a v očích má na chvilku svůj typický výraz, když poslouchá druhé. Nedozví se, ale nic určitého, čeho by se mohl chytit. Nepatrně se zachmuří a kouká na ni dál, jako by ji vybízel k tomu, aby pokračovala. Bohužel se nedočká, ale kromě Camille se zajímá i o svého bratra. Je pravda, že se zeptal velmi všeobecně, ale doufal, že Cami pochopí, na co se ptá. Z její otázky a následné reakce, ale pochopí, že ne. Letmo kývne na to, co mu o bratrovi sdělí.* Já myslel jsem spíš, jak se má, jak je na tom, Cami... *Upřesní po té, co ho zajímá. V jeho výrazu je vidět zájem o Niklause. I potom všem se o bratra stará. Zároveň nelze přehlédnout, že mu svým způsobem chybí. O plánech, jak zničit Esther ani nedoufá, že by Klaus Cami pověděl. Čeká jestli od Camille uslyší něco, co ho potěší. Sleduje jí po té, když obejde stůl a přijde blíže k němu. Nějakým zázrakem se mu podaří udržet oční kontakt s ní, když k němu promlouvá a snaží se ho přesvědčit, aby se jí svěřil. Nemůže u něj přehlédnout, že svým způsobem tuhle její snahu oceňuje. Chvilku vypadá, jako by váhal, ale pak se v jeho tváři objeví rozhodný odmítavý výraz, který dává najevo, že to s ním tak lehké nebude.* Já si s tím nějak poradím, Cami. *Ujistí ji tak přesvědčivě, jak odhodlaný vůči tomu je. Vypadá to ovšem, jako by o tom zkoušel nejdříve přesvědčit sebe. Po té od ní poodstoupí a odnese použitou utěrku do kuchyně, kde ji ve dřezu začne zbavovat krve.* Můžu ti něco nabídnout? Kávu, čaj? *Zeptá se po té, co je spokojený. Zastaví vodu a utěrku položí na stůl ve dřezu. Roztáhne ji, aby uschla. Během své otázky se ke Camille znovu otočí a tázavě na ni koukne. I přes své rozpoložení se snaží pamatovat na dobré způsoby, ačkoliv mu to nyní v jeho případě připomíná spíše frašku, výsměch jemu samotnému, že si na tom tak zakládal, při tom je to, jen zástěrka. I když i on sám té iluzi, kterou si vytvořil pro okolí věřil.*

*Dle jeho výrazu a vyhýbání se očnímu kontaktu soudí, že konečně pochopil, že ho jenom tak na pokoji nenechá a že vidí na něm všechno, co se on snaží zakrýt. Netuší, zda dnes z něj něco vůbec dostane, ale doufá, že tomu tak bude a nebude jí to trvat příliš dlouho. Jeho nelibost k její přítomnosti raději přechází a nevnímá to. Je jasné, že s ní nechce mluvit, protože občas není jednoduché hovořit s někým o svých problémech, ale nemůže tomu čelit sám. Ne všechno člověk může zvládnout sám a jde vidět, že on potřebuje pomoc, že potřebuje něčí podporu a to mu chce nabídnout. S tichým vydechnutím sleduje jeho činnost, když utírá krev ze stolu a snaží se stále vyhýbat všemu, co by souviselo s ním. Ona to však nehodlá vzdát, nechce. Chce vědět, co se s ním děje a proto hop pobídne k tomu, aby jí to spíše upřesnil on. Ví, že s Původním to opravdu není lehké a že se na ně musí pomalu, přeci jenom tráví čas s nejkomplikovanější osobou, kterou kdy poznala a to je Elijahův bratr a tak doufá, že právě u Elijaha to půjde o něco snadněji. Odvrátí zrak od jeho ruky, která se snaží smýt krev ze stolu a podívá se mu do tváře. Jeho odpověď se ji právě nezamlouvá, ale ani ji to opět nijak zvlášť nepřekvapuje.* Kdybych to nechtěla slyšet, tak bych tady nestála a neptala se, co se děje. *Odpoví mu přičemž znovu sklouzne pohledem k jeho rukou. Přijde jí to zvláštní jak utírá stůl. Jako kdyby ho ta činnost chtěla znovu vtáhnout do jeho agónie, ale on se snažil zůstat při smyslech. Opravdu jí to dělá obavy a taky ho nechce pořád přesvědčovat, že by jí to měl přeci jenom říct, protože ona ho jenom tak nenechá, pokud tedy se nerozhodne, že by snad chtěl upíří rychlostí zmizet. Potom by ho asi velmi těžce dobíhala. Zvedne pohled znovu k jeho tváři. Odpoví mu poté na jeho otázku a i když v jeho výrazu vidí, že by mohla snad pokračovat, tak se k tomu nijak nemá. Nechce řešit své problémy, právě naopak. Ráda by od nich utekla a soustředila se na něco úplně jiného a navíc není na tom tak jako Elijah. Odpoví mu i na otázku ohledně Klause, i když netuší, co přesně po ní chce vědět. Měli by si především promluvit oni dva spolu, ale vzhledem k jejich napjatému vztahu má obavy, že to nebude jen tak možné. Jen, co ji objasní jak přesně to myslel, tak jenom přikývne hlavou na to, že už tomu rozumí. V jeho očích vidí, že se opravdu o něj zajímá a jí to těší. Byla by však radši, kdyby něco takového viděla právě i u Klause, ale ví, že něco takového se nestane. Má zájem o své sourozence, který však nedává najevo před nikým a pravděpodobně ani sám před sebou.* Tvůj bratr je pořád uzavřený do sebe. Je naštvaný, že vaše matka je nazpět a stále si nechává všechno pro sebe. Myslím, že se bojí vůbec někomu věřit. Pravděpodobně si nechce přiznat, že jeho jedna část vás všechny potřebuje. *Poví mu ve zkratce to, co si myslí. Stále se nemůže zbavit pocitu, že je u Klause něco víc, něco, co ona neví a nechce, aby to věděla. Nechává mu však prostor k tomu, aby začala mluvit sám. Nemůže teď Elijahovi nic více říct, když ještě spolu ani pořádně nemluvili o všech těch problémech po jeho návratu. Většinou, když se k tomu už nějak dostali, tak on se zase stáhnul a nehodlal o tom hovořit a to poslední, co by teď opravdu potřebovala by bylo hádat se s ním. Zkrátka mu dává čas, který by mu měl dát asi každý i když to už nějakou dobu trvá. Obejde poté stůl a přijde blíže k Elijahovi se slovy, že se jí může svěřit, že jí může říct všechno a ona by mu opravdu ráda pomohla, protože to je přesně to, co chce udělat. Navíc to dělá i kvůli sobě. Neměla by v hlavě pořád jenom to, co tíží ji a mohla by se zabývat i problémy druhých a navíc on pomoc potřebuje, profesionální pomoc. Ze začátku má pocit, že to přeci jenom zabralo, ale po pár sekundách se jeho výraz změní a už ví, že to odmítne a nemusí na to ani nic říct. Zůstane na něj mlčky zírat, když ji odmítne a potom se otočí tělem tak, aby byla znovu k němu čelem a pozoruje ho jak se snaží utěrku zbavit od krve. Nedá jí to a popojde k němu o dva kroky blíže. Mezitím ji nabídne něco k pití nad čím se trochu pousměje.* A co kdybych já nám udělala kafé a ty by sis mezitím rozmyslel, co všechno mi řekneš? *Přijde blíže k němu a postaví se kousek od něj. Natáhne ruce k jedné skříňce, kterou otevře a vytáhne z tama dva hrníčky na kávu. Položí je na kuchyňskou linku a začne pak v kávovaru připravovat kávu. Mohla ho to nechat udělat sama, ale ona zkrátka chce, aby začal mluvit. Otočí se znovu pak k němu.* Jak dlouho už si pořádně nespal? Pět dní? Týden? *Pozvedne obočí a založí si pak ruce na hrudi.* Jak to začalo? Dotírají na tebe vzpomínky z té nehody a nebo to máš ve snech? *Začne mu prostě pokládat otázky. Je si jistá, že je na správně cestě a že se ve své diagnóze nemýlí. Je odtažitý, není úplně duchem přítomný, podrážděný a jde na něm vidět ta úzkost a taky nevyspání. Rozhodně to bude posttraumatický stres jenom neví z čeho, co se stalo tak vážného, že ho to teď užírá a nemůže se toho zbavit.*

*Čím více si ho Cami měří a zkoumá, tím méně příjemné mu to je, ale čím déle to trvá, tím lépe se na to snaží reagovat. Ne lépe pro Cami. Lépe pro něj. Může na něm vidět, že ty její intenzivní pohledy stále úspěšněji ignoruje nebo je přechází, jako by si na ně již zvykl a jednoduše je přestal řešit. Samozřejmě je to, jen jakási maska navenek. V jeho nitru je to pro něj stále stejně nepříjemné. Když se zapomene, občas sevře pevněji čelist, jako by si tím kompenzoval svou nelibost nad touhle situací. Jeho tvář je brzy prázdná, bez výrazu. Jen ta únava a přešlost mu doslova křičí z jeho pohledu s tmavými kruhy pod očima.
Pohlédne krátce na Camille, když se ho snaží přesvědčit, o tom, že by se ho neptala na nic, co by nechtěla slyšet. Mírně se nad tím pro sebe ušklíbne. V očích je vidět, jak silně o tom pochybuje. Cami podle něj netuší, co by jí čekalo. Navíc jsou to pro něj velmi citlivé, osobní informace, o kterých před ní nechce mluvit. Stále se proto tváří a dívá na ni stylem, že to Cami neví, co říká. Přejde to, ale nakonec mlčky. Raději se soustředí na úklid stolu, protože je to něco, co jej momentálně zdržuje od nějakých řečí a vylévání si srdce Cami. I když by chtěl netrvá to ani zdaleka tak dlouho, jak by mu bylo milé. Stůl je za pár okamžiků zase čistý, bez poskvrny. Když se může dozvědět něco o Cami tak poslouchá. Po té, co čeká, že bude pokračovat a nějak to rozvede, z jejího výrazu vyčte, že od ní nic dalšího neuslyší. Pořád v jejich očích vidí, že má naopak mluvit on a ona bude poslouchat. Ta její neústupnost ho začíná dráždit a provokovat, ale projeví se to, jen ostřejším nesouhlasným výrazem v jeho očích. Jako by se s ní pohledem "hádal" a snažil se ji přesvědčit. Dlouho mu to odhodlání nevydrží, protože se začnou bavit o Klausovi. Upřesní jí, co by rád věděl a pak poslouchá její odpověď. Její slova ho zarmoutí, protože v nich neslyší nic, co by mu dalo byť nepatrnou naději na změnu. Pokývá chápavě hlavou. Povzdechne si a na chvíli sklopí pohled k zemi. * Chybí mi, ale nemůžu s tou jeho odtažitostí nic dělat. *Poznamená pak tiše. Přiznat Camille tohle pro něj bylo překvapivě jednoduché. I tohle je jedna z věcí, která ho trápí od bratrova návratu a také o tom s nikým moc nemluví. Krátce ke Cami vzhlédne. Ona opět zavede téma k němu a k tomu, co trápí jeho. Může v jeho výrazu zahlédnout jakousi frustraci z její neústupnosti, neúnavnosti, s jakou do něj stále dokola hustí to své. Aby se to pokusil zamluvit, uklidí utěrku a nabídne Cami něco k pití. Chce, potřebuje se zaměstnat, aby nad jejími slovy mohl chvíli uvažovat, bez toho, aniž by na něj neustále koukala. S očekáváním se na ni zadívá, ale její odpověď ho nepotěší. Frustrovaně si povzdechne a v očích se mu nespokojeně zablýskne. Nelíbí se mu, že dělá všechno proto, aby bylo nakonec po jejím. Mlčky ji pak sleduje a zatím se nezdá, že by chtěl Camille něco povědět. Zamračí se a uhne pohledem od ní před sebe na desku kuchyňského stolu. Napadne ho, že by udělal nejlépe, kdyby zmizel. Cami by za ním neběžela, kdyby netušila kam. Naštěstí mu to jeho vychování a způsob jakým většinou jedná, nedovolí. Neutíká a snaží se všemu stavět čelem. Stejně to má v úmyslu i nyní. Soustředí se na to ve své mysli tak silně, že na pár vteřin přestane vnímat okolí. Kouká před sebe nepřítomně. Proberou ho až její další otázky na jeho spaní. Zamrká a teprve pak na ni trochu nepřítomně pohlédne. Poslechne si, o čem to mluví. Zase nepatrně svraští obočí a skloní pohled z její tváře kousek níže někam na její trup. Zdá se, že tentokrát nad odpovědí přemýšlí. Než si stačí rozmyslet odpověď, Cami mu položí další otázky. To se mu nelíbí, protože ho tím vytrhne ze soustředění nad těmi prvními. Nespokojeně se zamračí. Trochu nechápavě se na ni podívá, když se zmíní o jakési nehodě, chvilku netuší, o čem to mluví. Když se ho zeptá na jeho sny, podle výrazu a pohledem, kterým uhne neurčitě někam do strany Cami jistě pochopí, že v tomhle se docela trefila. Tiše si povzdechne a zdá se, že má snahu jí, alespoň něco zodpovědět. Jeho pohled upřený na desku stolu je zase na chvíli soustředěný. Otočí se k desce stolu zády a opře se o její hranu svým pozadím. Zvedne ruku nahoru k obličeji a promne si prsty unavené oči.* Je to práce mé matky, Esther. *Promluví unaveně, přešle. Z očí stáhne prsty k sobě a sevře mezi palec a ukazováček kořen nosu. Oči nechá během toho zavřené. Je pro něj čím dál obtížnější udržet je otevřené, zvláště potom, co je z nějakého důvodu zavře.* Chce mě přimět, abych přijal její nabídku. Vzdal se těla a vzal si nové, nejspíš nějakého čaroděje... *Pokračuje dále trochu změněným hlasem, jak si drží nos. Po té, ale ruku spustí a nechá klesnout dolů, zvedne hlavu a otevře oči. Pootočí hlavu směrem ke Cami.* Aby mě zlomila, použila na mě mé nejhorší obavy. Připomněla mi, co jsem udělal v minulosti a jak moc mě to poznamenalo. Tehdy mi mé vzpomínky upravila a já na to zapomněl... Teď si naplno uvědomuji, jak nebezpečný jsem pro ty, na kterých mi nejvíce záleží. *Nakonec toho Camille poví více, než původně chtěl. Zní zničeně z toho, o čem mluví, zatím neurčitě, ale jeho to skutečné v nitru ničí, užírá. Jeho tón je prázdný. Chvilku během svých slov kouká na Cami, ale v průběhu otočí hlavu rovně a dívá se před sebe a založí si ruce na hrudi, protože neví, kam s nimi.* Mé vzpomínky, jejich záblesky, co jsem provedl, pronásledují mě ve snech, ale i když jsem vzhůru. Stačí trocha klidu. Pořád to vidím před sebou. *Pokračuje dále. Pak se odlepí od desky kuchyňského stolu a obejde pomalu pult kolem dokola a postaví se k němu tak, aby byl ke Cami čelem. Krátce se na ni podívá.* Nejhorší je to v posledních třech týdnech. Co mi matka naznačila, jaké katastrofické následky by mohly nastat, když nepřijmu. *Dodá na závěr. Pak se zase otočí a od pultu přejde k jídelnímu stolu, kde ještě stále leží sáček s krví. Zastaví se u stolu a chvilku krev v obalu sleduje. Ke Cami nyní stojí pro změnu zády.*

*Vážně ji dělá obavy, ale začíná si všímat toho, že už nereaguje tak jak na úplném začátku. Ujistí ho, že kdyby to nechtěla slyšet, tak se ho neptá a jeho výraz napovídá, že si stejně stojí za svým. Myslí si, že ji snad může něčím tak překvapit, že by byla radši, kdyby to neslyšela? A nebo, že by se snad otočila a rychle by odešla, protože by jí vyděsil? Není nic, co by tohle mohlo způsobit. Ať už udělal cokoliv, ať se stalo už cokoliv, tak by se k němu neotočila zády. Možná by byla překvapená, možná by si o tom myslela své, ale neodsuzovala by ho. U Klause taky ví, co všechno udělal, jaký je a ví, že prostě je v něm to monstrum a jsou tam věci, které ji částečně děsí a příčí se jí to, ale stále to dokáže zvládnout a přehlížet, protože ví, že je v něm více, než jenom to. Proto nemá nijak sebemenší obavy z toho, co by se od něj mohla dozvědět. V tuhle chvíli je neústupná a nehodlá se ani bavit o sobě, což mu dává vlastně najevo. Dívá se mu do očí a vidí v nich podrážděnost, že mu nehodlá říct více a raději se chce zaměřit na něj. Copak nikdo nikdy nepřemýšlel nad tím, že zkrátka chce zapomenout na chvíli i na své problémy a starat se o problémy druhých? Navíc on tu pomoc potřebuje a více, než ona. Nehodlá mu nijak ustupovat, tváří se odhodlaně, ale přesto pořád mile. Odpoví mu i přesněji na Klause, i když je si jistá, že se nic nového nedozvěděl. Vlastně mu jenom řekla to, co on už dávno ví. Jenomže nemůže mu říct nic jiného, dokud ona sama neuvidí nějaký obrat, nějaký pozitivní výsledek. Ano k ní se chová jinak, není tak odtažitý, ale taky se k němu ještě nedostala úplně, ještě neprobourala ty zdi, které okolo sebe má. Na tohle všechno to chce jenom čas, nic víc. Chápe jeho obavy ke Klausovi, ale více pomoct už nemůže, snaží se opravdu jak nejvíc může. Přikývne na jeho slova.* Změní se to po čase. Možná až se vyřeší ten problém s vaší matkou, tak to bude jiné. *Nemůže mu dát žádnou jistotu, ale prostě věří v to, že se to napraví a bude to lepší časem. On ten čas potřebuje a potřebuje ho hodně a kdyby se na něj tlačilo, tak to nic nepřinese. Každopádně by si měli oni dva taky vyřešit spoustu věcí a mrzí ji, že spolu nejsou nijak v kontaktu. Jenomže když s tím začne, tak by se s ním akorát pohádala a to opravdu nechce. Ráda by Elijahovi řekla pozitivnější věci, ale nějak to bohužel nejde. Vidí na něm to, že je frustrovaný z ní a z toho jak nehodlá ustoupit. Myslí to ale pro něj jenom dobře a on sám ví, že to potřebuje, že se chce svěřit jenom to není pro něj jednoduché a nějak ho k tomu popohnat musí. Navrhne mu, že udělá kafe ona , zatímco on by se mohl rozpovídat o tom, co ho trápí. Chápe, že chce něco dělat a co nejvíce se tomu vyhnout, ale ona mu tu příležitost jednoduše nedává a naštěstí je tak zdvořilý, že by ji prostě neodbyl jako někdo jiný. Začne pro ně připravovat kávu a vytáhne i hrníčky. Poté se však otočí na Elijaha a položí mu prvních pár otázek. Opravdu ji trápí to, jak vypadá a jak na ni reaguje. Jde vidět, že mu dělá problém nějaké soustředění a ani neví, co přesně má říct. Vlastně mu to ani nedělá lehké, když hned na to přijdou další otázky z její strany. Potřebuje však vědět, co s ním je a potřebuje vědět všechno, aby byla schopná mu nějak poradit. Starostlivost se ji přímo leskne v očích. Po celou dobu sleduje jeho tvář, i když ji několikrát od ní odvrací. Stojí na tom samém místě bez pohnutí. Jen, co začne mluvit, tak se neusměje, ale má k tomu ty tendence. Chce se pousmát nad tím, že ho přeci jenom přinutila mluvit a možná to prostě už jenom s ní vzdal. Nepřekvapí ji, že za tohle může jejich matka. Už od Genevieve slyšela to ohledně Kola a spoustu dalších věcí, takže ji nijak nepřekvapuje, že něco udělala i Elijahovi, i když tomu vážně nerozumí. Jak může vlastní matka tohle dělat svým dětem? Vždyť je mučí, trýzní je a nemá za to žádné výčitky svědomí. Oni mají právo na to, aby rozhodovali sami za sebe, nemůže jim přeci nutit něco, co nechtějí. Tak nějak si myslí, že Esther mu chce dát stejnou nabídku jako dala Kolovi a to ať vymění své tělo a vzdá se toho upířího. Nic na to neříká, jenom ho mlčky pozoruje a zanedlouho se jí akorát potvrdí to, co už vlastně věděla od chvíle, kdy se zmínil o jejich matce.* Stejně tak jako Kol...*Doplní ho. Spíše je to jenom takový poznatek, který oba vědí moc dobře. Pak se odmlčí a znovu mu naslouchá. Oddělí od sebe rty, když ji začne vyprávět o tom, že v minulosti udělal něco, co ho teď pronásleduje a trápí ho to. Stále nemá sebemenší ponětí, co by to mohlo být, ale jistě něco, co chtěl opravdu vytěsnit z paměti, protože to je zkrátka až příliš bolestivé. Pozoruje jeho tvář a neunikne jí nic z toho, co se tam odráží.* Co tam bylo před těmi upravenými vzpomínkami a co je tam teď? *Zeptá se ho klidným hlasem. Přikývne potom na jeho další slova a nadechne se zhluboka.* To je u PTS naprosto normální. *Opře se taky pozadím o kuchyňskou linku a stojí naproti němu. I když si je jistá, že Elijah přeci jenom ví, co tahle zkratka znamená, tak či tak to hodlá rozvést.* Posttraumatický stres využívá těchto chvil a vrací na paměť to, co se stalo a nebo to dává do snů. *Odmlčí se, protože začne znovu mluvit a opravdu nerada by ho přerušovala, když konečně začal sám hovořit. Znovu přikývne na jeho slova a pak si všimne, že je káva připravená, takže uchopí konvici a nalije jim oboum do hrníčku kávu. Odloží ji a potom mu podá hrníček. Podle toho, co si pamatuje, tak pije čistě černou kávu.* Nelze se toho zbavit jenom...*Pozvedne ruku a luskne prsty.*…tohle vyžaduje čas a taky i nějakou fyzickou aktivitu, kdy by si neměl klidový režim a tak čas nad tím příliš přemýšlet. *Uchopí do ruky svůj hrníček s kávou a napije se. Přejede si jazykem po rtech a znovu se na něj podívá.* Což mi připomíná, že budu potřebovat pomoct s bytem Kierana. Chci to tam trochu přestavit a ten sklad přesunout na jiné místo. Možná ho zrekonstruuji a budu ho pronajímat, ale hodila by se mi pomoc. *Pousměje se na něj a velmi pozorně se mu dívá do tváře. Vidí na něm, že něco takového mu přijde pravděpodobně hloupé, že by mu to jistě nepomohlo.* A nebo ti mohu vyprávět o tom, co s Klausem většinou děláme ve svém volném čase a mohu začít včerejší nocí. *Usměje se o něco více. Doufá, že přeci jenom její nabídku přijme.*

*Vidí, že je Camille neústupná, neúnavná a nevzdává se. Camille si tím u něj získává obdiv, působilo by to na něj, ještě lépe, kdyby se to netýkalo zrovna jeho. Nechává si tyto myšlenky pro sebe. Jsou to, jen zbloudilé rychlé záblesky. Nemá moc kdy nad tím uvažovat déle. Už se s ní dál nedohaduje, ani se ji nesnaží přesvědčit, že to, co chce slyšet, není nic pěkného pro její uši. On sám také dovede být tvrdohlavý, neústupný, pokud je přesvědčený, že je to správné. Tentokrát, ale ve svém nitru ví, že to, o co se pokouší není právě nejvhodnější.
Od Cami nic podrobnějšího neuslyší a pro teď od dalšího vyzvídání upustí. Může to zkusit jindy, příště, kdy nebude hlavním tématem hovoru on sám.
Je rád, že s ní může prohodit pár slov o Klausovi. To, co od ní slyší, ho moc nepotěší, ale věří tomu, že Camille dovede správným způsobem zpracovat i Niklause. Poslechne si, co mu pak poví na jeho postesknutí. Letmo přikývne, že bere její slova na vědomí. Čas je to, co Klausovi určitě dá. Nemá na výběr, i kdyby sebevíce chtěl. Nepatrně při tom na pár vteřin rozjasní obličej, ale jen do okamžiku, kdy Cami ve své větě promluví o jejich matce. To jeho pohled opět potemní, zmatní a jeho tvář je opět stejně zachmuřená, jako téměř po celou dobu, co se tady společně v kuchyni vybavují.
Od stolu se přesunou ke kuchyňské lince, protože Cami je jako jeho ocásek. Kam se pohne, tam je za moment i ona. Neskutečně ho tím vytáčí, ale nikdy by jí to nepověděl, i když to v jeho nepříjemném výrazu nelze přehlédnout. Chce jí připravit kávu, ale ona se toho ujme sama. Ještě chvíli se snaží odolávat jejímu přesvědčování. Možná i proto, že netuší, jak by měl začít. Camille si, ale nedá pokoj a kromě toho jej zahrne svými otázkami. Z jeho strany je to tak ona pověstná poslední kapka. Přestane se snažit přijít na to, jak ji od toho odradit a začne přemýšlet, co jí říct. Obává se totiž, že jinak s tím nepřestane. Řekne jí ve stručnosti, co zatím je, čeho se to týká. Všimne si jejího vítězného výrazu, když se rozpovídá, ale neřeší to. Když už se přemohl a začal s tím, chce to i dokončit a to možná, co nejdříve. Nejprve se krátce zmíní o Esther. Vše to u něj vyvolala ona, ale svým způsobem je za to rád. Zjistil kvůli tomu pravdu a skutečnost, že jeho existence byla jedna velká fraška. Vyrovnává se s tím velmi těžko, ale stále je lepší pozdě, než-li později. Camille se během jeho slov zmíní o Kolovi.* U mého bratra se jí podařilo dosáhnout svého... *Poznamená s smířeným povzdechem a na chvíli skloní pohled smutně k zemi. Ví, že Kol má něco za lubem a i proto k tomu přistoupil. Přesto by byl raději, kdyby vše zůstalo tak jako dosud. To, ale na chvíli odbočí a tak se vrátí k tomu, co chce Camille říct, a co ona chce slyšet. Uslyší od ní otázku, které se nejvíce obává. Z toho všeobecného se nyní dostávají k mnohem osobnějším věcem, které na sebe musí Cami říct. Odhodlaně se nadechne a s pomalejším výdechem začne.* Začalo to kdysi dávno. V té době, kdy se matka rozhodla, udělat z nás nepřemožitelné. *Nějak si během svých slov uvědomí, že se právě dostal k plnění části jejich domluvy, kdy se setkali poprvé. Tehdy se domluvili, že jí někdy poví o jeho rodině více. Nyní se k tomu svým způsobem dostává. Tohle uvědomění ho, jen na krátko vytrhne ze soustředění. Pohlédne krátce na Cami, ale pak hlavu otočí a sleduje kuchyňský pult před sebou.* Netušila, co to přinese, nám ani našemu okolí. V naší vesnici žila jedna krásná dívka. Všichni muži z vesnice ji milovali. Byla úžasná, milá, neskutečná. *Během svých slov se trochu více ponoří do svých dávných myšlenek na Tatiu. Když o ni mluví, vidí ji před očima. V tu chvíli se dívá někam před sebe ke dveřím kuchyně. Jeho tvář je v tu chvíli jasná, zasněná a jeho nepřítomný pohled něžný, zamilovaný. Nemusel by dál říct ani slovo a Camille musí dojít, že ji beznadějně miloval. Má ruce stále založené na hrudi, ale nyní místo, kde stojí příliš nevnímá.* Můj bratr i já jsme stejně tak jako ostatní podlehli jejímu kouzlu. Tatia dala své srdce mně. Myslím, že tehdy neexistoval na celém světě nikdo šťastnější. *Pokračuje dále, zasněně a na tváři se mu objeví šťastný uvolněný úsměv. Vyvolávají to u něj dávné hezké vzpomínky.* Čekala nás nádherná budoucnost. *Pousměje se ještě jednou, naposledy na hodně dlouhou dobu. Jeho tvář si tak může chvíli připomenout tento výraz.* Naše matka pak vzala naši budoucnost do svých rukou. Proměnila nás. Ve víně, které jsme museli během rituálu vypít byla i trocha Tatiiny krve. *Během svého dalšího vyprávění jeho úsměv vymizí a jeho oči získávají vážný, posmutnělý výraz. Smířený s tím, že to, o čem hovoří je dávno pryč a nic a nikdo už to nezmění.* S tou sílou, rychlostí a nepřemožitelností, kterou jsme získali se také dostavil šílený hlad a touha po lidské krvi, kterou nikdo z nás dlouho nedokázal ovládnout. Krátce po proměně nás Tatia s Niklausem objevila v lese, nedaleko vesnice. Chtěla utéct, ale běžel jsem za ní. Nemohla mi uniknout. Chtěl jsem ji přimět zapomenout, co viděla. Ona, ale klopýtla a zranila se. Vůně její krve mě natolik omámila, že jsem nedokázal odolat. Zabil jsem ji. *Chvíli mluví bez přerušení, ale když se dostane k tomu pro něj strašnému konci, na chvilku udělá přestávku. Skloní pohled dolů a zadívá se na špičky svých bot. Po té se odlepí od hrany desky stolu a obejde pult. Postaví se tak za něj. Čelem ke Cami. Podívá se na ni v očekávání její reakce. Ještě, ale neskončil a tak po krátkém nádechu pokračuje.* Když jsem si uvědomil, co se stalo, donesl jsem její bezvládné tělo matce. Zoufale jsem doufal, že jí zachrání. Marně. *Skloní opět pohled z její tváře dolů a pak se otočí a vydá se ke stolu.* Matka se o Tatiu postarala. Nedokázal jsem tu bolest unést. Matka mi vzpomínku upravila. V ní to byla ona, kdo Tatiu zabil, aby mohla použít její krev na uvalení kletby na Klause. Já i můj bratr, všichni jsme v tom žili. On si doteď myslí, že je za její smrt zodpovědná matka. *Dojde ke stolu a zůstane stát zády ke Camille, když o tom mluví. Není to pro něj snadné, ale úspěšně s tím bojuje a zvládá to.* Mně pak pověděla, že když se očistím, nikdo nepozná, co jsem udělal. *Povídá dál. Nechce, aby mu Camille musela koukat na záda a tak se zase otočí čelem k ní.* Díky tomu okamžiku, jsem si ve své mysli vytvořil místo, kde se hromadí všechny takové skutky, které jsem spáchal. Když nad sebou ztratím kontrolu. Stane se mi to, když mi na někom hodně záleží a zatoužím po něm. *Pokračuje dále a dívá se při tom na Camille.* Na lásku ke mně pak zaplatily životem. Možná kvůli tomu jsem se podvědomě raději držel zpátky. Teď je tady Hayley a já se bojím, že se to bude opakovat, že jí ublížím. *Povzdechne si. Ve výrazu je nyní vidět ta úzkost, hrůza. Když už má možnost někomu, kdo poslouchá říct, co ho trápí, tak toho využije. Natočí se ke Camille bokem a popojde podél stolu na jeho druhý konec. Zvedne při tom ruku a prsty přejíždí po vršcích opěradel židlí, které jsou ke stolu zasunuté. Když dojde nakonec, tak se otočí čelem v zad a dojde zase zpět. Vršků opěradel se nyní dotýká svou druhou rukou.* Niklaus neodpouští. Musím mu říct pravdu a netuším, co se pak stane, když už teď je to mezi námi takové. *Poznamená znepokojeně, nejistý těmi představami, které jej během toho napadají. Pak zvedne hlavu a podívá se znovu na Camille. Ta mezitím dokončí přípravu kávy a nalije ji do dvou hrníčků. On sám nemá na jídlo ani pití už delší dobu chuť. Jediné, co si dopřává dosyta je krev. Přesto, když mu po té podá jeden z hrnků, tak k ní popojde a vezme si ho od ní.* Díky. *Poděkuje jí. Chytne hrnek za ucho. Pak je na řadě ona a poví mu pár svých odborných psychologických termínů. Poslechne si ji a letmo na to chápavě kývne. Netuší ovšem, jak mu její slova pomůžou od obav a nočních můr. Chce se na to zeptat, ale Cami pokračuje a tak ji nechá a poslouchá dál. Hrnek si mezitím přechytí do dlaní a chvíli si je jím zahřívá. Je velmi horký, ale jemu to vyhovuje. Vyslechne si, co by mu mohlo pomoct. Je pravda, že když se nějak zaměstnává, třeba zabíjením Francesciných bratrů, tak mu bylo chvíli lépe. Netuší, ale kde by se měl zaměstnávat, aby to jeho myšlenky zavedlo jinam. Proto se zatváří pochybovačně, že pro něj, jako pro původního upíra něco jako "léčba prací" nejspíše neexistuje. Sleduje, jak Cami ochutná kávu. Po té pokračuje a tak ji dál poslouchá. Pozvedne nepatrně v údivu obočí, když od ní zjistí, co by měl dělal. Určitě by s tím pomoct jí neměl problém, ale on sám dost pochybuje, i přes její slova, že mu to k něčemu bude. Nadechne se a otevře pusu, aby jí své obavy sdělil. Možná z jeho reakce Cami usoudí, že chce protestovat a tak pokračuje a nabídne mu další podle ní nejspíše možnou variantu toho, jak by se mohl zaměstnat. Ten údiv ve očích se v mžiku změní v šok, nevěřícnost. Pár vteřin na ni kouká, jestli to opravdu myslí vážně.* Udělám to. *Řekne nakonec docela rychle, jen aby ji ujistil, že opravdu nic nechce a nepotřebuje slyšet. Ještě stále má ve tváři mírné zděšení, jen z té představy. Pak se raději napije kávy.*

*Ignoruje ten vnitřní pocit, kdy ví, že její pronásledování ho naprosto irituje. Je jako jeho stín, někdo, kdo ho momentálně doprovází na každém kroku a nedá se ho zbavit. Není to tak, že by chtěla být otravná a nebo tak působit, což bohužel asi teď tak je, ale jenom ho chce rozmluvit. A ví, že on ji jenom tak neodmítne, protože je na to až moc velký gentleman a ona je zkrátka trpělivý člověk a nenechá se jen tak lehce odbýt. Pravděpodobně, kdyby se rozhodl na útěk, tak by ho buď nechala odejít a nebo by se snažila ho někde najít. Nechce ho nechávat v takovém stavu v jakém se nachází, lépe řečeno chce ho vyslechnout a najít řešení, které by mu pomohlo. Proto se ihned přesune do kuchyně s návrhem, že jim udělá kávu ona, zatímco on by se měl rozpovídat o problému. Který ho tíží. Je značně potěšena, že přeci jenom její dotěrná taktika zabere. Dozvídá se, že problémy začaly díky jeho matce, což není ani tak velkým překvapením, protože už slyšela o tom, co dělá svým dětem, přičemž podotkne to, že se snažila i u Kola ho jistým způsobem donutit k tomu, aby přijal tělo někoho cizího. Nerozumí tomu, proč jejich matka dělá svým dětem takové krutosti. Jednou to byla ona, kdo jim dal život a kdo je zařídil nesmrtelné. Nemůže zkrátka své děti zabít a nebo je nutit k výměně těl. Člověk svých chyb většinou po čase lituje, ale tohle je něco, co nelze jen tak změnit. V očích se ji objeví překvapení z informace, že Kol byl donucen přijmout její nabídku. Věděla od Genevieve, že se k něčemu takovému chystá, ale doufala, že se to změní. Hned na to mu položí otázku a vyčkává na odpověď. Chce být pro něj hlavně posluchačem, vidí mu na očích, že to potřebuje říct a ona mu hodlá dát to, co chce. Zdá se, že Elijah se rozhodl k tomu ji vyprávět příběh. Musí se opřít o kuchyňskou linku zadkem a po celou dobu z něj nespouští oči. To, že uhýbá pohledem jenom naznačuje, že je to pro něj jedna z nejbolestivějších věcí, které opravdu chtěl zapomenout a taky na ně zapomněl, dokud mu to jeho matka o tisíc let později nepřipomněla. Když začne mluvit o nejmenované dívce, tak se musí jemně pousmát nad tím jak o ní hovoří. Z jeho hlasu jde slyšet, že i po tak dlouhé době k ní chová jakousi úctu, že i po tak dlouhé době tam něco zůstalo a je to stále v něm. Je to až neuvěřitelné. Dle toho, co ji vypráví a jak o ní mluví, tak předpokládá, že k té dívce měl hlubší city. Nepřerušuje ho, jen mu naslouchá. Překvapí ji to, že do ní byl Elijah zamilovaný a ještě jeho bratr, ale netuší, který přesně. Mohl to být Kol, Finn a nebo to taky mohl být Klaus. Je zvláštní, že dva bratři byli zamilovaní do stejné dívky. Muselo to pro ně být jistě náročné, protože něco takového není lehké, když bratři mají zájem o stejnou ženu. Nevyptává se na nic, buď se to dozví později a nebo vůbec. Jde o tu hlavní pointu. Nakloní hlavu do strany a musí se usmát při jeho dalších slovech. Je opravdu krásné něco takového slyšet a věřte tomu nebo ne, tak Camille má rozhodně romantickou duši a to přeci musí mít každý, kdo miluje anglickou literaturu, není tak? Jí to zasazuje ještě větší úsměv na tváři, když o ní tak hovoří a i o jejich budoucnosti. O něco zvážní, jen co se dostává k části jejich přeměny na upíry a to, že ve víně byla krev Tatii. V tu chvíli už na něj promluví.* Proč právě její? *Zeptá se ho. Možná se jí to chystal říct, ale nemohla se ho zkrátka nezeptat. Dívá se na něj a poslouchá čím dál zřetelněji každé jeho slovo. Netuší jaké je to být upírem a zažívat touhu po krvi, ale co slyšela, tak je to asi jedna z nejhorších věcí na tom být upír. Ta touha, neukojitelná žízeň. Když se zmíní i o Klausovi tak ji na chvíli napadne, že to možná byl on, kdo do ní byl taktéž zamilovaný, ale nijak nad tím nepřemýšlí, protože se dozví něco, co nečekala. V prvním momentě se na něj podívá šokovaně a odlepí od sebe rty, avšak z úst nevyjde ani jedna hláska. Muselo to být pro něj opravdu neskutečně bolestné, když díky své touze dokázal zabít někoho, koho hluboce miloval. Pravděpodobně krvežíznivost je silnější, než jejich city, než cokoliv jiného, ale na druhou stranu to bylo před tisíci lety. Byl v tom nový, nedokázal s tím bojovat tak, jak by třeba dokázal dnes. V jeho obličeji vidí utrápený výraz, vidí na něm jak moc ho to zužuje, tohle ale zrovna není něco, co by mohla vyléčit, protože minulosti a činy změnit nelze. Pozoruje ho, když obchází pult a postaví se k ní čelem. Vidí v jeho očích, že od ní očekává jistou reakci. Ji to natolik překvapilo, že nedokázala nic říct.* Když sis uvědomil, čehož ses dopustil...co se stalo potom? Myslíš, že zkrátka si nemohl odolávat vůni krve dívky, kterou si miloval a nebo to mělo co společného i s tím, že právě její krev byla ve víně, když jste se přeměnili? Mohlo to mít nějaký hlubší význam? *Rozhodně se na něj nedívá stylem, že by ho odsuzovala, tohle rozhodně ne. Ano, byla šokovaná prvotně, protože právě od něj by asi něco takového neočekávala a ještě k tomu, když šlo o jeho lásku, ale každý má v sobě i něco temného. Tak jak je v lidech světlo, tak tam dokáže být i něco temného a u upírů obzvlášť. Znovu mu začne naslouchat, když pokračuje v příběhu. Nediví se tomu, že měl naději, že chtěl, aby ji jeho matka zachránila. Zabít člověka, kterého milujete musí být něco příšerného a pro ni hlavně nepředstavitelného. Pozoruje ho až ke stolu a popojde o dva kroky napřed, aby byla blíže k němu, přičemž nic neříká. Jenom čeká, kdy znovu začne mluvit a dlouho nečeká. Netuší, co přesně tou kletbou u Klause myslí, ale nevyptává se teď na to a už konečně zjistí, že tím bratrem, kdo ji taky miloval byl Klaus. Doteď žili v domnění, že Esther ji zabila, ale ve skutečnosti to byl Elijah, poprosil o to svou matku, protože nedokázal unést tu tíhu a ona mu vyhověla. Dívá se na jeho zátylek, ale stále nic neříká. Cítí z něj, že má ještě něco na srdci a tak jen vyčkává. Dozví se o místě, kde to všechno schovává, aby se tak očistil a taky to, že se to nestalo jenom jednou, ale víckrát. Což je asi na tom nejhorší, že jeho touha po ženě je tak silná, že ji dokáže zkrátka vzít život. Dívá se na něj vážně, ale nejde v jejích očích zahlédnout nic negativního. Snaží se pochopit jeho činy. Nadechne se proto zhluboka.* Co je to za místo, kde schováváš tyhle všechny věci, které si udělal? *Řekne klidným hlasem. Dozví se i o jeho obavě ohledně Hayley, kterou sice osobně nezná, ale ví, že je to ta dívka, co čekala s Klausem dítě. A taky se jednou o ní zmínil Elijah, když řekl, že k ní chová jisté city. Popojde zase o krok blíže k němu.* Elijahu jenom ty to řídíš. I když ses dozvěděl, co si udělal v minulosti nesmíš právě minulosti dovolit, aby tě ovládala. Teď znáš pravdu….předtím si ji neznal, nemohl ses tomu bránit, protože si všechno schovával na místo, kde si to uzamkl a vytvářel si tak vlastní iluze. *Nadechne se a poté zhluboka vydechne. Pozoruje ho, když obchází stůl.* Musíš s tím bojovat. Není to něco, co půjde ze dne na den a nebude to lehké, právě naopak. Musíš ale svou vlastní silou přebít to, co tě k tomu pohání. To, že city k Hayley jsou silnější, než tvoje touha, která by ji vzala život. To, co se stalo nelze změnit, ale lze zabránit tomu, co by se mohlo stát. *Odmlčí se a on se mezitím zmíní o tom, že Klaus neodpouští a má strach mu to říct, protože se obává jeho reakce a že za to zaplatí. Upřímně netuší, jak by na něco takového reagoval, když je to už taková doba, ale zdá se, že upíři zkrátka nezapomínají na osoby, které milovaly a vždy tam k nim něco bude. Ale taky to nemusí být tak, že by mu neopustil, nemusí to být vždycky tak, jak předpokládá.* Měl by si mu to opravdu říct už jenom kvůli sobě. Tak započneš proces, který ti dovolí se s tím srovnat. Možná máte momentálně napjatý vztah, ale stále jste bratři, kteří si stáli bok po boku tisíc let. To je silnější, než cokoliv jiného. *Opravdu doufá v to, že by ho Klaus za to neodsoudil, i když ho to určitě taky zraní. Odejde potom ke kávovaru a nachystá jim kávu do hrníčku. Jeden mu podá a druhý uchopí do obou ruk a napije se. Jenom přikývne na jeho poděkování. Teď začne hovořit ona, kdy mu vlastně oznámí, že tohle, co prožívá je vlastně posttraumatický stres. Hned na to vymyslí i řešení, jak by se mohl od těch výpadků distancovat a tak mu vymyslí program, který by zahrnoval výpomoc v bytě Kierana a že tam není právě málo práce. Taky si stihne všimnout pohledu, který je nedůvěřivý a asi si nemyslí, že by mu něco takového mohlo pomoct. Tak mu navrhne druhou variantu o které si je jistá, že by se mu nezamlouvala a taky to vidí v jeho výraze, který ji trochu baví, ale nijak vítězně se usměje. Spíše pousmívá a hned na to se dočká pozitivní odpovědi.* Měla jsem ještě v zásobě to, že bych ti vyprávěla o tom stanování v létě, kdy jsem ztratila své panenství...ale jak vidím, tak to není třeba.*Odloží poté hrníček s kávou a porozhlédne se po kuchyni. Najde potom papír a tužku. Napíše mu na papír adresu, vrátí se k němu a podá mu to.* To je adresa od místa, kde se nachází byt Kierana. Co takhle začít s tím už zítra? *Pozvedne obočí. Ona s tím rozhodně problém nemá a čím dříve pro něj, tak tím líp.*

*Nijak už se nepozastavuje nad tím, že se Camille právě stala jeho stínem. Ví, že to myslí dobře. Ví, jak moc chce pomáhat svému okolí v oboru, který studuje. Její taktika byla účinná. Svým způsobem, když on sám potřebuje něco slyšet od svých blízkých, jen málo kdy se nechá odbýt. Nyní si zažívá, jaké to je, když se zajímá někdo o něj. Nemůže popřít, že je to potěšující, ale také by se bez toho obešel. Stále si chvílemi připadá zvláštně, nezvykle.
K Esther a jejímu úmyslu přinutit všechny přijmout smrtelné tělo se už nechce vracet. Ve dvou případech už uspěla. On sám jí při posledním setkání naznačil, že se nejspíše rozhodne tohle přijmout. Ještě za Esther od té doby nebyl. Zatím se nevzdal své touhy po pomstě a navíc, než na to kývne, chce ještě udělat pár věcí. Přemítá nad tím, jen krátce, protože to teď není tím hlavním tématem.
Poví Camille o své minulosti. O té krásné zbarvené do růžova, i o tom, jak se změnila v temnou a děsivou noční můru, která ho dostihla až nyní, téměř po tisíci letech. Vzpomínky na Tatiu jsou u něj velmi živé, přesné. Hlavně ty pěkné. To, co s hrůzou zjistil a uvědomil si až potom, co mu Esther osvěžila paměť, ty jej děsí a pronásledují ve snech a často i v bdělém stavu. Vědomí, že zabil tu, kterou miloval, on i Niklaus, vzal ji jim, vytrhnul z jejich života. Připadá si jako to nejděsivější monstrum, které kdy chodilo po téhle zemi. Když o tom Cami vypráví, znovu naplno si to celé uvědomuje. Má chvílemi tendenci prohlédnout, zkontrolovat ruce, dlaně, protože má silný dojem, že na nich ještě teď cítí její krev. Před Camille se, ale ovládne a překoná to. Camille ho přeruší, když se zeptá na to, proč jejich matka přidala do vína právě krev Tatii. Chvilku nad její otázkou přemýšlí. Není si přesně jistý, proč Esther vybrala právě tuhle krev.* Tatia byla jednou z Dvojnic. Její krev je svým způsobem výjimečná, zvláštní. To nejspíše byl jeden z důvodů, proč ji si ji matka vybrala. *Poznamená pak zamyšleně s pohledem upřeným někam před sebe. Skutečně nezná všechny důvody. Může se, jen domnívat. Nyní nad tím nechce spekulovat. Už tak je pro něj obtížné o tom období mluvit. Pomalu se prokousává dál celým vyprávěním. Nečinnost při tom ho docela znervózňuje a tak se začne procházet po kuchyni, hlavně, když mluví o něčem pro něj zvláště těžkém. Kvůli tomu obejde pult a neujde mu tak během toho výraz ve tváři Camille, když jí řekne o zabití Tatiy. Chvilku vyčká, když má dojem, že chce Cami něco říct, ale nedočká se. Přesto se v jeho výrazu objeví něco jako vědoucí výraz. Podle něj právě došlo na jeho slova, kdy Camille přesvědčoval o tom, že to, co ho užírá nechce slyšet, protože to není nic líbivého. Nahlas to, ale nepoví. Ví, že po tomhle zjištění si na něj všichni poopraví názor a jeho vystupování a chování, na kterém si do teď tolik zakládal a dával záležet bude působit hloupě, směšně, uboze. Semkne na chvíli rty pevněji k sobě. Na jednu stranu je rád, že Camille do hlavy nevidí, na druhou by chtěl zjistit, co si o něm teď myslí. Přesto se nezeptá. Teď ne. Má toho ještě hodně, co říct a chce to mít, co nejdříve za sebou. Když se pak postaví čelem ke Cami, ale odděluje je kuchyňský pult, udělá na chvilku opět přestávku v očekávání toho, co mu na to Camille řekne. Co udělal po té, kdy nad sebou a svou krvežíznivostí zase nabyl kontrolu, to Cami řekne hned vzápětí. Spíše přemýšlí nad jejími dalšími otázkami. Kdyby byla Tatia jediná, která doplatila na jeho lásku k ní, mohl by se, jen dohadovat. Jelikož, ale ví o Celeste, odpoví Camille tak, jak si to kvůli tomu zdůvodňuje.* Kdyby se to stalo jen tehdy a jednou, možná bych si myslel, že mě ovlivnila ta krev ve víně. Bohužel to tak není. Nejspíše to bude ta první možnost... *Během zodpovídání jejich otázek na ni kouká, ale jeho pohled je nepřítomný, protože nad tím přemýšlí a snaží se na něco přijít, něco pochopit, uvědomit si skutečnost. Velmi se na to soustředí, vybavit si něco z těch okamžiků. Může se, ale jen dohadovat. Vrátí se do přítomnosti a zakroutí mírně rezignovaně hlavou. Zaostří na Cami. Nevypadá to, že by jí byl schopen dát přesnější, jistější odpověď. Raději pokračuje v povídání a zodpoví tak, co následovalo. Kdy Tatiiono tělo odnesl k matce, a co následovalo po té. To už je opět v pohybu a přejde od pultu k jídelnímu stolu. Zaslechne za sebou šramot a napadne ho, že se nejspíše opět pohnul i jeho "stín" Cami. Není k ní zády otočený dlouho. Když se k ní otočí čelem, jen se mu potvrdí jeho předchozí domněnka. Nejspíše by mu to přišlo za jiných okolností úsměvné, ale na úsměv už dlouho nemá ani pomyšlení. Proto Cami dále sleduje s vážným výrazem. Opět od ní uslyší něco, co by ráda slyšela.* Je to místo, ukryté za červenými dveřmi. Občas je zahlédnu i v těch snech, záblescích. *Odvětí. Po té se ke slovu dostane Cami a povídá ona jemu. Může na něm vidět, že na ni doslova visí očima v zoufalé touze, že od ní uslyší něco, co mu nějak pomůže překonat to zlo v sobě. Soustředěním svraští obočí. Pozorně ji poslouchá a ukládá si do paměti každé slovo. Občas přikývne a i když je v jeho očích jakési odhodlání se s tím poprat, rovněž v nich přetrvává i nejistota, obavy, z toho, že to nedokáže, že opět selže a bude to pokračovat. Má to na jazyku, ale nevysloví to. Nechá si to pro sebe. Nemá představu, jak s tím naložit, jak se s tím poprat, i když je jasné, že to udělá a dá do toho všechno. Poslouchá její další slova a opět přikývne, když slyší, že to nebude snadné a nestane se to přes noc. Něco takového ani neočekával. Přeje si, doufá v to, že slova, která od Cami slyší, jež mu dávají jistou naději na to, že se mu podaří to překonat, působí téměř blahodárně na jeho sužovanou černou duši. Opatření, které udělá proti tomu, aby snad ohrozil Hayley je v jeho očích jednoduché. Jelikož je zasnoubená a bere si Jacksona, nebude to ani tolik těžké. Přiměje se na ni znovu zapomenout, dostat ji ze srdce. Bude si od ní držet opět odstup a nebude to nyní ani tolik nápadné. Vidí to jako začátek. Chvilku nad tím přemýšlí, když se prochází podél stolu. Když pak skončí svou obchůzku a znovu se zastaví a koukne na Cami poslechne si od ní reakci na to, že o Tatie chce a musí říct Klausovi. V jeho očích vidí pevné rozhodnutí, že to Klausovi poví. Ví, že nemá na výběr. Ať už před tisíci léty dovolil cokoliv, od té doby se v některých věcech změnil a jedním z takových je i jeho smysl pro čest, pravdomluvnost, obzvláště v rodině. Vidí, jak na Mikaelsonovy působí tajemství, a co to s rodinou dělá. Přikývne souhlasně, odhodlaně, že to Klausovi poví a zní mu pěkně, že i tohle by mu mohlo pomoct. Nepatrně nad tím snad poprvé vědomě rozjasní na krátko obličej. Trvá to, ovšem velmi krátce. Jakési projasnění na jeho tváři ještě vydrží, když se Cami zmiňuje o něm a Klausovi. Jak dlouho jsou spolu, co všechno už dokázali překonat. Na konci jejich slov na krátko sklopí pohled dolů, aby se trochu vzpamatoval a vrátil se na zem, ze svého chvilkového snění. Pak si dojde ke Cami pro svůj hrnek s kávou. S poděkováním si ho převezme. Dozví se pak od ní, jakou léčebnou terapii pro něj vymyslela. I když se mu to zdá naprosto šílené a nedovede si představit, že by mu to pomohlo nějak trvale, má v tomhle vůči Camille důvěru a i proto jí na to kývne. Další varianty, které mu nabídne dál, jsou pro něj nepřijatelné.* Můžu tě ujistit, že ani druhá, ani třetí varianta nebudou nutné, Cami. *Odvětí jí na to ještě jednou, když k tomu, že by měl poslouchat o ní a bratrovi, přidá ještě další hodně podobnou možnost. Vidí na ni, že se tím Cami i tak trochu baví, ale nevadí mu to. Je už opravdu hodně zoufalý, takže je ochotný vyzkoušet téměř všechno. Osvěží se pár párkrát kávou. Už si ani nepamatuje, kdy ji měl naposledy. V posledních týdnech přežíval, jen na krvi. Ne mnohem větším množství, než byl zvyklý. Doufá, že tak ukojí svou touhu po krvi a předejde dalším katastrofám. Káva je velmi dobrá a pohladí jeho chuťové pohárky. Sleduje pak Cami, když si vezme papír a tužku a něco napíše. Vezme si od ní papír, když mu ho podá. Přečte si adresu, kde se nachází Kieranův byt. Pokývá na to hlavou.* Já můžu klidně i dnes. *Odvětí pak věcně. Jemu by to skutečně nevadilo. Nemá, co dělat, na spánek nemá pomyšlení a raději se bude obklopovat příjemnou společností Cami, než být zavřený sám ve svém pokoji nebo se toulat ulicemi města. Když už se do toho dal, chce začít, co nejdříve. Při svém návrhu pohlédne tázavě na Cami.* Ale rozhodnutí nechám na tobě. *Dodá ještě a mírně cukne koutky úst do stran v náznaku jakéhosi pousmání.*

*Pravdou je, že si nikdy nemyslela, že by člověk jako Elijah byl schopný zabít někoho, koho hluboce miluje a nebo miloval, ale není to tak, že by se na něj teď dívala v jiném světle. Stále je to gentleman, který má vychování a který umí jednat. Ale nezapomíná ani na jeho druhou stránku, že násilí mu není cizí stejně tak jako jinému upírovi. Zatímco například Klaus vraždí bez lítosti kohokoliv, kdo se mu lépe řečeno postaví do cesty, tak Elijah má zase problém ovládat svou touhu a vášeň k ženám, tedy ta jeho horší část. Pořád je v něm ale ten dobrý a laskavý člověk, i když takový čin je vážně velký. Nedokázala by ho však za to zavrhnout, tohle rozhodně by nikdy neudělala. Ne, právě, že mu bude chtít pomoct a bude se snažit, aby změnil to, co v něm bylo zakořeněné tak dlouho a on o tom neměl sebemenší tušení, protože jeho matka se postarala o jistou nápravu. Ani nemohl být vlastně schopný s tím něco dělat, když žil vždy ve své vlastní iluzi, že jeho lásku...nebo snad lásky zabil někdo jiný. Je ráda za to, že jí to řekl, protože to pro něj musí být těžké a netuší, zda vůbec někdo jiný kromě ji, jeho matky a jeho samotného o tom má vůbec nějaké tušení. Nakonec se ho zeptá, zda krev Tatii, která byla ve víně měla nějaký hlubší význam a právě proto ho to ovlivnilo. Při jeho odpovědi se na něj podívá částečně nechápavě, protože tak trochu neví o čem to mluví. Říká, že Tatia byla dvojnice, čemuž nerozumí, ale je pravda, že ani není informovaná o každém kousku nadpřirozena. Takže se její základní sestava, která se skládá z upír, čarodějek a vlkodlaků, lovců zvyšuje ještě na dvojnice? Ví, že to na co se chce zeptat nemá už tak nic společného s jejich „terapií“ ale i přesto nemůže odolat své zvědavosti.* Elijahu...co myslíš tou dvojnicí? *V hlase jde slyšet zvědavost a touha po vědění. Začíná mít čím dál větší pocit, že se o historii Původní rodinky a nebo o jiných věcí dozví všechno od každého člena rodiny jenom ne Klause, což ji trochu mrzí, ale je pravda, že ona se ho ani na to neptá. Kdyby chtěla, tak to nebude teď. Možná jednou ho požádá o to, aby ji řekl více ze svého života. Ve většinu času se dívá jemu do tváře zatímco on skoro pořád pohled od ní odvrací. Ne, že by se na něj za to nějak zlobila, ví, že on to teď potřebuje, že rozhodně není klidný a taky, že potřebuje něco dělat. Proto chodí po místnosti a nebo se snaží pohledem pravděpodobně najít něco, co by ho trochu rozptylovalo. Dá se říct, že je trochu zaražená ještě z toho zjištění, ale ne, že by to dávala nijak zvlášť najevo. Jistě něco na ní poznat jde, rozhodně nelze zakrýt jisté známky po šoku, když teď ví, že zabil prostě dívku, kterou miloval. Ale tohle není něco, co se stává jenom upírům nebo nadpřirozenu, ale tohle dělají i lidé většinou s nějakou poruchou. Je jí jasné, že on ničím takovým netrpí, ale zase je to upír a to je trochu jiné. Potvrdí ji, že se to nestalo jenom jednou. Zůstane na něj mlčky zírat a znovu má ve tváři šokování, i když začínala tak trochu tušit, že možná to nebylo poprvé. Pravděpodobně je musel milovat až příliš, že nedokázal zabránit tomu, co ho pohánělo k jejich zabití. Napadne jí ještě jedna otázka k tomuto tématu.* A ta dívka, byla člověk, že ano? Nebo více dívek. *Pochybuje o tom, že by snad měl tendenci zabíjet i upíra, protože upíry jejich krev neláká, ne snad? Ani si nemyslí, že by snad to měl být vlkodlak. Čarodějka? Jo, to už možné je. Přivádí jí to na myšlenku, že vztah upíra a člověka je na jednu stranu vážně hloupost vzhledem k tomu, že jeden je zkrátka nesmrtelný, toužící po krvi a druhý je prostě člověk, může zemřít kdykoliv, nečeká na něj věčný život. Ano, může se proměnit v upíra, ale ne všichni by něco takového chtěli a ne každá žena by se chtěla vzdát šance na dítě. Jí to tak trochu vytrhne ze soustředění, protože se zkrátka zamyslí nad tím, že možná teď to jí a Klausovi jakž takž funguje, ale co bude za pár měsíců nebo možná let? Není to tak, že by si to neuvědomovala už předtím jenom asi jí to nedonutilo nad tím tolik přemýšlet jako právě teď. Naštěstí se z toho vytrhne dříve, než by začala nad tím více uvažovat. Opět se pohne blíže k němu, když znovu pochoduje a dívá se na jeho záda dokud se k ní neotočí. Zajímá se, co je to za místo, kde všechny tyhle věci, které udělal schovává. Nečeká dlouho a dočká se odpovědi. Hned na to už má další otázku.* Proč právě tyto červené dveře? *Netuší, zda ho to už začíná unavovat, jak se ho stále vyptává vzhledem k tomu, že nechtěl původně o tom vůbec mluvit. Nakonec se však rozmluvil docela hodně a za to je velice ráda. Zajímá ji, proč si vybral právě tyto konkrétní dveře. Vidí v jeho očích, že očekává od ní opravdu radu a nebo něco, čím by ho zbavila té bolesti, snů a možná i vzpomínek. Bohužel něco takového mu nemůže dát, ne rozhodně hned a navíc by už nikdy neměl o ty vzpomínky přijít, spíše by se s nimi měl vyrovnat a pamatovat na to, že to nesmí schovávat za červené dveře a hlavně, že se nic už takového schovat nesmí a nesmí to udělat znovu. Začne mu radit s tím, aby převzal odteď nad tím plnou kontrolu, protože je to jenom na něm a jen on to může změnit, nikdo jiný. Co se týče Hayley, neudělal to prozatím doteď, což je dobrá známka, že možná tentokrát jeho city k ní budou silnější, než jeho vůle ji ublížit. Zároveň se také dozvídá, že Klaus je tím bratrem, kdo miloval stejnou ženu a že má jisté obavy z toho mu říct o smrti Tatii, protože zkrátka neodpouští. Poradí mu, že by mu měl o tom říct a že to, co je mezi nimi to bratrské pouto, které trvá celých tisíc let je silnější. Možná mu přeci jenom Klaus odpustí a byla by za to ráda, kdyby ano. Když nic neříká, tak alespoň přikyvuje a ona tak ví, že její slova bere na vědomí. Poté si pro sebe vezme hrníček s kávou a i jemu jeden předá. Napadne jí jediná právě teď možná terapie, která by mu mohla pomoct. Zkrátka potřebuje, aby se fyzickou aktivitou nějak zabavil, zabavil i tak svou mysl a nepřemýšlel by stále nad tím, co udělal. Mohla by mu sehnat nějaké léky na spánek, které by zaručeně člověku pomohly, ale není si jistá, že by to zabralo na upíry. Jen, co vidí jeho nedůvěřivý pohled, tak hned nasadí druhou taktiku, že mohu spolu trávit čas, zatímco ona mu bude vyprávět o jejím času s Klausem, aby ho tak zabavila. Když odmítne v což i doufala, tak se trochu pousměje a nezapomene mu sdělit, že má i třetí variantu. Ale opět jak předpokládala, tak se mu ani jedna z nich nelíbí, takže nakonec dojde pro ně na tu nejvhodnější. Jenom přikývne souhlasně, že jeho rozhodnutí je konečné. Nakonec najde tužku a papír na který napíše adresu a podá mu to. S lehkým úsměvem na tváři se mu dívá do té jeho a navrhne mu, že mohou začít klidně už od zítřejšího dne. Překvapí ji jeho odpověď, když řekne, že by mohli už klidně dnes. Nemá s tím sebemenší problém. Usměje se na něj, jen co uvidí snahu o to se usmát a přikývne několikrát.* Tak dobře. Můžeme s tím začít už dnes. *Opět uchopí hrnek s kávou do ruky a napije se tentokrát více, než měla v plánu. Zbytek kávy vylije do dřezu a hrníček tam nechá, otočí se k němu.* A ty budeš pracovat v tomhle? *Sjede ho pohledem a tím naráží na jeho oblek. Nepřipadá jí to moc jako nejpohodlnější oděv na to, aby stěhoval byt a nebo dělal jiné práce. Navíc je moc pěkný na to, aby ho zničil.* Tak já si jdu pro své věci a můžeme jet. *Pousměje se a potom se odebere nazpět do Klausovi ložnice, kde si vezme nějaké své věci do tašky. Tak či tak se zastaví ještě u ní v bytě. Potom společně s Elijahem odjedou nejdříve k ní a hned na to ke Kieranovi do bytu.*

*Znovu se přistihne při tom, že by chtěl vědět, co se Camille během jeho povídání a odhalování jeho temné minulosti, honí hlavou. I když se Camille navenek tváří docela statečně na to, co od něj poslouchá a nejspíše se snaží před ním nedávat najevo, jak moc jí to překvapuje a nejspíše i znepokojuje, nejspíše si neuvědomuje, že on svými smysly vnímá všechno mnohem silněji. Slyší v jejím nitru, jak šokující to pro ni je. Nemůže to před ním zakrýt. Výraz, kterým se na ni chvílemi dívá to dává najevo, že si je vědomý toho, co se v ní odehrává. Děsit své okolí takovým způsobem, nikdy to nebylo jeho úmyslem, nikdy o něco takového nestál. Naopak je to něco, co nikdy nedoufal, že se dočká. Obavy a nedůvěra bude se s tím muset postupně smířit, vyrovnat. Hlavně doufá, věří a upíná se k tomu, že nyní, když je mu to známo, když na to konečně zásluhou matky přišel, uvědomil si to, bude s tím moct něco udělat. Bojovat s tím a porazit ty démony v sobě. Netuší, jak dlouho to potrvá, podle slov Camille to nebude hned a nebude to snadné, přesto je ochotný proto udělat všechno. Má dojem, jako by všechno to, co bylo dosud byla, jen iluze, jeho iluze, kterou klamal okolí i sebe samotného. Fraška, která teď byla zničená, roztrhána na kusy a odhalila jeho skutečné já. Musí teď začít svým způsobem od znovu, ale ani náhodou s čistým štítem. To, co udělal nezmizí. Navždy ho to bude pronásledovat a užírat, tak jako spousta činů, které za svých tisíc let udělal vědomě. Bude se s tím muset vyrovnat, sžít a jít dál.
Proběhne mu to hlavou, zatímco pozoruje Camille a vnímá její reakce. Za těch tisíc let se naučil být trpělivý, vypěstoval si pevnou vůli a odhodlání, dosáhnout pokaždé toho, co si zamane. Nyní se mu jedním z hlavních priorit stalo získání kontroly nad svým temným já.
Pomalu s Camille probíhá další a další podrobnosti jeho trápení, a co k němu vedlo. Nejtěžší pro něj bylo překonat sám sebe a přimět se o tom začít. Když už s tím jednou začal, nevadí mu o tom mluvit. Naopak zjišťuje, že mu to působí úlevu. Podělit se o to s někým ty činy nijak nezmění, nezmírní, ale zdá se mu o něco snazší s nimi existovat. Jakmile se zmíní o Dvojnici, a o tom, že matka k jejich proměně v nesmrtelné použila její krev, zaregistruje v Camilleině výrazu překvapení, nepochopení. Z toho ihned usoudí, že to od něj právě slyší poprvé. Nikdy neposlouchá, když se v sídle náhodou nachází při její návštěvě Niklause a tak nemá tušení, jestli jí Klaus něco o jejich minulosti pověděl. Podle reakce na tento termín, pochopí, že o tom nejspíše nic neslyšela.* Dvojnice se ve světě objeví jednou za několik set let. Za svůj život jsem se setkal se třemi. Jsou naprosto stejné, jako jednovaječná dvojčata. Jsou pokrevně příbuzné. Tatia byla jednou z nich. Její krev je proto svým způsobem mimořádná. *Vysvětlí Camille. Netuší ovšem, jestli jí to bude stačit. Nyní, ale nechce zabíhat moc do detailů. Předpokládá, že se k tomu někdy později vrátí, neboť si myslí, že se s Camille teď bude vídat častěji, jestliže mu chce pomoct. Má chvilku možnost zase Cami sledovat. Nyní, když není pohroužený, jen do svých útrap, mu jde snáze všímat si i jí a toho, jak na jeho povídání reaguje.* Můj bratr ti o ničem nevyprávěl? *Dovolí si otázku on, když mají malou přestávku. Postupně se vrátí opět k jeho problémům a tak se více soustředí na svá slova. Když vidí, jak to na Cami chvílemi působí, do tváře se mu promítne provinilost, skleslost. Velmi hluboce se stydí za své činy, a že o nich musí mluvit před někým jako je Camille. Statečně a odhodlaně s tím ovšem bojuje a prokousává se tím. Bere to jako důsledky toho, co napáchal. Když se ho Camille zeptá na původ těch, které zabil, trefí to dobře. Nepatrně souhlasně přikývne.* Ano, Tatia byla člověk. Celeste čarodějka. Pocházela odsud z New Orleans. *Prozradí něco málo o druhé své oběti.* Za její smrt jsem vinil Niklause. *Dodá ještě a s povzdechem sklopí pohled na chvíli dolů. Mírně zavrtí hlavou, jak zvrácené to je. Přemýšlí, že to bude muset bratrovi také nějak povědět. Ještě, ale netuší ani trochu jak to udělá. Zabývá se chvíli tím, takže si nevšimne, že se Camille také zabývá něčím, co jí zaujalo. Během svých úvah se pohybuje po kuchyni a vnímá, jak ho Cami pronásleduje. Už mu to přestalo vadit. Brzy se přesunou k tomu místu, které si za asistence Esther vytvořil ve své mysli, kde všechny hrůzy ukrýval, před světem, i před sebou samotným. Zastaví se během otázky na "jeho červené dveře" a koukne zahloubaně na Camille, jak přemítá o vhodném zodpovězení.* U nás ve vesnici, kde jsme žili byly takové dveře, které vedly na jatka. *Začne pomalu. Chvilku na Cami kouká, ale po té pohledem uhne a zase se pohne. Kouká před sebe, když pokračuje.* Tatia mi u nich poprvé řekla, o svých citech. Stejně jako já jí. *Poznamená. Jeho pohled je zase nepřítomný, ale má oči více rozevřené, tentokrát v nich už žádná vřelost nebo něžnost nad těmi vzpomínkami není, pouze věcnost.* Také jsem k nim pak položil její mrtvé tělo... *Dodá po chvilce, co, kouká do prázdná. Během toho se zastaví, aniž by nad tím nějak přemýšlel. Po chvilce se probere a vrátí do současnosti. Nejprve zamrká a po té se podívá znovu v jistém očekávání na Cami.
Poslechne si od ní nakonec to, co mu všechno říká. Jak se bude muset poprat s tím špatným v sobě, že s tím patrně dokáže něco udělat, i když to nebude snadné ani jednoduché, ale může se to podařit, když na tom bude pracovat, nevzdá se. Párkrát na její slova kývne, že jim rozumí a bude si je pamatovat a rozhodně se jimi bude řídit. Odhodlaní se mu nemůže upřít. Pak se dostanou k terapii, kterou pro něj Camille vymyslela. Rozhodně ho to překvapí, ale je ochotný zkusit a udělat všechno, aby s tím nějak pohnul, pokusil se toho zbavit. Jedním z důležitých úkonů také bude říct o tom Klausovi, což má rozhodně také v úmyslu, hned jak to bude možné. Když si od Camille vyslechne možnosti, které mu nabízí, po té, co z jeho výrazu nabude dojmu, že se mu terapie prací nezamlouvá, ujistí ji, že s tou první variantou nemá problém. Je si jistý, že Cami tohle použila úmyslně, jen proto, aby ho přiměla jí na to kývnout. Přijde mu to úsměvné, ale úsměv se na jeho tváři v poslední době vyskytuje velmi vzácně. Když na Cami vidí, že je se svou taktikou spokojená, raději se věnuje své kávě, kterou popíjí. Trvá mu pak, jen krátce říct Cami, že nemá problém s tou terapií začít klidně hned. Rozhodnutí nechá na ni. Všimne si, že to možná nečekala, ale o to více si vychutná to její překvapení. Nakonec se dohodnou začít hned. Než se tak stane, dopije kávu a hrnek zanese do dřezu. Otočí se pak trochu překvapeně ke Cami, když se ho zeptá, jestli chce jít pracovat v tom, co má na sobě. V očích se mu krátce pobaveně zablýskne a vypadá v tu chvíli, jako by od Camille slyšel dobrý vtip. Zavrtí krátce hlavou.* Když mě na chvíli omluvíš, hned budu zpátky. *Poznamená. Nakonec zjistí, že i Cami si jde pro nějaké věci do pokoje jeho bratra. On sám se vydá nahoru do svého pokoje. Cestou si vezme ze stolu sáček s krví a v rychlosti ho vypije. Prázdný sáček po té vyhodí do koše. Dá si krátkou sprchu. Po té si na sebe vezme trochu jiný styl oblečení, než na jaké je jeho okolí většinou zvyklé. Černé triko, šedé kalhoty a šedivé sportovní sako. Rozhodně nemá v úmyslu stěhovat a dělat podobné úkony v obleku. Docela pospíchá, aby na něj Camille nemusela čekat. Když je hotový, sejde dolů a počká na ni na nádvoří. Je tam o něco dříve, než ona. Na první pohled vypadá docela jinak, ale nedá se říct, že by se k němu něco takového nehodilo.* Můžu tě svézt? *Nabídne jí, když se pak k němu na nádvoří přidá. Je rád, když se setká s kladnou odpovědí. Dovede ji k autu a po té, co nasednou ji podle jejich pokynů zaveze nejprve k ní a pak se vydají do Kieranova bytu.*

*Dá se říci, že po tom zasnoubení s Mikaelsonovými skoro vůbec v žádném kontaktu nebyla. Jediný s kým opravdu byla v kontaktu a chodila ho navštěvovat, tak byla Alisea. S Elijahem se neviděla od toho incidentu v kavárně a ani mu potom nezvedala hovor, když se jí pokoušel dovolat. Není to úplně tak, že by ho ignorovala a snažila se mu vyhýbat, i když...ano, možná jenom trochu. Čekala od něj trochu jiný přístup než ten, který předvedl v té kavárně. Chápe, že to pro něj muselo být těžké a že to byl prvotní šok, ale pro ni to taky nebylo jednoduché a to vůbec. S Klausem se ještě nesetkala a neměla tu šanci si s ním promluvit, navíc ani v sídle teď netráví moc času, spíše v Zátoce s Jacksonem. Nepochybuje však o tom, že se už o nadcházející svatbě dozvěděl, když už je to rozkřiknuté i ve městě. Trochu ji znepokojuje, že se jí Rebekah neozvala a vlastně, že vůbec není k zastižení, což je dost divné. Už se pokoušela jí volat, ale bohužel marně. Kdyby znovu chtěla z města odejít, tak proč by nebrala mobil? Jedině, že by s nikým nechtěla komunikovat, což jí taky ale moc právě nesedělo.
V posledních dvou týdnech byla skoro pořád jenom s Jacksonem a probíhaly přípravy na svatbu. Dozvěděla se však o jedné části, která se ji právě nezamlouvá a to je ta, že si musejí říct pravdu, že nesmějí mít před sebou žádné tajemství a ona právě jedno velké skrývá a co hůř? Není jenom její. Kdyby bylo na ni, tak mu o Hope poví, jenomže je i Klausovo a bohužel s ním neměla ještě šanci promluvit si. Ví však, že je to nezbytné a že to tak či tak bude muset udělat, když se mají vzít a je pravda, že jemu věří. Po delší době se minulý večer vrátila do Abattoir s rozhodnutím, že tady přespí, i když na jednu stranu si říká, proč to vlastně dělá, když je to stejně tady tak či tak naprosto prázdné. A možná je to dobře, potřebuje totiž i chvíli jen pro sebe. Jen, co zalehne a zahmouří oči, tak uslyší nejdříve nějaké šramocení a potom dětský pláč. Přinutí jí to vstát z postele, ale když se zaposlouchá do hlasů, tak pozná, že je to Alisea. Takže už se vrátila z nemocnice. Rozhodne se, že ji však navštíví až ráno a nebude ji přidělávat ještě více starostí teď v noci. Znovu zalehne a pláč dítěte jsou pro ni jako žiletky, které ji řežou do těla a zanechávají hluboké rány. Ona tohle se svou malou holčičkou nezažila a nezažívá. přichází o to stejně tak jako přichází o to ji vidět vyrůstat. Trvá jí to, než znovu zahmouří oči, ale nakonec se jí to povede. Ráno když vstane, tak se osprchuje, udělá ranní hygienu, obleče se a hned zamíří za Aliseou do pokoje. Přijde k jejímu pokoji a nejdříve třikrát zaklepe na její dveře, chvíli počká a potom vstoupí dovnitř.* Dobré ráno...*Řekne s úsměvem na tváři.*...a vítejte doma. *Přivítá je tak. Rozhodně se těší na to až si bude moct Nikol pochovat.*

*Ani nevěděla, že se Alisea už vrací domů. Ano, sice ji párkrát navštívila, ale vážně netušila, že se v noci vrátí. Nemá s tím však žádné problémy, neměla ani předtím jenom ví, že to zkrátka pro ni nebude tak úplně jednoduché. Zatímco ona se musela své dcery vzdát díky tomu, že ji při "její" rodině hrozilo nebezpečí, tak Alisea má to své u sebe. Je za to ráda to rozhodně ano, ale má v sobě kapku žárlivosti, protože musela Hope poslat pryč jenom kvůli Mikaelsonům, všechny tyto problémy vznikly díky této rodině. Ráno se však rozhodne navštívit Aliseu a proto se obleče a jde k jejímu pokoji, kde zaklepe na dveře a pak s pozdravem vstoupí dovnitř. těší se až uvidí tu malou. Pousměje se jenom na její pozdrav a zůstává stát ještě stále ve dveřích. Opře se ramenem o futra a nakloní hlavu trochu do strany, když ji pozoruje. Dle jejího tichého hlasu usuzuje, že malá bude pravděpodobně spát, což ji i Alisea sama potvrdí.* Nevadí, určitě stihnu další krmení. Mohu? *Pozvedne tázavě obočí a pak zkrátka vejde za ní do pokoje a potichu za sebou zavře dveře. Rozejde se blíže k Alisee, ale pohledem je zakotvená na postýlce, kde spí Nikol.* Nečekala jsem, že se už vrátíte. *Až teď se podívá na ni a všimne si, že její tvář vypadá poněkud unaveně. Pravděpodobně se teď pořádně nevyspí hodně dlouhou dobu.* Potřebovala by si trochu spánku. *Otočí se pak směrem k postýlce a zadívá se na tvářičku Nikol. Musí se přitom usmát, opravdu je neskutečně rozkošná.* Vypadá to, že se ji daří.

*Když položila otázku, zda může vejít, tak si počkala až dokud ji Alisea nedá nějaký souhlas, což udělala. Normálně by se tím asi ani neobtěžovala a prostě by vešla jenom tak bez nějakého zeptání, kdyby s ní chtěla mluvit, ale teď to bylo jiné. Může být unavená a jistě je unavená, vždyť to jde vidět v její tváři a opravdu by ji nechtěla nijak zatěžovat. Dala by ji chvíli klidu, když Nikol spí a přišla by prostě později. Nakonec tedy vejde do pokoje za nimi a zavře za sebou dveře. Sleduje ji, když se usazuje do křesla. Popojde blíže k nim o několik kroků, ale zůstává stát. Pousměje se trochu nad její odpovědí, že je v nemocnici už nechtěli. Spíše vsázela na to, že tam nechtěla být ona a raději se chtěla co nejdříve vrátit s malou do domácího prostředí. Povytáhne obočí, jen co ji oznámí, že to tady někdo musí dát do pořádku. Vlastně vůbec netuší, co se děje s Elijahem a byla by asi hodně rozrušená z toho, kdyby věděla, co se s ním děje. To, že teď spolu nekomunikují neznamená, že o něj ztratila zájem.* Mimochodem nevíš, kde je Rebekah? *Napadne jí hned. Dělá si o ni starosti, opravdu ano. Nikdy to nebylo tak, že by neodpovídala na hovor a nebo sms.* Už pár dní se mi neozvala a ty si s ní byla v kontaktu docela často. *Myslí si, že kdyby o ní měl někdo vědět, tak to bude právě Alisea. Bohužel to řekne ještě před tím, než se jí zmíní o to Elijahovi a i Rebece. Zarazí se a hned na to i zamračí. Momentálně z toho všeho ji zajímá teď nejvíce Rebekah, protože pokud ani ona neví, kde je tak kdo by to mohl vědět a co se s ní vůbec stalo? Ne, tohle se ji ani trochu nelíbí a hodně ji to znepokojuje. Co se týče Elijaha, tak si povzdychne. Nechce se jí to vysvětlovat, spíše doufala, že se to k ní raději donese.* Pokud se neozývá ani tobě, tak kde může být? I kdyby odtud chtěla odejít nemyslím si, že by nás ignorovala. *Ví, že Rebekah měla ty tendence odejít a na nějakou dobu byla v Mystic Falls a občas se jí opravdu nediví, ale tohle začínalo být zvláštní.* A co se týče Elijaha...*Netuší, jak jí to má vysvětlit, prostě nikdy nebyla na takové věci jako je vysvětlování, aby to podala nějakým lepším způsobem. Zkrátka pozvedne ruku a poukáže na zásnubní prsten. Hned zase ruku stáhne k tělu.*...budu si brát Jacksona. Je to jediný způsob jak zachránit a sjednotit vlkodlaky. Možná právě tohle má na něj jistý vliv. *Odpoví ji velmi stručně. Takhle se alespoň i dozví to, že už mají plán co s vlkodlaky. Až teď si vzpomene na to, že měla zájem o Olivera a moc dobře ví, co se s ním stalo. Nemá však na to jí to říct právě teď. Raději úplně změní téma a zmíní se o jejím fyzickém stavu. Pousměje se trochu nad tím, co řekla. Ráda by měla takové starosti. Přímo by to vyměnila za to, co se děje teď. Raději by byla s Hope a nespala by, nevěděla by přesně, co může a nemůže jíst a podobný věci. Vyměnila by to všechno za to, aby mohla být s ní.* Navrhla bych ti, že se o Nikol postarám a ty se můžeš vyspat, ale potřebuje mateřské mléko. Jedině, že by jsi...no, vždyť víš. *Pousměje se opět. Jistě ví na co tím naráží a nějak by to se možná dalo udělat. Neměla by sebemenší problém si ji vzít k sobě do druhé části Abattoir a hlídat jí. Alisea by si navíc mohla dát špunty do uší, aby ji nevzbudil pláč. Přejde poté k postýlce a podívá se na tu maličkou. Musí se usmívat.* Je Mikaelson. Za chvíli bude jedna z nejsilnějších novorozeňat. *Pousměje se na Aliseu a pak k ní přijde o pár kroků blíž. Cítí potřebu ji říct o Oliverovi, protože se o něj vážně zajímala. Možná už to ví, ale možná taky ne a spoléhat se na to nemůže. Sepne ruce k sobě vepředu a podívá se na ni o něco vážněji.* Aliseo nevím, zda se to k tobě doneslo, ale...Oliver je mrtvý. *Oznámí ji. Samozřejmě, že ji to mrzí, ale měla čas na to se s tím vypořádat a není to čerstvé, ne pro ni.* Už několik týdnů. Klaus ho po svém návratu zabil. *Není to ale nic, co by ona třeba nečekala, protože i když se za něj několikrát přimlouvala, tak si stal za svým. Udělal jenom to, co si slíbil sám sobě a ostatním. Nikoho snad už nemohou překvapit jeho činy.*

*Začne jí ještě více znervózňovat fakt, že ani Alisea o Rebece nemá tušení. Dívá se na ni a neví, co má říct, snaží se přijít na to, co se s ní tak mohlo stát a co se to vlastně děje. Vždyť s Aliseou vychází dobře a i když se párkrát i ony dvě pohádaly, tak ji telefon Bekah vždycky zvedla a nebo jí odpověděla později. Ale teď je to jiné, teď se neozývá nikomu, což je hodně znepokojující. Možná vážně odjela a chce mít teď klid od všech a nechce s nikým mluvit, jenomže proč by alespoň neposlala tu pitomou sms? Vždyť by jí to nijak ani neublížilo. Vydechne dlouze a dál už nic neříká. Jde však vidět, že má o Rebeku velké obavy. Přestala úplně myslet na Esther, takže jí to vypadlo z hlavy, ale Alisea jí to připomene. Podívá se na ni stylem, jako kdyby to právě uhodla. Tohle je dost možné, vždyť chce, aby vyměnili ty těla a Rebekah to odmítla.* Pokud ano, tak bychom ji měly co nejdříve najít. Nemůžeš udělat lokalizační kouzlo? Pokud ji nebudeš moct najít, tak alespoň budeme vědět, že v tom má prsty Esther a budeme se snažit vymyslet způsob jak jí pomoct. *Vždy ji na ní záleželo a opravdu nechce, aby nějak trpěla navíc už to je to několik dní, co se neozývá. Jenomže ona sama má o mnoho více starostí, než kdykoliv předtím a tak se tím zase až tak příliš nezabývala. Ne, že by ji to teď v tuto chvíli nemrzelo, když ví kolik toho pro ni Bekah udělala. Rozhodne se, že ji řekne o svatbě, která se pomalu blíží a tudíž si myslí, že to má i jistý efekt na Elijaha. Pokýve hlavou při gratulaci.* Děkuji. *Neví, co více k tomu má říct. Není to zrovna typické zasnoubení. Teď povytáhne obočí ona, když se zmíní, že to není jediné, co Elijaha trápí.* Neviděla jsem se s ním od doby, co jsem mu to oznámila. *Vydechne.* Takže netuším, zda se něco děje. *Možná by si s ním taktéž měla promluvit. Nechce ho ignorovat a pokud s ním něco není v pořádku, tak každopádně si ho najde. Nepřekvapí ji, když se zeptá na to, jak svatba funguje. Opět jí to chce říct ve zkratce.* Jde o takový svatební rituál, dalo by se říct. Po tom, co se vezmeme, tak ti vlkodlaci, kteří u obřadu budou získají mé schopnosti. Tudíž i schopnost přeměňovat se, kdy budou chtít. *Nemyslí si, že by to měla nějak více rozebírat. Říká ji všechno nejdůležitější. Chce ji říct o smrti Olivera, ale nijak zvlášť se na to necítí a proto změní téma, alespoň na chvíli, aby se mohla nějak připravit na to, jak jí to oznámit. Netuší, jak moc pro ni Oliver znamenal, ale dělala si o něj starosti, což znamená, že ji jeho smrt vezme a Alisea už má i tak toho dost. Navrhne, že by ji malou pohlídala, ale ona to hned odmítne. Nediví se jí, chce být se svým dítětem.* Když mě budeš potřebovat, tak mi dej vědět. *Pousměje se a pak se podívá na sladkou Nikol, která teď spí jako andílek. Prohodí ohledně ní pár slov a nezapomene ji připomenout, že ta malá je Mikaelson a to znamená, že je rozhodně silná jako zbytek její rodiny. Nechce se ale dlouho zdržovat s přiznáním a proto se k ní otočí a zadívá se Alisee do tváře. Poví ji o tom, že Oliver je mrtvý a že ho zabil Klaus. Všímá si tak každé změny v její tváři a když se promění na smutný, ihned jí je jasné, že k němu měla jistou citovou vazbu. Ani nemusela pokládat otázku kdy, jelikož ji hned doplnila. Mlčky se na ni dívá a sleduje, jak si promne oči. Určitě se jí chce brečet a ona neví, jak má reagovat. Stojí tady před ní jako nějaký pitomec, kterému je to snad lhostejné, není to tak, ale už je to nějaká doba, co se to stalo. Neví, co má říct a tak se na ni jenom dívá a zdá se jí to jako hodiny, co mlčí, takže se nakonec rozhodne opět promluvit. Momentálně by ráda věděla, co se jí honí hlavou.* Mrzí mě to, ale není to nic překvapujícího od Klause. Snažila jsem se dříve Olivera obhajovat a vyprosit mu svobodu. Bohužel Klaus je Klaus. Ale samozřejmě, že mě to mrzí. *Přikývne na svá slova, jenom to bere prostě tak, jak se předpokládalo, že to i skončí. On sám si podepsal rozsudek své smrti. Nezradil jenom jednou, ale dvakrát a i u vlků se tohle trestá.*

*Přikývne jen souhlasně na to, že provede lokalizační kouzlo. Bude to asi nejjednodušší způsob jak zjistit, co s ní je a kde se nachází. A když ji nenajdou, tak budou muset najít jiné řešení. Má opravdu obavy z toho, že se to nepovede a Esther ji drží u sebe. Co by s ní ale dělala? Co by jí udělala? Nechce na to raději ani pomyslet a o to víc ji znervózňuje, že Esther ještě žije a nikdo s tím nic pořádně neudělal a to ani Klaus, který už je delší dobu nazpět. On má opravdu jediné štěstí, že ji nikdy nepotká zrovna ve chvíli, kdy je nejvíce naštvaná, protože by to asi nedopadlo dobře...asi ani pro jednoho z nich. Začnou se bavit o Elijahovi a její prvotní dojem je takový, že zkrátka trpí tím, co se dozvěděl od ní. Jenomže Alisea ji ujistí, že je v tom něco více, ale ona netuší, co by to mohlo být. Nejsou právě teď spolku v kontaktu a asi by to měli změnit, nechce o něj přijít, jenomže ona prostě nedokáže zakrýt jisté zklamání z toho, že reagoval tak jak reagoval a přitom se opravdu snažila mu to říct co nejvíce šetrně. Pravděpodobně ani něco takového nezabírá. Alisea se jí začne svěřovat s příběhem, který rozhodně neslyšela a ani neměla ponětí o tom, že za ním byla Esther. Ne, ne tohle si nepamatuje...tedy jistě zmiňoval se o něčem, ale ne přesně o tomto. Dívá se na ni trochu šokovaně a promluví až po nějaké chvíli.* Vím, že ho Klaus pokousal o tom jsme spolu mluvili, ale o tom...o Esther a o těch vzpomínkách z minulosti ne. *Zamračí se a neví, co si o tom má myslet. Může mu to vyčítat a nebo ne? Jistě, nezvedla mu hovor, ale vždyť moc dobře ví, že ji může říct cokoliv, že i když si bere někoho jiného, tak její city se prostě nezmění a rozhodně ne ze sekundy na sekundu. Začíná si o něj dělat opravdu velké obavy. Nadechne se zhluboka.* Zkusím...zkusím s ním promluvit. *Je to ale asi to jediné, o co se vážně může pokusit. Nemůže ji zaručit však, že to dopadne úspěšně a nebo, že se ji Elijah svěří. Nemají to mezi sebou teď dobré a jejich vztah je velmi napjatý. Objasní jí i to k čemu vlastně celá ta svatba je a znovu ji nezbývá nic jiného, než jen souhlasně přikývnout.* Ano...už žádné prsteny. A hlavně žádné čarodějky. *Potvrdí ji. Takhle si smečku znovu sjednotí, budou mít to, co chtějí a Hope se bude moct vrátit domů. Konečně bude mít svou malou holčičku doma a na to se těší více, než na cokoliv jiného. K Nikol se už potom nevrací a místo toho změní téma na Olivera. Koneckonců jí to musela říct a navíc slíbila jí už dávno, že se pokusí o něm něco zjistit. Nemohla to zkrátka tajit před Aliseou. Neví, jak moc si byli blízcí, jak moc ji na něm záleželo, ale dle jejího výrazu soudí, že ráda ho rozhodně měla. Nechce se ji však teď vyptávat, když je to čerstvé, možná někdy jindy. Přikývne souhlasně na její slova o Klausovi. Lépe by to asi neřekla.* A všichni ho nechávají, aby to dělal dál. *Utrousí k tomu poznámku trochu znechuceně. Ona to vážně nedělá, ale Oliverovi zkrátka pomoct nemohla. Klaus si dělá to, co chce a taky si bere to, co chce. A tohle byla jedna z těch věcí. Přikývne a jen ji pozoruje po celou dobu. Dívá se na to, když jde pro mapu a řízne se do ruky. Není jí to nejpříjemnější. Umí se ovládat, ale díky tomu má zkrátka chuť na krev. Nechává to však být a soustředí se více na mapu a krev, kterou bedlivě pozoruje. Přijde o pár kroků blíže a založí si ruce na hrudi. Když se nějakou dobu nic neděje, tak je zklamaná z toho, že ji nenašli a zároveň začíná být rozzuřená, že v tom má prsty Esther a bůh ví, co s ní udělala. Opět mají další problém, který je nutno rychle vyřešit. Podívá se na Aliseu.* Co budeme dělat? *Pozvedne obočí.* Uděláme si návštěvu za vaší matinkou? *Přejede si jazykem po rtech. Má chuť tu čarodějnickou čubku roztrhat na kusy.*

*Jen se lehce pousměje. Aby byla k sobě upřímná, tak si nemyslí, že to vůbec pomůže. Pokud se jí o tom nezmínil, což nezmínil tak rozhodně nechtěl, aby to věděla. Snad si ale Elijah nemůže myslet, že i když mezi sebou mají tak napjatý vztah, že se jí nemůže svěřit. Ví moc dobře, kde ji měl hledat a to v Zátoce a nebo právě tady v Abattoir, i když je pravda, že v posledních dnech tady příliš času netrávila. Měla by mu napsat hned a nebo si to nechat až na pozdější dobu? Ne, raději to nechá na potom. Udělá, co je v jejich silách, ale nemůže nic slíbit a taky ani nic neslibuje. I když jsou si blízcí, tak možná právě teď bude potřebovat více rodinu, než právě ji. Zarazí se, jen co se ji zeptá, zda může na svatbu. Nejdříve nechápe, proč se ptá, protože ona to bere automaticky, ale pak jí dojde, že mluvila spíše o vlkodlacích, než takto o normálních hostech. Roztáhne rty do širokého úsměvu a přikývne hlavou.* Samozřejmě. Počítám s tebou. To, že je to hlavně obřad pro vlkodlaky neznamená, že by si snad nebyla pozvána. *Ujistí ji, že s tím počítala. Možná vlkodlaci z Původní rodinky nebudou právě nadšení, ale budou se s tím zkrátka muset smířit. Je s nimi spojena skrz Hope, i když oni o tom nemají sebemenší tušení a už mezi sebou mají silnější vazby. Pozvala by je na tu svatbu tak či tak a co se týče Alisey nebo Rebeky, tak ty dvě obzvlášť. Možná to brala Alisea i z části humorně, ale opravdu počítá s tím, že se tam dostaví. Přejdou poté k méně příjemnému tématu a to je Oliver a hned na to Klaus. S jejími slovy nemůže jinak, než souhlasit. On byl vždycky komplikovaná osoba a hlavně pro ostatní. Není jednoduché s ním vyjít a co hůř dohodnout se s ním na něco. Jenom přikývne a dále se k tomu nevyjadřuje. Není to jedno z příjemných témat a více stojí o to, aby našli Rebekah. Dívá se na mapu a krev, ale nic se neděje, což znamená, že lokalizační kouzlo je zcela neúspěšné. Podívá se poté na ni a zeptá se ji, zda si udělají výlet za jejich drahou matičkou, která všem otravuje životy. Má chuť ji roztrhat na kusy a spálit ji, rozhodně si nezaslouží být zahrabaná do země. Ohrožovala její dítě a nikdo ji nezastaví v tom, aby ji zničila. Přikývne souhlasně na její slova. I ji to unavuje, že Esther stále vyhrává a oni nic proti ní nedělají. Vyslechne si její návrh a trochu pobaveně se ušklíbne při té části s Finnem.* Toho vlezdoprdelku? Promiň, Aliseo, ale ten by raději umřel, než aby se postavil proti vaší matce. Únos....dobrá volba. Ale přesvědčovat ho o něčem, co se stejně nestane? Já vím, že je to váš bratr, ale bratr, který vás několikrát zradil. *Připomene jí jednu důležitou informaci.* Nezaslouží si žít. *Ona teda nemá sebemenší důvod k tomu ho nechat žít. Nemůže rozhodovat za ostatní, ale pochybuje, že ho někdo ještě bere jako rodinu. Opět jenom přikývne na tu část se Sophie. O tom se upřímně bavit nechce a ni o té čarodějce. Předtím si u ní vybavila jenom tu čistou nenávist, ale teď? Teď pokaždé uvidí to, jak ji zachránila a nejde se toho zbavit, proto raději mlčí. Na chvíli od ní odvrátí zrak a podívá se směrem k postýlce, kde leží Nikol. Trhne sebou při zmínce o nějakém člověku a podívá se na ni.* Vážně? A netušíš, kdo by to mohl být? Máš něco, co mu patřila nebo...cokoliv? Mohla bych ho zkusit najít. *Tohle nebyl špatný nápad. Možná by něco mohl vědět, pokud ho tedy Esther nezabila, že ano. Nebyla by to žádné novinka. Opět přikývne souhlasně.* Dobře, tak ty jim můžeš dát vědět a já bych mohla zjistit něco o tom jejím přítelovi nebo kdo to vlastně byl. *Rozhodne se. Bude lepší, když je bude informovat Alisea.*

(SMS pro Hayley.)

kód:

Ahoj, přijď ke mně do baru a to nejlépe hned. Jdeme si pro Finna. -Sophie

*Pousměje se nad tím, co řekne. Ano, rozhodně budou výjimka, protože čarodějky tam nebudou dalo by se říct. Počítala však s oběma, takže v tom nevidí žádný problém. K tématu se už více nevrací a místo toho se přehoupnou k Esther a co s ní vlastně udělají. Ne, upřímně se ji nelíbí její plán s tím, že by z toho měl nějak vyváznout Finn a nebo by ho snad měli k něčemu přemlouvat. Ona to nemá v plánu a navíc je nezradil pouze jednou, ale víckrát. Stále nechápe, proč ho Alisea tak brání. Řekne na to svůj názor a bohužel se neshodnou. Povytáhne nevěřícně obočím nad tím, co řekne dalšího.* Aliseo...*Osloví ji.*...ty vážně uvažuješ nad tím ho přemlouvat, aby se přidal na naší stranu? Nejednou vám bodl nůž do zad a co si naposledy pamatuji, tak zabodl dokonce dýku do Elijaha. Proč si myslíš, že to neudělá znovu a tentokrát to nebudeš ty? *Povytáhne pravé obočí a musí jenom přikývnout na její slova, že je jediná, co to ještě nevzdala. Ani se nevyjadřuje raději už k tomu, že si zaslouží žít. Nemyslí si, že v této rodině je jediná, kdo si myslí, že ne. Je pro ně obě lepší, když se začnou bavit o nějakém přítelovi Rebekah o kterém samozřejmě ani nevěděla.* Dobře. *Odpoví na její návrh.* Bude lepší, když zavolá Claire Alisea, jelikož ona ji vůbec nezná a potom jí jenom předá informace. Nějak si už toho kluka najde, alespoň v to doufá. Navrhne ji, aby to byla ona, kdo dá vědět ostatním. Otočí se k postýlce, když začne malá Nikol plakat a naštěstí i přes ten pláč uslyší, že ji přišla sms. Vytáhne z kapsy mobil a podívá se na to, kdo ji napsal. Aliseu teď ani moc nevnímá, jelikož ji píše Sophie, což je překvapení číslo jedna a číslo dvě je to, že si půjdou pro Finna. Zastrčí mobil do kapsy a podívá se na Aliseu.* Budu muset jít. Dej mi vědět, ano? *Pousměje se na ni a přijde blíže k nim, aby si prohlédla Nikol krátce a znovu se podívá na Aliseu.* Měj se. *Rozejde se ke dveřím a za chvíli opustí její pokoj. Hned na to i Abattoir.*